27 C 250/2023 - 18

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] 1930, 530 02 Pardubice proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 183 877 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 183 877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 183 877 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 183 877 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobkyně utrpěla závažnou újmu na zdraví, konkrétně polytrauma při autonehodě dne 7. 7. 2018. Pachatel dopravní nehody byl pojištěn smlouvou o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Pojistná událost u žalované byla evidována pod číslem [hodnota]. Po ustálení zdravotního stavu vypracoval MUDr. [jméno FO] pro poškozenou dne 25. 6. 2023 znalecký posudek týkající se ztížení společenského uplatnění s údajem, že k ustálení zdravotního stavu došlo dne 13. 5. 2022. K posouzení případu došlo dne 5. 12. 2022, vypočtená částka ZSU činila 1 838 770 Kč, přičemž znalec neuplatnil žádný modifikační koeficient. Žalovaná sdělením ze dne 13. 9. 2023 oznámila poškozené ukončení šetření pojistné události. Znalcem vypočtenou částku ZSU snížila o 10% a 14. 9. 2023 vyplatila částku 1 661 193Kč se sdělením, že žalovaná uplatnila snížení o 10% z důvodu věku žalobkyně, neboť významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén aktivit a participací většinou nezohledňuje, byl věk poškozené, v němž trvalé následky nastanou. Proti tomuto snížení pojistného plnění se žalobkyně odvolala podáním ze dne 17. 9. 2023 s odůvodněním, že činit z věku bez dalšího základní pravidelné modifikační kritérium, je diskriminační, dokonce protiústavní, ústavní soud proto trvá na požadavku, aby obecný soud při rozhodování zohlednil věk poškozeného pouze tehdy, pojí-li se k němu zásadní okolnosti. Žalobkyně tvrdí, že krácení pojišťovny u odškodnění za ZSÚ z důvodu svého věku považuje za diskriminační a protiústavní, a také stanovené chybnou aplikací věkového rozpětí v metodice Nejvyššího soudu ČR, na kterou se pojišťovna odvolává. Byl porušen princip plné náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Je-li peněžitá náhrada této újmy poskytnuta s prodlením, dochází tím ke snížení míry, v níž kompenzuje poškozené její nemajetkovou újmu, je tudíž narušena kompenzační funkce peněžité náhrady. Peněžitá náhrada újmy poskytnutá s prodlením tedy již z ústavněprávního hlediska nepředstavuje plnou náhradu újmy na zdraví. S ohledem na tento princip je nezbytné, aby se poškozené zásadně dostalo v případech prodlení s peněžitou náhradou i úroků z prodlení. Žalovaná podle žalobkyně snížila základní částku nemajetkové újmy na zdraví, plnění za ztížení společenského uplatnění, neoprávněně bez řádného vysvětlení a doložení důkazů opravňující plnění snížit.

2. Ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 11. 2023 žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že k dopravní nehodě došlo dne 7. 7. 2018 v 10:30 hod. v katastru obce [adresa] na křižovatce silnice I. třídy č. [hodnota] a silnice II. třídy č. [hodnota], kdy řidič [jméno FO] odbočoval s vozidlem tovární značky Dacia Duster, rz: 2SE 9763 vlevo ve směru jízdy od obce [adresa] na obec [adresa]. Při tomto odbočování nedal přednost v jízdě motocyklu tovární značky Honda VFR1200FD, rz: 5E 8575 jedoucímu ve směru jízdy od obce [adresa] na obec [adresa]. Motocykl řídil [jméno FO] a jako spolujezdkyně jela [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Došlo ke střetu levé části vozidla Dacia Duster s přední částí motocyklu Honda. Při dopravní nehodě utrpěli zranění [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Viníkem dopravní nehody byl řidič [jméno FO], nar. 8. 11. 1962, bytem [adresa], na základě rozsudku Okresního soudu [adresa] - východ ze dne 16. 12. 2019. Provozovatelem a vlastníkem vozidla Dacia Duster, SPZ [SPZ], je [jméno FO], [adresa]. Uvedené vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u pojistitele, kterým je [právnická osoba]., pojistnou smlouvou č. [hodnota]. Škodní událost byla vedena pod č. [hodnota]. Žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla sériovou zlomeninu 2. až 8. žebra vlevo s krvácením do pohrudniční dutiny oboustranně, rupturu sleziny s krvácením do dutiny břišní, kdy muselo být přistoupeno k odstranění sleziny, vertikálně frakturu pánve, frakturu dialýzy 1. metakarpu pravé ruky, frakturu klíční kosti vlevo, frakturu ramének stydké kosti, frakturu massa lateralis kosti křížové vlevo. Žalobkyni byla žalovanou dosud uhrazena náhrada bolestného ve výši 510 281 Kč, náhrada ztížení společenského uplatnění ve výši 1 654 893 Kč, náhrada ztráty na výdělku ve výši 339 343 Kč, náhrada nákladů spojených s péčí ve výši 19 163 Kč, náklady na znalecký posudek ve výši 6 300 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 60 064 Kč Žalobou žalobkyně uplatňuje doplatek ztížení společenského uplatnění ve výši 183 877 Kč z důvodu, že žalovaná snížila odškodnění při použití modifikačního koeficientu v návaznosti na věk k datu ustálení zdravotního stavu žalobkyně a vyplatila pojistné plnění snížené o tento modifikační koeficient pouze ve výši 1 654 893 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval dne 26. 5. 2023 při posouzení vyšetřením poškozené dne 5. 12. 2022 znalecký posudek, kterým hodnotí ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 1 838 770 Kč. K posouzení případu došlo dne 5. 12. 2022. Podle soudního znalce k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dne 13. 5. 2022. Výchozí rámcová částka v Kč pro rok 2022 odpovídá částce 15 135 600 Kč. Soudní znalec s ohledem na věk žalobkyně k datu dopravní nehody v[Anonymizováno]roce 2018, kdy bylo žalobkyni 52 let, neuplatnil žádný modifikační koeficient. Žalovaná uvedla, že podle Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“)) a Preambule, článku X. Určení výše náhrady platí, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, proto je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10%, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 až 44 let, o 20% ve věku 25 až 34 let a o 30 až 35% ve věku 0 až 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10% ve věku 55 - 69 let a o 20% od 70 let výše. S ohledem na výše uvedené žalovaná vycházela pro stanovení odškodnění z věku nikoliv vztahující se k datu dopravní nehody, ale k datu ustálení zdravotního stavu. Žalobkyni sice bylo k datu dopravní nehody 52 let, přičemž spadá do koeficientu, který se nesnižuje, nicméně žalovaná byla povinna zohlednit právě nepřiměřeně stanovené datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně, a proto vycházela z data ustálení zdravotního stavu věku 56 let a snížila částku k odškodnění o 10%. Žalovaná upozornila, že k dopravní nehodě došlo dne 7. 7. 2018. K ustálení zdravotního stavu podle soudního znalce mělo dojít až 13. 5. 2022, tj. téměř až 4 roky po dopravní nehodě. Podle preambule Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 o. z.) vyplývá, že u ztížení společenského uplatnění bylo přistoupeno k vytvoření zcela nového systému, který by vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňoval i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku „lepší budoucnosti“, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Nové pojetí založené na stanovení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření odstraňuje výkladové potíže, jimiž trpěla vyhláška zejména v oblasti kumulace některých položek přílohy vyhlášky, a dále pak v otázkách mimořádného zvyšování náhrady rozhodnutím soudu podle § 7 odst. 3 vyhlášky, které nehledě na kritiku nedostatečnosti výše náhrad velmi výrazným způsobem otevíralo prostor pro úvahu soudu, avšak do značné míry devalvovalo preciznost při provedení základního bodového ohodnocení. Etiologický charakter dosavadní klasifikace nebral příliš zřetel na vymezení důsledků pro život poškozeného, přičemž kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady soudem byla nemedicínská a v praxi se zpravidla omezovala jen na velmi obecně zjištěnou část společensky participačních činností, v nichž byl poškozený v důsledku újmy na zdraví omezen či vyřazen. [právnická osoba] s dosavadní zaužívanou praxí by mělo být k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i s dobou delší, až do dvou let. Z uvedeného podle žalované vyplývá, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně dle Metodiky mělo dojít nejpozději 7. 7. 2020. Žalovaná tímto sporuje datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně, který byl stanoven až na den 13. 5. 2022, tj. téměř 4 roky po dopravní nehodě, neboť z doložených dokladů OSSZ [adresa] vyplývá, že žalobkyně byla již dne 26. 11. 2020 uznána invalidní I. stupněm. Přičemž orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti pojištěnce k závěru, že pro zranění utrpěné dne 7. 7. 2018 s polytraumatem jsou sériová fr. 2. až 8. žebra vlevo, kontuze hrudní stěny s kontuzí levé plíce a bil. hemothoraxem, kontuze sleziny (st. p. splenectomii 14.7.21), fraktura levé klíční kosti a fraktura pánve křížové kosti vlevo (SI stabilizace šroubem 11.7.18 SI šroubu vlevo 7.6.21) zhojeny. K dalšímu přehodnocení invalidity došlo dne 13. 5. 2022 s nálezem beze změny, přičemž soudní lékař teprve k tomuto datu stanovuje datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Lze tudíž předpokládat, že nejpozději k datu stanovení invalidity 26. 11. 2020 byl již zdravotní stav žalobkyně zcela ustálen. Je potom nepochopitelné, že soudní znalec stanovil datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně až téměř o dva roky později, tj. k datu 13. 5. 2022. Jako důkaz o tom, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dříve než 13. 5. 2022, žalovaná předložila poslední uplatněný regres Vojenské zdravotní pojišťovny ČR, která u pojistitele uplatnila poslední vynaložené náklady léčení k datu 20. 10. 2020 - fyzikální terapie. Od tohoto data žalobkyně v souvislosti s utrpěným zraněním z dopravní nehody nebyla léčena. V případě, že by léčba pokračovala, zdravotní pojišťovna by jistě pokračující náklady léčení u pojistitele škůdce uplatnila od uvedeného data. Dále žalovaná předložila Změnu pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2020, kterou se mění pracovní úvazek. V uzavřené dohodě se současně žalobkyně zavazuje k přesčasům. Z uzavřené změny pracovní smlouvy lze usuzovat, že zdravotní stav žalobkyně byl již ustálen, a proto se mohla se vrátit zpět do zaměstnání, i když se změnou pracovního úvazku. Žalovaná dále předkládá Orientační výpočet náhrady škody podle Metodiky k roku 2020, který předpokládá ustálení zdravotního stavu žalobkyně nejpozději 2 roky od dopravní nehody. Tímto výpočtem zohledňující datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně nejpozději 2 roky od vzniku úrazu žalovaná poukazuje na to, že odškodnění žalobkyně za ztížení společenského uplatnění je adekvátní tomu, jak byla žalobkyně žalovanou odškodněna. Na vyšší odškodnění tudíž žalobkyni nárok nevznikl. Byla-li žaloba podána až 26. 10. 2023, vzhledem k dikci ustanovení § 635 odst. 2 o. z., bylo třeba nejprve zkoumat běh promlčecí lhůty práva žalobkyně vůči pojištěnému jako škůdci. Pokud se uvedené právo žalobkyně vůči škůdci již promlčelo, je nutno shledat promlčeným i přímý nárok žalobkyně jako poškozené podle § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, proti pojistiteli škůdce, tj. proti žalované. Platí domněnka, že dne 7. 7. 2018 došlo k dopravní nehodě, při kterém poškozená utrpěla poškození zdraví a současně poškozená věděla, kdo je odpovědný za dopravní nehodu, tj. viník dopravní nehody. Dne 25. 6. 2023 byl vypracován znalecký posudek. Dne 24. 7. 2023 žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění u pojistitele. Byla-li žaloba podána až dne 26. 10. 2023, tj. více jak 5 let po dopravní nehodě, nárok žalobkyně na náhradu škody, vzniklé dne 7. 7. 2018, proti [jméno FO] jako škůdci se promlčel podle § 629 odst. 1 o. z. ve spojení s § 619 odst. 1 a 2 o. z. v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě nejdříve dne 7. 7. 2022 nejpozději dnem 7. 7. 2023 (25 Cdo 1200/2022, 21 Cdo 2724/2020), kdy promlčecí lhůta marně uplynula. Tímto datem se podle § 635 odst. 2 o. z., současně promlčel i přímý nárok žalobkyně jako poškozené proti žalované jako pojistiteli škůdce dle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná tudíž vznesla řádnou a včasnou námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku. Podle Nejvyššího soudu hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. S ohledem na tento judikát, k tomuto „znaleckému posudku“ by měl soud přihlížet tedy jen jako k listinnému důkazu. Z právního hlediska není Metodika Nejvyššího soudu ČR závazná a představuje pouze jednu z fakultativních možností, jak odškodnění stanovit. K Metodice Nejvyššího soudu ČR k ustanovení § 2958 o. z., žalovaná sdělila, že metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.), (metodiku vzalo občanskoprávní a obchodní kolegium dne 12. 3. 2014 na vědomí), podle které bylo stanoveno společenské uplatnění žalobkyně, je chápána a všeobecně přijímána jako vodítko pro stanovení výše náhrady a jako takovou ji žalovaná akceptuje, nikoli však bezvýhradně. Každý konkrétní posudek, na jehož základě je požadováno pojistné plnění, je podroben ze strany pojistitele přezkumu, stejně, jako tomu bylo za účinnosti vyhl. č. 440/2001 Sb. Pokud jsou při tomto přezkumu zjištěny nesrovnalosti (např. že posudek není vypracován v souladu s posudkovými zásadami, které stanoví konkrétní právní nebo doporučující předpis), je v rozsahu těchto nesrovnalostí pojistné plnění zamítnuto. Soudní znalec MUDr. [jméno FO] ve znaleckém posudku ke ztížení společenského uplatnění ze dne 25. 6. 2023 při výpočtu vycházel z komerční aplikace umístěné na webu patřící soukromé osobě (www.ztizeni.cz), ke které měla žalovaná výhrady, neboť uvedená aplikace je ve vlastnictví soukromé osoby. Žalovaná upozornila na to, že v souvislosti s uplatněnými náklady právního zastoupení nebyla žalované doručena kvalifikovaná předžalobní výzva podle § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), tudíž žalobkyni nevzniká nárok na paušální náhradu hotových výdajů za úkony právní služby podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, které činil obecný zmocněnec v případě, bude-li žalobkyně procesně úspěšná.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci jednak ze shodných tvrzení účastníků, že dne 7. 7. 2018 v 10.30 hod. došlo k dopravní nehodě v katastru obce [adresa] na křižovatce silnice I. třídy č. [hodnota] a silnice II. třídy č. [hodnota], když řidič [jméno FO] odbočoval s vozidlem tovární značky Dacia Duster, SPZ [SPZ] vlevo ve směru jízdy od obce [adresa] na obec [adresa]. Při tomto odbočování nedal přednost v jízdě motocyklu tovární značky Honda [Anonymizováno], SPZ [SPZ] jedoucímu ve směru jízdy od obce [adresa] na obec [adresa]. Motocykl řídil [jméno FO] a jako spolujedoucí jela [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Došlo ke střetu levé části vozidla Dacia Duster s přední částí motocyklu Honda. Při dopravní nehodě utrpěli zranění [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Viníkem dopravní nehody byl řidič [jméno FO], nar. 8. 11. 1962, bytem [adresa], na základě rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 16. 12. 2019. Provozovatelem a vlastníkem vozidla Dacia Duster, SPZ [SPZ] byla [jméno FO], [adresa]. Toto vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u pojistitele, kterým je [právnická osoba]., pojistnou smlouvou č. [hodnota]. Škodní událost je vedena pod [Anonymizováno]. Žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla sériovou zlomeninu 2. až 8. žebra vlevo s krvácením do pohrudniční dutiny oboustranně, rupturu sleziny s krvácením do dutiny břišní, kdy muselo být přistoupeno k odstranění sleziny, vertikálně frakturu pánve, frakturu dialýzy 1. metakarpu pravé ruky, frakturu klíční kosti vlevo, frakturu ramének stydké kosti, frakturu massa lateralis kosti křížové vlevo.

4. Jak soud zjistil z dokumentu žalované ze dne 6. 10. 2023, že žalovaná informovala žalobkyni, že její postup ohledně použití koeficientu 10% byl správný a není proto možné jej doplatit.

5. Z dokumentu žalované ze dne 13. 9. 2023 ohledně výplaty pojistného plnění ve spojení s Orientačním výpočtem náhrady ZSU podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2023, který počítal s datem ustálení zdravotního stavu ke dni 13. 5. 2022 a s Orientačním výpočtem náhrady ZSU podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2023, který počítal s ustálením zdravotního stavu ke dni 7. 7. 2020, soud zjistil, že žalovaná vyplatila žalované pojistné plnění z pojistné události č. [hodnota] ve výši 1 661 193 Kč za ztížení společenského uplatnění a náklady znaleckého posudku, když vzala zřetel ke koeficientu 10% snížení ZSU se zřetelem k věku žalobkyně.

6. Jak soud zjistil ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno FO] ze dne 5. 1ě. 2022, konkrétně příloha č. [hodnota] výpočet ztížení společenského uplatnění, výše částky ztížení společenského uplatnění byla vypočtena na částku 1 838 770 Kč, přičemž znalec u žalobkyně nevyužil žádného koeficientu. Datum ustálení zdravotního stavu uvedl znalec jako den 13. 5. 2022.

7. Z posudku OSSZ Pardubice o invaliditě žalobkyně ze dne 18. 1. 2021 soud jistil, že žalobkyně byla již dne 26. 11. 2020 uznána invalidní I. stupně a byla schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

8. Jak soud zjistil z dokumentu změna pracovní smlouvy, žalobkyni byla dne 31. 1. 2020 změněna pracovní smlouva na pracovní úvazek ve výši 80% s platností ode dne 1. 3. 2020.

9. Jak soud zjistil z vyčíslení nákladů léčebné péče Vojenské zdravotní pojišťovny ze dne 4. 3. 2021, že náklady na léčbu žalované v souvislosti s dopravní nehodou činily 7 832 Kč, přičemž poslední záznamy představovaly fyzikální terapii II ze dne 7. 10. 2020, dále nasazení algifenu neo u žalobkyně dne 1. 10. 2020, a minimální kontakt lékaře s pacientem byl ze dne 1. 10. 2020.

10. Soud zamítl z důvodu ekonomie sporu jako nadbytečný důkaz revizním znaleckým posudkem, když v řízení byla včas a řádně vznesena žalovanou námitka promlčení nároku žalobkyně, kterou hodnotil soud jako v souladu s dobrými mravy.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle kterého při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

12. Podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví se doporučuje při stanovení výše náhrady vyjít ze statistického údaje, jímž je hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok, tj. vznikla bolest nebo se ustálil zdravotní stav poškozeného (viz body VI. a X. části A. Preambule).

13. Podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví je významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén Aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je na místě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10%, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 až 44 let, o 20% ve věku 25 až 34 let a o 30 až 35% ve věku 0 až 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10% ve věku 55 až 69 let a o 20% od 70 let výše.

14. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že nárok žalobkyně je promlčen, když z provedeného dokazování vyplynulo, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně s odkazem na Metodiku Nejvyššího soudu ČR došlo nejpozději 7. 7. 2020, tj. dva roky po dopravní nehodě. Soud má za to, že datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně uvedený ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ke dni 13. 5. 2022, bylo uvedeno účelově téměř 4 roky po dopravní nehodě, ačkoliv z doložených dokladů OSSZ [adresa] vyplývá, že žalobkyně byla již dne 26. 11. 2020 uznána invalidní I. stupněm, když orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti pojištěnce k závěru, že pro zranění utrpěné dne 7. 7. 2018 s polytraumatem jsou sériová fr. 2. až 8. žebra vlevo, kontuze hrudní stěny s kontuzí levé plíce a bil. hemothoraxem, kontuze sleziny (st. p. splenectomii 14.7.21), fraktura levé klíční kosti a fraktura pánve křížové kosti vlevo (SI stabilizace šroubem 11.7.18 SI šroubu vlevo 7.6.21) byly zhojeny. K dalšímu přehodnocení invalidity došlo dne 13. 5. 2022 s nálezem beze změny, přičemž soudní lékař MUDr. [jméno FO] teprve k uvedenému datu stanovil datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Soud má za to, že nejpozději k datu stanovení invalidity 26. 11. 2020 byl již zdravotní stav žalobkyně zcela ustálen. Pro soud není rozhodující, že soudní znalec stanovil datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně až téměř o dva roky později, tj. k datu 13. 5. 2022. Soud vycházel z provedeného dokazování, když jako důkaz o tom, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dříve než 13. 5. 2022, vzal na zřetel poslední uplatněný regres Vojenské zdravotní pojišťovny ČR, která u žalované jako pojistitele uplatnila poslední vynaložené náklady léčení k datu 20. 10. 2020 spočívající ve fyzikální terapii. Od uvedeného data žalobkyně v souvislosti s utrpěným zraněním z dopravní nehody nebyla léčena. V případě, že by léčba pokračovala, zdravotní pojišťovna by jistě pokračující náklady léčení u pojistitele škůdce uplatnila od uvedeného data. Ze změny pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2020 vyplynulo, že se změnil pracovní úvazek žalobkyně. V nově uzavřené dohodě se žalobkyně zavázala k přesčasům, proto z uzavřené změny pracovní smlouvy soud usoudil, že zdravotní stav žalobkyně byl již k uvedenému datu ustálen, proto se mohla se vrátit zpět do zaměstnání, i když se změnou pracovního úvazku. Jak bylo prokázáno Orientačním výpočtem náhrady škody podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k roku 2020, tento předpokládal ustálení zdravotního stavu žalobkyně nejpozději 2 roky od dopravní nehody. Uvedeným výpočtem, který zohlednil datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně nejpozději 2 roky od vzniku úrazu, bylo prokázáno, že odškodnění žalobkyně za ztížení společenského uplatnění bylo adekvátní tomu, jak byla žalobkyně žalovanou odškodněna, až podle názoru soudu na skutečnost, že měla žalovaná vycházet z věku žalobkyně v době dopravní nehody, kdy se ještě na ni nevztahovalo 10% snížení ZSU se zřetelem k věku. Nicméně soud musel vzít zřetel na žalovanou včas a řádně vznesenou námitku promlčení, když žaloba byla podána 26. 10. 2023. Soud postupoval se zřetelem k ustanovení § 635 odst. 2 o. z., tudíž nejprve zkoumal běh promlčecí lhůty práva žalobkyně vůči pojištěnému jako škůdci. Právo žalobkyně vůči škůdci se již promlčelo, tudíž bylo nutno shledat promlčeným i přímý nárok žalobkyně jako poškozené podle § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, proti pojistiteli škůdce, tj. proti žalované, neboť platí domněnka, že dne 7. 7. 2018 došlo k dopravní nehodě, při které poškozená utrpěla poškození zdraví a současně se dozvěděla, kdo je odpovědný za dopravní nehodu, tj. kdo je viníkem dopravní nehody. Až dne 25. 6. 2023 byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vypracován znalecký posudek. Dne 24. 7. 2023 žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění u žalované jako pojistitele. Byla-li žaloba podána až dne 26. 10. 2023, tj. více jak 5 let po dopravní nehodě, nárok žalobkyně na náhradu škody, vzniklé dne 7. 7. 2018, se proti [jméno FO] jako škůdci promlčel podle § 629 odst. 1 o. z., a to ve spojení s ustanovením § 619 odst. 1 a 2 o. z., v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě nejdříve dne 7. 7. 2022 nejpozději dnem 7. 7. 2023 (25 Cdo 1200/2022, 21 Cdo 2724/2020), kdy promlčecí lhůta marně uplynula. Uvedeným datem se podle ustanovení § 635 odst. 2 o. z., současně promlčel i přímý nárok žalobkyně jako poškozené proti žalované jako pojistiteli škůdce podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v platném znění.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 150 o.s.ř., že se ve věci úspěšné žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává z důvodů zvláštního zřetele hodných, když žalobkyně byla dopravní nehodou postižena dostatečně, měla nárok na úhradu ZSU vypočtenou znalcem MUDr. [jméno FO], byť se jí nedostalo úplné náhrady ZSU jak požadovala, díky žalovanou vznesené námitce promlčení nároku, ačkoliv podle názoru soudu nikoliv správně uplatněnému 10% snížení ZSU žalovanou z důvodu věku žalobkyně, když v době dopravní nehody žalobkyně nespadala do skupiny osob s 10% snížením ZSU. Za uvedeného stavu požadovat po žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení vzniklých žalované by bylo dle názoru soudu zcela nemorální, a to navíc za situace, kdy se žalobkyně nechala zastupovat laikem, nikoliv advokátem, tudíž se chovala jako řádný hospodář tak, aby nevznikaly další náklady řízení.