27 C 238/2021-46

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 661 886,37 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 661 886,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 277 309,17 Kč za dobu od 20. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 384 577,20 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 138 220 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ve znění dalších doplnění domáhal po žalované zaplacení 661 886,37 Kč s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne 4. 8. 2016 Příkazní smlouvu [číslo] (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“), jejímž předmětem byl výkon práv a povinností zadavatele podle ust. § 151 zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jenž byl později nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (v textu rozsudku dále jen jako„ ZZVZ“) souvisejících se zadáváním podlimitní veřejné zakázky na dodavatele v rámci projektů [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (v textu rozsudku dále jen jako„ Zakázka“). Žalovaná přitom byla povinna zastupovat žalobce a organizačně zajišťovat celý průběh zadávacího řízení formou otevřeného zadávacího řízení v souladu se ZZVZ a zajistit pro žalobce zpracování zadávací dokumentace k veřejné zakázce, organizaci výběrového a zadávacího řízení na dodavatele. Žalovaná však v rozporu se zásadou přiměřenosti a zákazem diskriminace a proti smyslu kvalifikačních předpokladů v Podrobných podmínkách zadávací dokumentace, v části Technické kvalifikace, čl. 10 bodu 2 stanovila podmínku, že dodavatel musí mít se členy realizačního týmu uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, případně na dobu určitou s minimální platností do konce předpokládané lhůty pro dokončení veřejné zakázky a v čl. 10 bodu 6 stanovila požadavek, aby dodavatelé předložili přehled nástrojů, pomůcek, provozních a technických zařízení, které musí mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici, se specifikací obsahující výrobní číslo, popřípadě státní poznávací značku, pokud jí zařízení disponuje. V důsledku jednání žalované vznikla žalobci škoda spočívající v tom, že poskytovatelé dotace, [stát. instituce] (v textu rozsudku dále jen jako„ MŽP“) a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] (v textu rozsudku dále jen jako„ Fond“), tuto krátili o 5 % z celkové možné částky. Na základě rozhodnutí Registrace akce a rozhodnutí o poskytnutí dotace [číslo] [číslo] ze dne 6. 9. 2017 byla žalobci poskytnuta dotace na Zakázku v maximální výši 6 225 806,96 Kč. Dne 4. 4. 2019 bylo vydáno rozhodnutí MŽP, na základě něhož byla stanovena korekce ve výši 5 % z požadované dotace, což v dané době činilo 277 309,17 Kč. Proti tomuto rozhodnutí byly podány námitky, které připravila žalovaná, přičemž tyto byly ministrem životního prostředí rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], zamítnuty a žalobce se po obdržení rozhodnutí o vyřízení námitek obrátil na žalovanou - dopisem ze dne 14. 6. 2019, který jí byl doručen dne 4. 7. 2019 a vyzval ji k zaplacení způsobené škody ve výši 277 309,17 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Na radu žalované s využitím jí poskytnuté argumentace žalobce z opatrnosti podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, avšak Městský soud v Praze (v textu rozsudku dále jen jako„ MSP“) rozsudkem ze dne 18. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl. Následně opět dle pokynů žalované žalobce podal proti citovanému rozsudku kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem ČR (v textu rozsudku dále jen jako„ NSS“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], kdy kasační stížnost byla zamítnuta. Žalobce v rámci dotace žádal o platbu 5 860 709,20 Kč, přičemž po uplatněné 5% korekci byla schválena a žalobci vyplacena částka toliko 5 578 801,20 Kč, a dále o platbu 337 943,57 Kč, přičemž po uplatněné 5% korekci byla schválena a žalobci vyplacena částka toliko 325 210,58 Kč, částky ve výši 325 210,58 Kč a 12 732,99 Kč žalobci poskytnuty nebyly a představují tak škodu plynoucí z neposkytnutí dotace v plné výši ze strany MŽP. Dále rozhodnutím Fondu [číslo] o poskytnutí finančních prostředků ze [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 2. 11. 2018, [číslo jednací], byla žalobci za předpokladu splnění podmínek uvedených v tomto rozhodnutí poskytnuta podpora formou dotace ve výši 7 696 889,38 Kč na Zakázku, Fond však dne 31. 5. 2019 sdělil žalobci, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, za což byla stanovena finanční oprava ve výši 5 % z celkové možné částky dotace, což se projevilo ve Smlouvě o poskytnutí podpory z Fondu [číslo] ze dne 27. 1. 2020 a žalobci byla z důvodu předmětných porušení zákona poskytnuta dotace o 5 % nižší, tedy místo částky 7 696 889,38 Kč toliko částka 7 329 644 Kč a částka 367 245,38 Kč tak představuje škodu na straně žalobce, za kterou odpovídá žalovaná, neboť pokud by zadávací podmínky, které zpracovala žalovaná, nebyly protizákonné, tato částka dotace by žalobci byla poskytnuta. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že z její strany nedošlo k porušení závazku ze Smlouvy, neboť měla postupovat za spolupráce žalobce jako příkazce a veškerá dokumentace v rámci zakázky byla žalobci žalovanou zasílána k odsouhlasení a byla-li zde obsažena vada, měl žalobce možnost se k této vyjádřit, což však žalobce neučinil, tudíž nemohlo dojít k porušení povinnosti vyplývající ze Smlouvy ze strany žalované. Žalovaná dále uvedla, že po procesní stránce byla zakázka provedena v souladu se zákonem, tudíž pokud žalobce dovozuje vznik škody z čl. 6 odst.

1. Smlouvy, nemůže být žalovaná povinována k ničemu, neboť obsahem uvedeného článku byl závazek žalované, aby proces veřejné zakázky byl proveden v souladu se zákonem. Dle žalované, jestliže u obdobných zakázek tohoto typu používala pro jiné příkazce sporná kritéria a nikdy tato skutečnost i přes provedené kontroly nebyla shledána jako závadná, pak vynaložila dostatek odborné péče a nemohla takto zjistit, že uvedené skutečnosti mohou být v rozporu se zákonem a vést tak ke krácení dotace na straně žalobce, tudíž postupovala v souladu s čl. 6 odst. 4 Smlouvy. Přitom požadavek na pracovněprávní vztah a dobu určitou je v souladu s Metodikou odpovědného zadávání, kdy Metodika byla zpracována ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, coby gestorem zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a to s cílem její plné kompatibility s uvedeným zákonem. Dále žalovaná odkázala na komentář k ust. § 79 ZZVZ, kdy výklad zákona umožňuje dokonce zakázat změnu členů realizačního týmu, a požadavek na identifikaci strojů a vozidel, které budou použity při realizaci veřejné zakázky, pak rovněž odpovídal výkladu zákona. Dále žalovaná namítala, že žalobce v rámci žaloby u správního soudu nevyužil všech podkladů, které obdržel od žalovaného, kdy tyto by zřejmě rozhodly v jeho prospěch. V žalobě totiž absentovaly námitky, že dle zadávacích podmínek mohl kterýkoliv z dodavatelů nahradit veškeré doklady čestným prohlášením v souladu s ust. § 53 odst. 4 ZZVZ a že dle § 105 odst. 2 ZZVZ může zadavatel požadovat, aby jím určené významné činnosti plnil přímo vybraný dodavatel, a NSS se tak těmito námitkami ani nezabýval. Žalobce v podané správní žalobě dále ničeho nenamítal ve vztahu k výši krácené částky dotace, avšak pokud by podal návrh na moderaci uložené pokuty ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (v textu rozsudku dále jen jako „ s. ř. s.“), z důvodu její nepřiměřenosti, mohl by dosáhnout příznivějšího rozhodnutí ve věci. Konečně, žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání před Městským soudem v Praze, k čemuž nakonec skutečně došlo, žalobce se tak zbavil poslední možnosti ovlivnit rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, přitom účast advokáta a osoby znalé procesu výstavby by zřejmě výrazně ovlivnila rozhodování soudu. V doplnění svých tvrzení žalovaná dále uvedla, že žalobce nedostatečně sporoval závěry kontrolního orgánu, neboť je skutečností, že v zadávací dokumentaci a jejích přílohách nebyl uveden požadavek na existenci pracovněprávního vztahu, ale na určení, jaký vztah tyto osoby mají k uchazeči, a dále, že v případě konkretizace jednotlivých zařízení bylo možné v rámci zadávací dokumentace doložit splnění této podmínky poddodavatelem (např. půjčovnou) – tyto argumenty žalobce nikterak neuplatnil. Za vzniklou škodu tak neodpovídá žalovaný, nýbrž žalobce. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby.

3. Soud po provedení dokazování v řízení u jednáních dne 4. 5. 2022 a 3. 8. 2022 vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Příkazní smlouva [číslo] opatřené datem 4. 8. 2016 (tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že v listině se oba účastníci tohoto řízení dohodli v čl. 2 odst. 1 tak, že předmětem vzájemné spolupráce mezi účastníky bude výkon práv a povinností podle ust. § 151 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, souvisejících se zadáváním podlimitní veřejné zakázky na dodavatele v rámci projektů [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (tj. k Zakázce – srov. odst. 1 tohoto rozsudku), přičemž podle odst. 2 bylo úkolem žalované, v listině označené jako příkazníka, zpracování zadávací dokumentace a organizace výběrového a zadávacího řízení na dodavatele pro žalobce, v listině označeného jako příkazce; v uvedeném odstavci bylo konstatováno, že projekt bude podpořen dotací z OPŽP. Za žalovanou uskutečněnou činnost se přitom žalobce zavázal žalované zaplatit odměnu. V listině se žalovaná dále zavázala k tomu, že se bude řídit pravidly pro zadávání zakázek v rámci poskytnuté finanční podpory, ze které je Zakázka spolufinancována, a vnitřním předpisem žalobce. V čl. 2 odst. 7.1 bylo dohodnuto, že předmětem plnění není zastupování žalobce v řízení před soudy a jinými orgány; v odst. 8 to, že příkazník je povinen při provádění objednaných činností postupovat s odbornou péčí a v zájmu příkazce; v odst. 9, že příkazník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit příkazci všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a které mohou mít vliv na změnu pokynů nebo zájmů příkazce; v odst. 10, že příkazník je povinen před provedením jednotlivých úkonů tyto odeslat příkazci k posouzení a schválení, pokud to povaha takového úkonu vyžaduje; a v odst. 11, že příkazník předá příkazci veškerou dokumentaci o průběhu zadávacího řízení. V čl. 6 odst. 1 se účastníci řízení dále dohodli tak, že příkazník ručí za zákonný průběh zadávacího řízení a nese veškeré náklady vzniklé porušením zákona a je povinen uhradit příkazci vzniklou škodu; v odst. 3, že příkazník odpovídá za vady předmětu plnění po dobu platnosti zákona a účinnosti jeho úpravy platné v době, kdy byly jednotlivé činnosti ukončeny; v odst. 4, že příkazník neodpovídá za vady, které byly způsobeny použitím podkladu převzatých od příkazce, u kterých příkazník nemohl zjistit jejich nevhodnost, případně na ně upozornil příkazce, ale ten na jejich použití trval; a v odst. 5, že za chybné vymezení předmětu zakázky odpovídá příkazce. V čl. 7 odst. 1 bylo dále dohodnuto, že příkazce je povinen předat včas příkazníkovi veškeré informace nezbytně nutné k plnění ze smlouvy; v odst. 1.2, že příkazce bude spolupracovat na tvorbě zadávací dokumentace, její konečná verze podléhá schválení příkazce. Konečně v čl. 8 se účastníci řízení dále dohodli tak, že příkazník bude příkazcem pověřen k tomu, aby prováděl veškeré úkony nutné k řádnému průběhu zadávacího řízení, s výjimkou úkonů, které ze zákona musí příkazce vykonat sám. Listina je podepsaná oběma účastníky řízení.

5. Z Listiny s logem žalované, že tato představuje výpis z internetových stránek žalované a je zde mimo jiné uvedeno, že žalovaná zajišťuje odborné zastupování zadavatele v úkonech souvisejících se zadávání veřejných zakázek dle ZZVZ již třináctým rokem a zajišťuje bezchybný průběh zadávacího řízení. Žalovaná dle listiny rovněž zajišťuje komplexní služby v oblasti dotací.

6. Z listiny označené jako Výzva zadavatele k podání nabídek do zadávacího řízení pro veřejnou zakázku„ [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, že jako zadavatel je v listině označen žalobce a jako společnost pověřená výkonem zadavatelských činností žalovaná. V čl. 1 listiny je uvedeno, že listina je„ vypracována jako podklad pro podání nabídek účastníků zadávacího řízení (dodavatelů) ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění.“ Čl. 8 nadepsaný jako„ Požadavky na splnění kvalifikace“ v odst. 8.5 nadepsaném jako„ Technická kvalifikace“ určoval, že dodavatel prokáže splnění technické kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. c) a d) ZZVZ předložením mj. seznamu techniků nebo technických útvarů, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky, přičemž účastník zadávacího řízení musí mj. předložit strukturovaný profesní životopis řádných členů týmu, který bude obsahovat mj. pracovně právní vztah osoby k dodavateli (smlouva, kterou dodavatel uzavřel s touto osobou, musí být uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu určitou s platností nejméně do konce předpokládané lhůty pro realizaci zakázky) a splnění technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. j) ZZVZ, tj. přehled nástrojů či pomůcek, provozních a technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici, což prokáže doložením přehledu nástrojů a pomůcek, provozních a technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici ve formě seznamu s uvedením popisu požadovaného zařízení (vozidla), majitele (vlastníka) předmětného zařízení (vozidla), typu a výrobního čísla (popř. SPZ); u každého stroje, který disponuje státní poznávací značkou, uchazeč uvede tuto státní poznávací značku. Listina je opatřena datem 22. 11. 2017.

7. Z listiny označené jako Zadávací dokumentace – podrobné podmínky, že tato se týká Zakázky a mj. požadavky, které jsou popsány v předchozím odstavci tohoto rozsudku, obsahuje i tato listina. Listina je opatřena datem 16. 1. 2018.

8. Z listiny označené jako Dodatek ke smlouvě [číslo] že účastníci řízení se dohodli na změně Smlouvy mj. tak, že její předmět byl specifikován tak, že úkolem žalované bude zastupování žalobce formou zjednodušeného podlimitního řízení v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění. Listina je podepsaná oběma účastníky řízení a opatřena datem 30. 11. 2017.

9. Z listiny označené jako Smlouva o dílo, že žalobce a společnost [právnická osoba], [IČO] se dohodli tak, že uvedená společnost bude pro žalobce realizovat Zakázku. Listina je opatřena datem 16. 1. 2018.

10. Z listiny označené jako Registrace akce a rozhodnutí o poskytnutí dotace, že tato listina je označena identifikačním [číslo], týká se Zakázky a programu označeného jako [číslo] - operační program životního prostředí 2014 2020, jako poskytovatel je uvedeno MŽP a jako účastník žalobce a je v ní uvedena maximální výše dotace 6 225 806,96 Kč.

11. Z listiny označené jako Příloha [číslo] k registraci akce a Rozhodnutí o poskytnutí dotace – podmínky poskytnutí dotace, evidenční číslo [spisová značka]: [číslo], že tato se týká Zakázky, tvoří přílohu listiny vymezené v odst. 10. tohoto rozsudku a obsahuje podrobné podmínky pro poskytnutí finanční podpory ze strany MŽP. V čl. 1 (část I.) je mj. stanoveno, že příjemce dotace (tj. žalobce) je povinen při nakládání s dotací dodržovat pravidla stanovená příslušnými dokumenty OPŽP 2014 2020, zejména Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014 2020, v aktuálním znění. Čl. 4 (část I.) mj. určuje, že dotace se poskytuje v celkové maximální výši 6 225 806,96 Kč a že skutečná výše dotace, která bude příjemci dotace poskytnuta, bude určena na základě skutečně vynaložených, odůvodněných a řádně prokázaných způsobilých výdajů projektu. V čl. 6 (část II) je dále uvedeno, že příjemce dotace je povinen při realizaci projektu postupovat v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, resp. zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, a/nebo Pokyny pro zadávání veřejných zakázek v OPŽP 2014, ve znění účinném v době zahájení výběrového/zadávacího řízení, resp. dokumentem Zadávání veřejných zakázek v OPŽP 2014 – 2020, ve znění účinném v době zahájení výběrového/zadávacího řízení. V čl. 2 (část IV.) je dále stanoveno, že v případě, že dojde k porušení povinností uvedených v části II. čl. 6, bude odvod za porušení rozpočtové kázně v souladu s § 44a odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech stanoven procentním rozmezím podle přílohy č. 2 část A rozhodnutí.

12. Z listiny označené jako Příloha č. 2 k registraci akce a Rozhodnutí o poskytnutí dotace – podmínky poskytnutí dotace, evidenční číslo [spisová značka]: [anonymizováno] [rok], že tato se týká Zakázky, tvoří přílohu listiny vymezené v odst. 10. tohoto rozsudku a mj. stanovuje finanční opravy, které se použijí pro výdaje spolufinancované z OPŽP v případě porušení povinností při zadávání zakázek/veřejných zakázek. Odst. II. listiny vymezuje jednotlivá porušení a stanovuje sazby finanční opravy, přičemž pod č. 9 je jako typ porušení vymezeno„ stanovení požadavků na kvalifikaci v rozporu se zákonem nebo s Pokyny OPŽP, příp. s dokumentem Zadávání VZ v OPŽP“, což je popsáno tak, že„ zadavatel stanovil diskriminační nebo jiné protiprávní požadavky na kvalifikaci, včetně případů, kdy tyto požadavky bezprostředně nesouvisely s předmětem veřejné zakázky“ a za to je určena sazba finanční náhrady 25 %, popř. 5 % nebo 10 % dle závažnosti porušení.

13. Z listin označených jako Změna podmínek poskytnutí dotace a Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna), že maximální výše dotace uvedená v odst. 10. tohoto rozsudku byla změněna na částku 6 225 800,58 Kč.

14. Z listiny označené jako Oznámení o navržení finanční opravy, že Fond sdělil žalobci, že v rámci posouzení správnosti postupu zadavatele (tj. žalobce) bylo shledáno porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek a navržena finanční oprava ve výši 5 % z celkové možné částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky, u níž bylo porušení identifikováno. Podle Fondu žalobce nepostupoval v souladu se základními zásadami zákazu diskriminace a přiměřenosti, neboť ve výzvě k podání nabídek a v zadávací dokumentaci stanovil, že se členy realizačního týmu musí mít dodavatel uzavřenu smlouvu na dobu neurčitou, případně dobu určitou, ale s minimální platností do konce předpokládané lhůty realizace veřejné zakázky, čímž došlo k porušení ust. § 6 odst. 1 ZZVZ a ust. § 79 odst. 1 ZZVZ, neboť doba trvání pracovního případně smluvního poměru nemá na kvalifikaci a zkušeností členů realizačního týmu vliv – zajištění, aby relevantní činnosti realizovala vždy kvalifikovaná a odborná osoba přitom žalobce provedl prostřednictvím čl. VII. odst. 12 a 13 návrhu smlouvy o dílo, který tvořil přílohu č. 6 zadávací dokumentace – podrobné podmínky. Žalobce pak dále požadoval, aby dodavatelé předložili přehled nástrojů a pomůcek, provozních a technických zařízení, které musí mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici, a to se specifikací obsahující vedle dalších požadavků i výrobní číslo, popřípadě státní poznávací značku, pokud jí zařízení disponuje, což je však dle Fondu omezující pro dodavatele, kteří mají uzavřenou např. rámcovou dohodu (či obdobný titul) na pronájem určité techniky, a nejsou tedy schopni předem určit, který konkrétní kus využijí. Za každé uvedené porušení navrhl Fond finanční opravu ve výši 5 % z celkové možné částky dotace, přičemž při určení této výše byla zohledněna skutečnost, že se v tomto případě jednalo o dílčí zadávací podmínku a i přes její nastavení žalobce obdržel tři nabídky a určitá míra hospodářské soutěže zůstala tedy v zadávacím řízení zachována; Fond přitom vycházel ze zásady uvedené v čl. 1 rozhodnutí komise [anonymizováno] ([číslo]) ze dne 19. 12. 2013, kdy v případě výskytu více porušení v jednom zadávacím řízení se sazby finančních oprav nesčítají, ale zohlední se nejzávažnější porušení. Listina je opatřena datem 11. 12. 2018.

15. Z listiny označené jako Stanovisko zadavatele k oznámení o navržení finanční opravy k veřejné zakázce, že v této listině žalobce vyjadřuje nesouhlas s oznámením Fondu o navržení finanční opravy, kdy cituje důvodovou zprávu a komentářovou literaturu k rozhodným ustanovením ZZVZ, přičemž dospívá k závěru, že žádnou ze zásad v podobě transparentnosti a přiměřenosti a zákazu diskriminace neporušil. Listina je adresována Fondu a opatřena datem 20. 12. 2018.

16. Z opatření MŽP ze dne 4. 4. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], že MŽP jako řídící orgán Operačního programu Životní prostředí 2014 2020 jako poskytovatel dotace uplatnilo vůči žalobci opatření spočívající v nevyplacení částky 277 309,17 Kč z prostředků Operačního programu Životní prostředí. Své rozhodnutí odůvodnilo tak, že se ztotožnilo se stanoviskem Fondu a dále doplnilo, že žalobce napříč zadávacími podmínkami připustil možnost výměny člena realizačního týmu za člena nového, splňuje-li tento i nadále kvalifikaci – požadavek na dobu trvání smlouvy je tudíž naprosto bezpředmětný, a pokud jde o požadavek na specifikaci jednotlivých zařízení, žalobce nebyl oprávněn požadovat, aby dodavatelé specifikovali každé zařízení naprosto konkrétně. MŽP se ztotožnilo i s procentuálním určením nevyplacené částky a konkrétní výši určilo jako 5 % z dotace na veřejnou zakázku bez korekce, tj. z částky 5 546 183,35 Kč. V poučení opatření uvedeno, že je možno proti němu podat námitky Ministerstvu životního prostředí do 15 dnů od doručení opatření.

17. Z listiny označené jako Námitka proti rozhodnutí ministerstva životního prostředí o vydání opatření vydaného dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, že prostřednictvím této listiny žalobce uplatnil námitky proti rozhodnutí uvedenému v předchozím odstavci tohoto rozsudku, přičemž po podrobné rekapitulaci napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgán prvního stupně se nevypořádal s žádným z argumentů žalobce, které byly uváděny v jeho stanovisku. Žalobce dále polemizoval s názorem správního orgánu ohledně požadavku na pracovní smlouvy pro jednotlivé osoby, kdy takový žalobcův požadavek vyplýval ze stavebního zákona. Žalobce dále citoval důvodovou zprávu a komentářovou literaturu k rozhodným ustanovením ZZVZ a uváděl, že zadávací podmínky veřejné zakázky veškeré požadavky zákona splňovaly a nelze mít za to, že by jakkoliv mohly diskriminovat či omezovat účastníky zadávacího řízení. Žalobce dále poukazoval na princip legitimního očekávání a navrhl, nechť je napadené rozhodnutí zrušeno. Listina je opatřena datem 16. 4. 2019.

18. Z Rozhodnutí o námitkách ze dne 20. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], že ministr životního prostředí jako správní orgán druhého stupně zamítl námitky žalobce vymezené v předchozím odstavci tohoto rozsudku s odůvodněním, že správní orgán prvního stupně nerozporoval povinnost stavebníka zajistit kvalitní provádění stavby, ale toto nemůže zahrnovat předpoklad pro konkrétní délku a typ pracovního poměru k dodavateli. Ačkoliv platí povinnost stavebníka zajistit kvalifikované osoby pro provádění stavby, nelze nastavit takové kvalifikační požadavky, které jsou s to diskriminovat dodavatele, kteří uzavírají se zaměstnanci smlouvu na dobu určitou s kratším termínem trvání, než je realizace veřejné zakázky; ZZVZ je přitom lex specialis ke stavebnímu zákonu. Doba trvání pracovního poměru nemá na kvalifikaci a zkušenosti členů týmu vliv. Zabezpečení, aby relevantní činnosti prováděla vždy kvalifikovaná a odborná osoba, bylo žalobcem zajištěno již samotnými smluvními podmínkami a stanovit další omezující podmínku tak již nebylo adekvátní. Dále správní orgán druhého stupně v listině uzavřel, že žalobce nemohl požadovat, aby dodavatele specifikovali každé zařízení, které budou využívat při plnění předmětu veřejné zakázky, naprosto konkrétně a žalobce mohl pouze zjistit, zda si dodavatel řádně zajistil, že bude mít k dispozici dostatečná zařízení a v dostatečné kapacitě. Požadavek, který vznesl žalobce, je rovněž administrativní zátěží i pro vybraného dodavatele, který musí výrobní číslo či státní poznávací značku doložit před uzavřením smlouvy. Správní orgán druhého stupně se v rozhodnutí vypořádal i s námitkou žalobce stran legitimního očekávání, kdy uvedl, že takové očekávání nemohou mít ti příjemci dotace, kteří porušili některé pravidlo zadávání veřejné zakázky.

19. Z Dopisu žalované opatřeného datem 10. 6. 2019, že žalovaná sdělila žalobci, že obdržela rozhodnutí uvedené v předchozím odstavci tohoto rozsudku a navrhla proti němu podat žalobu k soudu. Žalovaná citovala důvodovou zprávu a komentářovou literaturu k rozhodným ustanovením ZZVZ a uvedla, že je připravena žalobci poskytnout součinnost při přípravě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

20. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení, že touto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 277 309,17 Kč do 15 dnů od obdržení listiny. Listina je opatřena datem 3. 7. 2019.

21. Z listiny označené jako Odpověď na Výzvu k zaplacení, že žalovaná sdělila žalobci, že dne 4. 7. 2019 obdržela dopis označený jako Výzva k zaplacení, avšak této nemůže vyhovět, neboť je přesvědčena o tom, že se žádného pochybení nedopustila a zadávací podmínky jsou zcela v souladu se zákonem. Žalovaná dále upozornila žalobce, že proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně nepodal správní žalobu, tudíž nevyužil všech prostředků ke zrušení takového rozhodnutí a žalovaná nemohla žalobci způsobit žádnou škodu. Listina je opatřena datem 11. 7. 2019.

22. Z listiny označené jako Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 a násl. Soudního řádu správního, že touto listinou se žalobce vymezil vůči rozhodnutím správních orgánů uvedených v odst. 16. a 18. tohoto rozsudku a uvedl, že požadavek žalobce, aby dodavatel měl se členy realizačního týmu uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, případně na dobu určitou s min. platností do konce předpokládané lhůty realizace veřejné zakázky, nemůže s ohledem na rozhodná ustanovení stavebního zákona vytvářet bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, nadto je takový požadavek zcela v souladu se ZZVZ a výkladem zákona uvedeným v důvodové zprávě. Dále žalobce v listině uvedl, že zákonodárce v § 79 odst. 2 písm. j) ZZVZ zamýšlel předložení konkrétního seznamu přesně identifikovaných zařízení, neboť jinak by text pod písm. j) požadoval totožně s textem uvedeným pod písm. e) tohoto odstavce pouze„ popis technického vybavení“, tedy pouze obecný závazek poskytnout takový určitý typ splňující zadavatelem vymezené technické parametry. V listině je dále uvedeno, že zadávací podmínky veřejné zakázky požadavky zákona splňovaly a nelze mít za to, že by jakkoliv mohly diskriminovat či omezovat účastníky zadávacího řízení. Listina je opatřena datem 19. 7. 2019.

23. Z e-mailu zástupkyně žalobce zaslaného MSP dne 12. 8. 2019, že tato jmenovanému soudu k jeho výzvě sdělila, že žalobce souhlasí v jím projednávané věci [spisová značka] s rozhodnutím bez jednání.

24. Z rozsudku MSP ze dne 18. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], že soud mj. zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů uvedených v odst. 16. a 18. tohoto rozsudku. MSP uvedl, že ve věci v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. V rozsudku dále po zkonstatování, že žaloba směřuje proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s., byla podána včas a osobou oprávněnou, MSP uvedl, že poskytnutí dotace ze státního rozpočtu je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce a je proto nasnadě, že příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. [číslo jednací]); rozhodnutí o poskytnutí dotace přitom není samo o sobě titulem k vyplacení dotace, ale příslibem vyplacení dotace při splnění dalších podmínek. Soud dále uvedl, že v tom, jakým způsobem se správní orgán druhého stupně vypořádal s námitkami žalobce, neshledává žádné pochybení a s jeho závěry se ztotožňuje. Zakázka v dané věci přitom byla zakázkou jednodušší. Samotný žalobcův požadavek, aby uchazeč o zakázku doložil, že bude mít k její realizaci k dispozici stavbyvedoucího, zástupce stavbyvedoucího, manažera kvality, geotechnika, technologa, svářeče plastů, technologa svařování termoplastů a kontrolora, je podle soudu s citovaným ustanovením zcela v souladu. Nepřiměřený – omezující potenciální okruh osob ucházejících se o realizaci zakázky, je však požadavek, aby potenciální zadavatel měl s danými pracovníky uzavřenu smlouvu na dobu neurčitou, případně na dobu určitou, avšak s minimální délkou do konce předpokládané doby realizace zakázky; problematický je tento požadavek již s ohledem na to, že fakticky umožňuje, aby se o zakázku ucházely pouze ty osoby, bezprostředně, vůči nimž jsou daní pracovníci v pracovněprávním (zaměstnaneckém) vztahu. Nemůže přitom obstát žalobcův argument, že stanovený požadavek vyplývá z ustanovení stavebního zákona. Žalobcem stanovený požadavek by byl nestandardní i v případě, že by se jednalo o podstatně rozsáhlejší zakázku odborně a technicky náročnějšího charakteru, tím spíše jej nelze akceptovat v případě spíše jednodušší stavební zakázky. Soud v rozsudku v uvedeném směru uzavřel, že neshledal žádný objektivní důvod, který by daný požadavek ospravedlňoval. Zcela nepřiměřeným charakteru zakázky pak byl dle soudu rovněž požadavek, aby potenciální uchazeči o zakázku při předkládání přehledu nástrojů, pomůcek, technických a provozních zařízení, které budou mít při realizaci zakázky k dispozici, tato zařízení přesně specifikovali uvedením jejich výrobních čísel, případně uvedením státní poznávací značky v případě zařízení, která touto značkou disponují. Žalobce přitom stanovil požadavek na splnění technické kvalifikace pouze podle § 79 odst. 2 písm. j) ZZVZ, nikoliv dle písm. e) téhož ustanovení. Byl tak oprávněn požadovat„ pouhý“ přehled nástroj, pomůcek a zařízení, která je dodavatel zakázky povinen mít při její realizaci k dispozici. Nicméně ani v případě požadavku dle písm. j) citovaného zákona by zásadě přiměřenosti a nediskriminace neodpovídal požadavek na zcela přesnou identifikaci každé jednotlivé pomůcky, nástroje a zařízení. MSP neshledal přiměřeným požadavek, aby potenciální dodavatelé přesně každé jednotlivé zařízení identifikovali jeho výrobním číslem, případně státní poznávací značkou, žalobce fakticky daným požadavkem zejména ty dodavatele, kteří požadované nástroje a zařízení nevlastní, vylučuje z možnosti se o zakázku ucházet. Je totiž zcela běžné, že uchazeči o zakázky nebudou vlastnit všechny nástroje a zařízení, které jsou k provedení zakázky nezbytné, nýbrž budou mít uzavřeny např. rámcové nájemní smlouvy či smlouvy o budoucí nájemní smlouvě, na základě nichž je budou mít v příslušné době k dispozici. MSP se proto ztotožnil s posouzením správních orgánů, že požadavek na přesnou identifikaci každého požadovaného nástroje a zařízení, je nepřiměřený a diskriminační, jelikož nepřípustně zužuje potenciální okruh dodavatelů, kteří by se mohli o zakázku ucházet. Ve vztahu k výši krácené částky dotace žalobce ničeho nenamítal, touto otázku se proto MSP nezabýval.

25. Z listiny označené jako Věc: odpověď na Stanovisko k náhradě vzniklé škody ze dne 19. 11. 2019, že žalovaná sdělila žalobci, že doporučuje podat kasační stížnost, neboť se neztotožňuje s názory MSP a vymezuje jednotlivé důvody, které žalobci navrhuje zahrnout do kasační stížnosti. Listina je opatřena datem 27. 11. 2019.

26. Z e-mailu ze dne 28. 11. 2019 včetně přílohy, že žalovaná zaslala žalobci návrh podkladu pro kasační stížnost, přičemž argumentace zde vymezená byla převzata do listiny označené jako kasační stížnost, jak je tato vymezena v odst. 27. tohoto rozsudku.

27. Z listiny označené jako Kasační stížnost, že touto listinou se žalobce vymezil vůči rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], a uvedl, že není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl soud k závěru, že se jedná spíše o jednodušší zakázku, neboť se o jednoduchou zakázku nejedná a jsou tak zcela odůvodněné technické požadavky, které žalobce stanovil. Dle žalobce soud pominul, že dle zákona č. 134/2016 Sb., na rozdíl od znění přechozího zákona č. 137/2006 Sb., jsou zadávacími podmínkami všechny dokumenty zveřejněné zadavatelem a nelze tak mít za to, že žalobce omezil účast stavbyvedoucího a jeho zástupce na dobu neurčitou nebo na dobu určitou s platností nejméně do konce předpokládané lhůty pro realizaci zakázky, když v další části zadávacích podmínek – Smlouvy o dílo jednoznačně definoval podmínky záměny těchto osob. Žalobce rovněž uvedl, že vzhledem k tomu, že jsou rozhodné veškeré části zadávacích podmínek současně (včetně příloh zadávací dokumentace), tj. že pokud pro požadavky na stavbyvedoucího a jeho zástupce byl uplatněn §79 odst. 2 písm. c) ZZVZ, pak současně pro ně dle § 105 odst. 2 ZZVZ může zadavatel požadovat, aby jím určené významné činnosti byly plněny přímo vybraným dodavatelem. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem přijatým MSP, že požadavek žalobce je nepřiměřený. Dále žalobce v listině uvedl, že nestanovil zaměstnanecký poměr pro všechny členy týmu, ale pouze v souladu s §105 ods. 2 ZZVZ pro osoby stavbyvedoucího, zástupce stavbyvedoucího a technologa. Pokud jde dále o požadavek na přehled nástrojů a pomůcek, provozních a technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění zakázky k dispozici, dle žalobce platí, že pokud, jak vyplývá ze znění zákona, se má jednat o přehled provozních technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici, musí se jednat o konkrétně specifikovaná zařízení, u kterých lze ověřit, že splňují požadavky zadávací dokumentace a zákonných a podzákonných předpisů platných pro tato zařízení; jestliže má mít zadavatel zařízení při plnění k dispozici, musí se jednat o konkrétní zařízení, ke kterému má či bude mít přístup, je tedy zřejmé, že k tomuto zařízení musí mít nějaký právní vztah a musí ho být tedy schopen identifikovat. Konečně žalobce v listině mj. uvedl, že k vyloučení nepřiměřeností požadavků je zapotřebí také zdůraznit, že zakázka byla ve zjednodušeném podlimitním řízení a kterýkoliv z uchazečů mohl nahradit doklady o kvalifikaci čestným prohlášením dle ust. § 53 odst. 4 ZZVZ, jak to žalobce stanovil v zadávací dokumentaci. Navrhováno bylo zrušení napadeného rozhodnutí. Listina je opatřena datem 2. 12. 2019.

28. Z rozsudku NSS ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], že soud mj. zamítl kasační stížnost žalobce proti rozsudku MSP ze dne 18. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], s tím, že nejprve uzavřel, že kasační stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, avšak stížnost jako taková důvodná není a NSS se ztotožnil s právním závěrem MSP. NSS v rozhodnutí dále uzavřel, že otázka složitosti Zakázky v daném případě není rozhodující a podstatné naopak je, že požadavek na dobu trvání vztahu mezi dodavatelem a příslušnými členy realizačního týmu nebyl pro uskutečnění zakázky ničím opodstatněný a že s ohledem na cíle, které jeho stanovením žalobce sledoval, byl zcela bezpředmětný, ať už se jednalo o zakázku složitou či jednoduchou. Požadavek zachování kvality a odbornosti stavební činnosti žalobce zajistil tím, že stanovil pro případnou výměnu členů realizačního týmu podmínku zachování potřebné kvalifikace a zkušeností. Sporné kritérium tak v tomto kontextu zcela postrádalo smysl, a stalo se v podstatě obsoletním. Na zachování kvality prací ani možnost výměny příslušných osob totiž nemělo jakýkoliv vliv, avšak nepřípustně zasáhlo do vzájemných vztahů mezi potenciálním dodavatelem a třetími osobami a bylo způsobilé předem vyloučit okruh uchazečů, kteří nemají z celé řady důvodů uzavřeny stěžovatelem požadované smlouvy, přesto by jinak prokázali svou způsobilost veřejnou zakázku provést v příslušné kvalitě. Pokud tedy žalobce vyžadoval existenci pracovněprávního vztahu pro jednotlivé osoby, omezil tím mimo jiné i dodavatele, kteří si tyto profese zajišťují subdodavatelsky. Pokud zadavatel může požadovat seznam techniků, kteří budou zakázku přímo plnit, neznamená to, že může chtít, aby byli k dodavateli v pracovněprávním vztahu, a to navíc na dobu neurčitou či minimálně na dobu uskutečňování veřejné zakázky. Námitkou, jíž žalobce upozorňoval, že dle § 105 odst. 2 ZZVZ může zadavatel požadovat, aby jím určené významné činnosti plnil přímo vybraný dodavatel, se NSS nezabýval, neboť tím žalobce neargumentoval již v žalobě a poprvé tak učinil až v kasační stížnosti. NSS dále nesouhlasil s žalobcem, že dodavatel je schopen vždy podrobně specifikovat konkrétní zařízení, jestliže jej bude mít k dispozici v době provádění zakázky, neboť je zcela běžné, že dodavatel má uzavřenou smlouvu, v níž je pouze typově určeno zařízení, které bude mít v budoucnu k dispozici, avšak neví, které konkrétní zařízení (tedy specifikované výrobním číslem, případně SPZ) to bude. Takový požadavek je nepřiměřený i s ohledem na to, že dodavatel v době zpracování nabídky neví, zda vůbec bude zakázku provádět, a není tudíž důvod, aby si již v tomto okamžiku zajišťoval zcela konkrétní nástroje a zařízení. Žalobcem citovaná část komentáře k ZZVZ naopak podporuje názor správního orgánu a MSP, neboť se v ní uvádí, že postačí, když dodavatel uvede, na základě jakého právního titulu bude mít vybavení k dispozici. Konečně NSS uzavřel, že se nemohl zabývat argumentací žalobce, podle níž uchazeč i o zakázku mohli nahradit doklady o kvalifikaci čestným prohlášením, neboť taková námitka nebyla obsažena v žalobě, ale až v kasační stížnosti, a proto je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s .

29. Z listiny označené jako Oznámení o stanovení finanční opravy, že tato se týká Zakázky a Fond v ní žalobci oznamuje, že u Zakázky bylo shledáno porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek a za porušení byla stanovena finanční oprava ve výši 5 % z celkové možné částky dotace. V listině jsou dále popsána 2 porušení, kterých se žalobce dopustil, a to obdobným způsobem jako v listině vymezené v odst. 14. tohoto rozsudku. V odstavci nadepsaném jako„ poučení“, je uvedeno, že ke stanovení finanční opravy u předmětné veřejné zakázky již bylo vydáno dne 4. 4. 2019 Ministerstvem životního prostředí ČR rozhodnutí a námitky proti němu podané byly ministrem životního prostředí zamítnuty; stanovená finanční oprava je konečná a bude promítnuta do smlouvy o poskytnutí podpory z fondu ponížením způsobilých výdajů projektu ve výši odpovídající 5 % z celkové možné částky dotace stanovené pro předmětnou veřejnou zakázku. Listina je opatřena datem 31. 5. 2019.

30. Z listiny označené jako Rozhodnutí [číslo] o poskytnutí finančních prostředků ze [anonymizováno 5 slov], že Fond rozhodl o poskytnutí dotace žalobci na Zakázku ve výši 7 696 889,38 Kč za předpokladu splnění podmínek uvedených v listině a ve smlouvě o poskytnutí podpory z prostředků Fondu. V listině je v části B., odst. 1 uvedeno, že příjemce podpory je povinen dodržovat pravidla stanovená Směrnicí MŽP [číslo] o poskytování finanční podpory z Fondu a pravidla pro žadatele a příjemce podpory v operačním programu životní prostředí pro období 2014 2020 v aktuálním znění. V odst. 5 je dále uvedeno, že příjemce podpory je povinen dodržovat mj. pravidla pro zadávání zakázek stanovená v ZZVZ. Listina jak opatřena datem 2. 11. 2019.

31. Z listiny označené jako Smlouva [číslo] o poskytnutí podpory ze [anonymizována čtyři slova] [země], že mezi žalobcem a Fondem bylo dohodnuto, že listina bude představovat vzájemné ujednání mezi stranami týkající se poskytnutí podpory ze strany Fondu na základě rozhodnutí ministra životního prostředí [číslo] ze dne 2. 11. 2018 a směrnice Ministerstva životního prostředí [číslo]. Fond se přitom zavázal poskytnout žalobci finanční podporu ve výši 7 329 644 Kč, což dle listiny představuje 63,75 % základu pro stanovení podpory. Listina je podepsána oběma smluvními stranami a opatřena datem 30. 1. 2020.

32. Z listiny označené jako Žádost o ex-post platbu, že tato se týká Zakázky a je v ní v části D. označené jako„ Požadavek na proplacení“ v kolonce„ Požadováno v Kč“ uvedeno 5 860 709,20 Kč a v kolonce„ Schváleno ZS/OŘ v Kč“ 5 578 801,20 Kč. Listina je opatřena datem 19. 11. 2019.

33. Z listiny označené jako Žádost o ex-post platbu, že tato se týká Zakázky a je v ní v části D. označené jako„ Požadavek na proplacení“ v kolonce„ Požadováno v Kč“ uvedeno 337 943,57 Kč a v kolonce„ Schváleno ZS/OŘ v Kč“ 325 210,58 Kč. Listina je opatřena datem 9. 3. 2020.

34. Z listiny označené jako Výpis z účtu, že na účet žalobce vedený u [název banky] [anonymizována dvě slova] pod [číslo] byla dne 22. 11. 2019 připsána úhrada ve výši 5 578 801,20 Kč z účtu označeného jako„ [číslo] MŽP“. Listina je opatřena datem 22. 11. 2019.

35. Z listiny označené jako Výpis z účtu, že na účet žalobce vedený u [název banky] [anonymizována dvě slova] pod [číslo] byla dne 12. 3. 2020 připsána úhrada ve výši 325 210,50 Kč z účtu označeného jako„ [číslo] MŽP“. Listina je opatřena datem 12. 3. 2020.

36. Z listiny označené jako Výpis z účtu, že na účet žalobce vedený u [název banky] [anonymizována dvě slova] pod [číslo] byla dne 16. 4. 2020 připsána úhrada ve výši 7 329 644 Kč z účtu označeného jako„ [číslo] SFŽP ČR“. Listina je opatřena datem 16. 4. 2020.

37. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení škody opatřené datem 29. 3. 2021 včetně výpisu z datové schránky, že touto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 661 866,37 Kč do 7. 4. 2021, přičemž v listině popsal svůj tvrzený nárok obdobně jako v žalobě. Listina byla žalované doručena dne 30. 3. 2021.

38. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení škody – vyjádření společnosti [právnická osoba], že žalovaná odmítla nárok žalobce vznesený ve výzvě ze dne 29. 3. 2021. Listina je opatřena datem 13. 4. 2021.

39. Z nesporných tvrzení účastníků učiněných u jednání dne 4. 5. 2022, že oba účastníci řízení podepsali Smlouvu a její dodatek a že došlo k 5% krácení dotace v částkách, jak jsou uváděny v žalobě.

40. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

41. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

42. Žalobce se s žalovanou dne 4. 8. 2016 (ve znění dodatku ze dne 30. 11. 2017) písemně dohodl tak, žalovaná pro žalobce zpracuje zadávací dokumentaci a zorganizuje výběrové a zadávací řízení na dodavatele pro žalobce v rámci Zakázky a žalobce za to žalované zaplatí odměnu. Žalovaná zpracovala podklady zadávacího řízení pro Zakázku, tyto však obsahovaly pochybení v podobě dvou diskriminačních požadavků, v důsledku kterých Fond a MŽP rozhodli o neposkytnutí části dotace, kterou by v případě absence diskriminačních požadavků žalobci poskytli, a to v celkové výši 661 886,37 Kč. Žalobce se vůči rozhodnutí MŽP vymezil, avšak správní orgán, MSP i NSS prohlásili, že postup MŽP byl v souladu se zákonem. Žalobce žalovanou vyzval dopisem dne 3. 7. 2019 k zaplacení částky 277 309,17 Kč do 15 dnů od doručení dopisu a dne 29. 3. 2021 k zaplacení částky 661 866,37 Kč do 7. 4. 2021.

43. Podle ust. § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy resp. jejího dodatku (v textu rozsudku dále jen jako„ o. z.“), příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

44. Podle ust. § 2903 odst. 1 o. z., nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

45. Podle ust. § 2913 odst. 1 a 2 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. (odst. 2)

46. Podle ust. § 2952 věta první o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

47. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

48. Nejprve nutno zkonstatovat, že žalobní nárok byl vymezen tak, že žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení náhrady majetkové škody pro porušení smluvní povinnosti. Ve smyslu ust. § 2913 o. z., aby mohla být dlužníkovi uložena povinnost k náhradě újmy, musejí být splněny následující předpoklady: porušení smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi (srov. BEZOUŠKA, Petr. § 2913 (Porušení smluvní povinnosti). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1569, marg. č. 20). Na podepsaném soudu tak bylo, aby se především zabýval tím, jestli byly naplněny takto vymezené jednotlivé předpoklady.

49. Aby mohlo být postaveno najisto, že došlo ke splnění prvého výše jmenovaného předpokladu, tj. porušení smluvní povinnosti, bylo nutné nejprve posoudit, jestli vůbec a případně jaký smluvní vztah mezi účastníky řízení existoval. Přitom soud uzavírá, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření Smlouvy, kterou soud dále hodnotí jako smlouvu příkazní dle ust. § 2430 a násl. o. z., přičemž tato obsahovala podrobná práva a povinnosti mezi účastníky vymezené, tudíž pro aplikaci zákonných ustanovení zde v podstatě nebyl prostor (srov. ust. § 1 odst. 2 o. z.). Z uzavřené Smlouvy se pak jednoznačně podává, že povinností žalované bylo zpracování zadávací dokumentace a organizace výběrového a zadávacího řízení na dodavatele stran Zakázky v souladu se ZZVZ (čl. 2 odst. 2 Smlouvy, jakož i dodatek ke Smlouvě), přičemž žalovaná byla povinna postupovat s odbornou péčí a v zájmu žalobce (čl. 2 odst. 8 Smlouvy), kdy zároveň ručila za zákonný průběh zadávacího řízení a měla nést veškeré náklady vzniklé porušením zákona (čl. 6 odst. 1 Smlouvy). Konečně podle čl. 6 odst. 3 Smlouvy žalovaná odpovídala za vady předmětu plnění. Ze Smlouvy samotné i z internetových stránek žalované je zřejmé, že žalovaná v oblasti veřejných zakázek vystupovala jako odborník, tudíž veškerá pochybení v zadávacím řízení, jež vzešla ze strany žalované ať už v rámci jednotlivých podkladů či v samotném průběhu zadávacího řízení, nutno klást s ohledem na smluvní ujednání toliko k tíži žalované. Byť dle čl. 6 odst. 4 Smlouvy žalovaná neodpovídala za vady, které byly způsobeny použitím podkladů převzatých od žalobce, u kterých žalovaná ani přes vynaložení veškeré odborné péče nemohla zjistit jejich nevhodnost či na nich žalobce trval, v řízení nebylo tvrzeno, že by k takovým specifickým vadám došlo. Pakliže žalovaná v řízení uváděla to, že veškeré podklady zasílala k odsouhlasení žalobci, tudíž neodpovídá za škodu v případě vadnosti takových podkladů, nemůže se soud s takovým závěrem ztotožnit, neboť žalobce na rozdíl od žalované v oblasti veřejných zakázek nevystupoval jako odborník, což ostatně bylo zcela logickým důvodem, proč uzavřel se žalovanou Smlouvu a za plnění na základě ní navíc zaplatil žalované odměnu. Pakliže by žalobce disponoval takovými odbornými znalostmi, které by byly způsobilé k přípravě bezvadného zadávacího řízení, mohl by celou Zakázku obstarat sám bez jakékoliv součinnosti s žalovanou. Podstatné však je, že Smlouva neukládala žalobci povinnost jakýmkoliv způsobem„ kontrolovat“ jednotlivé podklady vypracované žalovanou, tyto dostával toliko ke schválení. Na posouzení podepsaného soudu tak dále bylo především to, zda podklady žalovanou vypracované byly vskutku vadné, jak k takovým závěrům dospěly oba správní orgány, stejně jako MSP a NSS.

50. Podle ust. § 135 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako„ o. s. ř.“) platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. (odst. 2) Lze proto uvést, že otázku, zda žalovaná do podkladů pro zadávací řízení stran Zakázky zahrnula diskriminační požadavky, což je okolností naprosto zásadní pro posouzení toho, jestli došlo k porušení smluvní povinnosti žalované, podepsaný soud musel řešit jako otázku předběžnou, přičemž touto se zároveň zabývaly oba správní orgány (tj. MŽP a ministr životního prostředí), stejně jako oba správní soudy. Je přitom nutné zmínit, že o otázce, kterou rozhodl správní orgán ve své kompetenci, by měl soud v civilním soudním řízení rozhodnout jinak pouze tehdy, pokud by k takové otázce byl podán důkaz opaku, popřípadě se správním rozhodnutím a jeho významem pro souzenou věc zabývat a případné odchylky od otázky správním rozhodnutím řešené racionálně zdůvodnit (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 982/2020). Podepsaný soud přitom neshledal jakýkoliv důvod, aby se odchýlil byť od jediného z právních závěrů, které ve svých rozhodnutích vymezili MŽP, ministr životního prostředí, MSP a konečně NSS, když v prvé řadě nebyl soudu žalovanou podán důkaz opaku, a dále se s uvedenými rozhodnutími podepsaný soud zcela ztotožňuje a v plném rozsahu na ně odkazuje, neboť tyto jsou řádně a úplně odůvodněny a není k nim třeba cokoliv dalšího dodávat – nutno uvést, že takový odkaz na ně nemůže vést k nepřezkoumatelnosti tohoto rozsudku, neboť jeho smyslem není samoúčelné opakování již jednou jiným subjektem vyslovených závěrů, ke kterým není potřeba nic dalšího doplňovat (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016). Pokud tedy žalovaná ve svých vyjádřeních k žalobě mj. uváděla, že správní orgány a správní soudy dospěly k nesprávným závěrům, k nimž nabízela svůj vlastní pohled na věc odkazem na konkrétní části důvodové zprávy a komentáře k ZZVZ, se kterým se však správní orgány i správní soudy vypořádaly, nemohl se podepsaný soud s takovým názorem žalované z důvodů uvedených výše ztotožnit. Pouze pro úplnost lze uvést, že argument žalované spočívající v tom, že v minulosti obdobné podmínky do jiných zadávacích dokumentací již zahrnula, aniž by to přitom mělo jakékoliv negativní důsledky, nelze přijmout, neboť jestliže žalovaná v minulosti takto skutečně postupovala, učinila tak i v takových případech nezákonně a toliko absence např. správního postihu nebo jiného následku nemůže takovou nezákonnost zhojit. Nutno tudíž uzavřít, že k porušení smluvní povinnosti ze strany žalované, a to konkrétně porušení čl. 2 odst. 8 a čl. 6 odst. 1, 3 Smlouvy, jednoznačně došlo. Žalovaná se přitom mýlí, pokud má za to, že„ ručila“ za toliko zákonný průběh zadávacího řízení, neboť dle čl. 6 odst. 3 Smlouvy odpovídala za vady předmětu plnění, tj. mj. i za vady konkrétní podoby výzvy k podání nabídek; přesto má soud za to, že i tato výzva představuje část průběhu zadávacího řízení, tedy byla zde povinnost žalované ve smyslu odst. 1 citovaného článku Smlouvy, kterou žalovaná porušila, i pokud by zde nebyl odst. 3.

51. Dalším předpokladem k tomu, aby žalovaná mohla být zavázaná k náhradě škody žalobci v důsledku porušení smluvní povinnosti, byl vznik konkrétní újmy na straně žalobce. MŽP a Fond rozhodli o nevyplacení části dotace, a to ve výši 5 % z částek, které vyplaceny být původně měly. Z jednotlivých listin, jejichž pravost ani obsahová správnost nebyla v řízení namítána, tudíž z nich bylo možné bez dalšího vyjít, se podává, že MŽP rozhodlo o poskytnutí dotace v maximální výši 6 225 806,96 Kč a žalobce požádal MŽP o platby ve výši 5 860 709,20 Kč a 337 943,57 Kč a vyplaceno mu bylo 5 578 801,20 Kč a 325 210,58 Kč a že Fond rozhodl o poskytnutí dotace ve výši 7 696 889,38 Kč a žalobci vyplatil 7 329 644 Kč. Součet částek, jež vyplaceny nebyly (281 908 Kč, 12 732,99 Kč a 367 245,38 Kč), tj. částka 661 886,37 Kč, představuje újmu vzniklou na straně žalobce. Soud přitom uzavírá, že taková škoda žalobci prokazatelně vznikla, neboť od MŽP resp. Fondu dostal vyplaceno méně, než původně dostat měl. Soud si je vědom, že poskytnutí dotace nebylo nárokové, tudíž přicházela v úvahu možnost, že by MŽP či Fond dotaci v celé výši i v případě bezvadnosti veškerých podkladů zadávacího řízení nevyplatili, nicméně s největší pravděpodobností by dotace v takové plné výši vyplacena byla, když zde nebyly soudem shledány (a žalovanou ani tvrzeny) jakékoliv okolnosti, které by k případnému, byť i jen částečnému, nevyplacení dotace měly vést. Soud zároveň doplňuje, že nepovažoval za nutné a hospodárné zabývat se podrobně tím, jestli újma na straně žalobce představuje skutečnou škodu nebo ušlý zisk ve smyslu ust. § 2952 o. z., neboť právní kvalifikace nároku žalobce jako ušlého zisku by měla zcela totožné důsledky jako v případě kvalifikace v podobě skutečné škody. Jestliže žalobce vynaložil ministerstvem a Fondem poskytnuté dotační prostředky na Zakázku až poté, co tyto obdržel, jednalo by se o ušlý zisk, neboť v takovém případě u žalobce nedošlo v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2858/2015, ze dne 20. 10. 2016), a pakliže nejprve vynaložil své finanční prostředky na Zakázku (platil stavbu dle uzavřené smlouvy o dílo), a poté obdržel od MŽP a Fondu předmětné dotace na základě žádosti, nastala na jeho straně újma v podobě skutečné škody. Nicméně jak v případě skutečné škody, tak ušlého zisku, je konkrétní výše újmy stejná, pročež soud nepřistoupil k dalšímu zjišťování toho, jakým přesným způsobem došlo k realizaci Zakázky, jak tato byla financována apod., neboť to by si vyžádalo patřičné poučení směřující na žalobce (ust. § 118a odst. 1, popř. 3 o. s. ř.), po němž by však následovalo zcela nehospodárné dokazování, kdy jeho výsledek by pro rozhodnutí o nároku žalobce neměl jakkoliv pozitivní či negativní význam.

52. Posledním předpokladem pro vznik nároku na náhradu újmy vzniknuvší na straně žalobce je příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem újmy. O vztah příčinné souvislosti se přitom jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání (škodné události), ke škodě by nedošlo (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, ze dne 20. 3. 2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 883/2021, ze dne 10. 11. 2021). Podepsaný soud přitom uzavírá, že takovou příčinnou souvislost zde jednoznačně shledal, neboť nebýt porušení smluvní povinnosti žalovanou (tj. zahrnutí obou diskriminačních podmínek do podkladů pro zadávací řízení), MŽP ani Fond by nepřistoupili ke krácení dotace, která byla poskytnuta žalobci. Jinými slovy, oba diskriminační požadavky zahrnuté v zadávací dokumentaci byly přímou příčinou toho, že MŽP a Fond k jakémukoliv krácení přistoupili. Soud se nicméně dále zabýval jednotlivými námitkami žalované, které by, pakliže by jim soud přisvědčil, vedly k přetržení příčinné souvislosti a povinnost žalované k náhradě újmy žalobci by zde nebyla. Tyto námitky se totiž všechny týkaly toho, že žalobce nedostatečně hájil svá práva v řízení před MSP, který rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, tedy že v konečném důsledku si žalobce škodu způsobil sám, neboť nebýt jeho nedbalého a nedostatečného vystupování před správními soudy, ke škodě by vůbec nedošlo a ve smyslu ust. § 2903 odst. 1 o. z. by ji proto měl žalobce nést ze svého. Soud však dospěl k závěru, že ani jedné z námitek v tomto směru žalovanou uplatněných nelze přiznat relevanci, a to z důvodů následujících.

53. Žalovaná nejprve uváděla, že žalobce nezahrnul do žaloby proti rozhodnutí správního orgánu námitku spočívající v tom, že dle zadávacích podmínek mohl kterýkoliv z dodavatelů veškeré doklady nahradit čestným prohlášením v souladu s ust. § 53 odst. 4 ZZVZ, pročež se touto relevantní námitkou NSS odmítl zabývat. Zmiňované ustanovení ZZVZ umožňuje, že konkrétní doklady prokazující splnění jednotlivých požadovaných kritérií kvalifikace mohou být nahrazeny čestným prohlášením nebo jednotným evropským osvědčením pro veřejné zakázky; na rozdíl od nadlimitního režimu si zadavatel nemůže vyhradit, že nebude akceptovat k prokázání kvalifikace předložení čestného prohlášení a je proto zcela na volbě dodavatele, jakým způsobem v souladu se zákonem prokáže splnění kvalifikace, resp. že si vybere např. právě formu čestného prohlášení, a to i ve vztahu k jiným než v zákoně uvedeným kritériím kvalifikace (viz. ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 53 (Zjednodušené podlimitní řízení). In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 435.). Smyslem uváděného ustanovení ZZVZ zjevně je usnadnění pozice jednotlivým dodavatelům v případě zjednodušeného podlimitního řízení, aby nemuseli veškeré předpoklady (mnohdy složitě) prokazovat a dokládat. Účelem využití čestného prohlášení však rozhodně nemůže být to, že by dodavatel (zájemce o zakázku) v takovém prohlášení mohl či snad dokonce měl uvádět nepravdu. Jinými slovy a promítnuto do projednávané věci, poctivý dodavatel, který měl zájem o Zakázku a zároveň nesplňoval předpoklad v podobě existence či doby trvání pracovního poměru ke členům realizačního týmu (nebo by nedisponoval konkrétními zařízeními k realizaci zakázky), jak bylo vyžadováno ve výzvě k podání nabídek, by do čestného prohlášení pochopitelně nechtěl uvádět něco, co by se nezakládalo na pravdě (což by mu, v případě že by k takovému uvedení nepravdy skutečně přistoupil, pak v průběhu Zakázky zároveň mohlo způsobit další problémy) a do zadávacího řízení by svou nabídku z tohoto důvodu nepodal. Uvedené doložky toliko zákonnou možností nahradit doklady, jež mají prokázat rozhodné skutečnosti, čestným prohlášením neztrácí svůj diskriminační charakter. Proto i v případě, že by žalobce takovou svou námitku uvedl již v žalobě a nikoliv až v kasační stížnosti, nemohl by s ní být v řízení před správními soudy úspěšný.

54. Dále dle žalované žalobce až v kasační stížnosti uplatnil námitku týkající se toho, že dle ust. § 105 odst. 2 ZZVZ mohl zadavatel požadovat, aby jím určené významné činnosti plnil přímo vybraný dodavatel. Soudu není příliš zřejmé, co chtěla žalovaná (a v kasační stížnosti žalobce) uvedeným argumentem říci, nicméně lze uzavřít, že takové tvrzení je pravdivé, neboť v daném případě skutečně šlo vymezit úkoly, které nesměl plnit poddodavatel, avšak i takové případné vymezení by ničeho nezměnilo na diskriminačním charakteru podmínky v zadávací dokumentaci týkající se pracovních smluv se členy realizačního týmu. Uvedené ustanovení ZZVZ znamená, že konkrétní činnosti nebude plnit někdo jiný, ale přímo ten, koho zadavatel v rámci zadávacího řízení vybral, to však samo o sobě není s to z požadavku spočívajícího v nutnosti mít s členy realizačního týmu uzavřenou pracovní smlouvu učinit požadavek nediskriminační. Tudíž i v tomto případě platí stejný závěr jako v předcházejícím odstavci tohoto rozsudku, tedy že ani s touto námitkou by žalobce nemohl být v řízení před správními soudy úspěšný.

55. Žalovaná rovněž upozorňovala na to, že žalobce v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ani v kasační stížnosti ničeho nenamítal ve vztahu k výši krácené částky dotace, avšak pokud by žalobce navrhl moderaci pokuty ve smyslu ust. § 78 odst. 2 s. ř. s., soudy by se takovou moderací zabývaly a i to by tak mohlo vést k eliminaci následně vzniklé škody. Dle ust. § 78 odst. 2 s. ř. s. platí, že rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Soud k žalovanou vznesené námitce v prvé řadě uzavírá, že citované ustanovení s ohledem na svou dikci nelze na rozhodnutí v podobě neposkytnutí části dotace vztáhnout, neboť se v žádném případě nejedná o rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt. Avšak i pokud by soud připustil analogické použití citovaného ustanovení na rozhodnutí o nevyplacení části dotace, je třeba uzavřít, že pro jakoukoliv moderaci zde není prostor a podmínky citovaného ustanovení by nebyly splněny, neboť v daném případě„ trest“ nebyl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, nýbrž naopak ve výši nejnižší možné, kdy MŽP i Fond zcela správně zohlednili konkrétní okolnosti případu a k nevyplacení přistoupili ve výši 5 % z celkové možné částky dotace, kdy přitom rozpětí (tedy míra správního uvážení) činilo 5 až 25 %. Pokud by proto žalobce v řízení před správními soudy navrhoval moderaci uložené„ sankce“, nutně by co do tohoto případného svého návrhu nemohl uspět.

56. Konečně žalovaná namítala, že žalobce na výzvu MSP uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání, tudíž se dobrovolně zbavil poslední možnosti ovlivnit rozhodnutí soudu ve svůj prospěch. Podle ust. § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu (proti rozhodnutí správního orgánu – pozn. soudu) na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může (žalobce – pozn. soudu) jen ve lhůtě pro podání žaloby. To ve svém důsledku znamená, že žalobní body musí být vymezeny ve lhůtě pro podání žaloby a soud nepřihlédne k žalobním bodům uplatněným opožděně (shodně např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 29. 12. 2004, sp. zn. 1 Afs 25/2004); prizmatem projednávané věci, bylo zcela irelevantní, jestli by se žalobce (jeho zástupce) jednání před MSP zúčastnil či nikoliv, neboť další žalobní body by již uvádět nemohl a správní soud by tak či tak vyšel z toho, co bylo uplatněno a vymezeno v žalobě, i pokud by žalobce u jednání uváděl námitky jiné (v žalobě nevymezené). Avšak i v případě teoretické a krajně nepravděpodobné možnosti, že by žalobce u jednání MSP přesvědčil o svém názoru spočívajícím v tom, že v zadávací dokumentaci diskriminační podmínky nebyly, lze zkonstatovat, že takový názor není správný a stejně tak by nutně nemohlo být správné ani rozhodnutí v takovém duchu vydané a naopak by bylo lze předpokládat, že v důsledku kasační stížnosti podané správním orgánem by došlo k jeho zrušení. Žalovaná navíc ani netvrdila, natož takovou případnou skutečnost prokazovala, že by žalobce v řízení před soudem v rámci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu například disponoval nějakými dalšími důkazy nebo novými skutečnostmi, které by mohly zvrátit rozhodnutí MSP, stejně tak ani netvrdila, co konkrétního by měl žalobce u jednání před MSP uvést či prokázat, aby došlo k vydání rozhodnutí ve prospěch žalobce. Samu onu vysoce nepravděpodobnou eventualitu spočívající v přijetí názoru žalobce správním soudem v důsledku jeho účasti u jednání každopádně nelze považovat za příčinu, která vedla (mohla vést) ke vzniku škody na straně žalobce a ani tuto poslední námitku žalované tak podepsaný soud nemůže přijmout.

57. Lze uzavřít, že soud v řízení shledal splnění všech předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody na straně žalobce, jak jsou tyto popsány výše, přičemž naopak shledány nebyly jakékoliv důvody mající za následek, že by si žalobce škodu měl nést sám či že by se tato měla alespoň poměrně snížit. Pro úplnost lze uvést, že tzv. liberační důvody vymezené v ust. § 2913 odst. 2 o. z. nebyly v řízení žalovanou tvrzeny a soud ani žádné takové neshledal. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, úroky z prodlení přitom žalobci byly přiznány v souladu s ust. § 1970 o. z. z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od dat splatnosti určených v obou předžalobních výzvách adresovaných žalované (žalovaná byla nejprve vyzvána dne 3. 7. 2019 k zaplacení částky 277 309,17 Kč do 15 dnů od doručení výzvy a dne 29. 3. 2021 k zaplacení celkové částky 661 866,37 Kč do 7. 4. 2021).

58. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 138 220 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: -) 8 úkonů právní služby po 10 980 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (dále jen„ AT“), při tarifní hodnotě ve výši 661 886,37 Kč, které uskutečnil zástupce žalobce, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 29. 3. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) návrh ve věci samé ze dne 23. 6. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 8. 6. 2022 (doplnění tvrzení, označení důkazů) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) další porada s klientem přesahující jednu hodinu dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT dne 6. 6. 2022 (doloženo zápisem o poskytnuté právní službě), o) účast zástupce žalobce na jednání před soudem přesahujícím dvě hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT dne 4. 5. 2022, což tvoří 2 úkony právní služby, o) účast zástupce žalobce na jednání před soudem dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT dne 3. 8. 2022, -) 8 náhrad hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 AT za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 2 400 Kč, -) náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce v souvislosti s účastí na výše uvedených jednáních Okresního soudu v Ostravě za čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět – 8 i jen započatých půlhodin dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, dohromady ve výši 800 Kč, -) cestovní náhrady zástupce žalobce dle ust. § 13 odst. 1 AT za cesty k jednáním u Okresního soudu v Ostravě o) dne 4. 5. 2022 – cesta k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova] v rozsahu 90 km, při spotřebě 6,2 l /100 km, ceně nafty 36,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. v celkové výši 624,44 Kč, o) dne 3. 8. 2022 – cesta k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova] v rozsahu 90 km, při spotřebě 6,2 l /100 km, ceně nafty 47,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. v celkové výši 685,82 Kč, -) náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 92 350,26 Kč, a to ve výši 19 393,55 Kč, neboť zástupce žalobce prokázal, že je jejím plátcem a -) úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 26 476 Kč.

59. Soud k náhradě nákladů řízení pro úplnost dodává, že obecnou notorietou (srov. ust. § 121 o. s. ř.) je skutečnost, že žalobce ([územní celek]) není statutárním městem, nýbrž městem o počtu obyvatel toliko cca 3 500, tudíž ve věci nemohly být aplikovány závěry vyjádřené např. v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19, a soud proto nezkoumal, jestli žalobce je či není dostatečně personálně a materiálně vybaven k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokáta.

60. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení