27 C 226/2019-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobkyně: [název žalobkyně], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [PSČ] [obec a číslo], [ulice a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení 486 968 679 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [tel. číslo] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 486 968 679 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 869 022 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno].

Odůvodnění

1 Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 486 968 679 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že se žalobkyně domáhá vrácení finanční částky poukázané z domnělého právního titulu podle nájemní smlouvy ze dne [datum], [číslo] jejích čtyř dodatků, jež byla uzavřena s žalovanou jako nájemcem, resp. právním nástupcem původního nájemce, [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa], [ulice] republika. Předmětem nájmu byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] – [anonymizována dvě slova], jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], jednak [anonymizováno] budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce]. Mezi účastnicemi je [anonymizováno], že doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle článku 5.1. nájemní smlouvy, jež započala běžet dnem [datum], tj. dnem právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne 20. 9. 2006, zn. [číslo] [spisová značka], a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu nepředala předmět nájmu žalobkyni, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit a jednala tak, jako by nájemní vztah v důsledku uplynutí doby zanikl. Žalobkyně obdržela po zániku nájemního vztahu dne [datum] dopis žalované ze dne [datum], prot. [číslo], jenž byl výzvou k plnění pohledávky ve výši 776 503 099,99 Kč, když částka 694 279 027,53 Kč byla žalovanou prezentována z titulu nároku na náhradu za vynaložené náklady na technické zhodnocení předmětu nájmu ve výši daňové zůstatkové ceny s odkazem na čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy. Žalobkyně na základě znaleckého posouzení technického zhodnocení předmětu nájmu znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] uhradila dne [datum] žalované částku 565 684 353,46 Kč. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 22. 11. 2016, [číslo jednací] vyplynulo, že platba části v rozsahu částky 486 968 679 Kč byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu dle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. Dopisem ze dne 1. 10. 2019, [číslo jednací], jenž byl doručen žalované dne [datum], se žalobkyně bezúspěšně domáhala na žalované vrácení částky 486 968 679 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení. 2 Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobkyně částku 486 968 679 Kč uhradila dne [datum] jako platbu podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, což žalobkyně sama výslovně uvedla ve svém dopisu ze dne [datum], přičemž šlo o úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval v částce převyšující částku uhrazenou žalobkyní dne [datum], jak vyplývá z vydaných souhlasů pronajímatele s odpisováním technického zhodnocení nájemcem, činila ke dni skončení nájmu, tj. ke dni [datum] částku 694 279 027,53 Kč, přičemž část pohledávky zanikla plněním žalobkyně žalované ve výši 486 968 679 Kč s uvedením, že plní právě na základě čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, přičemž plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu dopisem žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhá vrácení uvedené částky na základě právního názoru zdejšího soudu vyjádřeného v nepravomocném rozsudku ze dne 5. 4. 2019, č. j. 17 C 188/2016-621, jenž byl překonán v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51 Co 344/2019, když na ústním jednání konaném dne [datum] rozsudek ve vztahu k žalobkyni ve výrocích týkajících se předmětné úhrady zrušil, přičemž v rámci odůvodnění svého rozsudku uvedl, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně žalované plněno řádně z důvodu podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy viz. minuta 52:25 zvukového záznamu z ústního jednání konaného dne [datum] v odvolacím řízení. Odvolací soud vyjádřil závazný právní názor, že žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu, tudíž nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalované. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z nájemní smlouvy ze dne [datum], [číslo] jejích čtyř dodatků a z nesporného tvrzení účastnic řízení, že dne [datum] uzavřely žalobkyně jako pronajímatel, resp. jako právní nástupce původní pronajímatelky a žalovaná jako nájemce, resp. právní nástupce původního nájemce, [právnická osoba] [anonymizováno], smlouvu o nájmu [číslo] včetně dalších čtyř dodatků, jejímž předmětem byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] – [anonymizována dvě slova], jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], jednak [anonymizováno] budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce]. 4 Jak soud zjistil ze smlouvy o koupi závodu ze dne [datum], žalobkyně vstoupila do práv a povinností společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o koupi závodu ze dne [datum]. 5 Jak soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku žalované, je právní nástupkyní původní nájemkyně, [právnická osoba] [anonymizováno]. 6 Jak soud zjistil z právní moci stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne 20. 9. 2006, zn. [číslo] [spisová značka] a nesporných tvrzení účastnic řízení, doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle ustanovení 5.1. nájemní smlouvy, jež počala běžet právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne 20. 9. 2006 pod zn. [číslo] [spisová značka], tj. dnem 16. 10. 2006 a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu žalobkyni nepředala předmět nájmu, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. 7 Jak soud zjistil z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo], žalobkyně obdržela po zániku nájemního vztahu dne [datum] dopis žalované ze dne [datum], prot. [číslo], jenž byl výzvou k plnění pohledávky ve výši 776 503 099,99 Kč, přičemž část z uvedené částky ve výši 694 279 027,53 Kč byla žalovanou prezentována jako nárok z titulu žalovanou vynaložených nákladů na technické zhodnocení předmětu nájmu ve výši daňové zůstatkové ceny s odkazem na čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy. 8 Jak soud zjistil z dopisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 44753/2016-SŽDC-NSM, žalované po skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu podle článku 5.1 nájemní smlouvy nenáleží nárok na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu s odkazem na větu třetí a čtvrtou ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. 9 Jak soud zjistil z dopisů žalované ze dne [datum], prot. [číslo], z dopisu žalobkyně ze dne 21. 10. 2016, č. j. 45239/2016-SŽDC-NSM, z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo], z dopisu žalobkyně ze dne 27. 10. 2016, č. j. 46225/2016-SŽDC-NSM, z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo], z dopisu žalobkyně ze dne 3. 11. 2016, č. j. 46945/2016-SŽDC-NSM, z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo], z dopisu žalobkyně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 50013/2016-SŽDC-NSM, mezi účastnicemi řízení probíhala vzájemná písemná komunikace, v níž žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k předložení podkladů prokazujících tvrzený finanční nárok. Žalovaná odmítala poskytnout žalobkyni potřebné podklady a hrozila žalobkyni vysokými smluvními pokutami podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. 10 Jak soud zjistil ze znaleckého posudku [číslo] 2016 a nesporných tvrzení účastnic řízení a z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 22. 11. 2016, č. j. 50013/2016-SŽDC-NSM, sama žalobkyně o své vůli nechala vypracovat znalecký posudek, jehož předmětem bylo posouzení technického zhodnocení předmětu nájmu znaleckým ústavem [anonymizována tři slova] [právnická osoba] Na základě výsledků uvedeného znaleckého posouzení následně dobrovolně uhradila žalované dne [datum] částku 565 684 353,46 Kč z titulu žalovanou uplatňovaného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. Z uvedeného dopisu bez všech pochybností vyplynulo, že platba částky 486 968 679 Kč byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu dle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. 11 Jak soud zjistil z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo] a nesporných tvrzení účastnic řízení, doručení dopisu ze dne [datum] žalované je mezi účastnicemi nesporné stejně jako platba částky 565 684 353,46 Kč na účet žalované dne [datum]. 12 Jak soud zjistil z dopisu žalobkyně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 50013/2016-SŽDC-NSM ve spojení s nájemní smlouvou včetně všech dodatků, ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 17 C 188/2016, konkrétně ze zvukového záznamu z ústního jednání ze dne [datum] v řízení vedeném odvolacím Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51 Co 344/2019, že žalobkyně uhradila dne [datum] částku 486 968 679 Kč jako platbu dle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, což žalobkyně sama výslovně uvedla ve svém dopisu ze dne [datum], přičemž šlo o úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. 13 Jak soud zjistil ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 17 C 188/2016, žalovaná se domáhala žalobou došlou soudu dne [datum] dalších pohledávek ve výši 210 818 746,53 Kč, přičemž v části 176 392 923 Kč z tvrzeného titulu nároku na úhradu zůstatkové ceny realizovaného technického zhodnocení předmětu nájmu s odkazem na ustanovení [číslo] nájemní smlouvy, tj. z titulu shodného, podle kterého jí byla dne [datum] uhrazena žalobkyní částka 486 968 679 Kč. 14 Jak soud zjistil z dopisu ze dne 1. 10. 2019, č. j. 59023/2019-SŽDC-GŘ-O25, a dále z dokladu o doručení, že dopis ze dne 1. 10. 2019, č. j. 59023/2019-SŽDC-GŘ-O25, byl doručen žalované dne [datum], přičemž žalobkyně se jím domáhala na žalované vrácení částky 486 968 679 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení se zřetelem k právnímu názoru zdejšího soudu vyjádřeného v nepravomocném rozsudku ze dne 5. 4. 2019, č. j. 17 C 188/2016-621. Žalovaná si stála za svým nárokem podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy na úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval v částce převyšující částku uhrazenou žalobkyní dne [datum]. 15 Jak soud zjistil ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 188/2016, žalobkyně byla dle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy povinna žalované uhradit vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. Podle odvolacího soudu byl nárok žalované vůči žalobkyni po právu a odpovídal výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které žalovaná jako nájemce se souhlasem právního předchůdce žalobkyně jako pronajímatele odpisovala, jak vyplývá z vydaných souhlasů pronajímatele s odpisováním technického zhodnocení nájemcem, přičemž nárok činil ke dni skončení nájmu, tj. ke dni [datum] částku 694 279 027,53 Kč, přičemž část pohledávky zanikla plněním žalobkyně žalované ve výši 486 968 679 Kč s uvedením, že plní právě na základě čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, přičemž plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu dopisem žalobkyně ze dne [datum]. 16 Jak soud zjistil rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744 a z přepisu zvukového záznamu odvolacího soudu ze dne 3. 12. 2019, č. j. 51 Co 344/2019-797, odvolací soud původní právní názor zdejšího prvostupňového soudu ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 188/2016, překonal v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51 Co 344/2019, když na ústním jednání konaném dne [datum] rozsudek ve vztahu k žalobkyni ve výrocích týkajících se předmětné úhrady zrušil, přičemž v rámci odůvodnění svého rozsudku uvedl, že na technické zhodnocení bylo ze strany první žalované, v tomto řízení žalobkyně, plněno z právního důvodu ustanovení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy viz. minuta 52:25 zvukového záznamu z ústního jednání konaného dne [datum] v odvolacím řízení. Odvolací soud vyjádřil závazný právní názor, jímž je prvostupňový soud vázán, a to že žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný, když jeho vznik potvrdil rovněž Městský soud v Praze Odvolací soud odkázal na první větu článku [číslo], podle které pronajímatel uhradí po skončení účinnosti smlouvy nájemci vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odepisoval způsobem uvedeným v článku [datum]. Podle odvolacího soudu je z uvedeného zřejmé, že má na uvedené při skončení smlouvy uplynutím doby žalovaná právo. Pokud šlo o třetí větu článku [číslo] výdaje nájemce na technické zhodnocení jsou ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžním plněním sjednaným nad rámec nájemného v uvedené nájemní smlouvě. Výdaje na technické zhodnocení nebo-li náklady jsou podle odvolacího soudu ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžní plnění, čili faktické náklady jsou nepeněžním plněním, a ty se oceňují podle věty čtvrté částkou 0 Kč, tzn. podle odvolacího soudu, že žalobkyně nemá právo na faktické náklady, které do předmětné revitalizace investovala, avšak má právo na to, aby jí byly uhrazeny vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, což jsou dvě odlišné věci. Odvolací soud ještě uvedl, že na technické zhodnocení bylo ze strany první žalované plněno z řádného právního důvodu podle článku [číslo] nájemní smlouvy. Uvedené plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve výši převyšujícím 600 000 000 Kč, proto odvolací soud ve shora uvedené věci dospěl k názoru, že nárok žalobkyně v části 176 392 923 Kč mohl být prokázán, tudíž i důvodný. Jednalo se o část z prvního nároku, který byl žalovanou uplatněn ve shora uvedené věci, ve které žalovaná vystupovala v pozici žalobkyně. Jak soud zjistil z dopisu žalované ze dne [datum], prot. [číslo], žalovaná informovala žalobkyni z důvodu opatrnosti, pokud by jí nevznikl nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, uplatnila uvedeným dopisem nárok na uhrazení protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci podle § 667 odst. 1 poslední věty obč. zák., na což poukázala již v podání ze dne [datum] adresovaném soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 188/2016, kdy podle žalované v důsledku provádění revitalizace podle nájemní smlouvy se hodnota předmětu nájmu určeného v nájemní smlouvě zvýšila nejméně o 694 279 027,53 Kč, tudíž žalovaná pro případ, že by žalobkyně měla nárok na vrácení částky 486 968 679 Kč jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. započítala odpovídající část nároku žalované na uhrazení protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci podle § 667 odst. 1 poslední věty obč. zák. 17 Jak soud zjistil z dopisu žalobkyně ze dne 1. 10. 2019, č. j. 59023/2019-SŽDC-GŘ-O25, pokud by byl nárok žalované na úhradu vynaložených nákladů na technické zhodnocení podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy byl roven nule, pak by důvod pro neplnění existoval od počátku a zároveň by si jej žalobkyně byla již před provedením platby byla vědoma, jak vplynulo i z její předžalobní výzvy ze dne [datum] adresované žalované. 18 Jak soud zjistil ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], znalecká kancelář, jehož zadavatelkou byla žalovaná, daňová zůstatková cena technického zhodnocení odpisovaného se souhlasem pronajímatele společností [právnická osoba] jako nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] jako pronajímatelem a [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], týkající se železniční stanice [obec] [ulice] nádraží a vedené u pronajímatele pod [číslo] činí k datu [datum] částku 663 361 602,53 Kč. Znalecký ústav vypracoval znalecký posudek na základě dokumentů, jež byly jeho přílohami, konkrétně vycházel z výpisu z obchodního rejstříku žalované, ze shora citované nájemní smlouvy včetně dodatku [číslo] z registrů majetku žalované za dobu od 2008 do 2015, z daňového registru majetku k datu [datum], z daňových přiznání k DPPO za období od 2008 do 2016. Posudek obsahoval řádnou doložku podle § 127 o.s.ř. 19 Po právní stránce soud věc hodnotil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26 Cdo 2894/2020-821, podle § 3074 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a to ode dne jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před uvedeným dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle dosavadních předpisů, což neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Dovolací soud dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu nájemní smlouvy uzavřené již v roce 2003 a v ní uvedenému účelu, pro který byla uzavřena, nájemní smlouva má znaky nájemní smlouvy, nikoliv pachtu, tudíž povinnosti vzniklé od [datum] je třeba posoudit podle současné právní úpravy obsažené ve shora citovaném zák. č. 89/2012 Sb. Soud tudíž postupoval ohledně vzniku nájmu a práv a povinností vzniklých přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku posoudil podle ustanovení § 663an zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), které upravují nájemní smlouvu ve spojení s ustanovením § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), jež upravují přechodná ustanovení, neboť nájemní smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle §§ 665 odst. 1 obč. zák. je nájemce oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem. Podle odst. 2 cit. ust. je nájemce povinen věc užívat pouze v případě, že tak bylo smluveno, nebo že neužíváním by byla věc znehodnocena více než jejím užíváním. Podle § 671 odst. 1 obč. zák. je nájemce povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Podle § 676 odst. 1 obč. zák. nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému obohacení vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dále soud postupoval podle ustanovení § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., podle kterého právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, jenž později nenastal nebo odpadl. Podle odst. 2 cit. ust. plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. Podle komentáře k ustanovení § 2997 o. z., je-li plněn dluh nikoliv promlčený, avšak v době plnění prekludovaný či jinak zaniklý, tedy neexistentní, předmětné ustanovení se neuplatní (ve vztahu k hodnotám takto poskytnutým by bylo možné zvažovat výlučně otázku, zda nejde o vědomé plnění nedluhu, pakliže byla absence povinnosti plnit ochuzenému v době plnění prokazatelně bez pochybností zřejmá. Zákon upírá právo na vrácení poskytnutého plnění osobě, jež jiného obohatila s vědomím, že k tomu není povinna, ledaže plnila z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. [příjmení] pro naplnění uvedeného liberačního důvodu je, aby ochuzený plnil, přestože si byl plně vědom, že ho povinnost vůči obohacenému netíží. Smysl a účel daného ustanovení, jež odráží intuici, že ten, kdo plnil, nejsa k tomu povinen, činí tak zpravidla v úmyslu druhého obohatit bez jakéhokoli protiplnění, si podle našeho názoru žádá, aby šlo o skutečnou a prokázanou vědomost, s ohledem na níž lze ospravedlnitelně tvrdit, že podkladem plnění byla vůle k nepodmíněnému rozmnožení majetkové sféry jiného. 20 Soud vázán názory vyšších soudů vycházel při svém rozhodování z jejich názorů ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 188/2016, ze kterých plyne odpověď na soudem řešenou předběžnou otázku ve věci této, zda nárok žalované ve výši 486 968 679 Kč je po právu. Odvolací soud svůj názor o důvodnosti nároku žalované odůvodnil ve svém rozsudku ze dne 3. 12. 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744 a dále rovněž při jeho vyhlášení na ústním jednání konaném dne [datum], ve kterém jasně uvedl, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný, když jeho vznik potvrdil rovněž Městský soud v Praze Odvolací soud odkázal na první větu článku [číslo], podle které pronajímatel uhradí po skončení účinnosti smlouvy nájemci vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odepisoval způsobem uvedeným v článku [datum]. Podle odvolacího soudu je z uvedeného zřejmé, že má na uvedené při skončení smlouvy uplynutím doby žalovaná právo. Pokud šlo o třetí větu článku [číslo], výdaje nájemce na technické zhodnocení jsou ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžním plněním sjednaným nad rámec nájemného v uvedené nájemní smlouvě. Výdaje na technické zhodnocení, nebo-li náklady, jsou podle odvolacího soudu ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžní plnění, čili faktické náklady jsou nepeněžním plněním, a ty se oceňují podle věty čtvrté částkou 0 Kč, tzn. podle odvolacího soudu, že žalobkyně nemá právo na faktické náklady, které do předmětné revitalizace investovala, avšak má právo na to, aby jí byly uhrazeny vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, což jsou dvě odlišné věci. Odvolací soud ještě uvedl, že na technické zhodnocení bylo ze strany první žalované plněno z řádného právního důvodu podle článku [číslo] nájemní smlouvy. Uvedené plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve výši převyšujícím 600 000 000 Kč, proto odvolací soud ve shora uvedené věci dospěl k názoru, že nárok žalobkyně v části 176 392 923 Kč mohl být prokázán, tudíž i důvodný. Jednalo se o část z prvního nároku, který byl žalovanou uplatněn ve shora uvedené věci, ve které žalovaná vystupovala v pozici žalobkyně. Jak vyplynulo z dopisu žalobkyně ze dne [datum], tato plnila na svůj závazek podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tj. na úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny, odepisované nájemcem dle vypracovaného znaleckého posudku, tudíž podle odvolacího soudu lze jednoznačně určit, že uvedená částka se vztahuje k položce technické zhodnocení odepisované se souhlasem žalobkyně ve výši 663 361 602,53 Kč, tudíž podle uvedeného titulu zbývá k případné úhradě částka 176 392 923 Kč Odvolací soud v bodu 38 svého rozsudku ze dne 3. 12. 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744, vyjádřil svůj závazný právní názor na věc, že nárok vyplývající z čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy spočívající v úhradě vynaložených nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele podepisoval žalovaná má. Podle odvolacího soudu z věty třetí a čtvrté čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy plyne, že se smluvní strany dohodly, že výdaje nájemce na technické zhodnocení, tj. faktické výdaje, které nájemce investoval, se stávají ke dni ukončení sjednané doby nájmu, tj. ke dni uplynutí doby, na kterou byla nájemní smlouva sjednána, tj. k [datum], nepeněžním plněním nad rámec sjednaného nájemného, přičemž věta čtvrtá stanoví, že po uplynutí sjednané doby nájmu, tj. po uplynutí [datum], se sjednává ocenění nepeněžního plnění daňovou zůstatkovou cenou technického zhodnocení ve výši 0 Kč. Z toho podle odvolacího soudu vyplývá, že si strany dohodly, že faktické výdaje, tj. konkrétní finanční investice se pro případ ukončení nájemní smlouvy uplynutím doby stávají nepeněžním plnění, které se oceňuje částkou 0 Kč. Z čehož podle odvolacího soudu logicky vyplývá, že na úhradu faktických výdajů, tj. investic, tj. konkrétních finančních částek, které žalobkyně v průběhu nájemního vztahu investovala do předmětu nájmu, nemá žalovaná při ukončení nájemního vztahu právo. Nemůže tedy žádat finanční částku, kterou fakticky investovala do předmětu nájmu, to však nic nemění na skutečnosti, že má právo na úhradu vynaložených nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které žalovaná se souhlasem pronajímatele odepisovala způsobem uvedeným v čl. 12 [číslo] smlouvy. Má tedy dle uvedeného ujednání právo na úhradu nákladů, avšak ve výši, v jaké je se souhlasem pronajímatele odepisoval. Odvolací soud svůj názor odůvodnil tím, že jiný výklad uvedeného ustanovení nemůže obstát, neboť by bylo ustanovení věty první, vzhledem ke znění věty třetí a čtvrté nelogické a nadbytečné, což vyplývá i z věty páté čl. 8 [číslo] smlouvy, když se strany dohodly, že toto ustanovení sjednávají v souladu s § 667 odst. 1 věta první a druhá obč. zák. a § 23 odst. 6 písm. b) zák. o daních z příjmů. Tím strany smlouvy daly jednoznačně podle odvolacího soudu najevo svou vůli, v jaké výši má nájemce právo při skončení nájemní smlouvy uplynutím doby na úhradu technického zhodnocení předmětu nájmu, tj. jen ve výši v jaké je se souhlasem pronajímatele odepisoval. Pokud žalobkyně plnila žalované částku 486 968 679 Kč ze shora uvedeného důvodu, pak zbývá z uvedeného titulu k případné úhradě částka 176 392 923 Kč Odvolací soud poučil nižší soud o nutnosti vycházet ze znění čl. 8 [číslo] ve spojení s čl. 11 [číslo] a čl. 12 [číslo], kdy ohledně souhlasů pronajímatele s prováděním odpisů smlouva stanoví, že byly-li souhlasy s odpisy dány, žalobkyně má právo na jejich úhradu ve výši pronajímatelem odsouhlasené. Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26 Cdo 2894/2020-821, nijak nezpochybnil závěry soudu odvolacího, pokud šlo o základ nároku, pouze se zabýval otázkou jeho příslušenství, na což reagoval následně odvolací soud zrušovacím usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 16 Co 80/2021-842, pokud šlo o příslušenství pohledávek, nikoliv o věc samu. Ze shora uvedených rozhodnutí vyšších soudů vyplývá, že rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 4. 2019, č. j. 17 C 188/2016-621 byl částečně potvrzen, částečně změněn a pouze částečně zrušen. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26 Cdo 2894/2020-821 vyplývá, že žalobkyně uhradila částku 565 684 353,46 Kč po právu, neboť Nejvyšší soud rozhodl, že se soudy musejí zabývat povinností žalobkyně uhradit smluvní pokutu a zákonný úrok z uvedené částky za dobu, kdy žalobkyně byla v říjnu a listopadu 2016 v prodlení s její úhradou. Nejvyšší soud tudíž neměl pochyb o vzniku nároku žalované na úhradu jistiny ve výši 565 684 353,46 Kč. Pokud by se na straně žalobkyně jednalo o plnění nedluhu žalobkyní, jednalo by se o plnění vědomé ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. podle dopisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 44753/2016-SŽDC-NSM, na který žalobkyně výslovně odkazuje v předžalobní výzvě dopisem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 59023/2019-SŽDC-GŘ-O25. Pokud šlo o ústavní stížnost žalované podané k Ústavnímu soudu, tento ji odmítl usnesením ze dne [datum], III. ÚS 980/20, jako nedůvodnou, přičemž pro věc samou nemělo rozhodnutí zásadní význam, pouze potvrdilo zákonnost postupů soudů vyšších stupňů. 21 Soud má za to, že je vázán názorem vyšších soudů, proto o žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Nicméně vzal zřetel i na v řízení prokázanou skutečnost, že žalobkyně žalované dobrovolně plnila částku 486 968 679 Kč na základě znaleckého posudku, který nechala sama vypracovat jako podklad pro své plnění ve prospěch žalované, ačkoliv jí byl znám obsah článku [číslo] nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení, podle jehož věty třetí výdaje nájemce na technické zhodnocení jsou ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžním plněním nad rámec sjednaného nájemného v této smlouvě. Po uplynutí sjednané doby nájmu dle čl. 5 smlouvy se sjednává ocenění nepeněžního plnění daňovou zůstatkovou cenou technického zhodnocení ve výši 0 Kč. Toto ustanovení sjednávají smluvní strany v souladu s § 667 odst. 1 věta první a druhá občanského zákoníku a § 23 odstavec 6 písm. b) zák. č. 586/1002 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by tudíž soud vycházel z prokázané skutečnosti, že žalobkyně plnila žalované předmětnou částku dobrovolně, pak není nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení po právu, jak vyplynulo z podání žalované ze dne [datum] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 188/2016, když v důsledku provádění revitalizace dle nájemní smlouvy se hodnota předmětu nájmu určeného v nájemní smlouvě zvýšila nejméně o 694 279 027,53 Kč. Žalobkyně uplatňovala touto žalobou vůči žalované nárok na vrácení částky 486 968 679 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., žalovaná započítala jí odpovídající část nároku na uhrazení protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci dle ustanovení § 667 odst. 1 poslední věty obč. zák., popsaného v bodu 7 výše, a to v dopise žalované žalobkyni ze dne [datum] dopisem žalované prot. [číslo] ze dne [datum]. Soud má za to, že pokud si byla žalobkyně plně vědoma, že ji povinnost vůči obohacené netíží, když vycházela ze svého výkladu čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy upravujícího způsob vypořádání nákladů při ukončení smlouvy uplynutím doby nájmu výdaje nájemce na technické zhodnocení, jsou ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžním plněním nad rámec sjednaného nájemného v této smlouvě s tím, že po uplynutí sjednané doby nájmu podle čl. 5 smlouvy se sjednává ocenění nepeněžního plnění daňovou zůstatkovou cenou technického zhodnocení ve výši 0,00 Kč, slovy nula korun českých. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný, když jeho vznik potvrdil rovněž Městský soud v Praze. Žalobkyně předmětnou částku dobrovolně plnila na základě znaleckého posudku, jenž nechala sama vypracovat, i když měla za to, že nárok žalované se zřetelem k obsahu ustanovení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy nevznikl, Žalobkyně uplatňovala touto žalobou vůči žalované nárok na vrácení částky 486 968 679 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., žalovaná započítala jemu odpovídající část nároku na uhrazení protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci dle ustanovení § 667 odst. 1, poslední věta obč. zák., popsaného v bodu 7 výše, a to v dopise žalované žalobkyni ze dne [datum] dopisem žalované prot. [číslo] ze dne [datum]. 22 Soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když vycházel z právního názoru vyšších soudů, z nichž vyplynulo, že nárok žalobkyně ve věci této není po právu, naopak že žalované vznikl nárok na předmětnou částku na základě nájemní smlouvy vůči žalobkyni vyplývající z čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tudíž žalobkyně neměla nárok na vydání částky 486 968 679 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Pokud by byl názor vyšších soudů opačný, pak by rozhodnutí soudu ve věci samé opět vyznělo zamítavě, a to s odkazem na ustanovení § 2997 odst. 1 o.z., podle kterého právo na vrácení plnění nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. V konkrétním případě byl nárok žalované na úhradu vynaložených nákladů na technické zhodnocení dle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy po právu, tudíž důvod pro plnění žalobkyně existoval. 23 O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 o.s.ř. tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 869 022 Kč Náklady řízení spočívaly v odměně advokáta za tři úkony právní služby po 239 100 (2x vyjádření ve věci, 1x účast u jednání soudu), tj. 717 300 Kč podle § 6an vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jednak ve třech režijních paušálech po 300 Kč, tj. 900 Kč podle § 13 cit. vyhl. V neposlední řadě 21% DPH z částky 718 200 Kč, tj. 150 822 Kč podle § 137 o.s.ř..

Poučení