27 C 437/2024 - 35

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení pokuty za nedodání řádného vyúčtování v celkové výši 54 750 Kč a návrh na přerušení řízení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 54 750 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13 249,50 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 54 750 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že byla v roce [Anonymizováno] nájemcem družstevního bytu č. [hodnota] na adrese [adresa] a žalovaný jakožto poskytovatel služeb byl dle ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb. povinen žalobkyni vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období. Žalovaný však žalobkyni nedoručil řádné vyúčtování za zúčtovací období odpovídající kalendářnímu roku [Anonymizováno], ačkoli tak měl učinit do 4 měsíců od skončení příslušného zúčtovacího období, tedy do [datum]. Pokud byly žalobkyni doručeny dokumenty označené jako „Vyúčtování služeb“ (nebo obdobně), nešlo o řádná vyúčtování, neboť neobsahovaly veškeré zákonné náležitosti. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pokutu dle ust. § 13 citovaného zákona, a to ve výši 50 Kč za každý den prodlení, což za dobu od [datum] do [datum] činí 54 750 Kč, žalovaný však tuto částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný především učinil nesporným, že žalobkyně byla v roce [Anonymizováno] nájemkyní bytu č. [hodnota] na adrese [adresa]/č. o. [Anonymizováno], [adresa]. Žalovaný však doručil žalobkyni vyúčtování za rok [Anonymizováno], a to dne [datum] oproti podpisu žalobkyně. Žalovaný má za to, že předmětné vyúčtování je řádným a z opatrnosti navrhl zpracování znaleckého posudku k prokázání takové skutečnosti. Dále žalovaný uvedl, že námitky žalobkyně jsou vůči vyúčtování vznášeny po více než třech letech od vyhotovení takového vyúčtování, přičemž však lhůta k podání námitek činí 30 dnů. Zároveň došlo k promlčení samotného nároku z vad ve smyslu § 1921 odst. 3 občanského zákoníku. S ohledem na nepodání námitek tak existuje presumpce správnosti předmětného vyúčtování. Dále žalovaný zdůraznil, že pro vznik práva na zaplacení pokuty je určující porušení povinnosti včas doručit vyúčtování služeb a nikoliv skutečnost, že k okamžiku vyúčtování služeb nesmí vyúčtování služeb obsahovat vady. Žalovaný byl celou dobu v domnění, že žalobkyně přijala jeho plnění jakožto plnění dlužníka a došlo tím k zániku dluhu, když zároveň žalobkyně zaplatila dne [datum] vzniklý nedoplatek na spotřebovaných službách oproti uhrazeným zálohám na služby ve výši 2 345 Kč. Cílem žalobkyně tak není domoci se řádného vyúčtování, ale pouze poškození žalovaného a bezdůvodné získání majetkového prospěchu, kdy žalobkyně se snaží maximalizovat vyčkáváním s podáním žaloby na zaplacení zisk. Dále je skutečností, že žalovaný není podnikajícím subjektem, jeho účelem není vytvářet zisk, ale zajišťovat bytové potřeby svým členům a případné právo na zaplacení pokuty nevzniká pouze žalobkyni, ale všem členům žalovaného, neboť všichni členové bytového družstva obdrželi koncepčně totožné vyúčtování služeb. Konečně žalovaný vznesl vůči nároku žalobkyně námitku promlčení, neboť vyúčtování za rok [Anonymizováno] bylo převzato [datum], od [datum] začala běžet promlčecí lhůta, a ta tak musela uplynout k okamžiku [datum], žaloba však byla podána později.

3. Úvodem nutno zkonstatovat, že k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila žalobkyně, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast přitom neomluvila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (v textu dále jen jako „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti.

4. Soud pak vzal v řízení nejprve ze shodných tvrzení účastníků řízení (srov. ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.) za prokázáno, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval stran bytu č. [hodnota] na adrese [adresa]/č. o. [Anonymizováno], [adresa] jako poskytovatel služeb a žalobkyně jako příjemce služeb.

5. Dále vzal soud po provedeném dokazování z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

6. Z listiny označené jako Nájemní smlouva o nájmu družstevního bytu, že žalovaný (v listině označený jako pronajímatel) se s žalobkyní (v listině označenou jako uživatel – člen [Anonymizováno]) dohodl tak, že dá žalobkyni k dispozici do užívání předmětný byt, za což bude žalobkyně platit žalovanému pravidelně konkrétní měsíční částku. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení a datem [datum].

7. Z listiny označené jako Vyúčtování záloh vyhrazených služeb, že žalovaný vyúčtoval žalobkyni nedoplatek ve výši 2 345 Kč a že listina dále obsahuje vyúčtování jednotlivých služeb stran předmětného bytu za zúčtovaní období [datum] až [datum], kdy v takovém vyúčtování jsou blíže specifikovány i jednotlivé údaje jako teplo, teplá užitková voda, úklid, výtah, elektřina apod.

8. Z listiny označené jako Vyúčtování uživatelů – seznam na podpisy, že tato listina se týká období vyúčtování [datum] až [datum] a zahrnuje více podpisů, mj. i podpis žalobkyně s datem [datum].

9. Z listiny označené jako Předžalobní výzva k plnění – pokus o smír včetně doručenky z datové schránky, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky, přičemž v listině mj. uvádí, že „v případném sporu mne bude zastupovat můj otec [jméno FO]“.

10. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že výrokem I. byl změněn rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům a), b) částku 54 700 Kč, byla zamítnuta. V tam projednávané věci přitom vystupovali na straně žalobců rodiče žalobkyně z věci shora označené (to je soudu známo z úřední činnosti a vyplývá to i z listiny vymezené v předchozím odstavci tohoto rozsudku) a odvolací soud dospěl po výkladu rozhodných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném do [datum] k závěru, že důvodem k zamítnutí nároku žalobců na zaplacení pokuty je v prvé řadě skutečnost, že žalovaný žalobcům doručil dne [datum] vyúčtování služeb za rok [Anonymizováno] (byť nikoli řádné), avšak žalobci nepodali proti tomuto v zákonné třicetidenní lhůtě námitky, pročež jim nárok na pokutu nevznikl. Dále bylo namístě žalobu zamítnout i z toho důvodu, že ze strany žalobců došlo při uplatnění nároku na pokutu ke zneužití práva.

11. Podepsaný soud dále zamítl, a to pro nadbytečnost, důkazní návrhy žalovaného v podobě rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí členské schůze žalovaného ze dne [datum] a znaleckého posudku stran předmětného vyúčtování. Citované rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] bylo navrženo k podpoře argumentace žalovaného, avšak v tomto směru soud považoval již provedené důkazy za dostatečné, kdy pouze za účelem předložení takového důkazního prostředku (zástupce žalovaného takové rozhodnutí neměl přímo k dispozici) by muselo dojít k odročení jednání, což lze považovat za zcela nehospodárné. Rozhodnutí členské schůze se pak mělo týkat konkrétní výše pokuty, která neměla být v částce 50 Kč, nýbrž nižší, nicméně soud dospěl k jednoznačnému závěru (srov. odůvodnění tohoto rozsudku dále), že žalobkyni nevznikl nárok na pokutu v jakékoliv výši. Konečně pokud jde o znalecký posudek, který se měl týkat vyhodnocení toho, zda vyúčtování služeb splňovalo patřičné zákonné náležitosti, ani tento důkaz by nebyl v řízení přínosný, neboť soud je přesvědčen o irelevanci potřeby v daném případě zjišťovat, jestli vyúčtování žalovaného bylo či nebylo obsahově nebo formálně správné (srov. rovněž odůvodnění tohoto rozsudku dále).

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný poskytl žalobkyni užívající byt č. [hodnota] na adrese [adresa]/č. o. [Anonymizováno] vyúčtování služeb za rok [Anonymizováno], což žalobkyně bez námitek přijala, zaplatila vzniknuvší nedoplatek, avšak po více letech od dodání takového vyúčtování uplatnila vůči žalovanému ze zákona vyplývající sankci za údajně chybějící náležitosti uvedených vyúčtování, což žalovaný odmítl zaplatit.

14. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

15. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do [datum] (v textu rozsudku dále jen jako „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

16. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

17. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

18. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Podle ust. § 609 věta první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Soud se v řízení nejprve zabýval posouzením žalovaným uplatněné námitky promlčení, neboť pakliže by tato byla důvodná, soud by musel žalobu zamítnout, aniž by se věnoval dalším výhradám, které žalovaný v řízení uplatnil. Přitom soud dospěl k jednoznačnému závěru, že uplatněná námitka promlčení je důvodná pouze zčásti, jak bude blíže vysvětleno. Proto soud dále posuzoval, jestli lze přesvědčit žalovanému, že žalobkyně své právo na zákonnou pokutu uplatnila po marném uplynutí lhůty vymezené v ust. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., zda má tato lhůta propadlý charakter, a zda případně žalobkyně svůj nárok uplatnila v rozporu s dobrými mravy, resp. své právo zneužila – soud při posuzování těchto otázek taktéž dospěl k jednoznačnému závěru, a sice že žalobě vskutku není možné vyhovět, jak je rovněž odůvodněno dále.

23. Pokud jde nejprve o posouzení námitky promlčení, v prvé řadě bylo třeba určit začátek běhu promlčecí lhůty. Soud přitom především konstatuje, že dle ust. § 2052 o. z. se ustanovení o smluvní pokutě použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále), tudíž stejně tak je možné aplikovat dále uváděné judikatorní závěry týkající se smluvní pokuty. Lze proto především uvést, že nárok na zaplacení pokuty se promlčuje zvlášť nezávisle na pohledávce, kterou taková pokuta zajišťuje, přičemž u práva na zaplacení pokuty sjednané konkrétní částkou za každý den prodlení počíná promlčecí lhůta běžet vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na pokutu (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003). Smluvní pokuta (penále) totiž není – na rozdíl od úroků z prodlení – ani příslušenstvím pohledávky (jedná se o samostatný nárok), ani opětující se dávkou, kterou by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna; povinnost zaplatit smluvní pokutu a její promlčení se proto řídí zásadně odlišnými pravidly než je tomu u povinnosti zaplatit úroky z prodlení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo [hodnota], ročník 2007, pod číslem [hodnota] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Počátek běhu promlčecí lhůty tak lze v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. ve spojení s ust. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. a ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. v daném případě stanovit datem [datum], přičemž žalobkyně požadovala žalobou podanou soudu dne [datum] pokutu za období od [datum] do [datum], tudíž lze uzavřít, že s ohledem na tříletou promlčecí lhůtu (srov. ust. § 629 odst. 1 o. z.) je nárok žalobkyní uplatněný za dobu od [datum] do [datum] promlčen.

24. Pro úplnost lze k posouzení otázky promlčení především doplnit, že ačkoliv žalobkyně v žalobě uvádí jako počátek vzniku nároku na pokutu (i) datum [datum], jedná se o zjevnou chybu v psaní, neboť ze zbytku textu žaloby vyplývá, že žalobkyně požaduje pokutu právě za období od [datum], když jednak hovoří o zúčtovacím období za rok [Anonymizováno], o lhůtě žalovaného dodat vyúčtování do [datum], a konečně i žalobkyní vyčíslená částka pokuty odpovídá přesně období [datum] až [datum] (tj. 1 095 dnů, což vynásobeno 50 Kč činí 54 750 Kč).

25. Konečně soud v rámci otázky promlčení dodává, že úspěšné uplatnění námitky promlčení práva zajištěného smluvní pokutou nevylučuje, aby se věřitel domohl zaplacení smluvní pokuty vzniklé před promlčením zajištěného práva, což zároveň znamená, že dojde-li k promlčení pohledávky z hlavního závazkového vztahu, stává se nevymahatelnou i smluvní pokuta z vedlejšího závazkového vztahu, na niž vzniklo právo po promlčení zajištěné pohledávky (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Prizmatem projednávané věci, uvedený závěr vede k tomu, že žalobkyni s ohledem na promlčení nároku na dodání řádného vyúčtování za rok [Anonymizováno], k čemuž došlo k [datum], vzniklo právo na zaplacení pokuty pouze za dobu do [datum], nicméně žalobou vymezený nárok tomuto omezení zcela odpovídal.

26. Lze tedy nejprve uzavřít, že výrokem I. byla žaloba zamítnuta mj. co do částky 2 250 Kč, což představuje pokutu za 45 dní (žalobou uplatněné období od [datum] do [datum]), a to s ohledem na námitku promlčení úspěšně uplatněnou žalovaným – soud se v rozsahu uvedené částky pro nadbytečnost nevěnoval dalším okolnostem, jak jsou tyto rozebrány níže.

27. Soud se pak dále zabýval nepromlčeným nárokem žalobkyně (tj. v rozsahu částky 52 500 Kč) a nejprve vyhodnocoval ust. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., a to konkrétně charakter lhůty tam uvedené. To totiž mělo význam vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně proti vyúčtování žalovaného nepodala námitky ve smyslu citovaného ustanovení. Že by snad takové námitky podány byly, žalobkyně v řízení netvrdila a ani jinak taková případná skutečnost nevyšla najevo, naopak bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně převzala oproti svému podpisu vyúčtování za rok [Anonymizováno] a zároveň se ani nevymezila vůči nedoplatku, který žalovaný vyčíslil, z čehož lze jednoznačně usuzovat na to, že žalobkyně vůči vyúčtování vskutku ničeho nenamítala. Podepsaný soud se přitom zcela ztotožňuje s právními závěry, které v tomto směru zaujal Krajský soud v [adresa] v rámci svého rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (srov. odst. 10. tohoto rozsudku), přičemž shodně jako soud krajský může podepsaný soud uzavřít, že výklad § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění do [datum] tak, jak byl učiněn Krajským soudem v [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [spisová značka], a který byl podpořen Ústavním soudem v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. ÚS [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy že kdo nestihne stanovenou třicetidenní lhůtu, nemá už nárok námitky vznášet, je skutečně v souladu s jazykovým a logickým vyjádřením daného zákonného ustanovení, a odpovídá i smyslu a účelu ustanovení na tom, aby spory o správnost (řádnost) vyúčtování byly mezi poskytovatelem služeb a jejich příjemcem vyřízeny ve lhůtě co nejkratší, tj. aby bylo co nejdříve postaveno na jisto, zda je dané vyúčtování příjemcem služeb akceptováno či zda lze předpokládat spor v souvislosti se soudním řízením o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování. Proto za situace, kdy žalobkyně nepodala proti vyúčtování služeb v zákonné třicetidenní lhůtě námitky, jí nárok na pokutu nevznikl.

28. Pokud jde o závěry zmiňovaného rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], podepsaný soud především uvádí, že s nimi plně souzní, a i když takovým rozhodnutím není vázán ve smyslu § 159a odst. 3 o. s. ř., musí přihlížet k apelu na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňujících důvěru v právo (srov. například nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 647/02, a z [datum], sp. zn. II. ÚS 2742/07, či rozsudky Nejvyššího soudu ze [datum], sp. zn. [spisová značka], a z [datum], sp. zn. [spisová značka]), když opačný postup by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování. Podepsaný soud přitom neshledal jakýkoliv důvod se od takových závěrů krajského soudu odchýlit a v plném rozsahu na ně odkazuje, a to i stran dalších právních závěrů uváděných níže, neboť tyto jsou řádně a úplně odůvodněny a není k nim třeba cokoliv dalšího dodávat – nutno uvést, že takový odkaz na ně nemůže vést k nepřezkoumatelnosti tohoto rozsudku, neboť jeho smyslem není samoúčelné opakování již jednou jiným subjektem (krajským soudem) vyslovených závěrů, ke kterým není potřeba nic dalšího doplňovat (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. Podepsaný soud tak dále ve shodě s Krajským soudem v [adresa] (srov. závěry citovaného rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) uvádí, že je zde i druhý (zcela samostatný) důvod, pro který by bylo – odhlédnuto od výše uvedeného – namístě žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Tímto důvodem je zneužití práva ze strany žalobkyně při uplatnění daného nároku na pokutu. Přitom zneužití práva je chování pozitivním právem zdánlivě dovolené, jímž má ovšem být dosaženo výsledku nedovoleného. Materiálně vede ke zřejmé křivdě. Jde o situaci, která odpovídá z formálního hlediska obsahu zákona či existujícího právního vztahu, ve skutečnosti však jednoznačně slouží účelům nepředpokládaným (a nežádoucím). Zneužití lze chápat i jako neschválené nebo odsouzeníhodné uplatnění práva (závadný výkon práv). Zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem a takovéto jednání sledující zneužití práva bude jednáním protiprávním. Jde o další z korektivů chování, který má být aplikován subsidiárně, kdy ke stejnému výsledku nevedou jiné prostředky.

30. Pro posouzení, zda v daném případě žalobkyně zneužívá právo, je nezbytné zohlednit vazbu pokuty a utvrzované povinnosti. Žalobkyní tvrzený „legitimní zájem“ na provedení řádného vyúčtování za rok [Anonymizováno] přitom nemá věcného opodstatnění, o čemž svědčí vícero událostí.

31. Podepsaný soud totiž shodně jako Krajský soud v [adresa] ve vícekrát citovaném rozhodnutí musí sice přisvědčit žalobkyni, že není samo o sobě protiprávní, že se tato rozhodla vyčkat s podáním žaloby vůči žalovanému o zaplacení pokuty za nedodání vyúčtování za rok [Anonymizováno] až na konec tříleté promlčecí lhůty, nicméně toto její chování nemůže být posuzováno izolovaně, bez kontextu s ostatními podstatnými skutečnostmi. S ohledem na zjištěný skutkový závěr je zjevné, že žalovaný v tomto případě nezůstal neaktivním. Žalobkyni v zákonné lhůtě vyúčtování doručil, vyúčtoval podle něho zjištěné nedoplatky, které žalobkyně bez dalšího (bez podání námitek v zákonem stanovené lhůtě proti řádnosti vyúčtování) zaplatila, a tedy vytvořila stav, na který se žalovaný spoléhal a se kterým je její následné jednání v rozporu. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl ve věci aktivní a vynaložil úsilí splnit svoji zákonnou povinnost, kdy žalobkyni dodal (byť třeba i formálně vadné) vyúčtování za rok [Anonymizováno].

32. Pokud i přes všechny uvedené okolnosti daného případu žalobkyně požaduje po žalovaném pokutu za nedodání řádného vyúčtování, byť jí navíc ani nevznikla žádná konkrétně tvrzená škoda, je zřejmé, že uplatněním nároku nemíří na utvrzení aktivity samotné (tj. dodání řádného vyúčtování), nýbrž toliko na vyplacení peněžitého plnění, a v takovém případě vykonává právo zneužívajícím způsobem.

33. Zneužití práva je pak konečně spatřováno i v tom, že žalobkyně systematicky uplatňuje, z hlediska žalobkyně „úspěšný“ (nepromlčený), nárok na pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. v mnoha dalších sporech (to je soudu známo z úřední činnosti) za účelem (pouze) zmnožení peněžních prostředků.

34. Soud tak v jednání žalobkyně shledal mj. zjevné zneužití práva, které však nemůže požívat právní ochrany, a rovněž proto byla žaloba ve zbývajícím nepromlčeném rozsahu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému (žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu) přiznal náhradu nákladů ve výši 13 249,50 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: - Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 3 300 Kč dle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do [datum] (úkony právní služby učiněné a hotové výdaje vynaložené do tohoto data), resp. od [datum] (úkony právní služby učiněné a hotové výdaje vynaložené po tomto datu) – v rozsudku dále jen jako „AT“ – ve spojení s ust. § 7 bod 5. AT a ust. § 8 odst. 1 AT, při tarifní hodnotě 54 750 Kč, které uskutečnil zástupce žalovaného, přičemž jsou jimi tyto úkony: o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT a o účast zástupce žalovaného na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, - 3 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT za 3 úkony právní služby – 2 po 300 Kč (náhrady za výdaje vynaložené v rámci úkonů do [datum]) a 1 po 450 Kč (náhrada za výdaje vynaložené v rámci úkonu po [datum]) – tj. celkem 1 050 Kč a - náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad hotových výdajů, tj. z částky 10 950 Kč, a to ve výši 2 299,50 Kč, neboť zástupce žalovaného doložil, že je plátcem takové daně.

36. Náhradu nákladů řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalovaného dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení