27 C 266/2023 - 81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [adresa] [adresa] o zaplacení 144 302 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 143 221,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 143 221,77 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 143 221,77 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to ode dne [datum] do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 837,08 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 600,45 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z úroku z prodlení 15 % ročně z částky 2 600,45 Kč od [datum] do [datum], a to ode dne [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 837,08 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z úroku z prodlení 15 % ročně z částky 837,08 Kč od [datum] do zaplacení, a to ode dne [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 243,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 243,15 Kč od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 243,15 Kč od [datum] do zaplacení, a to ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení[Anonymizováno]

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba]) zamítlo rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [údaj umožňující identifikaci], odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“) ze dne [datum], č. j. [údaj umožňující identifikaci], vydaného na základě [údaj umožňující identifikaci] zahájené [datum]. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni doměřena [údaj umožňující identifikaci] za [údaj umožňující identifikaci] ve výši 7 834 270 Kč s povinností úhrady penále 1 566 854 Kč. Správní žaloba proti rozhodnutí [právnická osoba] byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. O kasační stížnosti žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl doručen žalované [datum]. Celková doba řízení od [datum] do [datum] činila 10 let a 4 měsíce. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 2 zaplacení částky 124 500 Kč. Co do částky 53 625 Kč vzala žalobkyně žalobu po úhradě žalovanou provedenou [datum] zpět. Za dobu od [datum] do [datum] vznikl žalobkyni nárok na úrok 2 121,13 Kč; dále měla nárok na úrok z částky 70 875 Kč o [datum] do [datum] ve výši 13 216,25 Kč. Žalovaný projevil vůli započítat částku 32 812,47 Kč uhrazenou dne [datum] na úhradu nemajetkové újmy vzniklou za část průtažného řízení od [datum] do [datum]. S tímto žalobkyně nesouhlasila, tuto částku započetla na dlužné úroky, zůstatek ve výši 17 475,09 Kč započetla na nárok vymáhaný u Obvodního soudu pro Prahu 2. Žalobkyni byla nepřiměřeně dlouhým řízením způsobena nemajetková újma. U žalované svůj nárok uplatnila žalobkyně přípisem ze dne [datum]. Průtahy byly způsobeny [právnická osoba] (souhlasně se vyjádřil Městský soud v Praze), Městským soudem v Praze a Nejvyšším soudem v Praze v důsledku nedostatečného personálního obsazení. Výši zadostiučinění požadovala žalobkyně v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011). Za první dva roky žádala částku 20 000 Kč, za dalších 5 let 160 000 Kč a 4 * 1 667 Kč za zbývající měsíce, tj. 186 668 Kč. Tuto částku zvýšila o 20 %, tj. 268 802 Kč.

2. Žalobou ze dne [datum] uplatnila nárok na zaplacení částky 215 402,09 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a s úrokem z úroků dle § 1806 o. z. Podáním ze dne [datum] žalobu opravila, kdy se domáhala zaplacení částky 144 302 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení z tohoto úroku z prodlení, a to ode dne [datum] do zaplacení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu 143 221,77 Kč a nadále se domáhala zaplacení částky 1 080,23 Kč. K tomu uvedla, že celková částka, jež jí měla být přiznána za dobu průtažného řízení od [datum] do [datum], měla být ve výši 36 493,15 Kč. Žalovaná dne [datum] uhradila částku 32 812,47 Kč a dne [datum] částku 2 600,45 Kč. Zbytek nároku vzala zpět z důvodu existence rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], který výši odškodnění stanovil odlišně od žalobkyně. K částce 1 080,23 Kč uvedla, že se jedná o nárok za dobu od [datum] do [datum], tj. 888 dnů. Částka za roční zadostiučinění činí 15 000 Kč, proto za dané období náleží žalobkyni částka 36 493,15 Kč (15 000 Kč / 365 dní * 888 dní). Od této částky byla odečtena částka 32 812,47 Kč a částka 2 600,45 Kč. Žalobkyně dále z částky 1 080,23 Kč požadovala úhradu úroku z prodlení a úrok z prodlení z tohoto úroku.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že dne [datum] byla zahájena [právnická osoba] [údaj umožňující identifikaci] u žalobkyně. Dne [datum] byl [právnická osoba] žalobkyni zaslán výsledek kontrolního zjištění DPH, proti němuž byla dne [datum] podána stížnost žalobkyní. Dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna o nepřípustnosti stížnosti a dne [datum] byla žalobkyně [právnická osoba] vyzvána k dostavení se v navržených termínech. Dne [datum] žalobkyně žádala o stanovení přiměřené lhůty vyjádření. [datum] se k [právnická osoba] dostavil zástupce žalobkyně. Dne [datum] bylo žalobkyni zasláno vyrozumění o výsledku šetření. Dne [datum] byla žalobkyni zaslána zpráva o [údaj umožňující identifikaci]. Dne [datum] byl vydán dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období září 2009 ve výši 7 834 270 Kč a žalobkyni byla dále uložena povinnost uhradit penále 1 566 854 Kč. Dne [datum] bylo podáno odvolání. O tomto bylo [právnická osoba] rozhodnuto [datum]. Dne [datum] byla zamítnuta žaloba žalobkyně. Kasační stížnost žalobkyně byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku 7 let a 11 měsíců (od [datum] do [datum]) v celkové výši 124 500 Kč. Žádost nebyla postoupena žalované; vůči této byla dne [datum] podána žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 2. V průběhu procesních postupů jmenovaného soudu bylo žalobkyni doručeno sdělení žalované ze dne [datum], č. j. [spisová značka]-[č. účtu]-[spisová značka], jímž byla žalobkyně vyrozuměna o přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši 53 625 Kč. Dne [datum] bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby řízení částečně zamítnuto, ve zbytku byla žaloba zamítnuta s tím, že výše poskytnutého zadostiučinění je dostačující. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u [jméno FO] nárok na zaplacení částky 215 177 Kč za celkovou dobu řízení 10 let a 4 měsíce (od [datum] do [datum]). Sdělením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]-[č. účtu]-[spisová značka], byla žalobkyně vyrozuměna o přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění za dobu od [datum] do [datum] ve výši 32 812,47 Kč. Žalobkyně namítala stran žaloby podané u zdejšího soudu překážku litispendence, když obě žaloby se liší pouze v období od [datum] do [datum], jinak jsou uplatněny na základě totožného skutku. Žalobkyni nevznikl nárok na úhradu úroku z prodlení z částky 70 875 Kč od [datum] do [datum] ve výši 13 216,25 Kč, když v částce 70 875 Kč byla žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 2 zamítnuta. Základní částka dle stanoviska Nejvyššího soudu je přitom 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni celkem uhradila 86 437,47 Kč. V souladu se závěry Obvodního soudu pro Prahu 2 nehrálo pro určení výše zadostiučinění roli uložení penále a zajištění kancelářské budovy. Konečně, žalobkyni by dle žalované za další období trvající 2 roky a 5 měsíců měla být přiznána částka 36 520 Kč, z čehož 35 412,92 Kč bylo již vyplaceno. Rozdíl fakticky činí 837,08 Kč, což je ani ne 1 % z žalobkyní celkově nárokované částky 140 000 Kč. Podle judikatury nelze přitom vyloučit, že v dalším průběhu trvání průtažného řízení nemohou nastat nové skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení i jiných kritérií než jenom celkové délky řízení. Postačuje, že v případě, že se žalobkyně vědomě podílela na [údaj umožňující identifikaci] přesahujícím 500 000 Kč, bude konstatováno nepřiměřené délky daňového řízení jako satisfakce. Jelikož žalobkyně uzavřela zcela nelogicky smlouvy na desítky milionů Kč a v navazující kontrole tyto nebyla schopna prokázat, nebylo možné pochybovat o tom, že se žalobkyně vědomě dopustila daňového podvodu. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, je možné ji přiznat pouze pokud by se z hlediska obecné slušnosti mělo žalobkyni dostat. Zadostiučinění nebylo možné počítat na dny, ale pouze na měsíce a roky.

4. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, kdy vzala žalobu co do částky 143 221,77 Kč zpět, soud postupoval podle § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a řízení v této části zastavil.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že průtažné řízení trvalo od [datum] do [datum].

6. Dodatečným platebním výměrem na daň z přidané hodnoty ze dne [datum] byla [právnická osoba] žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za období [datum] [datum] ve výši 7 834 270 Kč. Současně jí byla uložena povinnost uhradit penále v částce 1 566 854 Kč. Za odůvodnění se považovala zpráva o [údaj umožňující identifikaci] č. j. [spisová značka] ze dne [datum].

7. Rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [spisová značka] byl dodatečný platební výměr potvrzen, a odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. [údaj umožňující identifikaci] u žalobkyně byla zahájena dne [datum], zaměřila se na období [datum].

8. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žaloba žalobkyně proti rozhodnutí [právnická osoba] zamítnuta. Námitky žalobkyně, že nebyla seznámena s důkazy, že s ohledem výši sankce měly být ve spise založeny originární důkazy, jež však absentovaly a proto žalobkyně zprávu o [údaj umožňující identifikaci] odmítla projednat, že [údaj umožňující identifikaci] byla nezákonná s ohledem na průtahy ve věci, že nebyly odstraněny vady důkazního řízení, byly shledány nedůvodnými. Samotná délka řízení nezpůsobovala nezákonnost rozhodnutí, žalobkyně měla k dispozici další prostředky ochrany, např. podle § 38 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, kterých však nevyužila. K prodlevě přitom mělo dojít v době od [datum] do [datum]. Penále bylo obligatorní sankční vznikající přímo ze zákona.

9. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítnuta.

10. Rozhodnutím o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že k zajištění neuhrazené daně ve výši 7 834 270 Kč, se k nemovitosti žalobkyně, [označení pozemku] k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota], vedeným Katastrálním úřadem pro [označení pozemku]. [adresa], zřizuje zástavní právo.

11. Dle výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum] byla inflace v roce 2009 ve výši 1 %, v roce 2010 ve výši 1,5 %, v roce 2011 ve výši 1,9 %, v roce 2012 ve výši 3,3 %, v roce 2013 ve výši 1,4 %, v roce 2014 ve výši 0,4 %, v roce 2015 ve výši 0,3 %, v roce 2016 ve výši 0,7 %, v roce 2017 ve výši 2,5 %, v roce 2018 ve výši 2,1 %, v roce 2019 ve výši 2,8 %, v roce 2020 ve výši 3,2 %, v roce 2021 ve výši 3,8 %, v roce 2022 ve výši 15,1 %.

12. Žalobou o zaplacení částky 124 500 Kč ze dne [datum] podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 124 500 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za průtahy za dobu od [datum] do [datum].

13. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] bylo žalobkyni potvrzeno, že její podání, jímž žádala odškodnění za řízení projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno.

14. Žádostí o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] žádala žalobkyně o zadostiučinění za průtahy vzniklé v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně byla již částečně odškodněna částkou 53 625 Kč, a proto žádala o dalších 215 177 Kč.

15. Sdělením Ministerstva financí ve věci žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna, že za dobu [datum] do [datum], tj. za dobu 2 let, 5 měsíců a 5 dnů, jí je přiznáno zadostiučinění 32 812,47 Kč, když částka 36 458,30 Kč byla ponížena vzhledem ke složitosti řízení o 10 %. Průtahy měly vzniknou z důvodu bezdůvodné nečinnosti [právnická osoba] Za dobu od [datum] do [datum] bylo žalobkyni zadostiučinění již přiznáno v částce 53 625 Kč.

16. Sdělením [právnická osoba] ve věci žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna, že jí bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 53 625 Kč, když částka 59 583,30 Kč byla ponížena o 10 % s ohledem na složitost řízení. Jednalo se o odškodnění za dobu od [datum] do [datum].

17. Žádostí o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] žádala žalobkyně o zadostiučinění ve výši 124 500 Kč.

18. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení co do částky 53 625 Kč zastaveno (výrok I), žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 53 625 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), v té části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 70 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok III), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok IV). Takto bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně, v níž se domáhala přiměřeného zadostiučinění za to, že [údaj umožňující identifikaci] trvalo od [datum] do [datum]. Obvodní soud pro Prahu 2 podrobil přezkumu období od [datum] (zahájení [údaj umožňující identifikaci]) do [datum] (doručení dodatečného platebního výměru), a od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moci rozsudku Městského soudu v Praze). Celková délka, o níž Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodoval, byla 7 let a 11 měsíců, a byla hodnocena jako nepřiměřená. Ministerstvo spravedlnosti posoudilo jako nepřiměřenou dobu soudního řízení, kde došlo k nečinnosti Městského soudu v Praze; délka řízení zde byla 4 roky, 11 měsíců a 20 dnů (od [datum] do [datum]). Podle soudu nemohla žalobci v době od [datum] do [datum] vzniknout nemajetková újma, neboť se v dané době jednalo o správní přezkum správnosti podaných [údaj umožňující identifikaci]. Žalobkyně nemohla být v nejistotě, neboť dané řízení nebylo definováno úspěchem či neúspěchem. Újma mohla žalobkyni vzniknout teprve rozhodnutím o nesprávnosti jeho daňového přiznání. Celková délka [údaj umožňující identifikaci] stran [údaj umožňující identifikaci] a řízení soudního trvala od [datum] do [datum], kdy rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci. Za dané období (v délce 4 let, 11 měsíců a 20 dnů) shledal Obvodní soud pro Prahu 2 jako přiměřenou výši zadostiučinění částku 53 625 Kč. Vycházel přitom ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Vzhledem k charakteru řízení bylo nutno částku krátit za první dva roky řízení, a výchozí částka tak činila 59 583,30 Kč. Ta byla dále moderována a s ohledem na složitost řízení ponížena o 10 %. K závěru o nepřiměřenosti délky řízení vedl pouze jediný, byť dlouhý průtah. Nebyl důvod k mimořádnému navýšení o 20 %, když další postup i rozhodnutí byly shledány jako správné a žalobkyně byla povinna dlužné částky dobrovolně uhradit.

19. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 20 750 Kč potvrzen, a dále se změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 50 125 Kč s 10% úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Městský soud v Praze uvedl, že [údaj umožňující identifikaci], včetně daňové kontroly, představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví a dotýká se ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a proto jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku řízení ve smyslu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 13 odst. l věta třetí náhradového zákona a na případné zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku podle § 31a náhradového zákona, jehož se žalobce domáhá touto žalobou. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se podává, že doměřovací řízení je samostatné řízení zahájené zahájením daňové kontroly, jehož součástí je i řízení před správními soudy. Bylo správně vymezeno rozhodné období od zahájení [údaj umožňující identifikaci] dne [datum] do dne [datum], jímž žalobkyně svůj nárok ohraničila. Stejně tak byl správný závěr, že v posuzovaném řízení došlo k k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku delší prodlevy v době soudního přezkumu (konkrétně v době od [datum], kdy žalobkyně doplnila žalobu, do [datum], kdy byly strany předvolány k jednání), k prodlevě však došlo i v řízení správním (v době od [datum] do [datum]) jak uvedl i Městský soud v Praze v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Nesprávným však bylo shledáno stanovení výše přiměřeného zadostiučinění pouze za období trvání soudního řízení s pominutím předchozího řízení správního, tj. za dobu od [datum] do [datum]. Nebyl totiž právní závěr Obvodního soudu pro Prahu 2, že samotná daňová kontrola a na ni navazující úkony a rozhodnutí správce daně nezpůsobují účastníku dotyčného [údaj umožňující identifikaci] žádnou nejistotu. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], daňová kontrola představuje v rámci daňového řízení nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce (zákon o správě daní a poplatků ukládá v průběhu daňové kontroly daňovému subjektu řadu povinností od poskytování vhodného místa a prostředí k provádění kontrolních úkonů, přes umožnění vstupu pracovníka správce daně do všech provozních budov, místností, obydlí, dopravních prostředků, až po povinnost vydat pracovníku správce daně všechny požadované doklady, písemnosti atd.). Již tím, že správce daně zahájil [údaj umožňující identifikaci], se žalobkyně nepochybně dostala stran splnění svých daňových povinnosti do stavu nejistoty, která trvala po celé daňové řízení, včetně jeho soudního přezkumu. Městský soud v Praze při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel ze Stanoviska, dle nějž náleží 15 000 Kč za první dva roky a každý další rok trvání řízení. Tuto bylo na místě snížit s ohledem na procesní složitost o 20 %, když v rámci řízení proběhla řada řízení či postupů dílčích - daňová kontrola související s daňovou kontrolou ve věci daně z příjmu právnických osob, doměřovací řízení a řízení před správním soudem. Složitost věci ovlivnila i okolnost, že bylo třeba prověřit také účetnictví dalších společností, jimž mělo být poskytnuto plnění, jehož existence nebyla v daňovém řízení prokázána. Současně je však namístě základní částku zadostiučinění navýšit o stejné procento pro postup orgánů veřejné moci v řízení, neboť v řízení se vyskytlo více období nečinnosti, nejen po dobu zhruba dvou let v řízení před správní soudem, ale také v samotném [údaj umožňující identifikaci] (v období od [datum] – [datum], jak bylo konstatováno správním soudem), jakkoliv není z pohledu nároku podstatné, zda byly dodrženy případné interní lhůty pro vydání rozhodnutí. Důvodem pro navýšení nebylo ani zajištění nemovitosti žalobkyně, neboť daným opatřením nebyla s jejím nakládáním a užíváním omezena a ani netvrdila, že by s ní hodlala v rozhodné době disponovat. Žalobkyni proto náleželo celkem 103 750 Kč, z čehož jí bylo plněno 53 625 Kč.

20. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když učinil tento závěr o skutkovém stavu:

21. Dne [datum] došlo u žalobkyně k zahájení [údaj umožňující identifikaci]. Dodatečným platebním výměrem na daň z přidané hodnoty ze dne [datum] byla [právnická osoba] žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za období září 2009 ve výši 7 834 270 Kč a byla jí uložena povinnost uhradit penále v částce 1 566 854 Kč. Rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [spisová značka] byl dodatečný platební výměr potvrzen, a odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Žaloba žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (v právní moci dne [datum]), zamítnuta. Následně byla zamítnuta i kasační stížnost žalobkyně proti citovanému rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Za dobu od [datum] do [datum] bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 103 750 Kč společně s příslušenstvím, v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Částka zadostiučinění byla nejprve s ohledem na procesní složitost věci snížena o 20 %, když v rámci řízení proběhla řada řízení či postupů dílčích - daňová kontrola související s daňovou kontrolou ve věci daně z příjmu právnických osob, doměřovací řízení a řízení před správním soudem, nezbytnost prověřování účetnictví dalších společností. Současně byla však základní částka navýšena o stejné procento pro postup orgánů veřejné moci v řízení, neboť v řízení se vyskytlo více období nečinnosti, nejen po dobu zhruba dvou let v řízení před správní soudem, ale také v samotném daňovém řízení (v období od [datum] – [datum], jak bylo konstatováno správním soudem), jakkoliv není z pohledu nároku podstatné, zda byly dodrženy případné interní lhůty pro vydání rozhodnutí. Za dobu od [datum] do [datum] (tj. dobu 2 let, 5 měsíců a 5 dnů) bylo žalobkyni vyplaceno žalovaná zaplatila žalobkyni zadostiučinění dne [datum] ve výši 32 812,47 Kč a dne [datum] ve výši 2 600,45 Kč.

22. Po právní stránce soud vycházel z této právní úpravy:

23. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ZOŠ“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 31a odst. 1 ZOŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

25. Podle § 31a odst. 2 ZOŠ zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Podle § 31a odst. 3 ZOŠ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení [písm. a)], složitosti řízení [písm. b)], jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení [písm. c)], postupu orgánů veřejné moci během řízení [písm. d)] a významu předmětu řízení pro poškozeného [písm. d)].

27. Podle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

28. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1250 Kč až 1667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřeností mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

29. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 ZOŠ.

30. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

31. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

32. Veden shora uvedený závěry soud dospěl k tomu, že žaloba ve znění všech jejích změn k okamžiku vyhlášení rozsudku je částečně důvodná.

33. Soud vycházel z toho, že nelze pominout, že nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je nárokem jediným, a to i v případě, že byla jeho dílčí část uplatněna již v průběhu průtažného řízení. Pro účely rozhodnutí o další části zadostiučinění přitom platí, že kritéria, která byla posouzena k již posouzenému úseku, nelze (pro rei iudicatae) posoudit jinak, s výjimkou toho, co se následně změnilo, typicky dalšího trvání průtažného řízení (clausula rebus sic stantibus). Jestliže v předchozím řízení o dílčí části zadostiučinění soudy shledaly uplatněnou dílčí část nároku zcela důvodnou, resp. měly za to, že přiměřeným zadostiučiněním by již v té době byla částka dokonce vyšší, pak uplatnil-li nyní žalobce další část nároku na zadostiučinění, je namístě, aby soudy i při vázanosti rozsudkem o první dílčí části nároku (§ 159a o. s. ř.) zohlednily nejen další trvání průtažného řízení, ale i předchozí dobu trvání průtažného řízení, vyplývá-li z rozsudku o první dílčí části nároku, že podle stavu v době rozhodování nebylo výrokem rozsudku (s ohledem na vázanost žalobou) přiznáno zadostiučinění v plně adekvátní výši (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

34. Co do rozhodnutí o celkové výši zadostiučinění je nutné vycházet z předpokladu, že poskytnuté zadostiučinění by se zásadně (samozřejmě při vázanosti předchozím rozsudkem ve vztahu ke tehdy posuzovanému období) nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení průtažného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání průtažného řízení a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Pro opačný přístup dovolací soud neshledává žádný logicky ospravedlnitelný důvod. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, duševního stresu a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Uvedené samozřejmě neznamená, že v dalším průběhu trvání průtažného řízení nemohou nastat nové skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení i jiných kritérií než jenom kritéria celkové délky řízení, stejně jako se v důsledku toho může měnit poměr, v jakém se jednotlivé okolnosti (kritéria) podílela na celkové délce řízení, opět s respektem k tomu, o čem bylo již dříve závazně rozhodnuto. Nelze tak např. zohledňovat skutečnosti, které nastaly již v průběhu prvně posuzované části průtažného řízení, avšak účastníci je opomenuli uplatnit, ani takové skutečnosti bez změny skutkového stavu v dalším období opětovně soudem posuzovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 3442/2022).

35. Soud se, s ohledem na shora uvedené závěry zabýval tedy otázkou, zda za dobu od zahájení [údaj umožňující identifikaci], od kdy mohla být žalobkyně v nejistotě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), do jeho skončení, bylo žalobkyni i s ohledem na již dříve poskytnuté odškodnění (i v souladu s předchozím řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2) poskytnuto přiměřené zadostiučinění.

36. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, průtažné řízení trvalo od [datum] (zahájení [údaj umožňující identifikaci]) do [datum] (právní moc rozsudku Nejvyššího správního soudu). Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Žalobkyně přitom v žalobě uvedla, že po tuto dobu byla v nejistotě; tuto nebylo třeba dále prokazovat, když újma měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení (srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

37. Za dané situace se soud zabýval tím, zda za dobu průtažného řízení bylo žalobkyni poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Zde soud přitom vycházel také ze závěrů rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

38. Při určování celkové výše náhrady se soud přitom nemohl odchýlit od závěrů v citovaných rozhodnutí uvedených, neboť se jednalo o rei iudicatae. Jinými slovy, zdejší soud musel při určování výše zadostiučinění vycházet z toho, že žalobkyni náleží 15 000 Kč za první dva roky a každý další rok trvání řízení. Tuto částku je na místě snížit s ohledem na procesní složitost o 20 %, když v rámci řízení proběhla řada řízení či postupů dílčích - [údaj umožňující identifikaci] související s [údaj umožňující identifikaci] ve věci daně z příjmu právnických osob, doměřovací řízení a řízení před správním soudem. Složitost věci ovlivnila i okolnost, že bylo třeba prověřit také účetnictví dalších společností, jimž mělo být poskytnuto plnění, jehož existence nebyla v daňovém řízení prokázána. Současně je však namístě základní částku zadostiučinění navýšit o stejné procento pro postup orgánů veřejné moci v řízení, neboť v řízení se vyskytlo více období nečinnosti, nejen po dobu zhruba dvou let v řízení před správní soudem, ale také v samotném daňovém řízení (v období od [datum] – [datum], jak bylo konstatováno správním soudem), jakkoliv není z pohledu nároku podstatné, zda byly dodrženy případné interní lhůty pro vydání rozhodnutí. Důvodem pro navýšení nebylo ani zajištění nemovitosti žalobkyně, neboť daným opatřením nebyla s jejím nakládáním a užíváním omezena a ani netvrdila, že by s ní hodlala v rozhodné době disponovat. Pro účely stanovení přiměřeného zadostiučinění bylo vycházeno ze základní částky 15 000 Kč.

39. Průtažné řízení trvalo celkem 10 let, 4 měsíce, 12 dní. V souladu se shora nastíněnými závěry by žalobkyni za tuto dobu (počítáno jako 10 let a 4 měsíce) náleželo: (2 * 7 500 Kč) + (8 * 15 000 Kč) + (4 * 1 250 Kč) = 140 000 Kč.

40. Soud má za to, že tato částka by zcela jednoznačně měla vést ke kompenzaci žalobkyně, za celou dobu řízení. V době od [datum] do [datum], za níž byla žalobkyni přiznána celkem částka 103 750 Kč, nebyly zjištěny žádné zvláštní okolnosti ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až d) ZOŠ, pro něž by bylo nezbytné celkovou výši náhrady zvyšovat či snižovat (jak ostatně bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

41. V době od [datum] do [datum], kdy bylo vedeno řízení před Nejvyšším správním soudem, neshledal soud žádné okolnosti odůvodňující navýšení či ponížení shora uvedené částky. Žalobkyně sama ani takové netvrdila, ani neprokazovala. Z částky 140 000 Kč, jak ji soud určil výše, by měla mít žalobkyně nárok na částku 36 250 Kč, nikoli 36 493,15 Kč. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury a také Stanoviska, částka přiměřeného zadostiučinění vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících. Pokud žalobkyně při výpočtu částky vycházela z toho, že částku 15 000 Kč vydělí počtem dní v roce a vynásobí celkovým počtem dní, po kterou měla trvat druhá část průtažného řízení, nelze podle soudu s tímto postupem s odkazem na Stanovisko souhlasit.

42. Z celkové částky 140 000 Kč bylo žalobkyni poskytnuto 139 162,92 Kč [103 750 Kč + 32 812,47 Kč + 2 600,45 Kč]. Dosud jí nebyla přiznána částka 837,08 Kč. Byť lze souhlasit s žalovanou, že tato částka nepředstavuje ani 1 % z celkové výše přiměřeného zadostiučinění 140 000 Kč, nelze s ní souhlasit již v tom, že není důvod k přiznání této částky.

43. S ohledem na celkovou délku řízení (více než 10 let) není, ani s odkazem na princip spravedlnosti konstatovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, k nepřiznání částky 837,08 Kč důvod.

44. Důvodem nepřiznání částky nemůže být ani to, že žalobkyni bylo v rámci daňového řízení uloženo penále ve výši 1 586 854 Kč. Nelze uzavřít, že by se žalobkyně dopustila [citlivý osobní údaj]. O ničem takovém nehovoří jak rozhodnutí správních soudů doložené soudu v rámci tohoto řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), tak ani řízení vydané [právnická osoba] a [právnická osoba] ([údaj umožňující identifikaci] ze dne [datum] a rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [spisová značka]).

45. Stejně tak nebylo ani konstatováno, že by se žalobkyně úmyslně dopustila daňového úniku. Tato skutečnost nevyplývala z žádného z doložených rozhodnutí (viz výše), a nebyla shledána ani v předcházejícím řízení.

46. Pro snížení přiměřeného zadostiučinění tedy nebylo shledáno důvodu. Byť žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 429/2021 (a navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 231/24), nesprávně si tato vykládá. Z citovaných rozhodnutí naopak vyplývá, že to, že se účastník průtažného řízení dopustil protiprávního jednání, nevylučuje sama o sobě právo na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

47. Ze všech těchto důvodů soud žalobu (ve znění všech jejích změn) shledal pouze částečně důvodnou, do částky 837,08 Kč.

48. Soud rovněž rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. [právnická osoba] je třeba nahradit do šesti měsíců od uplatnění škody (§ 15 odst. 1 ZOŠ). Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované dne [datum]. Žalovaná je tedy v prodlení ode dne [datum] (§ 1970 o. z.). K úhradě částky 2 600,45 Kč došlo dne [datum]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 2 600,45 Kč od [datum] do [datum] a z částky 837,08 Kč od [datum] do zaplacení.

49. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z úroků podle § 1806 o. z. Podle tohoto ustanovení lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. V daném případě se jedná o odpovědnostní pohledávku, kdy právo na úroky z úroků vzniklo porušením právní odpovědnosti, průtahy v řízení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z úroku z prodlení z částky 2 600,45 Kč od [datum] do [datum] a úrok z úroku z prodlení z částky 837,08 Kč od [datum] do zaplacení, a to ode dne [datum], tj. ode dne podání žaloby, do zaplacení.

50. Výše úroků z prodlení soud stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

51. S ohledem na výše uvedené soud žalobu o zaplacení částky 243,15 Kč spolu s příslušenstvím zamítl.

52. Co se týče náhrady nákladů řízení vycházel soud z toho, že žalobkyně se domáhala částky 144 302 Kč s příslušenstvím. Následně podáním došlým soudu dne [datum] vzala žalobu zpět co do částky 35 412,92 Kč pro plnění ze strany žalované (částka 32 812,47 Kč byla uhrazena [datum], částka 2 600,45 Kč dne [datum]), v částce 110 409,30 Kč s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze stran dříve žalobkyní uplatněné části nároku. Co do částky 2 600,45 Kč bylo řízení zastaveno z procesního hlediska pro chování žalované (toto plnění bylo poskytnuto po podání žaloby), co do částky 32 812,47 Kč pro chování žalobkyně (toto plnění bylo poskytnuto před podáním žaloby). Co do částky 110 409,30 Kč soud procesní zavinění jednoznačně neshledal, neboť se jednalo o reakci na soudní řízení mezi účastníky. Ze zbývající částky soud žalobě vyhověl co do částky 837,08 Kč (tj. jde o úspěch žalobkyně), co do částky 243,15 Kč soud žalobu zamítl (tj. neúspěch žalobkyně). V daném případě se i s ohledem na celkovou uplatněnou částku jedná o značně zanedbatelné poměry úspěchu a neúspěchu. Stejně tak určení výše plnění z podstatné části závisela na úvaze soudu. Soud proto postupoval podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

53. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

Poučení