27 C 251/2019-94

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání věcí takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby jí žalovaná vydala ocelové konstrukce: -) č. 1, označenou jako 2a-VCP, popsanou jako ocelová konstrukce kouřovodů – zadní přístup ke klapám určená k montáži v úrovni +15,6 m, o hmotnosti 2727 kg; - č. 2, označenou jako 3-VCP, popsanou jako ocelová konstrukce kouřovodů – úprava lávky určená k montáži v úrovni +29,760 m, o hmotnosti 477,36 kg; - č. 3, označenou jako 4-VCP, popsanou jako ocelová konstrukce kouřovodů – přechod - určená k montáži v úrovni +25,615 m, o hmotnosti 808,92 kg; - č. 4, označenou jako 5a-VCP, popsanou jako ocelová konstrukce kouřovodů – plošina určená k montáži v úrovni +25,055 m, o hmotnosti 1395,36 kg; - [číslo] označenou jako 8a-Revize, popsanou jako ocelová konstrukce kouřovodů – lávka určená k montáži v úrovni +29,720 m a ocelová konstrukce kouřovodů – lávka určená k montáži v úrovni +25,864 m a ocelová konstrukce kouřovodů – plošina určená k montáži v úrovni +33,7 m – nová OK, to vše o hmotnosti 12502,08 kg; - č. 6, označenou jako V04, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky – plošina určená k montáži v úrovni +2,7 m, o hmotnosti 441 kg; - č. 7, označenou jako V05, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky určená k montáži v úrovni +6,5 m, o hmotnosti 396 kg; - č. 8, označenou jako V06, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky – lávka určená k montáži v úrovni +6,65 m, o hmotnosti 1088 kg; - č. 9, označenou jako V07, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky určená k montáži v úrovni +14,885 m, o hmotnosti 1202 kg; - č. 10, označenou jako V08, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky – plošina určená k montáži v úrovni +14,915 m, o hmotnosti 604 kg; - č. 11, označenou jako V09, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky určená k montáži v úrovni +17,8 m, o hmotnosti 460 kg; - č. 12, označenou jako V10, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky určená k montáži v úrovni +20,0 m, o hmotnosti 765 kg; - č. 13, označenou jako V11, popsanou jako ocelová konstrukce odsiřovací jednotky – podpěra propojovací lávky, o hmotnosti 207 kg; - č. 14, označenou jako F02, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +0,8 m, o hmotnosti 543 kg; - č. 15, označenou jako F03, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – plošina určená k montáži v úrovni +2,95 m, o hmotnosti 221 kg; - č. 16, označenou jako F05, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +6,3 m, o hmotnosti 250 kg; - č. 17, označenou jako F08, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +10,3 m, o hmotnosti 2230 kg; - č. 18, označenou jako F10, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +14,915 m, o hmotnosti 119 kg; - č. 19, označenou jako F11, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +16,026 m, o hmotnosti 767 kg; - č. 20, označenou jako F12, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +17 m a v úrovni +21,28 m, o hmotnosti 441 kg; - č. 21, označenou jako F13, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – plošina určená k montáži v úrovni +18,57 m, o hmotnosti 1030 kg; - č. 22, označenou jako F14, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru určená k montáži v úrovni +26,655 m, o hmotnosti 153 kg; - č. 23, označenou jako F15, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – propojovací lávka určená k montáži v úrovni +26,655 – 29,655 m, o hmotnosti 250 kg; - č. 24, označenou jako F16, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – žebřík na penthouse, o hmotnosti 392 kg; - č. 25, označenou jako F21, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – konstrukce pro opláštění, o hmotnosti 953 kg a - č. 26, označenou jako F22, popsanou jako ocelová konstrukce tkaninového filtru – drážka 2t mezi Ř.H-J, o hmotnosti 3030 kg, jež se nachází v areálu [anonymizováno] [část obce] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [část obce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15 246 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobkyni se vrací na zaplaceném soudním poplatku částka 50 000 Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou ve znění dalších doplnění vydání 26 ocelových konstrukcí, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (v textu dále jen jako„ Ocelové konstrukce“) s odůvodněním, že žalovaná jako objednatel a sdružení společností pod názvem„ [anonymizována čtyři slova]“, jehož účastníky byly [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] s.r.o., jako zhotovitel, uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva 1“), kterou se uvedené sdružení zavázalo provést dílo spočívající v odsíření a odprášení kotlů K14, K13, K12 v rámci modernizace [anonymizováno] [část obce] v [obec] – [část obce] (v textu rozsudku dále jen jako„ Dílo“), přičemž za účelem realizace části [příjmení] [právnická osoba], a. s. jako objednatel a žalobkyně jako zhotovitel uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo č. [anonymizováno], [číslo] [bankovní účet], kterou se žalobkyně zavázala provést dílo spočívající ve výrobě a montáži ocelových konstrukcí pod kouřovody, budovy filtru, ventilátorovny a potrubního mostu v uvedené elektrárně (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva 2“). Za účelem realizace Smlouvy 2 žalobkyně vyrobila a nechala na své náklady vyrobit [příjmení] konstrukce, avšak ještě než došlo k jejich montáži, odstoupila žalovaná od Smlouvy 1 a následně bylo rozhodnuto o úpadku [právnická osoba], a.s. s povolením řešení úpadku reorganizací. [právnická osoba] poté informovala žalobkyni o zániku závazku založeného Smlouvou 2 pro následnou nemožnost plnění v důsledku odstoupení žalované od Smlouvy 1 a dále o odmítnutí plnění s odvoláním na postup dle příslušných ustanovení insolvenčního zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že na staveništi v areálu elektrárny se stále nacházely nenamontované Ocelové konstrukce, [právnická osoba], a.s. k dotazu žalobkyně této sdělila, že [právnická osoba] ztratila dispoziční oprávnění k manipulaci s jakýmikoliv věcmi v areálu elektrárny bez souhlasu žalované, pročež žalobkyně vyzvala k vydání Ocelových konstrukcí žalovanou předžalobní upomínkou, avšak žalovaná toto odmítla. V současnosti jsou ocelové konstrukce zabudovány do stavby a např. jakákoli jejich případná identifikace na místě je zcela nemožná.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že s žalobkyní neuzavřela žádnou smlouvu, která by se týkala Ocelových konstrukcí, kdy jediným smluvním partnerem byla pro žalovanou [právnická osoba], a.s. a žalobkyně ani neprokázala, že by Ocelové konstrukce na předmětnou stavbu dodala. Dále je skutečností, že na stavbu byly dodány ocelové konstrukce pro kouřovody ještě v roce 2018, k těmto však v souladu s čl. 18 .1.1 Smlouvy 1 nabyla vlastnické právo žalovaná. I v případě, že by dodané ocelové konstrukce pro kouřovody původně byly předmětem vlastnického práva žalobkyně a šlo by tak skutečně o žalobou požadované Ocelové konstrukce, žalovaná byla v dobré víře, že [právnická osoba], a.s. jimi může disponovat a v souladu s § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (v textu rozsudku dále jen jako ObchZ) by se žalovaná stala jejich vlastníkem a není povinna výrobky a materiály žalobkyni vracet.

3. Soud po provedeném dokazování v řízení za účasti obou účastníků vzal z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání dne [datum] a [datum], za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o dílo [číslo] ze dne [datum], tj. ze Smlouvy 1 (srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že [právnická osoba], a.s., [IČO], [právnická osoba] s.r.o., [IČO] a žalovaná se dohodly tak, že první dvě jmenované společnosti, jež budou zastoupeny [právnická osoba], a.s., zhotoví pro žalovanou (v té době pod firmou [právnická osoba]) dílo pod názvem„ Odsíření a odprášení kotlů K14, K13, K12“ (tj. Dílo - srov. odst. 1 tohoto rozsudku) a žalovaná za to zaplatí dohodnutou částku. Předmět Díla byl popsán rámcově v Příloze [číslo] smlouvy a dílo se skládá ze tří samostatných etap; první etapou je odsíření a odprášení kotle K14, druhou etapou je smluvní opce č. 1 – realizace odsíření a odprášení kotle K13, a třetí etapou je smluvní opce č. 2 – realizace odsíření a odprášení kotle K 12. V listině bylo v čl. 18 .1.1 ujednáno, že„ vlastnictví k dodávkám zboží a zařízení, dokumentací, materiálům a provedeným pracím, které zhotovitel zajišťuje v místě, kde je umístěno staveniště, přechází na objednatele postupně (po částech) okamžikem dodání zboží, zařízení a materiálů na staveniště, v případě prací jejich provedením. Zhotovitel byl oprávněn na věcech ve vlastnictví objednatele provádět práce nutné pro zhotovení díla.“ V čl. 24 listiny bylo dále ujednáno, že objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy na základě písemného oznámení zhotoviteli o porušení jeho smluvní povinnosti v případě prodlení zhotovitele s řádným dokončením Díla a jeho předáním objednateli v dohodnuté lhůtě, pokud zhotovitel nesplní svůj závazek ani v dodatečné lhůtě do 60 kalendářních dnů, kterou mu dodatečně stanovil objednatel pro splnění povinnosti zhotovitele. Pokud objednatel využije právo odstoupit od smlouvy ve smyslu předmětné smlouvy, platí plně ustanovení § 351 obchodního zákoníku (čl. 24 .1.2). Konečně v čl. 24 .1.3 bylo dohodnuto, že„ při odstoupení od smlouvy objednatelem ve smyslu odst. 24.1.1 předmětné smlouvy bude od zaplacených částek odečtena část ceny odpovídající rozsahu provedení Díla, který byl proveden a který si objednatel ponechá, zbývající zaplacená částka bude vrácena objednateli spolu s úroky ve výši nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. U části díla, kterou objednatel odmítne, je zhotovitel povinen vyklidit staveniště na své náklady, uvést jej do původního stavu. Tím není dotčeno ustanovení odst. 24.1.2“ Listina je opatřena podpisy [právnická osoba] a. s. a žalované.

5. Z listiny označené jako Smlouva o dílo ze dne [datum] č. S1463, [číslo] [bankovní účet], tj. ze Smlouvy 2 (srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že [právnická osoba], a.s., [IČO] a žalobkyně se dohodly tak, že žalobkyně zhotoví pro [právnická osoba], a.s. výrobu a montáž ocelových konstrukcí pro kouřovody v místě stavby – [anonymizováno] [část obce] ([anonymizováno 5 slov] [číslo listu] [anonymizována tři slova] [číslo listu] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov]) [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] v čl. 18 [číslo] ujednáno, že„ vlastnictví k dodávkám zboží a zařízení, dokumentací, materiálům a provedeným pracím, které zhotovitel zajišťuje v místě, kde je umístěno staveniště, přechází na objednatele postupně (po částech) okamžikem zabudování do stavby, v případě prací jejich provedením. Zhotovitel je však i nadále oprávněn na věcech ve vlastnictví objednatele provádět práce nutné pro zhotovení díla.“ Listina je opatřena podpisy [právnická osoba] a. s. a žalobkyně.

6. Z listiny označené jako Oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne [datum], že žalovaná oznámila [právnická osoba] a. s., že vzhledem k prodlení s etapou II. dle Smlouvy 1 odstupuje od Smlouvy 1 pro její podstatné porušení [právnická osoba] a. s., a to dle čl. 24 odst. [číslo] bod [číslo] písm. a) Smlouvy 1.

7. Z listiny označené jako Protokol o předání dílčího plnění ze dne [datum], že v této [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] a žalovaná mj. prohlásily, že na základě Smlouvy 1 bylo částečně plněno, přičemž v kolonce předmět dílčího plnění, k jehož předání na základě listiny došlo, je mj. uvedeno:„ [anonymizována čtyři slova] – úseky 6,7 a dopojení kouřovodů a sací komory.“ Listina je podepsána všemi třemi jmenovanými subjekty.

8. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum], že tímto bylo rozhodnuto o zjištění úpadku [právnická osoba] a. s. (výrok I.) a bylo povoleno řešení úpadku reorganizací (výrok III.).

9. Z jednotlivých listin – přípisů, že nejprve [právnická osoba] a. s. informovala žalobkyni, že žalovaná odstoupila od Smlouvy 1, a proto žalobkyni nemůže dále poskytovat plnění ze Smlouvy 2, pročež zároveň žalobkyni vyzvala, nechť ukončí veškeré činnosti související se Smlouvou 2 (přípis ze dne [datum]) a následně informovala žalobkyni o vypovězení vztahu založeného Smlouvou 2 s ohledem na svůj úpadek a na odmítnutí plnění závazků v souladu s insolvenčním zákonem (přípis ze dne [datum]). Na to reagovala žalobkyně tak, že [právnická osoba] a. s. požádala o předložení konkrétních listin a zároveň tuto společnost upozornila na to, že v areálu stavby se nachází výrobky a materiál, které jsou předmětem vlastnického práva žalobkyně (přípis ze dne [datum]). Poté [právnická osoba] a. s. odkázala žalobkyni s ohledem na ztrátu dispozičních oprávnění s materiálem na předmětné stavbě na žalovanou (přípis ze dne [datum]). Žalobkyně se následně obrátila se svým požadavkem na vydání konkrétně specifikovaných Ocelových konstrukcí na žalovanou (přípis – předžalobní upomínka ze dne [datum]), na což žalovaná reagovala tak, že [příjmení] konstrukce s odkazem na své vlastnické právo k nim odmítla vydat (přípis – sdělení ze dne [datum]).

10. Z emailové korespondence mezi účastníky tohoto řízení v době od [datum] do [datum], že účastníci se pokusili domluvit na dokončení plnění vyplývajícího ze Smlouvy 2, které by žalobkyně uskutečnila přímo pro žalovanou, k dohodě však vzhledem k rozdílným postojům k nabídnuté ceně za dokončení díla nedošlo.

11. Z fotografií založených do spisu žalobkyní ve spojení s výpověďmi svědků (viz násl. odstavce tohoto rozsudku), že na těchto jsou patrné některé části Ocelových konstrukcí, přičemž některé z nich jsou zároveň zabudovány do [anonymizováno] [část obce] v [obec] – [část obce]. Např. na fotografii označené z její rubové strany křížkem lze vidět kouřovod v elektrárně, který je obklopen ocelovými konstrukcemi, jež tvoří jeho podpěry a průchozí plošiny.

12. Z výpovědí svědků, kteří byli vyslechnuti u jednání dne [datum], vzal soud dále za prokázané následující skutečnosti:

13. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], že svědek byl po dobu asi 16 let zaměstnancem žalobkyně jako vedoucí střediska na výrobu ocelových konstrukcí. Žalobkyně pro [právnická osoba] a.s. dodávala ocelové konstrukce v areálu žalované v [obec] [část obce] v elektrárně, která je vedle [anonymizováno]. Žalobkyně tak činila na základě písemné smlouvy se [právnická osoba] a.s., přičemž tato společnost byla generálním dodavatelem díla pro žalovanou. Úkolem žalobkyně bylo na základě zadávací dokumentace dodat, a následně v určité fázi i namontovat ocelové konstrukce, k čemuž však v celém rozsahu nedošlo. Mezi asi osmi subdodavateli byla žalobkyně na stavbě jediná, kdo měl na starosti ocelářské práce, a tedy ocelové konstrukce. Na stavbu bylo dovezeno asi 500 tun ocelových konstrukcí, a to v podobě jednotlivých dílů, které byly po vyložení na odkládací plochu přemísťovány na místa, kam patří a tam došlo ke smontování a zabudování do stavby. O složení nebyl sepsán žádný protokol. Ocelové konstrukce sloužily jako nosné konstrukce pro potrubí, jako obslužné lávky, jeřábová dráha a hlavní či pomocné konstrukce. Vzhledem k tomu, že stavba probíhala v etapizaci (na žalobkyní dodané ocelové konstrukce další dodavatelé montovali konstrukce své, tudíž pokud například trubka potřebovala podpěry, žalobkyně vyhotovila nejprve je a někdo jiný zhotovil potrubí), jednotlivé konstrukce nebyly zkompletovány, jak bylo požadováno, neboť žalobkyně nemohla přistoupit k další fázi zhotovení díla. Veškeré obchodní záležitosti byly řešeny se [právnická osoba] a.s., s žalovanou žalobkyně žádnou smlouvu uzavřenou neměla. Po úpadku uvedené společnosti se žalovaná obrátila na žalobkyni s tím, nechť se dohodnou na dokončení díla, kdy zbývalo namontovat asi jednu třetinu ocelových konstrukcí, k dohodě však v důsledku rozdílných názorů na cenu nedošlo. Po předestření fotografií zmiňovaných v odst. 10 tohoto rozsudku svědek uvedl, že na těchto jsou patrné kouřovody a konstrukce, které ještě nebyly smontovány, a to v místě, kde probíhala stavba. Žalobou požadované Ocelové konstrukce označené čísly 1 – 26 dokáže svědek jednoznačně identifikovat, neboť seznam obsahující tyto konkrétní Ocelové konstrukce zhotovoval sám svědek a jedná se o konstrukce, které žalobkyně na stavbě nestihla nesmontovat, tedy asi o jednu třetinu původního počtu všech ocelových konstrukcí, které měly být namontovány. Svědek má informaci, že tyto nenamontované konstrukce později namontovala [právnická osoba] a.s.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že u žalované pracuje 36 let, v současné době jako vedoucí technického útvaru a po celou dobu se pohybuje v oboru energetiky. Žalobkyně měla do areálu žalované dodat ocelové konstrukce, s žalobkyní však žalovaná žádnou smlouvu neměla, neboť žalobkyně byla toliko subdodavatelem. Se [právnická osoba] a.s. měla žalovaná uzavřenou písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla instalace odsiřovacích jednotek pro některé stávající kotle v elektrárně v [část obce]. Žalobkyně měla dělat ocelové konstrukce, tzn. především průchozí plošiny a nosné ocelové konstrukce. Svou práci však žalobkyně nedokončila, neboť [právnická osoba] a.s. skončila v insolvenci. Ocelové konstrukce si na stavbu vozila sama žalobkyně, k přebírání jednotlivých prací však docházelo ze strany žalované od [právnická osoba] a.s., nikoliv od žalobkyně a žalovaná ani nekontrolovala jednotlivé dodávky. Na konci listopadu 2018 žalovaná vyzvala [právnická osoba] a.s. k plnění díla, neboť byla ve značném prodlení. K realizaci celého díla však nedošlo, proto žalovaná požádala žalobkyni, aby dokončila část díla, kterou měla žalobkyně původně vyhotovit, protože pro žalovanou bylo nejjednodušší oslovit jednotlivé subdodavatele. Žalobkyně však měla nepřiměřené požadavky, kdy nacenila něco, co už bylo zabudované v díle, tudíž k dohodě nedošlo. Asi 80 % ocelových konstrukcí žalobkyně do té doby namontovala a poté, co se s ní žalovaná nedohodla na další spolupráci, žalovaná oslovila konkrétní společnosti, které by mohly část díla, jež původně měla zhotovit žalobkyně, dokončit, přičemž vybrána byla v druhé polovině roku 2019 [právnická osoba] a.s., která dílo dokončila a předala žalované a v současné době se tak na předmětné stavbě nenachází žádné volné ocelové konstrukce. Všechno, co žalobkyně dovezla na předmětnou stavbu, následně [právnická osoba] a.s. použila pro dokončení díla, žalovaná přitom vycházela z uzavřené smlouvy se [právnická osoba] a.s. Žalovaná podle svědka neměla žádné pochybnosti o vlastnickém právu [právnická osoba] a.s. k předmětným ocelovým konstrukcím a o jakékoliv smlouvě mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s. svědek v době dodání těchto konstrukcí nic nevěděl. Pakliže by měly být ocelové konstrukce ze stavby vyjmuty, nebylo by možno řádně provozovat předmětné dílo, neboť v prvé řadě by spadla odsiřovací jednotka, nebylo by možné obsluhovat jednotlivé kotle a jeden z kotlů by se nemohl provozovat vůbec. Pokud by jakákoliv část ocelových konstrukcí byla odstraněna, došlo by k ohrožení bezpečnosti osob na místech, kde by jednotlivé ocelové konstrukce chyběly – spadla by celá technologie vedoucí spaliny, neboť právě ocelové konstrukce ji nesou a v případě obslužných plošin, po kterých chodí jednotliví pracovníci, by následně nebylo možné obsluhovat odsiřovací jednotky, což svědek naznačil i na jedné z fotografií zmiňovaných v odst. 10 tohoto rozsudku, která je z rubové strany označena křížkem.

15. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu – to se týká např. i spisu vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 59 C 118/2019, z něhož jsou pro soud v projednávané věci významné toliko právní závěry vyjádřené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, č. j. 15 Co 46/2021 - 223, nikoli skutková zjištění (viz odůvodnění v odst. 28 a násl. tohoto rozsudku).

16. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se dne [datum] dohodla se [právnická osoba] a.s., že pro ni uskuteční výrobu a montáž ocelových konstrukcí pro kouřovody v místě stavby – elektrárna [část obce], tedy v areálu patřícím žalované, což tvořilo část Díla, jež pro žalovanou měla uskutečnit [právnická osoba] a.s. na základě písemného ujednání ze dne [datum], přičemž v druhé polovině roku 2018 žalobkyně z větší části plnila (do areálu elektrárny dovezla a následně zabudovala asi dvě třetiny všech ocelových konstrukcí), avšak v důsledku ukončení smluvního vztahu mezi [právnická osoba] a.s. a žalovanou k dokončení veškeré montáže nedošlo a v areálu elektrárny zůstaly [příjmení] konstrukce, které v druhé polovině roku 2019 do systému elektrárny zabudovala [právnická osoba] a.s.

17. Podle § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v textu rozsudku dále jen jako „o. z.“), součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

18. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Podle § 446 ObchZ, kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

21. Podle § 536 ObchZ, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

22. Podle § 541 ObchZ, ohledně věcí, které zhotovitel opatřil k provedení díla, má postavení prodávajícího, pokud z ustanovení upravujících smlouvu o dílo nevyplývá něco jiného. V pochybnostech se má za to, že kupní cena těchto věcí je zahrnuta v ceně za provedení díla.

23. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

24. Pro rozhodnutí ve věci bylo v prvé řadě naprosto zásadním zjištění, zda se jednotlivé [příjmení] konstrukce nacházejí volně v areálu elektrárny, jak bylo původně uváděno v žalobě, či zda tyto jsou již do systému elektrárny zabudovány, jak následně tvrdila žalobkyně ve svém doplnění žaloby, přičemž po provedeném dokazování soud dospěl k jednoznačnému závěru, že vydání Ocelových konstrukcí fakticky možné není a žalobě tak vyhovět již z tohoto důvodu nelze.

25. Soud nejprve uvádí, že v řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o pravosti či obsahové správnosti jakékoliv jako důkaz provedené listiny (tyto ani nebyly tvrzeny) a v případě obou vyslechnutých svědků lze uzavřít, že k jejich věrohodnosti soud rovněž nemá jakékoliv negativní poznatky či pochybnosti, když tito současní (svědek [anonymizováno]), resp. bývalí (svědek Ing. [příjmení]) zaměstnanci obou účastníků řízení souvisle a na sobě nezávisle popsali vzájemné smluvní vztahy mezi oběma účastníky řízení a [právnická osoba] a.s. Soud nevidí jakýkoliv důvod, proč by tito svědci měli mít zájem na výsledku tohoto řízení, když se jedná o spor výhradně mezi žalobkyní a žalovanou jakožto právnickými osobami, přičemž negativní ani pozitivní výsledek sporu pro kteréhokoliv účastníka se těchto svědků jakožto toliko jejich zaměstnanců (v případě Ing. [příjmení] nadto bývalého zaměstnance) zjevně nikterak nedotkne; opačný závěr či snad že by tito svědci měli být kýmkoliv při své výpovědi ovlivňováni, nebylo v řízení ani tvrzeno, natožpak prokázáno. Soud zároveň považuje za podstatné, že oba svědci jsou zjevně odborníci ve svých oborech, kdy např. svědek [příjmení] v oblasti energetiky vystupuje již 36 let, a pokud jde o některé technické závěry obou svědků (viz dále odst. 27 tohoto rozsudku), má soud za to, že tyto jsou pro jeho rozhodnutí naprosto dostačující a v řízení tak nebylo třeba k takovým závěrům zajišťovat odborné vyjádření či snad dokonce znalecký posudek.

26. Dále třeba zmínit, že podle ustálené judikatury vztahující se k úpravě obsažené v ust. § 120 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), platné do [datum], avšak plně aplikovatelné i v podmínkách současné právní úpravy (§ 505 o. z.), je právní institut součástí věci zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon stanoví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné ve dvou kritériích: 1. na vzájemné sounáležitosti věcí, 2. na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť„ to, co k věci podle její povahy náleží“, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby bylo možno uvažovat, zda jiná, relativně samostatná věc k ní„ patří“ natolik neodmyslitelně, že nemůže být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém, formulace„ nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila“ však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věci. Charakter„ oddělení“ zákon nestanoví a tedy nutně pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání oken domu), přes manipulaci ničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé jednoduše proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení věcí některým z uvedených způsobu znamená pro věc hlavní (nikoliv též nutně pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jednotlivých jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást věci se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999 ve věci sp. zn. 25 Cdo 770/98, ze dne 27. 1. 2011 ve věci sp. zn. 22 Cdo 2958/2008).

27. V projednávané věci přitom z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že veškeré ocelové konstrukce zhotovené žalobkyní a dodané na místo stavby, tj. [anonymizováno] [část obce], plnily funkci průchozích plošin a nosných (hlavních či pomocných) konstrukcí pro kouřovody v rámci odsíření kotle žalované, což soud zjistil především z výslechu obou v řízení slyšených svědků a rovněž ze Smlouvy 2. Takovou funkci pak měly plnit i Ocelové konstrukce, jež na stavbě zůstaly poté, co žalovaná odstoupila od Smlouvy 1 a žalobkyni nadále nebylo umožněno v provádění díla pokračovat. Umístění nenamontovaných Ocelových konstrukcí v areálu žalované po takovém odstoupení od Smlouvy 1 potvrdili oba slyšení svědci, přičemž z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] vyplynulo, že se jednalo o ocelové konstrukce specifikované v žalobě. Oba vyslechnutí svědci však zároveň shodně vypověděli, že veškeré Ocelové konstrukce již byly zabudovány do systému elektrárny v druhé polovině roku 2019, a to [právnická osoba] a.s., tedy došlo k dokončení díla, jak toto bylo původně specifikováno ve Smlouvě 2; takovou skutečnost ve svém vyjádření ze dne [datum] ostatně uvedla i sama žalobkyně. Jak soud dále zjistil z výpovědi svědka [příjmení] ve spojení s fotografiemi předloženými žalobkyní, o kterých oba svědci shodně prohlásili, že na těchto jsou zachyceny ocelové konstrukce a kouřovody v areálu žalované, aktuálně fakticky není možné jednotlivé Ocelové konstrukce z kouřovodů a systému elektrárny žalované vyjmout, neboť v takovém případě by došlo k ohrožení bezpečnosti osob na místech, kde by jednotlivé ocelové konstrukce chyběly, došlo by k pádu celé technologie vedoucí spaliny, neboť právě ocelové konstrukce ji nesou a v případě obslužných plošin, po kterých chodí jednotliví pracovníci, by následně nebylo možné obsluhovat odsiřovací jednotky. Je tudíž naprosto zřejmé, že Ocelové konstrukce plní funkci nezbytnou při provozu elektrárny a vzhledem k citované judikatuře v předcházejícím odstavci se bez nejmenších pochybností jedná o součásti věci, kdy v případě jejich oddělení by došlo ke změně ve funkčnosti elektrárny ve smyslu jejího ztížení či zhoršení a došlo by tedy k narušení hodnoty elektrárny jakožto věci hlavní nejméně po stránce funkční. Nejsou-li tedy v současné době Ocelové konstrukce samostatnou věcí, staly se součástí elektrárny [část obce] jako věci hlavní a jejich vlastníkem je, a to nejméně od okamžiku zabudování do systému elektrárny, žalovaná jakožto subjekt vlastnící celou elektrárnu (existence vlastnického práva žalované k elektrárně byla mezi účastníky nesporná), neboť nemůže dojít k jejich funkčnímu oddělení od elektrárny a nejsou proto samostatným předmětem vlastnického práva, tedy ani občanskoprávních vztahů a právních jednání. Již z tohoto důvodu proto Ocelové konstrukce není možné vydat a žalobě tak vyhovět nelze.

28. Soud se dále podrobněji nezabýval tím, zda např. některé Ocelové konstrukce by teoreticky bylo možné ze systému elektrárny vyjmout a s těmito nadále nakládat jako s věcmi v právním slova smyslu (k tomu soud ani nežádal odborného vyjádření či znaleckého posudku), neboť i v případě takové teoretické v úvahu přicházející možnosti vynětí (některých) Ocelových konstrukcí z elektrárny, by žalobkyně na tyto neměla nárok, neboť jejich vlastníkem se stala žalovaná a samotným následným zabudováním se nedopustila ničeho nezákonného, jak je dále rozvedeno (nutno přitom uvést, že k veškerým níže uváděným právním závěrům – mimo odůvodnění nákladového výroku – dospěl i Krajský soud v Ostravě v intencích jím projednávané věci v rozsudku ze dne 13. 4. 2021, č. j. 15 Co 46/2021 – 223, jenž je založen ve spise).

29. Byla-li Smlouva 1 uzavřena dne [datum], tj. za působnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, pak se v souladu s ust. § 3028 o. z. na posouzení otázky vzniku touto smlouvou založeného závazkového právního vztahu, jakož i práv a povinností z něho vzniklých, včetně otázek zániku vztahu, použije dosavadní právní úprava obsažená zejména v ObchZ, a to především ust. § 536 a násl. (na rozdíl od Smlouvy 2, která vzhledem k datu uzavření spadá do režimu ust. § 2586 a násl. o. z.). Přitom k zodpovězení otázky zda, jak a kdy nabyla žalovaná vlastnické právo k Ocelovým konstrukcím dodaným podle Smlouvy 1 na staveniště v průběhu roku 2018 (toto bylo mezi účastníky nesporné), není možno vyjít z ust. § 542 odst. 1 ObchZ, neboť dodávané Ocelové konstrukce nepředstavovaly samy o sobě předmět Díla, ale pouze jednu z jeho komponent. Dílem bylo provedení„ odsíření a odprášení kotlů K14, K13, K12“ (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 124/2003). Navíc realizace závazku dodavatele díla nesměřovala ke zhotovení nové věci, ale pouze k její úpravě ve smyslu ust. § 652 odst. 1 obč. zák. V souladu s ust. § 541 ObchZ je proto k přechodu vlastnického práva k Ocelovým konstrukcím, jakožto k věci opatřené zhotovitelem k provedení díla, nutno aplikovat ustanovení o kupní smlouvě, neboť zhotovitel má vůči objednateli ve vztahu k věcem opatřeným pro provádění díla postavení prodávajícího.

30. Žalovaná a [právnická osoba] a.s. se přitom v čl. 18 [číslo] Smlouvy 1 odchýlily od ust. § 443 odst. 1 ObchZ a vlastnické právo ze zhotovitele na objednatele k jednotlivým zařízením jakožto komponentům prováděného Díla mělo přejít v okamžiku jejich dodání na staveniště, aniž by muselo dojít k formálnímu předání těchto komponent Díla, a současně bez ohledu na to, zda takto na staveniště určené k provedení Díla zařízení nezbytné pro realizaci Díla dodal zhotovitel osobně či jím určený subdodavatel. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [právnická osoba] a.s. nebyla vlastníkem Ocelových konstrukcí, což se podává především z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], neboť veškeré Ocelové konstrukce zhotovila (resp. nakoupila) a do areálu elektrárny dodala žalobkyně, a také z čl. 18 .1.1 Smlouvy 2, podle něhož mělo vlastnické právo na [právnická osoba] a.s. přejít až okamžikem zabudování do stavby, v případě prací jejich provedením, k čemuž však došlo až po odstoupení od obou smluv.

31. Nebyl-li tedy zhotovitel ([právnická osoba] a.s.) vlastníkem Ocelových konstrukcí, pak aby žalovaná mohla nabýt vlastnické právo k nim jejich složením na staveniště v souladu s bodem 18.1.1 Smlouvy 1, musely by být splněny zákonné podmínky uvedené ve shora citovaném ust. § 446 ObchZ. Uvedená právní úprava zohledňuje a současně upřednostňuje dobrou víru kupujícího před ochranou vlastnického práva původního vlastníka. Současně však klade na kupujícího zvýšené požadavky; ust. § 446 ObchZ chrání dobrou víru kupujícího při nabývání vlastnictví jen a pouze v případě, že nevěděl nebo vědět neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem prodávané věci a je tedy vždy nutné, aby kupující v situacích, v nichž jsou o jeho dobré víře sebemenší pochybnosti, prokázal (nese v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní), že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající byl skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v tomto smyslu skutečně v dobré víře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2016 ve věci sp. zn. 21 Cdo 3895/2015). Po nabyvateli je tak vyžadováno, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a využil k tomu všechny dostupné prostředky, a to v situaci, kdy existují o právu prodávajícího věc převést (a tudíž i dobré víře kupujícího) sebemenší pochybnosti. Není-li tu objektivně pochybnost o oprávnění prodávajícího převést vlastnictví k věci, nelze klást na investigativní aktivitu nabyvatele stejné nároky, jako když tu objektivní pochybnosti jsou. Předpokladem závěru o tom, že nabyvatel nevyužil všechny dostupné prostředky k přesvědčení se o oprávnění převodce věc převést, je tedy zjištění, že byly dány zvláštní, nestandardní okolnosti. Pokud zde takové okolnosti, které musejí objektivně vyvolat pochybnosti, nejsou, nelze nabyvateli vytýkat, že neučinil ohledně oprávnění převodce naprosto vše, co učinit mohl. Z této úpravy tak nelze dovodit závěr, že je vždy na nabyvateli, aby si ověřil nabývací titul převodce. K tomu je povinen přistoupit pouze tehdy, existují-li o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020 ve věci sp. zn. 22 Cdo 2974/2019).

32. V projednávané věci přitom nebylo po provedeném dokazování zjištěno, že by k době, kdy došlo ke složení Ocelových konstrukcí na staveniště (tj. rok 2018) existovaly z objektivního hlediska jakékoliv pochybnosti o tom, že zhotovitel podle Smlouvy 1 nebyl oprávněn Ocelovými konstrukcemi nakládat za účelem provedení díla sjednaného se žalovanou. Sama žalobkyně k této době žádné pochybnosti o dobré víře žalované jakožto nabyvatelky netvrdila, když tyto výhradně vztahovala k vzájemné korespondenci obou účastníků tohoto řízení, k níž došlo až v říjnu roku 2019. Skutečnost, že Ocelové konstrukce na staveniště nedodala [právnická osoba] a.s., ale sama žalobkyně, o čemž byla žalovaná informována, pokud udělila žalobkyni souhlas s vjezdem do svého areálu, z objektivního hlediska žádné pochybnosti o oprávněnosti [právnická osoba] a.s. disponovat s Ocelovými konstrukcemi nevyvolává. Naopak, pokud věc nezbytnou pro provedení díla na staveniště dodal subdodavatel zhotovitele jakožto její původní vlastník, mohla žalovaná důvodně předpokládat, že vztahy mezi dodavatelem Ocelových konstrukcí a zhotovitelem díla pro žalovanou jsou vyřešeny natolik, že zhotovitel je oprávněn použít dodávané [příjmení] konstrukce k provedení díla bez jakýchkoliv dalších právních závad. Žalovaná proto ani nebyla povinna pro zachování své dobré víry vyvíjet jakoukoliv aktivitu k ověření si oprávnění zhotovitele použít [příjmení] konstrukce pro splnění jeho závazku ze Smlouvy 1. Svědek [jméno] [příjmení] pak potvrdil, že žalovaná neměla žádné pochybnosti o vlastnickém právu [právnická osoba] a.s. k Ocelovým konstrukcím a o jakékoliv smlouvě mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s. svědek v době dodání Ocelových konstrukcí nic nevěděl; stejně tak svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že veškeré obchodní záležitosti žalobkyně řešila se [právnická osoba] a.s., což je dle názoru podepsaného soudu zcela logické, neboť to byla právě žalobkyně, kdo byl subdodavatelem uvedené společnosti. V době složení Ocelových konstrukcí na staveniště realizace díla probíhala, žádné problémy s plněním obou smluv žádná ze stran netvrdila, [právnická osoba], a. s., nebyla v této době v insolvenčním řízení (to bylo zahájeno až v lednu 2019 a úpadek byl prohlášen dne [datum]). K okamžiku přechodu vlastnického práva k Ocelovým konstrukcím jejich složením na staveniště proto zjevně neexistovaly sebemenší pochybnosti o tom, že zhotovitel je oprávněn disponovat Ocelovými konstrukcemi ve smyslu jejich začlenění do probíhajícího Díla, včetně převodu vlastnického práva na žalovanou a že tedy nabytí vlastnického práva k Ocelovým konstrukcím ze strany žalované nebrání žádné právní závady.

33. Žalovaná pak své vlastnické právo k Ocelovým konstrukcím nepozbyla ani poté, co došlo k odstoupení od Smlouvy 1 jakožto právního titulu, na základě kterého vlastnické právo k Ocelovým konstrukcím nabyla. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná odstoupila od Smlouvy 1 dopisem ze dne [datum], a to v souladu s bodem 24.1.1 smlouvy pro prodlení zhotovitele s řádným dokončením díla a jeho předáním objednateli v dohodnuté lhůtě. Jak dovodila právní teorie i soudní praxe, dle ust. § 349 odst. 1 ObchZ, v oblasti obchodních vztahů odstoupením od smlouvy zaniká smlouva s účinky ex nunc, tj. ke dni účinnosti odstoupení, nikoliv tedy od počátku. Současně však z ust. § 351 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první ObchZ vyplývá, že i v oblasti obchodních závazkových vztahů se odstoupení týká též těch závazků, které byly v době účinnosti odstoupení již splněny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2016 ve věci sp. zn. 32 Cdo 3234/2014). Nastoupení účinků odstoupení od smlouvy uvedených v ust. § 351 odst. 1 ObchZ předpokládaly také smluvní strany Smlouvy 1, pokud v bodě 24.1.2. na toto zákonné ustanovení odkázaly. Současně se však přípustně odchýlily od dispozitivní úpravy obsažené v ust. § 351 odst. 2 ObchZ, když si v bodě 24.1.3 Smlouvy 1 dohodly, že při odstoupení od smlouvy objednatelem ve smyslu bodu 24.1.1 smlouvy bude od zaplacených částek odečtena část ceny odpovídající rozsahu díla, který byl proveden a který si objednatel ponechá, zbývající zaplacená částka bude vrácena objednateli spolu s úroky ve výši nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. U části díla, kterou objednatel odmítne, je zhotovitel povinen vyklidit staveniště na své náklady a uvést je do původního stavu. Tím není dotčeno ustanovení bodu 24.1.

2. Odchylnou úpravu účinků odstoupení od smlouvy v tom smyslu, že ne všechna práva nabytá před odstoupením od smlouvy budou zrušena, připustila judikatura Nejvyššího soudu např. v rozsudku ze dne 30. 3. 2011 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1289/2009 či ze dne 13. 1. 2010 ve věci sp. zn. 31 Cdo 4356/2008. Z citovaného smluvního ujednání obsaženého v bodě 24.1.3 Smlouvy 1 tak jednoznačně plyne, že i pro případ zrušení smlouvy o dílo v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany objednatele mělo být zachováno jeho vlastnické právo k dosud dodaným komponentům díla a již provedeným pracem s tím, že bylo pouze na vůli objednatele, které části již dodaného díla si„ ponechá“, a které naopak„ odmítne“ s následným finančním vypořádáním vzájemně poskytnutých majetkových hodnot. Uvedená smluvní úprava přitom logicky navazuje na úpravu obsaženou v bodě 18.1.1 Smlouvy 1, neboť pokud měla žalovaná jako objednatel rozsáhlého, cenově nákladného díla, za účelem jeho řádného provedení v úmyslu nabývat jeho jednotlivé části postupně již jejich samotným dodáním na staveniště, nedávalo by smysl, aby v důsledku zrušení smlouvy z důvodu na straně zhotovitele pozbyla vlastnické právo k věcem, které by byly využitelné pro dokončení díla jiným dodavatelem. Ostatně toto plyne i z následného chování žalované, která poté, co odstoupila od Smlouvy 1, podle obsahu protokolu ze dne 19. 2. 2019 projevila vůli ponechat si části díla, včetně„ OK (tj. ocelové konstrukce) Penthouse, kouřovod – úseky 6,7 a dopojení kouřovodů a sací komory.“ 34. S ohledem na vše výše uvedené lze uzavřít, že žalobkyně se v prvé řadě nemůže domáhat vydání Ocelových konstrukcí, které byly zabudovány do systému elektrárny a staly se tak součástí jiné věci (věcí), avšak i v případě, že by např. bylo možné vynětí těchto (některých) Ocelových konstrukcí, platí, že vlastnické právo k nim vzhledem ke své dobré víře a v souladu se Smlouvu 1 již dříve nabyla žalovaná. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované (žaloba byla zcela zamítnuta) přiznal náhradu nákladů ve výši 15 246 Kč. Žalovaná ve svém vyúčtování nákladů řízení ze dne [datum] navrhla, nechť je tarifní hodnota pro účely výpočtu odměny zástupce určena částkou [částka], když tato výše odpovídá hodnotě Ocelových konstrukcí, kterak je ocenila přímo žalobkyně ve své cenové nabídce ze dne [datum]. Soud se však s takovým návrhem žalované nemohl ztotožnit. Uvedená cenová nabídka obsahuje dvě ceny, jednak 7 990 000 Kč bez DPH a jednak 9 990 000 Kč bez DPH, přičemž v obou těchto částkách je zohledněna nejen cena Ocelových konstrukcí, ale i dalších prací a jiných služeb. V případě částky 7 990 000 Kč (bez DPH), od které žalovaná odvíjí tarifní hodnotu ve věci, je přitom zjevné, že tato představuje kromě ceny materiálu v jakosti S 235, S 355 (tedy samotných Ocelových konstrukcí) i zpracování výrobní dokumentace, zpracovací náklady, technickou přípravu výroby, montážní práce, lešení apod. Z cenové nabídky vyhotovené žalobkyní ani z žádné jiné listiny nacházející se ve spise není možné určit cenu toliko Ocelových konstrukcí, naopak k jejich skutečné a objektivní hodnotě by bylo možné dospět výlučně prostřednictvím znalce zpracováním znaleckého posudku, což by zvýšilo náklady řízení (rozpor se zásadou hospodárnosti) a především pak celé řízení značně protáhlo (rozpor se zásadou rychlosti a projednání v přiměřené lhůtě), pročež je třeba aplikovat ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů – nutno přitom zmínit, že sazba mimosmluvní odměny po dobu tohoto řízení zůstala neměnná – (dále jen„ AT“), neboť hodnotu věcí (tj. Ocelových konstrukcí) lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a za tarifní hodnotu je proto nutno považovat částku 10 000 Kč (srov. mutatis mutandis např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2102/2016). Při určení samotné výše náhrady soud vycházel z těchto nákladů: -) Odměna za 7 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 4 AT, které uskutečnil zástupce žalované, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 2. 3. 2020 (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 14. 1. 2021 (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 1. 3. 2021 (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) účast zástupce žalované na jednání před soudem přesahujícím čtyři hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, což tvoří 3 úkony právní služby, dne [datum], -) 7 náhrad hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 AT za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 2 100 Kč a -) náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 12 600 Kč, a to ve výši 2 646 Kč, neboť právní zástupce žalované prokázal, že je jejím plátcem.

36. K náhradě nákladů řízení soud dodává, že zástupce žalované uskutečnil rovněž úkon v podobě účasti u jednání dne [datum], nicméně tento do svého vyúčtování ze dne [datum] nezahrnul, pročež náhrada v podobě odměny za tento úkon právní služby žalované přiznána nebyla, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). [anonymizována dvě slova], [jméno], [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno] [anonymizována dvě slova]. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718.). Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Konečně, výrokem III. bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění ke dni podání žaloby (dále jen„ ZSOP“) o vrácení části soudního poplatku, neboť tento byl podle názoru podepsaného soudu vybrán v nesprávné výši, kdy dle položky 4 bod 1 písm. c) přílohy ZSOP, měl být vybrán v částce 2 000 Kč Soudní poplatek ve výši 52 000 Kč, jenž žalobkyně zaplatila na základě výzvy soudu uskutečněné usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 27 C 251/2019-7, zjevně vychází z určení této výše částkou 2 000 Kč za každou z 26 žalobou požadovaných věcí (Ocelových konstrukcí), takový závěr však nemá oporu v citovaném zákoně. Ačkoliv v zákoně o soudních poplatcích a jeho příloze není výslovně uvedeno, zda se z návrhu na zahájení řízení o vydání věcí vybírá poplatek ve výši 2 000 Kč bez ohledu na počet movitých věcí, jejichž vydání je navrhováno, anebo za každou takovou movitou věc, výkladem lze jednoznačně dospět k první jmenované variantě, a to jak za použití výkladu a contrario (srov. písm. a/, resp. b/ zmiňované položky, jež hovoří o vybrání poplatku za každou nemovitou věc, resp. za každý obchodní závod), tak výkladem teleologickým, tj. výkladem podle účelu zákona (tzv. reivindikačními žalobami může být, a mnohdy i je, žalováno vydání mnoha věcí, přičemž v případě např. vydání několika stovek individuálně určených věcí, třeba i nepatrné hodnoty, by v případě výběru soudního poplatku 2 000 Kč za každou tuto položku byl„ běžnému“ žalobci prakticky znemožněn přístup ke spravedlnosti) – ke stejnému závěru v podrobnostech srov. např. usnesení Městského soud v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 16 Co 369/2002.

Poučení