27 C 79/2024 - 76

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] se sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 74 720 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 720 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 720 Kč od 27. 8. 2024 do 21. 12. 2024 se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v příslušném rozsahu usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla na jeho účet uvedený ve smlouvě částku 100 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6 320 Kč, nominální úroková sazba úvěru činila 71,04 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení atp.). Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem částku 4x 6 320 Kč, tj. 25 280 Kč, a to před datem zesplatnění úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 25. 8. 2024. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 115 613,31 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč za splátky, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2x 200 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy žalobkyni též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a to od 27. 8. 2024 do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje uvedenou smluvní pokutu pouze do data vyhotovení žaloby (27. 12. 2024), tj. smluvní pokutu ve výši 14 220,03 Kč. Dále žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru, a to z částky zbývající původní jistiny, tj. 98 253,63 Kč, ode dne 27. 8. 2024 do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje v nominální úrokové sazbě 71,04 % ročně a od 91. dne prodlení, tj. od 19. 9. 2024, pak v nominální úrokové sazbě 14,75 % ročně. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný již neuhradil více, než uvedeno výše. Z jednání ve věci se žalobkyně omluvila, a bylo tak jednáno v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

2. Žalovaný navrhl, aby mu bylo umožněno dluh splnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, neboť se nachází v tíživé životní situaci a více není schopen hradit. Namítl, že nejde o nárok ze smlouvy o úvěru, nýbrž o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost jakožto spotřebitele. Nadto výše sjednané úrokové sazby a RPSN odporují dobrým mravům a částečné zpětvzetí žaloby je motivováno právě vědomostí žalobkyně o neoprávněnosti jejích nároků, pročež by jí případně neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Učinil nesporným, že čerpal prostředky ve výši 100 000 Kč a žalobkyni vrátil částku celkem ve výši 25 280 Kč.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. K osobním, majetkovým a finančním poměrům žalovaného bylo zjištěno: a. dle rozsudku OS v Kladně ze dne [datum] čj. [spisová značka] je žalovaný povinen platit výživné na nezletilého syna ve výši 4 000 Kč měsíčně, dle potvrzení vystaveného matkou dítěte žalovaný toto výživné platí, b. dle výpisu z CEE proti žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce, c. dle potvrzení ČSSZ žalovaný pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 6 913 Kč měsíčně od ledna 2025, d. dle potvrzení Úřadu práce ČR žalovaný do ledna 2025 pobíral příspěvek na bydlení ve výši 6 014 Kč měsíčně (žalovaný uvedl, že tento příspěvek už nepobírá), dle potvrzení téhož úřadu žalovaný pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 15 317 Kč měsíčně, která bude snižována až na částku 10 604 Kč měsíčně pro zbylou podpůrčí dobu, e. dle potvrzení o příjmu z roku 2024 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 17 237 Kč, f. dle technického průkazu a potvrzení žalovaný vlastní vozidlo rok výroby 2005, které je nepatrné hodnoty, g. dle výzvy [právnická osoba]. žalovaný vůči této bance má dluh ve výši cca 550 000 Kč z titulu úvěru, h. dle vyrozumění soudního exekutora ve Slovenské republice je proti žalovanému vedena exekuce, i. dle smlouvy a souvisejících listin žalovaný má další úvěr u společnosti [právnická osoba], j. žalovaný doplnil, že žádal o úvěr u společnosti [právnická osoba]., který mu nebyl schválen.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 1. 2024 spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] podepsané žalovaným dne [datum] a akceptované téhož dne žalobkyní (dále jen „smlouva o úvěru“), a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku ve 48 měsíčních splátkách po 6 320 Kč vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 303 360 Kč, úroková sazba činila 71,04 % ročně, RPSN činila 99,41 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 364 032 Kč, dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 25 280 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému dne [datum] vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. Z výpisů z bankovního účtu a smlouvy o bankovních službách bylo zjištěno, že bankovní účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného a v lednu 2024 na něj bylo připsáno několik plateb z jiného účtu (bez bližšího označení či identifikace, přičemž žalobní tvrzení k těmto listinám absentují – pozn. soudu).

9. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že soudu byla předložena tato listina, která však neobsahuje žádné hodnocení (úvěruschopnosti žalovaného – pozn. soudu).

10. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 15. 1. 2024 měl evidovány 3 žádosti o úvěr u jiných poskytovatelů než žalobkyně a na jiných závazcích mu zbývalo k úhradě 865 945 Kč.

11. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

12. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 24 436 Kč, jako své výdaje uvedl částku 9 720 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč a z výdajů na bydlení ve výši 4 860 Kč, přičemž bydlí v pronájmu a bylo počítáno s rezervou 1 000 Kč měsíčně. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 13 716 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný a je zaměstnán na dobu neurčitou.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

14. Z dalších provedených důkazů (např. kopie občanského průkazu žalovaného) nebyly s ohledem na níže uvedené právní hodnocení zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

27. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

28. Soud žalobkyni hodlal při jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k tomu, zda a jak konkrétně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a žádná nová tvrzení neuvedla a nové důkazy neoznačila, svá procesní břemena tedy neunesla. Soud doplňuje, že dle ustálené judikatury je poučení podle § 118a o.s.ř. poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomu jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

29. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře „hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. patrně doložení příjmů žalovaného formou výpisů z účtu, byť žalobní tvrzení k tomu absentují), ale za situace, kdy poskytnuté, resp. dostupné, údaje kriticky nevyhodnotí, a to zejména posouzením výdajů na straně spotřebitele (na což ostatně rezignovala, neboť do „hodnocení klienta“ např. nijak nepromítla údaje o dalším úvěru žalovaného přinejmenším dle výpisu NRKI), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena či má tak vysoké výdaje, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí přes 24 000 Kč. Své měsíční výdaje vyčíslil částkou 9 720 Kč, tvořenou životním minimem ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení v téže výši (sic!) a ostatními výdaji na dopravu, záliby atp. ve výši 0 Kč (sic!). Takové údaje od žalovaného vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalovaném požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalovaného tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nelze současně nevidět, že žalovaný zjevně čerpal další úvěr, který se v jeho hodnocení nijak nepromítl, avšak objektivně žalobkyni musel být znám. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr splácet.

30. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SD EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

31. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

32. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Protože, jak uvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

36. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze 25 250 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 74 720 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne 6. 12. 2024, přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala 21. 12. 2024. 22. 12. 2024 se tudíž žalovaný nachází v prodlení.

38. O povinnosti žalovaného k úhradě formou splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně soud rozhodl dle § 87 odst. 1 a 2 SpÚ s ohledem na jeho prokázané nepříznivé finanční poměry, neboť dospěl k závěru, že doba cca 4 let pro úhradu jeho dluhu je dobou přiměřenou jeho možnostem.

39. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

40. O náhradě nákladů řízení soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl dle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že částečně úspěšné žalobkyni takovou náhradu nelze přiznat. Žalobkyně jednak netvrdila ani nedoložila, že částečné zpětvzetí žaloby zavinil žalovaný, naopak žalobkyně k tomuto procesnímu postupu zjevně byla motivována evidentně hrozícím částečným neúspěchem ve sporu. Ve „zbylém“ rozsahu předmětu řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, je-li počítáno s předmětem řízení ve výši 131 231 Kč s příslušenstvím a s úspěchem co do částky 74 720 Kč s příslušenstvím. S ohledem na procesní úspěch v rozsahu 13,88 % (úspěch v rozsahu 56,94 %, neúspěch v rozsahu 43,06 %) však soud náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení