27 C 45/2023 - 133

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO:[Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 200 000 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně 10 % nákladů řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 1.11.2023 domáhal zaplacení částky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce dne 18.2.2016 po pádu na náledí utrpěl zlomeninu horního konce stehenní kosti. Žalovaná dne 19.2.2016 žalobci poskytla ošetření spočívající v implantaci cervikokapitální protézy. Žalobce však i po léčbě a následných rehabilitacích trpěl bolestmi, zakopával o špičku pravé nohy, podlamovala se mu pravá horní končetina v koleni a nebyl schopen chůze bez francouzských holí. Pro přetrvávající bolesti žalovaná žalobce opětovaně ošetřila a provedla výměnu cervikokapitální protézy za totální endoprotézu. Žalobce opětovaně podstoupil léčení včetně rehabilitace, avšak i přesto byl schopen chůze pouze pomocí francouzských holí. Pro opakované luxace kyčle žalovaná dne 26.6.2019 provedla další operační vyšetření žalobce, avšak ani poté se zdravotní stav žalobce nezlepšil. Žalobce podstoupil klinické vyšetření u soudního znalce z oboru chirurgie [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval, že poškození zdraví žalobce je nevratné. Žalobce se domnívá, že postup žalované byl non lege artis, neboť implantace totální endoprotézy měla být provedena hned, indikace cervikokapitální protézy byla nesprávná. Žalobce trpí bolestmi, kterými bude trpět až do konce života, je schopen chůze pouze s francouzskými holemi. Žalobce je starobní důchodce a rád by si přivydělával formou brigád, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu toho není schopen. Dále by žalobce rád pracoval na zahrádce, jezdil na výlety, navštěvoval kulturní památky, jezdil na kole, chodil na procházky, zvedal těžké předměty a řídil automobil, ale pro svůj nepříznivý zdravotní stav, tak nemůže činit. Tyto aktivity bez potíží vykonával do úrazu v únoru 2016. Žalobce proto po žalované požaduje v souladu s ust. § 2958 Občanského zákoníku náhradu škody na zdraví v celkové výši 1 200 000 Kč. Tato částka se sestává z bolestného ve výši 800 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 100 000 Kč a další nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. Žalobce pod hrozbou žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu nejprve do 6.6.2023 později do 15.8.2023, ale nic zaplaceno nebylo. Žalobce proto požaduje částku 1 200 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 200 000 Kč od 7.6.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť považuje postup ošetření žalobce za postup v souladu s pravidly lege artis, luxace kyčle nebyla nikdy zdokumentována. Žalobce byl již před úrazem v invalidním důchodu, utrpěl tři mozkové příhody s následnou pravostrannou hemiparézou, v květnu 2013 zlomeninu hlezna a dále opakované distorze kotníku. Žalovaná dále uplatnila námitku promlčení, neboť k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo v listopadu 2016, kdy nastala konzervativní léčba. Dále žalovaná namítala, že není ve věci pasivně legitimována, protože případnou odpovědnost za nepříznivý zdravotní stav žalobce nese vlastník či provozovatel chodníku, kde žalobce utrpěl úraz. Žalovaná rovněž nesouhlasila se závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem, neboť byl vypracovaný znalcem z oboru chirurgie, který nemá dostatečné znalosti v oboru ortopedie. Žalovaná ve svém vyjádření blíže uvedla, že dne 19.2.2016 poskytla žalobci, po úrazu na náledí, ošetření spočívající v implantaci bipolární cervikokapitální endoprotézy kyčle vpravo. Následná léčba byla bez komplikací, žalobci byla doporučena chůze s pomocí francouzských holí s možností i plného zatížení, s tím že by měl hole používat pouze k odlehčení bolesti. Po kontrole dne 1.3.2016 nebyly shledány žádné obtíže a žalobci byla povolena plná zátěž. Žalobce se po návratu z lázní dostavil dne 28.6.2016 ke kontrole, kdy vyšetření prokázalo ideální postavení endoprotézy a dobrou integraci do skeletu. Žalobce však udával subjektivní bolesti v oblasti jizvy. Pro přetrvávají bolesti byla dne 8.11.2016 žalobci doporučena výměna stávající cervikokapitální endoprotézy na endoprotézu totální. K operačnímu výkonu mělo dojít dne 19.4.2017, ale pro bolesti nejasného původu byl zákrok odložen. Následně byla žalobci po vyšetření neurologem dne 12.7.2017 doporučena rehabilitace. Z důvodu přetrvávajících bolestí byla dne 16.3.2016 provedena konverze cervikokapitální náhrady za totální endoprotézu. Dne 9.5.2018 se žalobce opětovaně dostavil k ošetření a udával pocit vyskakování kyčle s bolestivým lupnutím. Tento fenomén však nebyl nikdy zdokumentován. Žalobce byl dne 14.5.2018 vyšetřen v celkové anestezii na operačním sále s výsledkem luxace kyčle v zakázané poloze. Žalobci byla doporučena rehabilitace. Žalobce znovu absolvoval léčebný pobyt v lázních, po návratu proběhla dne 16.10.2018 kontrola, kde byla kyčel shledána v pořádku a subjektivní bolesti žalobce nebyly zdokumentovány. Pocit nestability je dle ošetřujícího lékaře způsoben předchozími třemi mozkovými příhodami žalobce a pravostrannou hemiparézou. Na přání žalobce byla dne 26.6.2019 provedena reimplantace pravé kyčle, tak aby bylo zabráněno luxaci kyčle i v zakázané pozici. Současný zdravotní stav žalobce je žalovanému neznámý.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru.

4. Žalobce dne 18.2.2016 utrpěl úraz pádem na ledu na chodníku, na základě kterého došlo ke zlomenině krčku pravé stehenní kosti. Žalovaná poskytla žalobci zdravotnické služby spočívající v první operaci s implantací cervikokapitální bipolární endoprotézy a následně byl žalobce ambulantně sledován. Na základě setrvávajících bolestí došlo v dubnu 2017 k revizi v oblasti pravého kyčelního kloubu a bylo upuštěno od implantace totální endoprotézy, bylo rozhodnuto o konzervativní léčbě. Následně byl žalobce ambulantně sledován. V březnu 2018 došlo k první reoperaci pravé kyčle a konverzi na totální endoprotézu s ohledem na subjektivní potíže žalobce, proto žalovaná přistoupila reoperaci. Žalobce dal informovaný souhlas a následně byl ambulantně sledován. K druhé revizní reoperaci došlo v červnu 2019 opět na základě stížností žalobce na bolest a subluxaci pravé kyčle. Cílem operace byla výměna vložky a kontrola. Následně byl opětovaně žalobce ambulantně sledován (důkaz: nesporná tvrzení učiněná na přípravné jednání dne 3.4.2024).

5. Žalovaná poskytla žalobci ošetření spočívající v implantaci cervickokapitální protézy. K ošetření přistoupila po úrazu žalobce. Operační výkon i následná rekonvalescence proběhla v pořádku, při propuštění do domácího léčení byl žalobce schopen samostatné chůze s francouzskými berlemi (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 25.2.2016). V rámci rekonvalescence žalobce podstoupil léčebný pobyt v lázních. Pobyt probíhal od 26.4.2016 do 24.5.2016. Léčba probíhala bez komplikací a žalobce se cítil dobře. Při nástupu uváděl noční bolesti. (důkaz: propouštěcí zpráva z lázní dne 24.5.2016). Pro přetrvávající bolesti byla žalovanému indikována výměna cervickokapitální protézy na totální endoprotézu. K plánované operaci mělo dojít dne 19.4.2017, od zákroku však bylo upuštěno pro nejasné neurologické potíže a byla indikována konzervativní terapie. Zdravotní stav žalobce byl stabilní (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 20.4.2017). K implantaci totální endoprotézy došlo dne 16.3.2018, kdy žalovaná provedla reoperaci žalobce. Zdravotní stav žalobce byl po operačním zákroku stabilní, žalobce se cítil dobře. Chůze byla možná s francouzskými holemi (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 23.3.2018). Pro přetrvávající bolesti a pocity luxace v oblasti pravé kyčle byl žalobce žalovanou v celkové anestezii vyšetřen, byla zdokumentována luxace ve velké flexi a vnitřní rotaci. Při propuštění žalobce do domácího léčení, byl zdravotní stav žalobce stabilní, byla mu doporučena plná zátěž pravé končetiny (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 19.6.2018). Žalobce v rámci rehabilitace opětovaně prodělal v období od 13.9.2018 do 11.10.2018 léčebný pobyt v lázních, léčba probíhala bez komplikací. V průběhu léčby nebyla zdokumentována luxace kyčle (důkaz: propouštěcí zpráva z lázní dne 11.10.2018). Pro nestabilitu pravé kyčle a pocity luxace byla dne 26.6.2019 provedena výměna vložky v oblasti totální endoprotézy. Průběh operace, jakožto i následná hospitalizace proběhla bez potíží. Při propuštění se žalobce cítil dobře (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 30.6.2019). Po posledním operačním výkonu žalobce znovu v období od 26.9.2019 do 24.10.2019 absolvoval léčebný pobyt v lázních. Léčba probíhala bez komplikací, žalobce pouze při chůzi pociťoval pocit nestability, jinak se cítil dobře (důkaz: propouštěcí zpráva z lázní ze dne 24.10.2019).

6. Žalobce před úrazem v únoru 2016 prodělal 3 mozkové příhody s pravostrannou hemiparézou. Dne 9.5.2013 poskytla žalovaná žalobci ošetření po pádu z kola, kdy došlo k poranění žalobcova levého hlezna. Při propuštění byl žalobce stabilní, mobilní v chodítku (důkaz: propouštěcí zpráva vyhotovená žalovanou dne 20.5.2013). Dále žalobce byl žalovanou ošetřen v září 2013 a únoru 2014, když spadl na schodech a poranil si levné hlezno, byla zvolena konzervativní léčba (důkaz: zpráva o vyšetření žalobce provedená žalovanou dne 24.9.2013 a dne 18.2.2014). Žalobce prodělal mozkový infarkt, byla u něj patrná horší obratnost pravostranných končetin. Po prodělaném mozkovém infarktu jsou patrné změny na mozku, došlo k naznačení spasticity. Chůze přiměřená. Zdravotní stav postupně subjektivně zhoršený (důkaz: vyšetření žalobce provedené žalovanou dne 12.5.2014, dne 3.7.2014, dne 18.12.2014, dne 4.1.2016, dne 26.9.2016). Žalovanou byl konstatován trvalý zdravotní stav se subjektivně vnímanou nestabilitou. Flexe kyčle nebyla dle zprávy nikdy zdokumentovaná (důkaz: vyšetření žalobce provedené žalovanou dne 9.12.2021).

7. Žalobce se dne 4.11.2020 (ve znaleckém posudku uvedeno datum 4. 11. 2021 jako zjevná nesprávnost) podrobil klinickému vyšetření u [tituly před jménem] [jméno FO], soudního znalce z oboru zdravotnictví, specializace chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Znalec konstatoval omezenou hybnost pravé dolní končetiny žalobce po pádu na chodníku v únoru 2016 a po následné léčbě ze strany žalované v oblasti pravého kyčle. Zhoršení funkce pravé dolní končetiny se projevuje ve všech aktivitách, je narušen stereotyp chůze. Žalobce je schopen chůze s oporou francouzských holí. Již před úrazem byl omezen zhoršením hybnosti pravé – dominantní horní končetiny, a to po prodělaných cévních mozkových příhodách. Za trvalé následky znalec označil implantaci endoprotézy s omezením hybnosti pravého kyčelního kloubu a omezení hybnosti kolenního kloubu, přičemž léčba žalobce po pádu probíhala s podstatnými komplikacemi a implantovaná endoprotéza nikdy nesloužila v obvyklém rozsahu. Při výslechu znalec odkázal na písemné vyhotovení posudku a dále doplnil, že neměl k dispozici rentgenové snímky a obdržel pouze propouštěcí zprávy, jiné podklady ke svým závěrům nepotřeboval. Při zadání znaleckého posudku nebyl dotazován na postavení endoprotézy, ale na trvalé následky žalobce po utrpěném úrazu. Ke své kvalifikaci uvedl, že má atestace z chirurgie, z intenzivní péče a onkochirurgie. Jeho odbornost je v oblasti chirurgie a traumatologie. Implantaci cervikokapitální endoprotézy sám prováděl a je v jeho schopnostech hodnotit průběh operace, indikace totální endoprotézy spadá do odbornosti znalce se specializací ortopedie. Znalec podrobně vysvětlil, při jakých případech je indikována cervikokapitální protéza, přičemž standardně je indikovaná u starších pacientů, neboť se jedná o méně invazivní zákrok, což může být pro straší pacienty náročné. Nelze toto pravidlo ovšem vztáhnout pouze na věk, je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem, například k silně vyvinuté artróze nebo obezitě. Při indikaci cervikokapitální endoprotézy či totální endoprotézy je nezbytné pacienta fyzicky vidět, ale také znát jeho rentgenové snímky a jeho celkový zdravotní stav. Postup žalované při prvotní indikaci cervikokapitální endoprotézy považuje znalec za svědomitý a v souladu s poznatky lékařské vědy. Je pravda, že možných postupů je více, ale zvolený postup vzhledem k osobě žalobce považuje znalec za zcela správný a vhodný. Pooperační průběh po tomto zákroku může být u některých pacientů komplikovaný. Většina endoprotéz funguje zcela správně, ale nastávají komplikace, jaké má žalobce či i dokonce závažnější. Toto se děje, i když jsou dodržována všechna pravidla léčby. Znalec konstatoval, že současný zdravotní stav žalobce je způsobený úrazem, není ale schopen zhodnotit, zda za současný stav může špatná implantace totální endoprotézy, k věci se musí vyjádřit ortoped, a to po zhlédnutí rentgenových snímků. Pokud ve svém znaleckém posudku popisoval luxaci kyčelního kloubu, tak vycházel z propouštěcích zpráv, které měl k dispozici. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dle znalce v září 2019, tato doba odpovídá tříměsíční rekonvalescenci po poslední operaci, ke které došlo dne 26.6.2019 (důkaz: znalecký posudek č.370/8/2021 ze dne 28.32021; výslech znalce).

8. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru zdravotnictví, specializace ortopedie a traumatologie, rovněž vypracoval k věci znalecký posudek. S ohledem na to, že strany netrvaly na výslechu znalce, soud se spokojil s písemným zněním posudku. Znalec měl při vypracování znaleckého posudku k dispozici lékařskou dokumentaci žalované včetně rentgenových snímků. Znalec konstatoval, že první ošetření ze strany žalované spočívalo v náhradě kyčelního kloubu bipolární hemiatroplastikou, přičemž indikace byla s ohledem na stupeň artrózy a rentgenový nález správná. Operační výkon byl proveden zcela v souladu s doporučeními, komplikace během operace nebyly, došlo k plnému zahojení a integraci kloubní náhrady. Po operaci u žalobce přetrvávaly bolesti, které nereagovaly na konzervativní terapii, byla patrná limitace pohybu kyčelního kloubu a klidová bolestivost. S ohledem na přetrvávají bolesti a naléhání žalobce, bylo přistoupeno k reviznímu operačnímu zákroku. Tento zákrok byl však odložen, a to s ohledem na neurologický nález, který mohl být příčinou bolestí žalobce a operační zákrok by tak nemusel vyřešit žalobcovy obtíže. Tento postup považuje znalec za správný, a to s ohledem na komplexní rozvahu o rizicích a benefitech souvisejících s revizí hemiatroplastiky. Pro přetrvávají bolesti, na kterých se podílel i stav žalobce po mozkových příhodách s kombinovanou pravostrannou hemiparézou, bylo rozhodnuto o dalším operačním ošetření ze strany žalované a bylo přikročeno k implantaci totální endoprotézy. Implantace totální endoprotézy byla provedena anatomicky správně, kontrolní rentgenové snímky neukazovaly uvolnění endoprotézy, bolestivost v oblasti jizvy zmizela. S odstupem času se však u žalobce začaly projevovat pocity luxace implantované endoprotézy, dle znalce se jedná se o běžnou i když méně častou komplikaci kyčelní kloubní náhrady. Každá kyčelní kloubní náhrada je totiž obecně zatížena malým rizikem nestability či luxace. Z důvodu pocitů subluxace bylo proto přistoupeno k vyšetření žalobce v celkové anestezii, které prokázalo tendenci k luxaci v extrémní flexi 90°. Luxace nebyla v lékařské dokumentaci nikdy zdokumentována, ale po vyšetření žalobce vyplývala existence tendence k subluxaci a částečné nestabilitě, proto byl ze stran žalované indikován konzervativní přístup, což znalec opět považuje za správné. Pro přetrvávající bolestivost v oblasti pravého kyčle, bylo přistoupeno k další operaci žalobce, a to po naléhání žalobce, a po poučení, že každá další operace zvyšuje riziko infektu a dalších komplikací. V rámci této operace byla implantovaná artikulační vložka se zvýšenou antiluxační stěnou, tímto byla nestabilita kyčle objektivně odstraněna. Pravá kyčel žalobce byla pro zákroku zcela stabilní. Žalobce si stále stěžoval na pocity nestability a klikání při pohybových aktivitách, objektivní vyšetření však nestabilitu kloubu nikdy neprokázalo. Veškeré tyto zákroky byly provedeny po udělení informovaného souhlasu žalobce. Indikace všech operačních zákroků byla správná a všechny byly provedeny v souladu s odbornými doporučeními. Pooperační sledování bylo v pořádku, kontroly ukazovaly plnou stabilitu kyčle. Mezi hlavní příčinu nestability pravé kyčle v předchozím období znalec označil především svalovou disbalanci, po provedených operacích v kombinaci se stavem po prodělaných mozkových příhodách a s nimi spojenou pravostrannou hemiparézou. V souvislosti s úrazem nastaly u žalobce trvalé následky, a to zejména jeho limitace v pohybu, v oblasti sebeobsluhy a další omezení v běžném životě. Trvající nestabilita však není komplikací, protože nebyla nikdy objektivně zdokumentována, stejně jako luxace kyčelního kloubu. K dalšímu zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s implantací kyčelního kloubu docházet nebude, rehabilitace a intenzivní cvičení mohou vést ke mírnému zlepšení zdravotního stavu (důkaz: znalecký posudek č.2/2024 ze dne 19.2.2024).

9. Za vyhotovení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] zaplatila žalovaná 30 000 Kč (důkaz: platební poukaz ze dne 26.2.2024).

10. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu do 6.6.2023 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 17.5.2023). Žalovaná na výzvu reagovala tak, že nárok žalobce byl zaevidován jako pojistná událost a byl předán k dalšímu prověřování (důkaz: sdělení k předžalobní výzvě ze dne 24.5.2023).

11. Soud zamítl návrh na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, neboť má za to, že předložený posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je úplný a správný, přičemž i posudek [tituly před jménem] [jméno FO] není s odbornými závěry posudku v rozporu, naopak pří výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] závěry [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil. Další odborné zkoumání sporné otázky by tak nebylo hospodárné, ani by nesloužilo k odstranění rozporu mezi odbornými závěry znalců či nejasností ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o.s.ř.

12. Soud rovněž zamítl návrh na výslech žalobce, neboť provedení tohoto důkazu k prokázání ztíženého společenského uplatnění žalobce po úrazu by bylo neúčelné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení s ohledem na právní závěr soudu (viz níže).

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZSPP“).

14. Podle ust. § 2636 odst. 1, 2 o. z., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

15. Podle ust. § 609 o. z. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle ust. § 612 o.z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

18. Podle ust. § 619 o. z. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

19. Podle ust. § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

20. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle ust. § 2643 odst. 1 o. z., poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

22. Podle ust. § 2913 odst. 1 o. z, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě škody se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná a nepředvídatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

23. Podle ust. § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

24. Podle ust. § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

25. Podle ust. § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

26. Podle ust. § 4 odst. 5 ZSPP, se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

27. Podle ust. § 28 odst. 2 ZSPP, má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

28. Podle ust. § 45 odst. 1 ZSPP, podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

29. Podle čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb. m. s.) v platném znění, dále jen „Úmluva o lidských právech a medicíně“) jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

30. Z hlediska právního hodnocení má soud zato, že žaloba není důvodná. Projednávaná věc spočívala na tvrzení žalobce, že žalovaná poskytovala zdravotnické služby žalobci, přičemž nepostupovala lege artis při prvotním vyšetření dne 18. 2. 2016 a nesprávně provedla indikaci cervikokapitální protézy namísto totální endoprotézy. V důsledku tohoto jednání žalobce trpí bolestmi, pocity luxace a omezenou hybností. V dané věci bylo mezi stranami nesporné uzavření smlouvy o péči o zdraví a poskytování zdravotnických služeb prostřednictvím zaměstnanců žalované. Spornou se stala otázka, zda jednání žalované při indikaci cervikokapitální protézy bylo v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy a zda je nárok promlčen či nikoliv. Pokud žalovaná argumentovala tím, že ve věci není pasivně legitimovaná, neboť nárok měl směřovat proti majiteli či správci veřejného prostranství, není tato námitka důvodná. Žalobce totiž skutkový děj nezaložil na tvrzení o porušení povinnosti udržovat komunikaci schůdnou, což by žalovanou apriori vylučovalo z odpovědnosti, neboť není nositelkou takové povinnosti, ale na tvrzení o chybném postupu žalované při léčení. Skutečnost, že na vznik újmy může spolupůsobit více škůdců, zakládá jejich solidární odpovědnost a je zcela v dispozici žalobce, jak své právo uplatní.

31. Žalovaná je zdravotnickým zařízením, jehož předmětem činnosti je provádění zdravotních výkonů a péče. Občanský zákoník staví vztah mezi pacientem a zdravotnickým zařízením na smluvním základě. To vyplývá z ust. § 2636 odst. 1 o.z. podle něhož se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. [právnická osoba] pak zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného, a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav (ust. § 2637 o. z.). Povinností poskytovatele je postupovat s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Tato právní úprava vychází jak z národní úpravy, tak z článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, podle něhož jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Poskytovatel tedy odpovídá za to, že splní své povinnosti plynoucí ze zákona, v opačném případě odpovídá za újmu v příčinné souvislosti s postupem v rozporu s pravidly vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (viz také ust. § 4 a ust. § 28 ZSPP). Ve všech těchto definičně a významově obdobných případech je takový postup označován jako postup lege artis, přičemž závěr, zda v konkrétním případě šlo o postup lege artis, přísluší pouze soudu, nikoliv znalci; znalecký posudek je jen skutkovým podkladem pro takový právní závěr. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku (viz rozsudek NS ze dne 27.5.2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012).

32. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení. Žalovaná předně namítla, že uběhla lhůta nezbytná k uplatnění nároku, a proto je tvrzený nárok již promlčen. Subjektivní promlčecí lhůta je v případě nároků na odčinění újmy na zdraví tříletá, přičemž pro posouzení, zda uplynula, je nezbytné stanovit, kdy tato lhůta počala běžet. Soudní praxe je rovněž ustálená v závěru, že jednotlivé dílčí nároky nemajetkové újmy se promlčují jednotlivě (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 1.11.2017). Žalobce požadoval újmu spočívající v bolestném a ve ztížení společenského uplatnění. Pokud ve svém doplnění uvedl, že požaduje uhradit jinou újmu spočívající v nemožnosti praktikovat aktivity jako zahrádkaření, výlety, sportování apod., pak se jedná o nárok spadající rovněž do ztíženého uplatnění žalobce ve společenském životě. Tzv. jiná újma dopadá na nároky nespadající do kategorie běžných útrap a omezení při úrazu, jeho léčení a trvalých následků, ale jedná se o mimořádné a individuální okolnosti zvyšující celkové utrpení. Takové okolnosti žalobce netvrdil. V případě újmy spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění je nutné počátek běhu promlčení lhůty vztahovat ke dni, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a lze objektivně provést ohodnocení bolesti či lze nepříznivé trvalé následky pro život poškozeného objektivně zhodnotit. Zdravotní stav poškozeného po úrazu přitom lze považovat za ustálený po skončení kontinuálně probíhající léčby předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození. Dojde-li po skončení léčby ke zhoršení následků zdravotního poškození, které nemuselo být původně předpokládáno, není to důvodem k závěru o tom, že zdravotní stav poškozeného při dřívějším hodnocení nebyl ustálen, nýbrž je to důvodem k odškodnění nastalého nepředpokládaného zhoršení zdravotního stavu (viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp, zn. 25 Cdo 3228/2014 ze dne 16.12.2015, rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 752/2010 ze dne 7.7.2011). Při poškození zdraví, kde dochází k neustále progresi a léčení může trvat několik let tak nastává ustálenost tohoto stavu nikoliv v době, kdy nelze očekávat jakoukoliv další progresi, ale v době, kdy lze konkrétně zhodnotit danou újmu v relativně uceleném celku předpokládané a kontinuální léčby. Fáze rehabilitace či nutné další operace či reoperace mohou být od prvotní škodní události natolik odděleny významnějším časovým úsekem, útlumem či vymizením bolesti, že bude tento stav hodnocen odděleně a může být považován za samostatný nárok (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1654/2019).

33. Vztaženo na projednávanou věc lze dospět k závěru, že nárok žalobce je již promlčen. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že zdravotní stav žalobce se ustálil v září 2019, kdy se již neplánovala další operace a kdy bylo jasné, že zdravotní stav bude setrvalý, přičemž jako obvyklou dobu rekonvalescence při operačním zákroku tohoto typu uvedl dobu 3 měsíců. Je tak zřejmé, že pokud došlo k prvnímu operačnímu zákroku dne 19. 2. 2016, kde se žalovaná měla dopustit chybné indikace, již zhruba od května 2016 by při obvyklé délce léčení došlo k ustálení zdravotního stavu. Z lékařských zpráv plyne, že v této době žalobce absolvoval léčebný pobyt, ve kterém uváděl noční bolestivost a problémy s mobilitou, přičemž léčení vedlo k postupnému zlepšení a byla doporučena další rehabilitace. V září 2016 byl žalobce vyšetřen z důvodu mozkové mrtvice, byla konstatována menší obratnost horní a dolní končetiny, chůze byla přiměřená, bez jiných změn. Ke zhodnocení dalšího postupu ve věci pravé dolní kyčle bylo provedeno vyšetření až v dubnu 2017, kdy žalobce udával opět bolesti v oblasti pravého kyčle, které mu brání v zatěžování končetiny, zejména při spánku. Dle názoru soudu tak lze vycházet z toho, že ustálený zdravotní stav žalobce nastal již od června 2016 a již v této době bylo možno objektivně posoudit bolesti žalobce a ztížení jeho společenského uplatnění, neboť namítaná bolest a omezená hybnost byla již žalobci známa a jednalo se o relativně setrvalý stav. Skutečnost, že žalovaná průběžně žalobce sledovala a při komplikacích v léčbě navrhla další postup, nemůže vést k závěru o jiném počátku promlčení s ohledem na významnější časový odstup dalšího léčení setrvalého stavu přítomného již krátce po výkonu žalované. I pokud by soud vycházel z toho, že žalovaná poskytovala kontinuální a ucelenou léčbu až do září 2019, což znalec označil jako datum ukončení této léčby, dospěl by rovněž k závěru o promlčení nároku s ohledem na to, že žaloba byla podána dne 1. 11. 2023. Žalovaná tuto námitku uplatnila v souladu s ust. § 610 odst. 1 o.z. a z tohoto důvodu nebylo možno žalobě vyhovět.

34. I pokud by soud nedospěl k závěru o promlčení nároku, přesto by musel nárok zamítnout pro jeho věcnou nedůvodnost. Předpokladem pro odpovědnost žalované za vzniklou újmu je protiprávní jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence újmy a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem újmy. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být žalobcem prokázáno stejně jako vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti, jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Příčinou vzniklé újmy může být jen ta okolnost, bez které by újma nevznikla. Jedná se o tzv. teorii adekvátní příčinné souvislosti, ta je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně je nezbytné prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (srovnej usneseni Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3405/2019 ze dne 28.4.2020).

35. Soud měl pro rozhodnutí k dispozici dva znalecké posudky. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud považuje za zcela přesvědčivý a úplný, znalec vycházel z úplné dokumentace včetně rentgenových snímků poškozené končetiny a s ohledem na svou odbornost byl způsobilý dospět k prezentovaným závěrům. Jeho závěry jsou rovněž v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména s výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Oba znalci postup žalované posoudili jako správný, při poskytnutí zdravotních služeb neshledali z odborného hlediska žádný postup, který by porušoval pravidla vědy a uznávaných medicínských postupů a to nejen v rámci posuzovaného jednání žalované spočívající v indikaci cervikokapitální protézy, ale rovněž i v následném postupu při léčbě. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčivě vysvětlil základní podmínky pro správnou indikaci cervikokapitální protézy, přičemž následné komplikace žalobce zhodnotil jako běžné, které mohou po výkonu nastat s ohledem na charakter úrazu. Ani jeden znalec nedospěl k závěru o tom, že by žalovaná pochybila, popř. že by takové pochybení mělo příčinnou souvislost s následky, které uváděl žalobce. Je třeba zdůraznit, že žalovaná není odpovědná za výsledek, ale za správnost postupu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2968/2020 ze dne 19.3.2019).

36. Na základě výše uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., náleží částka 1 500 Kč představují 300 Kč za každý ze pěti úkonů podle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 25.1.2024, 23. 2. 2024, účast na jednáních před soudem dne 3.4.2024, 14.8.2024 a 25.9.2024 každé v trvání 2 hodin). Dále soud přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 30 000 Kč, které vynaložila na znalci na vypracování znaleckého posudku podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. věta poslední ve spojení s ust. § 127a o.s.ř. Lhůta k plnění se opírá o ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalované nebyla přiznána náhrada daně z přiznané hodnoty v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

38. O nákladech státu vzniklých v řízení soud rozhodl podle ust. § 148 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, a proto státu náleží po žalobci náhrada vynaložených nákladů ve výši 10% ve smyslu částečného osvobození dle usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 27 C 45/2023-38 ze dne 30. 11. 2023. O celkové výši nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením dle ust. § 155 odst. 1 o.s.ř., neboť celková výše není v době rozsudku známa.

Poučení