27 C 80/2022 - 221

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 51 780 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 956,15 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky od 26. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 22 823,85 Kč a úroku z prodlení z této částky od 26. 2. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu 11,84 % jejích nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu 44,08 % jejích nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náhradu 59,92 % jejích nákladů řízení, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 2. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 51 780 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 22. 12. 2021 objednal její jednatel odtah vozidla žalobkyně zn. [jméno FO] do servisu, a to na základě kontaktu, uvedeného na tzv. zelené kartě. Na místo dorazil zaměstnanec žalované, p. [jméno FO], avšak při nakládání naboural spodní částí a nárazníkem vozidla žalobkyně do ližin odtahového vozu žalované. Poškození nechala žalobkyně opravit v autorizovaném servisu [jméno FO] ve [Anonymizováno], vyfakturovaná cena opravy činila 51 780 Kč, kterou žalobkyně servisu celou uhradila. Vznik škody žalobkyně přičítá tomu, že p. [jméno FO] zvolil neodborný způsob nakládky, kdy vozidlem žalobkyně na odtahový vůz najížděl, místo toho, aby použil naviják nebo nakládací rameno. Jednatel žalované telefonicky slíbil škodu uhradit. Dne 5. 1. 2022 zaslala žalobkyně jednateli žalované rozpočet opravy, kontakt na servisního technika a výzvu, aby si před provedením opravy zkontroloval rozsah poškození a vyjádřil se k ceně opravy. Dne 27. 1. 2022 zaslala žalobkyně žalované fakturu od servisu na částku 51 780 Kč. Žalovaná však náklady neuhradila, a to ani na předžalobní výzvu ze dne 18. 2. 2022. Právně žalobkyně nárok kvalifikovala jako náhradu škody dle § 2566 nebo/a § 2927 občanského zákoníku.

2. V podání ze dne 4. 4. 2022 žalovaná nárok odmítla jako nedůvodný, když zejména skutkový děj byl jiný, než líčí žalobkyně. Vozidlo bylo poškozeno již před odtahem, a to (přinejmenším) při dopravní nehodně dne 13. 12. 2021. Nelze též vyloučit, že bylo znovu nabouráno dne 22. 12. 2021 (v době před odtahem, který byl objednán téhož dne), a žalobkyně se snaží škody z předchozích nehod uplatnit po žalované. Již v rámci předžalobních jednání žalovaná požadovala po žalobkyni protokol Policie ČR o dopravní nehodě ze dne 13. 12. 2021, ale ten jí nebyl poskytnut. Žalobkyně ani neuvedla, jaká poškození nechala opravit ve vztahu k dopravní nehodě dne 13. 12. 2021. Žalovaná doposud nemá na jisto postaveno, zda vůbec způsobila na vozidle žalobkyně při odtahu škodu, a i pokud by ji způsobila, zda by taková škoda mohla být vyloučena jiným postupem nakládání. Ke kolizi s ližinami, jak ji popisuje žalobkyně, nemohlo dojít, protože konce ližin byly překryty gumovými podložkami. Žalobkyně tvrdí zlomení nárazníku, ale na dodané proforma faktuře není takový díl uveden, jen částky za jeho výměnu. Dle informací od p. [jméno FO] měl řidič vozidla žalobkyně (jednatel, p. [jméno FO]) uvést, že jej někdo za jeho nepřítomnosti naboural při parkování, dále, že vozidlo je pojízdné, avšak odpadávají z něj kusy plastů a jiných částí vozidla. [jméno FO] nabídl, že s vozidlem žalobkyně najede před odtahové vozidlo, přitom jej p. [jméno FO] upozornil, že nějaká (nejspíše přední) spodní část vozidla drhne. Na to mu bylo sděleno, že vozidlo je po dopravní nehodě a bude se opravovat. Informacím od p. [jméno FO] odpovídá i fotografie, na níž je vidět drhnutí levého předního kola o přední blatník. Vozidlo bylo poškozeno jinak, než bylo hlášeno na asistenční službu pojistitele žalobkyně, [právnická osoba]; žalobkyně tak zatajila rozhodné skutečnosti pro realizaci řádného odtahu bez poškození. Dále žalovaná namítla, proč žalobkyně s odtahem po dopravní nehodě ze dne 13. 12. 2021 vyčkávala s objednávkou odtahu až do 22. 12. 2021. Dle žalované bylo vozidlo poškozeno již před odtahem tak, že nebylo možno jej naložit bez kontaktu s odtahovou plošinou, tedy ani natažení navijákem by možné škodě nezabránilo. Škoda tak vznikla z důvodů na straně žalobkyně, která zatajila před pracovníkem žalované rozhodné okolnosti (skutečný stav poškození vozidla). Odpovědnost žalované je tak velmi omezena, případně i vyloučena liberačním důvodem (§§6, 8 občanského zákoníku), a to pro uvedení žalované ve skutkový omyl žalobkyní.

3. V replice ze dne 19. 4. 2022 žalobkyně zejména namítla, že popis skutkového děje žalované je ryze spekulativní a neodpovídá listinným důkazům. Odmítla, že by přední část vozidla byla poškozena po dopravní nehodě, tedy před neodbornou nakládkou. Při dopravní nehodě dne 13. 12. 2021 byla poškozena výhradně zadní část vozidla, což vyplývá i z protokolu Policie ČR, a náklady na tuto opravu již v plné výši žalobkyni uhradila pojišťovna [Anonymizováno]. Časový prostoj od 13. 12. 2021 do 22. 12. 2021 byl dán kapacitním vytížením servisu a nachlazením jednatele žalobkyně ve spojení s nutností připravovat se na zkoušky ve škole; vozidlo bylo po celou tuto dobu zaparkováno v [Anonymizováno] ulici, kam je jednatel žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], po dopravní nehodě dne 13. 12. 2021 odstavil. Co do příčin a rozsahu poškození žalobkyně odkázala na znalecký posudek Ing. [Anonymizováno], dle jehož závěrů jednoznačně k předmětnému poškození došlo tak, jak uvádí žalobkyně. Žalobkyně nejednala nepoctivě, ostatně žalované e-mailem z 5. 1. 2022 umožnila ještě před opravou stav poškození včas sama zkontrolovat (výslovně je uvedena i potřeba výměny nárazníku), a vyjádřit se k předpokládané ceně opravy (odhad 45 000 Kč); ta však toho nevyužila, na e-mail nereagovala. Žalovaná se nejprve zavázala škodu uhradit, ani poté ji při mimosoudních jednáních nesporovala, avšak následně – po provedení opravy – odmítla tuto uhradit a výši škody neakceptovala. Žalovanou nastiňovaná možnost, tedy že by si autorizovaný servis záměrně navýšil cenu opravy výměnou dílů, které nebylo měnit třeba, je dle žalobkyně krajně nepravděpodobná. Upozornila, že ve vyjádření ze dne 4. 4. 2022 žalovaná v zásadě uvádí, že její zaměstnanec si byl vědom nevyhnutelnosti poškození odtahovaného vozidla (a to i bez ohledu na zvolený způsob nakládky), přesto od nakládky neupustil a vozidlo tak poškodil dokonce vědomě – jakákoli možnost liberace je tak zcela vyloučena. Žalobkyně dále uvedla, že p. [jméno FO] dokonce vyzval p. [jméno FO], aby na odtahovou plošinu vyjel sám (což tento samozřejmě odmítl). Z fotodokumentace před nakládkou je patrné, že přední nárazník předtím prasklý nebyl. Právně svůj nárok žalobkyně částečně překvalifikovala, když uplatnila argumentaci škodou vzniklou provozní činností. Závěrem repliky, v textu rekapitulovaného žalobního návrhu (bez jakéhokoli kontextu či doplnění skutkových tvrzení) žalobkyně zmínila, že žádá též úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši od 26. 2. 2022 do zaplacení.

4. V duplice ze den 23. 5. 2022 žalovaná namítla, že z fotografií před odtahem je vidět předchozí poškození nárazníku, k čemuž se žalobkyně doposud nevyjádřila. Rovněž namítla, že nárazníky se běžně opravují, nemusí se měnit, což mohl být i případ vozidla žalobkyně, když ta doposud přesný rozsah poškození neprokázala. Žalovaná též vznesla první námitky proti znaleckému posudku, když ten jednak neobsahuje doložku dle § 127a o.s.ř. (verzi s doložkou žalobkyně následně doplnila podáním ze dne 25. 5. 2022 – pozn. soudu), jednak po obsahové stránce nepodává úplný obraz o příčinách poškození vozidla, např. neuvádí, jaká byla předepsaná světlá výška tohoto vozidla. Pokud žalovaná slíbila škodu uhradit, jednalo se o příslib toliko ve vztahu k ochranná liště jakožto součásti nárazníku, v hodnotě max. 1 000 Kč. Větší poškození žalovaná na vozidle způsobit nemohla, bylo-li homologované a bez dalších úprav. Nadále není zřejmé ani to, jaká konkrétní poškození vlastně měla dle žalobkyně žalovaná na vozidle způsobit, ani jaká by měla být výše škody, když není znám předchozí stav vozidla (např. byla zjištěna poškození vzniklá při dopravní nehodě dne 13. 12. 2021, ale nikoli již to, jaká další poškození ke dni 13. 12. 2021 již na vozidle byla). Skutečný stav vozidla mohl být horší, než bylo nahlášeno asistenční službě při objednávce odtahu. V tomto směru je třeba vykládat vyjádření žalované ze dne 4. 4. 2022, nikoli je desinterpretovat tak, jak činí žalobkyně v replice ze dne 19. 4. 2022.

5. Usnesením ze dne 29. 6. 2022 bylo soudem účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem, které se uskutečnilo dne 22. 9. 2022, avšak nevedlo ke smírnému vyřešení věci, o čemž byl soud zpraven dne 2. 11. 2022.

6. Na den 25. 1. 2023 bylo nařízeno první ústní jednání, na němž však nebylo zahájeno jednání ve věci samé, když účastníci projevili zájem o další smírná jednání.

7. Podáním ze dne 9. 3. 2023 žalovaná soud informovala o neúspěchu smírných jednání, a to z důvodů na straně žalobkyně. Doplnila svou obranu v tom směru, že oprava zřejmě nebyla provedena v rozsahu, uvedeném v proforma faktuře, a že zřejmě ani neexistuje skutečná faktura na opravu, jíž žalobkyně žádá kompenzovat; vozidlo možná vůbec opravené není, nebo je opraveno jinak, než žalobkyně tvrdí. Navrhla vstup [Anonymizováno] do řízení jakožto vedlejšího účastníka na své straně ([Anonymizováno] - [Anonymizováno], poskytující žalované pojištění odpovědnosti za škodu - této možnosti nevyužila – pozn. soudu).

8. Na druhém ústním jednání dne 29. 3. 2023 bylo zahájeno jednání ve věci samé, bylo provedeno rozsáhlé dokazování a řízení bylo zkoncentrováno dle § 118b odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně jednoznačně uvedla, že mezi nehodou dne 13. 12. 2021 a odtahem dne 22. 12. 2021 k žádné další nehodě na vozidle nedošlo. Okamžik vzniku předmětného poškození (tedy při odtahu) vyplývá z fotografií. Když p [jméno FO] najížděl s vozidlem na ližiny, ozvala se veliká rána a poté drhnutí o ližiny; jednatel žalobkyně, který byl u odtahu osobně přítomen, na něj křičel, aby nakládky zanechal, což se také stalo. Poté byly pořízeny fotografie vozidla na ližinách a následně již p. [jméno FO] přistoupil k dokončení nakládky pomocí navijáku. Jednatel žalované telefonicky slíbil, že škoda bude uhrazena, příslib nebyl omezen žádnou částkou ani věcným vymezením dílů. Žalovaná si protiřečí, když jednou namítá, že nárazník ani po odtahu poškozen nebyl, jindy zase, že byl poškozený již předtím. Nárok je jednoznačně prokázán znaleckým posudkem a obrana žalované je irelevantní. Žalovaná zpochybnila pravost faktury od servisu [jméno FO], a připomněla, že doposud žalobkyně stále předkládala jen proforma fakturu, což však není řádný daňový doklad. Dále uvedla, že položka [Anonymizováno] na faktuře, označená jako „kryt“ za 14 705,70 Kč by dle katalogu [jméno FO]-[jméno FO] měla ve skutečnosti představovat přední nárazník, a to již nalakovaný. Lakování je ve faktuře uplatňováno separátně, tedy může jít o dvojí uplatnění stejného nároku, respektive faktura nemusí svědčit o skutečném průběhu opravy. Žalovaná zpochybnila, že obdržela e-maily s vyrozuměním o odhadu ceny opravy a o možnosti vozidlo si před opravou prohlédnout. Dále se rozsáhle vyjádřila ke znaleckému posudku a jeho formálním a obsahových nedostatkům (viz též dále). Jednatel žalované p. [jméno FO] telefonicky neuznal nárok na úhradu jakékoli škody, ale jen za upadlý „šusplast“ (jindy též „šustplast“, tedy plastový kryt pod motorem – pozn. soudu), v hodnotě 500 Kč. Po odtahu ani p. [jméno FO], ani p. [jméno FO] neviděli žádná další poškození vozidla (zejm. zlomený nárazník), ale pouze odpadlý šusplast, což by v případě tak zásadního poškození, jaké nyní tvrdí žalobkyně, nebylo možné. Naopak na vozidle byly patrné škrábance již před odtahem. Poškození se na vozidle nacházejí i na místech, kde ani teoreticky nemohlo dojít ke kontaktu s ližinami, a již jen proto nemohou být správné závěry znaleckého posudku. Žalovaná upozornila též na nesrovnalosti ohledně údajů o datu a času nehody, jak byly nahlášeny žalobkyní při objednávce odtahu.

9. Na třetím ústním jednání dne 14. 6. 2023 bylo provedeno další rozsáhlé dokazování. Ze strany žalované došlo k převážně úspěšnému zpochybnění klíčového důkazu žalobkyně, a to znaleckého posudku Ing. [Anonymizováno] (viz dále).

10. Dne 19. 7. 2023 doplnila žalobkyně emotivní vyjádření, v němž se však nachází minimum skutečností rozhodných pro posouzení věci, navíc bylo učiněno po koncentraci řízení.

11. Vyjádřením ze dne 23. 8. 2023 reagovala žalobkyně na výzvu a poučení soudu, učiněné analogicky dle §118a odst. 1,3 o.s.ř. usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Setrvala na tom, že rozsah poškození, za nějž žalovaná odpovídá, je přesně vymezen v proforma faktuře autoservisu, a výše škody je shodná s výší fakturované částky. Rozsah poškození i jeho příčina jsou pak prokazovány znaleckým posudkem. Pokud výzva soudu směřovala k podrobnějšímu vymezení rozsahu poškození, příčiny poškození, rozsahu nezbytné opravy a výše škody, jedná se o ukládání nesplnitelného důkazního břemene ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Vznik škody, odpovědnost žalované a příčinná souvislost byly prokázány, případné nejasnosti o výši škody je na místě překlenout volnou úvahou soudu ve smyslu § 2955 o.z., resp. 136 o.s.ř.

12. Na čtvrtém ústním jednání dne 8. 9. 2023 byla žalobkyně vyzvána dle §118a odst. 1,3 o.s.ř., obsahově shodně s výše uvedenou výzvou písemnou. Jelikož žalobkyně v rámci závěrečného návrhu označila zmínku o úroku z prodlení v replice ze dne 19. 4. 2022 jakožto změnu žaloby, soud rozhodl dle § 95 o.s.ř. o jejím připuštění (předmět řízení se tak rozšířil o úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 26. 2. 2022 do zaplacení). Bylo ukončeno dokazování, dáno poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. a vyhlášen rozsudek ve věci. Žalobkyně na jednání i po ústní výzvě a poučení dle §118a odst. 1,3 o.s.ř. setrvala na tom, že procesní břemena ve věci škody unáší, není možné jí ukládat nesplnitelné důkazní břemeno a za dané situace by soud měl případně postupovat dle § 2955 o.z., resp. 136 o.s.ř. Výslovně se vzdala práva na doplnění důkazních návrhů, s tvrzeným zájmem na rychlosti a hospodárnosti řízení, a to i ohledně položky „opěra pod motor“, což by dle jejích informací měla ve skutečnosti být součást nárazníku. Nárazník byl sice odřený již před odtahem, avšak v důsledku žalovanou způsobeného dalšího poškození musel již být vyměněn. Jde tedy o případ tzv. vnuceného zhodnocení, které nelze přikládat k tíži poškozeného jako okolnost významnou pro snížení náhrady škody. Důrazně odmítla, že by ve věci postupovala jakkoli nepoctivě. Žalobkyně zavolala odtahovou službu, aby bylo odtaženo její nabourané vozidlo, a místo toho bylo vozidlo dále poškozeno. K připuštěné změně žaloby ve věci zákonných úroků z prodlení doplnila skutková tvrzení tak, že jistina se stala splatnou na základě předžalobní výzvy žalobkyně, doručené žalované dne 21. 2. 2022, se lhůtou k plnění 5 dnů; žalovaná se tedy do prodlení dostala 26. 2. 2022 a od té doby běží nárok na úrok z prodlení. Žalovaná dalšími argumenty zpochybnila znalecký posudek (viz dále), a upozornila, že žalobkyně za dané situace neunáší procesní břemena. Namítla, že z faktury autoservisu nelze spolehlivě zjistit, ani čeho přesně se týkají jednotlivé položky, ani (zejména) zda díly byly měněny a práce prováděny právě v příčinné souvislosti s poškozením (údajně) způsobeným žalovanou. Na faktuře jsou evidentně některé díly označovány jinými výrazy, než odpovídá jejich skutečné povaze. Žalobkyně se odvolává na údajné nesplnitelné důkazní břemeno, sama přitom objasnění skutkového stavu brání. Jelikož byly některé měněné díly vozidla prokazatelně poškozeny již před odtahem, je (i v případě odpovědnosti žalované) třeba zohlednit toto při určení výše škody, neboť žalobkyni by takto z prostředků žalované byla zainvestována oprava poškození, které bezesporu nezpůsobila, resp. by žalobkyně za již dříve poškozený díl obdržela díl zcela nový (šlo by o její bezdůvodné obohacení). Právní úpravu ustanovení § 2924 o.z. označila za rozpornou s Listinou základních práv a svobod, neboť neumožňuje zohlednit ani zavinění škůdce, ani případné nepoctivé jednání poškozeného (jako v projednávané věci). Odvolala se též na princip omezené důvěry v dopravě. K připuštěné změně žaloby ve věci zákonných úroků z prodlení namítla, že ani v době předžalobní výzvy ještě žalobkyně nepředložila konečnou fakturu servisu - do doručení takové faktury žalovaná ani v prodlení být nemohla. Nárok na náhradu škody byl navíc uplatněn opožděně, a nikoli řádně, když žalobkyně původně žádala zaplacení proforma faktury přímo vůči servisu, a ne nahrazení škody žalobkyni.

13. Z provedených důkazů zjistil soud zejména následující skutečnosti, podstatné pro rozhodnutí ve věci:

14. Co se týká listin přiložených k žalobě, pak z nedatované listiny na hlavičkovém formuláři žalované, že p. [jméno FO] na ni napsal „najížděl jsem vozem a upadl (šusplast)“ a telefonní číslo „[tel. číslo]“. Z výslechu p. [jméno FO] bylo potvrzeno, že se jedná o jeho potvrzení o události při odtahu dne 22. 12. 2021, jež vystavil v průběhu odtahu pro žalobkyni za účelem budoucích jednání o nahrazení škody, telefonní číslo bylo na něj. Z dvojice klíčových fotografií (jedna z nich zachycuje detail, jedna celé vozidlo žalobkyně) jaká byla situace v průběhu odtahu dne 22. 12. 2021 poté, kdy došlo ke kontaktu obou vozidel. Barevné fotografie (v listinné podobě jsou ve spise černobílé tisky) pořídil jednatel žalobkyně, nafocena je levá přední strana ve směru jízdy. Ve vozidle žalobkyně zjevně nesedí řidič, přesto se dotýká spodní částí předního nárazníku o ližinu odtahového vozu žalované, za situace, kdy je na ližiny najeto předními koly. Na předním nárazníku jsou jasně patrná poškození – jednak odchlíplá lišta, jednak evidentní prasklina na spodní oblasti „hlavní“ části předního nárazníku, vlevo ve směru jízdy, v místě odchlíplé lišty. Dále jsou vidět drobné odřeniny a škrábance na různých vyšších částech předního nárazníku a blatníku, zjevně nesouvisející s popsaným kontaktem. Dále je vidět výrazné poškození zadní části vozidle vlevo ve směru jízdy, zjevně nesouvisející s popsaným kontaktem. Z dalších tří barevných fotografií (v listinné podobě jsou ve spise černobílé tisky) pořízených v servisu „na heveru“, že prasklina nárazníku, patrná již na fotografii z místa nehody, je jasně viditelná i zde, a dále, že (při spodním pohledu) je levá přední část nárazníku ve směru jízdy nalomená a odchlíplá. Jsou též patrné odřeniny a škrábance na spodní části nárazníku, které (s ohledem na rozměry a umístění ližin při odtahu) zjevně (alespoň z části) nesouvisejí s popsaným kontaktem. Z proforma faktury č. [Anonymizováno] ze dne 26. 1. 2022, jaké díly, materiály a práci vynaložil servis [jméno FO] ([jméno FO] s.r.o., [adresa] [jméno FO] – [adresa], IČ [IČO]) na opravu přední části vozidla žalobkyně (RZ [SPZ]), a v jaké hodnotě, s celkovou cenou opravy 51 780 Kč, splatnou 26. 1. 2022; jako objednatel je označena žalobkyně. Servisní úloha byla označena: „20000“, požadavek zákazníka: „Poškozeno odtahovou službou něco ze spod“, symptomy: „Poškozeno odtah službou Díl je ve voze“. Žalovaná na jednání zpochybnila pravost a správnost listiny, neboť byla založena bez podpisu, k důkazu však byla později provedena i konečná faktura, která je obsahově totožná a podpis obsahuje (viz dále). Z potvrzení o platbě, že dne 31. 1. 2022 uhradil jednatel žalobkyně servisu částku 51 780 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2022, že tehdejší právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k náhradě předmětné škody ve výši 51 780 Kč, a to do 5 dnů od doručení. Dle doručenky datové zprávy byla výzva odeslána 20. 2. 2022 a doručena dne 21. 2. 2022. Ve výzvě je mj. odkazováno na e-mail ze dne 5. 1. 2022 (viz dále), na odeslání předmětné proforma faktury dne 27. 1. 2022 a na reakci žalované na proforma fakturu, že se hodlá podílet pouze na opravě krytu motoru.

15. Co se týká listin přiložených k vyjádření žalobkyně z 19. 4. 2022, pak znaleckému posudku Ing. [Anonymizováno] se soud komplexně věnuje v další části odůvodnění. Ze sedmi fotografií je pět totožných s fotografiemi popsanými výše; zbylé dvě barevné fotografie (v listinné podobě jsou ve spise černobílé tisky) pořídil jednatel žalobkyně krátce před odtahem dne 22. 12. 2021, nafocena je levá přední strana ve směru jízdy. Na těchto klíčových fotografiích je opět vidět drobné odřeniny a škrábance na různých vyšších částech předního nárazníku a blatníku, jakož i výrazné poškození zadní části vozidle vlevo ve směru jízdy. Naopak poškození předního nárazníku, zachycená na později pořízených fotografiích viz výše (odchlíplá lišta, prasklina), se na vozidle žalobkyně nenacházejí. Z potvrzení Policie ČR ze dne 13. 12. 2021 (vč. situačního nákresu), že jednatel žalobkyně p. [jméno FO] byl s předmětným vozidlem žalobkyně (RZ [SPZ], pojištěno u Alllianz) téhož dne v 13:55h účastníkem dopravní nehody v [adresa], druhým účastníkem byla řidička druhého vozidla, paní Křivonožková, se svým vozidlem (pojištěno u [Anonymizováno] Pojišťovna). Vozidlo žalobkyně bylo nabouráno zezadu, poškozen byl LZ blatník, LZ světlo, zadní nárazník; odhad škody cca 100 000 Kč.

16. Co se týká listin přiložených k vyjádření žalobkyně z 27. 3. 2023, pak z faktury servisu [jméno FO] ze dne 1. 2. 2022, č. [hodnota], že tato je obsahově shodná s výše uvedenou proforma fakturou, pouze jako datum splatnosti je uvedeno 1. 2. 2022. Faktura je opatřena razítkem i podpisem servisu, a dále doložkou, že fakturovaná částka 51 780 Kč již byla uhrazena. Z průvodního e-mailu servisu [jméno FO] z 1. 2. 2022, že přílohou je výše uvedená faktura a že předmětná oprava přední části je zaplacena, naopak krycí dopis od [Anonymizováno] servis zatím nemá (týká se zjevně poškození zadní části vozidla, hrazeného [Anonymizováno] pojišťovnou, z povinného ručení viníka dopravní nehody z 13. 12. 2021). Z e-mailů žalobkyně z 28. 2. 2023 a z 7. 3. 2023, týkajících se zejm. průběhu jednání o smírném řešení věci, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

17. Co se týká listin, založených žalobkyní do spisu dne 13. 4. 2023, pak z e-mailové komunikace žalobkyně se servisem, že dne 4. 1. 2022 zasílal servis [jméno FO] žalobkyni předběžný odhad ceny opravy přední částí (45 000 Kč bez DPH). Dne 5. 1. 2022 reagovala žalobkyně s tím, že s ohledem na odhadovanou cenu opravy má podezření, že žalovaná možná nebude ochotna tuto zaplatit, a proto informovala žalovanou (a e-mail v kopii zaslala servisu) že se může před opravou na poškození podívat; požádala servis, aby za tímto účelem posečkal se zahájením opravy. Dále se žalobkyně dotazovala, zda může servis zajistit odborný posudek k příčině vzniku poškození přední části. Téhož dne reagoval servis s tím, že znalce nemá, avšak z dodané fotodokumentace vyplývá, že před odtahem nárazník poškozený nebyl a na odtahovém voze již ano, což by mělo stačit. S opravou přední části servis vyčká pokynů žalobkyně, oprava zadní části již byla zahájena, opravy by mohly být skončeny do 21. 1. 2022. Téhož dne reagovala žalobkyně, že se pokusí znalce zajistit sama. Dne 6. 1. 2022 žalobkyně sdělila, aby servis s opravou posečkal do pondělí (to připadalo na den 10. 1. 2022), neboť žalovaná nekomunikuje a proto se dostaví na prohlídku znalec Ing. [Anonymizováno]. Dne 7. 1. 2022 servis potvrdil, že vyčká. Z další e-mailové komunikace žalobkyně se servisem, že dne 26. 1. 2022 servis sděloval, že oprava vozidla je hotová, přední část vyšla na 51 780 Kč, zadní část servis zasílá na likvidaci [Anonymizováno] (pojišťovně); žalobkyně následně žádala o zaslání faktury, aby na jejím základě mohla vymáhat úhradu po viníkovi (žalované). Dne 27. 1. 2022 zaslal servis proforma fakturu, s tím, že až bude uhrazena, zašle fakturu; žalobkyně a servis též jednali o vyzvednutí opraveného vozidla, s tím, že to bude možné až poté, kdy pojišťovna dodá servisu krycí dopis k zadní části. Z e-mailu ze dne 5. 1. 2022, že žalobkyně zaslala žalované předběžný rozpis opravy vč. odhadu nákladů a fotodokumentace, a informovala ji o možnosti vozidlo před opravou prohlédnout; e-mail byl v kopii zaslán servisu [jméno FO]. Uvedla též, že vozidlo již bylo znalcem prohlédnuto. Z e-mailu ze dne 6. 1. 2022, že žalobkyně zaslala znalci Ing. [Anonymizováno] poptávku na vyhotovení znaleckého posudku, že k poškození přední části došlo v důsledku neodborné manipulace žalovanou. Přílohou byla fotodokumentace, a znalec byl požádán, zda by si vozidlo do servisu nezajel nafotit sám.

18. Co se týká listiny, přiložené k vyjádření žalobkyně z 19. 7. 2023, pak z výňatku z technického průkazu vyplývá, že předmětné vozidlo žalobkyně (RZ [SPZ]) bylo od 11. 12. 2017 zapsáno jakožto vlastnictví žalobkyně. Technická způsobilost vozidla byla ověřena 31. 5. 2013, vozidlo plní požadavky zákona č. 56/2001 Sb.

19. Co se týká listin přiložených k vyjádření žalované z 4. 4. 2022, pak z e-mailu ze dne 28. 1. 2022, že se žalovaná obracela na asistenční službu pojišťovny žalobkyně s žádostí o informace, týkající se objednávky odtahu ze strany žalobkyně. V odpovědi ze dne 31. 1. 2022 asistenční služba sdělila, že žalobkyně při objednávce sdělila, že její vozidlo bylo nabouráno klientkou [Anonymizováno], jelikož z vozidla odpadávají kusy, nechce s ním dále jezdit a objednává odtah. [právnická osoba] šetřila policie. Při následné kontrole ze strany asistenční služby žalobkyně sdělila, že řidič žalované neodhadl světlou výšku, dost škrtl o podvozek a vypadl nějaký plast. Z e-mailu z 21. 2. 2022, že PZ žalované tímto reagoval na předžalobní výzvu PZ žalobkyně a žádal doplnit podklad pro posouzení nároku, s tím, že klient se nechce vyhnout nahrazení škody způsobené na majetku žalobkyně, ale nebude hradit škodu, způsobenou viníkem (původní) dopravní nehody. Z odpovědi PZ žalobkyně z 22. 2. 2022 soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Z reakce PZ žalované z 24. 2. 2022, že žalovaná měla k dispozici popis děje ze strany p. [jméno FO]. Dle něho měl řidič poškozeného vozidla uvést, že jej někdo naboural při parkování, čemuž nebyl přítomen, že vozidlo je pojízdné, ale odpadávají z něj části, že při přistavení vozidla před odtahový vůz na něm něco drhlo, a že vozidlo je po dopravní nehodě a bude se opravovat. Z dokumentu Objednávka služby č. [Anonymizováno] ze dne [datum], že asistenční služba pojišťovny žalobkyně objednala u žalované předmětný odtah (vozidla RZ [SPZ]), přičemž bylo výslovně uvedeno, že vozidlo je po dopravní nehodě. Z protokolu o nehodě ze dne 13. 12. 2021 (vč. situačního nákresu), že nehoda byla šetřena Policií ČR. Nehodu zavinila paní Křivonožková, když svým vozidlem poškodila vozidlo žalobkyně (RZ [SPZ]), v rozsahu shodném s výše uvedeným důkazem (potvrzení Policie ČR ze dne 13. 12. 2021). Z výňatku z dokumentu Rekapitulace servisu 779493 (str. 3 ze 4), že servis [jméno FO] odhal náklady na opravu zadní části vozidla (servisní úloha 1) na 106 079,60 Kč a na opravu přední části (servisní úloha 20000) na 45 000 Kč bez DPH.

20. Co se týká listin přiložených k vyjádření žalované z 9. 3. 2023, tedy článku „Co je proforma faktura?“ a e-mailové komunikace účastníků a jejich zástupců v období 26. 1. 2023 - 8. 3. 2023, týkajících se zejm. průběhu jednání o smírném řešení věci, pak soud z nich nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

21. Co se týká listin ze součinnosti [Anonymizováno] pojišťovny, doručených 23. 3. 2023, pak že [Anonymizováno] jakožto pojišťovna z povinného ručení paní Křivonožkové, tedy viníka dopravní nehody dne 13. 12. 2021, šetřila tuto pojistnou událost, kterážto se týkala výhradně poškození zadní části vozidla žalobkyně (RZ [SPZ]). Likvidátor si vozidlo prohlédl 29. 12. 2021 a 4. 1. 2022. Pojistné plnění ve prospěch žalobkyně ve výši 186 601 Kč vč. DPH, na základě faktury č. [hodnota], bylo poukázáno servisu [jméno FO]. Z barevné fotodokumentace pojišťovny (v listinné podobě jsou ve spise černobílé tisky) je zjevné rozsáhlé poškození zadní levé části vozidla ve směru jízdy. S ohledem na zaměření prohlídky je zde minimum fotografií přední části vozidla; prasklina spodní levé části nárazníku ve směru jízdy však na nich patrná je.

22. Co se týká součinnosti [Anonymizováno] pojišťovny - dopisu doručeného 20. 4. 2023, pak že z prohlídek vozidla žalobkyně, provedených pojišťovnou, bylo zjištěno, že s předmětnou pojistnou událostí souvisí výhradně poškození levé zadní části vozidla.

23. Co se týká listin ze součinnosti servisu [jméno FO], doručených 28. 3. 2023, pak z nich soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Listiny byly servisem zaslány administrativním nedopatřením (viz dále). V nich uvedený servisní zákrok byl proveden v únoru 2023 a jakýkoli jeho vztah k projednávané věci není patrný.

24. Co se týká listin ze součinnosti servisu [jméno FO], doručených 24. 4. 2023, pak že servisní zakázky na zadní a přední straně vozidla žalobkyně (RZ [SPZ]) byly skutečně řešeny odděleně, a to i administrativně. Proforma faktura [Anonymizováno] a faktura [Anonymizováno] se týkaly výhradně poškození zadní části, částka 186 601 Kč byla servisu proplacena [Anonymizováno] pojišťovnou. Proforma faktura [Anonymizováno] a faktura [Anonymizováno] se týkaly poškození přední části, a částka 51 780 Kč byla servisu proplacena žalobkyní. Z elektronické servisní knížky, v níž byly evidovány pouze tzv. garanční servisní prohlídky, soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Z průvodního dopisu ze dne 21. 4. 2023, že předchozí součinnost, doručená 28. 3. 2023, byla zaslána administrativním nedopatřením.

25. Co se týká součinnosti Policie ČR – dopisu doručeného 18. 4. 2023, pak že v období 13. 12. 2021 – 21. 12. 2021 nebyla na linku 158 hlášena žádná jiná nehoda vozidla žalobkyně (RZ [SPZ]), než výše uvedenými důkazy osvětlená nehoda dne 13. 12. 2021.

26. Co se týká součinnosti asistenční služby pojišťovny žalobkyně sjednané v rámci povinného ručení žalobkyně ([Anonymizováno]) – zvukových nahrávek zpřístupněných ke stažení z externího zdroje dne 23. 3. 2023 – pak že jednatel žalobkyně, p. [jméno FO], objednal dne 22. 12. 2021 u asistenční služby odtah vozidla (RZ [SPZ]) z [Anonymizováno] ulice do servisu [jméno FO] ve [adresa]. Rovněž uvedl, že jej nabourala paní, a i když dokázal z místa nehody odjet, odpadávají z vozidla kusy. Policii volal, už je to vyřešené. Následně téhož dne volala asistenční služba p. [jméno FO] za účelem ověření, jak odtah dopadl. Ten uvedl, že řidič žalované při nakládání neodhadl světlou výšku vozidla a dost škrtl o podvozek, a vypadl plast. Bylo mu sděleno, že s nárokem na náhradu poškození se musí obrátit přímo na odtahovou službu.

27. Z výpovědi jednatele žalované, p. [jméno FO], že v rozhodný den (22. 12. 2021) obsluhoval u žalované dispečink. Opakovaně po údajném poškození vozidla žalobkyně hovořil jak s jednatelem žalobkyně, tak s druhým p. [jméno FO] (otec jednatele). Jednatel žalované uvedl, že věc bude řešit. Z telefonátů vyplynulo, že z vozidla žalobkyně odpadl nějaký menší plastový díl, který stejně již byl dříve poškozený, o dalších poškozeních přední části vozidla strana žalobkyně uvedla, že se jedná o „pražský lišej“ a o ten nejde. Bylo domluveno, že věc se bude řešit následně, ale žalobkyně se neozvala; až po třech měsících přišel její požadavek na úhradu cca 50 000 Kč. Přišel jen jeden mail, který ještě asi zapadl do nevyžádané pošty, kde byla jen předmětná proforma faktura; žádný e-mail o možnosti prohlídky vozidla před opravou žalovaná od žalobkyně neobdržela, fakturu neobdržela dodnes. Žalobkyně nereagovala ani na SMS ze strany žalované. S řidičem jednatel žalované hovořil, až když ten byl s odtahovaným vozidlem na cestě do servisu. Řidič (p. [jméno FO]) mu sdělil, že při nakládce zespoda poškodil spodní dekl motoru; nárazník byl naopak poškozen už před odtahem, v levé přední části ve směru jízdy. Toto poškození nárazníku mělo charakter odřenin („pražský lišej“), nikoli prasklin. To by mělo být patrné i z fotografií, které žalované zaslala sama žalobkyně. Zaměstnanci žalované jsou instruováni, aby o všem okolo odtahu činili fotodokumentaci, p. [jméno FO] však bohužel neprovedl fotodokumentaci před nakládkou, pouze po ní a při složení vozidla v servisu. Těchto fotografií bylo cca 10 a p. [jméno FO] je žalované nejspíše poslal do e-mailu, jak se činí, dojde-li v souvislosti s odtahem k nějakým komplikacím. Že p. [jméno FO] nepoužil k naložení naviják byla jednoznačně chyba, již to s ním bylo interně řešeno. Poškození, jehož náhradu žalobkyně uplatňuje, však při nakládce vzniknout nemohlo, řada poškození se nachází zcela mimo místo případného kontaktu vozidel, k němuž mohlo dojít jen v oblasti spodku odtahovaného vozidla. Ani z fotografií žalobkyně nevyplývá, že by při odtahu došlo k prasknutí nárazníku. Žalovaná byla od počátku ochotna poskytnout náhradu za kryt motoru, nikoli platit opravu v hodnotě třetiny hodnoty vozidla.

28. Ze svědecké výpovědi p. [jméno FO], že je u žalované čtvrtým rokem zaměstnán jako řidič odtahového vozu; dne 22. 12. 2021 realizoval předmětný odtah. Po příjezdu k [Anonymizováno] odstavil odtahový vůz a prohlédl si situaci. Odtahované vozidlo bylo pojízdné, výfuk vzadu nicméně drhl o silnici a bylo třeba jej uchytit zpět na sponu. Když na drhnutí upozorňoval p. [jméno FO], ten mu sdělil, že vozidlo bylo poškozené při nehodě, resp. že má po nehodě poškozenou zadní část. Na přední straně vozidla viděl svědek oděrky, praskliny nikoli, levá přední strana vozidla ve směru jízdy se mu zdála o něco nižší než pravá. P. [jméno FO] k těmto okolnostem uvedl, že vozidlo pravděpodobně někdo odřel při parkování. Svědek dále nejprve popřel, že by vyzýval p. [jméno FO], aby na odtahový vůz najel sám, potom toto své prohlášení relativizoval. Když poté svědek s vozidlem žalobkyně najížděl v pozici řidiče na odtahové vozidlo, uslyšel přes otevřené okénku jakési zalomení či odpadnutí plastu, a to ve fázi, kdy již byl přední částí vozidla nad nákladní plošinou. Svědek nakládku pozastavil, a zjistil, že to upadl spodní plastový kryt. O něm mu p. [jméno FO] řekl, že byl již poškozený dříve. Aby vozidlo nebylo více poškozeno, dále je již nakládal navijákem, ovládaným zvenku. Původně naviják nepoužil proto, že pro to nespatřoval žádný důvod – vozidlo bylo pojízdné, výfuk na sponu přichytil, počasí bylo dobré, a to byť se vozidlo na levé straně zdálo být nepatrně nižší, než na pravé (ve směru jízdy). Svědek setrval na tom, že najíždění vozidlem po ližinách vlastní silou je za běžné situace stejně bezpečné, jako natažení navijákem, když zejm. on nakládané vozidlo řídí pomalu a opatrně. Potvrdil nicméně, že při použití navijáku dochází k elevaci přední části vozidla oproti prostému najíždění. Po natažení odtahovaného vozidla navijákem svůj odtahový vůz odstavil a šel situaci řešit s p. [jméno FO], hovořili spolu pouze o upadlém plastu, o jiném poškození se p. [jméno FO] nezmiňoval. Svědek mu napsal na papír telefonní kontakt na sebe (číslo na dispečink žalované bylo uvedeno na odtahovém vozidle), aby s ním i poté p. [jméno FO] mohl řešit opravu. Namísto toho jednatel žalobkyně po cca 3 týdnech toliko poslal žalované proforma fakturu, podle níž žádal uhradit řadu poškození, která při odtahu nevznikla - nárazník, světlo, blatník…. Svědek zdůraznil, že pokud by byla příliš nízká světlá výška vozidla, k nakládce by nepřistoupil, věc by konzultoval s dispečinkem a zřejmě by bylo přistoupeno k nakládce hydraulickým ramenem; ostatně nikdy ještě žádné odtahované auto nenaboural. Škrábance zjištěné na spodku vozidla neodpovídají údajné kolizi s ližinami, a naopak jsou typické pro vozidla provozovaná v [jméno FO]. Když později svědek p. [jméno FO] volal a žalovaná psala SMS, jednatel žalobkyně již nereagoval. Odpadlý plast svědek odvezl do servisu [jméno FO] ve [právnická osoba] zanechal jej tam spolu s vyloženým vozidlem. Předtím si díl prohlédl a dospěl k závěru, že ani ten nemohl být zničen nakládkou, neboť už musel být poškozen dříve a při nakládce pouze vypadl z místa uložení. Prohlížel též odtahované vozidlo zespoda (jak před odtahen, tak po naložení na plošinu, tak po složení v servisu) a žádné praskliny si nevšiml. Co se týká fotodokumentace, pak tu měl svědek za to, že pořizoval již před odtahem, ale jak se ukázalo, měl plnou paměťovou kartu, čehož si všiml až po naložení vozidla. Pak si paměť promazal a pořídil fotografie jak na místě po nakládce, tak po vykládce v servisu; všechny tyto fotografie zaslal zaměstnavateli, kterého také cestou do servisu o situaci telefonicky informoval.

29. Poněkud svébytným prvkem tohoto řízení byl znalecký posudek Ing. [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], jakož i výslech tohoto znalce. Žalobkyně předložila hned 3 verze daného posudku. První (elektronická) byla přiložena k replice žalobkyně ze dne 19. 4. 2022, v hlavičce uvádí rozsah 25 listů (skutečný rozsah činí 13 stran), není opatřena doložkou dle § 127a o.s.ř. a absentuje na ní podpis i otisk pečeti. O této verzi uvedl znalec při svém výslechu, že se muselo jednat o pracovní verzi, zaslanou žalobkyni pouze za účelem konzultace, která vůbec nebyla určena pro další užití; žalobkyni nedal svolení, aby ji předkládala u soudu. Druhá (rovněž elektronická) byla přiložena k průvodnímu dopisu žalobkyně z 25. 5. 2022, v hlavičce uvádí rozsah 12 listů (což odpovídá skutečnosti), je opatřena doložkou dle § 127a o.s.ř. a (alespoň zdánlivě) se na ní nachází podpis i otisk pečeti. O této verzi uvedl znalec při svém výslechu, že se jedná o „finální“ verzi, která byla těsně před tiskem a před doplněním podpisu a otisku pečeti, avšak nejedná se o originál, a to ani elektronický (či o scan listinného originálu); podpis i otisk pečeti jsou jeho, ale byly do posudku pouze vloženy jakožto elektronické obrázky. Dále uvedl, že žalobkyni nikdy (tzn. do výslechu dne 14. 6. 2023) vůbec originální vyhotovení posudku nepředal, a to ani listinné, ani elektronické. Vysvětloval, že posudek měl být užit pouze pro uplatnění nároku u odtahové společnosti a nikoli pro předložení u soudu, jinak by žalobkyni předal 2 originální vyhotovení se všemi náležitostmi. Na otázku, zda vůbec kdy existovalo (myšleno ke dni 14. 6. 2023) originální vyhotovení posudku uvedl, že neví, nedokáže odpovědět. Soud přitom výslech znalce (k návrhu žalované) nařídil za účelem „vysvětlení“ jeho znaleckého posudku ve smyslu § 127 odst. 2 o.s.ř. Teprve na výzvu soudu na jednání dne 14. 6. 2023 založila žalobkyně dne 28. 6. 2023 dvě originální listinná vyhotovení (resp. stejnopisy) předmětného rozsudku. Jak ovšem správně poukázala žalovaná na jednání dne 8. 9. 2023, nejedná se pouze o druhou verzi posudku, opatřenou zákonnými náležitostmi (originál podpisu, originální otisk pečeti u podpisu, originální otisky pečeti v místě zapečetění svazu), nýbrž o verzi třetí, když vykazuje nejen určité vizuální odlišnosti z hlediska formátování (odsazení odstavce na str. 3, změna zařazení obrázků, změna velikosti obrázku 1 atd.), nýbrž také odlišnost obsahovou, když v čl. 4.2, bodě 2 písm. c) v závěru odkazuje na obrázky 2 až 10, zatímco ve druhé verzi odkazoval na obrázky 2 až 11. K důkazu byly v řízení čteny všechny tři verze, jakož i proveden výslech znalce. Vyvstaly tak procesněprávní otázky, zda výslech znalce dne 14. 6. 2023 vůbec mohl představovat „vysvětlení“ znaleckého posudku ve smyslu § 127 odst. 2 o.s.ř., když originál předmětného posudku zřejmě k danému dni ani neexistoval, a dále, jaká je formální povaha a procesní použitelnost jednotlivých verzí posudku a provedeného výslechu. Žalovaná považovala v zásadě veškeré dokazování, spojené se znalcem, za nezákonné a procesně nepoužitelné, žalobkyně se k těmto procesním otázkám příliš nevyjadřovala. Soud se pak řídil následujícími úvahami. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že všechny tři verze posudku jsou po obsahové stránce téměř totožné. První verze obsahuje odlišný údaj o počtu listů, nicméně zjevně se jedná o administrativní pochybení, navíc sám autor potvrdil, že šlo o verzi pracovní (koncept). Nejpodstatnější rozdíl mezi druhou a třetí verzí představuje změna odkazu na označení obrázků v čl. 4.2, bodě 2 písm. c), kdy však po obsahové stránce se opět jedná pouze o opravu administrativní chyby z verze druhé (žádný obrázek 11 se v žádné ze tří verzí nevyskytuje). V řízení byl důkaz originálním vyhotovením posudku, jenž obsahoval všechny náležitosti dle § 127a o.s.ř., řádně proveden (dne 8. 9. 2023). Skutečnost, že znalec byl ve věci vyslýchán již dne 14. 6. 2023, není za výše popsané - zcela specifické - situace zásadní, pokud znalec podával „vysvětlení“ k listině, která sice formálně nebyla znaleckým posudkem ve smyslu § 127a o.s.ř, avšak byla s posudkem dle § 127a o.s.ř., byť provedeným později, po obsahové stránce prakticky totožná. K jedinému obsahovému rozdílu mezi druhou a (pozdější) třetí verzí se přitom znalec vyjadřoval již při svém výslechu, když uvedení obrázku 11 (který v žádné z verzí neexistuje) označil za administrativní chybu. Další klíčovou okolností je to, že (zejm. díky procesní aktivitě právního zástupce žalované) se znalec na jednání dne 14. 6. 2023 vyjadřoval ve věci tak rozsáhle a detailně, že obsah jeho výpovědi nejen že de facto pokryl celý rozsah písemného vyhotovení posudku, nýbrž jej podstatně přesáhl. Jak již soud uvedl v usnesení o znalečném (č.l. 128), zákon vychází v § 127 odst. 1 o.s.ř. z priority ústního podání znaleckého posudku, kdy písemný posudek vůbec existovat nemusí. Velmi podrobný a důkladný výslech znalce na jednání dne 14. 6. 2023 je tak možno alternativně považovat nikoli za pouhé „vysvětlení“ písemného posudku, nýbrž za provedení znaleckého posudku ústní formou. Znalec, jenž je řádně zapsaný v seznamu znalců, byl přitom na jednání řádně poučen o následcích podání vědomě nepravdivého posudku a byl mu připomenut znalecký slib, výslech měl tedy všechny náležitosti plnohodnotného znaleckého posudku v ústní formě. Veden těmito úvahami, a přihlížeje též k zásadě, že procesní právo je pouze prostředkem k uplatňování práva hmotného, a je tedy třeba vyvarovat se přepjatého formalismu, zhodnotil znalecký posudek Ing. [Anonymizováno] jako znalecký posudek procesně použitelný. Je dále na místě připomenout, že písemný znalecký posudek byl žalobkyní uplatňován jako tzv. účastnický znalecký posudek (§ 127a o.s.ř.), a to za účelem prokázání jejích skutkových tvrzení. Účelem posudku tak bylo unesení důkazního břemena žalobkyně (a nikoli např. žalované). Dalším podstatným prvkem je to, že důkaz ve formě znaleckého posudku zvolila žalobkyně na základě vlastního uvážení, nikoli na základě např. poučení soudu. Soud v průběhu řízení neavizoval, že pro posouzení věci je nezbytné provedení důkazu právě znaleckým posudkem. Zákon v § 127 odst. 1 o.s.ř. vyžaduje formu znaleckého posudku pouze tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (a zároveň se nelze spokojit s tzv. odborným vyjádřením). Soud měl a má za to, že „odborné znalosti“ ve smyslu § 127 odst. 1 o.s.ř. pro rozhodnutí ve věci nezbytně potřebné nebyly, resp. že důkazní břemeno mohla žalobkyně unést i jinými důkazními prostředky, než znaleckým posudkem. Žalovaná pak důkaz znaleckým posudkem v řízení nenavrhovala vůbec. I kdyby tak znalecký posudek Ing. [Anonymizováno] z formálních důvodů nebyl proveden z procesního hlediska jako znalecký posudek dle §§ 127, 127a o.s.ř., stále by se jednalo o důkaz procesně použitelný, neboť dle § 125 věta první o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci.

30. Mnohem podstatnější byla z pohledu soudu otázka použitelnosti odborných skutkových závěrů znaleckého posudku pro rozhodnutí věci po věcné stránce. Žalobkyni tížilo důkazní břemeno k prokázání jednotlivých složek nároku na náhradu škody, především pak, že k jednotlivým poškozením jejího vozidla, z nichž odvozuje vznik nároku vůči žalované, došlo právě při předmětném odtahu, jaké konkrétní díly bylo nutné z tohoto důvodu vyměnit či opravit a jaké s tím byly spojené náklady. Písemné vyhotovení posudku v tomto směru představovalo klíčový důkaz žalobkyně, neboť dle jeho závěrů „Příčinou poškození kompletního předního nárazníku včetně spodních ochranných krycích plastů je jednoznačně neodborná manipulace s vozidlem ze strany obsluhy odtahového vozidla. (…) došlo ke kontaktu uvedených dílů s oběma nájezdovými ližinami a k jejich výraznému poškození“ a „(…) poškození především zadní části při předchozí nehodě (…) nesouvisí s popisovaným poškozením v důsledku neodborného nakládání vozidla – zde došlo pouze k popsanému poškození přední části – viz proforma faktura společnosti [jméno FO] s.r.o.“. Předmětná proforma faktura (resp. její klíčové strany 1 a 2) pak byla součástí písemného posudku. Z písemného posudku tak v zásadě jednoznačně vyplývalo (ať již úmyslně či nikoli), že veškeré díly, materiál a práce, uvedené v proforma faktuře, představovaly v souhrnu servisní zákrok na vozidle, směřující k odstranění právě a jen těch poškození, k nimž na vozidle došlo při předmětném odtahu, a že tato poškození vznikla nejen že právě při odtahu, ale navíc zaviněním žalované. Při ústním podání/vysvětlení posudku dne 14. 6. 2023 se však znalci nepodařilo jeho posudek obhájit, a to zejména díky velmi důslednému a podrobnému dotazování ze strany právního zástupce žalované. Především vyšlo najevo, že znalec ani nezjišťoval, resp. neidentifikoval a samostatně neposuzoval jednotlivé položky proforma faktury, a vycházel pouze z domněnky, že se opravovalo právě a jen to, co sám v posudku označil jako následek kolize při odtahu. Dále vyšlo najevo, že znalec se v zásadě nezabýval poškozeními, jež na přední straně vozidla byla či mohla být již před odtahem, resp. nedokázal přesvědčivě vysvětlit, na základě čeho dospěl k závěru, že to které z konkrétních poškození vzniklo právě při odtahu. Zejména ohledně různých škrábanců a oděrek (např. na blatníku; na spodní části nárazníku pak těch, jež byly v jiném směru, než byl směr ližin při odtahu) připustil, že zřejmě při odtahu způsobeny nebyly a nacházely se na vozidle již dříve, z běžného provozu. Nevyloučil též (byť čistě teoretickou) možnost, že k deformaci určitých spodních částí vozidla v přední části mohlo dojít prostřednictvím vedení výfuku, a tedy již při předchozím nárazu zezadu. Znalec pak zjevně ani neměl k dispozici fotografie vozidla před zahájením odtahu. Zjednodušeně řečeno, znalec tedy pouze konstatoval, že k žalobkyní uplatňovaným poškozením při odtahu dojít mohlo (a to ještě ve velmi obecné rovině vymezení jednotlivých poškození a jednotlivých poškozených dílů), a nikoli, že k nim právě při odtahu také skutečně došlo. Jelikož výpovědí znalce došlo k „rozpojení“ klíčového vztahu proforma faktury jakožto celku (resp. souhrnu všech na ní uvedených položek) k uplatňovanému nároku (resp. k rozsahu poškození, způsobeného přímo při odtahu), důkazní břemeno žalobkyně se částečně obnovilo, a ta byla z toho důvodu též soudem opakovaně poučena dle § 118a o.s.ř. (viz též dále). Závěry znaleckého posudku se však zároveň nestaly pro rozhodnutí ve věci zcela nepoužitelnými, když znalec k dílčím okolnostem uvedl a obhájil odborná hodnocení, která měla svůj (byť spíše ve vztahu k dalším důkazem jen podpůrný či doplňkový) význam. Důležité je, že znalec provedl prohlídku poškozeného vozidla před opravou v servisu [jméno FO], a tedy vlastními smysly vnímal a na základě odborných znalostí hodnotil některá z přítomných poškození, a zejména pro tento účel též pořídil fotodokumentaci. Znalec též odborně zhodnotil klíčovou fotografii vozidla v průběhu odtahu, pořízenou p. [jméno FO] po předmětné kolizi. Soud považuje za použitelný pro rozhodnutí ve věci zejména závěr znalce, že při nakládání vozidla došlo k výraznému kontaktu spodní části předního nárazníku vozidla žalobkyně s ližinami odtahového vozu. Znalec při výslechu potvrdil, že tento kontakt je jasně patrný z fotografie p. [jméno FO] a že se nejedná např. o optický klam. Zároveň zdůraznil, že pro učinění tohoto závěru z této fotografie nemusí člověk ani být znalec (sic). Ke kontaktu došlo ve stádiu nájezdu, zachyceném na fotografii, nebo dokonce již v dřívější fázi nájezdu, nikoli až při nájezdu na nákladovou plošinu. Potvrdil, že zatížení vozidla řidičem se projeví snížením světlé výšky vozidla, při elevaci z důvodu tažení navijákem se světlá výška naopak zvýší. Při ovládání nájezdu vozidla navijákem zvenku má dále obsluha větší kontrolu nad pohybem vozidla, než když sedí za jeho volantem a najíždí s vozidlem na odtahový vůz sama v pozici řidiče. Dále znalec poškození spodní části komplexu předního nárazníku (prasklinu nárazníku v levé spodní části ve směru jízdy), patrné z fotografie p. [jméno FO], jednoznačně spároval s poškozením, jasně patrným z fotografií, pořízených znalcem v servisu, na nichž je dále zřejmé, že se jedná o prasklinu nikoli kosmetickou, ale naopak značnou. Z fotografie ze servisu jsou též patrné otisky (rýhy, otěry) ližiny na spodní levé části nárazníku ve směru jízdy, k čemuž muselo dojít při nakládání. Jednotlivá poškození, související s nakládkou, znalec při svém výslechu zakroužkoval zeleným zvýrazňovačem do druhé verze posudku. Linii, kde se nacházela vnitřní hrana odtahové ližiny při kontaktu nárazníku s odtahovou ližinou na levé straně vozidla ve směru jízdy, vyznačil znalec při svém výslechu oranžovým zvýrazňovačem do druhé verze posudku. Konečně znalec uvedl, že nárazník s prasklinou, jaká se na něm po odtahu nacházela, se přinejmenším ve značkových servisech neopravuje ale vyměňuje, což by navíc mělo vycházet i z interních postupů výrobce.

31. Soud nepřikládal (z hlediska rozhodnutí ve věci samé) větší důležitost ani dílčím nejasnostem, týkajícím se např. přesného data a formy objednání zpracování posudku, přesného data provedení kontroly znalcem, či přesného data „vyhotovení“ posudku, neboť neshledal jejich význam pro věcné odborné závěry posudku. Ze stejného důvodu soud zamítl řadu důkazních návrhů žalované, jako např. znalecký deník, znalecký spis či poznámkový sešitek znalce. Případné (další) formální vady písemného posudku by totiž neměly význam pro rozhodování o znalečném, neboť náklady na písemný posudek nenesl soud, ale objednavatel, tedy žalobkyně. Soud samozřejmě může tyto okolnosti vzít do úvahy při rozhodování, zda a v jakém rozsahu žalobkyni případně (ne)přizná nárok na náhradu nákladů zpracování písemného posudku vůči žalované, tato otázka je však předčasná za situace, kdy o výši náhrady nákladů řízení nebylo tímto rozsudkem rozhodováno (viz dále). O znalečném pak soud doposud rozhodoval pouze ve vztahu k ústnímu výslechu znalce dne 14. 6. 2023, a tento měl samostatnou povahu - jak bylo rozvedeno výše - na níž by případné formální vady písemného vyhotovení posudku neměly vliv.

32. K tématu znalce konečně soud uvádí, že o znalečném za účast na jednání dne 14. 6. 2023 bylo rozhodnuto usnesením ze dne 17. 7. 2023, č.j. [spisová značka]. Proti němu podala žalovaná dne 26. 7. 2023 včasné a přípustné odvolání, k němuž se žalobkyně vyjádřila dne 17. 8. 2023 a žalovaná předložila svou odvolací repliku dne 25. 8. 2023. S ohledem na jednání již nařízené na den 8. 9. 2023, při němž bylo pravděpodobné vyhlášení rozsudku, a na skutečnost, že o výši znalečného nebylo třeba pravomocně rozhodnout před vynesením rozsudku ve věci samé, soud v zájmu zásady rychlosti řízení rozhodl, že k rozhodnutí o odvolání ve věci znalečného bude spis předložen odvolacímu soudu až po právní moci rozsudku, či společně s případným odvoláním do rozsudku. Tomu soud přizpůsobil též nákladové výroky rozsudku (viz dále).

33. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl. Z návrhů žalované šlo v prvé řadě o „vyšetřovací pokus“, kdy již jen z logiky věci by nebylo možno nastavit shodné podmínky a situaci, jaká nastala dne 22. 12. 2021 (vč. např. přítomného poškození zadní části vozidla), nehledě na zcela zjevnou nepřiměřenost nákladnosti a rizikovosti provedení takového důkazu v poměru k předmětu řízení. Návrhy na provedení důkazu fotografie vozidla po opravě či ohledání soudem vozidla po opravě byly pro rozhodnutí věci irelevantní. K provedení důkazu ve formě konfrontace dle trestního řádu soud nepřistoupil proto, že ke stejnému účelu slouží účastnické a svědecké výslechy dle občanského soudního řádu. Výslech druhé jednatelky žalobkyně, paní [jméno FO], nepovažoval soud za jakkoli přínosný, když ta - nad rámec “smírných“ jednání – ve věci nijak nefigurovala. Fotodokumentaci odtahovaného vozidla, pořízenou servisem [jméno FO] po jeho složení, považoval soud za nadbytečnou, byla-li (k důkazu již provedená fotodokumentace) provedena likvidátorem (na věci nezúčastněné) [Anonymizováno] pojišťovny. Ze součinností servisu bylo navíc patrné, že ani takovouto fotodokumentací nedisponuje. Informace od servisu, jak bylo s demontovanými díly naloženo, byla pro rozhodnutí ve věci nepodstatná. Směřoval-li důkazní návrh žalované k tomu, že snad žalobkyně si mohla nějaké díly ponechat a zpeněžit, jde o čirou spekulaci, a to zejména za situace, kdy sama žalovaná opakovaně argumentovala špatným stavem nárazníku (jediný relevantní měněný díl, viz dále) dokonce již před odtahem; po jeho nalomení při odtahu (viz dále) by nemohl mít takto poškozený díl jakoukoli relevantní tržní hodnotu. Revizní znalecký posudek k návrhu žalované proveden nebyl, neboť důkazní břemeno k okolnostem, jež měl prokazovat původní posudek Ing. [Anonymizováno] (žalovanou převážně úspěšně zpochybněný), tížilo žalobkyni a ne žalovanou, a skutkový stav ve zbývajícím rozsahu byl dostatečně objasněn ostatními důkazy. Znalecký posudek k prokázání jakýchkoli svých vlastních konkrétních skutkových tvrzení pak žalovaná v řízení nenavrhla. Důkazní návrhy k detailnějšímu objasnění průběhu opravy v servisu [jméno FO] (svědecký výslech vedoucího servisu [jméno FO], p. [Anonymizováno], objednávku servisu, rozpis práce a související dokumentace), považoval soud za nadbytečné, popř. směřující k prokázání takových okolností, u nichž důkazní břemeno tížilo žalobkyni a nikoli žalovanou. Rozsah opravy byl dostatečně zjištěn ze samotné faktury (i obsahově shodné proforma faktury), a žalovanou nebylo ani konkrétně tvrzeno, že, popř. co snad proběhlo jinak. Listinný důkaz o homologaci nebyl pro rozhodnutí jakkoli významný, bylo-li odtahované vozidlo prokazatelně schváleno k provozu; s ohledem na právní hodnocení věci (viz dále) je navíc otázka stavu vozidla před odtahem (z hlediska povinnosti žalované postupovat s odbornou péčí specialisty v odtahu vozidel) irelevantní. To platí též pro návrh na důkaz správním rozhodnutím o schválení vozidla k provozu. Co se týká navržených protokolů o provedení STK, lze dále připomenout, že vozidlo žalobkyně bylo dne 13. 12. 2021 (tedy krátce před odtahem) účastno dopravní nehody šetřené Policií ČR, která shledala vinu třetí osoby. Chybějící STK by jistě ve svých protokolech neopomněla zmínit. Co se týká zamítnutých důkazních návrhů vztahujících se ke znaleckému posudku, pak těmi se soud zabýval výše. Z důkazních návrhů žalobkyně pak šlo o listiny vyžadované ve vyjádření ze dne 19. 7. 2023, kdy návrhy byly jednak učiněny po koncentraci řízení, jednak se týkaly důkazů, které pro rozhodnutí ve věci nebyly jakkoli relevantní, resp. netýkaly se žádným způsobem prokazování skutečností, k nimž by žalobkyni tížilo důkazní břemeno. Co se týká listin založených ve spise, jimiž však nebyl důkaz proveden, jde zejména o listiny (fotografie) předložené žalovanou na jednání dne 14. 6. 2023. Tyto důkazní návrhy byly zamítnuty, neboť byly učiněny po koncentraci řízení. Tvrzení žalované, že byla naplněna výjimka z koncentrace dle § 118b odst. 1 o.s.ř., že nemohla důkazní návrhy bez vlastní viny učinit před koncentrací, bylo vyvráceno svědeckou výpovědí p. [jméno FO], který uvedl, že předmětné fotografie měla žalovaná k dispozici již před koncentrací řízení, či přinejmenším o jejich existenci v té době věděla. Druhá žalovanou uplatněná výjimka z koncentrace dle § 118b odst. 1 o.s.ř., že „novými“ důkazy má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, nebyla naplněna, když žalovaná jimi nezpochybňovala věrohodnost konkrétního důkazního prostředku, nýbrž pouze směřovala k podpoře svých skutkových tvrzení, a měla je tedy uplatnit před koncentrací. E-mailovou komunikaci žalobkyně s právním zástupcem žalované z 21. 6. 2023 – 22. 6. 2023, přiloženou k podání žalované z téhož dne, soud nevyhodnotil jako důkazní návrh a k důkazu ji neprováděl bez dalšího. Soud též bez dalšího neprováděl důkaz některými listinami, jež byly do spisu založeny duplicitně. Konečně soud neprovedl důkaz výslechem jednatele žalobkyně, p. [jméno FO], neboť ten na jednání dne 14. 6. 2023 využil svého práva nevypovídat ve smyslu § 126 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 131 odst. 1 o.s.ř.

34. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Dle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 2924 o.z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Dle § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2969 odst. 1 o.z., při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

35. Po zhodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. a právním posouzení zjištěných skutkových okolností dospěl soud k následujícím závěrům.

36. Soud má za prokázané, že jednatel žalobkyně p. [jméno FO] byl dne 13. 12. 2021 účastníkem dopravní nehody, při níž bylo předmětné vozidlo žalobkyně zn. [jméno FO] (RZ [SPZ]) výrazně poškozeno v zadní části nárazem vozidla třetí osoby – viníka dopravní nehody (paní Křivonožková). Vozidlo žalobkyně nebylo při této nehodě viditelně poškozeno v přední části, jak potvrzují též fotografie, pořízené jednatelem žalobkyně těsně před odtahem, kde jsou zjevná poškození zadní části vozidla, ale na přední části jakékoli vážnější poškození nad rámec běžných škrábanců a oděrek absentuje, zejména není prasklý nárazník. Opak by byl ostatně konstatován Policií ČR, která nehodu šetřila. Jelikož bylo vozidlo pojízdné, jednatel žalobkyně je po nehodě odvezl do [Anonymizováno] ulice, kde je odstavil. Za účelem opravy předmětného poškození zadní části vozidla kontaktovala žalobkyně dne 22. 12. 2021 asistenční službu své pojišťovny, která zajistila odtahovou službu – žalovanou – aby vozidlo dopravila do značkového servisu [jméno FO] ve [Anonymizováno]. Soud se blíže nezabýval důvody, pro něž žalobkyně „otálela“ s objednávkou servisu, neboť to nepovažoval za jakkoli podstatné pro rozhodnutí ve věci (ostatně ani neměl důvod nevěřit důvodům, žalobkyní uváděným). Žádným způsobem nebylo prokázáno, že by v období mezi dopravní nehodou dne 13. 12. 2021 do odtahu dne 22. 12. 2021 došlo k dalšímu poškození vozidla. Dne 22. 12. 2021 se do [Anonymizováno] ulice dostavila žalovaná, resp. její zaměstnanec, svědek p. [jméno FO], s odtahovým vozem. Žalovaná věděla, že vozidlo žalobkyně je bourané (viz např. objednávka odtahu ze strany asistenční služby), značné poškození zadní části bylo ostatně i na místě jasně vizuálně patrné a hovořil o něm na místě i p. [jméno FO] (což potvrdil i p. [jméno FO], který navíc sám v zadní části uchytil drhnoucí výfuk do spony). Ve viditelné části předního segmentu vozidla nebyla vizuálně patrná výraznější poškození, zejm. viditelně nalomený přední nárazník; nárazník i blatníky byly však poškrábané od běžného pražského provozu (prokázáno mj. fotodokumentací či výpovědí svědka p. [jméno FO]). P [jméno FO] přistoupil k nakládání vozidla na odtahový vůz tak, že usedl za volant vozidla žalované a pokusil se vlastní silou vozidla najet na odtahovou plošinu. Soud se nezabýval otázkou, zda a proč p. [jméno FO] nabízel jednateli žalobkyně, aby vozidlem sám na odtahový vůz najel, neboť to bylo nevýznamné pro rozhodnutí ve věci. Při nájezdu vozidlem na ližiny došlo již v úvodní části procesu k nárazu spodní přední části vozidla (nárazníku) do ližin odtahového vozu. Obsluha odtahového vozu zřejmě neodhadla světlou výšku vozidla (jež byla dále snížena přítomností řidiče ve vozidle), resp. řádně nevyhodnotila nebezpečí kolize při daném sklonu nájezdových ližin. Neužitím navijáku dále nedošlo k elevaci přední části vozidla a tedy zvýšení světlé výšky. P. [jméno FO] přerušil proces nakládky a opustil vozidlo, jednatel žalobkyně poté pořídil fotografii pokolizní situace. Na fotografii je zřetelně vidět, že vozidlo se (i po odlehčení, způsobeném vystoupením p. [jméno FO]) dotýká nárazníkem ližin. Na předním nárazníku je na fotografii zcela jasně vidět jeho nově vzniklé poškození, které z logiky věci muselo být způsobeno právě tímto nárazem (odchlíplá lišta, prasklina na levé spodní části nárazníku ve směru jízdy). Při nárazu dále ze spodní části vozidla vypadl plochý plastový díl – kryt motoru (šusplast/šustplast), jenž následně p. [jméno FO] umístil do vozidla. P. [jméno FO] poté přistoupil k druhému pokusu o nakládku, kdy již využil navijáku. Při tomto postupu nebylo vozidlo zatíženo řidičem, došlo k dalšímu zvýšení světlé výšky užitím navijáku (což uvedl nejen znalec, ale též svědek p. [jméno FO]), pohyb vozidla p [jméno FO] plně kontroloval ovládáním navijáku; k naložení vozidla nyní již došlo bez jakékoli kolize. P. [jméno FO] následně vozidlo odvezl do servisu [jméno FO] ve [Anonymizováno], kde je opět vyložil. Soud neměl za přesvědčivou tu část výpovědi svědka p. [jméno FO], podle níž došlo ke kolizi až ve fázi nájezdu vozidla přes hranu nájezdové plošiny. Kolizní situace již v úvodu nájezdu je patrná z klíčové fotografie, podpůrně toto potvrdil též znalec při svém výslechu. Ostatně svědek ve výpovědi vůbec nepopsal průběh sjezdu vozidla po celé dráze od nákladové plošiny zpět, jak by se nabízelo (hovořil jen o „přerušení nakládky“, čemuž však neodpovídá poloha prázdného vozidla při pořízení fotografií p. [jméno FO], jakož ani představa p. [jméno FO] vyskakujícího z výšky cca hrany nákladové plošiny), a nevyjádřil se ani k tomu, proč při zpětném pohybu vozidla toto zastavil nikoli celé na silnici, ale již s předními koly na nájezdových ližinách.

37. V rámci právního posouzení soud základ nároku podřadil pod § 2924 o.z., neboť k poškození věci žalobkyně došlo při provozní činnosti zařízení žalované, sloužícího k její výdělečné činnosti (odtahový vůz). Odpovědnosti z provozní činnosti se ostatně dovolávala též žalobkyně ve svých pozdějších podáních, a ani žalovaná se proti tomuto právnímu hodnocení (jako takovému) nijak nesouhlasně nevymezovala. Ustanovení § 2555 a násl. o.z. (zejm. pak § 2566 a násl. o.z.) na věc aplikovat nelze, neboť mezi účastníky nebyla smlouva o přepravě věci uzavřena, a tito právně nejednali ve vzájemném vztahu dopravce a odesilatele. Smluvním partnerem obou účastníků byla pojišťovna žalobkyně, popř. asistenční služba pojišťovny žalobkyně, a přímo mezi účastníky žádný smluvní závazkový vztah nevznikl. Rovněž nelze věc podřadit pod § 2927 a násl. o.z. „Doprava“ ve smyslu těchto ustanovení je ustáleně vykládána jakožto „dopravní provoz“ (a nikoli např. „přeprava“), a předmětná kolize neměla po věcné stránce povahu dopravní nehody. Skutečnost, že došlo ke škodě zrovna na vozidle při kontaktu zrovna s jiným vozidlem má v projednávané věci povahu nahodilosti, a nezakládá „dopravní“ podstatu věci ve smyslu předmětných ustanovení. Ze stejného důvodu se věci nedotýká princip omezené důvěry v dopravě, jehož se dovolávala žalovaná.

38. Odpovědnost provozovatele dle § 2924 o.z. je objektivní odpovědností za škodu, tedy odpovědností bez ohledu na zavinění škůdce. Z tohoto hlediska bylo pro soud v zásadě irelevantní, zda p. [jméno FO] zvolil pro nakládku vozidla zaviněně „nesprávný“ postup. Liberační důvod umožňuje se odpovědnosti zprostit pouze pokud provozovatel prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Jako zpřísňující referenční hledisko v tomto směru slouží též § 5 odst. 1 o.z. Žalovaná vystupovala v předmětné věci jako profesionál v oboru odtahu vozidel, bylo tedy na místě po ní vyžadovat jednání přinejmenším v tzv. „odborné péči“. Žalovaná neprokázala, že by ve věci jednala v odborné péči, tím spíše pak, že by vynaložila veškerou péči, kterou po ní bylo lze rozumně požadovat. V prvé řadě - i v čistě obecné rovině - musí žalovaná rozpoznat, zda bude schopna odtah provést bez poškození odtahovaného vozidla. Při pochybnostech pak musí přijmout příslušná opatření, či provedení odtahu odmítnout. V tomto směru pak již samotný fakt vzniku škody liberaci vylučuje, neměla-li škoda původ ve vis maior, či nebyla-li způsobena poškozeným či třetí osobou. V konkrétním případě projednávané věci pak žalovaná dokonce prokazatelně věděla, že má provést odtah vozidla, jež bylo bourané a výrazně poškozené. P. [jméno FO] navíc sám hovořil o tom, že již při pojezdu něco na vozidla drhlo o zem, že měla být výška vozidla vlevo ve směru jízdy nižší než vpravo apod., žádnou iniciativu k zajištění prevence škody však žalovaná nevynaložila. Žalovaná neprokázala, že by jakýmkoli způsobem prověřovala způsobilost vozidla k odtahu na předmětném odtahovém vozidle (natož zvoleným způsobem – nájezdem bez navijáku). Konečně z hlediska požadavku odborné péče je irelevantní též to, zda případně mělo poškozené vozidlo např. nestandardní konstrukční úpravy - i zde by odborníka tížila povinnost nevhodnost vozidla k odtahu předem zjistit. Pokud se žalovaná teprve v tomto řízení dovolávala předložení např. technického průkazu či potvrzení o homologaci - čímž de facto přiznala význam těchto dokumentů pro posouzení způsobilosti vozidla k odtahu - aniž by tyto dokumenty požadovala před provedením odtahu, pouze tím potvrzuje, že s odbornou péčí nejednala. Nedůvodnou je argumentace žalované o údajném rozporu § 2924 o.z. s Listinou základních práv a svobod. Princip objektivní odpovědnosti (čili odpovědnosti bez ohledu na zavinění) je českému soukromému právu dlouhodobě vlastní, a prošel tak opakovaně testem ústavnosti. Konkrétní ustanovení navíc obsahuje liberační důvod, a objektivní odpovědnost tak není absolutní. Základní právní principy dle §§ 6, 8 o.z. jsou pak aplikovatelná ve všech soukromoprávních věcech, a samozřejmě mohou (musejí) být aplikována i v případech, na něž se vztahuje § 2924 o.z. To, že nebylo ve věci zjištěno nic, pro co by měly být v neprospěch žalobkyně aplikovány, je věc zcela jiná (skutková) a nemá žádný vliv na posouzení souladu § 2924 o.z. s Listinou. Pro úplnost je vhodné zmínit, že za škodu způsobenou zaměstnancem třetí osobě odpovídá i za „nového“ občanského zákoníku zaměstnavatel (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]), jakkoli toto nebylo v řízení nikým zpochybňováno.

39. Žalobkyně nechala poškozené vozidlo opravit ve značkovém servisu [jméno FO] ve [Anonymizováno], přičemž se jednalo o dvě dílčí zakázky. První se týkala poškození zadní části vozidla, vzniklého při původní dopravní nehodě dne 13. 12. 2021. Tato škoda byla likvidována pojišťovnou viníka dopravní nehody ([Anonymizováno] pojišťovna), oprava byla z její strany servisu proplacena a pro zdejší řízení nemá dalšího významu. Druhá se týkala přední části vozidla, kde žalobkyně při objednávce servisu sdělila, že se jedná o poškození způsobené při odtahu. Žalobkyně e-mailem ze dne 5. 1. 2022 vyrozuměla žalovanou o servisem odhadované finanční náročnosti opravy v částce cca 45 000 Kč a zajistila jí možnost vozidlo před opravou prohlédnout a vyjádřit se k rozsahu a ceně opravy. Tuto okolnost má soud za prokázanou předmětným e-mailem, který byl mj. poslán v kopii též servisu [jméno FO], což pravděpodobnost např. falšovaného odeslání podstatně snižuje. O existenci a obsahu e-mailu se zmiňovala též předžalobní výzva žalobkyně, prokazatelně žalované doručená, přičemž v reakci žalované na tuto předžalobní výzvu není existence ani obsah tohoto e-mailu zpochybňován. Skutečnost, že v e-mailu je hovořeno o tom, že znalec již vozidlo prohlédl (ač k tomu mělo dojít až následně) dle všeho vyplývala ze snahy žalobkyně učinit v dané fázi vyjednávání na žalovanou co největší tlak, a nejedná se o relevantní důvod ke zpochybnění existence či obsahu e-mailu a jeho doručení žalované. O předmětném e-mailu žalovaná sice někdy naznačovala, že jej vůbec nedostala, jindy však žalovaná zase argumentovala, že neměla důvod stav vozidla kontrolovat, mj. proto, že při odtahu byl poškozen pouze „šusplast“ (z čehož by plynulo, že o možnosti kontroly předem věděla). Každopádně žalovaná možnosti, jež jí byla žalobkyní zajištěna, nevyužila, případné důsledky (např. z hlediska důkazní nouze) musejí jít k její tíži. Před provedením opravy byl servisem vystaven předběžný dokument Rekapitulace servisu 779493 s bližším odhadem nákladů opravy přední části cca 45 000 Kč bez DPH. Po provedení opravy byl servisem vystaven dokument proforma faktura [Anonymizováno] a následně faktura [Anonymizováno], jež jsou obsahově totožné (zejm. co do dílů, materiálu a práce, jakož i ceny). Z faktury má soud za prokázané, že na vozidle žalobkyně byly v rámci objednané opravy přední části použity v ní uvedené díly a materiál a provedeny v ní uvedené práce. Dále, že celková fakturovaná částka činila 51 780 Kč, a z jakých dílčích položek se skládala. S ohledem na skutečnost, že se jedná o autorizovaný servis [jméno FO], neměl soud pochybnosti o tom, že fakturované díly a materiály byly použity a fakturovaná práce provedena, jakož i že cena opravy nebyla účelově nadhodnocena. Ostatně ani žalovaná, přes určité náznaky, toto výslovně netvrdila. Z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo, že by servis účelově použil a fakturoval díly, materiál či práce, které by nebyly potřebné k opravě poškození vozidla. Z právě uvedených závěrů ovšem neplyne ničeho v tom směru, že by opravovaná poškození měla být automaticky připisována kolizi při odtahu dne 22. 12. 2021 (viz dále). Žalobkyně nejprve vyzývala žalovanou k úhradě servisem fakturované částky, a to přímo vůči servisu, na základě proforma faktury, k čemuž žalovaná nepřistoupila. Následně žalobkyně fakturovanou částku dne 31. 1. 2022 uhradila servisu sama prostřednictvím jednatele, a stejnou částku následně uplatnila po žalované z titulu náhrady škody. Co se týká námitek žalované stran toho, že proforma faktura není daňový doklad, je tato námitka pro posouzení věci zcela irelevantní, již jen proto, že uplatňování soukromých práv (kam patří i náhrada škody) je na veřejném právu zásadně nezávislé (§ 1 odst. 1 o.z.). Obdobně irelevantní byla námitka žalované stran toho, že žalobkyně původně žádala, aby žalovaná namísto ní uhradila cenu opravy přímo servisu; takovýto nárok není v řízení uplatňován a pro posouzení věci je otázka jeho (ne)důvodnosti bez významu.

40. Soud se tedy dále zabýval rozsahem poškození vozidla žalobkyně, vzniklého při odtahu. Žalobkyně v tomto směru po převážnou část řízení argumentovala znaleckým posudkem, jenž danou otázku řešil poměrně jednoznačně, když rozsah škody při odtahu de facto ztotožnil s rozsahem opravy vozidla v servisu, zachyceným v proforma faktuře. Po provedeném výslechu znalce však bylo zřejmé, že závěry posudku nejsou v tomto směru převážně použitelné (viz výše). Soud proto žalobkyni opakovaně poučil dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení v tom směru, že při nehodě byly poškozeny všechny díly, uvedené ve faktuře, resp. přesněji řečeno, že kompletní rozsah ve faktuře rozepsané opravy představuje rozsah škody, způsobené při odtahu. Nad rámec faktury a (již předtím převážně účinně zpochybněného) znaleckého posudku však v tomto směru neoznačila žádné relevantní důkazy. Namísto toho argumentovala, že je jí ukládáno nesplnitelné důkazní břemeno, a že výši škody je třeba určit dle § 2955 o.z., resp. 136 o.s.ř. Tato argumentace však není přiléhavá. Judikatura, jíž se žalobkyně v tomto směru dovolávala (II. ÚS 1430/13, II. ÚS 141/19), na věc aplikovatelná není již jen proto, že se týká náhrady způsobené při výkonu veřejné moci. Zejména však vychází ze situace, kdy vznik škody je jasně zjištěný, pouze nelze přesně vyčíslit její výši, resp. přiměřenou výši její náhrady, a to z objektivních důvodů. V nyní projednávané věci žalobkyně neunášela důkazní břemeno již k samému rozsahu poškození, jež mělo na jejím vozidle vzniknout při odtahu, tedy co konkrétně bylo poškozeno právě při odtahu (a nikoli např. předtím či poté). Co nebylo prokazatelně poškozeno právě při konkrétní škodní události, u toho není možno činit automatický závěr o vzniku škody, a tedy ani následně případně za využití pomůcek § 2955 o.z., resp. 136 o.s.ř. usnadnit poškozenému vyčíslení škody (neboť ta nevznikla, resp. nebyla prokázána). Rozsah poškození při odtahu byl dán konkrétním škodním dějem, kdy určitými mechanickými vlivy byly poškozeny určité díly odtahovaného vozidla žalobkyně. Důkazní břemeno v tomto směru pak tížilo žalobkyni, přičemž se v žádném případě nejednalo o důkazní břemeno objektivně „nesplnitelné“ ve smyslu judikatury. Ostatně žalobkyně sama v úvodní fázi řízení zcela správně označila k prokázání tohoto konkrétní důkaz – znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pokud po provedeném výslechu znalce (již) důkazní břemeno neunášela, měla možnost důkazní návrhy doplnit, kdy by se (namátkou) nabízel např. dodatek znaleckého posudku, nový znalecký posudek (provedený jiným znalcem) či třeba odborné stanovisko servisu, jenž opravu prováděl. Žalobkyně však v tomto směru zůstala zcela pasivní, a obdobným důkazním návrhům žalované v tomto směru nemohlo být vyhověno, neboť tu procesní důkazní břemeno netížilo. Žalobkyně nevyužila ani možnosti důkazně osvětlit sporné položky ve faktuře (zejm. díl „opěra pod motor“), kdy sice na jednání dne 8. 9. 2023 tvrdila, že se zřejmě jedná o nepřesné označení další části nárazníku, avšak zároveň uvedla, že k tomuto tvrzení žádné důkazy označovat nebude. Konečně je třeba připomenout, že ve sporném civilním řízení není věcí ani strany důkazním břemenem nezatížené, a již vůbec ne soudu ve smyslu §120 odst. 2 o.s.ř., navrhovat, resp. provádět důkazy „ze zvědavosti“ jak se věci „doopravdy“ měly, tíží-li k dané skutečnosti důkazní břemeno jednu ze stran sporu, a ta jej z vlastní viny neunáší.

41. Na základě provedeného dokazování, zejm. pak z fotodokumentace z místa odtahu a dále ze servisu [jméno FO], dospěl soud k závěru, že při odtahu prokazatelně došlo k poškození předního nárazníku vozidla žalobkyně, kdy je patrný vznik zcela nové výrazné praskliny v levém dolním rohu ve směru jízdy, jakož i částečné odtržení přechodové lišty. Zohlednil přitom (ryze podpůrně) též výpověď znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], v části, kterou měl za důvěryhodnou a odborně podloženou, a která logicky korelovala s provedenou fotodokumentací. Přední nárazník byl v servisu vyměněn, což je – v kontextu toho, že nebyla účinně zpochybněna kvalifikace značkového servisu [jméno FO] k volbě nejvhodnějšího způsobu oprav – nutno vyhodnotit jakožto úkon nejlépe vhodný pro navrácení v předchozí (odtahem nepoškozený) stav. Z faktury je pak také zjistitelné, které další díly, materiál a práce bylo prokazatelně nutné k této výměně vynaložit (viz dále). U zbývajících položek faktury, jež nejsou evidentně spojeny právě s výměnou nárazníku, pak nelze učinit závěr, že bylo nezbytné je vynaložit právě v souvislosti s poškozením, vzniklým při odtahu. Žalobkyně měla možnost dalšími důkazními návrhy (např. dokumentací servisu či jeho zprávou) prokázat alespoň vztah těchto položek k výměně nárazníku, ani po poučení dle § 118a o.s.ř. však k tomuto vědomě nepřistoupila, a důkazní břemeno neunesla. Důkazní návrh žalované v tomto směru byl opět návrhem nezpůsobilým, neboť byl činěn tím účastníkem, jenž procesním důkazním břemenem zatížen nebyl.

42. Z jednotlivých položek faktury servisu, u nichž bylo prokazatelně zjištěno, že souvisejí s výměnou nárazníku, poškozeného při odtahu, je nejpodstatnější položka [Anonymizováno] „[Anonymizováno]“, v hodnotě 14 705,70 Kč. Zde sice není vztah k nárazníku patrný z označení na faktuře, že se však ve skutečnosti jedná právě o (byť zavádějící) označení hlavní části předního nárazníku potvrdila, resp. učinila nesporným sama žalovaná, a to v zásadě hned na třech ústních jednáních (29. 3. 2023, 14. 6. 2023 i 8. 9. 2023). Z fakturovaných prací pak jde o položku [Anonymizováno] „Výměna kompletního předního nárazníku u vozidel od [Anonymizováno]“ v hodnotě 5 850 Kč, položku [Anonymizováno] „Doplňkové práce k nárazníku vpředu vyměnit Vozidla s čistícím zařízením světlometů“ v hodnotě 225 Kč, položku [Anonymizováno] „Doplňkové práce k nárazníku vpředu, kompletní vyměnit Vozidla s ultrazvukovým parkovacím“ v hodnotě 675 Kč, položku [Anonymizováno] „Doplňkové práce k nárazníku vpředu vyměnit Vozidla s ochranou chodců“ v hodnotě 225 Kč a položku [Anonymizováno] „Obložení nárazníku vpředu nalakovat vrchním lakem a nástřik se speciálním efektem“ v hodnotě 2 250 Kč. Součet hodnot těchto položek činí 23 930,70 Kč, vč. DPH 21% v částce 5 025,45 Kč pak 28 956,15 Kč. Co se týká zbylých dílů, materiálu a prací na faktuře, pak jejich vztah k výměně nárazníku nebyl nijak prokázán, a stejně tak nebylo prokázáno, že by se vztahovaly k opravě jiného poškození, vzniklého právě při odtahu (k neunesení důkazního břemena žalobkyně jak k rozsahu poškození, tak k nutnosti rozsahu opravy viz výše).

43. Pokud žalovaná namítala, že přední nárazník nebylo nutno vyměnit, ale postačilo by jej opravit, např. prostřednictvím svařování plastů, pak možnost takového alternativního řešení zůstala v rovině spekulací. Přední nárazník patří ke klíčovým částem vozu i z hlediska bezpečnosti, když jde o první místo kontaktu při valné většině dopravních nehod. Pokud byl přední nárazník po odtahu prasklý (a ne jen odřený a poškrábaný, jako před odtahem) jednalo se o takové poškození strukturální integrity, které by mohlo mít významný vliv na bezpečnost provozu. Soud se v tomto směru ztotožnil se stanoviskem žalobkyně i s příslušnou částí výpovědi znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Jak též bylo uvedeno výše, způsob opravy zvolil autorizovaný servis [jméno FO] jakožto odborník na řešení takovýchto poškození, a jeho kvalifikace k takové volbě nebyla žalovanou relevantně zpochybňována. Z výše uvedených položek faktury je též zjevné, že předmětné vozidlo žalobkyně bylo vybavenou sadou zvláštních funkčních prvků, umístěných v prostoru nárazníku (čistící zařízení světlometů, ultrazvukové parkování, ochrana chodců), jejichž řádné fungování mohlo být poškozením při kolizi ohroženo, a nemuselo by být plně obnoveno dílčími opravami jednotlivých prasklin. Na důvodnost výměny soud (ryze podpůrně) usoudil též z charakteru předmětného vozidla žalobkyně, jež má bezpochyby povahu tzv. luxusního vozu, u něhož nepřichází dobře v úvahu oprava formou „záplatování“.

44. Ohledně výše náhrady škody se soud v konkrétní projednávané věci přiklonil k vyčíslení na základě nákladů vynaložených na navrácení v předchozí stav, tedy nákladů na opravu vozidla (resp. na tu část nákladů§, jež se vztahovaly k té části poškození přední části vozidla, prokazatelně způsobené při odtahu). Za zcela dostačující podklad vzal soud předmětnou fakturu, obsahující přehledné vyčíslení jednotlivých položek, kdy součet hodnot příslušných položek vč. DPH činí 28 956,15 Kč (viz výše). Soud nepřiznal relevanci argumentaci žalované, že nárazník byl již do určité míry poškozen před odtahem. Bylo prokázáno, že na nárazníku byly před odtahem toliko škrábance a odřeniny, běžné při provozu vozidel po [jméno FO]. Tato poškození měla pouze estetický, nikoli funkční význam, a jejich charakter odpovídá spíše tzv. běžnému opotřebení, souvisejícímu se stářím vozidla, než částečnému poškození, které by bylo při odtahu již jen „dokonáno“ žalovanou. V tomto směru považuje soud za přiléhavý odkaz žalobkyně na judikaturu, týkající se tzv. vnuceného zhodnocení (I. ÚS 1902/13, II. ÚS 795/16 či [spisová značka], v němž Nejvyšší soud konstatoval aplikovatelnost předchozích závěrů Ústavního soudu i pro právní úpravu v „novém“ občanském zákoníku).

45. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud výrokem I. tak, že žalované uložil nahradit žalobkyni škodu v částce 28 956,15 Kč. Vzhledem k připuštěné změně žaloby bylo vyhověno též akcesorickému nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky od 26. 2. 2022 do zaplacení. Splatnost nároku, jež se po právní stránce řídí § 1958 odst. 2 o.z., nastala dne 25. 2. 2022 na základě předžalobní výzvy, v níž byla stanovena přiměřená lhůta, a dne 26. 2. 2022 se tak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1970 o.z.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

46. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 22 823,85 Kč vč. úroku z prodlení z této částky od 26. 2. 2022 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl, když zejm. žalobkyně (nad rámec rozsahu odpovídajícího přiznanému nároku) neunesla procesní důkazní břemeno k rozsahu poškození, vzniklému při odtahu.

47. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl výrokem III., a to dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle rozdílu procesního úspěchu účastníků, počítaného z žalované jistiny, jenž činí 11,84 % ve prospěch žalobkyně. Jelikož se v době vyhlášení rozsudku jevilo pravděpodobné, že konkrétní výše nákladů řízení nebude spolehlivě zjistitelná ani ke dni písemného vyhotovení rozsudku (§ 151 odst. 5 o.s.ř.), rozhodl soud jen o základu náhrady a výši určí samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o.s.ř., druhé věta, za středníkem).

48. Jelikož doposud nemohlo být rozhodnuto o znalečném (viz výše), jež představuje náklady státu, které budou (pokud bude nárok znalce na jakékoli znalečné stvrzen odvolacím soudem) povinni nahradit státu účastníci dle poměru procesního neúspěchu ve věci (§ 148 odst. 1 o.s.ř), rovněž o této náhradě soud rozhodl jen co do základu (výroky IV. a V.) a výši určí samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o.s.ř., druhé věta, za středníkem).

Poučení