27 C 89/2019-166

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 28. 3. 2017 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou původně Městskému soudu v [obec] dne 20. 11. 2018 a postoupenou zdejšímu soudu dne 10. 4. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobkyně si podle smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016 půjčila od žalované [částka], když [částka] obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy a zbytek ve výši [částka] jí byl poukázán na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 22. 2. 2017 bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Půjčka byla zajištěna zástavou k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví], pro kat. úz. Královo - [příjmení], obec Brno, vedené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, pracoviště [okres] O půjčce byl sepsán Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], notářský zápis dne 22. 11. 2016, čj. NZ [číslo], N 1316/2016, se svolením k vykonatelnosti, když žalobkyně obsah tohoto zápisu vzhledem k úrokům a výši smluvní pokuty považovala za neplatný. Žalobkyně dne 9. 2. 2017 půjčku v rozsahu [částka] vrátila díky výhrůžkám od žalované, že pokud nevrátí tuto částku namísto ujednaných [částka], nedojde k uvolnění bytu ze zástavy. Žalobkyně z obavy ze ztráty bytu uvedenou částku žalované uhradila, čímž přeplatila půjčku o částku [částka], jíž žalovaná přijala bez právního důvodu a doposud ji žalobkyni nevrátila. V březnu 2017 zaslala žalobkyně žalované výzvu k vrácení přeplatku prostřednictvím JUDr. [anonymizováno], advokáta z [obec], [ulice a číslo], jež se však vrátila nevyzvednuta. Rovněž předžalobní výzva ze dne 27. 8. 2018 zaslaná JUDr. [příjmení] se vrátila nevyzvednuta.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že se žalobkyní uzavřela dne 22. 11. 2016 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka], jenž byl k písemné žádosti žalobkyně žalovanou poskytnut dne 22. 11. 2016. Ve smlouvě o úvěru se účastnice dohodly na podmínkách, jež žalobkyně následně porušila, konkrétně povinnost podle bodů 6. 8. smlouvy o úvěru zasílat pravidelné písemné zprávy o celkových majetkových, výdělkových a rodinných poměrech, dále pojistit předmět zástavy a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 14 dní od podpisu smlouvy o úvěru, dále uzavřít životní pojištění a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, a dále k povinnosti zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 25 dní od podpisu smlouvy o úvěru. Žalobkyně smluvní povinnosti neplnila, proto žalovaná v souladu s bodem 6. 8. smlouvy o úvěru využila svého práva úvěr zesplatnit, čímž došlo ke splatnosti doposud všech nesplatných nároků, a to jednak nároku na vrácení jistiny úvěru se smluvním úrokem ve výši [částka] a žalované vznikl nárok na úhradu smluvních pokut za jednotlivá porušení smlouvy o úvěru, konkrétně vzhledem k porušení povinnosti dle bodu 6. 8. smlouvy o úvěru žalované vznikl v souladu s bodem 6. 9. nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále vzhledem k porušení povinností dle bodu 8. 5. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v tomto bodě smlouvy, tj. na smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále se zřetelem k porušení povinnosti dle bodu 8. 6. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v tomto bodě smlouvy, tj. ve výši [částka]. Dle bodu 6. 13. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 6. 8., tj. z [částka], tj. celkem [částka]. Dle bodu 8. 9. smlouvy žalované vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 8. 5., tj. z [částka] a dle bodu 8. 6., tj. z [částka], tj. celkem [částka]. Účastnice se v bodu 6. 1. smlouvy dále dohodly na úroku z prodlení ve výši 0,01% z dlužné částky za každý den prodlení, který ke dni sepisu výzvy ze dne 20. 1. 2017 činil [částka]. V souladu se smlouvou o úvěru žalovaná žalobkyni písemně vyrozuměla o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu podáním ze dne 20. 1. 2017, zároveň jí sdělila, že využila práva zesplatnit úvěr a vysvětlila důvody pro zesplatnění, vyčíslila celkovou dlužnou částku a seznámila žalobkyni s jednotlivými částmi dluhu a vyzvala ji k úhradě dlužné částky [částka]. Na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala bez výhrad úhradou dlužné částky. Nárok na dlužnou částku, kterou jí žalobkyně uhradila, jednoznačně vyplynul ze smlouvy o úvěru v návaznosti na neplnění smluvních povinností žalobkyní. Pokud se žalobkyně seznámená s veškerými podmínkami úvěrové smlouvy a následky jejich neplnění dobrovolně rozhodla smluvní podmínky naprosto ignorovat, byla to pouze její vůle, kterou žalovaná nemohla jakkoliv ovlivnit. Závěrem žalovaná kategoricky nesouhlasí s tvrzením o neplatnosti notářského zápisu, když má za to, že tento splňuje veškeré zákonné náležitosti a výše úroků či smluvních pokut byla sjednána na základě dohody obou účastníků a v mezích zákona.

3. Soud rozhodl rozsudkem dne 27. 8. 2019, č. j. 27 C 89/2019-52 tak, že žalobu zamítl jako nedůvodnou a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení.

4. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, č. j. 53 Co 404/2019-82, rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

5. Podáním došlým soudu dne 21. 7. 2020 žalobkyně rozšířila žalobu o [částka] s příslušenstvím, soud tudíž připustil změnu žaloby samostatným usnesením ze dne 22. 9. 2020 podle § 95 o.s.ř. tak, že žaloba nadále zněla:„ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od 28. 3. 2017 do zaplacení“.

6. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak ze Smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016, z Notářského zápisu ze dne 22. 11. 2016, z bankovních výpisů o přijetí půjčky, z potvrzení ČSOB o úhradě částky [částka], z výpisu z obchodního rejstříku žalované a z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2018, z vyrozumění o zesplatnění úvěru a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2017 ve spojení se shodnými tvrzeními účastníků, že žalobkyně si dle smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016 půjčila od žalované částku [částka], když [částka] obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy a zbytek ve výši [částka] jí bylo poukázáno na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 22. 2. 2017 bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. Půjčka byla zajištěna zástavou k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví], pro kat. úz. Královo - [příjmení], obec Brno, vedené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, pracoviště [okres] O půjčce byl sepsán Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], platný notářský zápis dne 22. 11. 2016, č. j. NZ 1460/2016, N 1316/2016, se svolením k vykonatelnosti. Žalobkyně dne 9. 2. 2017 půjčku v rozsahu [částka] žalované vrátila. Ve smlouvě o úvěru se účastnice řízení dohodly na povinnostech žalobkyně jako dlužníka ze smlouvy o úvěru, jež žalobkyně porušila, konkrétně povinnost podle bodu 6. 8. smlouvy o úvěru zasílat žalované pravidelné písemné zprávy o celkových majetkových, výdělkových a rodinných poměrech, dále pojistit předmět zástavy a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, a dále k povinnosti zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 14 dní od podpisu smlouvy o úvěru, dále uzavřít životní pojištění a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, a dále k povinnosti zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 25 dní od podpisu smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ze shora uvedených smluvních povinností nesplnila ani jedinou, žalovaná v souladu s bodem 6. 8. smlouvy o úvěru využila svého práva úvěr zesplatnit, čímž došlo ke splatnosti doposud všech nesplatných nároků, a to nároku na vrácení jistiny úvěru se smluvním úrokem ve výši [částka] a žalované vznikl nárok na úhradu smluvních pokut za jednotlivá porušení smlouvy o úvěru, konkrétně vzhledem k porušení povinnosti dle bodu 6. 8. smlouvy o úvěru žalované vznikl v souladu s bodem 6. 9. nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále vzhledem k porušení povinností dle bodu 8. 5. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v tomto bodě smlouvy, tj. na smluvní pokutu ve výši [částka]. A dále vzhledem k porušení povinnosti dle bodu 8. 6. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v uvedeném bodě smlouvy, tj. ve výši [částka]. Dle bodu 6. 13. smlouvy žalované vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 6. 8., tj. z [částka] celkem [částka]. Dle bodu 8. 9. smlouvy žalované vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 8. 5., tj. ze [částka] a dle bodu 8. 6., tj. ze [částka], tj. celkem [částka]. Účastnice řízení se v bodu 6. 1. smlouvy dále dohodly na úroku z prodlení ve výši 0,01% z dlužné částky za každý den prodlení, který ke dni sepisu výzvy ze dne 20. 1. 2017 činil [částka]. V souladu se smlouvou o úvěru žalovaná žalobkyni písemně vyrozuměla o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu podáním ze dne 20. 1. 2017, ve kterém žalobkyni sdělila využití práva zesplatnit úvěr, zároveň jí vysvětlila důvody pro zesplatnění, vyčíslila celkovou dlužnou částku a z čeho se dluh skládá a vyzvala ji k úhradě dlužné částky [částka]. Na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala bez výhrad úhradou dlužné částky. V březnu 2017 zaslal právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] žalované výzvu k vrácení žalobkyní uplatňovaného přeplatku, stejné zopakovala žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2018 zaslanou JUDr. [příjmení] žalované. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016, z prohlášení zástavního věřitele o budoucím potvrzení zániku práva ze dne 30. 1. 2017, z modelace pojištění, že smlouvou o úvěru ze dne 22. 11. 2016 ve spojení s vyrozuměním o zesplatnění úvěru a ve spojení s výzvou k úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2017, že se účastnice řízení dohodly na podmínkách poskytnutí úvěru, konkrétně na splnění povinností jednak podle bodu 6.8. smlouvy o úvěru, tj. zasílat pravidelné písemné zprávy o celkových majetkových, výdělkových a rodinných poměrech, jednak 8.5. smlouvy o úvěru, tj. pojistit předmět zástavy a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, jednak k povinnosti zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 14 dní od podpisu smlouvy o úvěru, jednak dle 8.6. smlouvy o úvěru, tj. uzavřít životní pojištění a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch žalované, a dále k povinnosti zaslat úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a doklad potvrzující platbu pojistného žalované do 25 dní od podpisu smlouvy o úvěru. Žalobkyně smluvní povinnosti nesplnila, proto žalovaná v souladu s bodem 6.8. smlouvy o úvěru využila svého práva úvěr zesplatnit, čímž došlo ke splatnosti doposud všech nesplatných nároků spočívajících v nároku na vrácení jistiny úvěru se smluvním úrokem ve výši [částka], dále v nároku na úhradu smluvních pokut za jednotlivá porušení smlouvy o úvěru, konkrétně vzhledem k porušení povinnosti dle bodu 6.8. smlouvy o úvěru žalované vznikl v souladu s bodem 6.9. nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Vzhledem k porušení povinností dle bodu 8. 5. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v uvedeném bodě smlouvy, tj. na smluvní pokutu ve výši [částka]. Vzhledem k porušení povinnosti dle bodu 8.6. smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinnosti v uvedeném bodě smlouvy, tj. ve výši [částka]. Dle bodu [číslo] smlouvy žalované vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,30% denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 6.8.,tj. z [částka] celkem [částka]. Dle bodu 8.

9. Smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné smluvní pokuty dle bodu 8.5., tj. ze [částka] a dle bodu 8.6., tj. z částky [částka], tj. celkem [částka]. Účastnice se v bodu 6.1. smlouvy dále dohodly na úroku z prodlení ve výši 0,01% z dlužné částky za každý den prodlení, který ke dni sepisu výzvy ze dne 20. 1. 2017 činil [částka]. V souladu se smlouvou o úvěru žalovaná žalobkyni písemně vyrozuměla o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dluhu podáním ze dne 20. 1. 2017. V uvedeném písemném vyrozumění žalovaná žalobkyni sdělila využití práva zesplatnit úvěr, vysvětlila jí důvody pro zesplatnění, vyčíslila celkovou dlužnou částku a z čeho se dluh skládá a vyzvala ji k úhradě dlužné částky [částka]. Na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala úhradou dlužné částky, aniž by žalované sdělila své výhrady, či nespokojenost. Jak soud zjistil z modelace životního pojištění od [právnická osoba], k žádosti žalované, žalobkyně byla, byť ve vysokém věku 70 let v rozhodné době osobou, kterou pojišťovny běžně pojišťují, když uzavírají životní pojistky s osobami do 80 let věku, tudíž i nyní v roce 2021 je žalobkyně stále pojistitelná. Jak soud zjistil ze žádosti o poskytnutí půjčky sepsané žalobkyní, tato uváděla, že je starobní důchodkyní, že má nemovitost v osobním vlastnictví na adrese [adresa], je starobní důchodkyní, vdovou, sdílí společnou domácnost se svým synem, [jméno] [příjmení], jenž pobírá měsíční příjem ve výši [částka], měsíční výdaje žadatelky jsou nájemné [částka] měsíčně, výdaje na domácnost [částka] měsíčně, náklady na plyn, vodu a elektřinu činí [částka] měsíčně, náklady za telefon, mobil [částka] měsíčně a závazky [částka] měsíčně. Z uvedeného plyne, že žalovaná zjišťovala poměry žalobkyně před poskytnutím úvěru. Jak vyplynulo z e-mailu žalované zaslaného na adresu žalobkyně ze dne 28.11.2016, upozorňovala žalovaná jako poskytovatel úvěru žalobkyni, že při podpisu úvěrové smlouvy přislíbila žalobkyně obratem zaslat naskenované originály listin, které žalované předložila při podpisu úvěrové smlouvy, a to výpisy z bankovního účtu u [právnická osoba] za poslední tři měsíce, rozhodnutí o starobním důchodu, přislíbila zaslat výplatnice, avšak žalované tato dokumentace předložena nebyla, ačkoliv na to žalobkyni upomínala, tudíž žalovaná opětovně urgovala předložení příslušných listin. Jak soud zjistil z čestného prohlášení jednatele žalované, [jméno] [jméno] ze dne 25. 5. 2021, vyrozumění o zesplatnění úvěru a výzva k úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2017 jím byla podepsána a zaslána na adresu žalobkyně a rovněž i podpisy připojené k jeho jménu a obchodní firmě byly jeho podpisy.

7. Soud zamítl jako nadbytečný návrh na provedení důkazu výslechem jednatele žalované z důvodu hospodárnosti řízení, když žalovanou tvrzené skutečnosti byly dostatečně prokázány listinnými důkazy.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2395an zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen “o. z.“), která upravují smlouvu o úvěru, dále podle § 2048an o. z., která upravují smluvní pokutu a dále podle ustanovení zák. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění. V neposlední řadě pak podle ustanovení § 2991an o. z., jež upravují bezdůvodné obohacení. Soud se rovněž se zřetelem k názoru odvolacího soudu zabýval otázkou postavení žalobkyně jako spotřebitele ve vztahu k žalované a takto posuzoval i plnění žádaná žalovanou na žalované, zda-li byla vzata žalovanou od žalobkyně právem či nikoliv. Soud se zabýval otázkou, zda a zejména kdy nastala splatnost sankčních plnění, založených na oprávnění žalované úvěr zesplatnit. Kdy přesně uvedené právo žalované vzniklo, kdy je u žalobkyně uplatnila a zda se tak stalo v souladu se smlouvou a zákonem, když některá plnění žádala v kapitalizované podobě, tj. vypočtená za konkrétní období při absenci základních časových údajů o eventuálním vzniku takových nároků a jejich splatnosti. Soud vzal na zřetel, že žalobkyně byla ve smluvním vztahu k žalované v postavení spotřebitele, což vyplynulo ze samotné smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení. Soud tedy posoudil věc rovněž v mezích §§ 1810 až 1819 o. z. Podle § 1810 o. z. se ustanovení daného oddílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 cit. ust. k ujednání odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Podle § 1817 o. z. podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. Soud se rovněž zabýval otázkou, zda smluvní ujednání, na jejichž základě žalovaná sporná plnění přijala, neodporují požadavku přiměřenosti a nezakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Oprávněnost žalovanou přijatého plnění bylo zcela v pořádku vzhledem k charakteru zajišťovaného úvěru a vzhledem k neplnění povinností ze strany žalobkyně, a to i za situace, kdy žalovaná poskytnuté plnění podle úvěrové smlouvy ve výši [částka] měla zajištěno zástavou na nemovitostech. Soud vzal na zřetel rozhodnutí NS ČR sp. zn. Cpjn 200/2013, podle kterého ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy a za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši, resp. významu jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele.

9. Soud při posouzení věci vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně porušila smluvní povinnosti podle čl. 9 smlouvy o úvěru, čímž došlo ke splatnosti jistiny a dohodnutého úroku. Žalobkyně porušila povinnost uzavřít životní pojištění do 25 dnů od uzavření smlouvy, jakož i další povinnosti sjednané v čl. 9 smlouvy o úvěru. Splatnost jistiny úvěru a dohodnutého úroku nastala automaticky 26. den od uzavření smlouvy, tj. dne 18. 12. 2016, tudíž uvedeného dne byla žalobkyně povinna uhradit žalované částku [částka] spočívající v jistině a úroku. V důsledku porušení smluvních povinností pod čl. 9 smlouvy o úvěru, tj. uzavřít životní pojištění, vinkulovat pojistné plnění ve prospěch věřitele, a úřední ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a úředně ověřený doklad potvrzující platbu pojistného k dané pojistné smlouvě předložit žalované jako věřiteli do 25 dnů. Žalobkyně ani jednu z uvedených povinností nesplnila, proto žalované vznikl nárok na smluvní pokuty 3x [částka], tj. za porušení každé jednotlivé povinnosti. Avšak žalovaná požadovala po žalobkyni smluvní pokuty pouze dvě po [částka], tj. celkem ve výši [částka], jejichž splatnost nastala následujícím dnem po marném uplynutí lhůty ke splnění povinností v čl. 9 smlouvy, tj. dne 18. 12. 2016 O porušení své povinnosti žalobkyně věděla a porušila ji z vlastní vůle, ačkoliv význam splnění shora uvedených povinností byl pro obě strany zásadní, neboť v případě např. úmrtí žalobkyně by se podstatně zhoršila vymahatelnost pohledávek žalované. Na druhou stranu bylo splnění uvedených povinností, tj. uzavření pojištění, vinkulace plnění ve prospěch věřitele, důležité i pro samotnou žalobkyni, neboť ta by v případě svého úmrtí nezatěžovala dědické řízení svými dluhy. Splnění uvedené povinnosti mělo o to větší význam, že žalobkyně smlouvu o úvěru uzavírala ve vysokém věku 70 let, proto si musela být vědoma významu životní pojistky pro věřitele a budoucí možná rizika spojená s jejím vyšší věkem. Žalobkyně se žádným způsobem nebránila, že by byla nepojistitelná. Až poté, co dostála své povinnosti uhradit dlužnou částku a sankce spojené s nikoliv včasnou úhradou a porušením povinností ze smlouvy, která byla ve smlouvě jasným a srozumitelným způsobem stanovena, se začala bránit podle § 1813 o. z. Ve smlouvě byla jasným a srozumitelným způsobem stanovena povinnost a smluvní pokuta vázána na uvedené nedodržení. Žalobkyně se ani nesnažila uvedenou povinnost splnit, přičemž nelze klást žalované k tíži, že nezjišťovala schopnost žalobkyně pojistit nemovitost, neboť uvedená povinnost přímo nesouvisí s poskytnutým úvěrem a schopností splácet. Jak soud zjistil z kalkulace pojistného [právnická osoba], zástava pojistitelná byla. V důsledku porušení smluvních povinností pod čl. 9 smlouvy o úvěru, tj. pojistit zástavu, vinkulovat pojistné plnění ve prospěch věřitele, a předložit mu úřední ověřenou kopii pojistné smlouvy, vinkulaci pojistného plnění a úředně ověřený doklad potvrzující platbu pojistného k dané pojistné smlouvě do 14 dnů od uzavření zástavní smlouvy ze dne 22. 11. 2016. Žalobkyně ani jednu z uvedených povinností nesplnila, proto žalované vznikl nárok na smluvní pokuty 3x [částka], tj. za každou jednotlivou porušenou povinnost. Žalovaná požadovala pouze smluvní pokuty dvě po [částka]. Splatnost na tyto smluvní pokuty v celkové výši [částka] nastala následujícím dnem po marném uplynutí lhůty ke splnění povinností v čl. 9 smlouvy, tj. dne 7. 12. 2016 O porušení své povinnosti žalobkyně věděla a porušila ji z vlastní vůle. Splnění uvedených povinností mělo pro žalovanou zásadní význam, neboť v případě nesplnění povinnosti pojistit zástavu a vzniku živelné katastrofy, např. pokud by její pohledávka v řádech set tisíců Kč nebyla ničím zajištěna, a zcela jistě by se stala pohledávkou nevymahatelnou, neboť by žalobkyně patrně přišla o veškerý svůj majetek. Čili žalovaná by přišla o částku nejméně [částka], avšak po žalobkyni požaduje za porušení této povinnosti pouze částku [částka], čili významná nerovnováha je pouze ve vztahu k žalované, ta by byla ochuzena podstatně více ve srovnání mezi smluvními pokuta v součtu [částka] a ztrátou [částka] Tyto smluvní pokuty tak v žádném případě neodporují ochraně spotřebitele. V důsledku porušení smluvních povinností pod čl. 7 smlouvy o úvěru, tj. povinnost zaslat dne 15. 12. 2016 žalované zprávu o celkových majetkových, výdělkových a rodinných poměrech, vznikl žalované nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] sjednanou v čl. 7 smlouvy. Splatnost nároku na smluvní pokutu vznikl dle čl. 7 smlouvy třetím dnem následujícím po dni, v němž nárok na smluvní pokutu vznikl, tj. dne 19. 12. 2016. Splnění této povinnosti měl pro žalovanou rozhodující význam, neboť na základě těchto zpráv měla možnost pravidelně posuzovat vymahatelnost pohledávky za žalobkyní, její bonitu, rozhodující skutečnosti o tom, zda-li žalobkyni nehrozí exekuce apod. O porušení své povinnosti žalobkyně věděla a porušila ji z vlastní vůle. V souladu s čl. 7 smlouvy žalované vznikl nárok na smluvní pokutu 0,3% denně z dlužné jednorázové smluvní pokuty, která nebyla v dohodnuté lhůtě zaplacena, tj. smluvních pokut dne čl. 9 ve výši [částka], tj. ode dne 19. 12. 2016 do 30. 1. 2017, celkem 42 dnů prodlení po [částka], tj. [částka], smluvních pokut dle čl. 9 ve výši [částka], tj. ode dne 8. 12. 2016 do 30. 1. 2017 celkem 54 dnů prodlení po [částka], tj. [částka], smluvní pokuty dle čl. 7 ve výši [částka], tj. ode dne 20. 12. 2016 do 30. 1. 2017 celkem 42 dnů prodlení po [částka], tj. [částka]. V souladu s čl. 7 smlouvy žalované vznikl nárok na smluvený úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužné částky za každý započatý den, tj. z částky [částka] jistina a dohodnutý úrok ode dne 19. 12. 2016 do 30. 1. 2017, tj. 42 dnů prodlení po [částka], tj. [částka]. Úrok 0,05% denně je judikován jako úrok zcela běžný a je v souladu s ustanoveními ochrany spotřebitele. Žalované ke dni zaslání prohlášení zástavního věřitele o budoucím potvrzení zániku práva ze dne 30. 1. 2017 vznikl nárok na celkovou částku [částka]. Jak soud zjistil jednak ze shora citované Smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016 ve spojení s prohlášením zástavního věřitele o budoucím potvrzení zániku práva ze dne 30. 1. 2017, v uvedeném prohlášení žalovaná žádala úhradu pouze částky [částka], což potvrdila sama žalobkyně. Žalobkyně si byla vědoma svých veškerých porušení smluvních povinností, tudíž dlužnou částku bez jakýchkoliv výhrad zaplatila, čímž uznala svůj dluh co do důvodu i výše, což věděla na základě prohlášení zástavního věřitele o budoucím potvrzení zániku práva ze dne 30. 1. 2017. Žalobkyně plnila bez jakékoliv pochybnosti na základě předchozí písemné výzvy na jí známý konkrétní dluh žalobkyně. [příjmení] žalobkyně byla v rozporu se zásadou bdělým náleží právo. Vzhledem k uznání dluhu žalobkyní byly veškeré nároky žalované nepochybné, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 o.s.ř., jež se týkalo jí vznesené námitky neplatnosti smlouvy. Žalobkyně jako spotřebitel byla podle smlouvy oprávněna od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dní a vrátit žalované částku [částka], ve stejné lhůtě měla povinnost uzavřít pojištění zástavy.

10. Pokud žalobkyně zjistila, že je zástava nepojistitelná, mohla od smlouvy bez sankcí a bez udání důvodů odstoupit. Žalobkyně se však rozhodla smluvní podmínky porušit, což však žalovaná nemohla ovlivnit, neboť požadavek pojištění zástavy je naprosto běžnou součástí veškerých úvěrů bankovních i nebankovních. Žalovaná věděla, že jí hrozí smluvní pokuta až [částka], pokud nepojistí svou nemovitost, a proto mohla od smlouvy odstoupit, přesto tak neučinila a dopustila se nepoctivého jednání. Soud vycházel z judikatury Ústavního soudu, podle které se právům, která jsou zjevně zneužita, neposkytuje ochrana. V případě splnitelnosti povinnosti uzavření životního pojištění se zřetelem ke skutečnosti, že žalobkyně byla v rozhodné době sic osobou starou, avšak pojistitelnou, když pojišťovny běžně uzavírají životní pojistky s osobami do 80 let věku, čili i nyní v roce 2020 je žalobkyně pojistitelná, jak vyplynulo z modelace pojištění [právnická osoba] Soud vzal na zřetel skutečnost, že ochrana spotřebitele není bezmezná a nelze dát za pravdu obraně žalobkyně v rozporu s právním řádem.

11. Podle judikatury Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv. Dle rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty. V konkrétním případě výše pohledávky žalované převyšovala uplatněné smluvní pokuty, proto i se zřetelem k uvedené skutečnosti je nelze považovat za nepřiměřené. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1017/2015, je třeba zkoumat, zda smluvní pokuta přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, tj. zda zahrnuje všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením smluvní povinnosti očekávat. Při posouzení přiměřenosti sjednané smluvní pokuty je třeba v neposlední řadě přihlédnout k celkovým okolnostem, za nichž byla sjednána, k pohnutkám, které k jejímu sjednání vedly, k jejímu účelu, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty. Ochrana spotřebitele není nekonečná a neomezená a v návaznosti na individuální okolnosti případu je nutno brát v potaz zásadu vigilantibus iura scripta sunt, která v tomto případě je zcela evidentní. Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06, zásadu "poctivosti" v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval ve formě tzv. principu důvěry. Konkrétně že ten, kdo vyvolal určité jednání, se nesmí ex post dovolávat vad jednotlivých úkonů, které sám způsobil. Uplatňování principu důvěry v úkony dalších osob při veškerém sociálním styku s nimi je základním předpokladem pro fungování komplexní společnosti (Luhmann, N.: Vetrauen. Ein Mechanismus der Reduktion socialer Komplexität. Stuttgart 1989, str. 1). Důvěru je třeba pokládat za elementární kategorii sociálního života. Jednak vyjadřuje vnitřní postoj odrážející eticky odůvodněné představy a očekávání jednotlivých členů společnosti a z druhé strany je výrazem principu právní jistoty, který představuje jednu z fazet materiálně, tj. hodnotově, chápaného právního státu, jehož ústavně normativní výraz je obsažen v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR. Naznačená konkretizace principu právního státu je oním principem, který působí na straně stěžovatele a proti principu autonomie vůle, kterého se dovolávají obecné soudy. Je pak primárně úkolem obecných soudů najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti., obdobně nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09.

12. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem I. tohoto rozsudku, když vyšel z prokázaného skutkového stavu, že se žalovaná řádně plnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru, naopak žalovaná povinnosti jí uložené smlouvou u úvěru řádně a včas neplnila, tudíž se žalovaná rozhodla zcela v souladu se smlouvou zesplatnit úvěr poskytnutý žalobkyni a požadovat na ní zároveň sankce za porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru. Žalovaná se vzhledem k obsahu smlouvy o úvěru na žalobkyni bezdůvodně neobohatila, neboť dlužná částka, kterou jí žalobkyně uhradila, jednoznačně vyplynula ze smlouvy o úvěru v návaznosti na neplnění smluvních povinností žalobkyní. Pokud se žalobkyně seznámená s veškerými podmínkami úvěrové smlouvy a následky jejich neplnění dobrovolně rozhodla smluvní podmínky naprosto ignorovat, šlo o její vůli, kterou žalovaná nemohla jakkoliv ovlivnit. Výše úroků ve smlouvě o úvěru i smluvních pokut byla sjednána na základě dohody obou účastníků a v mezích zákona. Soud dal za pravdu žalované se zřetelem k rozporům v tvrzení žalobkyně jednak v žalobkyní podaném odvolání k odvolacímu soudu ze dne 5. 11. 2019, ve kterém sama uváděla, že si na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016 sepsané v [obec] zapůjčila od žalované částku [částka], a to tak, že [částka] obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy a zbytek ve výši [částka] jí bylo poukázáno žalovanou na učet č. [bankovní účet]. Uvedené tvrzení však vzápětí popřela ve vyjádření ze dne 3. 12. 2020, ve kterém uvedla, že částku [částka] v hotovosti neobdržela. Ačkoliv bylo ze Smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2016, pod níž byl úředně ověřený podpis žalobkyně jasně patrné, že uvedenou částku žalobkyně obdržela při podpisu smlouvy, na níž je její. Převzetí částky [částka] následně potvrdila i v notářském zápisu ze dne 22. 11. 2016. Navíc žalobkyně po celou dobu prvostupňového soudního řízení nezpochybňovala uvedenou skutečnost. Pokud šlo o žalobkyní namítanou neplatnost úvěrové smlouvy, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že smlouva byla záměrně koncipována tak, aby nemohla být splněna. Žalobkyně rovněž neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně nepoctivého záměru žalované, či jakéhokoliv jejího jednání, které by odporovalo zákonu, či narušovalo veřejný pořádek, či bylo v rozporu s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla žalovanou opakovaně poučena o její možnosti od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dnů. Z dokazování vyplynulo, že smlouva o úvěru byla určitá, srozumitelná, úrok v ní stanovený byl ve výši 6 % ročně, což bylo v v souladu s běžnou praxí. V řízení navíc proběhlo z podnětu žalobkyně šetření Policie České republiky, přičemž v činnosti žalované nebylo shledáno ničeho závadného.

13. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11, jak podnikatel, tak spotřebitel musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy seznámit. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým).

14. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že byla žalovanou nátlakem donucena k uzavření smlouvy o úvěru, ačkoliv se po celou dobu trvání závazkového vztahu chovala konstantně a jednala s cílem naplnit účel závazkového právního vztahu, který vznikl mezi ní a žalovanou a nikdy za jeho trvání toto nerozporovala. Žalobkyně dobrovolně podepsala úvěrovou smlouvu a ve stejný den i notářský zápis a zástavní smlouvu, přičemž svůj podpis nechala úředně ověřit, stejně tak dobrovolně zřídila zástavní smlouvou zástavní právo ve prospěch žalované a vložila do katastru zástavní smlouvu na předmětné nemovitosti, čímž nepochybně projevila jako svéprávná osoba svou vůli uzavřít uvedené smlouvy a být vázána jejich obsahem v souladu se zásadou pacta sunt servanda. Soud vzal na zřetel, že ochrana spotřebitele má své zákonné limity a žalobkyně se dovolává svého nepoctivého jednání. [jméno] tvrdila, že porušila své smluvní povinnosti tím, že uvedla a předložila věřiteli záměrně nepravdivé informace na formuláři,,Žádost o poskytnutí půjčky“, čímž může naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 TrZ, neboť věřitel při poskytování úvěru vychází právě z informací podaných a předložených žadatelem o úvěr, které žadatel musí uvést pravdivě a nic nezamlčet. Dále je povinností věřitele ověřit tyto informace v souladu s odbornou péčí, avšak nemá zatěžovat věřitele nad vyšší než spravedlivou míru a požadovat až nepřiměřeně zatěžující kontrolu všech uvedených údajů. Žalovaná trvala jak na doložení dokumentů pro posouzení úvěruschopnosti při podpisu smlouvy, jak vyplynulo z e-mailu jednatele žalované ze dne 28. 11. 2016, ale i v pravidelných intervalech podle čl. 7 smlouvy o úvěru. Pokud šlo o otázku řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovanou se zřetelem na současnou judikaturou soudního dvora EU, pak v době uzavření smlouvy svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost splnila žalovaná jako věřitel nadstandardně, když žádný vnitrostátní právní předpis ani judikatura tuto otázku blíže nespecifikuje a navíc žalobkyně netvrdila a neprokazovala, v čem žalovaná porušila svoji povinnost při uzavírání úvěrové smlouvy se žalobkyní, resp. v čem spatřuje nedostatek na straně žalované. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná jako věřitel dostála své povinnosti běžnou kontrolou, dále lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, kde neshledal negativních výsledků, dále nahlédnutím do katastru nemovitostí ohledně nemovitostí vlastněných žalobkyní a nahlédnutím do listin předložených žalovanou při žádosti o úvěr, jejichž kopie či sken měla žalobkyně žalované zaslat, neboť při jejich předložení disponovala pouze originály listin, a to výpisy z bankovního účtu u [právnická osoba], rozhodnutím o přiznání důchodu, pracovní smlouvou a výplatními páskami svého syna [jméno] [příjmení], jehož označila jako člena domácnosti, který se podílí na nákladech a chodu domácnosti žalobkyně. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy disponovala nemovitostí ve výlučném vlastnictví. Soud hodnotil obranu žalobkyně jako účelové, když si byla vědoma všech skutečností, jež žalovaná před poskytnutím úvěru učinila pro zjištění úvěruschopnosti žalobkyně. Opakovaně soud upozorňuje na provedený důkaz e-mailem žalované ze dne 28. 11. 2016, adresovaným žalobkyni na e-mailovou adresu, kterou žalobkyně označila v žádosti o půjčku, kde žalovaná vyzývá žalobkyni k doložení skenů originálů předložených dokladů o úvěruschopnosti žalobkyně.

15. Soud má za to, že lze hodnotit jednání žalobkyně jako nepoctivé podle § 6 odst. 1 o. z., když žalobkyně nesplnila povinnost, která jí plynula z článku 9.5., 9.6. a 7.

8. úvěrové smlouvy, čímž vznikl žalované nárok na smluvní pokutu v celkové výši [částka], přičemž uvedenou částku žalobkyně uznala úhradou po zesplatnění úvěru, proto argument o nedoručení zesplatnění hodnotil soud jako nedůvodný. Povinnost podle čl. 7. smlouvy se vztahovala k podávání pravidelné zprávy dlužníka věřiteli, aby tento mohl prověřit řádnou solventnost dlužníka i z dlouhodobého hlediska a případně navrhl řešení nastalé situace, aby předešel neschopnosti dlužníka splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála a zcela bezdůvodně se dovolává nesplnění své povinnosti argumentem, že žalovaná neměla vůli zkoumat řádně její úvěruschopnost. Soud rovněž vzal na zřetel skutečnost, že v době uzavření úvěrové smlouvy dne 22. 11. 2016 ještě nebyl účinný zák. č. 257/2016 Sb., o ochraně spotřebitele, nýbrž byl platný a účinný zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,ZSU“), podle jehož § 9 odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soud má se zřetelem k provedenému dokazování za to, že žalovaná nad rámec stanovený zákonem řádně splnila svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalobkyně a počínat si s odbornou péčí, a především preventivně předcházet případné neschopnosti dlužníka splatit úvěr. Motivační charakter smluvní pokuty zde byl zcela jistě na místě vzhledem ke všem okolnostem případu. Soud vzal rovněž v potaz, že žádný zákon ani judikatura nestanoví povinnost věřitele písemně uchovávat a prokazovat zkoumání úvěruschopnosti zejména po úhradě dluhu dlužníkem ze smlouvy o úvěru v plné výši. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo], cílem povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost není nadměrně zatěžovat věřitele, ale chránit spotřebitele, u kterých reálně vyvstane situace, kdy dlužník není schopen splácet. Zákon nestanoví konkrétní výčet činností a konkrétní postup, který by měl věřitel dodržet. Celá ochrana není vytvořena jako bezbřehá ochrana spotřebitele jakožto slabší strany a nato uvádí, že pokud věřitel dlužníka vyzve a tento plní, aniž by se jakýmkoliv způsobem bránil, přijímá tím návrh věřitele, nevzniká tedy spor. Uvedenou skutečnost lze podřadit pod uznání dluhu podle § 2053 o. z. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSU, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Tudíž i podle judikatury NSS dostála žalovaná skutečně své zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalobkyně s péčí řádného hospodáře. Podle rozsudku NS ČR ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, a ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1893/2002, za zneužití výkonu práva lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníkovi újmu. Žalobkyně účelně využila ustanovení na ochranu spotřebitele zcela v rozporu s jejím smyslem a účelem, stejně tak v rozporu se všemi základními zásadami občanského práva s cílem poškodit žalovanou. Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 374/06, zneužitím práva (abusus iuris) je chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného; specifickým případem zneužití práva je šikanózní chování (šikanózní výkon práva), které spočívá v tom, že někdo vykonává své právo se záměrem způsobit jinému nepřiměřenou újmu. O chování toliko zdánlivě dovolené jde z toho důvodu, že objektivní právo nezná chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; ze zásady lex specialis derogat generali vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem. Platí tedy, že pokud právní norma určité chování dovoluje a jiná (za předpokladu, že je ho ve výše uvedeném smyslu zneužíváno) je zakazuje, je takovéto chování ve skutečnosti nikoliv výkonem práva, ale protiprávním jednáním. Žalobkyně se po celou dobu trvání závazkového právního vztahu nebránila, dobrovolně vše žalované uhradila, čímž uznala svůj dluh a nelze připustit, aby nyní v rozporu s právní jistotou a dobrými mravy namítala, že tento závazkový vztah je neplatný, a to ani s odkazem na ochranu spotřebitele, která má též své limity ve světle výše uvedených základních zásad. Jednání žalobkyně se tak nyní stává zcela evidentně protiprávním jednáním ve smyslu výše uvedeného nálezu, jímž se záměrně snaží poškodit žalovanou z důvodu jejího neplnění smluvních povinností a z toho vzniklých důsledků, které však nemusely nikdy nastat, kdyby žalobkyně byla bdělá svých práv a využila včas své právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů. Žalobkyně byla řádně poučena o možnosti odstoupit od smlouvy ve lhůtě do 14 dnů od podpisu, toto bylo učiněno jak ústně, ale také písemně ve smlouvě. Žalobkyně nereagovala na e-mailovou výzvu žalované ze dne 28. 11. 2016 k doložení kopií originálních dokumentů pro zkoumání její úvěruschopnosti, které předložila k nahlédnutí při podpisu smlouvy. Žalobkyně sama a zcela dobrovolně ověřila svůj podpis na listinách, nebyla žádným způsobem žalobkyní přinucena smlouvu uzavřít. Žalobkyně přijala částku [částka] při podpisu úvěrové smlouvy, což stvrdila úředně ověřeným podpisem na smlouvě a po celou dobu řízení u soudu prvního stupně tuto skutečnost nezpochybnila. Žalobkyně nedoložila konkrétními tvrzeními a důkazy, že smlouva o úvěru byla koncipována tak, aby jí nebylo možné splnit. Naopak žalovaná prokázala modelací pojištění pojišťovnou [právnická osoba], že žalobkyně je pojistitelná i v současné době. Žalobkyně dobrovolně zřídila zástavní právo ve prospěch žalované. Její tvrzení, že neobdržela dopis o zesplatnění, hodnotil soud jako účelové, když hned vzápětí po doručení jí uvedeného dopisu žalobkyně žalované uhradila nejen celou výši jistiny, nýbrž i smluvní pokuty za porušení povinností ze smlouvy. Žalobkyně neprokázala tvrzení o řádném nezkoumání její úvěruschopnosti žalovanou, když opak vyplynul ze samotného znění úvěrové smlouvy, z e-mailu žalované žalobkyni ze dne 28. 11. 2016, ze žádosti žalobkyně o úvěr, z čestného prohlášení jednatele žalované ze dne 25. 5. 2021. Uvedené svědčí naopak o zneužívání práva žalobkyní ve smyslu § 8 o. z., když porušila své povinnosti ze smlouvy zaslat kopie dokumentů pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně si byla vědoma nedodržení uvedené povinnosti a z uvedeného důvodu jí byly účtovány smluvní pokuty, přičemž svým jednáním spočívajícím v zaplacení shora uvedených částek uznala svůj dluh. Navíc podle čl. 7. se zavázala o svých majetkových poměrech podávat pravidelné zprávy žalované, což neučinila, a právě na základě této skutečnosti jí byl úvěr zesplatněn. Jak žalobkyně jako dlužník, tak žalovaná jako věřitel, byly vázány jak občanským zákoníkem, tak zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž obě dvě byly povinny počínat si v závazkových vztazích poctivě, pravdivě uvádět všechny skutečnosti a splnit povinnosti, které jim vyplývají ze zcela transparentní smlouvy, kterou obě strany stvrdily svým úředně ověřeným podpisem. Jelikož zásada vigilantibus iura scripta sunt zavazuje obě strany, měla žalobkyně možnost do 14 dnů odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. Žalobkyně tudíž měla 14 dní na zjištění, zda dokáže řádné dostát svým povinnostem ze smlouvy a případně mohla zvolit možnost odstoupit od smlouvy. Lze tedy vyvodit, že žalobkyně nebyla bdělá svých práv, zůstala zcela pasivní a nyní se svého neplnění povinností ze smlouvy dovolává.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. [částka] (převzetí a příprava zastoupení, 1x vyjádření ve věci ze dne 15. 5. 2019, 2x účast u jednání soudu dne 27. 8. 2019, 23. 6. 2020, vyjádření se k odvolání dne 1. 12. 2019), dále z pěti režijních paušálů po [částka], tj. [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Dále cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 27. 8. 2019 vyhl. č. 333/2018 Sb., tj. za cestu [obec] [obec] [obec] v délce 578 km při částce 8,60 Kč/km, [příjmení] [registrační značka], tj. [částka] plus DPH, dále za cestu [obec] [obec] [obec] dne 23. 6. 2020 v délce 578 km při částce 8,60 Kč/km, [příjmení] [registrační značka], tj. [částka] plus DPH podle vyhl. č. 358/2019 Sb., jednak náhradu za promeškaný čas za obě dvě cesty k soudu a zpět, tj. 32 půlhodin po [částka], tj. [částka] plus DPH. Po rozšíření žaloby na částku [částka] se zvýšila odměna za úkon na [částka], tj. za tři úkony celkem [částka] (sepis vyjádření ze dne 23. 7. 2020 a ze dne 26. 5. 2021, dne 27. 5. 2021 účast u ústního jednání), dále tři režijní paušály po [částka], tj. [částka], cestovní výdaje za cestu k ústnímu jednání dne 27. 5. 2021 dle vyhl. č. 589/2020 Sb. za cestu [obec] [obec] [obec] v délce 578 km při částce 8,20 Kč/km, [příjmení] [registrační značka], tj. [částka] plus DPH a náhrada za promeškaný čas 16 půlhodin po [částka], tj. [částka] plus DPH. Celkem bez DPH činila částka nákladů řízení [částka], včetně DPH pak [částka].