27 C 279/2021-219

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecnou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 5 354 Kč s přísl. + nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč a omluvu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci písemnou omluvu, doporučeným dopisem s vlastnoručním podpisem žalované a datem sepsání této omluvy, na adresu žalobce [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], a to ve znění: „ Já, [celé jméno žalované], [datum narození], se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum], za své jednání, kdy jsem mu bezdůvodně zabránila o hlavních letních prázdninách v roce 2018 ve styku s naším nezletilým synem [jméno] [celé jméno žalobce], narozeným [datum], čímž jsem neoprávněné zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 654 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 654 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části, tedy v rozsahu, v němž se žalobce po žalované domáhá: a) zaplacení částky 52 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 700 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, b) zákonného úroku z prodlení z částky 2 654 Kč od 7. 7. 2021 do 12. 7. 2021, c) omluvy za bezdůvodné krácení a ztěžování styku se synem o hlavních letních prázdninách v roce 2016, d) omluvy za bezdůvodné krácení a ztěžování styku se synem o hlavních letních prázdninách v roce 2017, e) omluvy za bezdůvodné ztěžování styku se synem o hlavních letních prázdninách v letech 2016 2019, spočívajícím v porušování materiální a psychické přípravy nezletilého na styk, f) omluvy za krácení a ztěžování styku se synem o hlavních letních prázdninách, k němuž byl žalobce oprávněn na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 11. 2015, č. j. 11P 50/2015-117, způsobem, kterým žalovaná neoprávněně zasáhla do důstojnosti, vážnosti a cti žalobce, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Žalobou, podanou dne 3. 7. 2021, se žalobce po žalované domáhal náhrady škody ve výši 2 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení, náhrady nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč a„ omluvy“ (jakož i náhrady nákladů řízení). Žaloba byla následně opakovaně doplňována a měněna. Podáním ze dne 22. 7. 2021 žalobce žalobu rozšířil o další nárok na náhradu škody ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení; formálně soud rozšíření žaloby připustil usnesením ze dne 10. 3. 2022, č.j. 27 C 278/2021-108. Na základě usnesení ze dne 21. 1. 2022, č.j. 27 C 278/2021-91 žalobce odstranil vadu žaloby, spočívající v neurčitosti (chybějícím návrhu textu omluvy), a to podáním ze dne 12. 2. 2022 (Tento původní návrh textu omluvy zněl:„ Já, [celé jméno žalované], [datum narození], se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem mu dlouhodobě v letech 2016 až 2019 bránila ve styku o hlavních letních prázdninách s naším synem [jméno] [celé jméno žalobce], narozeným [datum], resp. tento styk, k němuž byl [celé jméno žalobce] oprávněn na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24.11.2015, č.j. 11P 50/2015-117, jsem krátila a ztěžovala (ve specifikaci jak bude dokázáno a zjištěno soudem při projednávání věci a vtěleno do odůvodnění soudního rozhodnutí), čímž jsem neoprávněně zasáhla do jeho osobnostních práv, a to do práva na soukromí a rodinný život. Ve styku otce s nezletilým synem o hlavních letních prázdninách v letech 2016 až 2019 jsem bránila, resp. tento styk krátila a ztěžovala hrubým, nepoctivým a nečestným způsobem, narušujícím dobré mravy, za uvádění orgánů veřejné moci v omyl a dovolávání se ochrany své nepoctivosti, za užití lží, klamů, úskoků a úmyslného znepřehledňování orientace v situaci (ve specifikaci jak bude dokázáno a zjištěno soudem při projednávání věci a vtěleno do odůvodnění soudního rozhodnutí), čímž jsem neoprávněně zasáhla do důstojnosti, vážnosti a cti [celé jméno žalobce], který byl takovému mému jednání nedobrovolně ku své újmě vystaven. Za to se omlouvám.“. Odvolávajíc se na předběžný právní názor soudu, sdělený na ústním jednání dne 21. 9. 2022, žalobce podáním ze dne 21. 10. 2022 žalobu částečně změnil, když původní jeden nárok na náhradu nemajetkové újmy a na omluvu rozdělil do více samostatných nároků; formálně soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 2. 11. 2022, č.j. 27 C 278/2021-160. Předmětem řízení tak k okamžiku rozhodnutí soudu byly následující žalobní návrhy žalobce: 1. zaplacení náhrady škody ve výši 2 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení (nárok 1.), 2. zaplacení náhrady škody ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení (nárok 2.), 3a. písemná omluva ve znění:,,Já [celé jméno žalované], [datum narození] se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem mu bezdůvodně krátila a ztěžovala styk o hlavních letních prázdninách v roce 2016 s naším nezl. synem [jméno] [celé jméno žalobce] narozeným [datum], čímž jsem neoprávněné zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“. (nárok 3a.), 3b. zaplacení náhrady nemajetkové újmy za zásah, popisovaný v omluvě sub 3a., ve výši 10 000 Kč (nárok 3b.), 4a. písemná omluva ve znění:,,Já [celé jméno žalované], [datum narození] se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem mu bezdůvodně krátila a ztěžovala styk o hlavních letních prázdninách v roce 2017 s naším nezl. synem [jméno] [celé jméno žalobce] narozeným [datum], čímž jsem neoprávněné zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“. (nárok 4a.), 4b. zaplacení náhrady nemajetkové újmy za zásah, popisovaný v omluvě sub 4a., ve výši 10 000 Kč (nárok 4b.), 5a. písemná omluva ve znění:,,Já [celé jméno žalované], [datum narození] se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem mu bezdůvodně zabránila o hlavních letních prázdninách v roce 2018 ve styku s naším nezl. synem [jméno] [celé jméno žalobce] narozeným [datum], čímž jsem neoprávněné zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“. (nárok 5a.), 5b. zaplacení náhrady nemajetkové újmy za zásah, popisovaný v omluvě sub 5a., ve výši 30 000 Kč (nárok 5b.), 6a. písemná omluva ve znění:,,Já [celé jméno žalované], [datum narození] se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem mu bezdůvodně ztěžovala styk o hlavních letních prázdninách v letech 2016 2019 s naším nezl. synem [jméno] [celé jméno žalobce] narozeným [datum] a to porušování materiální a psychické přípravy nezl. na styk, čímž jsem neoprávněné zasáhla do jeho osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život“. (nárok 6a.), 6b. zaplacení náhrady nemajetkové újmy za zásah, popisovaný v omluvě sub 6a., ve výši 10 000 Kč (nárok 6b.), 7a. písemná omluva ve znění:,,Já [celé jméno žalované], [datum narození] se tímto omlouvám [celé jméno žalobce], narozenému [datum] za své jednání, kdy jsem styk otce s nezl. o hlavních letních prázdninách, k němuž byl [celé jméno žalobce] oprávněn na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24.11.2015, č.j. 11P 50/2015-117, bránila, resp. tento styk krátila a ztěžovala hrubým, nepoctivým a nečestným způsobem, narušujícím dobré mravy, za uvádění orgánů veřejné moci v omyl a dovolávání se ochrany své nepoctivosti, za užití lží, klamů, úskoků a úmyslného znepřehledňování orientace v situaci (ve specifikaci jak bude dokázáno a zjištěno soudem při projednávání věci a vtěleno do odůvodnění soudního rozhodnutí), čímž jsem neoprávněně zasáhla do důstojnosti, vážnosti a cti [celé jméno žalobce], který byl takovému mému jednání nedobrovolně ku své újmě vystaven. Za to se omlouvám.“ (nárok 7a.), 7b. zaplacení náhrady nemajetkové újmy za zásah, popisovaný v omluvě sub 7a., ve výši 20 000 Kč (nárok 7b.). Podání účastníků a ústní jednání 2. Skutková tvrzení (a další žalobní argumentace) žalobce byla velmi rozsáhlá, rozdělaná do celé řady podání a přednesů, na něž soud v převážném rozsahu odkazuje a pouze je stručně rekapituluje (§ 157 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /, věta první, za středníkem). Společným jmenovatelem všech nároků je žalobcem tvrzené porušování povinnosti žalované - jakožto matky jejich společného nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalobce] ([datum narození]) - předávat řádně syna žalobci ke styku, jak byl upraven (zejména) rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117. V souvislosti s tímto porušováním v období letních prázdnin v letech 2016 – 2019 měla žalobci vzniknout majetková škoda (nároky 1. a 2. /přičemž nárok 2. se jako jediný částečně dotýká též zmařeného styku ve dnech 10. 2. 2018 – 12. 2. 2018), zároveň jím mělo být zasaženo do jeho osobnostních práv, z čehož má plynout nárok na zadostiučinění jednak v čistě morální rovině ve formě omluv (nároky 3a., 4a., 5a., 6a. a 7a.), jednak ve formě finanční náhrady nemajetkové újmy (nároky 3b., 4b., 5b., 6b. a 7b.). Již na tomto místě je třeba uvést, že žalobce se obdobných nároků domáhal či domáhá po žalované v řadě dalších řízení, vedených u zdejšího soudu. Některé nároky se týkaly dokonce přímo předmětného období (např. majetková škoda související s porušováním povinnosti předat syna ke styku dne 1. 8. 2016 – řízení sp.zn. 18 C 228/2019), procesní překážka litispendence či res iudicata však nebyla zjištěna ve vztahu k žádnému z nároků, uplatňovaných v tomto řízení.

3. Žalobce se tedy zejména dovolával toho, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 byla schválena dohoda rodičů (zdejších účastníků), ve věci úpravy styku žalobce se synem (svěřeným tehdy do péče žalované) mimo jiné o hlavních letních prázdninách, kdy příslušná část zněla takto:„ o hlavních letních školních prázdninách po dobu dvou týdnů v měsíci červenci a dvou týdnu v červenci srpnu s tím, že termín přesného pobytu včetně určení dne a hodiny převzetí a předání dítěte oznámí otec matce do 30.3 toho kterého roku.“. Žalobce měl syna vyzvednout a předat vždy v místě bydliště (tehdy společného bydliště žalované a syna). Ačkoli žalobce svou notifikační povinnost vždy řádně splnil, žalovaná mu syna v jednotlivých případech nepředala ke styku buď vůbec, nebo jej neoprávněně krátila a/nebo různými způsoby ztěžovala. Předstírala přitom neporozumění výroku opatrovnického rozsudku (či že je materiálně nevykonatelný), případně se vědomě nepravdivě dovolávala toho, že prý žalobce notifikoval styk delší, než na jaký měl nárok, případně neoprávněně jednostranně styk krátila s odkazem na údajné pravidlo o„ odečítání“ dnů z důvodu pobytu syna na táborech, soustředěních, apod. Při porušování svých povinností žalovaná jednala lstivě, s přímým úmyslem poškodit práva žalobce a jeho vztah se synem (mj. nahradit žalobce v otcovské roli svým druhem) a zároveň uvést v omyl orgány veřejné moci, tak, aby ona nebyla sankcionována a aby byl žalobce vykreslen v co nejhorším světle, případně, že s protiprávním jednáním žalované žalobce souhlasil. To se jí též po značnou dobu dařilo, když ani návrhy žalobce na výkon rozhodnutí nevedly ke včasné nápravě. Teprve opravným usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2018, č.j. 11 P 50/2015-1425 byla opravena zjevná nesprávnost ve výroku opatrovnického rozsudku („ červenci srpnu“ namísto„ srpnu“) a teprve usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 byl nařízen výkon rozhodnutí, a to uložením pokut dle § 502 odst. 1,2 z.ř.s.

4. Ad nárok 1. - zaplacení náhrady škody ve výši 2 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení. Žalobce dne 21. 2. 2018 v souladu s opatrovnickým rozsudkem řádně oznámil žalované termíny styku pro červenec a srpen roku 2018. V červenci 2018 tak měl být syn předán žalobci dne 2. 7. 2018 a v srpnu 2018 dne 17. 8. 2018. Večer dne 1. 7. 2018 žalovaná žalobci oznámila, že dne 2. 7. 2018 mu syna nepředá, ale že červencový styk umožní (v kratší délce) od 7. 7. 2018. Jakkoli s krácením styku žalobce důrazně nesouhlasil, tak v rámci šetření nákladů nepodnikl marnou cestu do bydliště žalované dne 2. 7. 2018, ale až 7. 7. 2018. Žalovaná přesto syna žalobci ke styku nepředala ani dne 7. 7. 2018, když toto protiprávně podmiňovala podpisem jistého dokumentu žalobcem. Za obdobných okolností žalovaná nepředala syna žalobci ani dne 17. 8. 2018. Ve dnech 7. 7. 2018 a 17. 8. 2018 tak žalobce podnikl zbytečné cesty ze svého bydliště na adrese [adresa], do bydliště žalované na adrese [adresa], když plnil svou povinnost a právo dostavit se k převzetí syna k soudem určenému styku, avšak žalovaná protiprávně syna v obou případech nepředala. Porušením povinností žalované tak vznikl žalobci nárok na náhradu škody v podobě zbytečně vynaložených cestovních nákladů. Pro cesty užil osobní automobil Volkswagen Golf [registrační značka], a náklady jsou představovány náklady za pohonné hmoty v celkové výši 990 Kč a náhradou opotřebení v celkové výši 1 664 Kč. K zaplacení celkové škody 2 654 Kč žalobce vyzval žalovanou e-mailem ze dne 2. 7. 2021.

5. Ad nárok 2. - zaplacení náhrady škody ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení. V rámci opatrovnického řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 P 50/2015, podal žalobce (v souvislosti s mařením styku dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117) dne 22. 2. 2018 svůj čtrnáctý návrh na výkon rozhodnutí, dne 22. 7. 2018 svůj šestnáctý návrh na výkon rozhodnutí (a k němu následně 2 doplnění), dne 27. 7. 2018 svůj osmnáctý návrh na výkon rozhodnutí (a k němu následně 2 doplnění), dne 31. 8. 2018 své vyjádření k vyjádření matky (žalované), a konečně se též účastnil jednání soudu, kde byly návrhy na výkon projednávány. V usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 (jímž byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokut dle § 502 odst. 1,2 z.ř.s.) však nebyla žalobci protiprávně přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce tak uplatňuje nárok na náhradu škody, spočívající v 9 paušálních náhradách nákladů nezastoupeného účastníka po 300 Kč, když, kdyby žalovaná neporušovala své povinnosti, nemusel by žalobce tyto úkony učinit. K zaplacení celkové škody 2 700 Kč žalobce vyzval žalovanou e-mailem ze dne 11. 2. 2021.

6. Ad nároky 3a. a 3b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách 2016. Žalobce dne 17. 3. 2016 v souladu s opatrovnickým rozsudkem řádně oznámil žalované termíny styku pro červenec a srpen roku 2016, kdy toto následně dle požadavků žalované modifikoval e-mailem ze dne 24. 3. 2016. Styk tak měl probíhat od 1. 7. 2016 do 15. 7. 2016 a dále od 1. 8. 2016 do 12. 8. 2016 (když žalobce si z důvodů na straně žalované byl výjimečně ochoten délku srpnového styku pokrátit). Žalovaná však nakonec v červenci 2016 žalobci předala syna až dne 10. 7. 2016 a na její žádost jí jej žalobce předal zpět 16. 7. 2016. V srpnu 2016 žalovaná syna žalobci předala až 3. 8. 2018, žalobce jej předal zpět dne 12. 8. 2016. Kromě toho, že žalovaná takto styk protiprávně zkrátila, jej též ztěžovala, a to zejm. svou úmyslně matoucí a zavádějící, popř. lživou komunikací. Protiprávním jednáním žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, za což žalobce požaduje omluvu a náhradu nemajetkové újmy v částce 10 000 Kč.

7. Ad nároky 4a. a 4b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách 2017. Žalobce dne 14. 3. 2017 v souladu s opatrovnickým rozsudkem řádně oznámil žalované termíny styku pro červenec a srpen roku 2017. Styk tak měl probíhat od 1. 7. 2017 do 15. 7. 2017 a dále od 17. 8. 2017 do 31. 8. 2017. Žalovaná však nakonec v červenci 2017 žalobci předala syna až dne 8. 7. 2017, styk trval do 15. 7. 2017. V srpnu 2017 žalovaná syna žalobci nakonec předala tak, že prázdninový styk od 17. 8. 2017 do 31. 8. 2017 proběhl (další mezi účastníky sporné okolnosti, ohledně předání syna žalobcem zpět, nejsou předmětem žaloby). Kromě toho, že žalovaná takto červencový styk protiprávně zkrátila, jej též (v červenci i srpnu) ztěžovala, a to zejm. svou úmyslně matoucí a zavádějící, popř. lživou komunikací. Protiprávním jednáním žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, za což žalobce požaduje omluvu a náhradu nemajetkové újmy v částce 10 000 Kč.

8. Ad nároky 5a. a 5b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč + omluva, za zabránění styku o letních prázdninách 2018. Jak již bylo uvedeno v rámci popisu nároku 1., žalobce dne 21. 2. 2018 v souladu s opatrovnickým rozsudkem řádně oznámil žalované termíny styku pro červenec a srpen roku 2018. Styk tak měl probíhat od 2. 7. 2018 do 16. 7. 2018 a dále od 17. 8. 2018 do 31. 8. 2018. Žalovaná ani v červenci, ani v srpnu 2018 syna žalobci ke styku vůbec nepředala. Protiprávním jednáním žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, za což žalobce požaduje omluvu a náhradu nemajetkové újmy v částce 30 000 Kč.

9. Ad nároky 6a. a 6b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za ztěžování styku o letních prázdninách 2016 – 2019, porušováním materiální a psychické přípravy syna na styk. Původní opatrovnický rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117, byl změněn rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767. Mimo jiné jím byla zrušena notifikační povinnost žalobce, a styk o hlavních letních prázdninách byl stanoven fixně. Pro rok 2019 připadl na období od 1. 7. 2019 do 15. 7. 2019 a od 1. 8. 2019 do 15. 8. 2019. Žalovaná žalobci syna pro tento styk předala a styk se v tomto termínu uskutečnil. Žalovaná však styk ztěžovala, a to porušováním materiální a psychické přípravy syna na styk. Stejným způsobem žalovaná stěžovala též styky o hlavních letních prázdninách v letech předchozích. Hlavní část žalobní argumentace směřovala k tomu, že žalovaná synem manipulovala, indoktrinovala jej, a proti otci a jeho rodině syna štvala. Snažila se o nahrazení žalobce v roli otce svým druhem, a celkově se snažila narušit vztah syna k otci a jeho rodině. Toto protiprávní ovlivňování pak mělo dopad i do kvality průběhu uskutečněných styků, neboť syn se v důsledku toho choval vůči žalobci a jeho rodině hrubě a agresivně, ačkoli předtím byly vztahy zcela v pořádku. Protiprávním jednáním žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, za což žalobce požaduje omluvu a náhradu nemajetkové újmy v částce 10 000 Kč.

10. Ad nároky 7a. a 7b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách dle rozsudku č.j. 11P 50/2015-117 hrubým, nepoctivým a nečestným způsobem, narušujícím dobré mravy, za uvádění orgánů veřejné moci v omyl a dovolávání se ochrany své nepoctivosti, za užití lží, klamů, úskoků a úmyslného znepřehledňování orientace v situaci. Soudem určený styk v rozhodném období, tedy o letních prázdninách 2016, 2017 a 2018 (pro letní prázdniny 2019 byl již styk upraven novým rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767) žalovaná dle tvrzení žalobce dále krátila a ztěžovala jej různými úskoky a manipulacemi, zejména při komunikaci s žalobcem a s orgány veřejné moci. Šlo zejména o to, že žalovaná předstírala neporozumění výroku opatrovnického rozsudku, popř. jej desinterpretovala, nespolupracovala s žalobcem při jednáních o volbě nejvhodnějšího termínu styku, a poté mařila právo žalobce určit (a následně realizovat) termín styku v souladu se soudním rozhodnutím. Uváděním nepravdivých či z kontextu vytržených informací si zajišťovala podporu orgánů veřejné moci, aby nebyla za porušování rozsudku postižena a zároveň aby byl žalobce vykreslen jako problematický rodič. Žalovaná též žalobce urážela. Protiprávním jednáním žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na důstojnost, vážnost a čest, za což žalobce požaduje omluvu a náhradu nemajetkové újmy v částce 20 000 Kč.

11. Procesní obrana žalované se zaměřila zejména na argumentaci právní. Ve vyjádření ze dne 24. 5. 2022 se dovolávala především neurčitosti žaloby, když žalobce ani na výzvu soudu neformuloval dostatečně určitým způsobem text požadované omluvy, a v tomto rozsahu navrhla žalobu odmítnout (vyjádření bylo učiněno ještě před změnou žaloby dne 21. 10. 2022 - pozn. soudu). Ohledně (tehdy ještě souhrnnou částkou 80 000 Kč vyčíslené) náhrady nemajetkové újmy namítla, že z žaloby není patrné, jaká část újmy se má pojit s jakým porušením. Ohledně tvrzených zásahů v letech 2016 a 2017 vznesla námitku promlčení a ohledně tvrzeného zásahu v roce 2019 namítla, že k předání syna došlo v souladu s rozsudkem. Ohledně tvrzeného zásahu v roce 2018 žalovaná nezpochybňuje, že k řádnému předání ke styku nedošlo, avšak žalovaná za to již byla majetkově postižena, když v rámci výkonu rozhodnutí jí byla uložena pokuta, a projednáním věci a konstatováním porušení práva bylo již žalobci poskytnuto významné zadostiučinění. Od tvrzených zásahů navíc již uplynulo 2-4 roky. I kdyby byla žaloba v části (rok 2018) důvodná, není na místě přiznat finanční plnění ani omluvu, když s ohledem na okolnosti by bylo postačující projednání žaloby a konstatování porušení práva. Co do náhrady škody ve výši 2 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení (nárok 1.) nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce. Není patrné, zda cesta byla vůbec uskutečněna předmětným vozidlem, které navíc bylo ve vlastnictví třetí osoby (matky právní zástupkyně žalobce), a dále není patrné, na základě čeho žalobce požaduje úrok z prodlení. Ohledně náhrady škody ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení (nárok 2.) žalovaná namítla, že náhradu nákladů řízení bylo možno požadovat výhradně v rámci příslušného soudního řízení, k němuž se náklady vztahovaly, a toto nelze obcházet prostřednictvím institutu náhrady škody. V předmětných rozhodnutích opatrovnického soudu bylo přitom rozhodnuto tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Navrhla, aby v části žaloby, která nebude odmítnuta, byla žaloba zamítnuta.

12. Na prvním soudním jednání dne 21. 9. 2022 žalobce uvedl, že nárok promlčen být nemůže, neboť žalobou je uplatňován jeden pokračující skutek. Nepřípadný je argument žalované pokutami uloženými ve vykonávacím opatrovnickém řízení, neboť ty připadají státu a žalobci z nich neplyne žádný prospěch. Navrhovaný text omluvy je dostatečně konkrétní a tedy projednatelný; v části, kde nechal žalobce text omluvy k doplnění soudem, se jedná o část, která v textu soudního výroků být může a nemusí, nemůže tak představovat vadu žaloby. Vznik újmy na straně poškozeného rodiče se v tomto typu sporů presumuje, a není tak třeba jej dokazovat. V roce 2019 sice o letních prázdninách ke stykům došlo, určitě však nebyly ze strany žalované„ v pořádku“. Částečným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp.zn. 98 C 440/2021 již byla shledána (ve vztahu k jinému zmařenému styku) důvodnost nákladů na předmětné vozidlo ve vlastnictví matky právní zástupkyně žalobce; došlo k převodu vlastnictví i souvisejících práv na žalobce. Žalovaná na jednání zejména namítala, že žalobou uplatněné nároky nemohou vycházet z jediného skutku, a proto by se promlčovaly každý zvlášť. Zároveň, pokud žalobce setrvá na žalobě, jak byla podána, neměla by být úspěšná ani v části souhrnné částky 80 000 Kč, když není možné rozpoznat, na který dílčí skutek má připadat jaká část náhrady. Nárok na omluvu je nadále uplatněn neurčitě. Není pravdou, že by se vznik újmy presumoval a nemusel se dokazovat. Se závěry částečného rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp.zn. 98 C 440/2021, žalovaná nesouhlasí. Jelikož k převodu vlastnictví vozu na žalobce mělo dojít až 1. 3. 2022, je to pro rozhodnutí ve věci časově irelevantní. Soud následně žalobce poučil o předběžném právním názoru, podle něhož se v projednávané věci o„ pokračující“ skutek nejedná, a jednotlivé tvrzené zásahy je třeba posuzovat samostatně. Jednání bylo koncentrováno dle § 118b odst. 1 o.s.ř. s koncem lhůty k 21. 10. 2022.

13. Podáním ze dne 21. 10. 2022, označeným jako„ doplnění žaloby“, žalobce změnil žalobní návrhy do podoby, o níž bylo následně rozhodováno. Připomněl nicméně, že ke změně přistoupil pouze z důvodu předběžného právního názoru soudu a z něj plynoucího rizika neúspěchu v celém rozsahu; nadále zastává názor, že šlo o skutek jediný (pokračující). Ve vztahu k námitce promlčení, vznesené žalovanou, uvedl, že tato je v rozporu s dobrými mravy. Učiněnou změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 2. 11. 2022, č.j. 27 C 279/2021-160.

14. Na druhém soudním jednání dne 7. 12. 2022 žalobce doplnil tvrzení k porušování materiální přípravy na styk, např. že žalovaná schválně syna předávala žalobci s botami, které mu již nebyly. K námitce žalované (o nutnosti zohlednit při určení formy a rozsahu případného zadostiučinění časový odstup od tvrzených zásahů) žalobce uvedl, že s podáním žaloby vyčkával z důvodu, že v opatrovnickém řízení nebyly dosud objasněny všechny okolnosti, navíc by mu podání další civilní žaloby mohlo být v opatrovnickém řízení přičteno k tíži. Není tak na místě případnou náhradu z tohoto důvodu krátit. Obdobně není možné náhradu krátit s ohledem na sankce, uložené žalované ve vykonávacím opatrovnickém řízení, neboť – nad rámec již uvedeného – usnesení o uložení pokut trpí vadami, je nesprávně odůvodněno a žalobci nepřineslo ani morální satisfakci. U nároků 6a., 6b., 7a. a 7b. nebylo možno z povahy věci žalobu upravit dle předběžného právního názoru soudu. Nejvyšší částka je žalována u nároku 5b. proto, že o letních prázdninách 2018 byl styk zcela zmařen a ne„ jen“ ztěžován a zkrácen. Žalovaná na jednání zejména namítla, že ani po změně žaloby nejsou některé části projednatelné, popř. jsou bez dalšího takové nároky nedůvodné. To se týká zejména dvou nároků, u nichž žalobce setrval na pokračujícím charakteru skutků, avšak hmotné právo„ pokračující skutek“ nezná. Některé části žaloby se obsahově prolínají s jinými, a řízení by mělo být v tomto rozsahu zastaveno. Nadále chybí konkrétní vymezení, v čem mělo spočívat porušení povinnosti, škodlivý následek a příčinná souvislost. Námitka promlčení, vznesená žalovanou, v rozporu s dobrými mravy není. Skutková tvrzení, proč žalobce podal žalobu„ opožděně“, jsou uplatňována po koncentraci řízení. Pokud by soud zvažoval důvodnost žaloby ve vztahu k letním prázdninám 2018, pak požadovaná částka nemajetkové újmy 30 000 Kč je excesivní, a soud by měl – nad rámec již uvedeného – vzít v úvahu také to, že žalovaná v tomto řízení ani porušení povinnosti nesporovala, že od roku 2019 včetně předáváno bylo, a dále, že syn je nyní dlouhodobě u žalobce a je to naopak žalovaná, kdo ho nevídá. Případná náhrada tedy nemůže plnit preventivní funkci. Co se týká materiální přípravy na styk, pak žalovaná popírá, že by např. k předání menších bot (pokud k tomu došlo) došlo úmyslně. Navíc újma by v takovém případě nemohla vzniknout žalobci, ale třetí osobě.

15. Na třetím soudním jednání dne 5. 4. 2023 žalobce opětovně připomněl, že ke změně žaloby přistoupil pouze z obavy z plného procesního neúspěchu ve věci a pro hrozbu náhrady nákladů řízení. Nadále má za to, že původně byl správně žalován jediný skutek pokračující, což plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2021, 25 Cdo 2422/2019. Soud by měl při svém rozhodování přihlédnout k odsouzeníhodnému jednání žalované, jež porušování jejích povinností provázelo a charakterizovalo. Žalovaná na jednání zejména namítla, že závěry uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR na projednávanou věc nedopadají, a to již jen pro zásadní rozdílnost skutkového stavu. Procesní otázky 16. Soud se z procesního hlediska zabýval návrhy na přerušení řízení, které žalobce učinil na jednání dne 7. 12. 2022 a upřesnil a doplnil na jednání dne 5. 4. 2023. Oba návrhy souvisely s žalobami pro zmatečnost, jež žalobce podal v rámci opatrovnického řízení. První žaloba byla úspěšná, když Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2022, č.j. 72 Co 311/2019-2540, zrušil svůj rozsudek ze dne 12. 2. 2020, č.j. 72 Co 311/2019-1948 (jímž byl z převážné části potvrzen rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767). Žalobce navrhl řízení přerušit do doby, než odvolací soud v opatrovnické věci znovu meritorně rozhodne. Druhá žaloba byla (prozatím) neúspěšná, neboť byla (nepravomocně) odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č.j. 72 Co 309,310,312,313,314/ 2019 -2573. Žalobce navrhl řízení přerušit do doby, než bude o této žalobě pro zmatečnost rozhodnuto pravomocně. Žalovaná navrhla oba návrhy na přerušení zamítnout, neboť výsledky obou řízení nemohou mít dopad na věc projednávanou v řízení zdejším.

17. První návrh na přerušení shledal soud nedůvodným (a na jednání 5. 4. 2023 zamítl) v prvé řadě proto, že rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767 (který na základě odklizení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č.j. 72 Co 311/2019-1948, pozbyl právní moci) upravoval styk pouze od letních prázdnin 2019 do budoucna. Letních prázdnin 2019 se přitom týkaly pouze žalobní nároky 6a. a 6b., které soud považoval za zjevně nedůvodné bez ohledu na znění opatrovnického rozhodnutí o styku (viz dále) a přerušení řízení by tak ničeho nepřineslo, bez ohledu na výsledek nového odvolacího řízení. Dále, rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767, byl ve výroku o styku předběžné vykonatelný, a tedy právní moc neměla na povinnost žalované styk řádně umožnit žádný vliv; navíc ke styku o letních prázdninách 2019 došlo v nezkráceném rozsahu, jak bylo mezi účastníky nesporné.

18. Druhý návrh na přerušení shledal soud nedůvodným (a na jednání 5. 4. 2023 zamítl) v prvé řadě proto, že z odůvodnění odmítavého usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č.j. 72 Co 309,310,312,313,314/ 2019 -2573, lze mít s přiměřenou mírou jistoty za to, že žaloba pro zmatečnost bude odmítnuta pravomocně, navzdory žalobcem podanému odvolání ze dne 20. 2. 2023. Ostatně sám žalobce na jednání dne 5. 4. 2023 uvedl, že předpokládá, že jeho odvolání nebude úspěšné. Dále, z hlediska okolností významných pro toto řízení by vliv mohlo mít pouze vyhovění žalobě pro zmatečnost v tom rozsahu, v němž směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955 (jímž bylo potvrzeno usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617, o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokut žalované, mimo jiné za zkrácené či nerealizované styky o letních prázdninách 2016, 2017 a 2018). Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955, je přitom zřejmé, že odvolání otce nesměřovalo proti vyhovujícím výrokům, a že odvolání matky nezpochybňovalo, že v roce 2018 syna o letních prázdninách otci ke styku nepředala. Za situace, kdy soud měl žalobní nároky ve vztahu k letním prázdninám 2016 a 2017 za nedůvodné bez ohledu na okolnost či důvody udělení pokut, a kdy nepředání syna ke styku na letní prázdniny 2018 bylo mezi účastníky nesporné, by tak přerušení řízení ničeho nepřineslo, bez ohledu na případné vyhovění žalobě pro zmatečnost.

19. Dále se soud z procesního hlediska zabýval námitkami žalované, že žalobní návrh je (z části) neurčitý a tedy neprojednatelný, pročež by měl být odmítnut (§ 42, § 43 o.s.ř.). Po změně žaloby tyto námitky směřovaly k nárokům 6a., 6b., 7a. a 7b.

20. Stěžejní námitka spočívala v nadále trvajícím pojetí příslušných skutků žalobcem jakožto skutků pokračujících, kdy proto není patrné, za jaké konkrétní porušení povinnosti žalované požaduje žalobce jakou náhradu. K tomu soud uvádí, že institut odmítnutí žaloby (vč. částečného odmítnutí žaloby) je institutem výjimečným, jimž lze postihnout jen nejzávažnější formální vady návrhu. Z žalobních tvrzení je přitom dostatečně zřejmé, čeho a proč se žalobce domáhá. Zda tak činí“ správně“ formulovaným petitem (popř. zda je žaloba“ správně“ konstruována z hlediska hmotného práva), není otázkou (ne) srozumitelnosti a tedy (bez) vadnosti žaloby z procesního hlediska, nýbrž otázkou (ne) důvodnosti žaloby. Důsledkem uplatnění nároku, jenž nemá oporu v hmotném právu, je zamítnutí, nikoli odmítnutí žaloby.

21. Druhá námitka směřovala k nároku 7a., kde část textace omluvy není žalobcem výslovně navržena, a obsahuje formulaci„ ve specifikaci jak bude dokázáno a zjištěno soudem při projednávání věci a vtěleno do odůvodnění soudního rozhodnutí“. Zde musí soud souhlasit se žalobcem, že zbývající část formulace omluvy je zcela způsobilá být předmětem řízení i bez této„ vložky“; týká-li se vada jen oddělitelné části textu omluvy, nemůže to být důvod pro odmítnutí žaloby v celé části předmětné omluvy. Zejména však problematický úsek nepředstavuje dle názoru soudu vůbec formální součást žalobního petitu. Obsahuje totiž zjevný odkaz na odůvodnění rozhodnutí a nikoli na jeho výrok. Žalobce tak pouze redundantně zmiňuje, že bližší specifikace skutku, za nějž je omluva požadována, se bude (v případě vyhovění návrhu) nacházet v odůvodnění rozsudku. Z ustálené judikatury v oblasti osobnostních práv navíc vyplývá, že soud není doslovně vázán formulačním zněním petitu s omluvou, bude-li se výrok s návrhem shodovat po obsahové stránce. Dále, omluva má být v rámci možností stručná, věcná a srozumitelná, a není nezbytné, aby v ní byly do detailů specifikovány všechny podrobnosti a všechny složky zásahu do osobnostního práva, za nějž se žalovaný omlouvá – ty se mohou nacházet v odůvodnění. Navržený petit omluvy u nároku 7a. dle názoru soudu tyto náležitosti splňuje, a žaloba tak není vadná ani částečně.

22. Soud se z procesního hlediska zabýval rovněž námitkami žalované, že v žalobě jsou (po její změně) některými částmi petitu uplatňovány nároky, obsažené souběžně i v jiných částech petitu, a řízení by mělo být částečně zastaveno pro překážku litispendence (§ 83, § 104 o.s.ř). Souběh (částečný souběh) měl být dán u nároků 6a., 6b., 7a. a 7b., a to jednak vzájemně, jednak vůči nárokům 3a., 3b., 4a., 4b., 5a. a 5b.

23. Co se týká tvrzeného souběhu nároků 6a. a 6b. na jedné straně a 7a. a 7b. na druhé straně, pak soud ve shodě s žalobcem konstatuje, že těmito skupinami nároků se žalobce především výslovně domáhal ochrany z důvodu zásahu do odlišných osobnostních práv (právo na soukromí a rodinný život X právo na důstojnost, vážnost a čest). I v případě, kdy by se jednalo o totožnost skutku (jak tomu však není, viz dále), mohlo být takovým skutkem zasaženo do různých osobnostních práv žalobce, a je to pouze žalobce jakožto dominus litis, kdo má právo rozhodnout, zda se bude domáhat zadostiučinění za zásahy do všech dílčích práv samostatně, či odděleně. Dále, ačkoli žalobce u obou skupin nároků operuje (pro období letních prázdnin 2016, 2017 a 2018) shodně„ ztěžováním styku“, pak u nároků 6a. a 6b. toto ztěžování výslovně definuje prostřednictvím„ porušování materiální a psychické přípravy syna na styk“, což se však po obsahové stránce neprolíná s popisem skutku u nároků 7a. a 7b., jež se týkají údajného hrubého a manipulativního chování žalované vůči žalobci, popř. orgánům veřejné moci. Jelikož do osobnostních práv žalobce mělo být zasaženo jiným škodlivým chováním žalované (byť v obou případech označeným souhrnným pojmem„ ztěžování styku“), nejedná se zde ani o totožnost skutku.

24. Rovněž ve vztahu tvrzeného souběhu nároků 6a. a 6b. na jedné straně a nároků 3a., 3b., resp. 4a. a 4b. na straně druhé je třeba uzavřít, že ačkoli žalobce u všech těchto skupin nároků operuje (pro období letních prázdnin 2016, resp. 2017) shodně„ ztěžováním styku“, u nároků 6a. a 6b. toto ztěžování výslovně definuje prostřednictvím„ porušování materiální a psychické přípravy syna na styk“, což se však po obsahové stránce neprolíná s popisem skutku u nároků 3a., 3b., resp. 4a. a 4b., jež se zjevně týkají krácení doby styku a zbývajících okolností ztěžování styku (zejm. manipulativní chování žalované vůči žalobci a orgánům veřejné moci). Ohledně nároků 6a. a 6b. na jedné straně a nároků 5a. a 5b. na druhé straně o souběh jít nemůže, když u posledně jmenovaných nároků není pojmem ztěžování styku žalobcem operováno (šlo o zabránění styku).

25. Ohledně tvrzeného souběhu nároků 7a. a 7b. na jedné straně a nároků 3a., 3b., 4a., 4b., 5a. a 5b. na druhé straně lze pro stručnost odkázat na argumentaci uvedenou výše (zejména odlišná osobnostní práva, jejichž ochrany se žalobce domáhá).

26. Nad rámec soud podotýká, že zjevným cílem změny žaloby bylo pouze rozdělit původně žalované nároky na souhrnnou náhradu nemateriální újmy 80 000 Kč a na jedinou omluvu tak, aby bylo vyhověno předběžnému právnímu názoru soudu o samostatnosti skutků. Smyslem změny žaloby nebylo žalobní nárok jakkoli rozšiřovat (a tedy ani nároky zdvojovat); otázku litispendence tak bylo třeba posuzovat i touto optikou, tedy že pokud se pojmy jako ztěžování styku či krácení styku objevují u více nároků za stejná období, představují pouze zastřešující pojmy pro bližší definici skutku, seznatelnou jak z textu, tak z kontextu žaloby. Soud tedy překážku litispendence neshledal ani v části žaloby.

27. Ohledně provedené změny žaloby se žalobce opětovně dovolával toho, že k ní byl donucen přistoupit na základě předběžného právního názoru soudu o samostatnosti skutků, s nímž nadále nesouhlasí. Soud považuje za vhodné v tomto směru připomenout, že formulace žalobního návrhu (petitu) je výlučně věcí žalobce – pána sporu (dominus litis). To samé platí pro změnu žalobního petitu (je-li soudem připuštěna). Zároveň je procesní odpovědností výlučně žalobce, aby zvolil správný žalobní návrh, a pokud tak neučiní, čelil příslušným procesním důsledkům (např. odmítnutí žaloby, zamítnutí žaloby). Pokud žalobce přistoupí ke změně žalobního návrhu, jsou z procesního hlediska zcela irelevantní subjektivní důvody, pro které tak učinil. Nad rámec je na místě též připomenout, že smyslem institutu sdělení předběžného právního názoru soudem je zamezit vydávání tzv. překvapivých rozhodnutí (zpravidla ve spojení s výzvou a poučením dle § 118a odst. 2 o.s.ř.), nikoli snad poskytovat účastníkům hmotněprávní poradenství či garantovat úspěch ve věci. Cestou k překonání případně nesprávného předběžného právního názoru soudu může být provedení právní argumentace v rámci řízení před příslušným soudem, či v rámci opravného prostředku před soudem nadřízeným (ovšem při zachování původního petitu), v žádném případě však mentální rezervace (v rámci bezpodmínečně formulované změny žaloby); taková mentální rezervace je bez právního významu. Důkazy a skutková zjištění 28. Z provedených důkazů zjistil soud následující okolnosti skutkového stavu, významné pro rozhodnutí ve věci.

29. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda zdejších účastníků (jakožto rodičů společného nezletilého syna [jméno], [datum narození]) o úpravě styku žalobce se synem, jenž byl již dříve (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 4. 2009, č.j. P 76/2009-14) svěřen do péče žalované. Běžný styk byl upraven 1x za 14 dní od pátku do neděle (v liché týdny), dále byl upraven styk o jarních, velikonočních a podzimních prázdninách ve frekvenci 1x za 2 roky, o Vánocích každý rok od 26. 12. do 2.

1. Výrok o styku žalobce se synem o hlavních letních prázdninách zněl:„ o hlavních letních školních prázdninách po dobu dvou týdnů v měsíci červenci a dvou týdnu v červenci srpnu s tím, že termín přesného pobytu včetně určení dne a hodiny převzetí a předání dítěte oznámí otec matce do 30.3 toho kterého roku.“. Prázdninové styky měly přednost před běžným stykem, předávání syna mělo probíhat v místě bydliště nezletilého, žalovaná byla povinna syna ke styku připravit a žalobci jej předat, žalobce byl povinen syna po ukončení styku žalované odevzdat. Z opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2018, č.j. 11 P 50/2015-1425, že ve výše citovaném rozsudku byla opravena zjevná nesprávnost v psaní tak, že výraz„ červenci srpnu“ byl nahrazen výrazem„ srpnu“.

30. Z e-mailu žalobce ze dne 21. 2. 2018, zaslaném (též) žalované, že žalobce tímto nahlásil žalované, v souladu s opatrovnickým rozsudkem, termíny styku o letních prázdninách 2018, a to v červenci 2. 7. 2018, 9:00 až 16. 7. 2018, 19:00, a v srpnu 17. 8. 2018, 9:00 až 31. 8. 2018, kdy však navazuje běžný styk a syna tak předá až 2. 9. 2018, 19:

0. Žalobce žalovanou nabádal, aby tábor a aktivity syna se žalovanou tato plánovala mimo předmětná období, kdy měl být syn se žalobcem. Z e-mailu žalované ze dne 1. 7. 2018, zaslaném zdejšímu soudu a (též) žalobci, že žalovaná bez bližšího vysvětlení uvádí, že žalobce si„ nadiktoval“ letní styk v rozporu s opatrovnickým rozsudkem a (nijak blíže vysvětleným) pravidlem o spravedlivém krácení doby pobytu syna u toho kterého rodiče v případě aktivity typu tábor, soustředění. V roce 2018 syn odjíždí dne 14. 7. 2018 na čtrnáctidenní tábor z [obec]. Žalovaný prý odmítl komunikovat, domluvit se na řádném termínu na červenec, připadá tak na něj termín 7. 7. 2018 až 13. 7. 2018 a pokud jej žalobce žalované písmeně nepotvrdí, syn k němu v červenci nepojede. Dále namítala údajné porušení opatrovnického rozsudku otcem v roce 2017. Z e-mailu žalované ze dne 5. 7. 2018, zaslaném žalobci, že žalovaná napsala žalobci:„ Dosud mi nepřišlo závazné písemné potvrzení termínu 7.7. – 13.7.2018“. Ze screenshotů SMS komunikace mezi účastníky v období 1. 7. 2018 až 7. 7. 2018, že žalobce se 3. 7. 2018, 4. 7. 2018 a 5. 7. 2018 ohrazoval, že s ním žalovaná nekomunikuje, nesděluje mu, kde se syn nachází a zejména se žalobce domáhal sdělení, kdy mu bude předán. Dále v SMS ze dne 6. 7. 2018 se žalobce ohrazuje proti tomu, že žalovaná určila styk jednostranně a v rozporu s opatrovnickým rozsudkem na termín 7. 7. - 13. 7., čas předání (v žalovanou určeném termínu) žalovaná nesdělila, kladla si podmínku vynuceného písemného potvrzení. Dále v SMS ze dne 7. 7. 2018, 8:50, žalobce sděluje žalované, že je před domem. Dále v SMS ze dne 7. 7. 2018, 9:07, se žalobce opětovně vymezuje proti požadavku žalované na písemné potvrzení, jenž je v rozporu s opatrovnickým rozsudkem, kdy by toto potvrzení následně vydávala za“ dohodu“. Dále v SMS ze dne 7. 7. 2018, 9:17, žalovaná sděluje žalobci, že syn byl v 9:00 připraven k odjezdu, k čemuž nedošlo proto, že žalobce odmítl podepsat dohodu. Konečně v SMS ze dne 7. 7. 2018, 10:02, žalobce namítá, že o žádnou“ dohodu“ nešlo, že dle tel. rozhovoru se synem tento v 9:00 k odjezdu připraven nebyl, a ostatně žalovaná nikdy žalobci ani termín předání v 9:00 nesdělila. Z vyjádření Městské části [obec a číslo] (OSPOD) ze dne 6. 8. 2018, že žalobce podal návrh na výkon opatrovnického rozsudku (mimo jiné) pro nerealizovaný styk se synem v červenci 2018. Již dne 2. 7. 2018 žalobce OSPODu telefonicky sdělil, že žalovaná mu syna nepředala. Pracovnice OSPODu se obratem pokoušely kontaktovat žalovanou telefonicky, ale neúspěšně. Žalovaná reagovala e-mailem ze dne 2. 7. 2018, 9:59, v němž odmítla věc řešit, s tím, že je se třemi dětmi na dovolené. Odkázala pouze na svůj e-mail ze dne 1. 7. 2018 (proveden k důkazu viz výše). V návaznosti na to byla žalovaná ze strany OSPODu opětovně poučena o povinnosti dodržovat opatrovnický rozsudek a OSPOD zahájil správní řízení o uložení výchovného opatření žalované. Dále OSPOD připomněl, že napomenutí bylo žalované uloženo již v roce 2017, za nikoli řádné předání syna žalobci ke styku v červenci 2017. Konečně OSPOD konstatoval, že žalobce pro letní prázdniny 2018 oznámil žalované termíny řádně a včas, pročež soudu navrhuje uložit žalované pokutu za nedodržení opatrovnického rozsudku. Ze screenshotů SMS komunikace mezi účastníky v období 15. 8. 2018 až 17. 8. 2018, že žalobce dne 15. 8. 2018, 9:51, připomněl žalované, že se pro syna ke styku dostaví 17. 8. 2018 v 9:

0. Dále v SMS ze dne 16. 8. 2018, 17:59 se žalovaná podivuje, že by byli se žalobcem nějak domluveni, když srpnový termín byl žalobcem v březnu oznámen neplatně (15 dní); je tedy prý potřeba se domluvit, a žalovaná se táže, co žalobce navrhuje. Dále v SMS ze dne 16. 8. 2018, 20:20, žalobce žalované sděluje, že se pro syna dostaví 17. 8. 2018, 9:00, dle platného oznámení, když připomněl, že otec má dle opatrovnického rozsudku termín oznamovat, nikoli s matkou domlouvat. Pro případ, že by žalovaná přesto hodlala žalobci syna nepředat, nechť tak sdělí s předstihem. Dále v SMS ze dne 16. 8. 2018, 21:37, žalovaná opět hovoří o„ odečtu“ za soustředění, pročež má žalobci náležet jen 12 dní styku. Nabízí mu, ať si syna vyzvedne buď 20. 8., nebo 17. 8., avšak to pouze za podmínky, kdy žalobce 17. 8. podepíše, že syna vrátí 28.

8. Dále v SMS ze dne 16. 8. 2018, 23:23, žalobce připomíná opatrovnický rozsudek, absenci pravidla o krácení styku, jakož i protiprávnost vyžadování podpisu potvrzení, které by pak žalovaná vydávala za dohodu. Žalobce se dostaví pro syna 17. 8. 2018, 9:00, přičemž odmítá cokoli podepisovat. Pokud žalovaná nesouhlasí s žalobcovým výkladem rozsudku ve věci rozsahu styku, nechť se obrátí na soud. Dále v SMS ze dne 16. 8. 2018, 23:58, žalovaná opakuje, že syna předá buď 17. 8. za podmínky podpisu potvrzení žalobcem, nebo 20. 8., 9:

0. Dále v SMS ze dne 17. 8. 2018, 8:16, žalobce odmítá vyjádření žalované a sděluje, že je na cestě pro syna. Dne 20. 8. by syna nemohl převzít i kdyby chtěl, neboť již bude na dovolené. Dále v SMS ze dne 17. 8. 2018, 9:19, žalobce sděluje žalované, že bude čekat na předání syna ještě 5 minut. Konečně v SMS ze dne 17. 8. 2018, 9:27 žalobce konstatuje, že žalovaná mu syna odmítla předat. Z nepodepsaného a nedatovaného prohlášení žalobce, že žalovanou bylo žalobci dne 17. 8. 2018 předloženo toto prohlášení k podpisu, přičemž žalobce by jím měl potvrdit, že syna přebral dne 17. 8. 2018 a vrátí jej dne 28. 8. 2018 do 19:00.

31. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617, že na základě k řady návrhů žalobce uložil opatrovnický soud v rámci výkonu rozhodnutí žalované řadu pokut dle § 505 odst. 1,2 z.ř.s. (v rozmezí 200 Kč – 5 000 Kč), za nerealizované styky (nepředání syna žalobci) dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 (ve spojení s opravným usnesením č.l. 1425). Pokuty byly uděleny za období 5. 3. 2016 – 13. 3. 2016, 10. 6. 2016 – 12. 6. 2016, 1. 7. 2016 – 10. 7. 2016, 1. 8. 2016 – 3. 8. 2016, 9. 12. 2016, 1. 7. 2017 – 8. 7. 2017, 10. 2. 2018 – 12. 2. 2018, 2. 7. 2018 – 16. 7. 2018 a 17. 8. 2018 – 31. 8. 2018 (za dalších 7 období nerealizovaného styku byly návrhy na výkon rozhodnutí zamítnuty, neboť dle zjištění soudu zpravidla styku bránily objektivní překážky jako např. nemoc syna). Výrokem III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, dle § 23 z.ř.s. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že žalovaná různými způsoby v období 5. 3. 2016 – 31. 8. 2018 opakovaně protiprávně (bez řádného důvodu) zmařila či zkrátila styk žalobce se synem. Z období, jež jsou předmětem nyní projednávané věci, uložil soud pokuty za zkrácený či zmařený styk v období 1. 7. 2016 – 10. 7. 2016 v částce 3 000 Kč, v období 1. 8. 2016 – 3. 8. 2016 v částce 1 500 Kč, v období 1. 7. 2017 – 8. 7. 2017 v částce 3 000 Kč, v období 2. 7. 2018 – 16. 7. 2018 v částce 5 000 Kč a v období 17. 8. 2018 – 31. 8. 2018 v částce 5 000 Kč. Ohledně styků o hlavních letních prázdninách dal opatrovnický soud za pravdu právnímu výkladu žalobce, že termíny sdělil na předmětná období včas a v řádné délce, a že žalovaná syna nepředala v rozporu s opatrovnickým rozsudkem. Z doplňujícího usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1790, že bylo doplněno odůvodnění usnesení č.l. 1617, nicméně v části, která se netýká období významných pro nyní projednávanou věc. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955, že odvolací soud, navzdory odvoláním obou účastníků, v plném rozsahu potvrdil usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 (ve znění doplňujícího usnesení č.l. 1790), přičemž se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvostupňového usnesení. Výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, dle § 23 z.ř.s.

32. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č.j. 72 Co 311/2019-2540, že k žalobě pro zmatečnost, podané zdejším žalobcem, byl (z důvodu procení chyby při předvolání účastníků k odvolacímu jednání) zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č.j. 72 Co 311/2019-1948. Z úřední činnosti je soudu známo (a ostatně to nebylo mezi účastníky sporné), že předmětným rozsudkem č.l. 1948 odvolací soud potvrdil (s výjimkou výroku o výši výživného, což je v projednávané věci bez významu) rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1767. Z úřední činnosti je dále soudu známo (a ani toto nebylo mezi účastníky sporné), že posléze uvedeným rozsudkem č.l. 1767 došlo ke změně dosavadního opatrovnického rozsudku č.l. 117 (ve znění opravného usnesení č.l. 1425), z hlediska úpravy styku o hlavních letních prázdninách (což je v projednávané věci jediné významné) tak, že dosavadní oznamování termínů styku žalobcem bylo nahrazeno fixními daty (konkrétně - v lichém roce od 1.7. – 9:00 hod do 15.7 – 19:00 hod a od 1.8. – 9:00 hod do 15.8 – 19:00 hod a v sudém roce od 16.7 – 9:00 hod do 30.7 – 19:00 hod a od 15.8 – 9:00 hod do 29.8 – 19:00 hod.). V části, týkající se styku žalobce se synem, rozhodl soud o předběžné vykonatelnosti svého rozsudku; z hlediska případné (ne) realizace styku o letních prázdninách 2019 je tak zrušení rozsudku č.l. 1948 bez většího významu (poznámka soudu). Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2023, č.j. 4 Co 281/2022-2567, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č.j. 72 Co 311/2019-2540 bylo napadeno pouze odvoláním zdejšího žalobce, a to pouze co do nákladového výroku, což je v nyní projednávané věci bez významu.

33. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č.j. 72 Co 309,310,312,313,314/ 2019 -2573, že žaloba pro zmatečnost, podaná zdejším žalobcem proti (mimo jiné) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955 (tedy usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617, o uložení pokut žalované) byla odmítnuta pro neúplnost a nesrozumitelnost, když v ní (zejména) absentovalo vymezení rozhodujících okolností pro posouzení včasnosti jejího podání. Z odvolání datovaného 20. 2. 2023, že žalobce podal proti usnesení č.l. 2573 blanketní odvolání.

34. Z technického průkazu č. BF488577, že tento se vztahuje k osobnímu vozidlu Volkswagen Golf, [registrační značka]. Z vyznačených záznamů o provedené technické kontrole ve spojení se záznamy o zapsaných vlastnících vyplývá, že (též) v období letních prázdnin 2018 byla zapsaným vlastníkem vozidla paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Vozidlo jezdí na Natural 95 a průměrná spotřeba na 100 km činí 10,7/6,1/7,8l. Z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne 26. 5. 2021, že tato žalobci a jeho právní zástupkyni (manželce) přenechala předmětné vozidlo [registrační značka] k časově neomezenému užívání, a to od ledna 2018. Z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne 19. 8. 2021, že tato doplnila své předchozí čestné prohlášení ze dne 26. 5. 2021, pro potřeby soudního řízení. Prohlásila, že nehradí žádné výdaje spojené s provozem předmětného vozidla [registrační značka] – ani běžné provozní náklady, ani náklady na opravy, údržbu, STK a povinné ručení. Za vlastníky považuje zetě (žalobce) a dceru (právní zástupkyni a manželku žalobce), k převodu nedošlo z důvodu ochrany majetku. Vozidlo je jí k dispozici, kdykoli o ně požádá, tak, že jí oni vozí. Sama již nejezdí, a s ohledem k věku už ani nebude. Z kupní smlouvy ze dne 1. 3. 2022, že jí paní [jméno] [příjmení] prodala žalobci předmětné vozidlo [registrační značka]. Nad rámec obvyklých ujednání smluvní strany ve třetím odstavci čl. VI. sjednaly, že veškeré nároky prodávajícího, jakožto vlastníka, přecházejí na kupujícího, přičemž strany berou na vědomí, že„ předmětné vozidlo, resp. jízdy jím uskutečněné, jsou předmětem soudního sporu a všechny takové nároky přechází na kupujícího jako nového vlastníka, vč. sazeb základních náhrad, které byly vypořádány mezi stranami v kupní ceně“. Ze screenshotu webu mapy.cz, že místa bydliště žalobce a žalované dělí silniční vzdálenost 104 km, cesta autem zabere (za běžné dopravní situace) 1h 9 min.

35. Z e-mailu žalobce žalované ze dne 8. 7. 2021, označeného jako předžalobní výzva, že tato výzva„ z 2. 7. 2021, resp. 8. 7. 2021“ by měla navazovat na obdobnou výzvu z 23. 9. 2018. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě nemajetkové újmy 80 000 Kč do 31. 7. 2021, dále k zaslání omluvy ve lhůtě„ 7. 7. 2021, resp. 12. 7. 2021“, rovněž k úhradě škody ve výši 2 654 Kč za marné jízdy pro syna o letních prázdninách 2018, do„ 7. 7. 2021, resp. 12. 7. 2021“ a konečně k úhradě škody ve výši celkem 900 Kč do 12. 7. 2021, spočívající v nutnosti učinit tři úkony v opatrovnickém vykonávacím řízení (dne 22. 7. 2018 šestnáctý návrh na výkon rozhodnutí, dne 27. 7. 2018 osmnáctý návrh na výkon rozhodnutí a dne 18. 8. 2018 doplnění osmnáctého návrhu na výkon rozhodnutí). Z e-mailu žalobce žalované ze dne 26. 7. 2021, že žalobce nabízel žalované variantu mimosoudního vypořádání svého (blíže neurčeného) nároku na náhradu škody za marnou cestu na styk, tím, že mu žalovaná na další styk syna sama přiveze. Z e-mailu právní zástupkyně žalobce žalované ze dne 17. 10. 2021 (odeslaného z e-mailové adresy žalobce), že žalované byla přílohou zaslána předžalobní výzva z téhož dne. Tou žalobce žalovanou vyzývá, aby splnila údajnou dřívější dohodu o tom, že za (blíže nespecifikované) nerealizované styky poskytne žalobci termíny náhradních styků.

36. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2021, č.j. 67 C 387/2020-39, že žalobce se proti žalované domáhal obdobných nároků, jako v nyní projednávané věci, a to v souvislosti se zmařeným stykem o Vánocích 2017 (škoda za marné cesty ve výši celkem 3 819 Kč a nemajetková újma za zásah do osobnostních práv 20 000 Kč). Soud shledal porušení povinnosti žalované předat žalobci syna ke styku dle opatrovnického rozsudku, přiznal žalobci nárok na náhradu škody, a konstatoval též zásah do osobnostních práv žalobce, kdy však požadavek na náhradu újmy v penězích měl za nepřiměřený, přičemž omluvy – jež by byla na místě – se žalobce nedomáhal. Při úvaze o formě náhrady soud vzal do úvahy, že k nápravě protiprávního stavu mají především sloužit pokuty dle § 502 odst. 1,2 z.ř.s. a nikoli peněžitá náhrada nemajetkové újmy. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č.j. 29 Co 285/2021-68, že k odvolání žalobce odvolací soud rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2021, č.j. 67 C 387/2020-39, změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci dále částku 5 000 Kč. Odvolací soud připomněl, že pokuty dle § 502 odst. 1,2 z.ř.s. představují příjem státu a nepředstavují přiměřené zadostiučinění za zásah do osobnostních práv žalobce. Bránění styku žalobce se synem představuje citelný zásah do jeho práv, který vyžaduje peněžní zadostiučinění. Odvolací soud dále uvedl, že svévolné bránění ve styku s dítětem je samo o sobě – z objektivního hlediska nazíráno – takovou újmou, kterou by jako závažnou pociťovala každá osoba nacházející se v postavení žalobce. Při úvahách o výši finančního zadostiučinění vzal odvolací soud v potaz, že ze strany žalované se jednalo o opakovaný zásah, jakož však i to, že žalobce se náhrady domáhal bez zjevného důvodu s velkým časovým odstupem. Postupem dle § 136 o.s.ř. dospěl odvolací soud k přiměřené výši náhrady 5 000 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2021, č.j. 14 C 52/2021-32, že žalobce se proti žalované domáhal obdobných nároků, jako v nyní projednávané věci, a to v souvislosti se zmařeným stykem o jarních prázdninách 2018 (nemajetková újma za zásah do osobnostních práv ve výši 23 000 Kč + omluva). Soud shledal porušení povinnosti žalované předat žalobci syna ke styku dle opatrovnického rozsudku, konstatoval též zásah do osobnostních práv žalobce, kdy však požadavek na náhradu újmy v penězích měl za nepřiměřený a žalované uložil pouze zaslat žalobci omluvu. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č.j. 29 Co 464/2021-123, že k odvolání žalobce odvolací soud rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2021, č.j. 14 C 52/2021-32 v celém napadeném rozsahu potvrdil. Při úvahách o formě zadostiučinění zohlednil, že žalovaná byla již za obdobné jednání postižena (rozsudek téhož soudu ze dne 21. 10. 2021, č.j. 29 Co 285/2021-68) a že se žalobce náhrady domáhal bez zjevného důvodu s velkým časovým odstupem. Zejména však zdůraznil, že míra zásahu, a tedy i újmy, byla oproti předchozí věci znatelně menší. V později projednávané věci byl styk o jarních prázdninách 2018 pouze zkrácen, a to toliko o dva dny, zatímco v předchozím rozhodnutí šlo o úplné zmaření styku o Vánocích 2017 v délce 7 dnů. Rozdíl ve formě přiznaného zadostiučinění je tak racionální. Z částečného rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2022, č.j. 98 C 443/2021-152, že žalobce se proti žalované domáhal obdobných nároků, jako v nyní projednávané věci, a to v souvislosti s kratšími zmařenými styky v listopadu 2018, prosinci 2019 a prosinci 2020 (škoda za marnou cestu v prosinci 2020 ve výši celkem 1 390 Kč a nemajetková újma za zásah do osobnostních práv 20 000 Kč + omluva). Soud částečným rozsudkem rozhodoval pouze o náhradě škody; shledal porušení povinnosti žalované předat žalobci syna ke styku dle opatrovnického rozsudku v prosinci 2020 a přiznal žalobci nárok na náhradu škody. Ta spočívala v cestovních nákladech na osobní vozidlo Volkswagen Golf, [registrační značka], jež měl žalobce v té době zapůjčené od matky své manželky.

37. Zbývající důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl. Částečně proto, že rozhodné skutečnosti byly již dostatečně prokázány provedenými důkazy (nároky 1., 5a. a 5b.), zejména však proto, že většina navržených důkazů směřovala k detailnějšímu prokazování těch dílčích nároků, které nemohly být důvodné již na základě žalobních tvrzení (nároky 2., 6a., 6b., 7a. a 7b.), popř. byly promlčeny (nároky 3a., 3b., 4a. a 4b.), anebo se věci vůbec skutkově netýkaly. Provádění nadbytečných důkazů je v přímém rozporu se základními zásadami civilního procesu (zásady rychlosti a hospodárnosti řízení). Nad rámec již uvedeného soud podotýká, že část důkazních návrhů žalobce (jež byly učiněny, popř. důkazy předloženy, dne 7. 12. 2022) považuje soud též za uplatněné v rozporu s § 118b o.s.ř., tedy nepřípustně po koncentraci řízení. Ta ve věci nastala dne 21. 10. 2022, přičemž důkazní návrhy v podání žalobce z téhož dne (označeném Doplnění žaloby) jsou natolik obecné, že nepředstavují důkazní návrhy způsobilé.

38. Kromě rozsudků, jež byly provedeny k důkazu, je dále soudu z úřední činnosti známo, že ve věci dalších zmařených/zkrácených styků (či ve věci jiných nároků z týchž styků) bylo zdejším soudem rozhodnuto o škodě následujícími rozsudky. Rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č.j. 98 C 327/2018-114 bylo žalované uloženo zaplatit žalobci celkem 5 863 Kč jako škodu spočívající v marných cestovních nákladech v souvislosti se na zmařenými/zkrácenými styky o Vánocích 2015, a některých dnech v zimě a na jaře 2016. Rozsudkem ze dne 22. 5. 2020, č.j. 18 C 228/2019-47 bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 351 Kč jako škodu spočívající v marných cestovních nákladech v souvislosti se zkráceným stykem o hlavních letních prázdninách v srpnu 2016. Rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č.j. 67 C 200/2020-34 bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 311 Kč jako škodu spočívající v marných cestovních nákladech v souvislosti se zkráceným stykem o hlavních letních prázdninách v červenci 2017. Použitá právní úprava 39. Dle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 82 odst. 1 o.z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Dle § 888 o.z., dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Dle § 889 o.z., rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. Dle § 2910 o.z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle odst. 2, nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o.z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2957 o.z., způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Dle § 2984 odst. 1 o.z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Dle odst. 2, nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Dle § 136 o.s.ř., lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Dle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen„ z.ř.s.“), Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Dle odst. 2, výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut. Vlastní posouzení věci 40. Provedené důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., přičemž důkladně přihlížel též k tvrzením účastníků. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

41. Ad nárok 1. - zaplacení náhrady škody ve výši 2 654 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno (a žalovaná to ostatně též výslovně uznala), že tato o letních prázdninách 2018 nepředala žalobci syna ke styku ani v červenci, ani v srpnu. Tím porušila svou povinnost, stanovenou rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 (jímž byly závazným způsobem konkretizovány zákonné povinnosti dle § 888 o.z.). Pokud se žalobce dostavil do bydliště žalované, aniž by mu byl syn ke styku v souladu s řečeným rozsudkem předán, vznikla mu škoda ve výši marně vynaložených cestovních nákladů, která je v příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti žalované (§ 2910, § 2984 odst. 1 o.z.). Shodně konstruované nároky vůči žalované byly již ostatně žalobci přiznány ve věci nepředání k jiným stykům, řadou rozhodnutí zdejšího soudu (rozsudky sp.zn. 98 C 327/2018, 18 C 228/2019, 67 C 200/2020, 67 C 387/2020). Žalovaná v průběhu řízení nesporovala, že žalobce se k převzetí syna marně ve dnech 7. 7. 2018 a 17. 8. 2018 dostavil, ani že se pro něj dostavil ze svého bydliště po cestě podniknuté osobním automobilem. Žalovaná se nedovolávala ani toho, že žalobce neměl důvod cesty podniknout automobilem a mohl zvolit úspornější řešení hromadnou dopravou. S ohledem na vzdálenost bydlišť účastníků, na četnost soudem přiznaných styků a zejména pak na ustálenou praxi mezi účastníky v tomto směru by taková obrana žalované ani nebyla úspěšná. Pokud pak žalovaná sporovala, že se žalobce dostavil právě předmětným vozidlem Volkswagen Golf [registrační značka], jeví se taková námitka jako ryze účelová a obstrukční, když ani ze zbývající procesní obrany nevyplývá, že a jak by takové žalobcem smyšlené tvrzení mělo být pro něj přínosným. Jedná se ostatně o zcela běžné osobní vozidlo se standardní spotřebou pohonných hmot; kdyby měl žalobce v úmyslu uměle výši škody navyšovat, zvolil by pro svou smyšlenku vozidlo s nadstandardními náklady provozu. Soud tedy neměl jakýchkoli pochybností o tom, že žalobce marné cesty podnikl právě předmětným vozidlem. Co se týká výše škody, soud považuje za zcela přiléhavé její vyčíslení analogicky dle (v červenci a srpnu 2018 účinné) vyhlášky č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Vyhlášková cena pohonných hmot bývá zpravidla nižší, než tržní. Zároveň není žádného důvodu omezit výši škody jen na cenu pohonných hmot, když marnou jízdou dochází i k celkovému opotřebení vozidla, což dostatečně určitě zohledňuje právě předmětná vyhláška. Ostatně stejným způsobem bylo o výši škody rozhodnuto i v dalších sporech mezi účastníky za obdobných skutkových okolností (viz seznam rozsudků výše, § 13 o.z.). Otázkou tak zůstala aktivní legitimace žalobce, když vozidlo mělo být v rozhodné době ve vlastnictví třetí osoby (matka právní zástupkyně, resp. manželky žalobce - paní [jméno] [příjmení], [datum narození]); škoda (opotřebením vozidla) tedy nevznikala přímo na majetku žalobce, a ani vyhlášková cena benzínu by nebyla určující za situace, kdy žalobce nepředložil doklad o nákupu pohonných hmot z vlastních prostředků. Kupní smlouvou ze dne 1. 3. 2022 nemohlo dojít k postoupení práva na náhradu škody z paní [jméno] [příjmení] na žalobce, neboť takové právo vůči žalované paní [jméno] [příjmení] nesvědčilo. Vůči paní [jméno] [příjmení] totiž žalovaná žádnou smluvní či zákonnou povinnost neporušila, a jí tak ani nemohla vzniknout škoda, jež by byla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované. Žalobce zároveň netvrdil, že by on paní [jméno] [příjmení] v souvislosti s marně podniknutou cestou musel za užívání vozidla (popř. za jeho opotřebení či pohonné hmoty) cokoli (zejm. pak žalovanou částku) zaplatit. Soud přesto dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná je. Při hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. má soud za prokázané, že v rozhodné době byla mezi žalobcem a paní [jméno] [příjmení] uzavřena ústní či konkludentní smlouva, na jejímž základě byl žalobce (popř. společně se svou manželkou, resp. právní zástupkyní) výhradním uživatelem předmětného vozidla, přičemž úmyslem stran bylo, aby žalobce s vozidlem nakládal jako s vlastním. O tom svědčí i čestná prohlášení paní [jméno] [příjmení]. Ta sice žalovaná označovala za účelová, soud však v konečném důsledku neměl důvod jim neuvěřit, neboť zapadají do kontextu situace. Paní [jméno] [příjmení] bylo v roce 2018 již 70 let, a její tvrzení o tom, že z důvodu věku již neměla zájem řídit, je logické. Žalobce mohl mít (přinejmenším s ohledem na vyhrocený opatrovnický spor) zájem na tom, aby neměl vozidlo v „ právním“ vlastnictví, popř. aby toto vlastnictví nebylo dohledatelné v registru vozidel. Kupní smlouvou ze dne 1. 3. 2022 pak byl právní stav ex post pouze uveden do souladu se stavem faktickým. Za daných okolností je závěr o aktivní legitimaci žalobce plně opodstatněný, neboť náklady na vozidlo a jeho provoz šly k jeho tíži, a jejich marné vynaložení tedy bylo zásahem do jeho majetkové sféry. Nad rámec je vhodné doplnit, že pokud by žalobce k cestě nevyužil předmětné vozidlo, ale sjednal by si komerční nájem obdobného vozidla z autopůjčovny, byla by jím vynaložená částka téměř jistě vyšší; přijaté řešení je tak též v souladu s principem spravedlnosti. Náhrada škody je pak žalobcem vyčíslena přesně dle § 1 písn. b) a §4 písm. a) vyhlášky č. 463/ 2017 Sb, dle technických parametrů vozidla (prokázáno technickým průkazem), délky trasy (prokázáno screenshotem z webu mapy.cz) a počtu cest. Ohledně stejného vozidla (byť na základě odlišného právního hodnocení) shledal zdejší soud obdobný nárok důvodný částečným rozsudkem, vydaným v řízení sp.zn. 98 C 443/2021. Co se týká úroku z prodlení (§ 1970 o.z.), splatnost náhrady škody a tedy i počátek prodlení se řídí § 1958 odst. 2 o.z.. Soud měl za prokázané uplatnění nároku e-mailem ze dne 8. 7. 2021, v němž byla určena lhůta k zaplacení do 12. 7. 2021 (přiměřená z hlediska zákonného určení„ bez zbytečného odkladu“), a žalovaná se tak dostala do prodlení dne 13. 7. 2021. Žalobce ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nepředložil žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že k uplatnění nároku došlo dříve, ačkoli v žalobě argumentoval výzvou zaslanou již 2. 7. 2021; v e-mailu ze dne 8. 7. 2021 je tento e-mail označen jako z„ 2. 7. 2021, resp. z 8. 7. 2021“, v hlavičce je však jednoznačně uvedeno datum 8. 7. 2021. Soud tak shledal nárok 1. jako převáženě důvodný a žalobě v tomto rozsahu vyhověl (v rámci výroku II.), žalobu zamítl pouze v nepatrné části co do úroku z prodlení od 7. 7. 2021 do 12. 7. 2021 (výrok III. písm. b)).

42. Ad nárok 2. - zaplacení náhrady škody ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení. Žalobce konstruoval tento nárok jakožto nárok z náhrady škody, kdy tato škoda měla odpovídat nákladům na devět paušálních úkonů nezastoupeného účastníka, za něž mu nesprávným postupem opatrovnického soudu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Zde je třeba v prvé řadě plně souhlasit se žalovanou, že institut náhrady nákladů řízení není možné obcházet institutem náhrady škody. Nárok na náhradu nákladů řízení má dle konstantní judikatury základ v procesním právu a vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1701/2014). Případná nesprávnost soudního rozhodnutí v tomto směru je zhojitelná výlučně cestou příslušných opravných prostředků. I kdyby soudní rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo objektivně nesprávné (čímž se však soud v tomto řízení nezabýval), a nebylo možno zjednat nápravu procesní cestou, není to důvodem pro konstrukci nároku na náhradu škody ze strany druhého účastníka, neboť ten nemůže odpovídat za případné pochybení orgánu veřejné moci. Je pravdou, že náklady na uplatnění či bránění práva mohou za určitých okolností představovat samostatný hmotněprávní nárok, tak tomu ovšem není v případě nákladů, jež byly vynaloženy v rámci soudního řízení, neboť za takové situace je jejich uplatnění možné výlučně prostřednictvím procesněprávního institutu náhrady nákladů řízení. To je pak případ věci projednávané, kdy žalobce uplatňuje náhradu v souvislosti s procesněprávními úkony, učiněnými v opatrovnickém řízení sp.zn. 11 P 50/2015 (přičemž v příslušných rozhodnutích soudů obou stupňů o náhradě nákladů řízení rozhodnuto bylo - tak, že na ni nemá nárok žádný z účastníků, dle § 23 z.ř.s.). Argumentuje-li žalobce institutem tzv. dalších nákladů, nejedná se o případ projednávané věci, neboť svůj nárok na náhradu těchto konkrétních nákladů mohl a měl v opatrovnickém řízení uplatnit. Nad rámec je třeba zdůraznit, že nárok, tak, jak byl žalobou uplatněn, by nemohl být oprávněný ani za jiných okolností. Žalobce ani netvrdí, že by částky po 300 Kč za jeden úkon fakticky za něco uhradil (papír, poštovné…), naopak zcela zjevně nárok konstruuje jako paušální náhradu na základě § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Na rozdíl od nákladů, vynaložených případně na advokátní zastoupení, které mají charakter reálně vynaložených prostředků – potenciální majetkové škody (a jejichž výše se určuje v případě absence smlouvy o poskytování právních služeb vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) je úprava vyhlášky č. 254/2015 Sb. použitelná pouze a výhradně při rozhodování o náhradě nákladů v rámci soudního řízení (provádí výlučně § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 89a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád). To je klíčový rozdíl oproti vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která upravuje zejména otázku odměny advokátovi ze strany klienta, a pouze subsidiárně se též – za absence zvláštní právní úpravy dle § 151 odst. 2 o.s.ř., část první věty před středníkem – v praxi užívá k určení náhrady nákladů řízení v soudních rozhodnutích. Cílem vyhlášky č. 254/2015 Sb. bylo do určité míry vyrovnat postavení zastoupeného a nezastoupeného účastníka soudního řízení, avšak pouze právě a výhradně pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Pro samotný vznik nároku tak schází jakýkoli základ skutkový (vznik škody) či právní (právní norma, z níž by zvláštní nárok na paušalizovanou náhradu plynul). Nevnikl-li žalobci nikdy nárok na zaplacení jistiny dluhu, je nedůvodným též uplatněný nárok na úrok z prodlení. Žaloba je co do nároku 2. v plném rozsahu nedůvodná, a proto byla v této části zamítnuta (v rámci výroku III. písm. a)).

43. Ad nároky 3a. a 3b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách 2016. Ohledně těchto nároků vznesla žalovaná námitku promlčení, kterou soud považoval za důvodnou, čemuž přizpůsobil i rozsah dokazování. Soud má za prokázané usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955), že žalovaná porušila svou povinnost předat žalobci syna řádně ke styku dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 (jímž byly závazným způsobem konkretizovány zákonné povinnosti dle § 888 o.z.), pročež byl tento neoprávněně krácen. Styk měl probíhat od 1. 7. 2016 do 15. 7. 2016 a dále od 1. 8. 2016 do 12. 8. 2016 (když žalobce si z důvodů na straně žalované byl výjimečně ochoten délku srpnového styku pokrátit). V červenci však probíhal pouze od 10. 7. 2016 do 16. 7. 2016 a v srpnu od 3. 8. 2016 do 12. 8. 2016. Neoprávněně tak byl žalovanou styk zkrácen o období 1. 7. 2016 – 9. 7. 2016 a 1. 8. 2016 – 2. 8. 2016. V příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, čímž mu žalovaná způsobila nemajetkovou újmu (v podrobnostech viz odůvodnění k nárokům 5a. a 5b.). Ke vzniku újmy mohlo dojít nejpozději 31. 8. 2016, neboť tímto dnem hlavní letní prázdniny 2016 skončily, a případné nároky z ní plynoucí se tak promlčely nejpozději 31. 8. 2019, přičemž žaloba byla podána až 3. 7. 2021 a žalovaná vznesla námitku promlčení. Promlčuje se nejen nárok na zaplacení nemajetkové újmy, nýbrž i nárok na nepeněžité zadostiučinění ve formě omluvy („ Z § 612 plyne, že se právo na náhradu nemajetkové újmy v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 promlčuje, ať již má být tato újma odčiněna formou morální satisfakce (například omluvou), nebo poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v penězích“ /BRIM, Luboš. § 612 (Promlčení práv ze zásahu do osobnostních statků). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1979, marg. č. 7). Pokud žalobce argumentoval rozporem vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, musí soud poukázat na ustálenou judikaturu, podle níž je nepřipuštění takové námitky pro nemravnost (popř. pro zneužití práva) postupem zcela výjimečným, neboť zásadně narušuje princip právní jistoty (nejde přitom jen o subjektivní právní jistotu dlužníka, nýbrž o objektivní právní jistotu ve vyšším smyslu, působící erga omnes). Smyslem institutu promlčení je motivovat subjekty právních vztahů ke včasné ochraně svých práv, a zamezit vzniku právních sporů ohledně„ starých“ nároků. Zásadně se pak námitkou promlčení brání dlužník, který věřiteli dluží, a důsledkem vznesení námitky je, že - jinak oprávněný - nárok nemůže být přiznán soudem a žaloba musí být zamítnuta. Z tohoto hlediska by pak každá námitka promlčení byla nemravnou a zneužívající. Pokud zákonodárce institut promlčení do právního řádu vtělil, pak je třeba k nepřipuštění námitky promlčení obzvláštní„ intenzity nemravnosti“. Nemravnost je též proto judikaturou zásadně vyžadována nikoli (jen) ve vztahu k okolnostem případu (tedy, který z účastníků ve věci samé jednal nemravně), nýbrž zejména k okolnosti vznesení námitky promlčení jako takové. Soud v řízení nezjistil, že by žalobci cokoli (natož žalovaná) objektivně bránilo v podání žaloby před uplynutím promlčecí doby. Obavy z toho, že by podání civilní žaloby bylo žalobci přičteno k tíží v opatrovnickém řízení, jsou ryze subjektivní, když není patrné, proč by opatrovnický soud měl kterémukoli z účastníků klást za vinu, domáhá-li se svých nároků řádně cestou práva, bez ohledu na důvodnost či nedůvodnost žaloby ve věci samé. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že opatrovnické řízení stále aktivně probíhá, a to nadále ve velmi vyhroceném duchu. Pokud žalobce žalobu podal 3. 7. 2021, stav opatrovnické věci se v (z tohoto hlediska) podstatných okolnostech nelišil od stavu např. k 30. 8. 2019. Ostatně žalobce sám argumentoval, že k podání nyní projednávané žaloby (ještě) přistoupit nechtěl, avšak učinil tak právě proto, aby předešel promlčení. Současná argumentace rozporem námitky promlčení s dobrými mravy se jeví jakožto účelová, mající za úkol pouze napravit důsledky nesprávného právního názoru žalobce o pokračujícím charakteru skutku (viz odůvodnění k nárokům 6a. a 6b.). Žaloba je co do nároků 3a. a 3b. v plném rozsahu nedůvodná, když žalovaná vznesla důvodnou a přípustnou námitku promlčení, a proto byla v této části zamítnuta (nárok 3b. v rámci výroku III. písm. a) a nárok 3a. výrokem III. písm. c)).

44. Ad nároky 4a. a 4b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách 2017. Rovněž ohledně těchto nároků vznesla žalovaná námitku promlčení, kterou soud považoval za důvodnou, čemuž přizpůsobil i rozsah dokazování. Soud má za prokázané usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955), že žalovaná porušila svou povinnost předat žalobci syna řádně ke styku dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 (jímž byly závazným způsobem konkretizovány zákonné povinnosti dle § 888 o.z.), pročež byl tento neoprávněně krácen. Styk měl probíhat od 1. 7. 2017 do 15. 7. 2017 a dále od 17. 8. 2017 do 31. 8. 2017. V červenci však probíhal pouze od 8. 7. 2017 do 15. 7. 2017 (v srpnu styk proběhl v řádném termínu). Neoprávněně tak byl žalovanou styk zkrácen o období 1. 7. 2017 – 7. 7. 2017. V příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, čímž mu žalovaná způsobila nemajetkovou újmu (v podrobnostech viz odůvodnění k nárokům 5a. a 5b.). Ke vzniku újmy mohlo dojít nejpozději 31. 8. 2017, neboť tímto dnem hlavní letní prázdniny 2017 skončily, a případné nároky z ní plynoucí se tak promlčely nejpozději 31. 8. 2020, přičemž žaloba byla podána až 3. 7. 2021 a žalovaná vznesla námitku promlčení. K významu promlčení a k argumentaci žalobce o nemravnosti námitky soud pro stručnost odkazuje výše na odůvodnění k nárokům 3a. a 3b. Žaloba je co do nároků 4a. a 4b. v plném rozsahu nedůvodná, když žalovaná vznesla důvodnou a přípustnou námitku promlčení, a proto byla v této části zamítnuta (nárok 4b. v rámci výroku III. písm. a) a nárok 4a. výrokem III. písm. d)).

45. Ad nároky 5a. a 5b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč + omluva, za zabránění styku o letních prázdninách 2018. V řízení bylo prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2019, č.j. 11 P 50/2015-1617 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, č.j. 72 Co 309,310/ 2019 -1955), a žalovaná to ostatně též výslovně uznala, že tato o letních prázdninách 2018 nepředala žalobci syna ke styku ani v červenci, ani v srpnu. Tím porušila svou povinnost, stanovenou rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 11 P 50/2015-117 (jímž byly závazným způsobem konkretizovány zákonné povinnosti dle § 888 o.z.). Styk měl probíhat od 2. 7. 2018 do 16. 7. 2018 a dále od 17. 8. 2018 do 31. 8. 2018. Žalovaná ani v červenci, ani v srpnu 2018 syna žalobci ke styku vůbec nepředala. V příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život, čímž mu žalovaná způsobila nemajetkovou újmu. Právo na soukromí - a zejm. rodinný život - je absolutním osobnostním právem (§ 81, § 82 o.z.), jež přímo souvisí s právem rodiče na maximální a plnohodnotný kontakt s nezletilým dítětem. Svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů nedochází k jakémukoli (právnímu) omezení rodičovských práv druhého rodiče, s výjimkou práva osobní péče, která je však kompenzována právem na styk (§ 888, § 889 o.z.). Krácení takového práva na styk bude zasahovat do osobnostního práva poškozeného rodiče vždy (leda by o styk neměl zájem), a zaviněné protiprávní krácení takového práva (v rozsahu větším než zanedbatelném) bude vždy zakládat vznik nemajetkové újmy (§ 2910, § 2956, § 2984 odst. 2 o.z.), zpravidla s nárokem na přiměřené zadostiučinění (§ 2951 odst. 2 o.z.).

46. Žalovaná se bránila v prvé řadě tím, že žalobce žádným způsobem neprokázal (a v zásadě ani dostatečně netvrdil) konkrétní zásah do svých osobnostních práv, ani jaká přesně újma mu měla být případným zásahem způsobena. Z výše uvedených důvodů soud přisvědčuje právnímu názoru žalobce, že - za v žalobních tvrzeních popsané situace - se zásah do osobnostních práv na soukromí a rodinný život, jakož i vznik nemajetkové újmy, presumuje. Ke stejným závěrům dospěl Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 21. 10. 2021, č.j. 29 Co 285/2021-68 (viz výše).

47. Dále žalovaná namítala, že v rámci provedené změny žaloby změnil žalobce též povahu zásahu (a tedy i nároků 5a. a 5b.) v tom směru, že nově uplatňuje tzv. sdílenou újmu. K takto změněným nárokům dle žalované zcela chybějí konkrétní skutková tvrzení i jakékoli důkazní návrhy, zejména však u nich schází aktivní legitimace žalobce, neboť tzv. sdílenou újmu by mohl uplatňovat pouze společně s dalšími poškozenými. Soud již výše vyložil, že žalobce změnou žaloby původní nárok žádným způsobem nerozšiřoval, ale pouze jej rozdělil na nároky dílčí. Tyto závěry se vztahují též na otázku tzv. sdílené újmy. Ani z textu, ani ze smyslu změny žaloby neplyne, že by obsahem procesního úkonu bylo žalobu rozšířit o nároky ze sdílené újmy, resp. že by žalobce vůbec operoval nároky třetích subjektů. Ze všech okolností je zcela zřejmé, že se o tzv. sdílené újmě zmiňoval pouze v kontextu intenzity zásahu do práv jeho vlastních. I kdyby tento význam nebyl dostatečně zřejmý ze samotného textu podání, obsahujícího změnu žaloby (popř. by tento význam byl účinně zpochybněn argumentací žalované), důsledkem by byla toliko neurčitost nově formulovaných nároků 5a. a 5b., kterou by soud musel odstraňovat postupem dle § 43 o.s.ř. Sám žalobce přitom obratem na jednání uvedl, že interpretace žalované je nesprávná a tzv. sdílenou újmou bylo argumentováno„ nad rámec“ ve smyslu výše popsaném, tedy toliko jako okolností zvyšující intenzitu zásahu; tím (by případnou) neurčitost odstranil i bez výzvy soudu.

48. Konečně žalovaná argumentovala konkrétními okolnostmi, pro něž by měla být žaloba (i kdyby k zásahu do osobnostních práv žalobce došlo) v této části zamítnuta a zásah pouze konstatován v odůvodnění, případně, pro něž by měl soud uložit pouze omluvu (nárok 5a.), či – v případě přiznání nároku na zadostiučinění v penězích – by výše zadostiučinění (nárok 5b.) měla být nižší, než je žalobou požadováno. Námitka, že žalovaná již byla dostatečně postižena uložením pokut ve vykonávacím opatrovnickém řízení, není důvodná, neboť tyto pokuty jsou příjmem státu a nepředstavují žádnou formu zadostiučinění pro žalobce (shodně Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 21. 10. 2021, č.j. 29 Co 285/2021-68, viz výše). Soud nepovažuje za případnou ani námitku, že by sankce měla být mírnější s ohledem na absenci preventivní funkce. Soudu je sice z úřední činnosti známo, že syn se nyní dlouhodobě (od února 2022) nachází u žalobce (viz též nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 8. 2022, sp.zn. II. ÚS 1626/22, ve věci ústavní stížnosti syna zdejších účastníků), a žalovaná nemůže v tuto chvíli porušovat povinnost předávat syna žalobci ke styku. Preventivní funkci však nelze takto kazuisticky redukovat. Žalovaná dala svým dlouhodobým postojem v opatrovnické věci najevo, že jak rodičovská práva žalobce k synovi, tak autorita soudních rozhodnutí (jejichž účelem v opatrovnickém řízení byla ochrana oprávněných zájmů zejména společného syna) pro ni nepředstavují hodnoty, kterým by přikládala odpovídající váhu. Pokud uvádí, že se„ již poučila“, soud má toto tvrzení za účelové, když žalovaná ani netvrdila, že by se např. žalobci jakýmkoli způsobem za zásahy dobrovolně omluvila či mu (alespoň v rozsahu dle vlastní úvahy a nikoli dle žalobních požadavků žalobce) poskytla jiné dobrovolné zadostiučinění. Námitka, že žalovaná v projednávané věci porušení svých povinností ve věci nepředání syna ke styku o letních prázdninách 2018 nesporuje a své pochybení uznává, je dle názoru soudu motivována spíše realistickým odhadem důkazní situace než vstřícným krokem vůči žalobci, jaký by mohl soud významněji zhodnotit v její prospěch v rámci úvah o formě či výši zadostiučinění. Za relevantní naopak vzal soud námitku plynutím času, kdy dle ustálené judikatury se intenzita zásahu do osobnostních práv poškozeného – v případě ukončeného zásahu – postupně snižuje. K ukončení zásahu došlo 31. 8. 2018, žaloba byla podána 3. 7. 2021 a soud o ní rozhodl dne 5. 4. 2023.

49. Zásah do osobnostních práv žalobce byl velmi intenzivní a závažný. Hlavní letní prázdniny jsou – obecně – hlavním obdobím roku, při němž dochází u školních dětí a jejich rodičů ke společnému prožívání rodinných zážitků. Pro děti jsou dlouhým a nepřetržitým volnem ze školní rutiny zbytku roku, a prázdninové zážitky jsou pro ně stěžejním prvkem při formování osobnosti, získávání zkušeností a emočních stop. Tento efekt se zrcadlově přenáší na rodiče, tráví-li tyto prázdniny s dětmi. Význam letních prázdnin dále řádově nabývá na intenzitě v případě rozvrácených rodin, v nichž je dítě rozhodnutím soudu (typicky) svěřeno do péče jednoho z rodičů, a druhému je určen toliko styk. Zpravidla – a je tomu tak i v projednávané věci – bývá poměr času, tráveného s tím kterým rodičem o letních prázdninách, stanoven přibližně 1:

1. Pro rodiče, který nemá dítě svěřené do péče, to bývá zásadně (z hlediska udržování, utužování a formování vztahu s dítětem) nejdůležitější období roku. Není důvod se domnívat, že v případě žalobce by tomu mělo být jinak. Naopak, z provedeného dokazování je zjevné, že pro žalobce měla možnost trávit se synem soudem přidělaná období letních prázdnin stěžejní význam, a žalobce činil vše pro to, aby mu tato možnost nebyla mařena. Dále je třeba zohlednit, že mezi účastníky panuje velmi napjatý vztah, a jejich názory na péči o syna se zásadně odlišují, stejně, jako výchovné postupy. Žalobce má (resp. v rozhodném období měl) možnost faktického výkonu svých rodičovských práv z hlediska výchovy podstatně sníženou svěřením syna do péče matky. Letní prázdniny, resp. rozsudkem stanovená souvislá období prázdninového styku, byla jediným opravdu delším úsekem, v němž mohl žalobce nejen budovat osobní vztah se synem, nýbrž také realizovat své rodičovské právo na jeho výchovu. Z hlediska„ sdílené újmy“ též není bez významu pro intenzitu zásahu, že žalobci byly nepředáním syna ke styku mařeny nejen možnosti jeho osobního kontaktu se synem, nýbrž také možnosti jeho začleňování do nové žalobcovy rodiny, čímž bylo právo žalobce na rodinný život narušováno v citelnější míře.

50. Žalobce se pokoušel s žalovanou o termínech styků a programu letních prázdnin jednat, v souladu s rozsudkem sděloval termíny styku dlouho dopředu, aby i žalovaná mohla svůj a synům program, připadající na jejich společnou část prázdnin, pohodlně naplánovat. Přesto již (přinejmenším) v letech 2016 a 2017 neproběhl styk v plném rozsahu, a to z důvodů na straně žalované. V roce 2018 pak opět styk zmařila žalovaná, a to v plném rozsahu, pročež žalobce se synem nestrávil z letních prázdnin 2018 jediný den. V řízení přitom nevyplynula žádná objektivní překážka či jakýkoli ospravedlnitelný důvod, který mohl žalovanou k odepření styku vést. Případná námitka (vznesená pouze v opatrovnickém a nikoli v tomto řízení), že žalobce určil termíny styku v rozporu s výrokem opatrovnického rozsudku, je zjevně účelová bez ohledu na její nedůvodnost, resp. nepředstavuje ani subjektivní ospravedlnění jednání žalované. I kdyby se totiž právní názor účastníků na rozsah oprávněného styku lišil, žalovaná v tomto směru nereagovala řádně a včas, ať již vznesením příslušné výhrady vůči žalobci obratem po obdržení sdělených termínů, nebo iniciací ingerence OSPOD či opatrovnického soudu. Nic též nebránilo možnosti vznést včasný požadavek vůči žalobci na pokrácení styku toliko o“ sporný“ 1 (resp. celkem 2) den, aby byl zachován styk alespoň v dílčím rozsahu, popř. bylo umožněno žalobci iniciovat ingerenci OSPOD či opatrovnického soudu s dostatečným předstihem (preventivně) a nikoli až v rámci výkonu rozhodnutí. Ze všech okolností věci nemá soud pochybnosti o tom, že žalovaná jednala v tomto směru ve zlém (nemravném) úmyslu krátit faktickou možnost styku žalobce se synem v maximální možné míře, tedy pro letní prázdniny 2018 zcela (§ 2957 věta druhá o.z.).

51. S ohledem na výše stručně vyložený význam styku žalobce se synem o letních prázdninách je zde dán zcela evidentní zásah do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinný život. A to v takové očividné intenzitě, kdy pouhé konstatování neoprávněnosti zásahu v odůvodnění zamítavého rozsudku, či pouhá písemná omluva, jsou zcela nedostatečné jakožto přiměřené zadostiučinění (§ 2951 odst. 2 o.z.). Soud se tedy dále zabýval otázkou přiměřené výše zadostiučinění - peněžité náhrady nemajetkové újmy (§ 2957 o.z.). Zákon v tomto směru nedává konkrétní vodítko, je tedy kladen zvýšený důraz na posouzení konkrétních okolností věci volnou úvahou soudu, jakož i na přidržení se dřívějších judikatorních závěrů (soudy v těchto případech o výši náhrady rozhodují dle § 136 o.s.ř.). Soud čerpal primárně z rozhodnutí, která byla vydána přímo ve věci zdejších účastníků, ohledně žalovanou zmařených styků v jiných případech. Nejblíže nyní projednávané věci měl zásah, o němž bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č.j. 29 Co 285/2021-68. Předmětem nároku, za nějž odvolací soud přiznal náhradu újmy ve výši 5 000 Kč, byl žalovanou zmařený styk o Vánocích 2017 (v období 26. 12. 2017 – 2. 1. 2018, tedy 7 dní). Vzal do úvahy jak to, že se ze strany žalované jednalo o opakované porušení povinnosti („ přitěžující okolnost“), takto, že žalobce se bez zjevného důvodu domáhal náhrady až 3 roky po zásahu („ polehčující okolnost“); z tohoto hlediska se jednalo o obdobné relevantní okolnosti, jaké byly přítomné i ve věci nyní projednávané. Odvolací soud po zohlednění těchto okolností přiznal náhradu ve výši cca 700 Kč za každý den zmařeného styku. V nyní projednávané věci se jednalo o zásah zcela zjevně intenzivnější. Jednak absolutní délkou trvání (2x15, tedy 30 dní), která se však nedá zohlednit jen matematickým násobkem (zásah je kvalitativně intenzivnější u dlouhodobého zamezení styku než u krátkodobého omezení, přičemž v projednávané věci bylo v konečném důsledku zamezeno styku po celou dobu dvouměsíčních prázdnin). Dále (zejména) je třeba vzít důkladně v potaz význam právě hlavních letních prázdnin, a to zvláště pro rodiče, který nemá dítě svěřené do péče (viz výše). Konečně soud uvážil též to, že žalovaná styk krátila ve zlém (nemravném) úmyslu, když ve věci projednávané odvolacím soudem bylo sice prokázáno, že ke krácení styku došlo protiprávně, nikoli však nezbytně, že by se jednalo o účelové jednání žalované (tvrzeným důvodem nepředání – neprokázaným, avšak ani nevyvráceným – byla nemoc syna). Soud by tak považoval při hodnocení dle § 136 o.s.ř. za přiměřené – při zohlednění týchž okolností, jež zohlednil soud odvolací –„ matematickou“ náhradu 21 000 Kč (700 Kč x 30 dní) násobit koeficientem 1,75 a za přiměřenou náhradu by považoval částku 36 750 Kč, a to ve spojení s písemnou omluvou, jakožto čistě morální satisfakcí, kterou úhrada peněžní částky nemůže zajistit v plné míře. Žalobce nicméně požadoval zaplacení toliko částky 30 000 Kč (a omluvu), přičemž soud je žalobním návrhem vázán a nemůže jej překročit. Žaloba je co do nároků 5a. a 5b. v plném rozsahu důvodná, a proto jí bylo v této části vyhověno (nároku 5b. v rámci výroku II. a nároku 5a. výrokem I.).

52. Ad nároky 6a. a 6b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč + omluva, za ztěžování styku o letních prázdninách 2016 – 2019, porušováním materiální a psychické přípravy syna na styk. V této části žaloby setrval žalobce, navzdory předběžnému právnímu názoru soudu, na uplatnění„ hromadných“ nároků za jediný„ pokračující skutek“. Otázku pokračujícího skutku (v civilním právu spíše„ trvajícího zásahu“) je třeba v každé právní věci posuzovat individuálně. Je zřejmé, že např. v případě zmaření styku o letních prázdninách 2018 (nároky 5a. a 5b.) by nebylo možné posuzovat jako samostatný zásah každý jednotlivý den (hodinu, minutu…), kdy bylo právo na styk porušováno. Stejně tak by nebylo dobře možné oddělit zmařený styk v červenci 2018 a v srpnu 2018. Po obsahové stránce se jednalo stále o jediný zásah, jehož povaha by ostatně dostála podstatné změny, kdyby např. ke styku ve stanovené (či jiné) délce došlo, byť v jiném časovém období letních prázdnin 2018. Vymezení„ letních prázdnin“ je v obecném povědomí vcelku ustálené, jako období od prvního července do posledního srpna. Jedná se tak o poměrně jasně definované, a od jiných částí roku (časově i funkčně) oddělitelné období. Bez větších problémů je tak možno ohledně letních prázdnin např. v roce 2018 skutkově vymezit a ozřejmit existenci konkrétního zásahu žalované i jeho konkrétního dopadu do práv žalobce, přičemž je v zásadě irelevantní z hlediska vymezení skutku, zda (by, hypoteticky) došlo např. ke zmaření pouze červencového styku a srpnového nikoli. Takovouto okolnost by bylo možno brát v úvahu při posuzování intenzity zásahu, nikoli při vymezení skutku z hlediska časového (jednalo se tedy stále o trvající zásah, probíhající po celou dobu letních prázdnin 2018). Prvek„ ukončení“ zásahu je přitom stěžejní i z dalších klíčových hledisek, zejm. při zvažování promlčení nároku či umenšení intenzity zásahu plynutím času. Byl-li tedy skutek (zásah) žalobcem vymezen jakožto„ ztěžování styku o letních prázdninách 2016 – 2019“, nelze jej již jen z logiky věci považovat za jediný zásah trvající. Žalovaná (by) mohla stěžovat styk o hlavních letních prázdninách 2016, nebo/a 2017, nebo/a 2018, nebo/a 2019, jednalo by se však v každém jednotlivém případě o samostatný zásah, který by vždy trval nejdéle od prvního července do posledního srpna toho kterého roku. O nesprávnosti uplatnění nároku ostatně svědčí již to, že dle vlastních žalobních tvrzení žalobce o letních prázdninách 2018 styk ani„ ztěžován“ nebyl, neboť se vůbec neuskutečnil. Natolik extenzivní výklad„ pokračujícího skutku“ (trvajícího zásahu), jaký provedl žalobce, by vedl ke zcela nepřípustným až nesmyslným důsledkům. Mimo jiné se jedná o účelové obcházení práva žalované bránit se nároku námitkou promlčení, když u trvajícího zásahu není možné dílčí promlčení z něj plynoucích nároků, byť by k faktickému zásahu došlo již daleko v minulosti (jako např. ztěžování styku o letních prázdninách 2016, uplatněné žalobou dne 3. 7. 2021). O správnosti uvedených závěrů soudu v projednávané věci svědčí též právní názory, vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2021, sp.zn. 25 Cdo 2422/2019 (byť se jich dovolával právě žalobce). V Nejvyšším soudem řešené věci šlo – ve stručnosti – o nemajetkovou újmu, vzniklou na základě série článků, průběžně publikovaných v médiích. Dovolací soud se zabýval právě též otázkou samostatnosti či jednotnosti jednotlivých zásahů, a to též (resp. zejména) z hlediska promlčení, kdy„ Nastal-li mezi články, které referují o obdobném tématu, delší časový interval, pro nějž je třeba na následující článek hledět již jako na znovuobnovení negativního působení, nikoliv jen jako na navazující rozšíření předchozího zásahu, jde o samostatné zásahy s odpovídajícím právním dopadem na běh promlčecí lhůty.“ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v období od 11. 6. 2012 do 16. 10. 2015 došlo k publikaci celkem 62 (sic) článků obsahově de facto na stejné téma, nejdelší časové období mezi články bylo čtyři a půl měsíce, a jednalo se tak o jediný zásah trvající. Zobecnitelným právním závěrem je pak to, že při oddělování jednotlivých – byť souvisejících – zásahů je klíčová jednak míra faktické souvislosti, jednak délka časového odstupu. V nyní projednávané věci žalobou vymezený skutek (zásah) takovýmto testem neprochází. Stěžejní je zde jednak časový odstup (kdy jednotlivé letní prázdniny vždy dělí dlouhé období 10 měsíců), jednak jasná funkční i časová oddělitelnost jednotlivých letních prázdnin jak od zbytku roku, tak od sebe navzájem (viz výše). Žalobce uplatnil„ hromadnými“ nároky 6a. a 6b. práva na„ souhrnná“ zadostiučinění za jediný trvající zásah, ačkoli se jednalo (mohlo jedině jednat) o 4 samostatné zásahy, což je nepřípustné. Jinými slovy, z hlediska hmotného práva se skutek (zásah), tak, jak byl uplatněn ve vztahu k nárokům 6a. a 6b., nestal. Žaloba je co do nároků 6a. a 6b. v plném rozsahu nedůvodná, a proto byla v této části zamítnuta (nárok 6b. v rámci výroku III. písm. a) a nárok 6a. výrokem III. písm. e)).

53. Ad nároky 7a. a 7b. - zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč + omluva, za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách dle rozsudku č.j. 11P 50/2015-117 hrubým, nepoctivým a nečestným způsobem, narušujícím dobré mravy, za uvádění orgánů veřejné moci v omyl a dovolávání se ochrany své nepoctivosti, za užití lží, klamů, úskoků a úmyslného znepřehledňování orientace v situaci. Rovněž v této části žaloby setrval žalobce, navzdory předběžnému právnímu názoru soudu, na uplatnění„ hromadných“ nároků za jediný„ pokračující skutek“. Přes určitou jazykovou šroubovanost popisu zásahu zůstává evidentní, že žalobce se domáhal zadostiučinění za krácení a ztěžování styku o letních prázdninách (a to 2016, 2017 a 2018 – viz výše), přičemž zbývající část vymezení zásahu tento pouze upřesňuje co do formy krácení a ztěžování, a co do (od ostatních nároků odlišných) osobnostních práv, do nichž mělo být zasaženo. Z hlediska obecných právních úvah je tak možno odkázat výše na odůvodnění zamítnutí nároků 6a. a 6b., neboť i zde žalobce uplatnil„ hromadnými“ nároky 7a. a 7b. práva na„ souhrnná“ zadostiučinění za jediný trvající zásah, ačkoli se jednalo (mohlo jedině jednat) o 3 samostatné zásahy. Žaloba je co do nároků 7a. a 7b. v plném rozsahu nedůvodná, a proto byla v této části zamítnuta (nárok 7b. v rámci výroku III. písm. a) a nárok 7a. výrokem III. písm. f)). Náklady řízení a lhůta k plnění 54. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nárok na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ohledně nároků uplatněných z titulu náhrady majetkové škody (nároky 1. a 2.) byl procesní úspěch obou účastníky téměř shodný. Rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech z osobnostních práv, vč. žalob o přiměřené zadostiučinění, má pak určitá specifika, vylučující otázku míry procesního (ne) úspěchu posuzovat mechanicky. Pro tato řízení bývá typické posouzení úspěchu z hlediska důvodnosti nároku jako takového, bez zohlednění formy či výše (ne) přiznaného zadostiučinění. S ohledem na velmi úzké skutkové propojení všech (po změně žaloby) žalovaných nároků je dosti ošemetné posuzovat míru (ne) úspěchu i čistě z hlediska množství jednotlivých nároků, jimž bylo (ne) vyhověno. Nemá-li být o otázce náhrady nákladů řízení rozhodováno formalisticky, soud má v projednávané věci za to, že je třeba zohlednit, že žalobce měl sice procesní úspěch (ve věci nemajetkové újmy) pouze ve dvou nárocích (týkajících se jednoho zásahu) a neúspěch v osmi nárocích (týkajících se čtyřech zásahů), jednalo se však o úspěch ve věci nároků„ hlavních“. A to jak z hlediska celkové požadované částky (částka 30 000 Kč byla nejvyšší z dílčích žalovaných částek), tak z hlediska intenzity zásahu (zabránění styku X„ pouhé“ krácení a ztěžování styku). Soud proto vyhodnotil míru procesního úspěchu účastníků jako velmi podobnou též v části žaloby, směřující na ochranu osobnostních práv, přičemž této míře považuje za odpovídající nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. K obsahově stejnému rozhodnutí ve věci náhrady nákladů řízení by soud dospěl při aplikaci § 150 o.s.ř. Z formálního hlediska (kdyby soud považoval za rozhodující výši požadovaných a přiznaných peněžitých plnění) by procesní úspěch v části, týkající se osobnostních práv, svědčil žalované (úspěch žalobce 30 000 Kč X úspěch žalované celkem 50 000 Kč) nebo (kdyby soud považoval za rozhodující počet uplatněných nároků) by procesní úspěch v části, týkající se osobnostních práv, opět svědčil žalované (2 přiznané nároky X 8 nepřiznaných nároků). Z hlediska § 150 o.s.ř. by však bylo třeba vzít v úvahu širší okolnosti věci, a to zejména fakt, že přinejmenším ohledně nároků 3a., 3b., 4a. a 4b. bylo jednoznačně prokázáno porušování povinností žalované, která již před rokem 2018 zkracovala právo žalobce na styk se synem (což v řízení v zásadě ani nesporovala), a žaloba byla v této části zamítnuta„ pouze“ z důvodu promlčení. Jakkoli má být aplikace § 150 o.s.ř. výjimkou z pravidla, soud by v konkrétní projednávané věci považoval přiznání (byť dílčí) náhrady nákladů řízení žalované za rozporné s obecnými zásadami spravedlnosti.

55. K plnění soud určil obecnou pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly uplatněny ani zjištěny důvody pro odlišné rozhodnutí.

Poučení