27 C 82/2022- 427

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení částky 46 417 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 417 Kč za dobu od 24. 1. 2021 do 25. 1. 2021.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 46 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9 938 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 5. 2022 domáhá po žalované úhrady částky 46 417 Kč s příslušenstvím jakožto škody vniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce měl pravomocně přiznanou pohledávku za dlužnicí [jméno] [příjmení], kterou vymáhal v exekučním řízení vedeném exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Plnění, které exekutorka vymohla po dlužníkovi, nebylo žalobci jakožto oprávněnému vyplaceno. Při vyčíslení výše vymoženého a exekutorkou nevyplaceného plnění vyšel žalobce z obžaloby a odsuzujícího rozsudku vydaného vůči této exekutorce Krajským soudem v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka], kde byla výše v rámci této exekuce nevyplaceného plnění vyčíslena částkou 50 417 Kč. Od této částky následně odečetl částku 4 000 Kč, o jejímž vymožení soudní exekutorka informovala žalobce. O vymoženém, ale nevyplaceném plnění na rámec částky 4 000 Kč se žalobce dozvěděl dne 26. 5. 2020 z doručené obžaloby. Žalobce uplatnil nárok mimosoudně u žalované dne 23. 7. 2020. Žalovaná ve stanovisku ze dne 20. 5. 2021 nevyhověla žádosti žalobce z důvodu promlčení, neboť exekuční řízení bylo skončeno již v roce 2009.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 7. 2022. Žalovaná namítla promlčení nároku, neboť exekuce byla ukončena již v roce 2009 a nárok byl předběžně uplatněn až dne 23. 7. 2020.

3. Usnesením ze dne 5. 10. 2022, čj. 27 C 82/2022 - 425, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s procesním nástupcem [právnická osoba], kterým se stala spolčenost [právnická osoba] Ta vstoupla do práv zanikajícího žalobce.

4. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

5. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 23. 7. 2020.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25. 10. 1995, čj. [spisová značka] [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že žalobce (dříve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) měl za povinnou [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 48 477 Kč a právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 940 Kč.

8. Z usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 22. 11. 2004, čj. [číslo jednací], soud zjistil, že provedením exekuce k vymáhání pohledávky žalobce proti [jméno] [příjmení] byla pověřena soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Exekuční řízení probíhalo pod sp.zn. [spisová značka].

9. Z vyrozumění soudní exekutorky ze dne 15. 1. 2009, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že exekuce skončila, neboť pohledávka oprávněného byla zcela vymožena. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci zaslal vyrozumění o skončení exekuce a zániku pověření k provedení exekuce z důvodu vymožení pohledávky oprávněného, jejího příslušenství a nákladů exekuce. Z doručenky datové schránky ID [číslo] bylo zjištěno, že sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo žalobci doručeno dne 16. 7. 2020.

10. Z doručenky datové schránky ID zprávy [číslo] bylo zjištěno, že dne 26. 5. 2020 byla žalobci doručena obžaloba na soudní exekutorku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve které bylo obžalované ve skutku 69. obžaloby kladeno za vinu, že v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] byla žalobci způsobena škoda ve výši 50 417 Kč v důsledku řádného nevyplacení vymožené částky.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2021, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] byla uznána vinnou zločinem zpronevěry dle § 206/1, 5 a) t.z. a zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 239 odst. 1 c), odst. 3 a), b) t.z. Jedním ze skutků, který k jejímu odsouzení vedl, bylo pod bodem 69. právě nevyplacení vymoženého plnění žalobci v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 50 417 Kč (již po zohlednění nákladů exekuce); ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2021. č.j. [spisová značka] pak soud zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 11. 2021.

12. Z exekučního spisu [spisová značka] soud zjistil, že soudní exekutorka žalobce neinformovala o vymoženém plnění a o skončení exekuce.

13. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 23. 7. 2020 a potvrzení [stát. instituce] ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce uplatnil předběžně nárok u žalované dne 23. 7. 2020. Ze stanoviska žalované ze dne 20. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná z důvodu promlčení nárok žalobce neuznala a předběžně neplnila ničeho.

14. Soud dospěl ve věci k závěru o skutkovém stavu, který koresponduje se skutkovými zjištěními uvedenými výše, na které soud odkazuje. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel (výpis z OR žalobce; listiny týkající se exekucí vůči jiným povinným žalobce).

15. Ve věci byla aplikována zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

16. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle ust. § 13 odst. 1zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

21. Podle § 32 zákona, se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

22. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Podle § 14 odst. 1 zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, dle odst. 3, je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 zákona, se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Činnost soudního exekutora je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb., bez možnosti liberace.

27. Zákonem č. 396/2012 Sb., byl s účinností od 1. 1. 2013 novelizován § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 zákona je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

28. Dle znění exekučního řádu účinného v době, kdy nesprávný úřední postup nastal (nejpozději 26. 11. 2012, kdy byla exekuce ukončena) tak platilo, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Toto však nezbavuje stát odpovědnosti a je na žalobci, vůči komu svůj nárok žalobou uplatní.

29. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní legitimace státu a odpovědnost se řídí zákonem č. 82/1998 Sb.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, podmínka pro projednání věci před soudem je tak splněna (§ 15 odst. 2 zákona).

31. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence byť jednoho z těchto předpokladů je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

32. Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s činností soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při provádění exekuce k vymožení pohledávky žalobce, jelikož exekutorka dluh vymohla, avšak žalobci nikdy nevyplatila.

33. Zák. č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem exekutorky [anonymizována dvě slova]. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

34. Soud, viz výše, má za prokázané, že v exekučním řízení vedeném původní exekutorkou [anonymizována dvě slova]. [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vymoženo touto exekutorkou na pohledávku žalobce proti povinné [jméno] [příjmení] 50 417 Kč a že toto plnění nebylo žalobci touto exekutorkou, ani následně jiným subjektem, vyplaceno.

35. V dané souvislosti soud uzavírá, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2321/2016 ze dne 2. 11. 2016).

36. K nesprávnému úřednímu postupu došlo v roce 2009, tedy ještě v té době nebyla platná a účinná úprava ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu ukládající povinnost veškeré vymožené finanční prostředky vyplatit oprávněnému, a to ve lhůtě 30 dnů od doby, kdy je obdržel, resp. do 30 dnů od sdělení čísla účtu ze strany žalobce, příp. ve lhůtě stanovené dle dohody. I v době, kdy tato výslovná úprava nebyla zakotvena, však bylo smyslem exekuční činnosti práv prostřednictvím speciálních zmocnění, daných právě exekutorovi, vymoci plnění po dlužníku oprávněného za účelem předání získaného plnění oprávněnému, který takovýmito pravomocemi nedisponuje. Je tedy nepochybným, že jednání exekutorky, která využije svých zmocnění k vymožení dluhu pro oprávněného, avšak toto mu poté již nevydá, je nepochybně postupem nesprávným, odporujícím smyslu exekučního řízení.

37. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má za této situace (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. Odpovědnost státu není upřednostněna a zakládá poškozenému možnost uplatnit nárok jak vůči státu, tak vůči soudnímu exekutorovi současně (nezávisle) s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti oběma odpovědným osobám zanikne plněním jedné z nich nárok vůči druhé, a to v rozsahu poskytnutého plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1176/2012, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 825/2014).

38. Odpovědnostní titul ve vztahu k žalované tak je dán.

39. V řízení bylo prokázáno, že bývalá soudní exekutorka [anonymizována dvě slova] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vymohla na pohledávku žalobce proti povinné [jméno] [příjmení] ve výši 50 417 Kč a že toto plnění nebylo žalobci touto exekutorkou, ani následně jiným subjektem, vyplaceno. Žalobci tak vznikla v této výši škoda v příčinné souvislosti s pochybením exekutora (nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty první, zákona č. 82/1998 Sb.), tedy za tuto odpovídá žalovaná. Pokud jde o závěry ohledně přesné výše zjištěné škody ve výši 50 417 Kč, odkazuje soud na závěry učiněné v rámci skutkových zjištění výše.

40. Žalobce se žalobou domáhá škody v částce nižší, konkrétně 46 417 Kč, tedy tato výše škody je důvodnou, když žalobci obecně svědčí nárok na náhradu škody až ve výši 50 417 Kč.

41. Jelikož byl prokázán jak odpovědnostní titul, tak škoda, tak příčinná souvislost, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

42. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, pak otázkou, k jakému okamžiku se váže počátek běhu promlčecí lhůty nároků na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2712/2019, v němž dovodil, že tříletá subjektivní promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 1 věty první OdpŠk začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/ 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech souzené věci to znamená, že o vzniku škody, spočívající s ohledem na skutkové vymezení nároku v žalobě v tom, že žalobci vymožená částka nebude soudní exekutorkou vyplacena, se žalobce dozvěděl až v době, kdy mu muselo být zřejmé, že soudní exekutorka si vymožené plnění neoprávněně přisvojila a odmítá je vydat, tedy až dne 16. 7. 2020 kdy byl žalobci doručen přípis [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 7. 2020, jímž žalobce vyrozuměl o zániku exekuce, jakož i samotné vyrozumění o zániku exekuce z 15. 1. 2009.

43. Žalobce se o vzniku škody dozvěděl dne 16. 7. 2020, nárok předběžně uplatnil dne 23. 7. 2020 a žalobu podal dne 10. 5. 2022, z čehož se podává, že tříletá promlčení lhůta byla s odkazem na § 32 odst. 1 a § 35 OdpŠk zachována a nárok promlčen není.

44. Žalobce se v daném případě domáhá na žalované náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem soudní exekutorky spočívající v nevyplacení vymoženého plnění. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se promlčuje vždy v jediné, a to subjektivní promlčecí době, která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl (tj. když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah), nikoliv v objektivní promlčecí lhůtě, jež by počínala běžet okamžikem, kdy došlo ke škodné události v podobě nesprávného úředního postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2019, spis. zn. 30 Cdo 3338/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, spis. zn. 28 Cdo 590/2011). Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dověděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 8. 2011, spis. zn. 28 Cdo 590/2011).

45. K námitce žalované ohledně marného uplynutí objektivní promlčecí lhůty tak soud uvádí, že objektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 2 OdpŠk se nevztahuje na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, pro kterou se uplatní toliko subjektivní promlčecí lhůta podle odst. 1 tohoto ustanovení. Nad rámec tohoto soud doplňuje, že i pro běh objektivní promlčecí lhůty, v případech, kdy tato zakotvena je, dovolací soud dovodil, že subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako promlčecí lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (NS 30 Cdo 1964/2013).

46. Relevantní tak není ani okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o podání obžaloby (26. 5. 2020), i když ani tak by nárok promlčen nebyl. Závěr o tom, že by se žalobce o vzniku škody dozvěděl ještě dříve, byl přitom v řízení vyvrácen, žalovaná jej obecně zakládala jen na tom, že fakticky byla exekuce ukončena v roce 2009, což se ale žalobce dozvěděl až právě 16. 7. 2020. Toto podporuje i závěr přijatý v usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2712/2019 (s odkazem na NS sp. zn. 30 Cdo 2082/2015), kdy dovolací dospěl k závěru, že oprávněný může důvodně spoléhat, že postup soudního exekutora bude v souladu se zákonem a že soudní exekutor bude samostatně plnit své zákonem stanovené povinnosti, přičemž ze žádného právního předpisu neplyne, že by oprávněný měl obecně povinnost sledovat stav exekuce a korigovat případné prohřešky exekutora a naopak primárně by stát měl prostřednictvím dohledu [stát. instituce] dbát na to, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností soudních exekutorů.

47. Prodlení žalované nastalo dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne 23. 7. 2020, vzhledem k tomu, že poslední den lhůty pro předběžné projednání nároku by připadal na sobotu 23. 1. 2021, posouvá se dle § 607 občanského zákoníku poslední den lhůty na pracovní den nejblíže následující, tedy na pondělí 25. 1. 2021, a proto se žalovaná dostala do prodlení dne 26. 1. 2021. Požadavek na přiznání úroků z prodlení za dobu od 24. 1. 2021 do 25. 1. 2021 proto soud zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl neúspěšný jen v nepatrné části. Žalobci vznikly náklady vynaložené na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a na náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) dle tarifní hodnoty sporu 46 417 Kč, čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT odměna za 2 úkony právní služby á 2 980 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 14. 7. 2022, neboť soud žádal pouze procesní stanovisko k rozhodnutí bez jednání, nikoli vyjádření ve věci, v němž žalobce pouze rekapituluje již dříve sdělené. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K odměně náleží i 21 % DPH, neboť advokát je plátcem této daně. Celkem náklady žalobce činily 9 938 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s .

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení