27 C 184/2024 - 82

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 161 727 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 161 727 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 161 727 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 11. 10. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 161 727 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad v [Anonymizováno] v řízení vedených proti žalobci coby povinnému pod sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Uvedl, že mu bylo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 9. 7. 2021 čj. [Anonymizováno], který mu byl doručen v srpnu 2021, uloženo, aby od 1. 9. 2019 hradil na zvýšeném výživném pro nezletilou dceru [jméno FO], nar. [datum] částku 60 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci - z toho částku 45 000 Kč měsíčně k rukám matky a částku 15 000 Kč měsíčně na účet nezletilé, který za tímto účelem matka založí a potřebné identifikační údaje žalobci písemně sdělí do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a pro nezletilou [jméno FO], nar. [datum] částkou 40 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci – z toho částku 30 000 Kč měsíčně k rukám matky a částku 10 000 Kč měsíčně na účet nezletilé. Dle výroku II a IV. měl nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno FO] za období od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2021 v částce 660 000 Kč uhradit tak, že částku 330 000 Kč uhradí k rukám matky ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku a částku 330 000 Kč uloží na matkou zřízený účet nezletilé a pro nezletilou [jméno FO] za období od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2021 v částce 440 000 Kč je otec povinen uhradit tak, že částku 220 000 Kč uhradí k rukám matky ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku a částku 220 000 Kč uloží na matkou zřízený účet. Mylně se domníval, že rozsudek není předběžně vykonatelný, a proto hradil za září a říjen 2021 výživné v původní výši 20 000 Kč na [jméno FO] a 30 000 Kč na [jméno FO]. Namísto toho měl platit na [jméno FO] částku 30 000 Kč měsíčně k rukám matky a částku 10.000 Kč měsíčně na účet [jméno FO], ale až poté, co tento účet matka založí a potřebné identifikační údaje žalobci písemně, a na [jméno FO] částku 45 000 Kč měsíčně k rukám matky a částku 15 000 Kč měsíčně na účet [jméno FO], ale až poté, co tento účet matka založí a potřebné identifikační údaje otci písemně sdělí žalobci. Matka však tento účet nezaložila a informace žalobci nesdělila, a tedy částka 15 000 Kč a 10 000 Kč měsíčně nebyla splatná. Oprávněné z rozsudku podaly dne 15. 10. 2021 exekuční návrhy, v tu dobu žalobce dlužil na obě dcery 50 000 Kč. S částkami, které měl žalobce hradit na zvláštní účet založený matkou nebyl v prodlení, neboť matka nesplnila svou povinnost a nesdělila mu identifikační údaje k účtům. Přesto v exekučních návrzích bylo požadováno u dcery [jméno FO] dlužné výživné ve výši 60 000 Kč a běžné výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně, u dcery [jméno FO] dlužné výživné ve výši 60 000 Kč a běžné výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně. Dne 5. 11. 2021 soudní exekutor vydal exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtů u peněžního ústavu, kterým byly postiženy a zablokovány účty žalobce pro vymožení jistiny 120 000 Kč, náklady exekuce a odměna exekutora, celkem 735 556 Kč. Celkem soudní exekutor zablokoval více, neboť exekutor dal pokyn k blokaci účtu i pro běžné výživné. Celkem bylo na začátku blokováno přes 2 mil Kč. V prosinci 2021 žalobce dlužné částky uhradil a exekuce byly zastaveny usneseními Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2022 ke dni 3. 8. 2022 (k nezl. [jméno FO]) a usnesením Obvodního soudu pro [adresa] čj. [Anonymizováno] ze dne 24. 10. 2022 ke dni 20. 12. 2022. Matka sdělila identifikační údaje k účtu dne 23. 5. 2022. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že soudní exekutor zablokoval jeho účty a ponechal je zablokované i poté, co žalobce již ničeho nedlužil a řádně plnil své závazky. Oznámení o zahájení exekuce byla nesrozumitelná a zmatečná, v důsledku čehož žalobce uhradil poplatek soudního exekutora celý, ačkoliv měl platit pouze 50 %. Následně žádal o vrácení přeplatku, který mu soudní exekutor vrátil až po zastavení exekuce. Žalobce spatřoval škodu v tom, že jelikož musel zajistit chod svých nemovitostí, platit provoz budovy, energie a média v době stoupajících cen energií a zablokovaných účtů na částku převyšující 4 000 000 Kč, musel si zapůjčit potřebné částky od třetích osob. Na základě smlouvy ze dne 10. 11. 2021 si zapůjčil od [jméno FO] 750 000 Kč s úrokem 2 % měsíčně. Poskytnutí zápůjčky se uskutečnilo ve 3 tranších, každá ve výši 250 000 Kč, a to dne 11. 11. 2021, dne 12. 11. 2021 a dne 13. 11. 2021. Na základě smlouvy ze dne 1. 2. 2023 uzavřené s [jméno FO] refinancoval zápůjčku od p. [jméno FO] a úrok činil jen 14 % ročně. Rovněž se žalobce pokusil prodat garáž, na kterou měl zájemce, nicméně ten od koupě ustoupil z důvodu poznámky v katastru nemovitostí o exekuci. Výše úroků uhrazených p. [jméno FO] za období od 11. 11. 2021 do 23. 2. 2022 činí celkem 51 500 Kč a výše úroků uhrazených p. [jméno FO] za období od 21. 2. 2022 do 3. 8. 2022 z částky 753 556 Kč (blokovaná částka [jméno FO]) činí 48 060 Kč a za období od 21. 2. 2022 do 20. 12. 2022 z částky 527.579 Kč (blokovaná částka [jméno FO]) činí 62 166 Kč. Nárok uplatnil u žalované dne 7. 12. 2023, která jeho žádost odmítla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 7. 12. 2023 žalovaný nárok ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná po předběžném posouzení nároku dne 7. 6. 2024 shledala, že soudní exekutor postupoval správně v souladu s exekučními předpisy a neshledala tak existenci odpovědnostního titulu, příčinné souvislost či škody. Učinila nesporným průběh exekučního řízení a uvedla, že exekuční řízení byla zastavena nikoliv z důvodu nezákonnosti nařízení exekuce, ale z důvodu její další neúčelnosti, neboť žalobce v průběhu exekučního řízení dlužnou částku uhradil a nadále již své závazky plnil řádně. V obou zastavujících usneseních soud zdůrazňuje, že exekuce byla nařízena důvodně a po právu. Soud též shledal procesní zavinění žalobce na zastavení exekuce, a proto mu též v obou případech uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce. Podání exekučních návrhů v prvním dni prodlení nejde k tíži soudního exekutora. Taktéž soudní exekutor nemohl rozhodnout o zastavení exekuce bez souhlasu oprávněných. Návrh na zastavení exekuce předložil oprávněným k vyjádření a jelikož ty nesouhlasily, rozhodoval exekuční soud. Poplatek exekuce byl žalobci vrácen ihned poté, co bylo exekučnímu úřadu doručeno rozhodnutí o zastavení exekuce. Rovněž sporovala existenci příčinné souvislosti a škody, kdy žalobce měl uhradit dlužnou částku soudnímu exekutorovi dne 8. 12. 2021, nicméně úroku se domáhá už od 11. 11. 2021.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne 15. 10. 2021 podala nezl. [jméno FO] vůči žalobci coby povinnému exekuční návrh na základě rozsudku Okresního soudu v [adresa], č.j. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne 9. 7. 2021 s doložkou vykonatelnosti u výroku I. a III. pro běžné výživné dne 16. 8. 2021. Rozsudek se týkal nezl. [jméno FO] i [jméno FO] s tím, že soud konstatoval, že od 1. 9. 2019 je otec, tedy žalobce, povinen přispívat na zvýšeném výživném pro nezletilou [jméno FO] 60 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, z toho 45 000 Kč měsíčně k rukám matky a částku 15 000 Kč měsíčně na účet nezletilé, který za tímto účelem matka založí a sdělí potřebné identifikační údaje otci písemně do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo stanoveno, že od 1. 9. 2019 je otec povinen přispívat na zvýšeném výživném pro nezl. [jméno FO] částku 40 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, z toho 30 000 Kč měsíčně k rukám matky a 10 000 Kč měsíčně na účet nezletilé, který za tímto účelem matka založí a potřebné identifikační údaje otci písemně sdělí do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Dne 1. 11. 2021 vydal Obvodní soud pro [adresa] pověření soudního exekutora ve vztahu k oběma oprávněným. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Dne 2. 11. 2021 soudní exekutor vydal ve vztahu k oběma exekucím vyrozumění o zahájení exekuce. U oprávněné [jméno FO] se jednalo o vymožení povinnosti povinného zaplatit dlužné výživné ve výši 40 000 Kč, běžné výživné ve výši 40 000 Kč a náklady oprávněného, u oprávněné [jméno FO] bylo vyrozumění o zahájení exekuce k vymáhání povinnosti zaplatit oprávněné dlužné výživné ve výši 60 000 Kč a běžné výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně a náklady oprávněné účelně vynaložené v exekučním řízení. Dne 4. 11. 2021 soudní exekutor ve vztahu k oběma oprávněným vydal exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí, exekuční příkazy byly doručeny povinnému 9. 11. 2021. Soudní exekutor vyzval povinného dne 5. 11. 2021 ke splnění vymáhané povinnosti, ke dni vydání výzvy činila dlužná částka 304 032 Kč. Výzva byla doručena povinnému 9. 11. 2021. Rovněž dne 5. 11. 2021 soudní exekutor vydal exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, jedná se o dva účty [Anonymizováno], vydáno u obou oprávněných. Dne 10. 11. 2021 exekutor vydal ve vztahu k oběma oprávněným exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním nebo srážkami ze mzdy a jiných příjmů u plátce mzdy [právnická osoba]. Povinný podal dne 10. 11. 2021 (doručeno soudnímu exekutorovi 11. 11. 2021) návrh na zastavení exekuce/návrh na částečné zastavení exekuce u oprávněné [jméno FO], kde žalobce uvádí, že návrh neodpovídá rozsudku, na základě kterého měla být povinnost vymožena. Návrh na odklad exekuce ve vztahu ke stejné oprávněné žalobce podal dne 15. 11. 2021. Uváděl, že exekuční titul není vykonatelný, protože plnění povinného závisí na splnění oprávněné, která svoji úlohu dosud nesplnila. Z tohoto důvodu podal dne 12. 11. 2021 k Okresnímu soudu v [adresa] žádost o prověření/opravu vykonatelnosti exekučního titulu. Dne 22. 11. 2021 soudní exekutor vyzval oprávněnou [jméno FO], zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce a částečným zastavením exekuce, předložil exekučnímu soudu spisy k rozhodnutí o návrzích na odklad ve vztahu k oběma oprávněným, vyzval oprávněnou [jméno FO] ke sdělení, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce a zamítl návrhy povinného na omezení zákazu nakládání s majetkem. Oprávněná nezl. [jméno FO] nesouhlasila se zastavením exekuce dne 26. 11. 2021. Následně (není datováno) právní zástupkyně povinného zaslala exekutorovi rozsudek opatrovnického soudu s nově vyznačenou vykonatelností. Rozsudek byl vykonatelný dne 16. 8. 2021 ve výroku I. pro běžné výživné pro nezl. [jméno FO] v částce 45 000 Kč splatných k rukám matky a ve výroku III. pro běžné výživné pro nezl. [jméno FO] v částce 30 000 Kč splatných k rukám matky, datum vyznačení neuvedeno. Povinný doplnil návrh na zastavení exekuce u oprávněné [jméno FO] dne 29. 11. 2021. Soudní exekutor vyzval dne 30. 11. 2021 oprávněnou [jméno FO], zda souhlasí s návrhem žalobce na zastavení exekuce. Dne 6. 12. 2021 žalobce podal odvolání proti rozhodnutím o zamítnutí návrhu na omezení a zákazu nakládat s majetkem. Dne 29. 11. 2021 doplnil návrh na zastavení exekuce u nezl. [jméno FO]. Dne 7. 12. 2021 exekutor vyzval oprávněnou [jméno FO], zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce, předložil věc k rozhodnutí o odvolání proti nevyhovění omezení nakládání s majetkem a oprávněné sdělily nesouhlas se zastavením exekuce. Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno], zamítl návrh povinného na odklad exekuce u oprávněné [jméno FO]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7.12.2021, č.j. [Anonymizováno], byla exekuce odložena ve vztahu k oprávněné [jméno FO] co do povinnosti žalobce přispívat na zvýšeném výživném každého 15. dne v měsíci částkou 15 000 Kč na účet oprávněné a co do povinnosti žalobce zaplatit oprávněné dlužné výživné ve výši 30 000 Kč na účet oprávněné do právní moci rozhodnutí o návrhu žalobce na zastavení exekuce (výrok I.), co do povinnosti žalobce přispívat na zvýšeném výživném pro oprávněnou vždy do každého 15. dne v měsíci částkou 45 000 Kč měsíčně k rukám matky a co do povinnosti žalobce zaplatit oprávněné dlužné výživné ve výši 30.000 Kč k rukám matky oprávněné byl návrh na odklad exekuce zamítnut (výrok II.). V odůvodnění usnesení je uvedeno, že „vykonatelnost exekučního titulu, ač byla na předmětném rozsudku vyznačena, pokud jde o povinnost hradit částku 15 000 Kč na účet nezletilé dosud nenastala, neboť je vázaná na povinnost matky sdělit povinnému identifikační údaje k účtu znějícímu na jméno oprávněné, na nějž má být částka 15 000 Kč měsíčně zasílána a tyto má matka oprávněné povinnost sdělit povinnému do jednoho měsíce od právní moci předmětného rozsudku. V tomto rozsahu se proto exekuční titul dosud nestal vykonatelným a lze tak očekávat, že exekuce bude ve zmíněném rozsahu dle ust. § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zastavena. Soud proto ve výroku I. v tomto rozsahu ohledně povinnosti povinného hradit dlužné a také běžné výživné exekuci odložil do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. … kdy exekuce je vedena pro dlužné výživné v rozsahu 30 000 Kč (za měsíce září a říjen 2021 – 2 x 15 000 Kč) a pro běžné výživné od 1.11. 2021 ve výši 45 000 Kč měsíčně vždy do 15-ctého dne v měsíci k rukám matky oprávněné, na základě vykonatelného exekučního titulu důvodně.“ Soudní exekutor předložil dne 9. 12. 2021 Obvodnímu soudu pro [adresa] návrhy na zastavení exekuce u obou nezl. Žalobce podal dne 20. 12. 2021 odvolání do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad exekuce u nezl. [jméno FO]. Městský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno], potvrdil usnesení soudního exekutora u oprávněné [jméno FO], kterým exekutor zamítl návrh povinného na omezení zákazu podle ust. § 46 a 47 exekučního řádu. Oprávněná nezl. [jméno FO] podala dne 17. 12. 2021 odvolání proti rozhodnutí u Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7. 12. 2021, č.j. [Anonymizováno]. Městský soud v [Anonymizováno] u oprávněné [jméno FO] rozhodnutí soudu I. stupně z 6. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno], změnil tak, že v rozsahu, v němž je exekuce vedena pro částky dlužného výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně za období od září 2021 do ledna 2022 a dále pro částky běžného výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem únor 2022, se exekuce odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, jinak se usnesení soudu I. stupně potvrzuje. V odůvodnění je konstatováno, že dlužné výživné v rozsahu 10 000 Kč za jednotlivé měsíce žalobce již doplatil a nadále je výživné v rozsahu, v němž je placeno k rukám matky, řádně hrazeno. To však nemá z hlediska uplatnění důvodu pro odklad exekuce (nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) žádný význam, stejně jako ani případná úhrada nákladů exekuce, pokud by tyto částky byly skutečně řádně zaplaceny, což nelze z pouhého příkazu k úhradě, kterým povinný své tvrzení dokládá, zjistit, neboť tento dokument nesvědčí o tom, že peněžní prostředky ve prospěch oprávněné byly z účtu povinného skutečně odepsány. Absence dluhu na vymáhaném výživném a současně zajištění jeho bezproblémových plateb do budoucna by mohlo vést k zastavení exekuce na běžné výživné, tato situace však nebyla v řízení doposud zjištěna. Zastavení exekuce lze s potřebnou mírou pravděpodobnosti očekávat toliko v rozsahu částek po 10 000 z každé jednotlivé vymáhané splátky výživného, neboť v tomto rozsahu není exekuční titul doposud vykonatelný. Pouze v tomto rozsahu je proto na místě shledat důvodným i návrh povinného na odklad exekuce, naopak ve zbývajícím rozsahu nelze nedostatek předběžné vykonatelnosti exekučního titulu konstatovat a ani tvrzené ovšem dosud řádně nepodložené úhrady na vymáhání výživného nemohou za současné situace závěr o vyšší pravděpodobnosti zastavení exekuce odůvodnit. Žalobce podal odvolání do výroku II rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce u oprávněné nezl. [jméno FO]. Žalobce podal dne 15. 2. 2022 návrhy na rozhodnutí podle § 44a) odst. 1 e.ř. u obou oprávněných. Mezitím soudní exekutor vyzval oprávněné, aby se vyjádřily k návrhu povinného na postup dle § 44a) odst. 1 e.ř. Oprávněné sdělily dne 28. 2. 2022, že s návrhem nesouhlasí. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 2. 2022, č.j. [Anonymizováno], bylo usnesení soudního exekutora ze dne 22. 11. 2021 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce požádal dne 9. 3. 2022 o vrácení části (1/2) zaplacené odměny s odůvodněním, že od listopadu 2021 neexistuje žádný dluh na výživném, zaplacená částka 527 579 Kč zahrnuje nikoliv polovinu, ale celou výši odměny exekutora a nákladů exekuce, odměna tak byla zaplacena na základě pokynů exekutora a v rozporu s informací ke splnění vymáhané povinnosti v plné výši. Soudní exekutor reagoval dne 10. 3. 2022 tak, že o nákladech exekuce bude rozhodnuto po pravomocném rozhodnutí exekučního soudu o návrzích povinného na zastavení a částečné zastavení exekuce. Usneseními ze dne 17. 3. 2022 u obou oprávněných exekutor zrušil zákaz o omezení povinného v nakládání s majetkem ve vztahu k jinému majetku než za a) k pozemku parc. č. [Anonymizováno] a budově č.p. [Anonymizováno], rodinný dům v k. ú. [adresa] a za b) ke dvěma účtům povinného vedeným u [Anonymizováno], ke mzdě a jiným příjmům povinného u zaměstnavatele [právnická osoba]. Městský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne 16. 2. 2022 u oprávněné [jméno FO], č.j. [Anonymizováno], rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7. 12. 2021 ve výroku I. rozhodnutí potvrdil, ve výroku II. usnesení změnil tak, že se exekuce odkládá i ohledně exekuce na běžné výživné ve výši 45 000 Kč splatné k rukám matky a ohledně exekuce na nedoplatek na výživném ve výši 30 000 Kč za měsíc září a říjen 2021, a to do rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 10. 2022 u oprávněné [jméno FO], č.j. [Anonymizováno], byla zastavena exekuce a povinnému byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhrada nákladů exekuce, v právní moci dne 11. 11. 2022. Usneseními Okresního soudu v [adresa] ze dne 28. 3. 2022 byl nezl. [jméno FO] ustanoven opatrovník k zastupování v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce vedené u OS pro [adresa], sp. zn. [Anonymizováno], a to [adresa]. Dne 19. 12. 2022 soudní exekutor vydal vyrozumění o skončení exekuce a o zániku pověření soudního exekutora k vedení exekuce. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze 14. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], byla exekuce zastavena ve věci oprávněné [jméno FO] a povinnému byla uložena povinnost zaplatit náklady soudnímu exekutorovi, v právní moci 2. 7. 2022. Dne 6. 8. 2022 soudní exekutor vydal vyrozumění o skončení exekuce a o zániku pověření soudního exekutora u oprávněné [jméno FO] (viz. spisy Exekutorského úřadu v [Anonymizováno], soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], exekuční návrh na vydání pověření soudního exekutora vedením exekuce za oprávněnou nezl. [jméno FO] z 15. 10. 2021 a doplnění návrhu exekučního na vydání pověření soudního exekutora vedením exekuce z 21. 10. 2021).

5. Žalobce coby vydlužitel uzavřel smlouvu o zápůjčce s [jméno FO] coby zapůjčitelem dne 10. 11. 2021. Předmětem byla zápůjčka částky 750 000 Kč, která měla být čerpána po 250 000 Kč se splatností dne 11. 11., 12. 11. a 13. 11. 2021, se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 2 % měsíčně. Žalobce měl vrátit zápůjčku do 31. 12. 2022, byl oprávněn předčasně splatit (viz. smlouva o zápůjčce ze dne 10. 11. 2021).

6. Žalobce coby vydlužitel uzavřel smlouvu o zápůjčce s [jméno FO] coby zapůjčitelem dne 1. 2. 2022 na částku 1 300 000 Kč, která měla být čerpána do 28. 2. 2022, s úrokem 14 % ročně. Zápůjčku měl žalobce vrátit do 1 roku ode dne poskytnutí zápůjčky (viz. smlouva o zápůjčce ze dne 1. 2. 2022).

7. Žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované dne 7. 12. 2023. Žalovaná ve stanovisku z 7. 6. 2024 žalobci sdělila, že jeho nárok neshledává důvodným z důvodu absence odpovědnostního titulu státu (viz. žádost žalobce ze dne 7. 12. 2023 a stanovisko žalované ze dne 7. 6. 2024).

8. Soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti další důkazy, neboť na základě provedených důkazů učinil dostatečná skutková zjištění pro právní posouzení. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním.

9. Skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

10. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

11. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, exekutor postupuje v exekuci rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem. (2) Exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k vedení exekuce. Exekutor vede exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena. Úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním spise, který vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Odpovědnost státu za způsobenou škodu podle OdpŠk je založena na současném splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

18. Soud se nejdříve zabýval otázkou splnění již prvního předpokladu pro odpovědnost státu za škodu, a to, zda je dána existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a uzavřel, že tomu tak není. Na základě žalobních tvrzení a provedeného dokazování soud neshledal v postupu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] v řízeních vedených pod sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí tak, jak jej vymezil žalobce, tj. že soudní exekutor postihl exekučními příkazy majetek žalobce (zejm. bankovní účty) coby povinného a ponechal je zablokované do zastavení exekucí ve výši výrazně převyšující vymáhanou povinnost, žalobci vrátil přeplatek na odměně soudního exekutora až po zastavení exekucí či že by žalobci nesdělil správnou výši odměny, kterou má žalobce uhradit. Je nutné vzít v potaz, že výživné pro nezletilého je přednostní pohledávka, která se má vymoci co nejdříve. V tomto případě vymáhání platí zásada, že je upřednostňován zájem oprávněných nezletilých před zájmy povinného. Soudní exekutor proto v rámci vymáhání zajistí raději majetek ve větším rozsahu, než je vymáhaná povinnost, neboť ani v době postižení majetku povinného neví, zda se mu podaří z něj uspokojit, zda na něj dosáhne. Taktéž běžné výživné coby vymáhaná povinnost nadále roste s každým měsícem, resp. výše vymáhané povinnosti nemusí být konečná při zahájení exekuce. V předmětných exekučních věcech vyústil postup soudního exekutora mj. ve vydání exekučních příkazů postihujících bankovní účty žalobce, které jsou rozhodnutími, a je proto třeba posoudit, zda jsou splněny podmínky odpovědnosti státu podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb., nikoli podle § 13 odst. 1 věty první zák. č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2150/2012). Základní podmínkou pro přiznání náhrady škody vůči státu podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. je zrušení či změna pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost. Žalobce měl k dispozici procesní instituty jako návrh na odklad exekuce, zastavení exekuce či omezení generálního inhibitoria, což využil, nicméně z žádného rozhodnutí vydaného v posuzovaných exekučních řízeních k návrhům žalobce neplyne, že by exekuce byly zahájeny nezákonně, postup soudního exekutora byl nesprávný či snad exekuční příkazy byly vydány nezákonně. K zastavení exekucí došlo výhradně pro splnění vymáhané povinnosti žalobcem. Je nutné uvést, že exekuce by proběhly a byly zahájeny i přes správné vyznačení vykonatelnosti exekučního titulu již při pověření soudního exekutora (kdy bylo zjištěno, že soudní exekutor byl pověřen k provedení exekuce i pro část plnění, která nebyla v době zahájení exekuce vykonatelná, neboť matka nezl. nesdělila žalobci bankovní spojení pro úhradu části výživného), neboť jak sám žalobce uvedl v žalobě, nebyla mu známa předběžná vykonatelnost exekučního titulu a mylně hradil výživné na obě nezl. dcery v původní výši. Lze proto uzavřít, že žalobce si zavinil existenci a vedení exekucí sám svým jednáním. Soudní exekutor by nadto postupoval stejně i kdyby byla vykonatelnost exekučního titulu vyznačena správně, tedy vykonatelnost pro nižší plnění, již při podání exekučních návrhů (napraveno bylo v listopadu 2021 doručením exekučního titulu se správně vyznačenou vykonatelností). Obě exekuce ani nemohly být zastaveny dříve, byť žalobce doplatil dlužné výživné, neboť pro zastavení exekuce je třeba souhlasů oprávněných a případně o těchto návrzích rozhoduje exekuční soud, což se v daných případech stalo. V předmětných exekucích navíc došlo i k ustanovení opatrovníka nezletilým oprávněným, což oddálilo rozhodnutí exekučního soudu. Taktéž i přes úhradu dlužného výživného bylo vymáháno i běžné výživné, které „narůstá“ každý měsíc a je na povinném, aby prokázal, že nadále již bude plnit řádně a že se polepšil. U námitky žalobce ohledně vrácení přeplatků na odměnách soudního exekutora až po zastavení exekucí soud souhlasí s žalovanou v tom směru, že soudní exekutor nemohl přeplatek vrátit dříve, neboť nebyla známa výše soudního exekutora a že skutečně dojde k zastavení exekucí, neboť to bylo ponecháno na exekučním soudu. Nesprávná výše uhrazené odměny soudního exekutora žalobcem jde k tíži žalobci a v rámci dokazování nebylo zjištěno, že by snad žalobci byly doručovány soudním exekutorem „nepřehledné“ listiny. Ani námitka žalobce o zahájení exekucí první den jeho prodlení není důvodná, neboť ji ani nelze dávat k tíži státu, neboť to jsou oprávněné, které podávaly exekuční návrhy.

19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu z důvodu nesplnění již první podmínky odpovědnosti státu za škodu, a to pro neexistenci odpovědnostního titulu. Z tohoto důvodu se soud již blíže nezabýval podmínkami vznikem škody či existencí příčinné souvislosti ani v tomto směru žalobce nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů dle § 118a o.s.ř.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznal náhradu tří paušálních nákladů za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 900 Kč.

Poučení