27 C 291/2021-112

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: ; [země] - [anonymizováno 7 slov], se sídlem [adresa žalobkyně], adresa pro doručování: [adresa], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], proti; žalovanému: ; [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované], zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou, se sídlem [adresa], o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem pozemku pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemku pozemkové parcely [číslo] odděleném z pozemku pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] geometrickým plánem [číslo] 2018 ze dne [datum] a schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm České Budějovice pod č. PGP – [číslo] [rok] – [anonymizováno] dne [datum] je Česká republika.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek z žaloby ve výši 5 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že vlastníkem pozemku pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemku pozemkové parcely [číslo] odděleném z pozemku pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] geometrickým plánem [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] a schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm České Budějovice pod č. PGP – [číslo] [rok] [číslo] dne [datum], je Česká republika. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jakožto vlastník pozemku pozemkové parcely [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace a pozemku pozemkové parcely [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, obojí v katastrálním území a obci [obec] zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Na pozemkové parcele [číslo] [číslo] která byla oddělena z pozemku pozemkové parcely [číslo] v KÚ [obec], geometrickým plánem [číslo] [rok] ze dne [datum] schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm České Budějovice pod č. PGP [číslo] [rok] [číslo] dne [datum], dosud nezapsaným v katastru nemovitostí se nachází silnice první třídy č. I/3. Stavba silnice není součástí pozemku a vlastníkem silnic první třídy je stát. Předmětné pozemky jsou zcela zastavěny silnicí první třídy. Žalovaný odvozuje své vlastnické právo k pozemku pozemkové parcele [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] nabytím podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. [příjmení] parcela KN [číslo] vznikla z pozemku PK [číslo] a pozemek pozemková parcela KN [číslo] vznikla z pozemku PK [číslo]. Pozemky PK [číslo] a PK [číslo] v [katastrální uzemí] byly zapsány v knihovní vložce [číslo] pro [územní celek]. Podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. přešly do vlastnictví obcí ke dni účinnosti zákona, tj. ke dni [datum] nezastavěné pozemky, které obec vlastnila ke dni [datum], pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ust. 1 citovaného zákona. Předmětné pozemky – původně role a pastviště byly po převzetí státem zastavěny silnicí, a to již k datu [datum]. Vzhledem k tomu, že stavba silnice není v souladu s § 9 zákona o pozemních komunikacích součástí pozemku, vlastníkem silnice 1. třídy je stát, pozemky byly k [datum] a tím i k datu účinnosti zákona [číslo] 1991 zastavěny a nebyly tak splněny podmínky pro přechod do vlastnictví žalovaného ani dle § 2 zákona č. 172/1991 Sb., jakožto historický majetek obcí, ani dle § 1 téhož zákona, neboť není splněna podmínka faktického hospodaření s předmětnými pozemky s ohledem na jejich zastavění silnicí první třídy. Žalovaný byl požádán o převod předmětných pozemků do práva hospodaření Ředitelstvím silnic a dálnic, návrh souhlasného prohlášení však žalovaný odmítl podepsat. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr, nebo právo je či není, vyplývá ze skutečnosti, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí je chybný a neodpovídá právním předpisům a žalobce nemůže vykonávat vlastnické právo, aniž by byl zapsán v katastru nemovitostí jakožto výlučný vlastník.

2. Žalobce dále uvedl, že pozemek p. [číslo] v KÚ [obec], je z převážné části tvořen tzv. násypem, pozemek p. [číslo] v KÚ [obec] je umístěn přímo v části silnice pokryté asfaltem. Žalobce dále odkázal na skutečnost, že v souladu s § 12 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a § 5 předcházejícího zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, se za součást silnice považuje i tzv. násyp. Žalobce odmítl, že by žalovaný předmětné pozemky mohl nabýt vydržením.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznal, uvedl, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] i pozemku p. [číslo] z něhož požaduje žalobce určit vlastnictví pouze k nově vzniklému pozemku [parcelní číslo] o výměře 4m2 v KÚ [obec]. Žalobce, resp. Ředitelství silnic a dálnic uplatnil poprvé údajné právo na vlastnictví k pozemkům dopisem ze dne [datum]. Do té doby byl žalovaný v dobré víře, že mu pozemky právem náleží, když vlastnické právo žalovaného vzniklo ze zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný z tohoto důvodu uplatnil námitku vydržení. Dále žalovaný uvedl, že silnicí I/3 je zastavěn pouze nově vzniklý pozemek parc. [číslo] o výměře 4m2 a nepatrná část pozemku parc. [číslo]. Původní parcela PK [číslo] nebyla vůbec ani zčásti zatížena stavbou pozemní komunikace ve smyslu judikatury, tj. tak, aby bylo v terénu patrné jednoznačně oddělení stavby pozemní komunikace, zejména svrchní asfaltovou vrstvou. Nic tak nebránilo tomu, aby parcela č. PK [číslo] jakožto nezastavěná přešla do vlastnictví žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb. Pokud jde o původní parcelu PK [číslo], tak ani tato nebyla zatížena ke dni [datum] stavbou silnice ve smyslu zákona č. 135/1961 Sb. Významná část parc. č. PK [číslo] byla naopak zastavěna místní pozemní komunikací, která funkčně souvisela se zbytkem této komunikace na parc. PK [číslo]. Případný později zjištěný přesah oproti stavu známému ke dni [datum], např. v rámci zpřesňování stavu katastru nemovitostí, či vzniklý z důvodu pozdějších řízení (pozemkových úprav), nemůže mít vliv na dobrou víru žalovaného zakládající možnost vydržení. I dnes je stěží seznatelná zcela přesná hranice (polohové umístění) silnice ve smyslu zákona č. 135/1961 Sb., ve vztahu k přesnému polohovému určení pozemku PK [číslo] a PK [číslo]. Přesné polohové určení pozemku PK [číslo] a PK [číslo] je zjevně odbornou náročnou záležitostí, když pokud stát tuto otázku vyhodnotil prostřednictvím svých specializovaných orgánů a úřadů ke dni [datum] tak, že pozemky nejsou zastavěny silnicí ve smyslu zákona č. 135/1961 Sb., nelze objektivně po žalovaném požadovat, aby v této době či později sám odborně přezkoumával rozhodné skutečnosti. Jestliže žalovaný v této době věřil ve správnost státem připravených podkladů včetně přezkoumání stavu nemovitostí, kdy ani z dnešního hlediska neexistovaly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat nesprávnost obsažených údajů, nelze dovozovat nedostatek dobré víry žalovaného k tomu, že se skutečně stal ze zákona vlastníkem předmětných pozemků a že tedy vykonával minimálně jejich držbu v dobré víře. Podle názoru žalovaného jsou předmětné pozemky veřejným prostranstvím. Žalovaný se staral o jejich údržbu, zajišťoval jejich nezbytné sečení a současně průběžně kontroloval, aby nedošlo k jejich neoprávněnému využití někým jiným, ke znečištění apod. Při ústním jednání soudu dne [datum] žalovaný doplnil, že se chopil držby předmětných pozemků v roce 1992.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro obec České Budějovice, kat.úz. [obec], [územní celek], bylo soudem zjištěno, že jako katastrální vlastník pozemku p. [číslo] o výměře 129m2, ostatní plocha, se způsobem využití ostatní komunikace, a pozemku p. [číslo] o výměře 78m2, ostatní komunikace, je zapsán žalovaný. Jako nabývací titul žalovaného je uveden vznik práva ze zákona č. 172/1991 Sb.

6. Z geometrického plánu ze dne [datum] [číslo] 2018 schváleného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm České Budějovice pod č. PGP – [číslo] 2018 [číslo] bylo soudem zjištěno, že pozemek označený pod [číslo] o výměře 4m2 byl oddělen z pozemku pozemkové parc. [číslo] v kat.území [obec].

7. Z informace o parcelách a z porovnání parcel, tak jak bylo vystaveno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Kat.pracoviště [obec] bylo soudem zjištěno, že parcela p. [číslo] v [katastrální uzemí] vznikla z původní parcely [číslo], parcela [číslo] vznikla z původní parcely PK [číslo].

8. Z žádosti o zápis majetku obce do katastru nemovitostí podané katastrálnímu úřadu dne [datum] bylo soudem zjištěno, že [územní celek] požádala o zápis nemovitostí evidovaných dosud na listině vlastnictví [číslo] pro MNV [obec] do vlastnictví [územní celek] podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Přílohou byl soupis pozemků, mezi nimiž je uveden pozemek [číslo] pozemek [číslo]. Z výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky [číslo] pro kat. území [obec], bylo soudem zjištěno, že pozemek [číslo] byl veden jakožto pastviště a pozemek [číslo] byl veden jakožto role, tato skutečnost ostatně byla mezi účastníky učiněna i nespornou.

9. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného starostou [územní celek] úřadu, odboru Katastru nemovitostí v [obec], bylo soudem zjištěno, že zastupitelstvo [územní celek] na schůzi dne [datum] projednalo vrácení historického majetku na KÚ [územní celek]. Tento majetek je veden na LV MNV [obec] MNV [obec] tento historický majetek předal obci [obec] a proto [územní celek] žádá o převedení [územní celek].

10. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v [katastrální uzemí] proběhla v roce 2004 digitalizace.

11. Z rozhodnutí ministerstva vnitra ČSR ze dne [datum] ([číslo listu] spisu) bylo soudem zjištěno, že do silniční sítě se zařazuje přeložka silnice I/3 v kat.území MNV [obec].

12. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že těleso pozemní komunikace – silnice č.I/3, tak jak je zachyceno na ortofotomapě č.l.80 spisu se v období od roku 1991 dosud nezměnilo. Z ortofotomapy tak jak je na č. l. 80 spisu bylo soudem zjištěno, že oranžovými čarami je zde zachycen archivní stav, tedy podle [příjmení] knihy a žlutými čarami je zachycen stav současný. Podle uvedené ortofotomapy se pozemek p. [číslo] nacházel v těsné blízkosti podél asfaltové plochy, resp. tělesa silnice a pozemek p. [číslo] byl umístěn v části asfaltové plochy silnice. V současnosti oba výše uvedené pozemky zasahují do asfaltové plochy silnice č.I/3 na pozemku p. [číslo].

13. Z ortofotomapy pozemku p. [číslo] (č.l. 107 spisu) poté vyplývá, že z větší části je pozemek umístěn podél tělesa silnice a z menší části se na něm těleso silnice nachází.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, pro obec České Budějovice, kat.úz. [obec], [územní celek], bylo soudem zjištěno, že jako katastrální vlastník pozemku p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, je uvedena Česká republika, dále je zde zapsána pro Ředitelství silnic a dálnic ČR příslušnost hospodařit s majetkem státu. Z ortofotomapy pozemku je poté zjevné, že se na něm nachází stavba silnice.

15. Z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] jakožto referenta majetkové správy Ředitelství silnic a dálnic ČR, ze dne [datum], bylo soudem zjištěno, že na celém pozemku [číslo] kat.úz. [obec] se nachází stavba silnice první třídy [číslo]. Celý pozemek p. [číslo] je pro Ředitelství silnic a dálnic ČR potřebný, protože se na něm nachází stavba silnice první třídy I/3.

16. Z vyjádření Krajského úřadu Jihočeský kraj, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství, ze dne [datum], bylo soudem zjištěno, že pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] který je oddělen z pozemku p. [číslo] v kat.úz. [obec] je v současné době zcela zastavěn stavbou silnice č. I/3, když tyto pozemky byly zcela zastavěny stavbou silnice č. I/3 taktéž k datu [datum].

17. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť z nich nečinil žádná skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz místním šetřením, neboť povědomí o charakteru a umístění pozemků v současnosti si soud učinil z předložených ortofotomap. Taktéž nebyl pro nadbytečnost proveden důkaz výslechem pana [jméno] [příjmení], starosty žalovaného, k čemuž se soud blíže vyjádří v odůvodnění rozsudku níže. Důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci, hodnotí soud jako věrohodné, byly hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech.

18. Podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily (odst. 1). Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce a v hlavním městě [obec] též městské části hospodařit po [datum] způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona (odst. 2).

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí: a) nezastavěné pozemky, b) pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, c) stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, d) pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí podle odst.4 a 5, které obce vlastnily ke dni [datum], pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1 (odst.1). Pro účely tohoto zákona se za zastavěné pozemky považují též a) pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek, b) pozemky, na nichž bylo na základě pravomocného stavebního povolení započato se stavbou (odst.2). Je-li právním nástupcem obce zaniklé po 31. prosinci 1949 jediná obec, přechází věc do jejího vlastnictví. Je-li právních nástupců více, přechází věc do jejich podílového spoluvlastnictví rovným dílem (odst.3). Spolu s nemovitostmi podle odstavce 1 přecházejí do vlastnictví obce dnem [datum] stavby účelových komunikací, drobné stavby sloužící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby lesotechnických meliorací, pokud byly v období od [datum] do [datum] vybudovány na pozemcích, které obce vlastnily ke dni [datum], nebo přecházejí na obce podle § 2a tohoto zákona, pokud jsou ke dni [datum] ve vlastnictví České republiky (odst.5).

20. Podle § 10 zákona č.172/1991 Sb. zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tj. [datum].

21. Podle § 134 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době nabytí pozemků do vlastnictví žalovaného, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst.2 uvedeného ustanovení takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).

22. Soud se s ohledem na povahu žaloby (určovací) nejprve zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva. Existence naléhavého právního zájmu byla žalobcem tvrzena a soud dospěl k závěru, že tento naléhavý právní zájem je dán, neboť žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem předmětných pozemků evidovaných v katastru nemovitostí, není zapsán jakožto jejich katastrální vlastník (k tomu viz. např.rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2011, č.j. 30 Cdo 4593/2010).

23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný je veden jakožto katastrální vlastník pozemku p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Jako nabývací titul žalovaného je v katastru nemovitostí uveden vznik práva ze zákona č. 172/1991 Sb. Taktéž z provedeného dokazování vyplynulo, že z pozemku p. [číslo] v kat.území [obec] byl geometrickým plánem ze dne [datum] vydělen pozemek nově označený jakožto p. [číslo] dosud nezapsaný v katastru nemovitostí. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že pozemek p. [číslo] vznikl z původního pozemku PK [číslo] a pozemek p. [číslo] vznikl z původního pozemku PK [číslo].

24. Žalovaným bylo tvrzeno, že se stal vlastníkem pozemku p. [číslo] p. [číslo] v kat. úz. [obec], neboť došlo ke splnění podmínek pro přechod vlastnictví podle zákona č.172/1991 Sb. Žalovaný má dále za to, že i pokud by ve skutečnosti podmínky pro přechod vlastnického práva na žalovaného podle uvedeného zákona splněny nebyly, nabyl žalovaný předmětné pozemky vydržením. Držby pozemků se žalovaný chopil podle svého tvrzení v roce 1992, kdy začal pozemky udržovat, zajišťoval jejich sečení, kontroloval, aby nedošlo k jejich znečištění či k neoprávněnému užití někým jiným. Žalovaný byl až dopisem ze dne [datum] poprvé konfrontován ze strany žalobce, resp. Ředitelství silnic a dálnic ČR se skutečností, že vlastníkem předmětných pozemků by měl být žalobce.

25. Soud se nejprve zabýval tím, zda byly v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb. splněny podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na žalovaného. S ohledem na skutečnost, že zastavěnost pozemku je překážkou pro přechod nemovitosti na obec ve smyslu zákona č.172/1991 Sb., je pro posouzení věci podstatné, zda se ve smyslu uvedeného zákona jedná o pozemky zastavěné či nikoli. Pojem stavba je třeba pro účely občanského práva vykládat jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2013, sp.zn. 28 Cdo 2155/2012). Těleso účelové komunikace může být samostatnou nemovitou věcí v občanskoprávním smyslu (nemovitostí odlišnou od pozemku, na němž je vybudována) tehdy, jde-li o stavbu spojenou se zemí pevným základem, tj. věcí neoddělitelnou od země, aniž by došlo k jejímu porušení, která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo ke znehodnocení pozemku. Významným hlediskem je i to, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba, pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku (k tomu viz např.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2003, sp.zn. 22 Cdo 1221/2002). V rozsudku velkého senátu ze dne 11.10.2006, sp.zn. 31 Cdo 691/2005 nebo rozsudku ze dne 21.5.2009, sp.zn. 28 Cdo 3411/2008 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pozemní komunikace může být samostatnou stavbou, s tím, že právní vztahy k ní nemusí být totožné se vztahy k pozemku. Na závěry citované ve výše uvedených rozhodnutí odkázal Nejvyšší soud také např. v usnesení ze dne 25.1.2017, sp.zn. 28 Cdo 27/2015.

26. Pokud jde o pozemek p. [číslo] tak žalobce se nedomáhá určení vlastnictví k celému tomuto pozemku, ale pouze k pozemku p. [číslo] nově vyděleného z pozemku p. [číslo]. Soud ohledně charakteru pozemků vyšel z vyjádření Krajského úřadu jakožto vlastníka silnice 1. třídy č. I/3, podle něhož pozemek p. [číslo] p. [číslo] oddělený z pozemku p. [číslo] v kat.území [obec], jsou v současné době a byly i k datu [datum] zastavěny stavbou silnice č.I/3. Taktéž soud vyšel z ortofotomapy předložené žalobcem, na níž jsou zachyceny pozemky p. [číslo] p. [číslo] jak ve stavu archivním podle [příjmení] knihy, tak ve stavu současném, a dále z ortofotomapy, na níž je zachycena stavba silnice I/3 nacházející se na pozemku p. [číslo] ve vlastnictví České republiky. Z kontextu rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne [datum] je evidentní, že těleso silnice č.I/3 existovalo již v roce xanon [číslo]. Mezi žalobcem a žalovaným poté bylo nesporné, že těleso silnice č.I/3 je stále stejné, ode dne účinnosti zákona č.172/1991 Sb. se toto nezměnilo. Jakožto způsob využití pozemku p. [číslo] i pozemku p. [číslo] je v katastru nemovitostí uvedeno„ ostatní komunikace“. Pokud jde o pozemek p. [číslo] vyplývá podle názoru soudu z předložených ortofotomap, že je zastaven stavbou silnice první třídy I/3, na uvedeném pozemku se nachází samotné těleso silnice I/3. Těleso silnice I/3 se nacházelo taktéž na pozemku p. [číslo] v jeho části, která nyní byla vydělena a označena jakožto pozemek p. [číslo]. Těleso silnice č.I/3 existovalo již ke dni nabytí účinnosti zákona č.172/1991 Sb., jeho podoba se nijak nezměnila. Podle názoru soudu tedy na sporném pozemku p. [číslo] je umístěna stavba pozemní komunikace, konkrétně silnice první třídy č.I/3, jedná se o stavbu spojenou se zemí pevným základem, která současně není součástí pozemku, neboť jejím oddělením od země by došlo k jejímu porušení. Kromě shora citované judikatury soud v tomto odkazuje i na znění ust. § 9 odst.1 zákona č. 13/1997 Sb., podle něhož je vlastníkem silnic I. třídy stát a stavba silnice není součástí pozemku či na znění zákona, který uvedenému zákon předcházel, tj. zákon č. 135/1961 Sb., z něhož je evidentní, že silnice byly ve vlastnictví státu, pouze jejich správu vykonávaly silniční správní orgány. Na ortofotomapě předmětného pozemku je zjevně odlišitelné, kde končí pozemek a kde začíná pozemní komunikace, tj.silnice č. I/3. Pozemek je třeba považovat za zastavěný i pokud je stavba umístěna jen na jeho neoddělené části (k tomu viz např.usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2012, sp.zn. 28 Cdo 2600/2012). S ohledem na výše uvedené má tedy soud za to, že pozemek p. [číslo] je třeba považovat za pozemek zastavěný stavbou komunikace, jejíž vlastnický režim byl ke dni účinnosti zákonač.172/1991 Sb. odlišný od vlastnického režimu pozemku, bylo tomu tak i ke dni nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. a nemohlo tedy dojít k přechodu vlastnictví tohoto pozemku na žalovaného ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb.

27. Pokud jde o pozemek p. [číslo] tak tento se podle ortofotomap nachází z větší části podél tělesa silnice č. I/3 a z menší části je na něm podle názoru soudu umístěno těleso silnice č. I/3. Ke dni nabytí účinnosti zákona č.172/1991 Sb. se předmětný pozemek nacházel v těsné blízkosti tělesa silnice č.I/3, soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že uvedený pozemek je svou povahou násypem. Násyp je považován ve smyslu § 12 odst.1 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích za součást silnice. Taktéž předcházející právní úprava, tj. § 5 ve spojení s § 14 zákona č. 135/1961 Sb. považovala násyp za součást silnice. Pokud je násyp součástí silnice, tj. stavby ve smyslu občanského práva jak soud její znaky popsal s odkazem na příslušnou judikaturu v odst. 26 odůvodnění tohoto rozsudku, v daném případě stavby silnice č.I/3, je třeba i na tento pozemek hledět jakožto na pozemek zastavěný. I zde je podle názoru soudu zjevně na ortofotomapě odlišitelné, kde končí pozemek a kde začíná stavba pozemní komunikace, resp. silnice č. I/3, která je a ke dni nabytí účinnosti zákona č.172/1991 Sb. byla ve vlastnictví státu. Ani v případě pozemku p. [číslo] tedy podle názoru soudu nemohlo na žalovaného přejít vlastnictví podle § 2 zákona č.172/1991 Sb. pro překážku zastavitelnosti pozemku.

28. Pakliže předmětné pozemky soud hodnotí jakožto zastavěné, nemohlo na žalovaného přejít vlastnictví ani podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť na pozemku zastavěném stavbou silnice ve vlastnictví státu nemohla být splněna podmínka faktického hospodaření žalovaným, tj. faktické využívání pozemku k plnění úkolů obce jakožto vlastníka ve smyslu soukromého práva. Nadto má soud za to, že i pokud by žalovaný zajišťoval údržbu pozemku, jak tvrdí, nelze toto ani považovat za faktické využívání pozemku ve smyslu zákona č.172/1991 Sb., neboť uvedený pozemek s ohledem na své umístění podle názoru soudu nemohl žalovanému reálně sloužit k plnění jeho úkolů. Navíc žalovaný se držby podle svého tvrzení chopil v roce 1992, tedy nikoli ke dni účinnosti zákona č.172/1991 Sb., podle názoru soudu tedy nebyla splněna ani podmínka, že žalovaný ke dni účinnosti uvedeného zákona s pozemky hospodařil.

29. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že významná část pozemku PK [číslo], z něhož následně vznikl pozemek p. [číslo] byla zastavěna místní komunikací, která funkčně souvisela se zbytkem této komunikace na parcele PK [číslo] a byly tak splněny podmínky pro nabytí vlastnictví ve smyslu § 2 odst.1 písm.d) zák. č. 172/1991 Sb., neboť podle názoru soudu z provedeného dokazování jak je popsáno shora vyplývá, že pozemky je třeba považovat za pozemky zastavěné silnicí č.I/3 ve vlastnictví státu.

30. Dále se soud zabýval námitkou vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům vznesenou ze strany žalovaného. Žalovaný se podle svého tvrzení měl chopit držby v roce 1992. Ze strany žalobce, resp. Ředitelství silnic a dálnic byl žalovaný poprvé konfrontován s tím, že není vlastníkem předmětných pozemků v dopise z prosince 2018, což vyplývá ze shodných tvrzení žalobce i žalovaného. K tomu, aby se žalovaný stal vlastníkem předmětných pozemků, bylo v souladu s občanským zákoníkem jakožto zákonem č.40/1964 Sb. účinným v době, kdy se žalovaný chopil držby, nutné nejen uplynutí desetileté vydržecí doby od okamžiku, kdy se žalovaný chopil držby, ale také existence oprávněné držby pozemků. O oprávněnou držbu jde v případě, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc náleží. Posouzení, zda je držitel v dobré víře či nikoli je nutné hodnotit objektivně a nejen pouze z osobního přesvědčení samotného držitele. Při hodnocení dobré víry je potřeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mír, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc náleží (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2017, sp.zn. 26 Cdo 4759/2016). V době, kdy se žalovaný podle svého tvrzení chopil držby obou pozemků, tak pozemek p. [číslo] zasahoval částečně do samotného asfaltového tělesa silnice ve vlastnictví státu a pozemek p. [číslo] vedl v těsné blízkosti asfaltového tělesa silnice č.I/3. Ani z ortofotomap předložených žalovaným (viz např. č.l.95 spisu) se nelze s jistotou domnívat, že předmětné pozemky nejsou zastavěny, i tyto ortofotomapy, které jsou veřejně přístupné, vyvolávaly pochybnost o zastavitelnosti pozemků silnicí I/3, žalovaný tedy nemohl být důvodně přesvědčen o tom, že pozemky zastavěné silnicí nejsou. K zápisu vlastnictví žalovaného k předmětným pozemkům došlo na základě žádosti žalovaného o vydání pozemků v roce 1994, žalovaný však nikdy nebyl státem aktivně utvrzován v tom, že je skutečně vlastníkem těchto pozemků. Charakter a umístění pozemků, pakliže jeden z nich přímo zasahuje do asfaltové plochy silnice první třídy, jejímž vlastníkem byl a je ze zákona stát a druhý z pozemků vedl v těsné blízkosti, resp. v podstatě hraničil s asfaltovým tělesem této silnice, podle názoru soudu nemohl objektivně vyvolat u žalovaného důvodné přesvědčení, že je vlastníkem těchto pozemků a založit tak dobrou víru žalovaného. To, že vlastníkem silnic první třídy je stát a taktéž to, co je součástí silnice, bylo upraveno zcela jasně přímo zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který nabyl účinnosti v době trvání vydržecí doby tvrzené žalovaným, žalovaný jakožto obec měl možnost nahlédnutím do uvedeného zákona získat o tomto povědomí.

31. Žalovaný se podle názoru soudu ani nemohl důvodně domnívat, že na něho přešlo vlastnické právo k pozemkům v tom smyslu, že by byla ke dni účinnosti zákona č.172/1991 Sb. (tj. ke dni [datum]) splněna podmínka faktického hospodaření s pozemky tak, jak předpokládá zákon č.172/1991 Sb. Žalovaný při ústním jednání soudu dne [datum] uvedl, že se chopil držby v roce 1992, z tohoto tvrzení tedy soud vyvozuje, že ke dni účinnosti zákona č.172/1991 Sb., tj. ke dni [datum], žalovaný s předmětnými pozemky ještě fakticky nemohl hospodařit. Navíc s ohledem na umístění pozemků, resp. jejich zastavěnost stavbou silnice první třídy, jak je soudem popsáno shora, nemohly být pozemky žalovaným využívány k plnění soukromoprávních potřeb žalovaného. Nakládání s věcí jakožto věcí vlastní je takové, které realizuje oprávnění, jenž je složkou vlastnického práva jako práva soukromého. Pokud se na pozemku nacházela (byť jen na jeho části) silnice ve vlastnictví státu (jak je tomu v případě pozemku p. [číslo]), popř. její součást (jak je tomu v případě pozemku p. [číslo]), nemohlo jít o užívání pro soukromoprávní potřeby žalovaného. Soud má za to, že je třeba konstatovat, že pozemky byly užívány jakožto pozemní komunikace či její součást a užívání pozemní komunikace jakožto silnice, je realizací veřejnoprávního oprávnění, nezakládá držbu způsobilou k vydržení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2019, sp.zn. 22 Cdo 612/2019). Soud neprovedl jakožto nadbytečný důkaz svědeckou výpovědí starosty žalovaného za účelem tvrzení žalovaného, že žalovaný zajišťoval údržbu pozemků a tím s nimi fakticky hospodařil ve smyslu zákona č.172/1991 Sb.. Soud má za to, že i pokud by žalovaný skutečně prováděl údržbu těchto pozemků, takto jednak nebylo ke dni účinnosti zákona č.172/1991 Sb., a jednak by taková údržba nemohla s ohledem na charakter a umístění pozemků sloužit k zajištění potřeb žalovaného jakožto vlastníka ve smyslu soukromého práva. V dané věci tedy podle názoru soudu není dána existence dobré víry žalovaného, že mu vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží. I když se žalovaný chopil držby pozemků, stalo se tak v situaci, v níž si musel být vědom skutečností, z nichž bylo možné dovodit, že nebyly splněny veškeré podmínky pro přechod vlastnického práva k pozemkům do obecního vlastnictví ve smyslu zákona č.172/1991 Sb. Případný právní omyl žalovaného nemůže být hodnocen jako omluvitelný s ohledem na jasnou formulaci zákonem stanovených podmínek pro přechod vlastnictví.

32. Žalovaný nemohl předmětné pozemky nabýt ani vydržením v souladu s občanským zákoníkem jakožto zákonem č.89/2012 Sb., účinným od 1.1.2014, neboť i ten vyžaduje k řádnému vydržení uplynutí desetileté vydržecí doby a existenci oprávněné držby (tj. dobrou víru, že držiteli věc či právo náleží). [obec] víra žalovaného v daném případě dána nebyla. Pro mimořádné vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům ze strany žalovaného ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 3066 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 také dojít nemohlo, neboť nedošlo k uplynutí mimořádné vydržecí doby (ta by uplynula až v roce 2019). Žalovaný byl před jejím uplynutím konfrontován ze strany Ředitelství silnic a dálnic s tím, že není vlastníkem předmětných pozemků.

33. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem předmětných pozemků je stát, neboť nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva k pozemkům na žalovaného ve smyslu zákona č.172/1991 Sb. a nedošlo ani k vydržení vlastnického práva k uvedeným pozemkům ze strany žalovaného.

34. Nedílnou součástí tohoto rozsudku je také geometrický plán [číslo] 2018 ze dne [datum] schválený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm České Budějovice pod č. PGP – [číslo] [rok] – [anonymizováno] dne [datum].

35. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst.1 o.s.ř., když účastníkem, který měl ve věci úspěch, byl žalobce, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena paušální odměnu v souladu s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení § 2 cit. vyhlášky za 9 úkonů po 300Kč (sepis žaloby, 3krát příprava na ústní jednání soudu, 3krát ústní jednání soudu a 2krát písemné vyjádření ve věci samé).

36. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl ze zákona osvobozen od soudních poplatků a soud podané žalobě vyhověl, přešla ve smyslu § 2 odst.3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby. Výše soudního poplatku byla stanovena v souladu s položkou 4 Sazebníku, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.

37. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.

Poučení