27 C 175/2024 - 227

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 8 823 262,33 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 8 823 262,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 823 262,33 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 domáhal náhrady škody ve výši 8 823 262,33 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí o zajištění jeho peněžních prostředků policejním orgánem a nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení. Jelikož řízení vůči původní další původní žalobkyni b) [právnická osoba], sídlem [jméno FO], bylo zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2024, č. j. 27 C 175/2024 – 188, soud dále neuvádí tvrzení týkající se této původní účastnice řízení. Žalobce označil za nezákonná rozhodnutí usnesení Policie České republiky, [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2017, kterým byly zajištěny peněžní prostředky do výše 3 607 015,36 EUR na účtu žalobce č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] [adresa], usnesení policejního orgánu č.j. [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2017, kterým byly zajištěny peněžní prostředky do výše 497 473,28 Kč na účtu žalobce č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] [adresa], a usnesení policejního orgánu č.j. [Anonymizováno] ze dne 20.12.2017, kterým byly zajištěny peněžní prostředky do výše 694,03 EUR na účtu původní žalobkyně b) číslo [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] [adresa]. Dne 11. 4. 2018 policejní orgán rozhodl o odložení věci a dne 26. 4. 2018 o vrácení zadržených peněžních prostředků žalobcům. Za další nezákonné rozhodnutí žalobce označil následně vydané usnesení statní zástupkyně [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2018, kterým rozhodla o zrušení usnesení o odložení věci o vrácení zadržených peněžních prostředků žalobcům a uložila policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 12. 9. 2019 policejní orgán znovu rozhodl o odložení věci ze stejných důvodů, jako předtím. Dne 4. 10. 2019 policejní orgán rozhodl o vrácení zajištěných peněžních prostředků žalobci. Dalším nezákonným rozhodnutím podle žalobce bylo usnesení [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 8. 11. 2019, kterým bylo zrušeno usnesení policejního orgánu ze dne 4. 10. 2019 o odložení věci a o vrácení zadržených peněžních prostředků žalobcům. Podnět žalobců k výkonu dohledu byl vyhodnocen [Anonymizováno] jako nedůvodný. Návrhy žalobců na zrušení zajištění byly zamítnuty včetně stížností. Dne 24. 3. 2021 bylo rozhodnuto o zrušení všech zajištění finančních prostředků žalobců. Rovněž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trvání zajištění v předmětném řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Dle žalobců byly jejich finanční prostředky nedůvodně zajištěny 3 roky, 3 měsíce a 5 dnů, aniž by tyto prostředky představovaly výnos z jakékoliv trestné činnosti. Taktéž poukázal na to, že byl zásadní rozpor mezi odůvodněním usnesení státního zastupitelství a soudu s obsahem spisu. Škodu v celkové výši 8 426 237,13 Kč žalobce vyčíslil formou inflace pro jednotlivé roky, kdy trvalo zajištění. K zajištěné částce 3 607 015,36 EUR uvedl, že v roce 2018 došlo ke znehodnocení zajištěných finančních prostředků na účtu o 1 944 812,51 Kč, v roce 2019 o 2 593 083,34 Kč, v roce 2020 o 2 963 523,82 Kč a za první kvartál roku 2021 o 879 796,13 Kč. K zajištěné částce 497.473,28 Kč došlo v roce 2018 ke znehodnocení zajištěných finančních prostředků o 10 446,94 Kč, v roce 2019 o 13.929,25 Kč, v roce 2020 o 15.919,14 Kč a v prvním kvartálu roku 2021 o 4 726 Kč. Žalobci dále vznikla škoda spočívající v nákladech právního zastoupení za účelem zrušení zajištění, a to za 4 úkony právní služby a 2 úkony v poloviční výši z tarifní hodnoty 93 107 592,65 Kč. Celkem 397 025,20 Kč. Žalobce podotkl, že některé faktury právní zástupce vystavil jednateli a ovládající osobě žalobce, neboť žalobce měl zajištěny veškeré finanční prostředky. Žalobce uplatnil nároky u žalované dne 22. 3. 2024.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce uplatnil dne 22. 3. 2024 žalovaný nárok z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná ve stanovisku z 25. 9. 2024 uzavřela, že není dána existence nezákonných rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu, jak je vymezil žalobce. Uvedla, že k zajištění peněžních prostředků dle § 79a odst. 1 trestního řádu postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, který ovšem musí být zjištěnými skutečnostmi dostatečně odůvodněn, ale nejde o závěr konečný a může být dalším šetřením vyvrácen. V případě žalobce i [Anonymizováno] neshledalo v rámci výkonu dohledu žádnou nezákonnost a konstatovalo, že vzhledem ke složitosti věci je délka prověřování, a tedy zajištění zcela přiměřená. Ve věci byl dán mezinárodní prvek, byly prověřovány přeshraniční finanční operace, desítky vkladů a výběrů peněžních prostředků v různých státech Evropy, bylo třeba prozkoumat osoby spadající do jurisdikce mnoha evropských zemí a vyžádat si potřebnou součinnost. Lhůta pro skončení prověřování byla z objektivních důvodů pravidelně prodlužována. Taktéž [adresa] konstatoval ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2021, že doba zajištění není nepřiměřená. Ke škodě se blíže nevyjádřila, nicméně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1272/2001, dle kterého pokles časové ceny věci není škoda.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Usnesením policejního orgánu ze dne 20. 12. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto po předchozím souhlasu státního zástupce [adresa] o zajištění peněžních prostředků do výše 694,03 EUR na účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba], usnesením policejního orgánu ze dne 20. 12. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto rovněž po předchozím souhlasu státního zástupce [adresa] o zajištění peněžních prostředků do výše 497 473,28 Kč na účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] a usnesením policejního orgánu ze dne 20. 12. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto po předchozím souhlasu státního zástupce [adresa] o zajištění peněžních prostředků do výše 3 607 015,36 EUR na účtu [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] vždy s odůvodněním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. V daném případě bylo na účet žalobce přijato celkem 500 000 Kč ve dvou hotovostních vkladech od osob [jméno FO] a [Anonymizováno]. Další platby na jiný účet žalobce u [právnická osoba]. byly v hodnotě 3 607 000 EUR z bankovního účtu [právnická osoba] společnosti [právnická osoba], kde byly tyto prostředky soustřeďovány z několika bankovních účtů, byly to polské účty, prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] na základě smlouvy o zápůjčce a dále z bankovního účtu [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] s ohledem na anonymizační charakteristiku plateb uplatnila postup kontroly klienta dle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu, kdy poskytnutá vyjádření majitele koncových bankovních účtů, tedy p. [jméno FO], nepodala hodnověrný obraz skutečností a zakládá tak důvodné podezření, že finanční prostředky, které jsou na bankovních účtech soustřeďovány, mohou pocházet z trestné činnosti. Jelikož operativním šetřením nadnárodního charakteru finančního analytického úřadu a dalších zpravodajských jednotek bylo zjištěno, že předmětné společnosti nemají žádnou vazbu na trhy v zemích, kde mají vedeny své účty, resp. nepodařila se zjistit v těchto zemích žádná podnikatelská aktivita. Společnosti jsou vzájemně majetkově a personálně propojeny osobou [jméno FO], přičemž se má jednat o osobu s kriminální minulostí hospodářského charakteru, ale ředitel společnosti [právnická osoba] pan [Anonymizováno] nemá dispoziční oprávnění k účtu této společnosti a zároveň kontaktní adresa společnosti odpovídá adrese bydliště [jméno FO], který má mít dispoziční oprávnění k předmětnému účtu společnosti [právnická osoba], kdy tak reálný převod finančních prostředků byl sice prováděn mezi právnickými osobami [právnická osoba] a [právnická osoba] a následně [právnická osoba] fakticky ale po celé linii těchto finančních transakcí figurovala pouze jedna fyzická osoba s dispozičními právy ke všem bankovním účtům p. [jméno FO]. Jedná se o společnosti bez delší historie a předměty jejich podnikání nemají žádnou souvislost s distribucí ropy. Stejně tak datum založení koncové společnosti žalobce, kdy ještě v tomto měsíci obdržela částku 3 607 000 EUR, neodpovídá běžným obchodním zvyklostem, ani nekoresponduje s časovou osobou vzniklých vztahů mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ve věci ke dni 15. 11. 2015 ve věci výstavby ropného terminálu, kterou [jméno FO] finanční transakce obhajuje. Celkový charakter předložených dokumentů není věrohodný, čímž se mohl majitel koncových účtů [právnická osoba] obohatit minimálně o částku 93 073 428,80 Kč. Usnesení o zajištění byla doručena [právnická osoba] dne 21. 12. 2017, žalobci 31. 12. 2017 a stížnosti proti usnesení nebyly podány. Následně [právnická osoba] doplňoval trestní oznámení, kdy původní trestní oznámení bylo ze dne 18. 12. 2017 a doplnění z 21. 12. 2017. Následovaly pokusy o doručení usnesení společnosti [právnická osoba]. Bylo zjištěno, že není možné doručit přímo společnosti, ale bude muset být doručeno p. [jméno FO]. Dne 1. 3. 2018 kontaktovala policejní orgán [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že může zajistit kontaktování p. [jméno FO]. Dne 7. 3. 2018 obdržela policie vyjádření ke spol. [Anonymizováno] z [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 11. 4. 2018 byla věc podle § 159a) odst. 1 tr. ř. odložena, jednalo se o podezření ze spáchání zločinu legalizaci výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. e), odst. 4 písm. b), c) tr. zkn., kterého se měl dopustit [jméno FO], neboť ve věci nejde o podezření ze zločinu a není na místě věc vyřídit jinak. Dle odůvodnění bylo provedeno šetření pracovníkem [adresa], byly zajištěny písemné materiály dodané oznamovatelem a podezřelým při zakládání účtu, byly vyžádány bankovní informace, zajištěny finanční prostředky, současně k sídlu společnosti žalobce bylo zjištěno, že jde o tzv. „virtuální sídlo,“ několik desítek obchodních společností, které zde žádnou činnost nevyvíjejí, ani vzhledem k velikosti prostor pronajatých „ve sklepě domu,“ vyvíjet nemůžou. Dále si policejní orgán vyžádal výpisy účtů žalobce, cestou odboru mezinárodní policejní spolupráce [Anonymizováno] byl zaslán dotaz do [Anonymizováno], zda je vedeno trestní řízení ve věci původu, hotovostních vkladů na bankovní účty polské společnosti [Anonymizováno] Dále učinili dotaz na území [Anonymizováno], zda na území [Anonymizováno] byl prověřován p. [jméno FO], popř. [jméno FO], nebo zda bylo na území [Anonymizováno] prověřováno oznámení na společnost [Anonymizováno] v souvislosti s výše popsanými hotovostními vklady. Dle sdělení Interpolu byla provedena prověrka k pan. [jméno FO] i ke společnosti s negativním výsledkem. Vyhodnocením bylo zjištěno, že [právnická osoba] opírá své oznámení pouze o nevěrohodný charakter dokumentů předložených žalobcem. V rozporu s podezřením [Anonymizováno] je i skutečnost vyplývající z výpisů z účtů [právnická osoba] vedených u [právnická osoba], tedy, že peněžní prostředky zůstaly na účtu a nebylo s nimi manipulováno. Policejní orgán proto uzavřel, že by bylo možné bylo uvažovat o legalizaci výnosu z trestné činnosti, pokud by byl původ finančních prostředků nelegální a současně by byly učiněny kroky k vyjmutí prostředků z bankovního oběhu, tj. k jejich vyzvednutí v hotovosti, čímž se přeruší tok prostředků, v němž lze finanční prostředky dohledat. Z tohoto důvodu byla věc odložena. Usneseními ze dne 26. 4. 2018 policejní orgán rozhodl o tom, že se vrací společnosti [právnická osoba] zajištěné finanční prostředky ve výši 694,03 EUR a žalobci peněžní prostředky na dalších dvou účtech u [právnická osoba], a to ve výši 3 607 015,36 EUR a 497 473,28 Kč. Žalobce i [právnická osoba] se vzdali práva na podání stížnosti proti usnesení o vrácení. Dle záznamu z 31. 5. 2018 pracovnice [právnická osoba] sdělila, že všechny účty žalobce byly zrušeny ke dni 15. 1. 2018 a účet majitele [právnická osoba] byl zrušen ke dni 22. 12. 2017. Zajištěné finanční prostředky na výše uvedených účtech byly převedeny na vnitřní účet banky, zajištění tedy trvá. Dne 1. 6. 2018 policejní orgán požádal [adresa] o udělení předchozího souhlasu se zrušením zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu. Usnesením státní zástupkyně [adresa] ze dne 11. 5. 2018 bylo rozhodnuto, že se ruší usnesení Policie ČR z 11. 4. 2018 o odložení věci a bylo uloženo policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dle odůvodnění státní zástupkyně dospěla k závěru, že rozhodnutí policejního orgánu je předčasné. Policejní orgán si neopatřil dostatek podkladů. Zcela absentuje bližší prověřování osoby podezřelého, jakož i samotných obchodních korporací, ve kterých je shora uvedený jmenovaný podezřelý angažovaný, a které jsou zapojeny do předmětného jednání s finančními transakcemi. Usnesením ze dne 4. 6. 2018 státní zástupkyně rozhodla o zrušení usnesení z 26. 4. 2018, kterým byly vráceny finanční prostředky žalobci a společnosti [právnická osoba]. Dne 23. 7. 2018 si policejní orgán vyžádal informace od [Anonymizováno]. Dne 26. 7. 2018 podal [Anonymizováno] dodatek č. 2 trestního oznámení, který obsahoval informace ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno] k osobě [jméno FO]. Má se jednat o osobu s rozsáhlou kriminální minulosti, která byla odsouzena v letech 2001–2015 v souvislosti se spácháním několika trestných činů, kdy jednání spočívalo například ve vydávání fiktivních faktur, nahrazení spotřební daně z minerálních olejů, vydávání falešných potvrzení a prohlášení, vykrádání bytů i násilné trestné činnosti. Dne 15. 8. 2018 policejní orgán vyžádal informace z Itálie. Dne 21. 8. 2018 policejní orgán požádal opětovně [Anonymizováno] o informace. Ve zprávě z 21. 2. 2018 [Anonymizováno] doplnilo negativní zprávu a shrnulo, že polské policejní orgány nevedly žádná řízní týkající společnosti [Anonymizováno]. Téhož dne [Anonymizováno] sdělilo informace ke společnostem [jméno FO] a [právnická osoba]. Další součinnost obdržena ze [Anonymizováno] dne 14. 9. 2018 s tím, že osoba [Anonymizováno] a jeho žena jsou podezřelí z podezřelých transakcí v letech 2011–2014, protože obdrželi platby ze zahraničí na své bankovní účty, ale nebylo na [Anonymizováno] vůči nim zahájeno řízení pro praní špinavých peněz. Dále dne 31. 5. 2019 obdržel policejní orgán zprávu Interpolu [Anonymizováno] k fyzickým a právnickým osobám [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a žalobce. Dle zprávy v [Anonymizováno] není vedeno trestní řízení proti některé z výše uvedených osob, stejně tak ve [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neexistuje místo, kde by došlo ke spáchání zdrojového trestného činu a nelze tak prokázat, že finanční prostředky zajištěné na účtu žalobce pochází z trestné činnosti a podezření z trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti není na místě. Ve věci bude provedena konzultace s dozorovým státním zástupcem. Dle sdělení ze [Anonymizováno] k subjektům [jméno FO], [Anonymizováno], spol. [právnická osoba] a [právnická osoba] neprobíhá ani neprobíhalo ve [Anonymizováno] vyšetřování. Usnesením ze dne 12. 9. 2019 policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. e), odst. 4 písm. b, c) tr. zkn., kterého se měl dopustit podezřelý [jméno FO]. V odůvodnění byla doplněna nová zjištění ve spolupráci s [Anonymizováno], [Anonymizováno] či [Anonymizováno]. O této skutečnosti policejní orgán vyrozuměl oznamovatele usneseními ze 4. 10. 2019. Usneseními z tohoto dne bylo rozhodnuto o vrácení finančních prostředků žalobci, a to částka 497 473,28 Kč. Usnesením z téhož dne bylo rozhodnuto o uložení do úschovy finančních prostředků 3 607 015,36 EUR. Rovněž byly usnesením z téhož dne uloženy do úschovy peněžní prostředky 494,03 EUR. Právní zástupce žalobce podal stížnosti proti usnesením o složení peněžních prostředků do úschovy dne 7. 10. 2019. Stížnosti odůvodnil 21. 10. 2019. Dne 24. 10. 2019 policejní orgán požádal [adresa] o udělení předchozího souhlasu se zrušením zajištění. Stížnosti byly předložena [adresa] dne 24. 10. 2019. Usnesením [adresa] z 8. 11. 2019 státní zástupkyně zrušila usnesení o vrácení finančních prostředků a o uložení finančních prostředků do úschovy. Dne 21. 2. 2020 policejní orgán obdržel další odpověď na žádost o součinnost, provedl rovněž lustrace ohledně rejstříku trestů k p. [jméno FO]. Dne 20. 2. 2020 policejní orgán požádal zástupce p. [jméno FO], aby předložil dokumenty. K tomu sdělil p. [jméno FO], že zasílá své vyjádření v [Anonymizováno] jazyce a vyžádané dokumenty. Dne 24. 3. 2020 obdržel policejní orgán bankovní informace poskytnuté [právnická osoba] a provedl srovnání dokumentů spolu s dokumenty od [Anonymizováno]. Dne 7. 4. 2020 bylo policejním orgánem zjištěno, že [jméno FO] nebyl nikdy [Anonymizováno] justičními orgány pravomocně odsouzen, zároveň požádal [Anonymizováno] o sdělení, na základě, jakých informací informaci o trestní minulosti p. [jméno FO] obdržel. Reakce z [Anonymizováno] přišla 30. 4. 2020, vyhodnoceno bylo 11. 5. 2020. Dne 2. 6. 2020 policejní orgán vyhodnotil záznam komunikace [adresa] s českým zástupcem od organizace [Anonymizováno]. Usnesením [adresa] ze dne 11. 8. 2020 byla zamítnuta žádost osob [jméno FO], spol. [Anonymizováno] a žalobce o zrušení zajištění. V odůvodnění je uvedeno, že dne 13. 7. 2020 byl státním zastupitelstvím na základě žádosti předložen kompletní spisový materiál [Anonymizováno] za účelem provedení dohledu, a to z podnětu osob [jméno FO], spol. [právnická osoba] a žalobce. [Anonymizováno] vyhodnotilo podnět v části týkající se výkonu dozoru v rámci prováděného prověřování věci jako nedůvodný, v další části jej postoupilo zdejšímu státnímu zastupitelství k rozhodnutí, neboť podnět částečně vyhodnotilo jako žádost o zrušení zajištění. Žadatel uvedl, že zajištění finančních prostředků přesahující částku 96 500 000 Kč nepovažuje za legitimní a proporcionální zásah do práva vlastnit majetek. K tomu státní zástupkyně uvedla, že nebylo sděleno zatím konkrétní obvinění, ale probíhají další kroky v rámci prověřování. Policejní orgán není ve věci rozhodně nečinný, ale průběžně jsou získávány další poznatky, přičemž situace oproti standardnímu čistě českému trestnímu řízení je mírně ztížena cizím prvkem v podobě osob stěžovatelů, kdy p. [jméno FO] je [Anonymizováno] státním občanem a spol. [právnická osoba] je společnost podle [Anonymizováno] práva. Z tohoto důvodu jsou policejní orgány v trestním řízení částečně limitovány mírou a rychlostí spolupráce, avšak i při ohlédnutí od těchto faktorů nelze trestní řízení s ohledem na komplikovanost prověřované trestné činnosti, kdy jsou v podstatě odhalována dvě trestná jednání v podobě zdrojového trestného činu a k tomu navazujícího trestného činu legalizace výnosů z trestného činu, považovat za nepřiměřeně dlouhé či dokonce v rozporu s ust. § 159 tr. ř. Daný postup označila za běžný i pro méně složité skutkové případy. Dále uvedla, že si je vědoma toho, že zajištění trvá i více jak dva roky, přesto je třeba pokračovat v prověřování. Prověřovaná trestná činnost je velmi závažná, v případě jeho prokázání hrozí trest 3–8 let, přičemž závažnost je zvýšena právě i hodnotou zajištěného majetku, která mnohonásobně převyšuje škodu velkého rozsahu. Případný pachatel pro její zastření užil sofistikovaný způsob vkladů a výběrů peněžních prostředků v různých státech, což ztěžuje práci OČTŘ v trestním řízení a současně délka trestního řízení tomu úplně odpovídá. Navíc délkou trestního řízení a dobou zajištění finančních prostředků se z podnětu žadatele také zabývalo nadřízené [Anonymizováno], který neshledal v postupu OČTŘ žádné pochybení. V průběhu celého řízení je postupováno souladem se všemi správními předpisy a průběžně jsou prováděny úkony směřující k objasnění celé věci. Dne 31. 8. 2020 policejní orgán požádal [adresa] o vydání evropského vyšetřovacího příkazu k [Anonymizováno]. [jméno FO], žalobce a [právnická osoba] podali dne 17. 9. 2020 návrh na doplnění dokazování. Dne 30. 10. 2020 obdržela státní zástupkyně informace z [Anonymizováno] k osobě [jméno FO] a [Anonymizováno]. Usnesením [adresa] ze dne 12. 11. 2020 byla zamítnuta stížnost osob [jméno FO], [právnická osoba] a žalobce proti usnesení [adresa] ze dne 11. 8. 2020, č.j. [Anonymizováno], kterým nebylo vyhověno žádosti těchto osob o zrušení zajištění. V odůvodnění soud uvedl, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 19. 12. 2017 a ačkoliv fáze prověřování trvá již více než 2,5 roku, doba není s ohledem na komplikovanost případu nepřiměřená. Policejní orgán je nucen prověřovat přeshraniční finanční operace a desítky vkladů a výběrů peněžních prostředků v různých státech Evropy a k tomu si vyžádat součinnost orgánů cizích států. Je zjevné, že zjištění původu peněžních prostředků je z objektivních důvodů ztíženo. V případě, že existuje důvodné podezření, je žádoucí, aby byla zajištěna věc až do chvíle, kdy trestní řízení dospěje do stadia, ve kterém je možné učinit konečný závěr o tom, zda je věc výnosem z trestné činnosti nebo ne. Pokud jde o námitky stěžovatelů ve smyslu, že p. [jméno FO] nikdy nebyl [Anonymizováno] orgány pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu, jež by mohl být považován za tzv. zdrojový trestný čin, soud konstatuje, že tato skutečnost automaticky nevylučuje spáchání zdrojového trestného činu. Mohla se jí dopustit jiná osoba nebo i sám stěžovatel [jméno FO] navzdory neexistenci pravomocného rozhodnutí. Zajištění trvající přes 2,5 roku soud nepovažuje vzhledem ke specifikum věci, tedy nutnost prověřit tzv. zdrojový trestný čin, možný přesah trestné činnosti na území ČR a s tím spojená nutnost vyžádání spolupráce cizích orgánů, za nepřiměřeně dlouhé. Usnesením z 18. 1. 2021 [adresa] zamítlo žádosti o zrušení zajištění a Usnesením [adresa] ze dne 20. 4. 2021 byly zamítnuty stížnosti [jméno FO], žalobce a [právnická osoba] proti usnesení [adresa] z 18. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno], a proti usnesení [adresa] ze dne 20. 1. 2021, č. j. [Anonymizováno], kterými nebylo vyhověno žádostem o zrušení zajištění. Soud uzavřel, že ve spisovém materiálu jsou uvedeny informace o pohybech peněz na zajištěných účtech, z nichž některé jsou minimálně podezřelé. Na účtech byly zaznamenány transakce v přepočtu na Kč v řádech jednotek až desítek milionů korun, probíhaly transakce krátce po založení účtu a bez zjevného ekonomického opodstatnění. Stěžovatelům se dosud nepodařilo rozptýlit podezření policejních orgánů, že finanční prostředky pochází z trestné činnosti a tedy, že představují výnos trestné činnosti. Aby mohly být zajištěné finanční prostředky považovány za výnos z trestné činnosti, není nutné, aby byla prokázána trestná činnost konkrétní osoby, postup dle § 79a) odst. 1 tr. ř. je možný již ve fázi prověřování, což znamená, že není nutné, aby byla trestná činnost specifikována ani v míře nutné pro zahájení trestního stíhání. To, že p. [jméno FO] nebyl někdy odsouzen nevylučuje spáchání zdrojového trestného činu. Mohla se jí dopustit jiná osoba nebo i sám stěžovatel [jméno FO] navzdory existenci pravomocného rozhodnutí. V současné době se vyčkává na vyřízení evropského vyšetřovacího příkazu z [Anonymizováno] a je nutné vyčkat na odpověď [Anonymizováno] orgánů, aby mohla přinést posun v trestním řízení. Ačkoliv fáze prověřování a zjištění trvá již přes tři léta, není podle soudu tato doba s ohledem na komplikovanost případu nepřiměřená. Je dán přeshraniční prvek, potřeba spolupracovat s cizími státy za pomoci mezinárodní justiční spolupráce, čímž je věc ztížena. Na základě zajištění stěžovatelé nepozbývají vlastnického práva, jsou však povinni strpět dočasnou nemožnost nakládat s majetkem. S ohledem na specifika případu délka zajištění není nepřiměřená. Dne 10. 3. 2021 obdržel policejní orgán zprávu z [Anonymizováno]. Dne 18. 3. 2021 policejní orgán požádal státního zástupce o zrušení zajištění. Třemi usneseními z 24. 3. 2021 bylo zrušeno zajištění finančních prostředků na účtech žalobce a spol. [právnická osoba], neboť zajištění finančních prostředků již není třeba. Usnesení v právní moci dne 25. 3. 2021. V odůvodnění je uvedeno, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že policejní orgány v [Anonymizováno] nevedou žádné trestní řízení ve věci shromažďování finančních prostředků na bankovních účtech spol. [Anonymizováno], bylo provedeno šetření u policejních orgánů ve [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ke společnosti žalobce a [právnická osoba] nebylo zjištěno, že by finanční prostředky pocházely z trestné činnosti. Usnesení o zrušení zajištění s doložkou právní moci doručena bance 26. 4. 2021. Usnesením z 8. 6. 2021 byla podle § 159a) odst. 1 tr. ř. odložena věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. e), odst. 4 písm. b), c) tr. zkn., kterého se měl dopustit [jméno FO]. Usnesení v právní moci 14. 6. 2021 (viz. obsah spisu Policie ČR, [adresa], sp. zn. ČR, č.j. [Anonymizováno], včetně podnětu k výkonu dohledu nad činností podřízeného státního zastupitelství, adresováno [Anonymizováno] od [jméno FO], [právnická osoba] a [právnická osoba], stížnosti proti usnesení [adresa] ze dne 11. 8. 2020 podána stejnými třemi subjekty, doplnění stížnosti proti usnesení [adresa] ze dne 11. 8. 2020, rovněž od těchto tří subjektů, doplnění stížnosti ze dne 27. 10. 2020, kterým byly zamítnuty žádosti o zrušení zajištění a žádost o zrušení zajištění ze dne 7. 1. 2021).

5. Ústavní soud usnesením ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno] odmítl stížnost žalobce a [právnická osoba] proti usnesení [adresa] z 12. 11. 2020 a 11. 8. 2020 s tím, že napadená rozhodnutí splňují požadavky na kladené rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot. Rozhodující státní zastupitelství i soud dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti, v jejich procesním postupu nebyla zjištěna libovůle, jde o legitimní výluku z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou tím, že mimo jiné i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Jde o dočasné opatření, nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci, tedy dosavadní procesní úkony OČTŘ nepředstavují neodčinitelné zásahy do základního práva stěžovatelů vlastnit majetek (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]). 6. [Anonymizováno] přijala od [jméno FO] dne 4. 3. 2020 zálohovou platbu ve výši 800 EUR (20 272 Kč), dne 3. 7. 2020 platbu ve výši 1 000 EUR, dne 3. 5. 2021 platbu ve výši 3 000 EUR (77 355 Kč), dne 3. 8. 2021 platbu ve výši 1 000 EUR (25 485 Kč), dne 16. 12. 2021 platbu ve výši 1 000 EUR (25 280 Kč). Dne 28. 5. 2021 [jméno FO] uhradil advokátní kanceláři částku 5 477,39 EUR, dne 28. 5. 2021 částku 5 477,39 EUR a dne 31. 8. 2020 1 934,48 EUR. Od žalobce přijala dne 22. 2. 2022 platbu ve výši 3 000 EUR (73 500 Kč) a 25. 1. 2023 platbu ve výši 5 000 EUR. [Anonymizováno] vystavila [jméno FO] fakturu dne 15. 8. 2020 na částku 3 734,48 EUR za právní poradenství, na jejíž úhradu použila zálohovou platbu 800 EUR ze dne 4. 3. 2020 a 1 000 EUR ze dne 23. 7. 2020. Dne 31. 3. 2021 vystavila [jméno FO] fakturu na částku 8 877,39 EUR za právní poradenství, na jejíž úhradu použila zálohovou platbu 400 EUR. [Anonymizováno] vystavila žalobci fakturu dne 31. 12. 2021 za právní poradenství na částku 8 953,28 EUR, na jejíž úhradu započetla zálohové platby po 1 000 EUR ze dne 3. 8. 2021 a 16. 12. 2021 (viz. pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], příjmový pokladní doklad č. [hodnota], pokladní daňový doklad č. [hodnota], faktura - daňový doklad č. [Anonymizováno], faktura - daňový doklad č. [Anonymizováno], faktura - daňový doklad č. [Anonymizováno] a detaily pohybu - bezhotovostní příjmy).

7. Žalobce uplatnil žalované nároky u žalované dne 22. 3. 2024. Žalovaná ve stanovisku ze dne 25. 9. 2024 nároky žalobce shledala nedůvodnými z důvodu absence odpovědnostních titulů státu (viz. uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem z 22. 3. 2024 a stanovisko žalované z 25. 9. 2024).

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 8 426 237,13 Kč představující míru znehodnocení jeho zajištěných finančních prostředků v důsledku inflace po dobu trvání zajištění.

21. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je ve věci dán odpovědnostní titul.

22. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

23. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

24. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona dále vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000).

25. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

26. Soud předně uzavírá, že ve věci není dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, neboť žalobci byly finanční prostředky zajištěny na základě usnesení policejního orgánu ze dne 20. 12. 2017, proti kterým žalobce nepodal stížnosti. Teprve následně po dalším prověřování byla trestní věc finálně odložena s právní mocí k 14. 6. 2021, čemuž předcházelo ke dni 24. 3. 2021 vydání usnesení o zrušení zajištění, ale nikoliv však proto, že by toto předchozí zajištění bylo nezákonným či nedůvodným, ale proto, že nebylo zjištěno, že by finanční prostředky pocházely z trestné činnosti - tedy již toto zajištění nemůže nadále, dle nově nastalých okolností, plnit svůj účel. Ve věci tak nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení o zajištění finančních prostředků nebylo nikdy pro nezákonnost změněno či zrušeno. Ani v průběhu prověřování nebylo vydáno žádné jiné nezákonné rozhodnutí, které by formulovalo závěr o tom, že zajištění v případě žalobce bylo nezákonné. Žalobce v pozdější fázi řízení žádal o zrušení zajištění, čemuž nebylo vyhověno. Proti rozhodnutí žalobce rovněž podal stížnost, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. K zajištění se vyjadřoval i Ústavní soud, kdy odmítl ústavní stížnost žalobce. Ze všech vydaných rozhodnutí plyne závěr, že je třeba dalšího prověřování pro závěr, že je možné věc odložit. I po odložení věci státní zástupce uložil policejnímu orgánu ve zrušujícím rozhodnutí, aby věc nadále šetřil a činil další úkony v trestním řízení, resp. že jeho odložení věci je předčasné. Policejní orgán tak nadále žádal o součinnost a skutkové okolnosti se průběžně vyvíjely a byly doplňovány až do konečného zrušení zajištění a odložení věci.

27. Soud vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu formulovaných ve věci sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, z nichž se podává, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a dále, že nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.

28. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2010 (dále jen „R 100/2010“), za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu přitom není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007).

29. Tento odpovědnostní titul tak není dán.

30. Skutková tvrzení žalobce bylo možno po právní stránce vyhodnotit i tak, že jeho finanční prostředky neměly být nadále zajištěny, případně neměly být zajištěny vůbec. Tedy, že pro tento postup spočívající v trvání zajištění finančních prostředků došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť orgánům činným v trestním řízení mělo být zřejmé, že zajištění není třeba a mj. mělo být zřejmé, že k trestné činnosti podezřelých nedošlo.

31. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení však není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31. 10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp.zn. II. ÚS 299/03).

32. S odkazem na citované judikatorní závěry pak soud uzavírá, že ani v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení. V rámci kompenzačního řízení pak může soud posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, pak zda tento byl učiněn v k tomu stanovené či přiměřené lhůtě.

33. Takováto situace však v posuzovaném případě nenastala. Z provedeného dokazování, konkrétně z průběhu naříkaného trestního řízení a úkonů, které předcházely vydání usnesení o zajištění finančních prostředků žalobce, soud zjistil, že policie požádala o vydání souhlasu státního zastupitelství, tento souhlas obdržela a následně teprve přistoupila k zajištění finančních prostředků. Po zajištění finančních prostředků probíhalo prověřování. Stejně tak byly žádosti o zrušení zajištění či podnět k výkonu dohledu [Anonymizováno] vyhodnoceny jako nedůvodné. Rovněž stížnosti žalobce byly shledány nedůvodným. I po tomto rozhodnutí probíhalo další prověřování a shromažďování podkladů. Soud tak uzavírá, že neshledal žádný exces na straně orgánů činných v trestním řízení, který by mohl v rámci těchto tvrzení žalobce po právní stránce zohlednit.

34. Ve zbytku pak je tvrzení žalobce fakticky tvrzením o tom, že policie špatně vyhodnotila předpoklady a podmínky pro zajištění jejich finančních prostředků, což však dle definice a výkladu pojmu nesprávný úřední postup pojmově nesprávným úředním postupem být nemůže, neboť jde typicky o činnost, která se odrazila ve vydaném rozhodnutí. Tedy v úvahu by přicházel pouze odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí. A jak uvedeno výše, nezákonné rozhodnutí, pokud jde o zajištění finančních prostředků, vydáno nebylo. Taktéž nelze shledat v postupu OČTŘ průtahy či nekoncentrovaný postup. [Anonymizováno] uvedlo, že vzhledem ke složitosti věci je délka prověřování, a tedy zajištění zcela přiměřená. Ve věci byl dán mezinárodní prvek, byly prověřovány přeshraniční finanční operace ve spolupráci s několik státy, desítky vkladů a výběrů peněžních prostředků v různých státech Evropy, bylo třeba prozkoumat osoby spadající do jurisdikce mnoha evropských zemí a vyžádat si potřebnou součinnost. Lhůta pro skončení prověřování byla z objektivních důvodů pravidelně prodlužována. Taktéž [adresa] konstatoval ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2021, že doba zajištění není nepřiměřená.

35. Ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu tak není dán.

36. Soud proto tento nárok pro absenci odpovědnostního titulu zcela zamítl.

37. Soud k tomuto nároku dále doplňuje, že ani nárok na náhradu škody, jak je žalobcem obecně formulován, nesplňuje podmínky vzniku škody odškodnitelné dle odškodňovacího zákona. Soud v tomto směru odkazuje zejména na závěry přijaté Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 28 Cdo 96/2012, z nichž se podává, že ztráta hodnoty peněz v důsledku inflace není majetkovým úbytkem, který by byl škodou odškodnitelnou dle odškodňovacího zákona. Finanční prostředky plní dle závěrů dovolacího soudu hodnotu všeobecného ekvivalentu a jako takový svoji hodnotu neztrácejí, a to ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny, a to i přesto, že má tato za důsledek, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Dovolací soud tak uzavřel, že ani vlivem inflace na hodnotu finančních prostředků skutečná škoda nevzniká. Takto formulovaný požadavek tedy není škodou, která by mohla být úspěšně uplatněna po státu v režimu odškodňovacího zákona (srov. z poslední doby rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 8 Co 3/2024-86).

38. Ani podmínka vzniku škody tak není naplněna. I z tohoto důvodu soud tento nárok zcela zamítl.

39. Žalobce se žalobou dále domáhal náhrady škody ve výši 397 025,20 Kč za výdaje na právní zastoupení, které měly vést ke zrušení zajištění. Soud shodně jako u předchozího nároku neshledal vůči žalobci žádný odpovědnostní titul (viz odůvodnění výše), tudíž není splněna již první podmínka odpovědnosti státu za tuto škodu a nárok zamítl. Nad rámec soud uvádí, že z předložených faktur ani není zřejmé, za jaké konkrétní služby žalobce či [jméno FO] advokátní kanceláři hradili. Pod pojmem právní služby může být zahrnuto jakékoliv právní poradenství. Rovněž vznik škody na straně žalobce by nebyl v současnosti dán s ohledem na hrazení právních služeb p. [jméno FO] a nikoliv žalobcem.

40. Soud tak uzavírá, že ani nárok na náhradu škody v podobě výdajů na právní zastoupení žalobci nenáleží, proto soud tento žalobní požadavek rovněž zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná. O výši náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznal 3x režijní paušál á 300 Kč za tyto úkony: vyjádření k žalobě; 1x účast na jednání; 1x příprava na jednání - tedy celkem 900 Kč.

42. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení