27 C 65/2022- 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 96 670 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 96 670 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 96 670 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ řízení“). V řízení byl žalobce trestně stíhán pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) trestního zákoníku a zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4, 5 písm. a) trestního zákoníku. V závěru byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno sdělením obvinění dne 29. 9. 2015 a po pravomocném odsouzení žalobce skončilo odmítnutím dovolání usnesením ze dne 28. 7. 2021. Řízení trvalo 5 let a 302 dnů. Žalobce uvedl, že soudy v odůvodnění svých rozhodnutí v průběhu řízení opakovaně uváděly, že délka řízení není přiměřená. I on sám ve svých podáních upozorňoval ne nepřiměřenou délku řízení. Věc podle něj nebyla skutkově ani právně složitá. Uvedl, že rozhodnutí soudů nižší instance byla zatížena vadami, a to i kvůli přístupu obžaloby. Ve věci nebyly vyhotoveny znalecké posudky, nebyly prováděny výslechy většího množství svědků ani se nejednalo o věc s mezinárodním prvkem. Význam řízení označil za zvýšený. Žalobce uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované, která ve svém stanovisku označila řízení za nepřiměřené dlouhé a poskytla žalobci odškodnění ve formě konstatování porušení práva, což žalobce nepovažoval za dostačující.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 8. 9. 2021 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 96 670 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tuto formu zadostiučinění shledala za dostačující. Odškodnění v penězích žalobci nepřiznala s odůvodněním, že žalobce je pravomocně odsouzenou osobou a nemá nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délka řízení, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010). Nicméně uvedla, že rozhodnutí v řízení byla opakovaně rušena pro vady rozsudků a s ohledem na povahu věci (trestní řízení) zhodnotila, že délka řízení byla nepřiměřená jako celek. K významu řízení pro pachatele trestného činu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3514/2017.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka], žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 8. 9. 2021 a stanovisko žalované ze dne 14. 1. 2022) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Obsahem spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno: dne 29. 9. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání mj. žalobce pro přečin organizátorství, návod a pomoc k úvěrovému podvodu formou spolupachatelství podle § 24 odst. 1 písm. a), b), c), § 211 odst. 1 formou § 23 trestního zákoníku. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 30. 9. 2015. Téhož dne soud vyloučil ze společného projednání jinou trestní věc žalobce. Dne 12. 10. 2015 policejní komisařka požádala o ustanovení obhájce žalobci. Důvod nutné obhajoby byl § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Usnesením ze dne 13. 10. 2015 byla žalobci ustanovena obhájkyně. Žalobce byl jako obviněný vyslechnut dne 4. 11. 2015 a téhož dne byl vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 6. 11. 2015 podala obhájkyně [celé jméno žalobce] návrh na zastavení trestního stíhání. Státní zástupce sdělil obhájkyni dne 7. 12. 2015, že v současné době není možné vyhovět návrhu na zastavení trestního stíhání. Dne 24. 11. 2015 bylo zahájeno další trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro jiné skutky. Obviněný [jméno] [příjmení] byl vyslechnut dne 25. 11. 2015 O možnosti prostudovat trestní spis byl [jméno] [příjmení] vyrozuměn téhož dne. Usnesením ze dne 26. 11. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro další skutek. Dne 27. 11. 2015 bylo pokračováno ve výslechu žalobce, který byl i opět byl vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 29. 11. 2015 byl vyslechnut další obviněný [jméno] [příjmení]. Ten byl současně vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Další obviněná [jméno] [příjmení] byla předvolána k výslechu na den 4. 12. 2015, přičemž výslech se uskutečnil dne 7. 12. 2015. Téhož dne obviněná prostudovala trestní spis. Usnesením ze dne 4. 12. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 15. 12. 2015 policejní orgán požádal [stát. instituce] o zajištění prostoru a prostředků k provedení výslechu. Obviněný [jméno] [celé jméno žalobce] byl vyslechnut dne 16. 12. 2015. Dne 17. 12. 2015 policejní orgán požádal o ustanovení obhájce [jméno] [celé jméno žalobce]. Ten mu byl ustanoven usnesením ze dne 17. 12. 2015. Policejní orgán se ve dnech 20. 11. 2015, 26. 11. 2015 a 16. 12. 2015 snažil získat adresu [jméno] [příjmení]. V mezidobí banky poskytovaly součinnost policejnímu orgánu. Dne 8. 1. 2016 [právnická osoba] poskytla součinnost policejnímu orgánu. Dne 13. 1. 2016 se společnost [právnická osoba], připojila k náhradě škody v trestním řízení proti obžalovanému [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Na č. l. 266 se nachází výpis z centrální evidence vězněných osob, dle které [celé jméno žalobce], [datum narození], je ve výkonu vazby, je vězněn od 17. 8. 2015. Dne 13. 1. 2016 policejní orgán požádal o eskortu [jméno] [celé jméno žalobce] do [stát. instituce] za účelem provedení jeho výslechu. Ten se uskutečnil dne 26. 1. 2016. Dne 15. 1. 2016 [celé jméno žalobce] prostudoval spis. [jméno] [celé jméno žalobce] byl vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis dne 26. 1. 2016. O možnosti prostudovat trestní spis byli další vyrozuměni dne 15. 1. 2016. Dne 18. 1. 2016 bylo do věznice zasláno [jméno] [celé jméno žalobce] usnesení týkající se vyloučení jeho věci k samostatnému projednání. Dne 22. 1. 2016 policejní orgán podal státnímu zastupitelství návrh na podání obžaloby ve věci [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] s tím, že [celé jméno žalobce] je stíhán pro přečin organizátorství, návod a pomoc k úvěrovému podvodu formou spolupachatelství podle § 24 odst. 1 písm. a), b), c) k § 211 odst. 1 formou § 23 trestního zákoníku ve skutcích 1 až 4 a pro pomoc k úvěrovému podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku ve skutku pátém. Dne 29. 1. 2016 operátor poskytl policejnímu orgánu součinnost. Dne 27. 1. 2016 byl poučen jako osoba poškozená. Dne 28. 1. 2016 [právnická osoba] zaslala policejnímu orgánu vyplněné poučení poškozené právnické osoby. Usnesením ze dne 10. 2. 2016 byla ze společného řízení vyloučena věc podezřelého [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 10. 2. 2016 [jméno] [celé jméno žalobce] prostudoval trestní spis. Usnesením ze dne 15. 2. 2016 policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 17. 2. 2016 požádal policejní orgán věznici o doručení usnesení [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 17. 2. 2016 policejní orgán podal návrh na podání obžaloby ze spáchání zločinu [jméno] [celé jméno žalobce] pro vyjmenované skutky společně s dalšími pachateli [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Dne 19. 2. 2016 byla věc vrácena k policejnímu orgánu k doplnění. Dne 26. 2. 2016 Okresní státní zastupitelství v Břeclavi požádalo o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství. Odpověď obdrželo dne 2. 3. 2016. Usnesením ze dne 4. 3. 2016 byla spojena ke společnému řízení trestní věc, v níž bylo vedeno trestní stíhání osob [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] s trestní věcí proti [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 4. 3. 2016 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 7. 3. 2016 byla obviněná [jméno] [příjmení] vyrozuměna o změně právní kvalifikace. Dne 8. 3. 2016 policejní orgán požádal o ustanovení obhájce obviněné [jméno] [příjmení]. Obhájce byl ustanoven dne 10. 3. 2016. Dne 14. 3. 2016 policejní orgán sdělil [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] změnu právní kvalifikace protiprávního jednání, kterou došlo i k naplnění podmínek pro nutnou obhajobu. Dne 14. 3. 2016 byl obviněný [jméno] [celé jméno žalobce] vyrozuměn o změně právní kvalifikace. Dne 5. 4. 2016 byl předvolán k výslechu obviněný [jméno] [příjmení]. Dne 5. 4. 2016 policie požádala o předání listin [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova], která tak učinila následující den. Dne 5. 4. 2016 byli obhájci obviněného [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] vyrozuměni o změně právní kvalifikace a současně informováni o dalších úkonech v trestním řízení. Dne 5. 4. 2016 policejní orgán požádal Krajský soud v Brně o udělení souhlasu s výslechem obviněného [celé jméno žalobce] s ohledem na to, že je nutné jej seznámit se změnou právní kvalifikace trestného činu, kdy bude nadále stíhán pro zločin úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Žádost byla odeslána na krajský soud z důvodu, že spis ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] se nacházel s odvoláním u tohoto soudu. Dne 13. 4. 2016 byl obviněný [celé jméno žalobce] vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Téhož dne pokračoval jeho výslech. Výslech pokračoval dne 15. 4. 2016. Výslech této obviněné pokračoval dne 20. 4. 2016 a téhož dne byla vyrozuměna o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 15. 4. 2016 podala vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 20. 4. 2016 pokračoval výslech obviněného [jméno] [celé jméno žalobce]. Tento byl téhož dne vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 15. 4. 2016 byl obviněný [jméno] [příjmení] vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 20. 4. 2016 byl poškozený vyrozuměn o změně právní kvalifikace a byl mu sdělen termín pro možnost seznámení se se spisem. Stejné vyrozumění policejní orgán zaslal i ostatním poškozeným. V mezidobí soud si opatřil zprávy o pověsti obviněných osob a výpisy z evidence přestupků, a dále opisy z evidence rejstříku trestů obviněných. Dne 21. 4. 2016 odsouzený [celé jméno žalobce] sdělil, že se vzdává možnosti seznámit se s vyšetřovacím spisem. Dne 29. 4. 2016 obvinění prostudovali spis. Dne 9. 5. 2016 policejní orgán doručil Okresnímu státnímu zastupitelství Břeclav návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla doručena Okresnímu soudu v Břeclavi dne 8. 6. 2016 [celé jméno žalobce] bylo kladeno za vinu spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a v bodech 2 a 3 zločin úvěrového podvodu podle § 211, odst. 1, 4, 5 písm. a) trestního zákoníku. Obžaloba byla celkově podána na čtyři osoby. K pokynu ze dne 16. 6. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 6. 9. 2016. Soud si opatřil opisy z evidence rejstříku osob. Obžaloba byla doručena [celé jméno žalobce] dne 21. 6. 2016. Dne 29. 7. 2016 se zástupce jednoho z poškozených omluvil z hlavního líčení. Státní zástupce dne 11. 8. 2016 doručil soudu listiny dodatečně opatřené policejním orgánem a navrhl vyslechnout další svědkyni. Dne 21. 6. 2016, 29. 6. 2016, 30. 6. 2016 podali vysvětlení další osoby policejnímu orgánu. Při hlavním líčení dne 6. 9. 2016 soud vyslechl obžalované, přičemž [celé jméno žalobce] odmítl vypovídat. Stejně tak obžalovaný [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce] Hlavní líčení bylo odročeno na 25. 10. 2016. Při hlavním líčení měl být vyslechnut i svědek [jméno] [příjmení], který se k hlavnímu líčení nedostavil. U tohoto svědka byla následně zjišťována jeho adresa pobytu, na který mu bude možné doručit předvolání. V pokynu ze dne 25. 10. 2016 soud hlavní líčení odvolal pro nemoc obžalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] na základě doručení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Současně se omluvila i svědkyně. Hlavní líčení soud odročil na 5. 12. 2016. Dne 30. 11. 2016 požádal o odročení hlavního líčení [jméno] [příjmení] z důvodu nemoci, kterou prokázal lékařskou zprávou. Soud proto k pokynu ze dne 1. 12. 2016 hlavní líčení odvolal a k pokynu ze dne 20. 12. 2016 nové hlavní líčení nařídil na 23. 1. 2017. Dle záznamu na č. l. 632 se obžalovaný [celé jméno žalobce] nacházel od 17. 8. 2015 do 17. 6. 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody. Při hlavním líčení dne 23. 1. 2017 soud vyslechl svědkyni a další svědci se k hlavnímu líčení nedostavili. Soud jednání odročil na 27. 2. 2017. K tomuto hlavnímu líčení byli dvěma eskortami předvedeni dva svědci a následně soud provedl jejich výslech. Hlavní líčení bylo dále odročeno na 5. 4. 2017. Pokus o realizaci předvedení osoby svědka [jméno] [příjmení] se uskutečnil dle zprávy policejního orgánu dne 17. 2. 2017, nicméně byl neúspěšný, neboť svědek byl v silně podnapilém stavu. K pokynu ze dne 8. 3. 2017 soud hlavní líčení odročil na 10. 4. 2017. Následně dne 28. 3. 2017 bylo hlavní líčení odročeno na 2. 5. 2017. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a dále bylo hlavní líčení odročeno na 29. 5 2017. Obžalovaný [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého obhájce dne 10. 5. 2017 předložil soudu důkazní návrhy. Dne 29. 5. 2017 při hlavním líčení soud vyslechl další svědkyni a svědka, některé důkazní návrhy zamítl a v závěru procesní strany přednesly závěrečné řeči. Soud téhož dne vyhlásil rozsudek, kterým obžalované uznal vinnými tím, že konkrétně [celé jméno žalobce] spáchal v bodech 1 a 4 zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a v bodech 2 a 3 zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl obžalovanému [celé jméno žalobce] uložen souhrnný trest odnětí svobody ve vztahu k sbíhajícímu se přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 9. 2014, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím tohoto soudu ze dne 26. 5. 2016 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškození byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 5. 6. 2017 obžalovaný [celé jméno žalobce] podal odvolání proti rozsudku. Písemné vyhotovení rozsudku bylo obžalovanému [celé jméno žalobce] doručeno do [stát. instituce] dne 4. 7. 2017. Dne 7. 7. 2017 podal odvolání proti rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení]. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci ke dni 1. 9. 2017 ve vztahu k obžalované [příjmení] a dne 11. 10. 2017 k obžalovaným 1, 2, 4 vč. [celé jméno žalobce]. Dne 7. 7. 2017 podal odvolání i obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce] dne 17. 7. 2017 obžalovaný [celé jméno žalobce]. O doručení rozsudku obžalované [jméno] [příjmení] požádal soud policejní orgán. Dále bylo v součinnosti s policejním orgánem doručováno rozhodnutí obžalovanému [jméno] [příjmení]. K pokynu ze dne 4. 9. 2017 byla odvolání obžalovaných zaslána státnímu zástupci. Dne 13. 9. 2017 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Dne 22. 9. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 11. 10. 2017. Obžalovaný [celé jméno žalobce] dne 29. 9. 2017 požádal o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 29. 9. 2017 obhájce [jméno] [příjmení] sdělil, že má přerušenou advokátní činnost. Dne 2. 10. 2017 byl obžalovanému [jméno] [příjmení] ustanoven nový obhájce. Obžalovaný [jméno] [příjmení] doplnil své odvolání dne 5. 10. 2017. Dne 11. 10. 2017 se konalo veřejné zasedání, při kterém byla usnesením zamítnuta odvolání všech obžalovaných. Spis byl s tímto usnesením předložen zpátky Okresnímu soudu v Břeclavi dne 23. 11. 2017. Na rozhodnutí je doložka právní moci dne 11. 10. 2017. Dne 17. 10. 2017 odsouzený [jméno] [celé jméno žalobce] požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody. Dne 29. 11. 2017 podal obhájce [jméno] [příjmení] vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů. K žádosti [jméno] [celé jméno žalobce] mu soud dne 14. 12. 2017 zaslal vyjádření. Ustanovený obhájce [jméno] [příjmení] předložil soudu vyúčtování odměny dne 28. 12. 2017. Usnesením ze dne 12. 1. 2018 se ve věci odsouzeného započetl do souhrnného trestu odnětí svobody vykonaný trest odnětí svobody v trestní věci u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka]. Usnesením z téhož dne byla odsouzenému [jméno] [celé jméno žalobce] uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení stanovené paušální částkou. Usnesení bylo vydáno i ve vztahu ke zbývajícím odsouzeným. Dne 22. 1. 2018 požádal odsouzený [jméno] [celé jméno žalobce] o odklad výkonu trestu odnětí svobody. Dne 22. 1. 2018 byl nařízen výkon trest odsouzenému [celé jméno žalobce]. Dne 29. 1. 2018 podal odsouzený [celé jméno žalobce] návrh na přiznání práva na bezplatnou obhajobu, a to včetně řízení o mimořádném opravném prostředku. Usnesením ze dne 5. 2. 2018 byla přiznána obhájci odsouzeného [jméno] [příjmení] odměna a náhrada hotových výdajů. Téhož dne bylo rozhodnuto o odměně obhájce odsouzené [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dne 16. 2. 2018 požádala o zaslání pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi. Dne 19. 2. 2018 soud vyzval odsouzeného [celé jméno žalobce], aby doložil své majetkové poměry. Odsouzený [jméno] [celé jméno žalobce] nastoupil trest dne 13. 2. 2018, odsouzení [jméno] [příjmení] dne 31. 1. 2018. Odsouzený [celé jméno žalobce] podal dne 12. 3. 2018 dovolání. [celé jméno žalobce] dne 12. 3. 2018 soudu předložil požadované doklady. Dovolání [celé jméno žalobce] bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství dne 26. 3. 2018. Vyjádření k dovolání soud obdržel dne 16. 4. 2018. Usnesením ze dne 19. 4. 2018 byl odsouzenému [celé jméno žalobce] přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 15. 6. 2018 [celé jméno žalobce] se vyjádřil k vyjádření nejvyššího státního zástupce dne 21. 6. 2018. Neveřejné zasedání se uskutečnilo dne 18. 7. 2018, při něm bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2017 a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2017 ve vztahu k obviněnému [celé jméno žalobce]. V odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že z rozhodnutí soudu nevyplývá, že by zjistili skutečnosti opravňující k závěru, že obviněný [celé jméno žalobce] naplnil svou účastí, jimiž byl uznán vinným, zákonné znaky spolupachatelství. Rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud přesto zamítl odvolání dovolatele. Dne 27. 7. 2018 se [stát. instituce] dotázala soudu, zda bude znovu nařízen trest vzhledem ke zrušení rozsudku, jmenovaný vykonává trest Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka] s koncem trestu dne 17. 8. 2018. Trest odnětí svobody byl nařízen 13. 8. 2018 dle záznamu ze dne 16. 8. 2018. Spis byl vrácen Okresnímu soudu v Břeclavi dne 9. 8. 2018. K pokynu ze dne 3. 9. 2018 soud nařídil na 8. 10. 2018 hlavní líčení. Dne 17. 9. 2018 se [celé jméno žalobce] omluvil z nutné účasti na hlavním líčení. Dne 25. 9. 2018 státní zástupce podal návrh na doplnění dokazování. Při hlavním líčení, kterého se účastnil i obviněný [celé jméno žalobce], soud zjistil, že se nedostavil svědek a hlavní líčení odročil na 6. 11. 2018. K tomuto hlavnímu líčení požádal o předvedení svědka. Hlavní líčení bylo dne 6. 11. 2018 odročeno na 11. 12. 2018. Obžalovaný [celé jméno žalobce] dne 23. 11. 2018 požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Při hlavním líčení dne 11. 12. 2018 bylo opět zjištěno, že se nedostavil předvolaný svědek a následně usnesením zamítl návrh na provedení opětovného výslechu svědka [příjmení]. Účastníci přednesli závěrečné návrhy a v závěru byl [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby. Písemné vyhotovení rozsudku obdržel [celé jméno žalobce] dne 14. 1. 2019. Obžalovaný byl zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu. Dne 18. 1. 2019 podal státní zástupce odvolání. Odvolání bylo přeposláno obhájkyni obžalovaného dne 7. 2. 2019. Dne 13. 2. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Obžalovaný se vyjádřil k odvolání státního zástupce dne 13. 2. 2018. Při neveřejném zasedání Krajského soudu v Brně dne 6. 3. 2019 byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 22. 3. 2019 Odvolací soud shledal, že rozsudek vykazuje vady spočívající v nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění a protože se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. K pokynu ze dne 4. 4. 2019 soud nařídil na 28. 5. 2019 hlavní líčení. Dle záznamu ze dne 27. 5. 2019 se obžalovaný [celé jméno žalobce] nacházel od 17. 8. 2015 do 17. 6. 2019 ve výkonu trestu ve Věznici Břeclav pro rozsudek Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka]. Při hlavním líčení dne 28. 5. 2019 byl vyslechnut obžalovaný [celé jméno žalobce], byly předneseny závěrečné řeči a hlavní líčení bylo odročeno na 11. 6. 2019. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obžalovaný [celé jméno žalobce] vinným ze spáchání v bodě 1 zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku a v bodě 2 pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4, 5 písm. a) trestního zákoníku. Byl odsouzen ke stejnému trestu jako v předchozím rozsudku. Písemné vyhotovení rozsudku obdržel obžalovaný dne 7. 7. 2019. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 30. 9. 2020 – změna vina a trest, a dne 25. 9. 2019, dne 27. 7. 2019 ve vztahu ke zprošťujícímu výroku, současně ve vztahu ke skutkům 3 a 4 byl obžalovaný [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby. Dne 19. 7. 2019 podal obžalovaný odvolání proti odsuzujícímu výroku o vině v části rozsudku, kterým byl následně uznán vinným v bodě 1 obžaloby a v bodě 3 obžaloby. Dne 24. 7. 2019 soud přeposlal odvolání státnímu zástupci. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně dne 1. 8. 2019. K pokynu ze dne 12. 9. 2019 odvolací soud nařídil na 25. 9. 2019 veřejné zasedání. Veřejné zasedání požádal odročit obžalovaný dne 13. 9. 2019. Při veřejném zasedání dne 25. 9. 2019 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým napadený rozsudek zrušil v celé odsuzující části a rozhodl tak, že obžalovaný byl uznán vinným ze spáchání pomoci přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 201 odst. 1 trestního zákoníku. Současně bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu a pro druhý skutek byl obžalovaný zproštěn obžaloby. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 21. 10. 2019. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 9. 2019. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obžalovanému 24. 2. 2020. Nejvyšší státní zástupce podal dne 9. 12. 2019 dovolání. Usnesením ze dne 10. 12. 2019 byla odsouzenému [jméno] [příjmení] uložena povinnost nahradit státu odměnu, a to náhradu paušálních výdajů. Stejně tak byla uložena povinnost i odsouzené [jméno] [příjmení]. Dne 5. 1. 2020 bylo dovolání nejvyššího státního zástupce zasláno odsouzenému. Dne 23. 12. 2019 odsouzená [jméno] [příjmení] sdělila soudu, že je proti ní vedeno insolvenční řízení. Obžalovaný [celé jméno žalobce] se vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce dne 9. 1. 2020. Dne 22. 1. 2020 soud vyzval obhájkyni, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 25. 5. 2020. Neveřejné zasedání se u Nejvyššího soudu konalo dne 10. 6. 2020. Při něm bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně v části, jíž byl ve výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. [spisová značka], a bylo rozhodnuto o vině obviněného pomocí k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1 trestního zákoníku a upuštění od uložení souhrnného trestu. Nejvyšší soud dospěl k jiné právní kvalifikaci jednání žalobce oproti krajskému soudu. Spis byl vrácen Okresnímu soudu v Břeclavi dne 19. 6. 2020. Dne 13. 7. 2020 byl spis předložen znovu odvolacímu soudu, který k pokynu ze dne 13. 8. 2020 nařídil na 26. 8. 2020 veřejné zasedání. Při něm soud konstatoval, že se obžalovanému nepodařilo doručit vyrozumění k veřejnému zasedání a bylo vyhlášeno usnesení, kterým se veřejné zasedání odročilo na 30. 9. 2020. Vyrozumění o konání veřejného zasedání na den 30. 9. 2020 bylo obžalovanému doručeno dne 9. 9. 2020. Při tomto veřejném zasedání odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a ve výroku o trestu. Znovu byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ke zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen za tento zločin a za sbíhající se přečin úvěrového podvodu, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 9. 2014, č. j. [číslo jednací], k souhrnnému trestu v trvání dvou let. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno obžalovanému dne 18. 5. 2021. Spis byl vrácen Okresnímu soudu v Břeclavi dne 30. 10. 2020. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 9. 2020. Usnesením ze dne 24. 11. 2020 byl odsouzenému [celé jméno žalobce] započítán do souhrnného trestu vykonaný trest ve věci u Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] odsouzený [celé jméno žalobce] podal dovolání spojené s návrhem na odklad výkonu rozsudku odvolacího soudu. Dovolání bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci dne 4. 12. 2020. Dne 18. 1. 2021 se nejvyšší státní zástupce vyjádřil k dovolání odsouzeného. V mezidobí se soud snažil doručit rozhodnutí odvolacího soudu odsouzenému. Soud spolupracoval s policejním orgánem, avšak odsouzeného se nedařilo dohledat. Dne 22. 3. 2021 obhájkyně odsouzeného urgovala soud o předložení spisu dovolacímu soudu. Dne 7. 5. 2021 soud vydal příkaz k zatčení odsouzeného. Dne 18. 5. 2021 byli účastníci vyrozuměni o rozhodování o zatčeném [celé jméno žalobce] téhož dne. Odsouzený byl zatčen dne 17. 5. 2021 policejním orgánem. Protokol o zatčení byl vyhotoven téhož dne. Dne 18. 5. 2021 se konalo vazební zasedání ve věci odsouzeného [celé jméno žalobce], v jeho závěru byl usnesením odsouzený propuštěn ze zadržení na svobodu. Předtím došlo k vyhlášení celostátního pátrání po odsouzeném. Dne 15. 6. 2021 byl vydán příkaz k dodání odsouzeného do výkonu trestu. Celostátní pátrání bylo vyhlášeno i dne 17. 6. 2021. Odsouzený byl vypátrán dne 18. 6. 2021 a byl dodán do [stát. instituce] – [obec]. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 25. 6. 2021. Dne 20. 7. 2021 Nejvyšší soudu sdělil Okresnímu soudu v Břeclavi, že lhůta obviněnému pro podání dovolání uplynula teprve dne 19. 7. 2021. Požádal proto okresní soud o sdělení, zda ve lhůtě k podání dovolání došlo ze strany obviněného ke změně rozsahu dovolání či dovolacích důvodů. Dne 27.

7. Nejvyšší soud urgoval odpověď od okresního soudu. K pokynu ze dne 26. 7. 2021 Nejvyšší soud nařídil na 28. 7. 2021 neveřejné zasedání. Při neveřejném zasedání bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo dovolání obviněného [celé jméno žalobce] odmítnuto. Usnesení žalobce obdržel dne 23. 8. 2021.

6. Dne 8. 9. 2021 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], a to z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 96 670 Kč, což odůvodnil délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 14. 1. 2022 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

11. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

12. Celková délka řízení od doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci dne 30. 9. 2015 do doručení usnesení o odmítnutí jeho dovolání dne 23. 8. 2021 činila 5 let a 10 měsíců. Ačkoliv žalobce upozorňoval i na dobu od spáchání skutku do zahájení trestního stíhání žalobce, dané období není předmětem posouzení nepřiměřené délky trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).

13. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, což ve stanovisku a vyjádření k žalobě připustila i žalovaná. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

14. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, odvolací soud čtyřikrát a Nejvyšší soud třikrát. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

15. V posuzovaném řízení byl žalobce spolu s dalšími obviněnými trestně stíhán pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. S ohledem na provedené dokazování je nutno uzavřít, že se v dané věci jednalo o věc skutkově i procesně složitou. Procesní složitost souvisela s původním počtem trestně stíhaných osob. Některým obviněným (včetně žalobce) bylo třeba ustanovit obhájce ve věci, což si následně vyžádalo rovněž rozhodování o zálohách na odměnu a náhradu hotových výdajů obhájců a o odměně obhájců. Někteří obvinění byli v souvislosti s jejich jinými trestními řízeními ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, což si vyžádalo spolupráci s věznicemi. Každý z obviněných byl vyslechnut minimálně ve dvou dnech. Byla vyslechnuta rovněž celá řada svědků, přičemž někteří se k hlavnímu líčení opakovaně nedostavovali. Z důvodu nedostavení se jednoho obžalovaného k hlavnímu líčení soud nařídil i jeho předvedení. K řízení se se svými nároky na náhradu škody připojili poškození. Policejní orgán žádal o součinnost operátory a banky. Obžalovaní podávali v průběhu řízení nové důkazní návrhy, žalobce podal návrh na zastavení trestního stíhání a požádal o přiznání bezplatné obhajoby. Současně je nutné uvést, že věc byla jednou vrácena policejnímu orgánu k došetření. Věc byla složitá i skutkově, neboť bylo posuzováno více skutků, přičemž některé skutky byly v průběhu řízení vyloučeny a naopak došlo ke spojení více věcí ke společnému projednání. Trestné činnosti se obžalovaní dopustili formou trestné součinnosti i ve spolupachatelství. Se složitostí skutkovou souvisela i složitost právní. Taktéž docházelo opakovaně ke změnám právní kvalifikace.

16. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. Je však nutno mu vytknout obtíže s doručením posledního rozhodnutí odvolacího soudu, kdy byl vůči žalobci vydán i příkaz k zatčení a došlo k vyhlášení celostátního pátrání.

17. Jde-li o činnost soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, ve vztahu k otázce možných prodlev je nutno konstatovat, že v posuzovaném řízení byl postup orgánů činných v trestním řízení plynulý a procesní úkony odpovídající dané fázi trestního stíhání byly činěny v přiměřených lhůtách. Soud v řízení neshledal ani žalobcem tvrzené prodlevy v předkládání spisu Nejvyššímu soudu, na které upozorňoval v souvislosti s odůvodněními rozhodnutí Nejvyššího soudu. První dovolání bylo podáno až dne 12. 3. 2018 a spis byl předložen Nejvyššímu soudu (po vyjádření nejvyššího státního zástupce) dne 15. 6. 2018. V pořadí třetí dovolání proti rozhodnutí ze dne 30. 9. 2020 bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 25. 6. 2021 po problémech s doručením napadeného rozhodnutí žalobci, vůči kterému byl z tohoto důvodu vydán i příkaz k zatření. Z těchto důvodu soud neshledal průtahy ani v řízení o dovoláních. Žalobce však namítal vady v rozhodovací činnosti soudů nižší instance, které měly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Soud v tomto směru neshledal nesprávný úřední postup, neboť pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu nebyla zrušena pro nepřezkoumatelnost, z důvodu závažných procesních vad či nerespektování právního názoru, nýbrž z důvodu odlišného právního názoru.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Posuzované řízení, jak vyplývá z výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, se typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jelikož se jedná o řízení trestní. Žalobce byl v závěru posuzovaného řízení pravomocně uznán vinným a byl mu uložen (a ostatně i po celou dobu řízení) souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání dvou let. Pro žalobce se nejednalo o první trestní řízení, kde navíc byl i odsouzen, čili mu byl průběh trestního řízení znám. Žalobcem tvrzená nejistota ohledně výsledku řízení a způsobení životních obtíží žalobci v důsledku délky řízení tudíž není na místě. Žalovaná v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, dle kterého je třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Na základě těchto skutečností soud posoudil význam předmětu řízení pro žalobce jako standardní.

19. Soudu se shodně se žalovanou jeví samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jako dostačující. Tento závěr soud opírá zejména o skutečnost, že řízení se vykazovalo jistou složitostí, význam řízení pro žalobce byl shledán za standardní a zejména žalobce byl v posuzovaném řízení uznán vinným a odsouzen za spáchání zločinu, přičemž jako pachatel trestného činu musel počítat s následky svého jednání, což zahrnuje i trestní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017) .. Poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, protože nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění. Konstatování porušení práva je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011, usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 757/2018 či rozsudek ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009) plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž poskytnutí předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk. Protože takovéto plnohodnotné formy zadostiučinění se žalobci dostalo již ve stanovisku žalované ze dne 14. 1. 2022 (tj. ještě před podáním žaloby v rámci vypořádání předběžného uplatnění nároku), nezbylo soudu, než podanou žalobu výrokem I. rozsudku zamítnout.

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za podání vyjádření k žalobě.

21. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení