27 C 202/2020-78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Lukáškovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupen advokátkou JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], sídlem [adresa] o zaplacení 369 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 369 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 100 138 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 369 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v katastrální území Křeslice, vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu o celkové výměře 20001m2. Dne [datum] uzavřel žalobce jako pronajímatel se žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu č. NAP/23/10 [číslo] 2009 týkající se předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce. Dne [datum] žalobce vypověděl žalovanému nájemní smlouvu dopisem ze dne [datum] s výpovědní dobou 6 měsíců, jež počala běžet dne [datum] a uplynula dne [datum], tudíž od [datum] užívá žalovaný předmětné nemovitosti, na kterých stojí nedostavěná a nezkolaudovaná a neužívaná stavba retenční nádrže a areál vodovodu [obec] se studnou s pitnou vodou a zdrojem pitné vody s budovou čerpací stanice pitné vody, jejíž řady jsou vedeny na Kozinec v [část obce], dále do [část obce] a do [část obce], bez právního důvodu. Žalobce stanovil výši bezdůvodného obohacení z ceny nájemného na území Hlavního města Prahy podle cenového výměru Ministerstva financí [číslo] 2020 ze dne [datum] (dále jen„ výměr MF [číslo] 2020“), kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kde v části I. oddíl A. je jako položka [číslo] stanovena cena nájemného za nemovitou věc (pozemek), přičemž pro hl. m. Prahu činí nájemné 134 Kč/m2. Celková výměra předmětných nemovitostí žalobce činí 20001 m2. Za jeden den náleží žalobci 37 haléřů/m2 ([číslo]), za celou plochu žalovaným užívaných pozemků 7 400,37 Kč, avšak žalobce se zřetelem k předchozím vzájemným ujednáním, míře inflace, újmě, jež mu žalovaný v rámci přenesené působnosti způsobuje ve stavebních a územních řízeních, určil jako spravedlivou částku 2 050 Kč/den bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí, přičemž od [datum] do [datum] uplynulo 180 dní, tj. bezdůvodné obohacení k uvedenému dni činí 369 000 Kč (180 x 2 050 Kč). Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu podle § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), kde jej vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991an zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), ve spojení s výměrem MF [číslo] 2020, do sedmi dnů ode dne doručení shora uvedené výzvy. Následně dne [datum] žalobce marně písemně vyzval Primátora hl. m. [obec] k osobnímu setkání za účelem nalezení mimosoudního vyřešení věci, když od [datum] v souvislosti se zánikem užívacího titulu žalovaného k předmětným nemovitostem, jmenovaný užívá předmětné nemovitosti žalobce bez právního důvodu. Žalobce uplatnil příslušenství pohledávky ve výši zákonného úroku z prodlení 10% p. a. ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce v žalobě neupřesnil, kterých konkrétních pozemků zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha, se jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení týká a nárokuje bezdůvodné obohacení za užívání pozemků o celkové výměře 20001 m2 za období od [datum] do [datum] v částce 369 000 Kč. Předmětem nájemní smlouvy č. NAP/23/10 [číslo] 2009 ze dne [datum] byly pozemky v kat. úz. [část obce] parc. [číslo] o výměře 1078 m2, parc. [číslo] o výměře 344 m2, parc. [číslo] o výměře 453 m2, parc. [číslo] o výměře 549 m2, parc. [číslo] o výměře 126 m2, parc. [číslo] o výměře 7629 m2, parc. [číslo] o výměře 117 m2, parc. [číslo] o výměře 952 m2, parc. [číslo] o výměře 5296 m2, parc. [číslo] o výměře 2087 m2, parc. [číslo] o výměře 198 m2, parc. [číslo] o výměře 505 m2, parc. [číslo] o výměře 75 m2, parc. [číslo] o výměře 572 m2, parc. [číslo] o výměře 20 m2, přičemž se jedná o pozemky, jejichž výměra v součtu činí 20 001 m2. Účel nájmu vyplývající z článku II. citované nájemní smlouvy bylo umístění retenční nádrže D a objektu jímací studny na shora specifikovaných pozemcích. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], který byl předložen žalobcem, je u každého shora jmenovaného pozemku vyznačen jako způsob využití„ vodní nádrž umělá“. Stavba retenční nádrže„ D“ [obec], [část obce] je deklarována i v korespondenci předložené žalobcem spočívající ve výzvě ke zjednání nápravy Městské části [obec a číslo] ze dne [datum] a v přípisu Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], kterými bylo žalobci sděleno, že podle § 50 písm. c) zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoV“), jsou vlastníci pozemků povinni strpět na svém pozemku vodní díla vybudovaná před účinností zákona o vodách, tj. před [datum]“ Podle žalovaného nelze žalobě vyhovět, neboť předmětné pozemky jsou zatíženy zákonným věcným břemenem podle zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. Věcné břemeno podle §59a ZoV představuje titul pro užívání pozemků, což vylučuje tvrzení žalobce o tom, že dochází k užívání pozemků bez právního důvodu. Navíc žalobci uplynula zákonná lhůta k uplatnění jeho nároku z titulu věcného břemene. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul z výpisu z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví] ve spojení s knihovní vložkou 15 katastrální obce Křeslice a s nájemní smlouvou č. NAP/23/10 [číslo] 2009 ze dne [datum], že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v katastrálním území Křeslice, konkrétně pozemků parc. [číslo] o výměře 1078 m2, parc. [číslo] o výměře 344 m2, parc. [číslo] o výměře 453 m2, parc. [číslo] o výměře 549 m2, parc. [číslo] o výměře 126 m2, parc. [číslo] o výměře 7629 m2, parc. [číslo] o výměře 117 m2, parc. [číslo] o výměře 952 m2, parc. [číslo] o výměře 5296 m2, parc. [číslo] o výměře 2087 m2, parc. [číslo] o výměře 198 m2, parc. [číslo] o výměře 505 m2, parc. [číslo] o výměře 75 m2, parc. [číslo] o výměře 572 m2, parc. [číslo] o výměře 20 m2, jejichž celková výměra činí 20001 m2. Z Návrhu manipulačního řádu retenční nádrže z listopadu 1977, rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění stavby„ 3. Stavba základny stavení výroby [část obce] – [obec] v [obec a číslo] č. j. 15955/77-AMI ze dne 10. 5. 1978 adresovaného Útvarem hlavního architekta hl. m. [obec] Stavoservisu, n. p., ze stavebního povolení ze dne [datum], že se na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [obec] a na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] v [obec a číslo], resp. umisťuje stavba 3. stavba ZSV [část obce] – retenční nádrž na větvi D v členění na objekty hráze, funkčního objektu, lapače hrubých nečistot, hrubých terénních úpravách, příjezdové komunikace, čerpací stanice, ochrany plynovodu, venkovních rozvodech vody, přípojky elektrické energie. Uvedeným postupem došlo k zabetonování nemovitostí žalobce, což vyplynulo z fotoortomap založených do spisu k předmětným pozemkům, které jsou v celé ploše vybetonovány, což je patrné i ze skutečnosti, že vybetonovaná plocha jasně prosvítá pod náletovou zelení včetně obslužných komunikací. [ulice] povolení bylo vydáno [datum] s právní mocí dne [datum] pro Stavoservis n. p. Jak soud zjistil z dopisu ředitele odboru správy majetku, Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaného žalobci ve spojení s Dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne [datum] a přílohou [číslo] k Dohodě o bezúplatném převodu majetku ze dne [datum] a z Dodatku [číslo] ze dne [datum], že rozestavěná stavba retenční nádrže D v kat. úz. [obec] a [část obce] byla převedena do vlastnictví hl. m. [obec] Fondem národního majetku ČR dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], když stavba retenční nádrže není předmětem evidence katastru nemovitostí, kde u stavby uvedeného druhu dochází jen ke změně druhu pozemku, způsobu využití pozemku, případně vlastníka pozemku. Rozestavěnou stavbou retenční nádrže D jsou podle uvedeného dopisu mimo jiné dotčeny i pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) parc. [číslo] (část), parc. [číslo] (celý) a parc. [číslo] (část) kat. úz. [část obce], jež jsou v katastru nemovitostí zapsány na listu vlastnictví žalobce. Podle přílohy [číslo] Dohody o bezúplatném převodu majetku výměra pozemků ve vlastnictví žalobce činila 19 828 m2. Jak soud zjistil z dopisu Magistrátu hl. m. Prahy žalobci ze dne 17. 5. 2004, č. j. MHMP 61281/04 RED, tento sdělil žalobci, že mu nemůže vydat k jeho žádosti kolaudační rozhodnutí týkající se čerpací stanice ve vlastnictví hl. m. [obec] umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalobce, neboť dosud nebylo kolaudační rozhodnutí týkající se celé stavby vydáno z důvodu nedostatků, jež se na obou stavbách vyskytly. Jak soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků, předmětné pozemky jsou dotčeny stavbou vodního díla podle zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. Jak soud zjistil ze sdělení Městské části [obec a číslo], odboru životního prostředí č. j. OŽP/2006/002769 ze dne 6. 9. 2006, jež bylo adresováno žalobci, že na základě místního šetření bylo zjištěno, že na pozemcích žalobce parc. [číslo] existuje rozestavěná stavba retenční nádrže, jejímž vlastníkem je žalovaný, přičemž uvedený úřad neměl k dispozici stavební povolení retenční nádrže a požadovalo jej po žalobci, ačkoliv nebyl vlastníkem stavby. Jak soud zjistil ze studie nazvané„ Rušení vodohospodářských děl [číslo] na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se nachází nefunkční čerpací stanice se studnou. Z přiložené studie rušení Čerpací stanice [obec] [část obce] vyplynulo, že nebyla nikdy zkolaudována, je nepotřebná a neužívaná, tudíž byla v rámci vrácení nepotřebného vodohospodářského majetku vrácena dne [datum] Pražské vodohospodářské společnosti, která jej předala novému správci městského majetku, [právnická osoba] servis. Předmětné pozemky jsou přirozeně postiženy stavební činností žalovaného a jeho předchůdců, předmětné pozemky jsou znehodnocené jednáním žalovaného, když v přítomnosti objektů na pozemcích žalobce spočívá bezdůvodné obohacování žalovaného na úkor žalobce, proto byla uzavřena i předmětná nájemní smlouva v roce 2009 a žalovaný do ní zahrnul po komplikovaných jednáních pouze pozemky, jež byly dotčeny výše uvedenými stavbami, a to navíc menší polovinu pozemků žalobce v dané lokalitě. Jak soud zjistil z dohody o bezúplatném převodu majetku Fondu národního majetku ČR a MHMP ze dne [datum] ve spojení s ortofotomapou a fotodokumentací z místa a výzvou ke zjednání nápravy ze dne [datum], předmětná nedostavěná a nezkolaudovaná retenční nádrž„ D“ zabetonovala 19 828 m2 pozemků žalobce, což vyloučilo možnost žalobce uvedené nemovitosti užívat a dokonce mu bylo oznámeno žalovanou, že by neměl na uvedené pozemky ani vstupovat, a to z bezpečnostních důvodů, neboť tyto pozemky nebyly řádně sanovány tak, aby byly bezpečné pro pohyb kohokoliv v dané lokalitě, což nepochybně vyplynulo i z důkazu fotodokumentací z místa. Jak soud zjistil z návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu ze dne [datum], žalobce žádal o opravu chyby v katastrálním operátu spočívající ve skutečnosti, že v něm nejsou řádně uváděny údaje o budově bez č. popisného nebo evidenčního postavené na parcele žalobce parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Jak vyplynulo z výzvy ke zjednání nápravy ÚMČ [obec a číslo] ze dne [datum], č. j. OŽP/2008/002270, že na předmětných pozemcích se nachází rozestavěná stavba retenční nádrže, jež je závadná, protože v prostoru stavby není zajištěna bezpečnost lidí a zvířat a v současné době není schopna provozu. Vodoprávní úřad vlastníka stavby, tj. žalovaného vyzval ke zjednání nápravy. Jak soud zjistil dopisu Městské části [obec a číslo] žalobci ze dne [datum], odbor životního prostředí sdělil žalobci, že vlastníkem rozestavěné retenční nádrže D v [část obce] je hl. m. [obec], přičemž odbor správy majetku Magistrátu hl. m. Prahy nechal vypracovat projektovou dokumentaci na odstranění stavby, jež měla být hotová do června 2009 a poté měla být projednána s dotčenými orgány, po schválení těmito orgány rozhodne vlastník stavby, tj. hl. m. [obec] o jejím odstranění a stavbu odstraní. [ulice] část [obec a číslo] hodnotila stavbu jako nedokončenou a nezkolaudovanou, tudíž o ní nerozhodoval odbor životního prostředí jako vodoprávní úřad a je plně v kompetenci, co s ní bude dál na jejím vlastníku, hl. m. [obec]. Jak soud zjistil z nájemní smlouvy č. NAP/23/10 [číslo] 2009 ze dne [datum], uvedeného dne uzavřel žalobce s žalovaným nájemní smlouvu č. NAP/23/10 [číslo] 2009, tato se týká předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce, přičemž ve smlouvě se strany dohodly na určité výši nájemného obvyklého v daném čase a místě, tj. k datu uzavření smlouvy v roce 2009 činilo 30 Kč/m2/rok, jak vyplynulo z čl. IV. citované nájemní smlouvy a žalobce uvedenou smlouvou přenechal nájemci předmětné pozemky o rozloze 20001 m2, které žalovaný užíval jako nájemce, přičemž výměra v nájemní smlouvě byla jasně a určitě deklarována a činila 20001 m2. Z nájemní smlouvy citované shora ve spojení s fotoortomapou předmětných pozemků a katastrálními mapami vyplynulo, že uvedená retenční nádrž a čerpací stanice se studnou jako celek zabírala právě shora uvedených 20001 m2 a jako celek jí vnímala i žalovaná v uvedené rozloze. Jak soud zjistil z fotoortomapy z katastru nemovitostí týkající se předmětných pozemků ve spojení s výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum] a doručenky k výpovědi ze dne [datum], že žalobce dopisem ze dne [datum] nájemní smlouvu z roku 2009 vypověděl s výpovědní dobou 6 měsíců, jež počala běžet dne [datum] a uplynula dne [datum]. Počínaje dnem následujícím, tj. od [datum] užívá žalovaný předmětné nemovitosti, na kterých stojí jednak nedostavěná a nezkolaudovaná a neužívaná stavba retenční nádrže a dále dle pasportu Pražských vodáren areál vodovodu [obec] se studnou s pitnou vodou a zdrojem pitné vody v pozemku žalobce, s budovou čerpací stanice pitné vody, jejíž řady jsou vedeny na Kozinec v [část obce], dále do [část obce] a do [část obce], bez právního důvodu. Jak soud zjistil z Informace o nahlížení do katastru ze dne [datum], č. řízení PD [číslo] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] základě návrhu ze dne [datum], řízení bylo zahájeno z podnětu žalobce a týkal se změn údajů katastru nemovitostí týkajících se pozemků žalobce nacházejících se v kat. úz. [část obce] z důvodu, že v průběhu doby došlo ze strany katastru k změně číslování a rozdělení parcel ve vlastnictví žalobce i změn výměr jednotlivých parcel, jakož i účelu využití, s čímž žalobce nesouhlasil a žádal nápravu. Jak soud zjistil z výměru MF [číslo] 2020 ve spojení s nájemní smlouvou z č. NAP/23/10 [číslo] 2009 ze dne [datum] a z výpočtu míry inflace v letech 2009 až 2020 z webové stránky [webová adresa] ze dne [datum], že prokazatelný ukazatel ceny nájemného na území hl. m. [obec] vychází z výměru MF [číslo] 2020, jímž se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. V části I. oddíl A. citovaného výměru je jako položka [číslo] stanovena cena nájemného za nemovitou věc (pozemek), přičemž pro hl. m. Prahu činí nájemné 134 Kč/m2. Celková výměra předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce činí 20001 m2. Za jeden den náleží žalobci 37 haléřů/m2, tj. při výměře 20001m2 předmětných pozemků jde o částku 7 400,37 Kč. Žalobce se zřetelem ke skutečnosti, že mu žalovaný v rámci přenesené působnosti způsobuje ve stavebních a územních řízení neustále problémy, se zřetelem k principu spravedlnosti a se zřetelem k denní částce 7 400,37 Kč bezdůvodného obohacení za předmětné nemovitosti, na níž vznikl žalobci nárok, požadoval pouze částku 2 050 Kč/den, tj. od 1. 1. 2020 do [datum] uplynulo 180 dní, tudíž bezdůvodné obohacení k uvedenému datu činí 369 000 Kč (2 050 Kč x 180 dní). Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne [datum], z dopisu ze dne [datum], z reakce Primátora hl. m. [obec] ze dne [datum], z reakce žalovaného ze dne [datum], že dne [datum] zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu podle § 142a o.s.ř., kde jej vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení podle § 2999 o. z. ve spojení s výměrem MF [číslo] 2020, do sedmi dnů ode dne doručení uvedené výzvy. Jak soud zjistil z dopisu ředitele odboru ochrany prostředí adresovaného žalobci ze dne 22. 4. 2020, č. j. MHMP 578895/2020, tento se týkal jednání účastníků řízení o případném odkupu předmětných pozemků od žalobce s tím, že jej žalovaný upozorňoval na dlouhou dobu realizace odkupu a zaslal žalobci zároveň znalecký posudek [číslo] 2020 ze dne [datum] vypracovaný znaleckým ústavem KOPPREA – znalecký ústav, spol. s.r.o. týkající se odhadu tržní hodnoty souboru pozemků tvořících část retenční nádrže [ulice] a okolí, evidovaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha ke dni [datum]. Předmětem posudku bylo 43 076 m2 souboru 47 pozemků, které byly součástí jednak retenční nádrže [obec] voda, jednak se jednalo o okolní pozemky situované především pod hrází uvedeného vodního díla, vše v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že stavby nebyly předmětem ocenění a podrobné umístění pozemků vyplývalo ze snímku z katastrálních map. Oceňované pozemky se nalézají na území hl. m. [obec], v kat. úz. [část obce], v jeho severovýchodní části, u hranice s katastrálním územím Petrovice a jsou součástí chráněného území Přírodního parku Botič – [obec]. Předmětem ocenění byly pozemky, jež tvoří podstatnou část retenční nádrže [ulice], jednak pozemky situované v údolí v okolí potoka, jež leží pod hrází retenční nádrže, jednak pozemky, které přímo tvoří část vodního toku – potoka [ulice] a jednak pozemky komunikace, na kterých je umístěna část panelové vozovky, jež je součástí ulice Na [obec]. Prvou skupinu posuzovaných pozemků tvořily pozemky, jež byly součástí retenční nádrže [ulice] a zahrnují celkovou výměru 16 544 m2 Tyto pozemky jsou podle platného územního plánu [obec] v území označeném VOP ve významu vodní toky a plochy, plavební kanály. Druhou skupinu pozemků tvoří pozemky zeleně situované pod hrází nádrže tvořící převážnou část celého území, jejichž znakem je, že jsou zarostlé neudržovanými trvalými porosty a podle územního plánu všechny pozemky leží v oblasti definované jako Příroda, krajina, zeleň, resp. zeleň městská a krajinná, lesní porosty, louky a pastviny. Třetí skupinu tvoří pozemky, jež sloužily nebo měly sloužit jako vodní nádrž, nicméně v současné době se jako vodní nádrž neužívají a jsou v územním plánu zahrnuty v území jako lesní poroty nebo vodní toky, plochy, plavební kanály. Čtvrtou skupinou jsou pozemky, jejich části, které jsou součástí vodního toku potoka [ulice] (odpadní nádrže) a dle územního plánu jsou zahrnuty v území s označením lesních porostů a luk a pastvin. Pátou skupinou jsou pozemky, na nichž se nacházejí komunikace a jsou tak využívány, když jsou součástí omezeně přístupné panelové ulice Na [obec], jež zpřístupňuje budovy v okolí [adresa]. Jde o pozemky, jež jsou součástí zeleně městské a krajinné. Znalecký ústav v posudku uvedl, že všechny pozemky jím posuzované tvoří souvislý blok navazujících pozemků, jež leží v lokalitě zvané [ulice]. Znalec konstatoval omezení užívání předmětných pozemků z důvodu zastavění některých pozemků stavbami ve vlastnictví třetích osob, konkrétně stavby retenční nádrže a souvisejících objektů, stavby nevyužívané nádrže, stavby komunikace. Z posudku dále rovněž vyplynulo, pokud šlo o charakteristiku retenční nádrže, že byla realizovaná, avšak nikdy nebyla uvedena do provozu kvůli značné propustnosti hráze z důvodu nevhodně použitého materiálu při zhutňování a nedostatečné akumulační kapacitě. Tržní hodnota pozemků evidovaných na [list vlastnictví] byla znaleckým posudkem vyčíslena na 17 034 000 Kč. Jak soud zjistil z přípisu katastrálního úřadu ze dne 6. 8. 2018, č. j. PD-73305/2018-101 a z reakce žalovaného ze dne [datum], že pokud šlo o druh pozemku a způsob jeho využití, bylo v uvedené věci vedeno Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu od [datum] řízení pod sp. zn. ZDŘ [číslo]. Uvedené řízení katastrálního úřadu bylo zahájeno nikoliv z podnětu žalobce, že skutečným druhem pozemku [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], je nedostavěná retenční nádrž ostatní plocha namísto vodní plocha – vodní nádrž. Žalobce s ohledem na žalovaného a uzavřenou nájemní smlouvu se změnou druhu pozemku nesouhlasil a toto své stanovisko vzhledem k přístupu žalovaného v tomto řízení změnil dne [datum]. Jak soud zjistil z dopisu Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], adresovaného [jméno] [příjmení], že retenční nádrž byla původně v majetku podniku Stavoservis [obec] n. p., následně tento přešel do likvidace a nyní je ve vlastnictví hl. m. [obec]. Dne [datum] žalobce marně písemně vyzval primátora žalovaného k osobnímu setkání za účelem nalezení mimosoudního vyřešení věci. Jak soud zjistil z reakce Primátora hl. m. [obec] ze dne [datum], reakce žalovaného ze dne [datum] ve spojení se znaleckým posudkem, žalovaný žalobci do dnešního dne ničeho neuhradil a jedinou reakcí bylo zaslání nově vypracovaného znaleckého posudku na odkup pozemků a přiložená reakce Primátora hl. m. [obec] ze dne [datum]. Z dopisu žalobce ze dne [datum] adresovaného Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu ve spojení s Detailem o odeslání zprávy dne [datum] vyplynulo, že žalobce souhlasil se změnou druhu pozemku na ostatní plochu ve vztahu k parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce], obec Praha, když dopisem adresovaným žalobci byl tento upozorněn na nesoulad skutečného a zapsaného stavu. Proto bylo žádáno zapsání skutečného stavu, tj. ostatní plocha jako druh pozemku namísto vodní plocha. Jak soud zjistil z protokolu o místním šetření sepsaným dne [datum] Městskou částí [obec a číslo] č. j. MCP11/21/004518 OV/Kut, tento se týkal ohledání 3. stavby základny stavení výroby [část obce] [obec] nádrž ve větvi D na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], na neprovozované stavbě výtlačného vodovodu obce Petrovice s budovou čerpací stanice a studnou jejímž vlastníkem je hl. m. [obec], když bylo zjištěno, že hráz je zemní sypaná, která je na návodním líci opevněna vegetačními panely do betonového lože na štěrkopískovém podkladu. Hráz vzhledem na netěsnost neplnila a neplní svoji funkci. Pokud jde o betonový objekt, měl sloužit k manipulaci s vodní hladinou, napuštění a vypuštění nádrže, převádění vodovodních průtoků. Na betonové konstrukci jsou ukotvené norné stěny pro zachycení plovoucího znečištění. Součástí objektu je i objekt čerpací stanice na čerpání znečištěné vody z povodí Hostivařské přehrady do Říčanského potoka, ze kterého je vyvedeno výtlačné potrubí DN 200, jež vede po návodní straně hráze a je zde i ukončeno bez další návaznosti. Čerpání v současnosti není možné a není známo, zda-li bylo v minulosti někdy možné vzhledem na problémy s napouštěním, zřejmě nikoliv. Přístup na betonový objekt je po ocelové lávce. Betonový objekt by mohl po provedení základní běžné údržby a kontrole objektu plnit svoji funkci v případě, že budou vyřešené výše uvedené problémy s netěsností hráze a podložím. [ulice] komunikace ve dně nádrže po vyřezání náletové vegetace a vyčištění by mohla plnit svoji funkci přístupu k betonovému objektu a do dna zátopy. Opevnění [obec] potoka tvoří kamenná dlažba do betonu a koryto je kryto zanesenými splaveninami, opevnění není vidět a postrádá tak smyslu. Dno nádrže je zemní bez staveb a opevnění. Z vyhlášky týkající se vodoprávního řízení ze dne [datum] soud zjistil, že MNV v [obec] povolil vybudování nového výtlačného vodovodu pro obec Petrovice s tím, že se voda bude jímat na parc. č. kat. 190 kat. úz. [část obce] a čerpat do věžového vodojemu na parcele č. kat. [číslo] v kat. úz. [obec]. Jak soud zjistil z plánku zásobení vodou území [obec] a [část obce], toto bylo realizováno již v roce 1930 článku Studny a vodovod z knihy [obec] z roku 2006 soud zjistil, že zmínka o studni v dané lokalitě se počítá již od roku 1930, kde bylo rozhodnuto zbudovat obecní studnu, přičemž zatěžkávací zkoušce byla studna vystavena již v roce zbudování, tj. 1930, jak plyne z uvedeného článku, tudíž existence studny se datuje již od uvedeného data. První části vodovodu se petrovičtí dočkali až v roce 1953, kdy byla vyhloubena studna a postavena čerpací stanice na [obec] a vodojem na Vartě. Stát na toto dílo poskytl dotaci 3,5 milionu Kč a přípojky od uvedeného vodovodu k jednotlivým domkům začaly být budovány až v roce 1956 Počátek výstavby petrovického vodovodu se dá datovat lednem 1949, kdy místní státní statek zajistil dovezení kanalizačního potrubí. V dubnu 1950 byly zahájeny brigádnické práce na kanalizaci. Na jaře 1951 byl na Vartě nákladem 450 000 Kč postaven vodojem. Následujícího roku byly na výstavbu přiděleny finanční prostředky ve výši 1 700 000 Kč. U čerpací stanice na [obec] byl zahájen výkop pro potrubí, kladené do hloubky 140 až 150 cm. Délka hlavního potrubí od čerpací stanice po vodojem dosáhla 1994 m. Roku 1953 byla do začátku prosince dotace 3,5 mil Kč vodovodní síť prodloužena o 110 m od továrny ke škole a dále o přípojku ke statku. Pak práce ustaly až do roku 1956, kdy byla dále rozšiřována kanalizace a prodlužován vodovod. V roce 1957 převzal vodovod do správy KNV a následně byl o dva roky později dokončen. Vodojem na Vartě se nedochoval. Připomínkou tohoto díla zůstala pouze studna a čerpací stanice na [obec]. Z dopisu ze dne [datum] žalobci od VEOLIA [příjmení] č. j. 4909 adresovaného žalobci soud zjistil, že se v případě čerpací stanice na pozemku žalobce jedná o bývalý zdroj pitné vody v minulosti osazený čerpací stanicí, který byl vyřazen z provozu v 70tých letech minulého století, jenž byl v rámci vrácení nepotřebného vodohospodářského majetku dne [datum] vrácen Pražské vodohospodářské společnosti, která jej současně předala novému správci magistrátu majetku, [právnická osoba] servis, která je jediným subjektem, jež může žalobci objekt zpřístupnit. 4 Po právní stránce soud věc hodnotil se zřetelem jednak k ustanovením týkajícím se bezdůvodného obohacení podle § 2991an o. z., jednak vzhledem k ustanovením zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. Pokud šlo o bezdůvodné obohacení přihlédl k platné judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, konkrétně k rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 11. 2000 sp. zn. 30 Cdo 1789/2000, v němž byl vysloven závěr, že v případě užívání cizí nemovitosti bez platné nájemní smlouvy spočívá obohacení uživatele v tom, že vykonával právo nájmu cizí věci. Takto spotřebované plnění nelze vrátit, je proto namístě forma peněžité náhrady odpovídající peněžitému ocenění získaného obohacení. Výše náhrady se odvozovala od prospěchu, jejž získal plněním bez právního důvodu účastník, mající za povinnost majetkový prospěch vrátit (vydat). Ztráta druhého účastníka – vlastníka věci – spočívající v tom, že teoreticky mohl při nakládání s věcí dosáhnout případně vyšší prospěch od jiné osoby, nebýt neplatné smlouvy, není pro závěry o výši náhrady ve smyslu ustanovení § 458 odst. 1 věta druhá o. z. právně významná. Dále vzal na zřetel na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/90, podle kterého výši bezdůvodného obohacení záležejícího v užívání nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy určí soud peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nebytových prostor zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy. Dále soud vycházel z aktuálního názoru Nejvyššího soudu ČR publikovaným v rozsudku sp zn. 28 Cdo 3411/2008, sp. zn. 28 Cdo 5449/2008, sp. zn. 22 Cdo 4427/2010, 28 Cdo 2600/2012, rozhodnutí Nejvyššího správního sodu sp. zn. 5 Ad 62/2008, který byl akceptován i Ústavním soudem ČR III. ÚS 1947/12, že pozemní komunikace (parkoviště) je jako samostatná věc způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů a že není součástí pozemku, potvrzuje i skutečnost, že zatímco vlastníkem komunikace (parkoviště) je žalovaný ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem pozemku, na němž se komunikace nachází, jsou žalobci. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1425/2012 řeší otázku rozsahu užívání pozemku tak, že je nerozhodné, po které části pozemku návštěvníci chodí a který slouží jako přírodní kulisa (předmětem rozhodnutí je umístění lesoparku na pozemcích žalobce). Naopak rozhodné je, že žalobce nemůže v důsledku protiprávního stavu nastoleného právním předchůdcem žalovaného užívat celý předmětný pozemek. 5 Pokud šlo o námitku promlčení nároku žalobce z titulu zákonného věcného břemene, pak soud dospěl k závěru, že není důvodná. Soud vycházel z právní úpravy týkající se vodních děl. Podle § 50 písm. c) ZoV, jsou vlastníci pozemků povinni strpět na svém pozemku vodní díla vybudovaná před účinností zákona o vodách, tj. před [datum]. Podle § 55 odst. 1 písm. a) ZoV vodní dílo jako stavba slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným uvedeným zákonem, zejména přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy atp. Shodnými prohlášeními účastníků řízení bylo prokázáno, že předmětné pozemky jsou dotčeny stavbou vodního díla podle zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. Podle § 59a ZoV je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před [datum] a jeho užívání. Cit. ust. bylo vloženo do cit. zák. novelou provedenou zák. č. 303/2013 Sb., jež nabyla účinnosti dne [datum]. Podle přechodného ustanovení cit. zák. platí, že nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a ZoV ode dne nabytí účinnosti cit. zák. do 24 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Důvodová zpráva k citovanému ustanovení uvádí, že se navrhuje stanovit, aby se povinnost vlastníků strpět na cizím pozemku vodní dílo rozšířila na všechna vodní díla ve smyslu vodního zákona s cílem vyřešit právní poměry vlastníků pozemků a vodních děl, která byla vybudována před [datum]. S účinností nového vodního zákona, tj. po lednu 2002, museli vlastníci vodních děl zřizovaných na cizím pozemku vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků. Navrhovaná právní úprava řeší stav existující od doby před účinností stávajícího vodního zákona. Navrhuje se výslovně zakotvit povinnost vlastníka strpět vodní dílo a jeho užívání za náhradu. Za užívání vodního díla je nutné považovat například i zátopu. Nedojde-li k dohodě o náhradě, navrhuje se, aby o výši náhrady rozhodl soud.“ Zákonodárce v § 59a ZoV konstruuje zákonné věcné břemeno, spočívající v povinnosti vlastníků pozemků, na kterých je umístěno vodní dílo, strpět jeho existenci na pozemku. Popsané omezení vlastnického práva není bezúplatné, nýbrž za zákonné věci břemeno náleží vlastníkům pozemků jednorázová náhrada s tím, že nárok na ni je časově limitován. Vlastníci pozemků, na kterých se nachází vodní díla, mohli na základě ustanovení § 59a ZoV ve spojení s přechodným ustanovením po vlastnících vodních děl požadovat jednorázovou náhradu s tím, že nárok na jednorázovou náhradu podléhá promlčení. Vzhledem k tomu, že zák. č. 254/21001 Sb., o vodách nestanoví žádnou speciální promlčecí dobu, uplatní se obecná tříletá promlčecí doba upravená v § 629 odst. 1 o. z. Podle odborné komentářové literatury k zák. č. 254/2001 Sb., o vodách zavedl § 59a ZoV po novele zák. č. 303/2013 Sb. zákonné věcné břemeno ve prospěch vlastníků vodních děl vybudovaných před [datum], tj. vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před [datum] a jeho užívání. Zároveň přechodné ustanovení zák. č. 303/2013 Sb. stanovuje k uvedenému ustanovení přechodné období, kdy se vlastníci pozemků měli dohodnout s vlastníky vodních děl o náhradě za užívání pozemku. Toto přechodné období skončilo [datum]. Pokud se v tomto období dotčení vlastníci o náhradě nedohodnou, rozhodne o výši náhrady k návrhu jednoho z nich soud. Soud je příslušný rozhodovat o náhradě v období od [datum] do [datum]; před uvedeným obdobím soud žalobu zamítne jako předčasnou a po tomto období je nárok již promlčený. Soud vzal na zřetel rozsudek NS ČR ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1427/2019, že vodním dílem je stavba ve smyslu veřejného práva bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva, okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 ZoV. Jestliže rybník byl zřízen a provozován již před [datum], pak pozemek, na kterém je zřízen, tíží legální věcné břemeno podle § 59a ZoV. Soud vzal rovněž v potaz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1911/2016, podle kterého vlastníci vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích mají povinnost vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků. Úprava zakotvená v ustanovení § 59a řeší stav, který existuje z doby před účinností stávajícího vodního zákona. Na uvedené ustanovení navazuje zák. č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, podle kterého, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a ZoV ode dne nabytí účinností zákona do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Zák. [číslo] Sb. nabyl účinnosti [datum]. Do [datum] trvala lhůta, během které se měli vlastníci pozemku a vodního díla dohodnout, následně od [datum] byla založena pravomoc soudu spor stran o výši náhrady řešit. V daném případě Ústavní soud souhlasí s odvolacím soudem, že není žádný důvod dovodit jiný závěr z ustanovení o způsobu náhrady za užívání pozemku zatíženého vodním dílem, nežli ten, že jde o náhradu jednorázovou. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní, z něhož vychází nárok stěžovatele. Ve světle uvedeného závěru odvolacího soudu jsou pak zcela irelevantní námitky žalobce o možném využití zatíženého pozemku i provedené důkazy o výši obvyklého nájemného. Obdobný názor je prezentován i Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, podle kterého ustanovení § 59a ZoV vložené do zmíněného předpisu s účinností od 1. 1. 2014 zák. [číslo] Sb., ukládá vlastníku pozemku povinnost strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před [datum] a jeho užívání. S řečenou normou je spojována legalizace vodních děl zřízených na cizím pozemku před uvedeným datem viz. usnesení NS ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3553/2015). V souladu se zák. č. 303/2013 Sb. pak v případě, že mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla nedojde k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a ZoV do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti zák. č. 303/2013 Sb., rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Jak dále akcentoval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1911/16, takto koncipovaný speciální nárok na jednorázovou náhradu potlačuje aplikovatelnost obecné úpravy bezdůvodného obohacení. 6 V konkrétním případě bylo prokázáno, že stavby na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobce nikdy nesloužily ke svému účelu jako vodní dílo, neboť ani nebyly schopny plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 ZoV, tudíž se v konkrétním případě neuplatní s odkazem na zákon o vodách tříletá promlčecí lhůta u jednorázové náhrady za zákonné věcné břemeno po uplynutí 24 měsíců od [datum], jak uváděl žalovaný. Účastníci řízení mezi sebou uzavřeli v roce 2009 nájemní smlouvu týkající se předmětných pozemků, jež byla ukončena výpovědí ze strany žalobce pro neplnění povinností nájemce ze strany žalovaného. Soud vzal na zřetel rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1427/2019, že vodním dílem je stavba (ve smyslu veřejného práva) bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva, okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 ZoV. V daném případě stavba vodního díla na pozemcích žalobce nikdy nebyla způsobilá plnit funkce vodního díla uvedené v § 55 odst. 1 ZoV, protože trpěla vadami, které neumožňovaly její provozování, tudíž pozemky žalobce netíží legální věcné břemeno podle § 59a ZoV, proto ani žaloba v konkrétním případě není založena na speciální právní úpravě v zák. č. 254/2001 Sb., o vodách, nýbrž je zřejmé, že jsou v žalobě vylíčena žalobcem skutková tvrzení a předloženy důkazy týkající se bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků žalovaným. Předmětné pozemky nejsou zatíženy tzv. zákonným věcným břemenem podle § 59a ZoV, tudíž se žalobce zcela oprávněně nedomáhal jednorázové náhrady za existenci věcného břemene na předmětných pozemcích podle zák. č. 254/2001 Sb., a jeho nárok na poskytnutí náhrady v souvislosti s existencí vodních děl na předmětných pozemcích tudíž nemůže být promlčen. Navíc soud přihlédl i k usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1911/2016, podle kterého vlastníci vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích mají povinnost vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků. Úprava zakotvená v ustanovení § 59a řeší stav, který existuje z doby před účinností stávajícího vodního zákona. Žalovaný se negativně podílel na současném stavu, který není stále se žalobcem jako vlastníkem předmětných pozemků dořešen, ačkoliv se žalobce snažil se žalovaným dlouhá léta dohodnout na odkupu předmětných pozemků, avšak bezúspěšně, což nemůže jít k tíži žalobce. 7 Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku, když vzal za prokázané, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. je důvodný, neboť žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v katastrální území Křeslice, vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu o celkové výměře 20001m2, na nichž se nacházejí zcela nefunkční stavby nezpůsobilé k plnění původního účelu, jež nemohou být vodním dílem podle § 55 odst. 1 ZoV, tudíž žalovaný užívá předmětné pozemky žalobce tím, že na nich má nadále bez právního důvodu umístěnou stavbu, čímž je zcela vyloučeno užívání pozemku žalobcem a žalovaný tyto pozemky užívá bez právního titulu na úkor žalobce. Dne [datum] uzavřel žalobce jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu č. NAP/23/10 [číslo] 2009 týkající se předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce. Dne [datum] žalobce vypověděl žalovanému nájemní smlouvu dopisem ze dne [datum] s výpovědní dobou 6 měsíců, jež počala běžet dne [datum] a uplynula dne [datum], tudíž od [datum] užívá žalovaný předmětné nemovitosti bez právního důvodu, tudíž se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce a musí mu obohacení vydat, když z místního šetření ze dne [datum] vyplynulo, že v konkrétním případě bylo na místě vybudováno vodní dílo, jež nikdy nebylo užíváno ke svému účelu, a to nedostavěná retenční nádrž nacházející se na parc. [číslo] nikdy nesloužila k záchytu vody z okolí a stejně tak nikdy nefungovala čerpací stanice se studnou nacházející se na parc. [číslo] tudíž v dané věci ani nevzniklo zákonné věcné břemeno k předmětným pozemkům ve vlastnictví žalobce. V konkrétním případě žalovaný získal na úkor žalobce majetkový prospěch ve výši odpovídající ušlému nájemnému z předmětných pozemků vycházejícímu z ceny nájemného na území hl. m. [obec] podle cenového výměru MF [číslo] 2020 ze dne [datum], kde v části I. oddíl A. je jako položka [číslo] stanovena cena nájemného za nemovitou věc (pozemek), přičemž pro hl. m. Prahu činí nájemné 134 Kč/m2. Soud vycházel ze skutečnosti, že na předmětných nemovitostech stojí stavba retenční nádrže a areál vodovodu [obec] se studnou s pitnou vodou a zdrojem pitné vody v pozemku žalobce, s budovou čerpací stanice pitné vody, jejíž řady jsou vedeny na Kozinec v [část obce], dále do [část obce] a do [část obce], které však nikdy nesloužily ke svému účelu jako vodní dílo, když z dokazování vyplynulo, že bylo vydáno stavební povolení, avšak nikdy neproběhla kolaudace stavby a tato nikdy nebyla užívána k účelu, ke kterému byla budována. Celková výměra předmětných nemovitostí žalobce činí 20001 m2, která byla i předmětem nájemní smlouvy z roku 2009 citované shora, tudíž se soud již nezabýval dalším dokazováním výměry pozemků, jejichž užíváním bez právního důvodu se měl žalovaný obohacovat, když tato vyplynula rovněž z citované smlouvy, že do vypovězení nájemní smlouvy žalovaný užíval předmětné pozemky v celém svém rozsahu 20001 m2. Pokud šlo o částku bezdůvodného obohacení, žalobce svůj nárok uplatnil v nižší míře, než jak se jevilo pro něho výhodné a spravedlivé, když uvažoval o výši 37 haléřů/m2/den (134 Kč/m2/365), za celou plochu žalovaným užívaných pozemků činila tak částka 7 400,37 Kč. Žalobce však se zřetelem k předchozím vzájemným ujednáním, míře inflace, újmě, jež mu žalovaný v rámci přenesené působnosti způsobuje ve stavebních a územních řízeních, určil jako spravedlivou denní částku bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí uplatnil ve výši 2 050 Kč/den, a to pouze za dobu od [datum] do [datum], tj. za 180 dní, tj. výše bezdůvodné obohacení činí 369 000 Kč (180 x 2 050 Kč). Žalovaný ač byl k zaplacení bezdůvodného obohacení opakovaně řádně vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení do sedmi dnů ode dne doručení předžalobní výzvy podle § 142a o.s.ř. ze dne [datum], jež mu byla doručena [datum] a žalovaný reagoval dopisem ze dne [datum], a byť se žalobce obrátil i na zástupce žalovaného dopisem ze dne [datum], na kterou reagoval Primátor hl. m. [obec] dopisem ze dne [datum], žalovaný ničeho neuhradil. Jedinou reakcí bylo zaslání nově vypracovaného znaleckého posudku na odkup pozemků. 8 Soud tudíž výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobci nejen částku jím oprávněně požadovanou, nýbrž i řádně uplatněné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 % bodů, když v předmětném období prvního pololetí roku 2020 byla repo sazba ČNB 2 % p. a. ročně. Soud shledal požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. ročně od [datum] do zaplacení jako zcela důvodný se zřetelem ke shora uvedeným výzvám adresovaným žalovanému, na které žalovaný nereagoval. 9 Žalobce měl plný úspěch ve věci, tudíž mu soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 100 138 Kč, které spočívaly jednak v zaplaceném soudním poplatku, který v předmětné věci činil 14 760 Kč podle § 1b sazebníku zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, jednak náklady zastoupení žalobců advokátem, jež tvoří jednak paušální odměna advokáta ve výši 68 460 Kč za sedm úkonů právní služby po 9 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u 2 jednání soudu, předžalobní upomínka, 2x vyjádření ve věci) podle § 6an vyhl. č. 177/1996 Sb., jednak náhradu hotových výdajů advokáta za sedm úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 2 100 Kč podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7, a § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jednak 21% DPH z odměny ve výši 70 560 Kč, tj. ve výši 14 818 Kč, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH podle osvědčení o registraci. 10 O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 o.s.ř.