27 C 18/2024 - 88

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 18 365,49 Kč takto:

Výrok

I. Připouští se změna žaloby navržená v podání doručeném soudu dne 23. 6. 2024, jíž se žalobkyně nad rámec žaloby proti žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 109,49 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení.

II. Co do částky 16 256 Kč se řízení zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 109,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 109,49 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 109,49 Kč od 22. 12. 2020 do 22. 3. 2024 se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 365,49 Kč. Uvedla, že dne [datum] žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku 50 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 151,58 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalované, tj. z prohlášení žalované, z pracovní smlouvy, výplatních pásek a částečných výpisů z jejího bankovního účtu. Žalovaná dle tvrzení obsažených v žalobě uhradila celkem částku vyšší než 50 000 Kč, a jelikož se dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne [datum]. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 59 493,88 Kč. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná uvedené částky neuhradila. Soud podotýká, že žaloba je ve více pasážích formulována nesmyslně, zmateně a nepřehledně, žalobkyně např. opakovaně uvádí (tvrzený) dluh či sjednané platební povinnosti žalobkyně, aby následně tyto nároky negovala, popř. je vyčíslila částkou 0 Kč.

2. Žalobkyně dále po omluvě z nařízeného jednání (doručené soudu dne [datum]) soudu dne 23. 6. 2024, tedy pouhý den před jednáním ve věci nařízeným na den 24. 6. 2024, doručila „částečné zpětvzetí“ žaloby, jímž se domáhala zastavení řízení co do částky 16 256 Kč a současně zaplacení „zákonného úroku z prodlení z částky 2 109,49 Kč od [datum] do zaplacení“. Toto podání soud dle jeho obsahu ve smyslu ust. § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), posoudil dílem jako částečné zpětvzetí žaloby a dílem jako návrh na změnu (rozšíření) žaloby o požadavek na úhradu úroku z prodlení.

3. Protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání ve věci, soud řízení v uvedeném rozsahu zastavil a současně připustil navrženou změnu žaloby výroky I. a II. tohoto rozsudku, neboť ve věci dosud nebylo prováděno dokazování a výsledky dosavadního řízení tak mohou být podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě (§ 96, § 95 o. s. ř.).

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, bez omluvy se nedostavila ani k nařízenému jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

7. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] podepsané žalovanou a zprostředkovatelem žalobkyně dne [datum] a akceptované dne [datum] žalobkyní (dále jen „smlouva o úvěru“), a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku ve 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč vrátit. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 196 704 Kč, úroková sazba činila 151,58 % ročně, RPSN činila 151,58 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna po žalované požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 236 044,80 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru, ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila 48 300,51 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaná netvrdila a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradila částku vyšší.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalované dne [datum] vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Ze smlouvy o úvěru, kterou stvrdila žalovaná svým podpisem, bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru. Z výpisů z bankovního účtu bylo zjištěno, že bankovní účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalované.

10. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměla žalovaná dlužnou částku po splatnosti a již čerpala spotřebitelský úvěr (splátkový prodej).

11. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná ke dni [datum] dosáhla skóre 296, a nacházela se tak v kategorii I., tedy „nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován, případně zamítán“.

12. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedený dokument podepsala a jeho obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se žalovaná nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopna splácet řádně a včas.

13. Z hodnocení klienta, které je opatřeno podpisem žalované, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem 18 000 Kč s tím, že pracuje na dobu určitou u společnosti [Anonymizováno] jako své měsíční výdaje uvedla částku 5 000 Kč v souvislosti se 3 nezletilými dětmi, částku 100 Kč na koníčky a záliby a částku 3 410 Kč jako částku životního minima, výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč, přičemž bydlí ve vlastním. Počítáno bylo s rezervou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Volné zdroje žalované tak byly vyčísleny částkou 7 090 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má maturitu a v domácnosti nežije s manželem či partnerem.

14. Z pracovní smlouvy, dohody o její změně a z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána v pracovním poměru na dobu určitou od [datum] do [datum] u společnosti Linet spol. s r. o., v měsíci květnu 2019 jí byla vyplacena čistá mzda ve výši 20 396 Kč, v měsíci červnu 2019 pak ve výši 16 454 Kč.

15. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu bylo zjištěno, že dne [datum] odeslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání předžalobní upomínky.

16. Z dalších provedených důkazů (kopie občanského průkazu žalované) nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. Návrh na provedení důkazu vyjádření znalce k problematice úročení soud pro irelevanci zamítl, neboť tato listina neobsahuje žádné relevantní skutkové zjištění.

17. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

25. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

26. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

29. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

30. Žalobkyně se k jednání ve věci nedostavila, čímž se připravila o možnost být poučena o své povinnosti uvádět tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně odbornosti zkoumání úvěruschopnosti žalované (spotřebitele). Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomu jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně uspokojivě netvrdila a neprokázala, že zkoumala zejména výdaje žalované.

31. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře „hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaná uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč. Své měsíční výdaje vyčíslila částkou 9 910 Kč, tedy částkou rovnající se v té době výši životního minima, výdaje na bydlení ve vlastním činily 1 400 Kč měsíčně (sic!). Další výdaje žalovaná vyčíslila částkou 100 Kč měsíčně. Dále bylo počítáno s rezervou 1 000 Kč. Takové údaje od žalované vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalované požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalované tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalované. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nelze nevidět, že žalovaná žalobkyni poskytla mj. výpis z účtu zachycující výdaje rovnající se příjmům. Nadto měla žalobkyně pracovat rovněž s informací o tom, že žalovaná je zaměstnána (toliko) na dobu určitou, která uplyne jen několik měsíců po schválení úvěru. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalované tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaná bude schopna poskytovaný úvěr splácet.

32. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

33. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

34. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouvy byly uzavřené v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Protože, jak uvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

38. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

39. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla výše uvedenou částku jakožto úvěr, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze 48 300,51 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 2 109,49 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne 7. 3. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala 22. 3. 2024. Od 23. 3. 2024 se tudíž žalovaná dostala do prodlení.

40. Ve zbylém rozsahu soudu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 365,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí/rozšíření žaloby doručené soudu pouhý den před nařízeným jednáním, neboť žalobkyně netvrdila, že by tento úkon zapříčinila žalovaná. Bylo na právně zastoupené žalobkyni, aby soudu včas sdělila veškeré relevantní skutečnosti a především aby jednoznačně sdělila, čeho se podanou žalobou domáhá. Tento úkon právní služby proto soud nepovažuje za účelný.

42. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně pak dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení