27 C 88/2024 - 208

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 115 267 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 815 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 88 452 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 860 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 5. 2024 domáhal náhrady škody v podobě výdajů na obhajobu a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání které bylo vůči žalobci zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 27. 7. 2021 pro trestný čin poškození věřitele dle § 222 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Skutek byl do té doby celkem 7 let prověřován, ve třech případech odložen. Žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem [adresa] ze dne 4. 7. 2023 sp. zn. [Anonymizováno]. Rozsudek byl potvrzen usnesením [jméno FO] ze dne 14. 11. 2023 sp. zn. [Anonymizováno]. Na nákladech obhajoby žalobce požadoval 26 136 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 112 000 Kč. K nemajetkové újmě uvedl, že jeho trestní stíhání trvalo 2 roky a necelé 4 měsíce. Výši zadostiučinění dovodil z částky 48 000 Kč za rok trvání trestního stíhání. Informace o jeho trestním stíhání byla veřejná, neboť insolvenční správce coby oznamovatel podával informace insolvenčnímu soudu. Bylo zasaženo do jeho profesní a osobní cti, došlo k narušení jeho pocitu osobní pohody, měl obavy ze ztráty lepší budoucnosti. Na jeho osobní péči byla odkázána manželka. Trpěl dlouhodobým pocitem nejistoty, úzkostmi a stresem. Stres vyústil v nemožnost obstarat základní potřeby. Došlo rovněž ke zhoršení jeho zdravotního stavu, konfliktům v rodině a zhoršení vztahu s manželkou. Manželka byla netrpělivá, musel jí opakovaně vysvětlovat, že se ničeho nedopustil. Měl pocity izolovanosti, bezbrannosti a odsouzení ze strany přátel a příbuzných. Nedůvodnost trestního stíhání měla plynout z odůvodnění zprošťujícího rozsudku. Nároky uplatnil u žalované dne 12. 2. 2024, žalovaná jeho žádost v šestiměsíční lhůtě neprojednala. Při jednání soudu žalobce doplnil, že se nedomáhá odškodnění za poškození zdraví coby samostatný nárok ani nepožaduje odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení. Délku řízení uváděl pouze coby aspekt nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. 2) K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně dopadů trestního stíhání do osobní sféry žalobce uvedl, že od roku 2016 byla v insolvenčním rejstříku ve věci vedené u [jméno FO] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] zveřejněna informace o tom, že insolvenční správce podal na žalobce a jeho syna trestní oznámení. Insolvenční správce dále v žalobě na obnovu řízení citoval důkazy z trestního spisu, vyvozoval domněnky, uváděl spisové značky tr. řízení aj. Uváděné má být dostupné na webu ISIR v neanonymizované podobě a přispělo k narušení osobní cti žalobce. Insolvenční správce měl být veden koordinovanou snahou poškodit žalobce a jeho syna, kdy měl být osobně propojen s věřiteli dlužníka. Dále žalobce zopakoval tvrzení uvedená již v žalobě a doplnil, že se nemohl socializovat a kontaktovat se s ostatními, mj. s ohledem na komplikovanost vysvětlování možného jeho trestního postihu. Je důchodcem, jeho zdravotní stav se v průběhu tr. stíhání zhoršil natolik, že od 12. 9. do 16. 9. 2024 byl hospitalizován za účelem [Anonymizováno] kvůli zdravotním komplikacím spojeným s [Anonymizováno]. Na den 13. 11. 2024 mu byl stanoven termín operačního výkonu [Anonymizováno]. Okamžiky byl odkázán na péči své rodiny a i v současném stavu vyžaduje zvýšenou pozornost. Jako srovnávací judikaturu uvedl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, č. j. 70 Co 282/2017 – 178, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 21 Co 138/2020 – 467. 3) Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala, že u ní žalobce dne 12. 2. 2024 uplatnil žalované nároky a existenci nezákonného rozhodnutí vydaného vůči žalobci v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve stanovisku ze dne 6. 8. 2024 žalobci poskytla na náhradě škody v podobě výdajů na obhajobu 22 869 Kč, v rámci nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. U nákladů obhajoby sporovala následující úkony právní služby či poskytla nižší výši, než kterou žalobce požadoval: 23. 8. 2021 – stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání – dle žalované náleží žalobci odměna ve výši mimosmluvní odměny, 5. 4. 2022 – sepis písemného podání – sdělení k probíhajícím úkonům ze strany OČTŘ a upozornění na významné skutečnosti – úkon nedohledala, a 4. 7. 2023 – účast u vyhlášení rozsudku – žalobci přiznala odměnu ve výši mimosmluvní odměny. Ve zbytku souhlasila a vyúčtováním žalobce. K náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání uvedla, že žalobce vyzvala k upřesnění, zda se domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení či nezákonného trestního stíhání. Žalobce jí sdělil, že se domáhá odškodnění z obou titulů v souhrnné výši 112 000 Kč. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 5 let, ale uložení nepodmíněného trestu na horní hranici trestní sazby žalobci nehrozilo. Dopady trestního stíhání žalobce měla za obecného charakteru, kdy žalobce je již důchodcem a víc jak 5 let nevykonával žádnou činnost. Trestná činnost měla nastat v rámci insolvenčního řízení vedeného u [jméno FO] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] dlužníka [právnická osoba], v níž byl žalobce jednatelem. Činnost společnosti byla ovlivněna již konkursem, který byl nařízen již v roce 2015. Insolvenční spis přitom neobsahuje informaci ohledně trestního stíhání žalobce. Věc nebyla ani medializována. Žalobce byl stíhán společně se svým synem, což samo o sobě může vyvolat konflikty v rodině. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobce uvedla, že již při výslechu u policejního orgánu žalobce uváděl, že se dlouhodobě potýká se zdravotními problémy, a to konkrétně s [Anonymizováno]. V roce 2022 podstoupil operaci [Anonymizováno]. Délku trestního stíhání shledala za přiměřenou. 4) Soud zastavil řízení co do částky 22 869 Kč usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 27 C 88/2024 - 191, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalované, Usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2025. 5) Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu ve výši 3 267 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 112 000 Kč. 6) Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil žalované nároky předběžně u žalované dne 12. 2. 2024. Žalovaná sdělila žalobci ve stanovisku ze dne 6. 8. 2024, které bylo doručeno žalobci dne 7. 8. 2024, že mu poskytuje na náhradě nákladů obhajoby částku 22 869 Kč, vyplatila 8. 8. 2024 (shodně stanovisko žalované ze dne 6. 8. 2024 a bankovní výpis žalované ke dni 12. 8. 2024). 7) Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě či na základě shodných tvrzení stran učinil tato skutková zjištění: 8) Usnesením Policie ČR, [jméno FO], č.j. [Anonymizováno], ze dne 27. 7. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a [jméno FO] roční [Anonymizováno], jako obviněných ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1, 3 písm. a) tr. zkn. spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr.zkn. Žalobce převzal usnesení dne 4. 8. 2021, obhájce 3. 8. 2021. Žalobce prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] podal proti usnesení o zahájení tr. stíhání blanketní stížnost dne 3. 8. 2021, kterou odůvodnil dne 23. 8. 2021. Při výslechu dne 24. 11. 2021 žalobce uváděl, že má zdravotní problémy v současné době, a to s [Anonymizováno], se kterými se léčí 16 let. K psychologovi ani k psychiatrovi nechodí, s duševní poruchou se neléčí. Dne 5. 4. 2022 prostřednictvím obhájce [Jméno advokáta] učinil podání k policejnímu orgánu označené jako „sdělení k probíhajícím krokům ze strany orgánů činných v trestním řízení a upozornění na významné skutečnosti“ ve vztahu k obviněným [Jméno žalobce], ročník [Anonymizováno] a [Jméno žalobce], ročník [Anonymizováno], kde konstatoval, že policejní orgány, státní zástupce trvale ignorují existenci důkazů, které se nachází ve spise, a to znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], znalecký posudek [Anonymizováno]. [jméno FO] [právnická osoba]. Z hlediska posouzení údajné trestnosti jednání obviněných je nutno zkoumat otázky, kterými se dosud policejní orgán řádně nezabýval. Obvinění dále shrnují, co mají opomenuté znalecké posudky prokázat, a to tvrzení týkajících se prodeje automobilů a bytové jednotky. Podání doručeno 5. 4. 2022 policejnímu orgánu i státnímu zastupitelství. Při hlavním líčení dne 18. 11. 2022 žalobce byl po operaci [Anonymizováno]. Rozsudkem [adresa] ze dne 4. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno], byli podle § 226 písm. b) tr.ř. obžalovaní [Jméno žalobce], ročník [Anonymizováno] a [Jméno žalobce] ročník [Anonymizováno] zproštěni obžaloby, ve kterém byl spatřován přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zkn. ve spolupachatelství podle § 23 tr. zkn., neboť nebylo prokázáno, že se jedná o trestný čin. Rozsudek nabyl právní moci vůči žalobci dne 14. 11. 2023 ve spojení s usnesením [jméno FO] ze dne 14. 11. 2023, č. j. [Anonymizováno]. Dne 4. 7. 2023 se konalo pouze vyhlášení rozsudku v čase 13.00 hod. až 13.10 hod., přítomen byl obhájce (viz. spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] vč. usnesení Policie ČR, [jméno FO], č.j. [Anonymizováno], ze dne 27. 7. 2021, doručenky, blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 8. 2021, odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 8. 2021, protokolu o výslechu žalobce ze dne 24. 11. 2021, podání označené jako „sdělení k probíhajícím krokům ze strany orgánů činných v trestním řízení a upozornění na významné skutečnosti“ ze dne 5. 4. 2022 včetně doručenek, protokolu o hlavním líčení konaném dne 18. 11. 2022, protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 7. 2023, rozsudku [adresa] ze dne 4. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno], a usnesení [jméno FO] ze dne 14. 11. 2023, č. j. [Anonymizováno], 9) Obhájce [Jméno advokáta] vyúčtoval žalobci za obhajobu v trestním řízení částku 26 136 Kč (viz. faktura vystavená [právnická osoba] č. [hodnota]). Žalobce uhradil obhájci odměnu dne 19. 2. 2024 (viz. výpis z účtu [právnická osoba] ke dni 19. 2. 2024). 10) Žalobce byl od 12. 9. do 16. 9. 2024 hospitalizován k plánovanému operativnímu řešení [Anonymizováno], operace proběhla 13. 9. 2024, kdy mu byl extrahován [Anonymizováno]. Byl propuštěn do domácí ambulantní. Dne 13. 11. 2024 měl být přijat k plánované operaci s diagnózou [Anonymizováno] (viz. žádost o předoperační vyšetření a propouštěcí zpráva ze dne 12. 9. 2024). 11) Informace o trestním stíhání žalobce byla částečně zveřejněna v aplikaci ISIR na webu [Anonymizováno] v rámci insolvenčního řízení vedeného u [jméno FO] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] dlužníka [právnická osoba] Insolvenčním správcem je [právnická osoba] jednající [tituly před jménem] [jméno FO]. Konkrétně v doplnění žaloby ze dne 5. 10. 2016 (v oddílu C – incidenční spory pod položkou [Anonymizováno]) insolvenční správce uvádí, že na jednatele společnosti dlužníka bylo podáno dne 15. 6. 2016 oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu. Jednatelé, tedy [Jméno žalobce], ročník [Anonymizováno] a [Jméno žalobce], ročník [Anonymizováno], mohli v dané věci jednat s úmyslem tzv. vyvést nemovitý majetek ze společnosti tak, aby se z něj nemohli uspokojit věřitelé. K důkazu označil spis Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno] (viz. doplnění žaloby ze dne 5. 10. 2016 v oddílu C – incidenční spory pod položkou [Anonymizováno]). Ve zprávách o činnosti insolvenčního správce je uvedeno „dokumenty trestního spisu prosíme anonymizovat“. V jedné zprávě je v příloze označeno usnesení [adresa] či Policie ČR a jednací číslo (viz. zprávy o činnosti insolvenčního správce ke dni 1. 12. 2020, 20. 4. 2021, 21. 9. 2021, 2. 3. 2023, 18. 10. 2023 ke sp. zn. [jméno FO] [insolvenční spisová značka] ve věci dlužníka [právnická osoba]). V některých dalších listinách z předmětného spisu dlužníka [právnická osoba] jsou odkazy na listiny z trestního řízení a uvedena spisová značka řízení (viz. odvolání insolvenčního správce ve věci rozhodnutí [jméno FO], č.j. [incidenční spisová značka] ze dne 16. 12. 2016, usnesení Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne 28. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], rozsudek [jméno FO] ze dne 14. 9. 2017, č.j. [Anonymizováno], rozsudek [jméno FO] ze dne 16. 12. 2016, č. k. [incidenční spisová značka]). V žalobě na obnovu řízení podanou insolvenčním správcem proti [Anonymizováno] je odkaz na důkazy z trestního řízení a v textu je uvedeno, že na základě usnesení policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání osoby [jméno FO], jednatele dlužníka bez uvedení roku narození (viz. žaloba na obnovu řízení ve věci žalobce [právnická osoba] proti [Anonymizováno] z 11. 11. 2020). 12) Svědek [Jméno žalobce] syn žalobce, který byl s žalobcem rovněž trestně stíhaný, vypověděl, že zahájení tr. stíhání bylo pro ně oba šokující a nesli to jako osobní křivdu. S rodinou žijí ve velmi blízkém vztahu, jsou v denním kontaktu. Trestní stíhání je lidsky poškodilo, měli rozpory v rodině a obavy, aby nešli do vězení za něco, co neudělali. Trestní stíhání jim zničilo 7 let života. Manželka žalobce má velmi vážnou diagnózu, žalobce se o ni staral a přestal v této souvislosti podnikat. Mělo se tak stát v průběhu tr. stíhání. Žalobce měl udržovanou fázi [Anonymizováno] přičemž podle svědka došlo ke zhoršení stavu kvůli stresu. K výraznému zhoršení mělo dojít v roce 2023. Nyní už několik měsíců žalobce bojuje v nemocnici o život. Žalobce mu v průběhu tr. stíhání několikrát říkal, že ho kauza psychicky týrá, nemohl spát, měl noční můry. Obecně ale fungoval normálně, staral se o manželku. Manželka žalobce zpočátku dělala velké scény, žalobce se svědkem se jí to snažili vysvětlit. Přesto manželka žalobce podporovala. Dále uvedl, že s žalobcem vede záměr na výstavbu nemovitostí a sousedka jim sdělovala, že proti nim bude bojovat, aby nepostavili. Dostala se k informacím a naznačila svědkovi, že ví o této kauze a trestním stíhání, že jsou lumpové (viz. výpověď syna žalobce). 13) Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Další důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti a účastnický výslech žalobce nebylo možné provést z důvodu špatného zdravotního stavu žalobce. Sám ostatně na svém výslechu netrval a nežádal jej provést. Skutkový závěr odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním, na která soud ve stručnosti odkazuje. 14) Po právní stránce posoudil soud věc takto: 15) Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 16) Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 17) Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 18) Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 19) Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu. 20) Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb., neboť u žalované předběžně uplatnil žalované nároky. 21) Žalobce požadoval náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. Existence nezákonného rozhodnutí je v daném případě splněna, neboť na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání i o vazbě žalobce je nutno hledět jako nezákonné s ohledem na zproštění žalobce v následném trestním stíhání, a proto se soud zaměřil na příčinnou souvislost a případný vznik škody. 22) K nároku na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu: 23) Dle shora citovaného ust. § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje toliko náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a že náklady zastoupení zahrnují účelně vynaložené náklady na hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejichž výše se určí dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). 24) Spornými zůstaly následující úkony obhajoby (v rozsahu částky 3 267 Kč): - 23. 8. 2021 – stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání (1/2 odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny) – obhájci náleží dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006 s tím, že úkon byl proveden před novelou advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025); soud proto oproti žalované nic navíc nepřiznal; - 5. 4. 2022 – sepis podání „sdělení k probíhajícím úkonům ze strany OČTŘ a upozornění na významné skutečnosti (1 úkon) – soud na rozdíl od žalované úkon shledal účelným a podřadil jej pod § 11 odst. 1 písm. d) AT (písemné podání ve věci samé), neboť se žalobce v podání vyjadřoval k prováděnému dokazování a uváděl relevantní skutečnosti k postupu OČTŘ včetně konkrétnímu dokazování v řízení; zároveň bylo prokázáno, že podání bylo doručeno policejnímu orgánu a státnímu zastupitelství; - 4. 7. 2023 – účast u hlavním líčení (1/2 odměny) – vyhlášení rozsudku – soud shodně s žalovanou uzavřel, že za úkon náleží odměna ve výši mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2 písm. f) AT za účast při vyhlášení rozhodnutí. Soud tak přiznal žalobci navíc částku 1 815 Kč sestávající se z odměny za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (písemné podání nebo návrh ve věci samé) ze dne 5. 4. 2022 ve výši 1 200 Kč dle § 10 odst. 3 písm. b) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s § 12 odst. 4 AT z důvodu společné obhajoby, režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 AT a 21 % DPH ve výši 315 Kč. 25) K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání. 26) V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újmy vznikla. 27) Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). 28) Povaha trestní věci: 29) Žalobce byl stíhán pro přečin poškození věřitele § 222 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Žalobci hrozil nepodmíněný trest až na 5 let, nicméně s ohledem na bezúhonnost žalobce lze soudit, že by nedošlo k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Povaha věci s sebou nenese vyšší míru odsouzení jako například trestné činy proti životu a zdraví aj. Žalobce nebyl stíhán vazebně. Kauza nebyla medializovaná. 30) Délka trestního řízení: 31) Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce trvalo 2 roky a necelé 4 měsíce. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. Postup orgánů činných v trestním řízení dle názoru soudu nelze hodnotit jako excesivní. Soud stanovil počátek trestního stíhání ke dni sdělení obvinění, kterým trestní stíhání fakticky započalo. Soud neshledal důvod zohlednit předcházející období z důvodů uváděných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21. Žalobce ani netvrdil z tohoto období významné dopady do jeho života. Nutno podotknout, že prověřování je vedeno vůči věci a až trestní stíhání proti konkrétní osobě. Náhrada újmy je tak přiznávána z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž bylo vzneseno obvinění, ve smyslu § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk. Za takové rozhodnutí nelze považovat rozhodnutí policejního orgánu o odložení či zahájení úkonů trestního řízení. Okolnosti případu žalobce jsou zcela odlišné od případu, v němž byl vydán výše uvedený nález Ústavního soudu, resp. žalobce žádné konkrétní tíživé okolnosti z fáze prověřování ani netvrdil. Soud se tak tímto obdobím blíže nezabýval. 32) Následky způsobené v osobní sféře poškozeného: 33) Újma měla dle žalobních tvrzení spočívat v zásahu do osobnostní sféry žalobce a jeho pověsti. Žalobce měl trpět stresem, nejistotou a obavami o budoucnost. Mělo dojít ke zhoršení jeho zdravotního stavu a konfliktům v rodině, zejm. s jeho manželkou. Na jeho osobní péči byla odkázána manželka. Jeho stres měl vyústit v nemožnost obstarat základní potřeby. Měl pocity izolovanosti, bezbrannosti a odsouzení ze strany přátel a příbuzných. Taktéž měla být informace o jeho tr. stíhání veřejná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpěl stresem, nejistotou ohledně výsledku řízení a špatně spal (výslechem syna žalobce). Informace o jeho trestním stíhání byla uveřejněna v insolvenčním spise společnosti, ve které působil jako jednatel a společník, což soud shledal jako částečné poškození pověsti žalobce. Zároveň je nutné uvést, že informaci poskytl insolvenčnímu soudu insolvenční správce. Zásah do profesní sféry nebyl dostatečně tvrzen ani prokázán. Dále bylo prokázáno, že docházelo ke konfliktům s manželkou, nicméně ta jej dle výpovědi syna žalobce přesto podporovala. Více jí však musel vše vysvětlovat. Žalobce byl tr. stíhán spolu se svým synem, tudíž ke konfliktům v rodině zcela jistě přispěla i tato skutečnost. Žalobce se staral o manželku kvůli jejímu dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu. Naopak nebylo prokázáno, že by došlo k paralyzování žalobce v obstarávání jeho základních životních potřeb, to syn žalobce přímo vyloučil. Taktéž soud nemá za prokázané, že by došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce kvůli trestnímu stíhání. Žalobce měl závažné zdravotní problémy ještě před sdělením obvinění a rovněž je ve vyšším věku. Samostatného odškodnění náhrady škody na zdraví žalobce nežádal. 34) Soud po zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 25 000 Kč. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodňuje výše hrozícího trestu odnětí svobody až na 5 let a zásah do osobnostní sféry žalobce, zejm. jeho psychického stavu a poškození pověsti a cti žalobce. 35) Soud přitom dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Soud věc porovnal s případem řešeným v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 142/2018 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 260/2019), kde trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců, tedy bylo kratší než u žalobce, pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zkn. Poškozenému hrozil stejně jako žalobci trest až 5 let či zákaz činnosti, rovněž nebyl jako žalobce vazebně stíhán. Byly prokázány zásahy do profesní oblasti, s ohledem na psychický stav došlo k zásahům do rodinného života. Poškozený měl stejně jako žalobce zdravotní komplikace, což nebylo vyvoláno trestním stíháním. Měl obavy z odsouzení. Bylo přiznáno 10 000 Kč. Dále soud porovnal případ s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 214/2020 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 338/2021), kde probíhalo trestní stíhání 686 dnů pro trestný čin zpronevěra dle § 206 odst. 1, 3 tr. zkn., hrozil stejný trest jako žalobci, tedy až na 5 let, vazebně nebyl stíhán stejně jako žalobce. Došlo k částečnému zásahu do profesního života poškozeného, k zásahům do osobní sféry, kdy poškozený byl frustrován, cítil se ve stresu, v nejistotě, trpěl nespavostí. Obdržel zadostiučinění v penězích ve výši 20 000 Kč. Dále soud provedl srovnání s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 27/2018, kde trestní stíhání trvalo kratší dobu než u žalobce, a to 1 rok. Poškozený byl tr. stíhán pro pojistný podvod dle § 210 odst. 2, 4 tr. zkn. ve spolupachatelství podle § 23 tr. zkn., hrozil stejný trest jako žalobci až na 5 let. Poškozený nebyl vazebně stíhán. Byly u něj prokázány zásahy do profesní oblasti, do rodinného života a osobní sféry. Poškozený trpěl nespavostí, stresem, pocitem zoufalství, beznaděje. Oproti žalobci byl poškozený nejdříve uznán vinným. Trestní stíhání poškozeného bylo zahájeno až po pěti letech od spáchání trestného činu, tedy fáze prověřování byla jako u žalobce delší. 36) Naopak soud se neztotožnil s judikaturou předloženou žalobcem. Žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 70 Co 282/2017, kdy šlo o případ poškozování věřitele, kde hrozil nízký trest, trestní stíhání trvalo necelých 20 měsíců a byla přiznána částka 137 666 Kč, tedy za 14 měsíc trestního stíhání částka 7 245 Kč. Oproti žalobci byl poškozený ohrožen ve své profesi, což se nestalo v případě žalobce. Žalobce rovněž nebyl v souvislosti s trestním stíháním výrazně diskreditována v místě svého bydliště, nebyla záměrně a veřejně zhoršena jeho osobní a profesní pověst z důvodu stigmatizace a nevybíravého způsobu sdělení informací, které měly být tajné. Ani rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 138/2020 soud nemá za přiléhavé, neboť poškozený byl stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě a dále pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku po dobu 3 let a 8 měsíců. Poškozenému hrozil vyšší trest než žalobci, a to až na 8 let. Věc byla oproti žalobci medializovaná, u poškozeného byly zjištěny výrazné zásahy do profesního života. Poškozený byl rovněž veřejně známou osobou působící na veřejných funkcích. 37) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (1 815 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobce vzal žalobu zpět co do částky 22 869 Kč před uplynutím šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání žalovanou a žalobu v částce 1452 Kč soud zamítl). 38) V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou více nároků, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 76 136 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobce byla v řízení úspěšný v rozsahu 68 % a žalovaná v rozsahu 32 %. Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %. 39) Žalobci vznikly náklady v celkové výši 27 389 Kč, které jsou tvořeny - zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 8 360 Kč (2x 4 180 Kč) dle tarifní hodnoty 76 136 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (písemné podání ze dne 8. 1. 2025 a účast na jednání soudu dne 14. 1. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve spojení s § 9a odst. 2 advokátního tarifu dle tarifní hodnoty 56 136 Kč, v celkové výši 6 760 Kč (2x 3 380 Kč), - 1x odměnou právního zástupce za úkon 1 právní služby (účast u jednání soudu dne 4. 2. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve spojení s § 9a odst. 2 advokátního tarifu dle tarifní hodnoty 28 267 Kč, v celkové výši 2 260 Kč, - 2x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč), - 3x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 4 059 Kč. 40) Náklady řízení žalobce tak celkem činí 9 860 Kč, což odpovídá 36 % z 27 389 Kč. 41) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu a v rámci rovnosti účastníků byla stejná lhůty poskytnuta žalobci u náhrady nákladů řízení.

Poučení