27 C 233/2018 - 405

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně] adresa pro doručování [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 2 006 977 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do 8,05% úroku z prodlení p.a. z částky 497 698,71 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 415 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 415 000 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 94 287,29 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 94 287,29 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 39 226,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu na soudním poplatku částku 70 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2018 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 2 006 977 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 14. října 2014 došlo v objektu č. 16 v areálu muničního skladu Vlachovice – Vrbětice (dále jen „zasažený muniční sklad“) k explozi uskladněného materiálu. Areál zasaženého muničního skladu byl následně po zásahu hasičské jednotky uzavřen a střežen Policií České republiky a příslušníky Armády České republiky povolanými k plnění úkolů PČR, přičemž probíhala pyrotechnická sanace a ohledání místa výbuchu. Dne 3. prosince 2014 pak došlo v areálu zasaženého muničního skladu k druhému výbuchu v objektu č.

12. V souvislosti s řešením mimořádné události po požáru a výbuchu v areálu zasaženého muničního skladu zahájilo Ministerstvo vnitra (prostřednictvím Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru ČR) na žádost hejtmana Zlínského kraje ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací, a to podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „z. č. 239/2000 Sb.“) Vzhledem k nutnosti urychleného vyskladnění materiálu z areálu zasaženého muničního skladu bylo rozhodnuto o zprovoznění (v té době nepotřebného) areálu muničního skladu Květná ve vlastnictví České republiky, se kterým přísluší hospodařit Ministerstvu obrany; účelem zprovoznění muničního skladu Květná bylo vytvoření náhradních skladovacích prostor, kam by bylo možné urychleně vyvézt munici ze zasaženého muničního skladu. Podle ustanovení § 19 odst. 1 z. č. 239/2000 Sb. provádí koordinování záchranných a likvidačních prací v místě nasazení složek integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) a v prostoru předpokládaných účinků mimořádné události - velitel zásahu, který vyhlásí podle závažnosti mimořádné události odpovídající stupeň poplachu. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je (dle shora jmenovaného ustanovení) velitelem zásahu velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář hasičského záchranného sboru s právem přednostního velení. Pokud na místě zásahu není ustanoven velitel zásahu shora uvedeným způsobem (tj. podle § 19 odst. 1 z.č. 239/2000 Sb.), řídí koordinování záchranných a likvidačních prací v místě zásahu velitel nebo vedoucí zasahujících sil a prostředků složky IZS, která v místě zásahu provádí převažující činnost (§ 19 odst. 2 z.č. 239/2000 Sb.). Ve smyslu tohoto ustanovení byl velitelem zásahu určen ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje plk. JUDr. Jaromír Tkadleček (dále jen „velitel zásahu“). Velitel zásahu rozhodl o nutnosti vývozu veškerého nebezpečného materiálu mimo prostor zasaženého muničního skladu a proto soukromé podnikatelské subjekty, které měly v objektech nacházejících se v areálu zasaženého muničního skladu uskladněný materiál, byly (z důvodu ochrany života, zdraví a majetku podle ust. § 19 odst. 3 z.č. 239/2000 Sb.) vyzvány k odvozu svého uskladněného materiálu do náhradních skladovacích prostor. Žalované byly v souvislosti s výše uvedeným zaslány velitelem zásahu dopisy - Čj[Anonymizováno] ze dne 17. 2. 2015 a Čj. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2015, ve kterých byla žalovaná vyzvána, aby si odvezla materiál, který má uskladněn v areálu zasaženého muničního skladu (ve skladech č. 3, 5 a 6); zahájení odvozu materiálu žalované bylo velitelem zásahu stanoveno na 23. 2. 2015 od 8:00 hod. Žalovaná byla dále v uvedených dopisech informována, že v případě, že nebude schopna zajistit přepravu svého materiálu z ohroženého muničního skladu, bude tento materiál provizorně převezen dle z.č. 239/2000 Sb. prostředky IZS do prostorů areálu muničního skladu Květná. Dne 4. března 2015 bylo vládou schváleno usnesení č. 164, dle kterého byly objekty v areálu muničního skladu Květná spolu s potřebným personálním a technickým vybavením poskytnuty (v souladu s § 23 odst. 2 písm. a) zákona č. 239/2000 Sb.) veliteli zásahu k uskladnění munice ze zasaženého muničního skladu. Na základě výše uvedeného usnesení bylo vládou ministerstvu obrany povoleno umožnit neprodleně naskladňování materiálu v muničním skladu Květná i bez sjednaných nájemních smluv s vlastníky materiálu. Nebezpečný materiál ze zasaženého muničního skladu byl následně evakuován a převážen do muničního skladu Květná, a to na základě rozhodnutí velitele zásahu. Vzhledem k tomu, že si žalovaná svůj materiál, který měl uskladněn v areálu zasaženého muničního skladu, ve stanoveném termínu neodvezla, byl jí dne 5. března 2015 zaslán dopis Č.j. [Anonymizováno], ve kterém byla žalovaná velitelem zásahu (dle § 19 odst. 3 písm. c) z. č. 239/2000 Sb.) vyzvána k poskytnutí osobní pomoci, spočívající v zajištění přítomnosti jeho zástupců při evakuaci materiálu ve vlastnictví žalované, který byl uskladněn v areálu zasaženého muničního skladu ve skladech č. 3, 5 a 6. Žalovaná byla informována o tom, že vyskladňovací činnosti ze strany složek IZS budou zahájeny dne 7. 3. 2015 v 7:00 hod. Při uvedeném vyskladňování materiálu ze zasaženého muničního skladu byla žalovaná informována, že její materiál bude moci být v muničním skladu Květná uskladněna pouze dočasně – tato informace byla uvedena i na „Protokolu o převzetí materiálu ze skladů v areálu VTÚVM ve Vrběticích“ (zasažený muniční sklad). V souvislosti se shora uvedeným byl ode dne 7. 3. 2015 v muničním skladu Květná naskladňován materiál žalované. Materiál žalované byl uložen v následujících skladovacích prostorách muničního skladu Květná: - Sklad č. 24, místnost č. 1,2,3, celková rozloha - 511 m2, v době od 7. 3. 2015 do 11. 7. 2016, - Sklad č. 25, místnost č. 2, celková rozloha - 202,86 m2, v době od 10. 3. 2015 do 18. 5. 2016, - Sklad č. 26, místnost č. 2, celková rozloha - 202,86 m2, v době od 12. 3. 2015 do 22. 6. 2016. Jelikož se jednalo o mimořádnou situaci, která kladla na soukromé subjekty (mající uskladněný materiál v zasaženém muničním skladu) nemalé nároky související jednak s nalezením nových skladovacích prostor pro evakuovaný materiál a jednak s ukončováním nájemních vztahů, týkající se nájmů skladovacích prostor v zasaženém muničním skladu, rozhodla se žalobkyně (Ministerstvo obrany ČR po projednání s dalšími dotčenými ministerstvy a se složkami IZS), že materiál převezený z rozhodnutí velitele zásahu ze zasaženého muničního skladu a uskladněný v muničním skladu Květná, bude v těchto prozatímních skladovacích prostorách uskladněn po dobu 3 měsíců (pro majitele tohoto materiálu) bezplatně. Poskytnutí delší doby bezplatného uskladnění by již bylo jednání v rozporu s ustanoveními z.č. 219/2000 Sb. - tato otázka byla konzultována i s Ministerstvem financí ČR (gestor z. č. 219/2000 Sb.). Žalovaná byla o těchto skutečnostech informována dopisem žalobkyně ze dne 15.5.2015 a byla zároveň vyzvána k odvozu svého naskladněného nebezpečného materiálu z muničního skladu Květná. Žalovaná začala odvážet svou munici ze skladovacích prostor v muničním skladu Květná až v průběhu roku 2016, aniž by za uskladnění materiálu cokoliv zaplatila. V mezidobí od uplynutí 3měsíční lhůty (po kterou žalobkyně uskladňovala muniční materiál žalované bezplatně) do dne 22. 6. 2016 (kdy byla odvezena poslední část materiálu žalovaného) měla žalovaná v prostorách žalobkyně uskladněn svůj materiál (aniž by hradila náklady spojené s jejím uskladněním), a to v následujícím rozsahu: - ve skladu č. 24, v době od 7. 6. 2015 do 11. 7. 2016, tj. 401 dní, - ve skladu č. 25, v době od 10. 6. 2015 do 18. 5. 2016, tj. 344 dní, - ve skladu č. 26, v době od 12. 6. 2015 do 22. 6. 2016, tj. 377 dní. Náklady na uskladnění materiálu v muničním skladu Květná tvořily pro žalobkyni částku 2 086 Kč/m2/rok, což v případě jednotlivých skladovacích prostor v muničním skladu Květná reprezentuje: - v případě skladu č. 24 (za 401 dní) částku 1 171 080 Kč, - v případě skladu č. 25 (za 344 dní) částku 398 819 Kč, - v případě skladu č. 26 (za 377 dní) částku 437 078 Kč - tj. celkem 2 006 977 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému se žalovaná bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně obohatila (ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.) o částku 2 006 977 Kč - tím, že měla ve skladovacích prostorách žalobkyně uskladněn svůj materiál, aniž by za jeho uskladnění hradila obvyklou úplatu a její majetková sféra se nezmenšila, ač se zmenšit měla, a je povinna to, oč se obohatila, žalobkyni vydat. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 006 977 Kč dopisem Čj.: [anonymizováno] ze dne 9. 10. 2017, který byl téhož dne doručen žalované. Splatnost nároku nastala 30. den od doručení výzvy, tj. dne 8. 11. 2017. Žalovaná dopisem ze dne 2. 11. 2017 nárok žalobkyně odmítla. Dopisem Čj. : [Anonymizováno] ze dne 8. 1. 2018 byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení a byly jí vysvětleny skutečnosti, které žalovaná ve svém zamítavém stanovisku rozporovala. Ode dne 9. 11. 2017 je žalovaná v prodlení s úhradou nárokované částky 2 006 977 Kč. Do podání žaloby žalovaná ničeho na svém dluhu neuhradila.

2. Žalovaná k věci uvedla, že uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti, pročež navrhuje její zamítnutí. Než žalovaná přistoupí k právní analýze důvodů neexistence žalobkyní tvrzeného nároku (v částech III. až V. níže) je nejprve třeba vytknout před závorku a zdůraznit některé základní skutečnosti a souvislosti případu, z nichž je patrné, že žalovaná je ve vztahu k žalobkyni – České republice – v souvislosti s „vrbětickými událostmi“ ve skutečnosti nikoliv dlužníkem, nýbrž poškozeným a věřitelem v řádu vyšších stovek milionů Kč. Žalovaná předně zdůrazňuje, že v areálu bývalých muničních skladů ve Vlachovicích-Vrběticích (dále jen „Vrbětický areál“) neskladovala (jako většina ostatních nájemců) munici, nýbrž provozovala a provozuje své podnikání v podobě závodu (dále jen „Recyklační závod“) na přepracování - recyklaci vyřazeného tuhého raketového paliva (solid rocket propellant, dále jen „SRP“) na průmyslově využitelný chloristan amonný (dále jen „APC“), přičemž SRP bylo v prostorách Recyklačního závodu, potažmo Vrbětického areálu, také uskladněno, a to až do předmětného zásahu integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) a jím vynuceného a realizovaného přemístění SRP do Muničního skladu Květná (dále jen „MS Květná“). V návaznosti na výbuchy ve Vrbětickém areálu v objektech (jiných nájemců) č. 16 dne 16. října 2014 a č. 12 dne 3. prosince 2014 (dále společně jen „Mimořádná událost“) byla žalovaná nucena provoz Recyklačního závodu nedobrovolně nejprve zcela přerušit a následně v důsledku opatření IZS provozovat jen s výraznými omezeními. Žalovaná měla k uskladnění SRP a APC původně pronajaty sklady č. B3, B5 a B6 (dále jen „Sklady“), které jí po Mimořádné události již nikdy nebylo ze strany IZS umožněno používat, byť žalované bylo slibováno, že omezení v jejich užívání jsou jen dočasná, žalovaná za ně musela nadále platit nájemné a především měla znalecky doloženo, že využití Skladů bylo možné a bezpečné již krátce po Mimořádné události. Omezující opatření ze strany IZS byla jednoznačně excesivní (viz též body 7. až 11. níže) a žalované byla jimi a další činností IZS, potažmo státem (tedy žalobkyní) způsobena skutečná škoda, která ke dni 31. března 2018 činila nejméně 63 milionů Kč a jejíž náhrady se žalovaná domáhá uplatňováním předmětných nároků dle ustanovení § 30 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému (dále jen „ZIZS“) u Krajského úřadu Zlínského kraje. Celková škoda žalované v důsledku Mimořádné události a navazující činnosti IZS, včetně ušlého zisku, se pohybuje v řádu vyšších stovek milionů Kč. Žalovaná takto u Krajského úřadu Zlínského kraje podala již 8 žádostí o náhradu škody, kterými postupně uplatnila následující částky v souhrnné výši 63 466 030,02 Kč: Žádost za období od - do: Částka: 10/14 - 03/15 171 776,86 Kč 10/14 - 03/15 19 408 421,57 Kč 04/15 - 09/15 19 613 687,80 Kč 10/15 - 03/16 14 169 900,02 Kč 04/16 - 09/16 5 739 496,23 Kč 10/16 - 03/17 2 489 171,71 Kč 04/17 - 09/17 866 401,56 Kč 10/17 - 03/18 1 007 174,27 Kč Celkem: 63 466 030,02 Kč. Žalovaná pro tuto chvíli v zájmu hospodárnosti řízení nepředkládá k důkazu kopie uvedených žádostí, když předpokládá, že tato skutečnost je mezi stranami nesporná, a když se jedná o důkazní materiál čítající stovky stran, vyhrazuje si však právo tak učinit, pokud by žalobkyně tuto skutečnost rozporovala a/nebo pokud se to ukázalo potřebné jiných důvodů. Stanovisko o nepřiměřenosti a nesprávnosti postupu IZS při řešení Mimořádné události přitom žalovaná zastávala od samého počátku, což je zřejmé jak z dokumentace předložené již samotnou žalobkyní, tak z další tehdejší i následné komunikace mezi stranami. K tomu žalovaná předkládá k důkazu dopis žalované žalobkyni ze dne 10. března 2015 ohledně právního režimu umístění SRP žalované v MS Květná, kde žalovaná uvedla mj. následující (podtržení doplněno): „Upozorňujeme však, že oproti formulaci textu původního znění [nájemní] smlouvy tuto neuzavíráme z našeho svobodného rozhodnutí, nýbrž v důsledku rozhodnutí velitele zásahu IZS v areálu bývalého muničního skladu ve Vrběticích-Vlachovicích ze dne 20. února 2015, č.j. [Anonymizováno], kterým nám byl podle ustanovení § 19odst. 3 písm. c) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému („ZIZS“), nařízen – a ze strany IZS proveden - odvoz SRP z námi tam užívaných skladů do areálu MS Květná. Byť jsme se požadavku IZS podrobili a poskytli nezbytnou součinnost, zásah IZS v podobě již téměř 5 měsíců trvajícího znepřístupnění našeho výrobního provozu a skladů a odvozu SRP z Vrbětic proběhl a trvá přes náš nesouhlas a přesvědčení, že takového postupu při provádění záchranných ani likvidačních prací ze strany IZS nebylo třeba vůbec (v případě odvozu SRP), resp. v takovémto časovém rozsahu (v případě znepřístupnění naší výrobny a skladů). S ohledem na uvedené si dovolujeme podotknout, že za těchto okolností jsou předmětné sklady v Květné užívány pro účely integrovaného záchranného systému ve smyslu § 27 odst. 3, věta druhá zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a jako takové by měly být osobám poškozeným aktivitami IZS (ve smyslu ustanovení § 30 ZIZS) dány k dispozici pro užívání po dobu trvání těchto aktivit bezplatně. V opačném případě by se totiž každým výdajem poškozených na nájemné za skladovací prostory, do kterých byli nuceně přemístěni, zvětšovala jim v té souvislosti vzniklá újma, kterou by tito následně dle výše zmiňovaného ustanovení § 30 ZIZS byli nuceni nárokovat po státu. Takový postup by byl v rozporu nejen s obecně platnými předpisy a povinností k minimalizaci škody, ale i s prostou logikou, když by jedna složka státu, tj. pronajímatel objektu Květná – Ministerstvo obrany, po osobě soukromého práva požadovala plnění, které by tato osoba obratem mohla - a s ohledem na povinnost řádně hospodařit i musela - proti jiné složce státu (krajskému úřadu) uplatnit jako nárok na náhradu škody.“ Pro úplnost pak žalovaná předkládá i svou odmítavou odpověď na opakovanou žádost žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení z 31. ledna t.r. S dovětkem, že tehdy řešená nájemní smlouva nikdy uzavřena nebyla, lze konstatovat, že výše citované stanovisko žalované platí i dnes a ve vztahu k žalobě. K tomu se žalovaná vyjádří blíže v dalších částech níže, zde však budiž učiněn další důkazní návrh v podobě znaleckého posudku renomovaného odborníka a soudního znalce v oboru střelivo a výbušniny Doc. Ing. Jiřího Chládka, Dr., který pro žalovanou zpracoval ke dni 4. března 2015 pod č. 231/2015 znaleckého deníku (dále jen „Posudek“) a ve kterém posoudil situaci nastalou ve Vrbětickém areálu po Mimořádné události z hlediska možnosti pokračování v provozu Recyklačního závodu. Doc. Chládek posoudil případná rizika spojená s provozem Recyklačního závodu a s využíváním Skladů a uzavřel, že další provoz jak Recyklačního závodu, tak Skladů nepředstavuje pro personál IZS ani pro průběh záchranných a likvidačních prací ve Vrbětickém areálu žádné významné riziko, pročež konstatoval, že jejich provoz je možný. Zabýval se přitom i zvažovanými omezeními a režimovými opatřeními v podobě mj. redistribuce materiálu mezi jednotlivými sklady či dočasného uskladnění SRP mimo Vrbětický areál a byť konstatoval, že taková opatření lze z hlediska bezpečnosti označit za přínosná, tak je vyhodnotil jako nikoliv nezbytná pro bezpečné obnovení provozu. Těmto dílčím závěrům pak odpovídá i závěrečný výrok znalce (podtržení doplněno): „Z pyrotechnického hlediska považuji obnovení provozu Výrobního závodu společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]. v současné době za možné, zejména s ohledem na odstupné vzdálenosti mezi havarovanými sklady a zájmovými objekty společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., a to ze předpokladu, že při tom budou dodržovány zásady bezpečnosti práce a bude dbáno pokynů personálu IZS.“ Žalobkyně odpovídá jak za činnost Ministerstva obrany, tak IZS. Pokud tedy navzdory shora popsaným skutečnostem žalovanou v návaznosti na Mimořádnou událost omezila ve výrobní činnosti a dalším rozvoji jejího podnikání, když nejprve znemožnila a posléze omezila provoz Recyklačního závodu a nadto ještě – přes jasně komunikovaný nesouhlas žalované, podpořený Posudkem – odvezla veškeré SRP žalované do (nejkratší cestou) 164 km vzdáleného MS Květná, tak žalované způsobila mimo jiné škodu v rozsahu vícenákladů na dopravu materiálu zpět do Recyklačního závodu za účelem jeho dalšího zpracování v řádu stovek tisíc Kč. Problémem navíc nebyla jen samotná vzdálenost, ale také časová dostupnost, neboť dojezdový čas z Vrbětic do Květné činí více než 3 hodiny. Z předkládaných důkazů je přitom jasně patrné, že žalovaná využila všech dostupných prostředků, aby škodnímu následku zabránila, včetně zpracování Posudku od jednoho z největších odborníků na výbušniny v České republice, avšak proti z pozice veřejné moci jednajícímu IZS, potažmo žalobkyni, nemohla v konečném důsledku zmoci ničeho, když žalované bylo opakovaně a se vzrůstající intenzitou hrozeno nejen peněžitými sankcemi dle § 28 ZIZS, nýbrž i možným trestněprávním postihem, pokud by se výzvám velitele zásahu IZS nepodrobila, a když navíc nakonec odvoz realizovaly samy jednotky IZS bez ohledu na spolupráci či nespolupráci žalované. Je to tedy žalovaná, kdo je ve vztahu se žalobkyní věřitelem, a to navíc s mnohonásobně vyšší pohledávkou. Pohledávka tvrzená žalobkyní z mnoha důvodů neexistuje a z povahy věci existovat nemůže, když: (i) MS Květná byl poskytnut pro účely IZS a nikoliv žalované, kterážto byla donuceným objektem a nikoliv subjektem převozu a uskladnění SRP v MS Květná. Ze všech výše i níže popsaných okolností je zjevné, že uskladnění SRP v MS Květná se neodehrávalo v režimu soukromého, nýbrž veřejného práva a že o podmínkách jeho uskladnění nebylo vyjednáváno se žalovanou (resp. její připomínky byly ignorovány), nýbrž jen mezi jednotlivými složkami žalobkyně, konkrétně mezi IZS a Ministerstvem obrany – k tomu blíže viz následující část III.; (ii) žalovaná se v důsledku nuceného přesunu své vstupní suroviny 164 km od Recyklačního závodu logicky nemohla nijak obohatit a nemohlo tak dojít ani ke vzniku jakéhokoliv bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na případné ochuzení žalobkyně, které je (dle ustálené judikatury) samo o sobě pro vznik pohledávky z bezdůvodného obohacení bez významu – blíže viz část IV. níže; a (iii) i kdyby se snad mělo ukázat, že k dílčímu „obohacení“ žalované došlo, což však tato popírá a ničeho takového si není vědoma, pak výše popsané okolnosti jednoznačně založily pro bezplatné užívání MS Květná pro uskladnění SRP spravedlivý důvod a nemůže se tak jednat o obohacení bezdůvodné – blíže viz část V. níže. III. Využití MS Květná pro potřeby IZS a nikoliv žalované - absence pasivní legitimace žalované: Žalobkyně opomíjí, že to nebyla žalovaná, kdo by se o uskladnění svého SRP v MS Květná ucházel a kdo následně jeho přesun z Vrbětického areálu a uskladnění v MS Květná realizoval. Žalovaná byla tohoto jen pasivním účastníkem, který činil pouze tolik, kolik pod hrozbou výzev velitele zásahu IZS, plk. JUDr. Jaromíra Tkadlečka (dále jen „Velitel zásahu“), činit musel (viz též bod 12. výše). Žalovaná tak nevyhověla první výzvě jmenovaného ze 17. února 2015 (viz příloha č. 3 žaloby) k odvozu SRP, na kterou reagovala přiloženým dopisem z 19. února 2015, kde mj. uvedla (podtržení doplněno): „Aniž bychom považovali za účelné opakovat podrobnou argumentaci o nezbytnosti urychleného řešení situace a každým dnem vznikajících vysokých škodách, ohledně čehož se v plném rozsahu odkazujeme na náš dopis z 22. ledna 2015, znovu podotýkáme, že jsme Vám již opakovaně sdělovali, že přesun našeho provozu do jiného areálu nepřipadá v úvahu, neboť to v rozumném časovém horizontu není technicky ani právně uskutečnitelné. Nadto nedisponujeme žádnými dopravními prostředky ani možnostmi alternativního uskladnění. Dle našich dosavadních analýz, které nadále zpřesňujeme a doplňujeme, obsah našich skladů nepředstavuje pro činnost IZS ve vrbětickém areálu jakékoliv relevantní nebezpečí a jejich vyklizení za daných okolností nesplňuje parametry a podmínky pro kvalifikaci takové činnosti jako záchranných nebo likvidačních prací. Případné vyskladnění námi užívaných skladů ze strany IZS přes náš nesouhlas by tedy bylo protiprávním jednáním, zakládajícím odpovědnost IZS za škodu. Nezbývá nám tudíž, než na Vás se vší naléhavostí znovu apelovat, abyste z titulu Vaší funkce zabránil jakýmkoliv dalším krokům směřujících k nucenému „vystěhovaní“ společností Bochemie a Eruca. Z naší strany situaci s pomocí odborníků detailně monitorujeme a bylo-li by vůči nám nakonec skutečně takto postupováno, hodláme se bránit všemi dostupnými prostředky, jakož i domáhat se kompenzace z toho plynoucí škody.“ Následovala další výzva Velitele zásahu z 20. února 2015 (viz příloha č. 4 žaloby), kde je již hovořeno o zajištění přepravy SRP ze strany IZS a žalovaná je upozorňována na riziko uložení pokuty pro případ nespolupráce s IZS. Poté – ve dnech 4. a 5. března 2015 – dochází k následujícím důležitým událostem potvrzujícím závěr, že MS Květná byl poskytnut k užití nikoliv žalované, nýbrž IZS, potažmo žalobkyně: (i) dne 4. března je přijato usnesení Vlády ČR (viz příloha č. 5 žaloby), kterým je uloženo ministru obrany umožnit neprodleně naskladňování munice a výbušnin i bez sjednaných nájemních smluv na základě rozhodnutí Velitele zásahu o evakuaci tohoto materiálu a dále ministru vnitra doporučit Veliteli zásahu, aby vyzval Ministerstvo obrany k poskytnutí MS Květná včetně obsluhy jakožto osobní a věcné pomoci k dočasnému umístění evakuované munice; (ii) ještě téhož dne pak (viz příloha č. 6 žaloby) Velitel zásahu IZS vyzývá Ministerstvo obrany k poskytnutí věcné a osobní pomoci dle ustanovení § 19 odst. 3 písm. c) ZIZS, spočívající v neprodleném zprovoznění areálu MS Květná za účelem naskladnění evakuované munice z Vrbětického areálu. Dokonce je výslovně zmíněno i to, že (podtržení doplněno) „dne 7. 3. 2015 v 07:00 hodin zahájí složky integrovaného záchranného systému vyskladňovací činnosti a přepravu raketového paliva společnosti [právnická osoba]. z areálu VTÚ s. p. ve Vrběticích do areálu muničních skladů Květná.“ (iii) v odpovědi z 5. března (viz příloha č. 7 žaloby) Ministerstvo obrany deklaruje připravenost žádanou pomoc poskytnout. Ve vztahu k žalované naopak Velitel zásahu svou další výzvu z 5. března 2015 (viz příloha č. 8 žaloby) omezil již jen na požadavek přítomnosti zástupců žalované při evakuaci materiálu realizované integrovaným záchranným systémem. Zcela v souladu s tímto uspořádáním a průběhem událostí pak bylo – jak dokládají předávací protokoly v příloze č. 9 žaloby – SRP žalované převzato (podtržení doplněno): „…k dočasnému uskladnění na základě výzvu k poskytnutí věcné a osobní pomoci ze dne 4. března 2015 č.j. [Anonymizováno], a to dle § 19 odst. 3 písm. c) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému (dále „zákon o IZS“), odpovědnost za uskladněný materiál mají složky Integrovaného záchranného systému dle zákona o IZS.“ Tato pasáž, obsažená na všech předávacích protokolech je vševypovídající. SRP bylo převzato na základě výzvy k pomoci adresované nikoliv žalované nýbrž žalobkyni (viz v předchozím odstavci podtržený odkaz na výzvu obsaženou v příloze č. 6 žaloby). Především pak je nade vši pochybnost deklarována odpovědnost IZS za uskladněný materiál! MS Květná byl využit pro potřeby IZS a nikoliv žalované, která přemístění svého majetku do těchto skladů musela strpět a následně „trpět“ i jeho důsledky v podobě mj. převážení SPR nezbytného pro provoz Recyklačního závodu na stokilometrové vzdálenosti (viz též bod 13 výše). Pokud žalobkyně nyní tvrdí, že jí v souvislosti s využitím MS Květná pro výše popsané činnosti IZS vznikly náklady, pak nechť se ohledně jejich náhrady obrací na původce předmětné činnosti, tedy IZS. Žalovaná, jakožto objekt rozhodování IZS, v této věci vůbec není pasivně legitimována. Bylo by popřením řady základních právních zásad i obecné logiky, kdyby žalovaná měla nést odpovědnost za to, že se přes svůj jasně deklarovaný nesouhlas podrobila zásahu IZS, spočívajícím v převozu jejího SRP do MS Květná. Pokud tak učinila, jednala v souladu s právem, a nemůže za to být vystavena postihu v podobě povinnosti hradit službu, kterou si neobjednala a proti jejímuž poskytnutí se dokonce bránila. Povinnost k úhradě musí stíhat IZS, jakožto autora a realizátora myšlenky nuceného přesunu SRP žalované do MS Květná v režimu ZIZS. Při hledání osoby odpovědné za vznik nákladů na straně IZS a Ministerstva obrany nechť je v první řadě zkoumána správnost a účelnost jejich vynaložení (viz např. argumentace žalované o nepotřebnosti činnosti IZS spočívající v odvozu SRP z Vrbětického areálu) a vyvozovány důsledky ze způsobení neúčelných výdajů vůči orgánům a pracovníkům žalobkyně a teprve poté a pouze v rozsahu, ve kterém případně budou náklady seznány za účelně vynaložené, tak nechť jsou voláni k odpovědnosti původci Mimořádné události, nikoliv však osoby touto událostí poškozené, a to tím méně, pokud se rozsah jejich poškození činností IZS ještě zvětšil a nikoliv naopak.

26. Pouze pro úplnost pak žalovaná uvádí, že při řešení vztahů mezi jednotlivými složkami žalobkyně – Ministerstva obrany a IZS (jejichž pravděpodobný spor o hrazení a nahrazování předmětných nákladů může velmi dobře být skutečnou příčinou snahy vymoci je na žalované) – může být zvážen například postup podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu, kde je s možností bezplatného využití majetku státu pro potřeby IZS přímo a výslovně počítáno (podtržení doplněno): „Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží; ustanovení věty druhé o sjednání způsobu rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním se však použije obdobně.“ IV. Absence obohacení na straně žalované: Tvrdí-li žalobkyně i přes výše uvedené, že žalovaná se údajně na její úkor obohatila, pak je to tvrzení nepravdivé. Žalobkyně však navíc toto dokonce ani netvrdí, natož aby tuto, pro případnou existenci jí tvrzeného nároku klíčovou, skutečnost dokazovala. Tvrzení žalobkyně směřují pouze ke skutečnosti jejího údajného ochuzení. Tato svá tvrzení jednak vůbec ničím nedokládá, tedy jednoznačně neunáší důkazní břemeno ohledně vzniku nákladů na její straně, především pak naprosto opomíjí konstantní judikaturu, dle které pro existenci nároku na vydání bezdůvodného obohacení nepostačuje doložit ochuzení žalobkynino, nýbrž musí být tvrzeno a doloženo obohacení žalované. Ohledně doložení existence obohacení jako podmínky nutné pro úspěch s nárokem na jeho vydání žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2012 ve věci sp. zn. 28 Cdo 1036/2012 (podtržení doplněno): „Již z pojmu „obohacení“ je ostatně zřejmé, že z pouhého úbytku v majetkové sféře jedné osoby na vznik bezdůvodného obohacení usuzovat nelze, nýbrž je třeba vyjít z toho, zda došlo k nabytí majetkového prospěchu osobou odlišnou. V souladu s § 458 obč. zák. je pak povinností obohaceného vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, v případě, že obohacení spočívalo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Při určení výše peněžité náhrady ve smyslu § 458 obč. zák. za bezdůvodné obohacení získané zprostředkovatelskou činností je třeba vycházet z odměny obvykle poskytované za obdobné zprostředkovatelské činnosti v daném místě a čase, nikoliv z nákladů vynaložených na tuto činnost.“ Obdobně Nejvyšší soud v usnesení z 27. listopadu 2013 ve věci sp. zn. 28 Cdo 3914/2012 potvrdil, že (podtržení doplněno) „předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení, které se musí vydat, je objektivně vzniklý stav obohacení, tj. přesun majetkových hodnot, který nastal způsobem, jež právní řád neuznává. Tím, kdo je v rámci odpovědnosti za bezdůvodné obohacení pasivně legitimován, je ve smyslu § 451 odst. 1 o. z. ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít“ (srov. Též Škárová, M. in Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1325).“ V rozsudku ze dne 20. března 2014 ve věci sp. zn. 29 Cdo 3281/2012 pak Nejvyšší soud konstatoval, že (podtržení doplněno) „Smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu (za zákonem stanovených podmínek) tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu. Zákon však nepočítá s tím, že by ji měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jí obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou hodnotu pozbyl oprávněný (z bezdůvodného obohacení), ale o kolik se tím zvýšil majetek povinného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 33 Odo 477/2003, či usnesení ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1344/2004, které jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).“ Žalobkyně však ohledně údajného obohacení žalované netvrdí ani nedokazuje ničeho; omezuje se pouze na nepřezkoumatelná tvrzení o údajné výši žalobkyní údajně vynaložených nákladů v souvislosti s činností IZS. Je tomu tak zřejmě i proto, že hypotetickou skutečnost obohacení žalované úspěšně tvrdit ani dokazovat nelze, neboť tato nenastala a nastat nemohla hned z několika důvodů. Jak již bylo uvedeno, SRP bylo do MS Květná vyvezeno prokazatelně proti vůli žalované. Kdyby se tato přemístěním jejích zásob o téměř 200 kilometrů daleko skutečně mohla obohatit, tak by se mu nepochybně tak vehementně nebránila. Eventualita obohacení žalované však nepřipadala a nepřipadá v úvahu, neboť žalovaná v důsledku aktivit IZS jen tratila: (i) Nuceným přemístěním zásob SRP do MS Květná ve spojení s dalšími opatřeními v Recyklačním závodě byla na dlouhou dobu zcela přerušena a následně nevyhnutelně snížena efektivita výroby a došlo k výraznému zvýšení nákladů na straně žalované; (ii) Žalovaná byla uvržena do nejistoty ohledně toho, kdy jí ze strany IZS bude umožněno plnohodnotné obnovení činnosti jak Recyklačního závodu, tak Skladů ve Vrbětickém areálu (což se nestalo dodnes) a žalovaná tak nemohla ani plánovat svůj další postup ohledně zpracování a skladování SRP a výsledného produktu - APC; (iii) Žalovaná očekávala, že omezení jejího provozu ze strany IZS bude skutečně „dočasné“, jak bylo ze strany IZS deklarováno, a nikoliv několikaleté a v podstatě tedy definitivní, jak se následně ukázalo. K tomu žalovaná odkazuje na a přikládá k důkazu kopii své odpovědi z 10. listopadu 2015 na dopis Ministerstva obrany ČR, č.j. [Anonymizováno], kde žalovaná uvedla mj. následující (podtržení doplněno): „…materiál Společnosti (SRP) v současné době uskladněný v muničním skladu v Květné nebude Společnost schopna vyvézt dříve, než jí bude umožněno tento materiál opětovně uskladnit v jejích skladech v Areálu. Jak sama asi víte, konkrétní datum, ke kterému se tak stane, však bohužel není v tuto chvíli známo. V tomto směru však vedeme s IZS intenzivní jednání, musíme Vás však informovat, že opakované žádosti Společnosti o povolení skladování SRP v rámci Areálu byly ze strany IZS pro tuto chvíli zamítnuty.“; (iv) Žalovaná tak sice doufala, že se bude moci do Vrbětického areálu v blízké době vrátit, avšak nehledě na tuto skutečnost musela v mezidobí zajišťovat další skladovací prostory, neboť režim v MS Květná neumožňoval plnohodnotné využívání tohoto skladu – nebylo možno navážet tam nový materiál, jen odvážet ten původní, pocházející z Vrbětického areálu; a (v) Z důvodu složitosti situace a nedostatečného informování ze strany IZS, jakož i naprosté absence předvídatelnosti jeho činnosti, zejména co do časových vyhlídek znovuobnovení standardního provozu Recyklačního závodu a Skladů, musela žalovaná i po dobu skladování SRP v MS Květná nadále ve značném rozsahu platit i nájemné za Sklady ve Vrbětickém areálu, jejichž nájem skončil až na podzim roku 2016. I přes nejistotu ohledně délky trvání omezení vynucovaných ze strany IZS a předpoklad, že se žalovaná bude moci do Vrbětického areálu vrátit, se žalovaná pokoušela sehnat jiné skladovací prostory. Bylo to však nanejvýš obtížné. Byť žalovaná oslovila velké množství provozovatelů skladů, žádný z nich neměl volné kapacity a/nebo jejich sklady nesplňovaly příslušné regulatorní podmínky. Složité to bylo právě i z toho důvodu, že IZS žalovanou nedostatečně informoval ohledně časových vyhlídek obnovení standardního provozu ve Vrbětickém areálu, jakož i kvůli neochotě mnohých pronajímatelů, vyvolané paušální negativní mediální kampaní, nerozlišující mezi původci a obětmi Mimořádné události. Ostatně nedostatek komunikace ze strany žalobkyně byl příznačný i co do režimu a podmínek uskladnění SRP v MS Květná. Jako jeden příklad za všechny uveďme údajný žalobkynin dopis z 15. května 2015 (zmiňovaný v části IV. Žaloby a dále v dopise Velitele zásahu žalované z 19. října 2015 – viz příloha č. 10 žaloby), o jehož existenci však žalovaná nemá žádné informace a který žalované, pokud je jí známo, nikdy doručen nebyl. Na to lze usuzovat i ze skutečnosti, že žalobkyně tento údajný dopis – ze kterého se snaží vyvozovat pro sebe příznivé důsledky – nepředložila k důkazu. Žalovaná ji proto vyzývá, ať tak buď učiní, nebo ať odvolá své tvrzení, že žalovaná byla upozorněna na údajné omezení bezúplatného skladování SRP na tři měsíce. Než bude prokázán opak, platí, že žalovaná o údajném časovém omezení bezplatného uložení SRP v MS Květná byla poprvé informována, a to pouze nepřímo, v dopise Velitele zásahu z 19. října 2015 (příloha č. 10 žaloby). Byť ani případné prokázání doručení údajného dopisu z 15. května 2015 by na neunesení žalobkynina břemena tvrzení a dokazování ohledně údajného obohacení žalované ničeho neměnilo, byla by taková informace tehdy (v květnu 2015) pro žalovanou pochopitelně užitečná, neboť by ji mohla zavčasu reflektovat ve svém jednání. Takto mohla na tuto skutečnost – navíc jen zprostředkovaně sdělenou a tedy neověřenou – reagovat až na podzim, resp. v zimě roku 2015/16, což také činila, avšak její možnosti z hlediska přesunu SRP z MS Květná byly značně omezené. S odkazem na bod 24. výše žalovaná dále podotýká, že rozpory mezi jednotlivými složkami žalobkyně – zde konkrétně mezi IZS a Ministerstvem obrany – jsou pro řešení vrbětických událostí vskutku charakteristické. K tomu žalovaná přikládá dopis Ministerstva obrany č.j. [Anonymizováno], který ji byl (e-mailem – též přiložen) doručen ve stejný den, kdy je datován výše zmiňovaný dopis Velitele zásahu. Přesto se však Ministerstvo obrany ve svém dopisu o úplatnosti či bezúplatnosti uskladnění SRP v MS Květná či jakémkoliv případném bezdůvodném obohacení v té souvislosti ani slovem nezmiňuje a pouze se s ohledem na budoucí využití MS Květná dotazuje, kdy žalovaná předpokládá odvoz uskladněného materiálu. Jakýkoliv myslitelný přínos hypoteticky ušetřeného nájemného za skladování SRP v MS Květná byl totiž mnohonásobně převážen náklady a komplikacemi s tím spojenými, způsobenými excesivní a nepředvídatelnou činností IZS, jak jsou tyto popsány výše a jak si je žalovaná co do tvrzení i důkazních návrhů vyhrazuje právo dále doplnit pro případ, že by soud vyčíslení jejich finančních následků považoval za relevantní. V takovém případě je žalovaná připravena dotvrdit a doložit vícenáklady a škody v podobě mimo jiné nákladů na Sklady, na dopravu SRP z Květné do Vrbětického areálu, na omezení při provozu Recyklačního závodu a v důsledku toho ušlé zisky, jakož i další náklady, škody a újmy, které žalovaná v důsledku činnosti IZS utrpěla. V. Spravedlivý důvod pro dočasné využití MS Květná: Pouze z procesní opatrnosti a pro případ, že by žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazy a soud by dospěl k závěru, že v nějakém rozsahu je tvrzení o existenci obohacení na straně žalované po právu, žalovaná uvádí, že ani v takovém případě ke vzniku bezdůvodného obohacení na její straně nedošlo. K takovému případnému obohacení by totiž došlo z právního i spravedlivého důvodu. Pokud by taková situace nastala, jednalo by se o nahodilý důsledek složitého – v žalobě a výše popsaného – komplexu událostí, ze kterého žalovaná vyšla ve výsledku zjevně poškozena a nikoliv obohacena. Žalované byla činností IZS způsobena škoda v řádu vyšších stovek milionů Kč, včetně již dle ustanovení § 30 ZIZS uplatněné skutečné škody přesahující 63 milionů Kč, a bylo by tak nejen nespravedlivé, ale dokonce nemravné volat žalovanou k odpovědnosti za údajné bezdůvodné obohacení v tvrzeném řádu dvou milionů Kč, a to tím spíše, že ono hypotetické obohacení by reálně dosahovalo nejméně o jeden, spíše však o více řádů nižší výše. Muselo by se totiž stanovit na základě srovnatelných obvyklých nájmů (a nikoliv nepřezkoumatelně tvrzených nákladů žalobkyně) a ponížit o veškerá žalované v souvislosti s umístěním SRP v MS Květná vznikající vícenáklady a škody, v čele s náklady na dopravu, další logistiku, jakož i s tím spojená omezení výrobního provozu v Recyklačním závodě. Ve výsledku by se mohlo, hypoteticky, jednat jen o prakticky zcela zanedbatelnou částku, a to tím spíše, porovnali-li bychom ji se škodou způsobenou žalované ze strany IZS. Takové případné drobné „obohacení“ by z napříč tímto vyjádřením popsaných důvodů jistě splňovalo podmínku nabytí ze spravedlivého důvodu. Lze tak uzavřít, že (i) žalovaná není vůbec pasivně legitimována, když využití MS Květná bylo vyžádáno a realizováno ze strany IZS a nikoliv žalované; (ii) žalovaná je ve vztahu k žalobkyni v postavení poškozené, tedy věřitele a nikoliv dlužníka, když jí byla činností IZS způsobena skutečná škoda ve výši nejméně 63 milionů Kč, celková škoda pak v řádu vyšších stovek milionů Kč; (iii) žalobkyně neunáší břemeno dokazování a ani tvrzení, neboť se omezuje na nepřezkoumatelná tvrzení ohledně svého ochuzení, namísto toho, aby v souladu s ustálenou judikaturou tvrdila a prokazovala údajné obohacení žalované; (iv) žalovaná se nuceným přemístěním svých klíčových zásob do velmi vzdáleného MS Květná ani jakkoliv obohatit nemohla; (v) i kdyby bylo zjištěno, že k určitému technickému „obohacení“ došlo, jednalo by se nepochybně o obohacení ze spravedlivého důvodu, a proto by nezakládalo právo žalobkyně na jeho vydání. Závěrem si žalovaná dovolí příměr, na kterém je absurdnost žalobkyní uplatněného nároku jasně patrná. Žalovaná se nachází v podobné situaci jako ze svého domu nesprávně (tj. nadbytečně, bez skutečné bezpečnostní ani jiné reálné potřeby) evakuovaná osoba, která byla ze strany IZS nuceně odvezena do téměř 200 kilometrů vzdálené tělocvičny s režimem blížícím se věznici, bylo tak učiněno přes odpor a validní (odborně podpořené) argumenty dotčené osoby a s opakovaně neplněnými sliby, že se jedná o omezení jen na dočasnou dobu, evakuované osobě tím vznikly škody jak v jejím uzavřeném domě, kam mohla jen občas a v omezeném rozsahu, tak v podobě nutnosti dojíždět z veliké dálky do práce a zařizovat své záležitosti výrazně komplikovaněji než před omezením ze strany IZS, aby následně tato nešťastná osoba obdržela výzvu od státu k vydání údajného bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout pobytem v tělocvičně. I kdyby bylo možno nějakým způsobem stanovit obvyklou cenu pobytu v tělocvičně za těchto okolností, pak by snad – alespoň tak žalovaná doufá – nemělo nikoho napadnout, aby taková částka byla vymáhána jako bezdůvodné obohacení.

3. Podáním doručeným soudu dne 4. 12. 2019 vzala žalobkyně řízení co do částky 497 698,71 Kč zpět. Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že prověřila, jaké prostory, v jakém rozsahu a za jaké období žalovaná v muničním skladu Květná užívala, a nově stanovila výši bezdůvodného obohacení na částku 1 509 287,29 Kč. Co do rozdílu ve výši 497 698,71 Kč proto bere žalobu zpět. Soud proto v usnesení ze dne 22. 5. 2019 řízení co do jistiny 497 698,71 Kč zastavil. Jelikož však opomněl zastavit řízení i co úroku z prodlení z této částky, učinil tak dodatečně v I. výroku tohoto rozsudku.

4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to zápisu z jednání na čl. 15-17 spisu, usnesení Vlády na čl. 23, dopisu velitele zásahu ze dne 17. 2. 2015 na čl. 8, dopisu velitele zásahu ze dne 20. 2. 2015 na čl. 19, usnesení Vlády z 4. 3. 2015 na čl. 18, výzvy velitele zásahu z 4. 3. 2015 na čl. 13, dopisu ministra obrany z 5. 3. 2015 na čl. 12, dopisu velitele zásahu z 5. 3. 2015 na čl. 20, 5x protokolu o převzetí a předání materiálu na čl. 5-7, dopisu velitele zásahu z 19. 10. 2015 včetně dodejky na čl. 21, protokolu o ukončení vývozu z 11. 7. 2016 na čl. 14, výzvy z 9. 10. 2017 na čl. 11, dopisu žalovaného z 2. 11. 2017 na čl. 9-10, výzvy z 8. 1. 2018 na čl. 24, dopisu z 10. 3. 2015, odpovědi z 31. 1. 2018 na čl. 42, trasy převozu materiálu na čl. 43, nesouhlasu s výzvou velitele z 19. 2. 2015 na čl. 44, odpovědi z 10. 11. 2015 na čl. 45, žádosti z 19. 10. 2015 na čl. 46, e-mailu z 26. 10. 2015, nájemní smlouvy č. 218/2011/S/2/11/ŘUSŘM-241, nájemní smlouvy č. 113/30/09, listin na čl. 129 – 160 a čl. 171 – 183, posudku Doc. Ing. Jiřího Chládka ze dne 4. 3. 2015 a 29. 5. 2015 na čl. 366 – 384 a rozsudků na č.l. 352 – 357 (odvolací soud MěS Praha) a č.l. 358 – 362 (OS Praha 7) a usnesení sp. zn. 30 Cdo 514/2023. Dále soud provedl dokazování znaleckým posudkem Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z veřejného rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. zanikla bez likvidace s právními nástupci v důsledku rozdělení formou rozštěpení sloučením se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě v oddíle C, vložka číslo [hodnota], jako nástupnickou společností (1) a se společností [právnická osoba]. se sídlem [adresa], IČ [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C vložka [hodnota], jako nástupnickou společností (2). Na nástupnickou společnost [právnická osoba]. přešla vyčleněná část jmění 1 zanikající společnosti [právnická osoba]. včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a na nástupnickou společnost [právnická osoba]. (po změně právní formy [právnická osoba].), přešla vyčleněná část jmění 2 zanikající společnosti [právnická osoba]. včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Rozhodným dnem rozdělení je 1. leden 2015. Ze zápisu z jednání prvního náměstka policejního prezidenta a zástupců armády ČR ze dne 6. 11. 2014 soud zjistil, že dne 6. 10. 2014 byl oznámen na linku 112 výbuch v areálu Vojenského technického ústavu Vlachovice, místní část Vrbětice, výbuch vojenské munice. Poslední exploze byla zaznamenána 6. 11. 2014. První náměstek policejního prezidenta Mgr. Martin Vondrášek uvedl, že byly sepsány výzvy, dle kterých firmy v areálu musí být připraveny začít provádět odvoz, ihned jakmile to situace dovolí. Informoval i firmě [právnická osoba]. (nyní žalovaná), která by neměla mít v areálu munici, ale prostředky obsahující chloristan amonný a prostředky k výrobě raketového materiálu. Z usnesení Vlády České republiky č. [hodnota] z 24. 11. 2014 soud zjistil, že vláda mj. bere na vědomí informace o potřebnosti ponechání areálu muničních skladů Květná ve vlastnictví státu, a ukládá ministru obrany uvést areál skladů Květná do provozuschopného stavu a zjistit střežení objektu v období od 1. 12. 2014 do 31. 12. 2015. Z dopisu ředitele Krajského ředitelství Policie Zlínské kraje – velitele zásahu ze dne 17. 2. 2015 sud zjistil, že velitel vyzval společnost [právnická osoba]. k poskytnutí věcné a osobní pomoci, zejm. vyzval k vyklizení skladů č. 3, 5 a 6 ve Vrběticích a odvozu materiálu společnosti uskladněného v těchto skladech. Velitel stanovil zahájení odvozu materiálu od 20. 2. 2015. Z dopisu ředitele Krajského ředitelství Policie Zlínské kraje – velitele zásahu ze dne 20. 2. 2015 soud zjistil, že velitel vyzval společnost [právnická osoba]. k poskytnutí věcné a osobní pomoci, zejm. opětovně vyzval k vyklizení skladů č. 3, 5 a 6 ve Vrběticích a odvozu materiálu společnosti uskladněného v těchto skladech. Velitel stanovil zahájení odvozu materiálu na 23. 2. 2015 v 8:

0. Z dopisu ředitele Krajského ředitelství Policie Zlínské kraje – velitele zásahu ze dne 5. 3. 2015 soud zjistil, že velitel vyzval společnost k poskytnutí osobní pomoci spočívající v přítomnosti zástupců společnosti při evakuaci materiálu z citovaných skladů ve Vrběticích. Vyskladňovací činnosti složky IZS zahájí dne 7. 3. 2015 v 7:

0. Z posudku Doc. Ing. Jiřího Chládka ze dne 4. 3. 2015 a 29. 5. 2015 soud zjistil, že závod [právnická osoba]./[právnická osoba]. slouží k přepracování vyřazeného tuhého raketového paliva (SRP – solid rocket propellant) na chloristan amonný (APC) a vedlejší produkt (GAL). Klasifikace dle ADR řadí SRP do třídy 1.3 (výbušnina podtřídy 1.3) a APC do třídy 5.1 (látka oxidující). ADR definuje vlastnosti látek zařazených do podtřídy 1.3 takto: Látky a předměty nebezpečné prudkým ohněm s malým nebezpečím od tlakové vlny nebo rozletu nebo oběma těmito účinky, které ale nejsou nebezpečné hromadným výbuchem: (a) které při hoření vydávají značné tepelné záření, nebo (b) které hoří postupně za projevu malé tlakové vlny nebo rozletu nebo obou těchto účinků. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a 5 protokolů o převzetí a předání materiálu ze dne 7. 3. 2015, 8. 3. 2015, 10. 3. 2015, 11. 3. 2015 a 12. 3. 2015 vzal soud za zjištěno, že materiál žalované, a to raketové palivo, byl uskladněn ve skladu č. 24, místnost č. 1, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 8. 3. 2015 do 11. 7. 2016, ve skladu č. 24, místnost č. 3, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 7. 3. 2015 do 22. 6. 2016, ve skladu č. 25, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 25. 3. 2015 do 18. 5. 2016 a ve skladu č. 26, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 12. 3. 2015 do 22. 6. 2016. Z dopisu žalobkyně Čj.: [anonymizováno] ze dne 9. 10. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za období od 7. 6. 2015 do 11. 7. 2016, což při ceně 2 086 Kč/m2/rok činí 2 006 977 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů. Z dopisu žalované ze dne 2. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že dopis žalobkyně obdržela dne 9. 10. 2017. V tomto dopise žalovaná odmítla jakýkoliv nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení v souvislosti s užíváním skladovacích prostorů v Květné. Ze znaleckého posudku Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava ze dne ve znění doplnění při jednání konaném dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že znalec při stanovení výše obvyklého nájemného za užívání níže uvedených částí Vojenského zařízení 9666 Květná (dále muniční sklad Květná) žalovanou v níže uvedeném období provedl odhad dle metod ocenění prováděného podle cenového předpisu a ocenění nákladové a porovnávací. Nákladové nájemné jednotkové stanovil znalec pro rok 2015 na 4,63 Kč/m2/den a pro rok 2016 na 5,63 Kč/m2/den, nájemné celkem za roky 2015 až 2016 v částce 1 345 180,42 Kč. Porovnávací metodou nájemné jednotkové stanovil znalec pro rok 2015 na 5,59 Kč/m2/den a pro rok 2016 na 5,65 Kč/m2/den, nájemné celkem za roky 2015 až 2016 v částce 1 485 726,27 Kč. Znalec uvedl, že cena obvyklá – tržní hodnota za užívání částí Vojenského zařízení 9666 Květná (muniční sklad Květná) v stanoveném období: - Sklad č. 24, místnost č. 1, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 8. 3. 2015 do 11. 7. 2016, - Sklad č. 24, místnost č. 3, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 7. 3. 2015 do 22. 6. 2016, - Sklad č. 25, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 25. 3. 2015 do 18. 5. 2016, - Sklad č. 26, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 12. 3. 2015 do 22. 6. 2016, je po zaokrouhlení odhadnuta na 1 415 000 Kč. Podmínkou správnosti závěrů znalce, snižující jejich přesnost, je charakter ceny obvyklé, či tržní hodnoty, která má charakter odhadu, vztahuje se k chování trhu, není ji možné predikovat se spolehlivostí. Tyto okolnosti a skutečnosti snižují přesnost závěrů a cena je určena v rozpětí. Cena obvyklá – tržní v rozpětí ± 10 % činí 1 270 000 Kč až 1 550 000 Kč. Zaměstnanci znalce byli jsme na místním šetření, kde jim byly ukázány doklady. Ptali se, co je tam skladováno, a bylo jim řečeno, že chloristan amonný. Bylo jim rovněž řečeno, že se materiály výbušné dělí podle míry nebezpečnosti, a to do 4 tříd, přičemž chloristan amonný patří do třetí třídy, a jde o prášek. Naskladňují jej tak, aby do jedné místnosti bylo uloženo maximálně 75 jednotek NEQ, a musí se dbát na to, aby tento limit nebyl překročen. Znalec proto pracoval s tím, že je o výbušný materiál. V areálu jde o samostatné sklady stojící v určité vzdálenosti, kdyby to vybuchlo, aby to nezasáhlo další sklady. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že materiál žalované, a to raketové palivo, byl uskladněn ve skladu č. 24, místnost č. 1, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 8. 3. 2015 do 11. 7. 2016, ve skladu č. 24, místnost č. 3, užívaná plocha 154,32 m2, v době od 7. 3. 2015 do 22. 6. 2016, ve skladu č. 25, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 25. 3. 2015 do 18. 5. 2016 a ve skladu č. 26, místnost č. 2, užívaná plocha 204,48 m2, v době od 12. 3. 2015 do 22. 6. 2016, a to na základě rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Policie Zlínské kraje – velitele zásahu, dle kterého došlo k odvozu materiálu žalovaného do skladu z Vrbětic do Květné, neboť žalovaná si dobrovolně tento materiál sama dobrovolně neodvezla.

8. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalované vzniklo vůči žalobkyni za skladování jejího materiálu v prostorách žalobkyně bezdůvodné obohacení a v jaké výši. Soud dospěl k závěru, že nárok je co základu důvodný. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyl založen vrchnostenský vztah, kde by žalobkyně vystupovala jako správní úřad vůči podřízenému subjektu, a vztah mezi účastníky se zde neřídil správněprávními předpisy, např. zákonem č. 239/2000 Sb., či jinými předpisy zakládajícími mezi účastníky správněprávní vztahy. Ze zjištěného skutkového stavu je nesporné, že materiál ve vlastnictví žalované byl uložen do výše specifikovaných skladů v Květné ve vlastnictví žalobkyně, a že v těchto skladech byl uskladňován po výše specifikovanou dobu. Byť je žalobkyně organizační složkou státu, zde vystupuje v pozici občanskoprávního subjektu, který poskytnul prostory ke skladování materiálu ve vlastnictví žalované, a to bez smluvního vztahu, neboť dle shodných tvrzení účastníků nájemní smlouva mezi nimi uzavřena nebyla. Soud má za to, že mezi žalobkyní, která poskytla skladovací prostory, a žalovanou, jejíž materiál (tedy materiál v jejím vlastnictví) v nich byl uskladněn, proto vznikl občanskoprávní vztah z bezesmluvního plnění, tedy bezdůvodné obohacení, neboť žalovaná měla ve skladech žalobkyně cca 15 měsíců uskladněný materiál, aniž by za jeho uskladnění žalobkyni cokoliv plnila, přičemž žalobkyně s tímto měla náklady.

9. Žalovaná netvrdila, že by jí v dřívějším odvozu materiálu ze skladu v Květné bylo žalobkyní či kýmkoliv jiným bráněno, pouze obecně argumentovala komplikacemi s hledáním alternativních prostor. Žalovaná, ač měla možnost si tento materiál kdykoliv od března 2015 odvézt a uskladnit dle svého rozhodnutí kdekoliv jinde za běžných komerčních a pro ni případně lepších finančních podmínek, tak neučinila, a od března 2015 do července 2016 si jej nevyzvedla a ponechala u žalobkyně. Proto za situace, kdy mezi účastníky nebylo dohodnuto nic jiného, a kdy žalobkyni s provozováním skladů vznikaly náklady, není možno učinit závěr, že měl být u žalobkyně materiál žalované skladován zdarma. Pokud jde o námitku, že materiál nebyl ve skladech uložen efektivně a že nešlo o výbušný materiál, pak soud poukazuje na to, že žalovaná sama uvedla, že skladovaný materiál tvořily chemické sloučeniny SRP a APC, přičemž minimálně SRP je i v posudku znalce Doc. Ing. Jiřím Chládkem předloženého žalovanou klasifikován dle ADR do třídy 1.3 (výbušnina podtřídy 1.3). Za této situace soud shledává rozložení materiálu v jednotlivých skladech i tedy i stanovení ceny obvyklého nájemného s přihlédnutím k této skutečnosti za správné, se proto rovněž nenechával zpracovávat doplnění posudku, které by mělo výši bezdůvodného obohacení stanovit jinak s jinými nižšími koeficienty. Navíc pokud žalovaná rozporuje výbušnost a nebezpečnost uskladněného materiálu, je o to méně pochopitelné, proč si žalovaná neodvezla materiál podstatně dříve, když dle jejího tvrzení nebyl materiál nebezpečný a skladování tedy nemuselo dodržovat zvláštní režim. Soud pak ohledně žalovanou tvrzené neefektivity uskladnění materiálu v jednotlivých skladech v Květné současně poukazuje na to, že žalovaná ani netvrdila, že by se vůbec pokusila materiál v Květné uskladnit jiným, dle jejího tvrzení efektivnějším způsobem, tedy že by se pokusila materiál přeskládat do méně skladů. Soud neshledal jako důvodné ani námitky žalované, že jedinou přípustnou veličinou naceňování nájemného může v tomto případě být hmotnostní jednotka (tuna) materiálu, nikoliv plošná, neboť v žádném případě nejde o obvyklý způsob sjednávání nájemného za nebytové prostory. Nájemné u takových prostor se v praxi odvíjí výhradně od velikosti pronajaté plochy a délky pronájmu, nikoliv od hmotnosti věcí, které jsou v něm uskladněny. Proto soud nechal znalce stanovit obvyklou cenu nájemného dle těchto obvyklých veličin, nikoliv jako „hmotnostní nájemné“.

10. Soud na základě posudku vzal jako výši bezdůvodného obohacení za plochy skladů, v nichž byl uložen materiál žalované, a za období stanovená v posudku střední hodnotu stanovenou znalcem v posudku ze dne 8. 2. 2022, tedy částku 1 415 000 Kč. Tuto částku soud uložil žalované zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 ods.t 1 o.s.ř. Žalovaná je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení od 9. 11. 2017, tedy ode dne následující po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě Čj.: [anonymizováno] ze dne 9. 10. 2017. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni i zákonný 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 1 415 000 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení. Ve zbylé části, tedy co do částky 94 287,29 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 94 287,29 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítnul.

11. Ani další námitky žalované soud neshledal jako důvodné. Jak již soud uvedl výše, mezi účastníky řízení se nejednalo o vrchnostenský, tedy nadřízený a podřízený vztah, ale o vztah dvou rovnoprávných subjektů, na který tudíž lze aplikovat občanské právo. Žalovaná namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně a pasivní legitimace žalované, nicméně toto tvrzení není správné. Uživatelem skladů ve vlastnictví žalobkyně nebyly složky IZS, ale ve skladech byl uskladněn materiál žalované, tedy jejich faktickým uživatelem byla žalovaná. Soud pak vychází z fakticity zjištěného stavu, tedy že ve skladech žalobkyně se nacházel materiál ve vlastnictví žalované, nikoliv ve vlastnictví IZS. Žalobkyni tedy při absenci nájemní smlouvy vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení za skladování materiálu žalobkyně v jejích skladech, a žalované vznikla povinnost za skladování zaplatit cenu odpovídající běžné, tedy tržní ceně. Z tohoto důvodu je zde u žalovaného nároku dána aktivní legitimace k podání žaloby na straně žalobkyně, a pasivní legitimace na straně žalované. Soud samozřejmě obecně nemůže vyloučit, že v důsledku rozhodnutí složek IZS mohlo kvůli přemístění materiálu žalované do skladu jí s tímto mohly vzniknout náklady či škoda, v tomto řízení se však takovým nárokem nemohl zabývat, a pro jeho rozhodnutí o vzniku bezdůvodného obohacení mezi účastníky není tato skutečnost ani podstatná. Soud nicméně nad rámec uvedeného pro dokreslení poukazuje na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, kde žalovaná jako žalobkyně uplatňovala vůči České republice – Ministerstvu vnitra nárok na náhradu škody dle zákona č. 239/2000 Sb. ve výši 191 214 448,75 Kč a 299 992,10 EUR s příslušenstvím, a v němž byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne dne 15. 12. 2021, č.j. 91 Co 202/2021-15 jako odvolacího soudu a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 30 Cdo 514/2023. V tomto řízení bylo již pravomocně rozhodnuto o nároku žalované na zaplacení částky 191 214 448, 75 Kč a 299 992,10 EUR s příslušenstvím tak, že její nárok byl zcela zamítnut, neboť nebyl shledán jako důvodný. Soud současně poukazuje na skutečnost, že žalovaná, resp. již její předchůdkyně [právnická osoba]., byly před nuceným odvozem materiálu z Vrbětic do Květné opakovaně vyzývány složkami IZS k dobrovolnému odvozu materiálu ze skladů ve Vrběticích, a kdyby tak učinily, měly svým jednáním možnost ovlivnit, kde a za jakých podmínek (včetně ceny za skladování) bude jejich materiál uskladněn, nicméně tak ani žalovaná, ani její předchůdkyně neučinily. Soud dále poukazuje na skutečnost, že z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by materiál žalované uskladněný v Květné byl po celou dobu od března 2015 do července 2016 uskladňován jen na základě rozhodnutí složky IZS zákona č. 239/2000 Sb. o integrované záchranném systému a jejím rozhodnutím zde zadržován, naopak žalovaná měla možnost od prvního dne, kdy sem byl materiál převezen, si jej odvézt pryč. Soud má za to, že ingerence složek IZS dle zákona č. 239/2000 Sb. skončila s nuceným převozem materiálu a jeho uložením ve skladu Květná, a dále šlo již jen o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní (vystupující zde jako soukromoprávní subjekt) poskytující skladovací prostory a žalovanou jako subjektem využívajícím tyto prostory ke skladování svého materiálu. Soud proto dospěl k závěru, že aplikace § 29 zákona č. 239/2000 Sb. zde není na místě. Bylo pak na žalované, aby si materiál uskladněný v Květné kdykoliv odvezla do skladu, který si sama vybrala, neboť žalobkyně jí materiál nezadržovala a ani nijak nebránila v jeho odvozu. Žalovaná tedy sama svou pasivitou, kdy jí trvalo cca 15 měsíců, než si materiál odvezla, zavinila setrvání tohoto stavu po delší dobu a navýšení bezdůvodného obohacení, nelze zde proto ani uvažovat o rozporu s dobrými mravy, a z tohoto důvodu považovat nárok žalobkyně za zcela nedůvodný a zamítnout jej. Z výše uvedených důvodů proto soud námitky žalované neshledal jako důvodné.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za neúspěch žalobkyně zastavení řízení v rozsahu uvedeném v usnesení ze dne 22. 5. 2019 a v I. výroku tohoto rozsudku, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaná svým chováním nezavinila. Dále soud za neúspěch žalované považuje zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v III. výroku tohoto rozsudku. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalované k povinnosti plnit v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 70 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 30 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 40 %. Náklady řízení v celkové výši 98 066,20 Kč zde tvoří náklady soudního řízení ve smyslu vyhlášky 254/2015 Sb. v rozsahu 17 úkonů, a to 4x příprava účasti na jednání, 4x účast na jednání před soudem a 9x podání (žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne 3. 10. 2018, 11. 7. 2019, 10. 10. 2019, 9. 3. 2020, 7. 8. 2020, 5. 2. 2021, 23. 3. 2021 a 24. 3. 2023) v celkové výši 5 100 Kč, náklady související s vypracováním znaleckého posudku v celkové výši 76 460,80 Kč (uhrazené ze zálohy poskytnuté žalobkyní) a cestovní náklady za cesty žalobkyně z Prahy do Karviné a zpět k 4 jednáním u soudu, a to náklady představující cenu jízdného vlakem za cestu na trase Praha – Karviná a zpět na jednání konané dne 6. 10. 2022 ve výši 1 514 Kč (2x 757 Kč) a náklady za cestu služebním automobilem na trase Praha – Karviná a zpět na jednání konaná ve dnech 22. 5. 2019, 18. 1. 2021 a 16. 8. 2023 ve výši 14 991,40 Kč (4 516,50 Kč + 4 586,20 Kč + 5 888,70 Kč). 40 % z 98 066,20 Kč činí 39 226,48 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.

13. Jelikož byla žalobkyně dle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena, přechází dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost na převážně neúspěšnou žalovanou. Soudní poplatek ve výši 5 % z přiznané částky 1 415 000 Kč činí 70 750 Kč, proto soud uložil žalované v V. výroku rozsudku povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 70 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení