27 C 215/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Lukáškovou jako samosoudkyní žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] žaloba o náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 23 561 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne [datum] domáhal po žalované, ČR – Ministerstvu vnitra zaplacení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 409 200 Kč s odůvodněním, že mu vznikla škoda v souvislosti s nezákonným rozhodnutím ředitele útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV ze dne [datum], kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru. [příjmení] policejního prezidenta rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne [datum] odvolání žalobce zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 Ad 12/2012-69, napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 2 Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že dne [datum] byla Ministerstvu vnitra doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši 409 200 Kč s odůvodněním, že Městský soud v Praze zrušil rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 Ad 12/2012-69, jako nezákonná rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 29. 12. 2011, č. j. 2223/2011, a rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 11. 5. 2012, [číslo jednací], na základě kterých byl propuštěn ze služebního poměru, neboť podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobní způsobilost k výkonu služby. Kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 Ad 12/2012-69 podaná náměstkem policejního prezidenta byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2016, č. j. 10 As 114/2016-44, zamítnuta. Soudní judikatura dovodila vyloučení aplikace zák. č. 82/1998 Sb., v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) při posuzování žádostí o náhradu škody (nemajetkové újmy) vzniklé ze služebně právních vztahů. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, č. j. 21 Cdo 1010/2000, předmětem úpravy provedené zák. č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem však není odpovědnost za škodu vzniklou ze služebně právních vztahů, nýbrž odpovědnost jednak za škodu, která byla způsobena při výkonu státní moci nezákonným rozhodnutím, které v občanském soudním řízení, v řízení správním, v řízení podle soudního řízení správního a v řízení trestním vydal státní orgán nebo právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, a jednak za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů nesprávným úředním postupem. Uvedené závěry lze vztahovat i na zák. č. 82/1998 Sb. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 30 Cdo 2470/2012-73, u nároků, kde stát vystupuje jako zaměstnavatel, je dána pracovněprávní odpovědnost. Tomu se blíží i specifické vztahy služební, tedy vztahy svou podstatou zaměstnanecké s určitými modifikacemi. Příslušné služební zákony obsahují konkrétní právní úpravu odpovědnosti státu za škodu v těchto vztazích. Požadavek žalobce na náhradu škody se odvíjí od porušení právní povinnosti zaměstnanců žalované jednajícími jejím jménem při skončení služebně právního vztahu, nejedná se tedy o odpovědnostní vztah veřejnoprávní povahy vyplývající z rozhodnutí žalované při výkonu její svrchované moci, na který by bylo možné vztáhnout působnost zák. [číslo] Nejvyšší soud ČR soudní řízení o žalobě na náhradu škody zastavil a věc postoupil k rozhodnutí Ministerstvu vnitra, resp. příslušnému služebnímu funkcionáři. Tudíž o žádosti na náhradu škody měl rozhodnout příslušný funkcionář, tj. ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR v řízení vedeném podle zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ministerstvo vnitra postoupilo uvedenému funkcionáři žádost o náhradu nemajetkové újmy dne [datum] s dopisem ze dne 13. 3. 2017, č. j. MV-23763-2/2017. Právní zástupce žalobce byl vyrozuměn rovněž dopisem ze dne 13. 3. 2017, č. j. MV-23763-3/P-2017 O nároku na náhradu nemajetkové újmy, ke které mělo dojít v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných ve věcech služebního poměru žalobce, rozhodl příslušný služební funkcionář, v jehož personální pravomoci se žalobce v rozhodném období nacházel, tj. ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen„ ředitel NCOZ“) v řízení vedeném podle zák. č. 361/2003 Sb., který žádost o náhradu škody posoudil podle § 98 odst. 1, podle kterého bezpečnostní sbor odpovídá za škodu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby. 3 Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 10. 10. 2019, č. j. 30 C 269/2017-41 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, neboť posuzované řízení probíhalo před správním orgánem i před soudem, tudíž je organizační složkou, která je příslušná jednat za stát v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, Ministerstvo financí Městský soud v Praze usnesení soudu I. stupně potvrdil s odůvodněním, že posuzované správní řízení splňuje judikaturou dovozená kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), neboť v něm šlo primárně o to, zda žalobce setrvá ve služebním poměru u Policie ČR (dále jen„ PČR“), tj. zda bude nadále„ zaměstnán“ u PČR, zda bude nadále vykonávat svou profesi a pobírat za to odměnu, což jsou práva soukromoprávní (zaměstnanecké) povahy. Jak soud zjistil z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2020, č. j. 30 Cdo 2188/2020-70, usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které bylo odmítnuto s odůvodněním, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, přičemž aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy je dána, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jeho rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má uvedené právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Nejsou-li splněny tyto předpoklady, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá. Při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož i při úvaze o formě a výši zadostiučinění podle platné právní úpravy vyjádřené zejména v § 13 a v § 31a OdpŠk je nutno postupovat též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy ESLP se zabýval otázkou, zda ustanovení čl. 6 dopadá na řízení ve věcech služebního poměru, a dospěl k závěru, že ve věcech služebního poměru není čl. 6 Úmluvy aplikovatelný, jen pokud jsou splněny následující podmínky: a) vnitrostátní právo neumožňuje stěžovateli přístup k soudům, b) taková výjimka je ospravedlnitelná. V projednávané věci se jednalo o právo pokračovat ve služebním poměru, což je ze své podstaty občanské právo (pracovní právo), spor o toto právo je opravdový a vážný a výsledek řízení má přímý vliv na existenci uvedeného práva. Současně vnitrostátní právo žalobci umožňuje podat v dané věci žalobu ke správnímu soudu. Lze proto uzavřít, že čl. 6 Úmluvy je na řízení ve věcech skončení služebního poměru aplikovatelný. 4 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, z něhož vyplynulo, jednak z usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2019, č. j. Konf 13/2018-19, že příslušný vydat rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 336 600 Kč, vzniklé vydáním nezákonného rozhodnutí, je správní orgán, tj. ředitel NCOZ služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia, a že příslušný vydat rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč vzniklé nepřiměřenou délkou řízení či průtahy je soud. Zvláštní senát současně zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 1. 2018, č. j. 30 C 296/2017-21, v části týkající se nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč vzniklé nepřiměřenou délku řízení či průtahy v něm. Jak soud zjistil z dopisu Obvodního soudu pro Prahu 7, uvedený soud vyzval dopisem ze dne 15. 7. 2019, č. j. 30 C 296/2017-35, Ministerstvo vnitra, kterému došel dopis dne [datum], k podání vyjádření ve věci žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč vzniklé nepřiměřenou délkou řízení se sdělením, že postupuje spisový materiál správního orgánu k vedení řízení o náhradu nemajetkové újmy ve výši 336 600 Kč řediteli NCOZ služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia k dalšímu řízení. Žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč vzniklé nepřiměřenou délku řízení či průtahy, a následně podaná žaloba, měly být posouzeny podle zák. č. 82/1998 Sb. Při určení výše náhrady za průtahy v řízení podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 je základní částkou pro odškodnění stanoveno rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za rok s tím, že první dva roky řízení se uvedená částka krátí na polovinu. Zároveň je nezbytné v souladu se zmiňovaným ustanovením přihlédnout též k dalším okolnostem uvedeným shora. Při délce řízení 5 let a základní roční sazbě ve výši 15 000 Kč tak poškozený dospěl k částce ve výši 72 600 Kč. Jak soud zjistil ze spisu Policejního prezidia ČR č. j. PPR-21655/ČJ-2011-99KP, dne 5. 12. 2011 zahájil ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování pod č. j. OKF-2462-4/ČJ-2011-009FKR s pplk. Mgr. [titul] [celé jméno žalobce], radou 2. oddělení expozitury [obec] (dále jen„ žalobce“) řízení ve věcech služebního poměru podle § 178 zák. o služebním poměru, neboť dle závěru vedoucího psychologa bezpečnostního sboru č. j. PPR-18063-1/ČJ-2011-99RL ze dne 7. 11. 2011 s doručením dne [datum], nebyl na základě provedeného přezkumného řízení osobnostně způsobilý podle § 79 zák. o služebním poměru, tudíž pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby, což zakládá důvod k propuštění podle § 42 odst. 1 písm. j) zák. o služebním poměru, jak vyplynulo ze str. 22 policejního spisu. Jak soud zjistil z rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování rozhodnutí ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne [datum], že uvedeného dne, tj. 24. den od zahájení řízení, vydal ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování rozhodnutí ve věcech služebního poměru [číslo] kterým byl pplk. Mgr. [titul] [celé jméno žalobce] podle § 42 odst. 1 písm. j) zák. o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru, neboť podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilosti k výkonu služby, a to ke dni doručení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], jak vyplynulo konkrétně ze str. [číslo] policejního spisu. Podle § 42 odst. 1 písm. j) zák. o služebním poměru, jenž nestanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, tudíž bylo třeba analogicky postupovat podle § 71 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen„ SprŘ“), podle kterého je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. V uvedené lhůtě bylo rozhodnutí vydáno a nedošlo k nepřiměřené délce řízení před správním orgánem prvního stupně. Proti rozhodnutí o propuštění podal žalobce dne [datum] odvolání, které nemělo odkladný účinek, jak vyplynulo ze str. 4 policejního spisu. Podle § 190 odst. 5 zák. o služebním poměru služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, může rozhodnutí zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví. Jestliže tak neučiní, je povinen předložit odvolání spolu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne jeho podání odvolacímu orgánu. Ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování předložil odvolání spolu se svým stanoviskem č. j. OKFK-2462-17/ČJ-2011-009FKR-ZT ze dne 2. 2. 2012 dne [datum] odvolacímu orgánu, tj. náměstkovi policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování, tj. 4. den po uplynutí 15 denní lhůty, jak vyplynulo ze str. 1 spisu. Podle § 190 odst. 8 zák. o služebním poměru je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. [příjmení] policejního prezidenta vydal rozhodnutí o odvolání dne 11. 5. 2012, [číslo jednací], kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno,. Právnímu zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo doručeno dne [datum], jak vyplynulo ze str. 69 policejního spisu. Devadesátidenní lhůta uběhla dne [datum]. Rozhodnutí o odvolání bylo vydáno 23. den po uplynutí devadesátidenní lhůty a právnímu zástupci JUDr. [jméno] [příjmení] bylo doručeno 28. den po uplynutí devadesátidenní lhůty. Řízení ve věcech služebního poměru před správními orgány obou stupňů započalo dne [datum] a bylo ukončeno dne [datum], kdy rozhodnutí o odvolání nabylo dnem jeho doručení právnímu zástupci JUDr. [jméno] [příjmení] právní moci. Řízení ve věcech služebního poměru tedy trvalo pět měsíců a 11 dní, přičemž lhůta pro odvolání byla překročena o 23 dní do dne jeho vydání, resp. 28 dní do dne jeho doručení. Z obsahu žádosti žalobce vyplynulo, že náhrada nemajetkové újmy požaduje i za dobu trvání navazujícího soudního řízení, které započalo podáním žaloby u Městského soudu v Praze dne [datum], jak vyplynulo ze str. 108 policejního spisu a skončilo dnem právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu, tj. [datum] podle str. 184 policejního spisu, trvalo tak celkem 4 roky, 1 měsíc a 10 dní. Pokud šlo o řízení před správními soudy, vzal soud za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak ze spisu Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 6 Ad 12/2012, že žalobce podal k Městskému soudu v Praze dne [datum] správní žalobu proti rozhodnutí PČR, náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru žalobce ze dne 11. 5. 2012, [číslo jednací]. Žalovaný náměstek policejního prezidenta se vyjádřil k žalobě dne [datum], kdy došlo vyjádření k MS v [obec]. Následně se vyjádřil ve věci dne [datum] žalobce s tím, že netrvá na ústním projednání věci, neboť ze závěrů znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice - Vojenské fakultní nemocnice jako znaleckého ústavu, č. j . ÚVN 9/29-43 [číslo], který vypracovali konkrétně plk. MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], plk. PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a pplk Mgr. [jméno] [příjmení], shledali žalobce osobnostně způsobilým pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Po provedení komplexního vyšetření Národní bezpečnostní úřad ve vyhodnocení bezpečnostního řízení ze dne [datum], reg. Č. N002845 uvedl, že výsledek znaleckého zkoumání potvrdil předpoklad, že závěr psychologického vyšetření PP ČR neodpovídal jednoznačnému závěru, že fyzická osoba je nezpůsobilá pro výkon funkce policisty. Z aktuálního znaleckého posouzení a posudku přezkumného psychologického pracoviště MV vyplývá, že fyzická osoba je osobnostně způsobilá. Závěrem bezpečnostního řízení byl žalobce shledán osobnostně způsobilý pro výkon služby v bezpečnostním sboru a rovněž bylo konstatováno, že nadále splňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti. S ohledem na to mu bylo ponecháno osvědčení pro stupeň důvěrné. Žalobce navíc poukázal na skutečnost, že došlo k razantnějšímu zásahu do jeho práv a porušení zákonných ustanovení upravujících řízení ve věci služebního poměru, když žalobci nebyly sděleny důvody osobnostní nezpůsobilosti, nebylo mu umožněno seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí, tudíž mu bylo odmítnuto zpřístupnění závěrů psychologických vyšetření. Tudíž žalovaný nemohl rozhodovat na základě skutkového stavu, o němž by nebylo důvodných pochybností, a svým postupem zatížil řízení, jakož i rozhodnutí v něm, vadou mající za následek jeho nepřezkoumatelnost. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání u Městského soudu v Praze, při kterém byl vydán rozsudek č. j. 6 Ad 12/2012-69, kterým bylo rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne [datum], čj. PPR [číslo], a rozhodnutí ředitele Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV PČR ve věcech služebního poměru ze dne [datum], [číslo] zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Proti uvedenému rozsudku si podal žalovaný kasační stížnost ze dne [datum]. Spis byl Nejvyššímu správnímu soudu předán [datum] Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci kasační stížnosti rozsudkem ze dne 4. 8. 2016, č. j. 10 As 114/2016-44 tak, že kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Uvedený rozsudek NSS nabyl právní moci dne [datum]. Jak soud zjistil z rozsudku NSS č. j. 10 As 114/2016-44, ředitel útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV plk. Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] vydal rozhodnutí ve věci služebního poměru [číslo], jímž bylo ukončeno řízení č. j. OKFK-2462-11/ČJ-2011-009. Citovaným rozhodnutím byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, neboť podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. [příjmení] policejního prezidenta rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 11. 5. 2012, [číslo jednací], zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvoinstančního služebního funkcionáře. Rozhodnutí bylo doručeno k rukám právního zástupce žalobce dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 Ad 12/2012-69, k žalobnímu návrhu žalobce rozhodl tak, že rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne [datum], čj. PPR [číslo], a rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV PČR ve věcech služebního poměru ze dne [datum], [číslo] zrušil a věc vrátil služebnímu funkcionáři k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti Policejního Prezídia ČR Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 8. 2016, č. j. 10 As 114/2016-44 rozhodl tak, že kasační stížnost zamítl. Rozsudek byl doručen zástupci žalobce dne [datum]. Z emailu, resp. výzvy Ministerstvu vnitra, kterým žalobce vyzval žalovanou k náhradě škody ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků, že dne [datum] byla odboru právnímu Ministerstva vnitra doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši 409 200 Kč. Následně byl vyrozuměn Ministerstvem vnitra o postoupení věci služebnímu funkcionáři, avšak poté již v zákonné šestiměsíční lhůtě neobdržel žádné vyrozumění, proto mu nezbylo než se se svými nároky obrátit na soud. 5 Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobce uplatnil podle § 1 odst. 1 OdpŠk, nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, přičemž nezákonná rozhodnutí, která byla správním soudem zrušena, byla vydána správními orgány i soudy patřícími do působnosti Ministerstva financí, tudíž pasivně věcně legitimovaná je ČR – Ministerstvo financí. Soud posuzoval nárok žalobce na zadostiučinění ve výši 72 600 Kč jako jeden nárok za nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným před správními orgány a soudy, k jehož projednání nebylo oprávněno Ministerstvo vnitra ČR, když toto nemohlo posoudit případnou nepřiměřenost délky řízení před správními soudy. Zvláštní senát v odůvodnění usnesení ze dne 19. 6. 2019, č. j. Konf 13/2018-19 konstatoval v bodu 31, že žalobcem uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení se řídí zák. č. 82/1998 Sb. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2018, č. j. 30 Cdo 161/2017-151, odpovídá stát podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle § 5 písm. b) OdpŠk odpovídá za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 OdpŠk. Řízení probíhalo částečně před soudy a částečně před jinými orgány. Jestliže se tedy žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, příp. přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jeho nároku posoudit podle § 13 a § 31a OdpŠk. Dále zvláštní senát konstatoval v bodu 32, že není na něm, aby přesně kvalifikoval povahu nároku žalobce na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 72 600 Kč související s jím tvrzeným neprojednáním jeho nároků v přiměřené době a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, č. j. 30 Cdo 968/2014. Ze žádosti o náhradu nemajetkové újmy vyplynulo, že je požadována nejen za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení ve věcech služebního poměru, tj. správního řízení, nýbrž i za dobu trvání navazujícího soudního řízení. Nemajetková újma v penězích měla být poskytována za celkovou dobu tvrzeného nepřiměřeně dlouhého řízení, aniž by byla zvlášť rozlišována a odškodňována nepřiměřená doba řízení před správními orgány a zvlášť před správními soudy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 7. 2015, č. j. 30 Cdo 1382/2014, v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i soudy podle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk je úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 OdpŠk Ministerstvo financí. Při předběžném projednání nároku jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady určené podle § 6 odst. 1 až 5 OdpŠk, tj. včetně odstavce 3. Uvedená skutečnost je zřejmá i z ustanovení § 6 odst. 6 OdpŠk, podle kterého úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Z uvedených ustanovení zákona je tedy zcela zřejmé, že při předběžném projednání nároku i v řízení před soudem má jednat za stát stejný úřad. I se zřetelem ke způsobu odškodňování vyplývajícímu ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z Manuálu pro aplikaci zák. č. 82/1998 Sb. vydaného Ministerstvem spravedlnosti v květnu 2006, má být řízení před správními orgány i soudy podle současné judikatury posuzováno předběžně a odškodňováno jako jeden celek. Jiný postup není možný. 6 Soud dále hodnotil věc se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], I. ÚS 210/04, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy zakotvené v Listině základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod byly respektovány. Nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle uvedeného zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Otázce odškodňování nemajetkové újmy a výše tohoto odškodňování se věnuje nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 862/10 ze dne [datum], který v odůvodnění § 14 vychází z rozhodovací praxe ESLP a dospívá k závěru, že pokud jde o morální újmu, východiskem může být pevná, byť vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu, a především, že nemajetková újma se neprokazuje, protože vzniká samotným porušení základních práv a svobod, a že specificky v případě nepřiměřených délek řízení se jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. Nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 862/10 zmiňuje Manuál pro aplikaci zák. č. 82/1998 Sb., vypracovaný Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP ohledně kterého se v odůvodnění (§9) uvádí: Kritéria použitá odvolacím soudem vychází z relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jak jsou mimo jiné zhodnocena v Manuálu pro aplikaci zák. č. 82/1998 Sb., vypracovaného Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před ESLP, který má charakter doporučení, tedy z celkové délky řízení, složitosti věci, počtu stupňů, v nichž byla věc projednána, z podílu stěžovatele na délce řízení, významu věci pro stěžovatele. Jelikož takto manuálem vymezená kritéria vychází z judikatury ESLP, jíž koresponduje ust. § 31a odst. 3 zák. o odpovědnosti státu, dospěl odvolací soud k závěru o vhodnosti jeho využití i pro posouzení výše imateriální újmy žalobkyně v dané věci. Odvolací soud vypočítal výši zadostiučinění z celkové délky řízení 3 roky a 9 měsíců ve výši 41.205 Kč (3x 15.000 Kč a 9x1250 Kč), snížené o 20% z důvodu, že věc byla do určité míry složitá, zvýšené o 20% z důvodu, že žalobkyně ani její bratr k průtahům nepřispěly a snížené o 50% vzhledem k tomu, že se jednalo o věc malého významu, tedy celkově ve výši 20.625 Kč. Závěrem uvedl odvolací soud, že v daném případě se pouhé konstatování porušení práva jako dostačující nejeví. Manuál pro aplikaci zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zák. č. 160/2006 Sb., na případy odškodňování průtahů v řízení. Z rozsudku NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 ze dne 20. 5. 2009 (Právní rozhledy [číslo] str. 707, v el. podobě [webová adresa]) vyplývá, že je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Právní úprava kromě vymezení kritérií, k nimž je třeba přihlížet, postrádá vodítko, jak jednotlivá kritéria i jejich vzájemnou kombinaci finančně ocenit a převést na peněžitou částku, přičemž konkrétní mechanismus výpočtu nelze nalézt ani v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod [číslo] Sb., ani v rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva ESLP. Judikatura ESLP je nicméně jednoznačně konstantní v tom, že upřednostňuje vyřešení nepříznivých důsledků nepřiměřené délky soudního či správního řízení podle vnitrostátního práva národními soudy (orgány), přičemž vzhledem k tomu, že využití vnitrostátního prostředku nápravy je pro poškozeného bližší, dostupnější, rychlejší a řízení o něm probíhá v jazyce poškozeného, lze snadněji dosáhnout náhrady uvedené újmy. Proto ESLP považuje za účinný prostředek k odškodnění nepřiměřené délky řízení (čl. 13 Úmluvy) i náhradu přiznanou vnitrostátním právem členského státu v rozsahu nižším, než k jaké by ve smyslu čl. 41 Úmluvy dospěl on sám, nikoliv však nepřiměřeně. Uvedené je akceptováno za předpokladu, že výše příslušných náhrad bude stanovena na základě rozhodnutí, jež jsou v souladu s právní tradicí daného členského státu, jsou rychlá, dostatečně odůvodněná a vykonávaná bez průtahů, a to tak, aby korespondovala především s hladinou životní úrovně v jednotlivých členských státech a částkami, které jsou v tom kterém státě vypláceny z titulu různých újem (srov. např. rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci Apicella versus Itálie, popř. rozhodnutí ze dne [datum] ve věci [příjmení] versus Slovensko. Z odůvodnění rozsudku NS č. j. 25 Cdo 1145/2009 vyplývá, že za obvyklou náhradu nemajetkové újmy v případě nepřiměřené délky (průtahů) v řízení je s ohledem na závěry judikatury ESLP v obdobných věcech považována částka 15.000 Kč za každý rok trvání řízení. Podle okolností každého jednotlivého případu přichází v úvahu tuto částku buď zvýšit nebo snížit. V Manuálu pro aplikaci zák. č. 82/1998 Sb. na případy odškodňování průtahů v řízení je mimo jiné obsažen výklad pojmu právo na projednání věci v přiměřené lhůtě včetně pojmu lhůta aneb odkdy dokdy. Na str. 3 a 4 jsou tyto pojmy vyloženy tak, že v civilních věcech ESLP za počátek řízení zpravidla považuje den, kdy byl u soudu podán příslušný návrh na zahájení řízení. Dále se zde s odkazem na rozsudkem ESLP ve věci [příjmení] proti Německu ze dne [datum] (§76) uvádí, že lhůta podle článku 6 odst. 1 Úmluvy zahrnuje celé řízení, včetně řízení před odvolacími instancemi. V závěrečné části manuálu (str. 20 – 21) Kancelář vládního zmocněnce, na základě svých zkušeností s rozhodovací praxí ESLP a po provedené pečlivé analýze jeho judikatury, navrhuje následující algoritmus výpočtu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou porušení práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při celkové délce řízení 2 a méně základní částka 15 000 Kč (tj. 7 500 Kč á 1 rok), 3 roky 30 000 Kč, 4 roky 45 000 Kč, 5 let 60 000 Kč, 6 let 75 000 Kč, 7 let 90 000 Kč, 8 let 105 000 Kč, 9 let 120 000 Kč, 10 let 135 000 Kč, 11 let 150 000 Kč, 12 let 165 000 Kč, 13 let 180 000 Kč, 14 let 195 000 Kč, 15 let 210 000 Kč a za každý další rok + 15 000 Kč. Dále se bere zřetel na snížení: věc složitá do určité míry – 20% ze základní částky, velmi složitá - 40%, stěžovatel se na délce řízení podílel částečně – 20%, významně - 40%, věc byla projednávána na 3 stupních - 40%, na 4 stupních – 40%, věc měla pro stěžovatele malý význam - 50%. Zvýšení: věc byla banální + 20%, stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak + 20%, stěžovateli nelze nic vytknout, spíše naopak + 20%, věc byla projednávána na jednom stupni + 20%, věc měla pro stěžovatele velký význam + 50%. Podle tohoto manuálu je prvotním krokem stanovení tzv. základní částky a to v závislosti na délce řízení. Od této základní částky se potom mohou odečítat nebo k ní přičítat různé položky, které odrážejí konkrétní okolnosti daného případu. Jednotlivá procentní zvýšení či snížení se mezi sebou navzájem vykompenzují a teprve poté se o výsledek této kompenzace procentně zvýší nebo sníží základní částka. Občanskoprávní a obchodní kolegium NS ČR [datum] ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a OdpŠk sjednotilo judikaturu v otázce odškodňování za nepřiměřeně dlouhé průtahy v řízení, a to jak v případě soudních řízení i v případech řízení správních. NS ČR dospěl k závěru, že pro poměry ČR je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení. Podle nálezu IV. ÚS 36/04 ze dne [datum] není-li stát v konkrétním sporu účastníků schopen zabezpečit řádný průběh soudního řízení, dochází v důsledku této jeho neschopnosti k faktickému odepření spravedlnosti. Důsledkem je pak nejen dlouhodobá nejistota stran sporu o tom, na čí straně se právo nachází, ale obecně i podlamování důvěry jednotlivců v to, že justice je schopna náležitě právo nalézt a chránit. Z toho pak vyplývá i ztráta důvěry nejen v právo samotné, ale i v demokratický stát, který, prohlašuje-li se za stát právní, je povinen zejména svým soudnictvím nalézt práva jednotlivých účastníků řízení nejen v co největší shodě s právem objektivním, ale také v přiměřeném časovém horizontu. Je-li délka řízení zcela neadekvátní věci, o níž je řízení vedeno, je již tím samým spravedlnost procesu popřena. Podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk při určování výše přiměřeného zadostiučinění je kladen důraz také na to, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, tj. předmětem dokazování v tomto řízení může být také to, zda a kdy žalobci v těchto věcech podali stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, upozorňují žalobci, že podle rozsudku ESLP ve věci [příjmení] versus ČR z roku 2003 [číslo] stížnost předsedovi soudu nebo Ministerstvu spravedlnosti na průtahy v řízení není považována za účinný právní prostředek nápravy. Žalobci však institut stížnosti na průtahy v řízení použili. Z nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 319/04 ze dne [datum] (Sb. n. u. ÚS, svazek 36, nález 46, str. 487) vyplývá, že z hlediska petitu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud nevyžaduje vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení před podáním ústavní stížnosti, neboť takovou stížnost nepovažuje za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Otázkou důsledků nepřiměřené délky soudního řízení se zabýval častokrát rovněž Evropský soud pro lidská práva, který např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci [příjmení] vs. ČR, stížnost [číslo] konstatoval, že stěžovatel jistě utrpěl morální újmu jako úzkost a frustraci, s ohledem na protahovanou délku řízení, což nelze dostatečně kompenzovat samotným nálezem porušení. Uvedeným rozsudkem Evropský soud pro lidská práva přiznal stěžovateli, který se domáhal náhrady škody v řízení zahájeném dne [datum], které v době rozsudku ESLP dne [datum] ještě neskončilo, tj. trvalo déle nežli devět let, náhradu morální újmy ve výši 9 000 EUR, což podle kursovního lístku ČNB platného ke dni rozsudku činilo částku 283 185 Kč. Dále uvedenou otázku posuzoval ESLP v rozsudku ze dne [datum] ve věci [příjmení] versus ČR, [číslo] přičemž konstatoval, že stěžovatel jistě utrpěl morální újmu jako úzkost a frustraci s ohledem na protahovanou délku řízení, což nelze dostatečně kompenzovat samotným nálezem porušení. Uvedeným rozsudkem přiznal ESLP stěžovateli, který se domáhal náhrady škody v řízení zahájeném dne [datum], které v době rozsudku ESLP [datum] ještě neskončilo, tj. trvalo déle nežli jedenáct let, náhradu morální újmy ve výši 10 000 EUR, což podle kursovního lístku ČNB platného ke dni rozsudku [datum] činilo částku 314 650 Kč. 7 Soud vyšel z prokázané skutečnosti, že žalobce byl jako policista nezákonně propuštěn a příslušná rozhodnutí byla jako nezákonná zrušena. Žalobce utrpěl újmu, a to jednak z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a jednak z důvodů nepřiměřené délky řízení. Nezákonnost rozhodnutí je zřejmá, neboť o ní bylo rozhodnuto soudem, jenž rozhodl v souladu s argumenty žalobce, kterými od počátku řízení ve věcech služebního poměru zpochybňoval správnost a důvody vedení uvedeného správního řízení. Navíc soud zrušil obě rozhodnutí služebních funkcionářů pro jejich nepřezkoumatelnost a zároveň upozornil na nesprávnost úvah služebních funkcionářů. Žalobce ničím nepřispěl k prodloužení délky správního a soudního řízení. Naopak Policejní prezídium ČR podalo i přesto kasační stížnost, což vedlo k prodloužení délky řízení i pokračování újmy žalobce, jak vyplynulo ze samotného odůvodnění kasační stížnosti i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného má soud za prokázané, že shora uvedená rozhodnutí a celé řízení mělo velmi významné dopady do osobní sféry žalobce, jež se za dobu více jak deset let služby vypracoval do elitního útvaru, kde patřil mezi nejlepší pracovníky, nesprávným a nezákonným postupem byl degradován jak pracovně, tak lidsky, a to tím nejhorším způsobem, tedy rozhodnutím o osobnostní nezpůsobilosti a propuštěním. Uvedená situace měla dramatické dopady na pověst žalobce jako poškozeného, zejména za situace, kdy okolnosti propuštění byly medializovány. Dramaticky změnil dosavadní způsob života žalobce, kdy se relativně jistý a díky slušnému příjmu pohodlný život ze dne na den změnil jeho odchodem od PČR bez jakýchkoli nároků velmi podstatně. Žalobce je ženatý, má dvě děti, musel samozřejmě zajišťovat existenci nejen svoji, nýbrž i své rodiny. Řízení samozřejmě měla velmi negativní vliv na osobní život žalobce, kdy vzhledem k výše uvedené skutečnosti byl vystaven značnému tlaku ze strany rodiny, příbuzných, kamarádů, včetně prostředí, ve kterém se pohyboval. V neposlední rovině celé řízení, zejména s ohledem na jeho závažnost a dopady do všech sfér života žalobce, a to i s přihlédnutím k jeho délce, představovalo obrovskou psychickou zátěž pro žalobce. 8 Soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že žalobci zcela oprávněně náleží nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť rozsah újmy jiné zadostiučinění neumožňuje. Při určení náhrady nemajetkové újmy vyšel soud z rozsudku NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, kde základní částka pro odškodnění je stanovena v rozmezí od 15 000 až 20 000 Kč za rok s tím, že pro první dva roky řízení se tato částka krátí na polovinu. Zároveň je nezbytné v souladu se zmiňovaným ustanovením přihlédnout též k dalším okolnostem případu, tj. soud vzal zřetel jednak na složitost věci, přičemž věc hodnotil jako nikoliv složitou, žalobce se na délce řízení nepodílel, věc byla projednávána na dvou stupních u správního orgánu a na dvou stupních u orgánu soudního, věc měla pro stěžovatele velký význam. Při délce řízení čtyři roky a osm měsíců, což byla pro žalobce nesmírně dlouhá doba se zřetelem k charakteru řízení před správními orgány a soudy, které se týkalo jeho osobní způsobilosti k výkonu jeho pracovní činnosti jako elitního policisty, jemuž záleženo na osobní cti vycházející z jeho nezpochybnitelné osobní a profesní integrity, vycházel soud ze základní roční sazby 15 000 Kč, přičemž dospěl ke konečné částce 55 000 Kč, když za první dva roky přiznal žalobci 15 000 Kč (tj. za každý rok 7 500 Kč x 2), za další dva roky dohromady 30 000 Kč (tj. za každý rok 15 000 Kč x 2), za dalších osm měsíců pak 10 000 Kč (tj. 1 250 Kč x 8 měsíců). 9 Pokud šlo o příslušenství žalobcova nároku, postupoval soud podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen "o. z.) ve spojení s nař. vl. [číslo] Sb., neboť žalobce řádně vyzval žalovanou k náhradě škody dne [datum], přičemž byl vyrozuměn o postoupení věci služebnímu funkcionáři, avšak poté již v zákonné šestiměsíční lhůtě neobdržel žádné vyrozumění, proto se obrátil žalobou na soud. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. V konkrétním případě žalobce nebyl uspokojen do šesti měsíců ode dne uplatnění jeho nároku, tj. od [datum]. 10 Co do zbytku nároku žalobce ve výši 17 600 Kč s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. 11 O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal ve věci převážně úspěšnému žalobci na nákladech řízení částku 23 561 Kč, neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení spočívaly jednak v odměně advokáta za čtyři a půl úkonu právní služby po 3 300 Kč, tj. 14 850 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, dvakrát účast u jednání soudu), a to podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jednak pět režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, dvakrát účast u jednání soudu), a to podle § 13 cit. vyhl. V neposlední řadě náleží žalobkyni cestovné podle vyhl. č. 589/2020 Sb., v platném znění za jízdu 2x z [obec] do [obec] a zpět vozidlem Škoda Octavia Combi při průměrné spotřebě 5,9 l [číslo] km, při sazbě základní náhrady za 1 km 4,40 Kč a nákladů na 1 litr motorové nafty x 27,80, tj. 2x 1 111 Kč, tj. 2 222 Kč, navíc byl žalobce zastoupena advokátem s plnou mocí, tudíž mu náleží náhrada z promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 cit. vyhl., když jedna cesta trvá jednu hodinu a 9 minut, tj. za dvě cesty dne [datum] a [datum], 12 x 100 Kč, tj. 1 200 Kč. V neposlední řadě náleží 21% DPH z odměny 19 472 Kč, tj. 4 089 Kč podle § 137 o.s.ř. 12 Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení