27 Co 104/2024 - 660

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným:[Anonymizováno][Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] 2. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o ochranu osobnosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2023, č. j. 8 C 228/2022-124, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2023, č. j. 8 C 228/2022-143, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 27 Co 105/2024-575 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve správném znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovaným 1. a 2. uloženo zdržet se dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a jejích příbuzných a zaplatit žalobkyni částku 3 000 000 Kč.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 547 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 547 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 28 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2023, č. j. 8 C 228/2022-124, bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá (výrok I.). Žalovaná je povinna zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů řízení ve výši 12 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1. (výrok II.). Žalovaná je povinna zaplatit žalovanému 2. plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2. (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaných 1. a 2., aby se zdrželi dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a jejích příbuzných a zaplatili 3 000 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou zásahem do osobnostních práv žalované, ke kterému došlo v důsledku jednání žalovaných, kteří nechránili osobní údaje fyzických osob a dopustili se trestných činů pomluvy, nebezpečného pronásledování a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se v dané věci domáhá ve smyslu § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), náhrady za újmu na přirozených právech člověka. Mezi předpoklady vzniku nároku na náhradu újmy patří vznik újmy a příčinná souvislost mezi ní a jednáním škůdce, protiprávnost a zavinění škůdce. Žalobkyně se bez omluvy nedostavila k jednání nařízenému na 13. 11. 2023. Soud prvního stupně tedy nemohl žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že dosud nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti ohledně toho, jakým konkrétním jednáním žalovaní zasáhli do práv žalobkyně, resp. v čem konkrétně spočívá neoprávněné nakládání s osobními údaji, pomluva a nebezpečné pronásledování, kterých se měli žalovaní dopustit, jaké následky toto jednání mělo, jakým způsobem dospěla k výši požadovaného přiměřeného zadostiučinění a jakých konkrétních neoprávněných zásahů se mají žalovaní zdržet. Pro neunesení břemene tvrzení co do vzniku újmy na osobnostních právech žalované proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že oběma žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, byl přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2023, č. j. 8 C 228/2022-143 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2023, č. j. 8 C 228/2022-124, se ve výrokové části pod bodem II. a III. opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění: „Žalovaná“ nahrazuje takto: „Žalobkyně“. Soud prvního stupně uvedl, že při vyhotovení shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, a proto v souladu s ustanovením § 164 a § 167 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 27 Co 105/2024-575, bylo výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, a to v tom správném znění, že rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 11. 2023, č. j. 8 C 228/2022-124, se ve výrokové části pod bodem II. a III. opravuje tak, že se chybně uvedený text „Žalovaná“ správně zní „Žalobkyně“. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 2. 9. 2024.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, ve kterém uvedla, že v projednávané věci označila jako svou doručovací adresu emailovou adresu, na kterou ji však nebylo doručeno předvolání k jednání, při kterém byl vyhlášen napadený rozsudek. Poukázala na zmatečné výroky o náhradě nákladů řízení. Požádala o změnu petitu s tím, že žádá o uložení povinnosti žalovaným zdržet se nechránění osobních údajů, zejména jména, příjmení, příbuzenských vztahů, adresy bydliště a údajů získaných v souvislosti výkonem činnosti žalovaných u fyzických osob [Jméno zainteresované osoby 0/0], [jméno FO] a [jméno FO] a zdržet se poškozování dobrého jména žalobkyně a jejích příbuzných. Zdůraznila, že žádá dále zaplacení částky 3 000 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou zásahem do osobnostních práv žalobkyně, ke kterému došlo v důsledku uvedeného jednání žalovaných, kteří před novou sousedkou žalobkyně neochránili osobní údaje žalobkyně a její rodiny a údaje z šetření orgánů státní správy, jichž byli účastni. Současně šířili nepravdivé informace o žalobkyni a její rodině popisováním situací, kdy docházelo opakovaně ke sledování a následnému vyhrožování nejen dospělých ale i dětí, ač k takovému jednání ze strany žalobkyně a její rodiny nikdy nedošlo a jedná se o nepravdivou pomluvu. Tím se žalovaní mohli dopustit[Anonymizováno]trestného činu pomluvy, nebezpečného pronásledování a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v řízení se pokračuje.

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně shodně uvedli, že žalobkyně neuvedla nové skutečnosti, ale pouze rozvedla dosavadního vylíčení incidentu, ze kterého dovozuje své nároky. Je sporné, zda žaloba směřuje vůči správným osobám, s ohledem na to, kdo měl podle žalobkyně informace sdělovat. Zdůraznili, že žalobkyně dovozuje nemajetkovou újmu z nedostatečné ochrany osobních údajů žalobkyně a její bratra, přitom celý dům ví, kdo je žalobkyně a její bratr. Ztotožnili se zcela se závěry soudu prvního stupně, že nebyly prokázány předpoklady pro vznik nároku z odpovědnosti žalovaných 1. a 2. za nemajetkovou újmu, které se žalobkyně domáhá ani pro výši uplatněného nároku. Navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou ze dne 10. 10. 2022 domáhala po žalovaných 1. a 2. a dále žalovaných 3. [právnická osoba] [adresa], sídlem [adresa] a 4. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, sídlem [adresa], aby se zdrželi dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a jejích příbuzných a zaplatili 3 000 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou zásahem do osobnostních práv žalované, ke kterému došlo v důsledku jednání žalovaných, kteří nechránili osobní údaje fyzických osob a dopustili se trestných činů pomluvy, nebezpečného pronásledování a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Poukázala na obsah podání [jméno FO] [právnická osoba] v [adresa] ze dne 2. 5. 2020, ve které se uvádí: „při komunikaci s panem [Anonymizováno] ze stavebního úřadu, s [Anonymizováno] policisty i se sousedy mi popisovali situace, kdy docházelo opakovaně ke sledování a následnému vyhrožování nejen dospělých, ale i dětí. Věc se již řešila s p. [Anonymizováno], který ví, že se skutečně jedná o problémové sousedy, kteří si na všechny všude stěžují a obtěžují okolí. Neví však co s nimi.“ 8. Pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2023, č. j. 8 C 228/2022-38, ve spojení s opravným usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 8 C 228/2022-70, bylo řízení vůči původním žalovaným 3. a 4. zastaveno z důvodu neodstranitelné podmínky řízení.

9. Podle § 81 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

10. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

13. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

14. V právní teorii i praxi je standardně dovozováno, že pro vznik deliktních nároků z ochrany osobnosti musejí být dány (kumulativně) obecné hmotněprávní předpoklady, tedy existence neoprávněného, resp. protiprávního zásahu do absolutního osobnostního práva, existence účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka, tj. osobnost člověka ohrozit či ji porušit, a existence příčinné souvislosti mezi uvedeným zásahem a vznikem účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka. Zatímco pro vznik osobnostně právních nároků (zdržovacího či odstraňovacího) není zavinění rušitele či ohrozitele vyžadováno ani se nepředpokládá (nepresumuje), u nároku na náhradu (odčinění) majetkové či nemajetkové újmy v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva (zadostiučiněním – omluvou, popř. v penězích) je vyžadována (navíc) ještě existence zavinění na straně původce závadného jednání, které se v nedbalostní formě presumuje. Pasivně věcně legitimovanou osobou je ten, s jehož jednáním, které naplňuje výše uvedené znaky, hmotné právo takovou odpovědnost spojuje.

15. Námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými. Pokud se týká doručování soudních písemností, žalobkyně skutečně v žalobě požádala o doručování soudních písemností na emailovou adresu „[e-mail]“. Při doručování předvolání k jednání nařízenému na 13. 11. 2023 však postupoval soud prvního stupně v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. Žalobkyně sice pro účely doručování označila uvedenou emailovou adresu, ale následně nepotvrdila přijetí písemnosti doručované soudem prvního stupně na tuto elektronickou adresu, přestože byla o této povinnosti řádně poučena. Za tohoto stavu bylo nadále soudem prvního stupně doručováno žalobkyni na její doručovací adresu zapsanou v centrální evidenci obyvatel, když žalobkyně v době doručovaní neměla zřízenu datovou schránku (srov. § 46 a násl. o.s.ř.). Předvolání k jednání se nepodařilo žalobkyni na doručovací adrese doručit do vlastních rukou a dne 16. 10. 2023 jí byla na místě zanechána výzva k vyzvednutí této zásilky. Poslední den 10denní lhůty k jejímu vyzvednutí uplynul 26. 10. 2023 a tímto dnem bylo předvolání doručeno. Soud prvního stupně věc projednal bez přítomnosti žalobkyně za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř., podle kterého platí, že soud může věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka, nedostaví-li se k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Žalobkyni bylo předvolání k jednání nařízenému na 13. 11. 2023 doručeno dne 16. 10. 2023 a byla zachována dostatečná lhůta k její přípravě na jednání. Žalobkyně se však k jednání nedostavila ani se z účasti na něm neomluvila a nepožádala o jeho odročení z důležitých důvodů. Proto byly splněny podmínky pro projednání věci bez přítomnosti žalobkyně a soud prvního stupně vyšel z dosavadního obsahu spisu.

16. Procesní právo je vystavěno na zásadě, že nejprve je třeba splnit povinnost tvrzení, tedy tvrdit (z vlastní iniciativy, nejpozději u jednání na výzvu soudu) všechny rozhodné skutečnosti, z nich žalobce či žalovaný pro sebe dovozuje příznivější výsledek sporu z hlediska hmotného práva (srov. § 79, § 101, § 118a o. s. ř.). Teprve po poté, co obě strany tato konkrétní skutková tvrzení o okolnostech sporu vymezí, má smysl zkoumat, která z těchto tvrzení jsou nesporná, obecně známá apod., a která nikoliv, takže k nim má některá ze stran i břemeno důkazní. O výjimky spojené s přenesením důkazního břemene zde nejde. Břemeno důkazní je pak třeba plnit buď z vlastní iniciativy, nebo opět na výzvu soudu (srov. § 120 o. s. ř.). Pokud některá procesní strana ani na výzvu soudu své procesní břemeno tvrzení nesplní, může soud rozhodnout právě na základě neunesení tohoto břemene, aniž by tím mohla být dotčená procesní strana překvapena. Jde o procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Pokud se neví, co konkrétně žalobce či žalovaný o rozhodných okolnostech tvrdí, není možné určit, zda a co je vůbec třeba z hlediska hmotného práva prokazovat. Opačný postup, kdy mají být rozhodná tvrzení zjišťována až z provedeného obecného dokazování (výslechu účastníků, svědků), není správný. K uvedenému výkladu je možno odkázat na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2011, který byl publikován i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 115/2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2725/2007 a řadu dalších na něj navazujících. O výjimky spojené s odkazem žalobních tvrzení na předloženou listinu zde nejde (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4994/2016, který byl publikován i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 31/2019 a řadu dalších).

17. Soud prvního stupně postupoval v souladu s výše citovanými judikatorními závěry, pokud neprováděl žádné dokazování, neboť uzavřel, že z dosavadních tvrzení žalobkyně nároky uplatněné žalobou nevyplývají a žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Pokud žalobkyně netvrdila všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, nese nepříznivé procesní následky spojené s nesplněním této povinnosti spočívající v neúspěchu ve věci. Tuto povinnost měla žalobkyně zásadně splnit již v žalobě a nejpozději v rámci koncentrovaného řízení před soudem prvního stupně. Pokud žalobce či jiný účastník řízení nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, vyzve ho předseda senátu při jednání k jejich doplnění a poučí ho o následcích spojených s nesplněním této výzvy (srov. § 118a odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně žalobkyni nemohl poskytnout uvedené procesní poučení, neboť se k jednání nedostavila a byly splněny podmínky pro projednání věci bez její přítomnosti. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, nebo ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010). Tak tomu bylo i v posuzovaném případě. Soudu prvního stupně tedy nelze vytýkat, že žalobkyni poučení neposkytl nebo že věc projednal v její nepřítomnosti.

18. V daném případě se z obsahu spisu podává, že žalobkyně od počátku řízení uváděla pouze obecná tvrzení ohledně toho, že mělo být zasaženo do jejích osobnostních práv, popř. její rodiny, ale žádné konkrétní jednání ve vztahu k konkrétnímu žalovanému, kteří byli původně čtyři, netvrdila. Pouze odkazovalo na podání [jméno FO] zaslané [právnická osoba] v [adresa], ze kterého citovala, navíc neúplně. Neuvedla však žádné osobní údaje, které neměly být žalovanými řádně chráněny. Na tomto základě soud prvního stupně správně vyšel z toho, že ze žalobních tvrzení nevyplývá nárok uplatněný žalobou vůči žalovaným 1. a 2. na zdržení zásahů do práv žalobkyně a konkrétních důvodů pro zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 3 000 000 Kč. Žalobkyně ve svých podáních do rozhodnutí soudu prvního stupně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, z jakého jednání, kterého ze žalovaných odvozuje žalobou uplatněné nároky, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k zásahu do osobních údajů žalobkyně a její rodiny ze strany žalovaného 1. či žalovaného 2., resp. osob za ně jednajících (původně též žalovaných 3. a 4.). Na tomto základě nelze posoudit, zda konkrétní protiprávní jednání žalovaných 1. a 2. bylo v příčinné souvislosti s konkrétním následkem v osobnostní sféře žalobkyně, což brání možnosti posoudit základ nároku a jeho výši. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud za tohoto stavu ani žalobkyní navržené důkazy (výslech svědkyně [jméno FO] a její podání ze dne 2. 5. 2020) neprovedl jako nadbytečné, s čímž se odvolací soud plně ztotožnil. Odvolací soud též projednal věc bez přítomnosti řádně předvolané žalobkyně, která se k jednání omluvila a nepožádala o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání odvolacího soudu, ani v případě důvodnosti jejích námitek vůči procesnímu postupu soudu prvního stupně, by její odvolání nemohlo být úspěšné, neboť se tím zřekla dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. a možnosti doplnění nedostatečných žalobních tvrzení v odvolacím řízení.

19. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako ve výroku I. ve znění opravného usnesení jako věcně správný, a to ve správném znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovaným 1. a 2. uloženo zdržet se dalších neoprávněných zásahů do přirozených práv žalobkyně a jejích příbuzných a zaplatit žalobkyni částku 3 000 000 Kč, neboť ve výroku rozhodnutí o věci samé je třeba vyjádřit, čeho se meritorní rozhodnutí soudu týká, když závazný je zásadně výrok rozsudku.

20. Soud prvního stupně v souladu s výsledkem řízení přiznal podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. procesně úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů řízení, avšak nesprávně určil jejich výši. Náklady obou žalovaných před soudem prvního stupně sestávají z odměny společně je zastupujícího advokáta, stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč snížené o 20 % za každého ze žalovaných podle § 12 odst. 4 a. t. Tomu odpovídá odměna ve výši 2 480 Kč a nikoliv 2 800 Kč, jak uvedl soud prvního stupně, za každý z úkonů právní služby. V řízení byly provedeny tři úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení žalovaných podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 3. 2023 a účast na jednání soudu ze dne 13. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. K nákladům náleží tří paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za tři společné úkony podle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši ve výši 2 100 Kč, t. j. celkem 19 094 Kč. Na každého ze žalovaných pak připadá polovina těchto nákladů ve výši 9 547 Kč.

21. Z uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 547 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1. a ve výroku III. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 547 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2. V písemné vyhotovení rozsudku byla odstraněna chyba v počtech, kterou obsahovaly vyhlášené výroky rozsudku, když polovině nákladů řízení odpovídá částka 9 547 Kč a nikoliv 9 541 Kč (§ 164 o. s. ř.). Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena ve lhůtě odpovídající § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaných, kterým je advokát (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto žalovaní mají právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaní výslovně neuplatnili nárok na náhradu za písemné vyjádření k odvolání, ale pouze odměnu za účast při jednání odvolacího soudu, tady za jeden úkon snížený o 20 % za každého ze zastoupených žalovaných, tedy po 2 480 Kč za každého z nich a náhradu společných hotových výdajů ve výši 300 Kč (150 Kč na každého z nich). Dále jim náleží náhrada cestovného ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět ve výši 496 Kč za každého ze žalovaných, náhrada za ztrátu času touto cesto za 6 půlhodin ve výši 300 Kč za každého ze žalovaných a částka 719 Kč jako náhrada 21 % DPH za každého ze žalovaných. Celkem náklady řízení každého ze žalovaných 1. a 2. činily 4 145 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 1, 4 a. t. a § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení byla žalobkyni uložena ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Soud prvního stupně nesprávně vybral soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč podle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tato položka se vztahuje na návrhy na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo, když žalovanými nejsou orgány veřejné moci, ale právnické osoby. Návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2023, č. j. 8 C 228/2022-71. Soudní poplatek za žalobu měl proto být správně určen podle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků a činí 30 000 Kč, neboť se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy v penězích ve výši 3 000 000 Kč. Proto odvolací soud po zohlednění již zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, uložil v rozhodnutí, kterým se řízení končí, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 28 000 Kč, který je žalobkyně povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce ve lhůtě odpovídající § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Soud prvního stupně též nesprávně posoudil poplatek z odvolání podle položky 8a sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek z odvolání měl proto být určen podle položky 22 odst. 2, položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, neboť se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 3 000 000 Kč, který činí 30 000 Kč. Proto odvolací soud uložil v rozhodnutí, kterým se řízení končí, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 30 000 Kč. Jelikož bylo při vyhlášení rozhodnutí opomenuto uvedení lhůty k zaplacení soudního poplatku, byla třídenní lhůta ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. doplněna do písemného vyhotovení rozsudku.

Poučení