27 C 72/2019-276

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 874 732 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 21. 6. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši, 34 048 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žaloba se zamítá co do částky 870 000 Kč s příslušenstvím.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal původně zaplacení částky 971 793 Kč s příslušenstvím. Proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne 17. 3. 2016 zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v období do 12. 12. 2013 do 19. 12. 2013 ve [obec] jako statutární orgán, jednatel obchodní korporace [právnická osoba], a zároveň statutární orgán – prezident spolku [anonymizována dvě slova] [obec], v úmyslu neoprávněně obohatit obchodní korporaci [právnická osoba], jednal ke škodě [územní celek] [část obce]. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 2. 2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Následně podal žalobce proti tomuto rozsudku odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2018 byl původní rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku zrušen v celém rozsahu a nově bylo rozhodnuto tak, že [celé jméno žalobce] další dva obžalované subjekty se zprošťují obžaloby v plném rozsahu podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutek označený v žalobě není trestným činem. Rozsudek byl obhájci žalobce doručen dne 13. 8. 2018. Žalobce v souvislosti s nezákonným trestním stíháním požaduje nárok na náhradu majetkové újmy, která spočívá v nákladech právního zastoupení ve výši 51 793 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy, která mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla, a to ve výši 900 000 Kč Trestní stíhání mělo dalekosáhlé negativní dopady jak na psychiku žalobce, tak na jeho osobní a profesní život. V době zahájení trestního stíhání měl žalobce významnou čestnou funkci ve [anonymizována dvě slova], a to [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Obvinění způsobilo poprask v [anonymizována dvě slova]. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání a rozsáhle medializace donucen skončit s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Případ žalobce byl značně medializován, a to zejména v krajských médiích. V důsledku trestního stíhání žalobci ubylo množství obchodních příležitostí a došlo tak k obrovskému poklesu příjmů. V důsledku trestního stíhání měl žalobce problémy se [anonymizováno], vyhledal lékařskou pomoc a začal [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Psychicky na něj působila hrozba vysokého trestu odnětí svobody – 2 léta až 8 let. V důsledku trestního stíhání se zhoršily rodinné vztahy žalobce, rodina jej přestala zvát na rodinné akce, rodinní příslušníci se s žalobcem přestali stýkat a rovněž se s žalobcem rozešla přítelkyně.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podal svoji žádost, a to dne 19. 12. 2018, která byla žalované doručena dne 20. 12. 2018. Žalobce v žádosti požadoval úhradu částky ve výši 976 840 Kč, přičemž 46 840 Kč přestavovaly náklady právního zastoupení a částka 900 000 Kč nemateriální újmu. Nárok žalobce na náhradu škody byl v rámci předběžného projednání uznán důvodným co do částky 72 358 Kč, která byla žalobci vyplacena. Co se týká náhrady nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, zde se žalovaná domnívá, že samotné konstatování porušení práva vč. poskytnuté omluvy je přiměřeným a spravedlivým zadostiučiněním. Žalovaná poukazuje na to, že po téměř celou dobu předmětného trestního stíhání v období od 17. 3. 2016 do 25. 6. 2018 se žalobce nacházel v pozici pravomocně odsouzeného pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, za který byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu Frýdek-Místek ze dne 11. 6. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2016. Uvedená rozhodnutí byla posléze zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 a nelze vyloučit, že podnikatelské aktivity žalobce byly ovlivněny zejména skutečnostmi vyplývajícím z výsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Z uvedeného důvodu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované, a to podáním doručeným žalované dne 20. 12. 2018. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyplatila žalobci částku 72 358 Kč dne 20. 11. 2019 jako náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu a dále přiznala žalobci náhradu cestovních výdajů ve výši 896, 30 Kč, která byla žalobci vyplacena dne 20. 2. 2020.

4. Podáním ze dne 20. 9. 2019, které bylo doplněno podáním ze dne 1. 10. 2019, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 3 267 Kč z důvodu nepřesného výpočtu obhajného při sepisu žaloby. Usnesením ze dne 3. 10. 2019 soud v tomto rozsahu řízení zastavil.

5. Podáním ze dne 11. 6. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 73 793 Kč. Podáním ze dne 1. 11. 2021 žalobce upřesnil zpětvzetí žaloby s tím, že úhrada žalované v částce 73 793 Kč směřovala výlučně k náhradě nákladů obhajného a žalobce tímto tedy bere zpět částku 48 525 Kč, kterou požadoval jako náhradu obhajného. I nadále žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 900 000 Kč. Podáním ze dne 6. 12. 2021 žalobce ještě upřesnil, že bere žalobu zpět co do částky 48 526 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 20. 12. 2021 soud řízení zastavil co do částky 48 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2019 do zaplacení.

6. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované žádostí doručenou žalované dne 20. 12. 2018. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního stíhání vedeného proti žalobci u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Proti žalobci bylo dne 17. 3. 2016 zahájeno trestní stíhání, a to pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným spácháním zločinu dotačního podvodu podle ust. § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Následně žalobce ve věci podal odvolání a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], byl odsuzující rozsudek v celém rozsahu zrušen a žalobce byl dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 6. 2018. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

7. Soud vedl dokazování k prokázání dopadů nezákonného trestního stíhání žalobce do jeho osobnostní sféry. Z předložených článků na zpravodajských serverech (ze dne [datum] na webu [anonymizováno], [webová adresa] – [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; ze dne [datum] – [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; ze dne [datum] na [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno]; ze dne [datum] ze serveru [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno]; ze dne [datum] ze serveru [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; ze dne [datum] ze serveru [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]; ze dne [datum] ze serveru [anonymizováno] – [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; ze dne [datum] ze serveru [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; a z dalších novinových článků z období roku 2017 na serverech [webová adresa] a [webová adresa]), vzal soud za prokázané, že případ žalobce byl značně medializován. O případu vyšlo několik článků zejména na serveru [anonymizováno], kde se touto kauzou zabýval redaktor [jméno] [příjmení], v jednotlivých článcích se objevovalo jméno žalobce a v článcích byly rovněž uveřejněny fotografie žalobce. O kauze žalobce se hovořilo rovněž v diskuzích na facebookové skupině„ [obec] [anonymizována dvě slova] (viz kopie diskuze z těchto facebookových stránek).

8. Z výpovědi žalobcem navržených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], vzal soud za prokázané, že proti žalobci probíhalo několik trestních stíhání. Kromě trestního stíhání pro trestný čin dotačního podvodu rovněž další trestní stíhání, kdy bylo trestní oznámení podáno [anonymizována tři slova] v listopadu 2018. Svědek [příjmení], v rozhodné době [anonymizována dvě slova] [název sportovního klubu] [anonymizováno] [část obce] uvedl, že pan [celé jméno žalobce] zůstal ve funkci [anonymizováno] ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [obec] i přes jeho trestní stíhání z dotačního podvodu, byl jím až o roku 2017, kdy skončil na vlastní žádost; dál ale zůstal členem [anonymizována tři slova] až do roku 2018. Svědek si nevybavil, že by byl v rámci [anonymizována dvě slova] nějaký tlak na odstoupení žalobce z funkce. Svědek dále uvedl, že na žalobce bylo podáno i další trestní oznámení, které podal přímo [anonymizováno] [název sportovního klubu] - [část obce]. Svědek uvedl, žalobce aktivně ukončil své členství a ukončil činnost ve všech pozicích ve [anonymizováno] v roce 2018. Důvodem ukončení činnosti pana [celé jméno žalobce] v [anonymizována dvě slova], bylo podané trestní oznámení na pana [celé jméno žalobce] ve věci se [právnická osoba] (toto trestní oznámení pdal [název sportovního klubu] [anonymizováno] [část obce]), kdy se tato věc řešila na [anonymizováno] [územní celek] [část obce]. Jednalo se o půjčku, kterou si [anonymizována tři slova] vzal od [právnická osoba]. Následně svědek ještě vypověděl, že pan [celé jméno žalobce] měl ještě další trestní kauzu v souvislosti se [právnická osoba]. Svědek [jméno] se vyjádřil tak, že žalobce je jeho kamarádem. Uvedl, že ví o tom, že žalobce měl dvě trestní kauzy. První kauza se týkala reklamy a druhá trestní kauza se týkala dotací na [anonymizována tři slova]. Svědek [jméno] se vyjádřil tak, že žalobce snad v důsledku trestního stíhání měl být odvolán z funkce v [anonymizována dvě slova] [obec]. Svědek vypověděl, že pan [celé jméno žalobce] byl velice činný, měl několik podnikatelských aktivit. Svědek však uvedl, že co se týká [anonymizována dvě slova], to šlo mimo něj a podrobnosti neví. Svědek rovněž uvedl, že v důsledku trestního stíhání měl žalobce problémy s financováním svého podnikání, kdy mu nikdo nechtěl půjčit a lidé, kteří mu půjčili, chtěli své peníze zpět. Svědek dále uváděl, že již v roce 2015 došlo ke zhoršení finanční situace žalobce, kdy musel prodat své drahé automobily ([příjmení] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]). Svědek se rovněž vyjadřoval k rodinným poměrům žalobce. Uvedl, že žalobce má [anonymizována dvě slova] a každé s jinou ženou. Co se týká přítelkyně [jméno] [příjmení], zde se svědek vyjádřil k tomu, že vztah s [jméno] [příjmení] byl ukončen v okamžiku, kdy jí žalobce řekl, že má další přítelkyni, se kterou čeká dítě. Svědek se rovněž vyjádřil, že žalobce byl osobou velice známou ve [obec], byl veřejně činný v rámci různých politických subjektů, zakládal ve [obec] [anonymizována dvě slova], potom [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], dobře se znal s [anonymizováno] [obec]. V rámci města byl i mediálně známou osobou. Žalobce vydával vlastní [anonymizováno] a měl ve [obec] populární [anonymizováno]. Žalobce ještě uvedl, že o jeho kauze hodně psal redaktor [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], který žalobce neměl rád.

9. Další navržení svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] se na předvolání soudu nedostavili. Rovněž žalobce se k jednání soudu dne 22. 9. 2021 bez omluvy nedostavil.

10. Ze zprávy Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2019 adresované Ministerstvu spravedlnosti vzal soud za prokázané, že zde státní zástupce k trestnímu stíhání uvedl, že [celé jméno žalobce] spolu se společností [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], si do určité míry zavinili trestní stíhání sami, neboť v přípravném řízení nevypovídali a omezili se na konstatování, že trestní stíhání považují za ryze účelové. Zpracování znaleckého posudku nenavrhovali. Následně nepředložili orgánům činným v trestním řízení doklady z účetnictví společnosti, když tvrdili, že tyto jsou předmětem znaleckého zkoumání u [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. Tento znalecký ústav však následně policejnímu orgánu sdělil, že žádné účetní doklady k dispozici nemá. Znalecký posudek byl nakonec předložen žalobcem až v rámci odvolacího řízení, kdy krajský soud vyhodnotil tento posudek jako klíčový důkaz.

11. Z exekučního příkazu č. j. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že exekuční úřad soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [část obce], vedl proti žalobci exekuci pro oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] k vymožení celkové částky 4 468 672,17 Kč. Exekučním titulem k vymožení předmětné částky byl vykonatelný notářský zápis vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou, ze dne 2. 7. 2015, který byl vykonatelný dne 1. 2. 2016. Skutečnost, že proti žalobci byla vedena exekuce, vzal soud za prokázanou rovněž z úplného výpisu z obchodního rejstříku pro [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], ze kterého je zřejmé, že již dne 23. 8. 2017 byl soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydán exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 28. 9. 2017 k provedení exekuce postižením obchodního podílu povinného [celé jméno žalobce]. Další exekuční příkaz tentokrát ve věci vedené pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] byl stejným exekutorem vydán k provedení exekuce postižením obchodního podílu povinného [celé jméno žalobce]. Tento nabyl právní moci dne 16. 4. 2020. Další exekuční příkaz ve věci sp. zn. [číslo jednací] ze dne 3. 10. 2020 nabyl právní moci dne 24. 11. 2020.

12. Z lustrace v Centrální evidenci obyvatel vzal soud za prokázané, že žalobce má [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [datum].

13. Z opisu evidence rejstříku trestů ze dne 5. 9. 2016 a ze dne 15. 8. 2017 vzal soud za prokázané, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu Frýdek-Místek ze dne 11. 6. 2015 v právní moci dne 5. 2. 2016, č.j. [spisová značka] odsouzen za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou do 5. 2. 2018.

14. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 č.j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že tímto usnesení nejvyšší soud zrušil odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. [spisová značka] i navazující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. [spisová značka].

15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

17. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

20. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

24. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

26. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 17. 3. 2016, [stát. instituce], odboru hospodářské kriminality, [číslo jednací], pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit jako statutární orgán [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a zároveň statutární orgán [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] v úmyslu neoprávněně obohatit obchodní korporaci [právnická osoba], ke škodě [územní celek] [část obce]. Žalobce byl nejprve rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], uznán vinným, a to ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku. Tímto rozsudek byl žalobci uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roky a 10 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Dále byl žalobci uložen peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Žalobci byla, spolu se spoluobviněnými, uložena povinnost k náhradě škody ve výši 1 282 602,35 Kč Následně byl žalobce zproštěn rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], a to podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 8. 2018. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, kdy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této povinnosti nemůže zprostit.

27. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, hodného cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován nestal, příp. nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, což mělo určitý dopad do jeho profesní sféry. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odat. 1, oddst. 4 písm. d) tr. zákoníku, v průběhu řízení byl skutek žalobce překvalifikován jako zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 5 písm) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Žalobce měl spolu se spoluobviněnými právnickými osobami způsobit škodu ve výši 1 282 602,35 Kč. Odsuzujícím rozsudek ze dne 27. 2. 2017 byl žalobci uložen podmíněný trest odnětí svobody v rvání 2 roky a 10 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Dále byl žalobci uložen peněžitý trest ve výši 100 000 Kč Trestní stíhání trvalo od 17. 3. 2016 do 13. 8. 2018, tedy po dobu 2 let a 5 měsíců. Případ žalobce byl značně medializován, zejména v regionálním tisku, ale i na celostátní úrovni. Z obsahu provedených důkazů pak nevyplynulo, že by medializace trestního stíhání v předsoudní fázi byla způsobena orgány činnými v trestním řízení, tudíž nelze tuto medializaci a případnou újmu žalobkyně přičítat k tíži státu (k tomu blíže srovnej rozsudek ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2235/2017), odškodnění případné újmy se pak žalobce musí domáhat prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti ve vztahu ke konkrétním médiím, pokud z jejich strany došlo k poškození práv žalobce. Nelze navíc odhlédnout od skutečnosti, že sám tehdejší [anonymizováno] žalobce [celé jméno žalobce] se vůči mediím sám vyjadřoval. V době trestního stíhání žalobce bylo proti žalobci vedeno ještě další trestní stíhání u Okresního soudu Frýdek – Místek pod sp. zn. [spisová značka] ve kterém byl žalobce v období od 5. 2. 2016 do 27. 2. 2018 v pozici pravomocně odsouzeného pro zločin podvodu podle § 2019 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2018, byly předchozí rozhodnutí soudu 1. I 2. Stupně zrušeny a žalobce byl zproštěn obžaloby. Proti žalobci bylo v rozhodném období vedeno trestní stíhání na základě trestního oznámení podaného [anonymizováno] [název sportovního klubu] [anonymizováno] [část obce] (viz. výpověď svědka [příjmení]).

28. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaném v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2016 pod R 67/2016).

29. Soud při stanovení zadostiučinění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Žalovaná na výzvu soudu označila rozhodnutí ve věcech, které podle jejího názoru mají s projednávanou věcí shodné znaky. Žalovaná poukázala na rozhodnutí ve věci 37 C 129/2019, kde žádal odškodnění [anonymizována dvě slova] [obec], a to za stejnou kauzu, ve které byl stíhán žalobce. V tomto případě byla žaloba zamítnuta, když bylo prokázáno pouze určité poškození dobré pověsti ve vztahu k [stát. instituce] [anonymizováno] [část obce], kdy došlo k pochybnostem ohledně dobrého jména a ovlivnění vztahů se žalobcem, avšak nikoliv většího charakteru v tom směru, že by došlo k ukončení poskytování dotací ze strany města, pouze došlo k přehodnocení dotační politiky města.

30. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 31 C 617/2014, kde byl žadatel trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku a hrozila mu trestní sazba v rozmezí 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců. V tomto případě byly prokázány následující důsledky trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce – psychické obtíže, zhoršení zdravotních problémů. Nebyly prokázány dopady do rodinné sféry či do profesní sféry. Žadateli v tomto případě byla soudem přiznána částka 50 000 Kč.

31. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 27 C 83/2015, které bylo následně potvrzeno odvolacím soudem, kdy soud nepřiznal zadostiučinění nad částku 56 050 Kč, kterou přiznala v rámci předběžného projednání nároku již žalovaná, v daném případě byla délka trestního stíhání 5 let a žadatel byl, nebo tady poškozený, byl stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona, kdy žalobci v daném případě hrozil trest odnětí svobody až 3 léta, délka trestního stíhání byla v daném případě 5 let. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpěl zvýšeným stresem, což vedlo k problémům s alkoholem, nebyly prokázány dopady do profesní sféry a rodinného života. Žalobce již byl v minulosti trestán za jinou trestnou činnost.

32. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 10 C 116/2013, v tomto případě bylo již v rámci přibližného plnění žalovanou poskytnuto 50 000 Kč a soud následně přiznal dalších 50 000 Kč, celkem tedy bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. V daném případě se jednalo o odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b odst. 2, odst. 5, trestního zákona. Žalobce byl v tomto případě stíhán vazebně po dobu tří měsíců, délka trestního stíhání činila 10 let. V daném případě byly prokázány dopady do rodinné sféry žalobce, po dobu trestního stíhání byl zajištěn majetek žalobce, nebyly prokázány dopady do profesní sféry.

33. Dále žalovaná navrhla ke srovnání případ rozhodovaný ve věci zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 266/2017, kdy bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, jednalo se o stíhání pro zločin podvodu dle ustavení § 209 odst. 1, tr. zákoníku, kdy žalobci hrozila trestní sazba až 2 roky a délka trestního stíhání činila 1 rok a 8 měsíců. V daném případě bylo prokázáno zhoršení zdravotního stavu žalobce, psychická újma a rovněž zhoršení vztahů v rodině žalobce.

34. Srovnání provedl rovněž žalobce, který poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 sp. zn. 30 Cdo 71/2017, kde uváděl, že v daném řízení mělo být žalobci přiznáno 875 000 Kč. V jiné věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 71/ 2017 bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2016 č.j. 69 Co 184/2016-214. Ve věci rozhodoval v prvním stupni Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015-251, v daném případě soud odškodňoval nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, trestní stíhání bylo značně medializováno a značně zasáhlo do osobnostní sféry žalobce (vliv na rodinný, společenský a profesní život, ztrátovost manažerské funkce, znatelné snížení příjmů a vliv na kariérní růst). Poškozený byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců a bylo značně medializováno. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 170 000 Kč (8 100 Kč za měsíc trvání trestního řízení). Tento případ se sice s případem žalobce shoduje co do hrozícího trestu odnětí svobody, v daném případě však byly prokázány zásadnější zásahy do osobnostní sféry žalobce. V daném případě navíc vůči žalobci nebyla vedena další trestní stíhání.

35. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 30 Cdo 701/2016 v daném případě se jednalo o odškodnění nezákonného trestního stíhání žalobkyně pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b), c) odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona, tedy jednalo se o odlišnou trestnou činnost. Trestní stíhání v daném případě trvalo bezmála 11 let a přiznaná částka 585 000 Kč reflektovala tento fakt nepřiměřené délky řízení. V daném případě byla rovněž žalobkyně zadržena, v tomto případě navíc byl 2x vydán odsuzující rozsudek žalobkyně, v něm byla stíhána pro trestnou činnost, která souvisela s výkonem její veřejné pozice. V důsledku trestního stíhání utrpěla žalobkyně zásadní ztrátu prestiže v obci, kde žila.

36. Pokud žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2018 sp. zn. 30 Cdo 1271/2016 v daném případě byla žalobci přiznána částka 200 000 Kč. Jednalo se o nezákonné trestní stíhání vedené pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Trestní stíhání trvalo 7 let a 7 měsícům. V daném případě byla shledána újma především v oblasti společenské, když trestní stíhání poznamenala jeho vztahy s okolím a přáteli.

37. V tomto řízení bylo prokázáno, že u žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv a to zejména, co se týká jeho dobré pověsti v místě bydliště. Z výpovědi svědků vyplynulo, že žalobce byl ve [obec] osobou veřejně známou a to jak pro své podnikání, tak i pro aktivity v komunální politice. V řízení však nebyly prokázány tvrzené zásahy do profesní sféry žalobce v tom smyslu, že žalobce by byl v důsledku odškodovaného trestního stíhání odvolán z funkce [anonymizována tři slova] [obec], toto tvrzení žalobce bylo vyvráceno výslechem svědka [jméno] [příjmení], tehdejšího [anonymizováno] [název sportovního klubu] bylo toto tvrzení žalobce vyvráceno. Výslechem druhého svědka [příjmení] bylo zjištěno, že finanční situace žalobce a úspěchy v podnikání se změnily již v roce 2015, tedy před zahájením jeho trestního stíhání a na druhou stranu bylo prokázáno, že v důsledku trestních kauz žalobce došlo ke zhoršení pověsti žalobce v rámci podnikatelského prostředí ve [obec]. Z výpovědi tohoto svědka však bylo zřejmé, že je otázkou, které z trestních stíhání, které proti žalobci v rozhodné době byly vedeny, mělo na podnikání žalobce nejzásadnější vliv, když svědek vypověděl, že je zřejmé, že mu "ty kauzy uškodily". Svědek [jméno] vyvrátil tvrzení žalobce ohledně dopadů do jeho rodinné sféry a rozporuje jeho vztah k tehdejší přítelkyni. Ohledně rodinných poměrů svědek vypověděl, že žalobce má tedy [anonymizováno] děti, každé s jinou matkou, vyjádřil se tedy v tom smyslu, že k rozpadu jeho vztahu s tehdejší přítelkyní [jméno] [příjmení] došlo z důvodu, že žalobce již v té době čekal [anonymizováno] tedy [anonymizována dvě slova] s novou přítelkyní.

38. Co se týká charakteru, trestné činnosti, za kterou byl žalobce trestně stíhána (zločin podvodu a v určité fázi řízení zločin úvěrového podvodu) nejedná se o trestnou činnost, která by byla spojena s vyšší mírou odsouzení ve společnosti.

39. Soud se v daném případě nedomnívá, že by případy, které ke srovnání použil žalovaný, se v podstatných znacích shodovaly s případem žalobce. Ve srovnávaných případech šlo o trestnou činnost jiného charakteru, byly prokázány významnější zásahy do osobnostní sféry a zejména délka srovnávaných řízení byla mnohem delší než v případě žalobce. Případy, které ke srovnání navrhla žalovaná se soudu jeví přiléhavější, když žalovaná vybrala případy, kde bylo odškodňováno nezákonné trestní stíhání za stejně kvalifikovanou trestnou činnost, 40. Vzhledem k tomu, že v daném řízení byl prokázán do určité míry zásah do dobré pověsti žalobce v místě bydliště a do jeho podnikání, přičemž je však třeba přihlédnout k tomu, že není zřejmé, zda a jakou měrou se na těchto zásazích podílelo odškodňované trestní stíhání žalobce a jakou měrou jiná trestní stíhání vůči žalobci v rozhodném období vedená. Dopady do rodinné sféry prokázány nebyly. Soud dospěl k závěru, že v daném případě je sice s ohledem na výši hrozícího trestu odnětí svobody namístě přiznat peněžité zadostiučinění a však ve výši nižší, než tomu bylo ve shora uvedených srovnávaných případech, vzhledem k tomu, že byly prokázány pouze minimální zásahy do osobnostní sféry žalobce. Soud tak žalobci přiznal částku 30 000 Kč. Ve zbývající části tedy co do částky 870 000 Kč soud žalobu zamítl.

41. Důvodným shledal soud rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 20. 12. 2018. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 o.d.p.š.k.), tedy dne 21. 6. 2019. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 OZ žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právě od data 21. 6. 2019.

42. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty za středníkem, o.s.ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta 15 dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžitých prostředků ze státního rozpočtu, jimž si žalovaná jako organizační složka státu řídí.

43. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný i co do základu nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a co do nároku na náhradu škody v podobě obhajného, došlo k částečnému zastavení řízení pro chování žalované v průběhu řízení, když žaloba byla podána důvodně. Žalobce má nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, a to odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečně zpětvzetí žaloby ze dne 20. 9. 2019, podání ve věci samé ze dne 11. 6. 2021, zpětvzetí žaloby ze dne 11. 6. 2021) ve výši počítáno ze základu 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a t), a 51 793 Kč, celkem tedy 101 793 Kč, kdy za první 2 úkony činila odměna advokáta částku 5 180 Kč, v období od 30. 10. 2019 do 7. 1. 2022 byla předmětem řízení částka 948 526 Kč a odměna advokáta tak činila částku (počítáno z tarifní hodnoty 98 526 Kč) částku 5 060 Kč, a dále 5 tržních paušálů a 1 500 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále příslušné DPH ve výši 5 108 Kč Celkem činí náklady řízení částku 34 048 Kč.