27 Co 156/2025 - 163

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [tituly před jménem] [jméno FO] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o žalobě na ochranu rušené držby o odvolání žalovaného proti výroku I. a II. usnesení Okresního soudu v Berouně č.j. 6 C 26/2025-41 ze dne 28.3.2025 ve znění opravného usnesení č.j. 6 C 26/2025-50 ze dne 14.4.2025 takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení žalobcovy držby dřevin rostoucích na pozemku parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost a pozemku st. parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území a obec [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota], a to jejich kácením nebo jiným poškozováním a ničením, a to i prostřednictvím jiných osob; jinak se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. co do ořezávání uvedených dřevin potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před odvolacím soudem.

Odůvodnění

1. Usnesením Okresního soudu v Berouně č.j. 6 C 26/2025-41 ze dne 28.3.2025 ve znění opravného usnesení č.j. 6 C 26/2025-50 ze dne 14.4.2025 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zdržet se rušení žalobcovy držby dřevin rostoucích na pozemku parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost a pozemku st. parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území a obec [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota], a to jejich „ořezáváním, kácením nebo jiným zasahováním do dřevin, jejich poškozováním a ničením, a to i prostřednictvím jiných osob“ (výrok I.), a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 8 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II. po opravě) a že soud ukládá žalobci, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Berouně soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil své usnesením tím, že žalobce je výlučným vlastníkem [mimo jiné] pozemků st. parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří a parc č. [hodnota] – trvalý travní porost, zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. Žalovaný je naproti tomu rovnodílným spoluvlastníkem pozemků st. parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. [hodnota] – zahrada, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]; druhým spoluvlastníkem těchto pozemků je [jméno FO]. Pozemky žalobce jsou situovány severně od pozemků žalovaného a všechny spolu bezprostředně sousedí. Podél hranice mezi pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] se nachází řada vzrostlých stromů vysázených na pozemku žalobce, za nimiž je patrné oplocení oddělující oba pozemky účastníků. Na pozemku st. parc. č. [hodnota] stojí další mohutný, vzrostlý strom, jehož koruna zasahuje i nad pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Dle potvrzení ze dne 13.3.2025 byl dne 12.5.2022 proveden redukční a bezpečnostní řez tohoto stromu. Mezi účastníky je od 13.12.2024 veden sousedský spor o odstranění předmětných stromů rostoucích na pozemcích žalobce parc. č. [hodnota] i st. parc. č. [hodnota] a kromě jiného i o uložení povinnosti žalobci zdržet se též přesahu větví stromů rostoucích na jeho pozemku nad pozemek žalovaného, v němž dosud nebylo nařízeno jednání a ani prováděno dokazování. Tomuto soudnímu sporu předcházel jiný incident, v rámci kterého žalobce zastihl dne 1.5.2024 svého souseda [jméno FO] (syna žalovaného), jak motorovou pilou řeže větve stromů žalobce. V reakci na tuto výzvu měl [jméno FO] žalobce verbálně napadnout, slovně mu vyhrožovat a ohrožovat jej nastartovanou motorovou pilou. Celou událost pak žalobce dne 2.5.2024 oznámil Policii ČR, Obvodní oddělení policie [adresa], na podkladě čehož je u Komise k projednávání přestupků [adresa] vedeno proti [jméno FO] přestupkové řízení. Současně bylo odboru životního prostředí [právnická osoba] [adresa] předáno k posouzení, zda se nejedná přestupek dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Již od roku 2023 pak mezi účastníky probíhá též komunikace na základě požadavku žalovaného na pokácení dotčených stromů z důvodu ohrožení a rizik v závislosti na místních podmínkách, čemuž se žalobce bránil námitkami, že o stromy řádně pečuje a odborně je prořezává, upozorňoval žalovaného na protiprávnost svévolného poškozování a ničení těchto stromů a žádal jej o doložení odborného vyjádření k posouzení stavu těchto dřevin. Dne 11.3.2025 pak žalovaný odeslal žalobci výzvu datovanou 11.3.2023 se žádostí o odstranění všech větví stromů u hranic pozemků účastníků přesahujících na pozemky žalovaného ve lhůtě do konce měsíce března 2025 s tím, že pokud tak žalobce neučiní, bude žalovaný jeho nečinnost považovat za jeho souhlas s tím, aby tak žalovaný učinil vlastními prostředky. Na tuto výzvu reagoval žalobce dopisem své zástupkyně ze dne 23.3.2025, v němž žalovaného upozornil na protiprávnost shora uvedeného postupu, který považoval za účelový a šikanózní, a vyzval jej, aby od tohoto svého záměru, jímž by došlo ke škodě na majetku žalobce, upustil.

3. Z hlediska právního posouzení pak soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky ochrany poslední pokojné držby žalobce, včetně zachování zákonné lhůty pro podání takové žaloby. Zdůraznil, že ochrana je prozatímní, že se soud v tomto řízení omezuje pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, proto se nezabýval otázkou oprávněnosti požadavku žalovaného na odstranění větví stromů přesahujících na jeho pozemky, kde je třeba zkoumat též další zákonné předpoklady a podmínky stanovené v § 1016 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že taková otázka patří do jiného řízení, které bylo u soudu prvního stupně již zahájeno a v němž soud doposud pravomocně nerozhodl. Uvedl, že žalovaného je třeba považovat za rušitele, který žalobci odepřel dosavadní nerušený výkon jeho práva, takže je v souladu s § 1003 občanského zákoníku dána pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení. O nákladech pak rozhodl podle úspěchu ve věci a současně žalobci (nikoli žalovanému) doměřil soudní poplatek za tuto žalobu.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání pouze žalovaný, a to obsahově a po upřesnění jen v rozsahu jemu nepříznivých výroků I. a II. Výrok III. usnesení soudu prvního stupně týkající se poplatkové povinnosti žalobce tedy nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Žalovaný v odvolání zejména poukazuje na § 1016 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého dle svého přesvědčení postupuje. Nejde o svévolný akt, ale o akt vycházející ze zákona. Vrbové stromořadí (cca 50 stromů) bylo vysazeno na jaře 2014 a vrba rostoucí na pozemku st. parc. č. [hodnota], jejíž přestárlá a nachází se v těsné blízkosti budov. Za nerelevantní považuje doporučení vyčkat rozhodnutí soudu v paralelní věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 401/2024, neboť soud se může táhnout několik let a nikdo nemůže předjímat jeho výsledek. Usnesení soudu se podle žalovaného opírá o případ ořezání tří stromů vrby dne 1.5.2024, kdy přesahující větve způsobovaly žalovanému obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromů. Větve nejen stínily, ale skláněly se až 80 cm nad zem a omezovaly žalovaného ve volném pohybu po zahradě. Dále jsou zde kořeny, které poškozují konstrukci plotu a znemožňují klasické obdělávání půdy zahrady. Jediný kořen, který žalovaný kdy odkryl, byl ten doložený na fotografiích za účelem prokázání skutečného stavu věcí. Žalobce sice tvrdí, že o stromy pečuje, ale v rámci této péče dosud nezabránil ani prorůstání kořenů na pozemek žalovaného ani neodstranil větve, které přesahují na pozemek žalovaného více jak 5 m, resp. 6 m. Předmětná vrba na pozemku st. parc. č. [hodnota] byla prořezána ze strany žalobce jen dvakrát, v letech 2018 a 2022, jednou v roce 2019 došlo k ořezání vrby na pozemku parc. č. [hodnota].

6. Dále žalovaný zdůrazňuje, že žalobce upozorňuje na činnosti, které žalovaný nikdy neprováděl ani neměl záměr provést, např. kácení či jiné poškozování stromů žalobce. Úmyslem žalovaného bylo toliko ořezání větví, které žalovaný uzná za vhodné, rozhodně ne všech větví. Žalobce byl v dostatečném předstihu vyrozuměn o požadavku žalovaného na odstranění přesahujících větví stromů, a to již před pěti lety, což neučinil. Dostatečná byla i lhůta uvedená v dopise žalovaného z března 2025, neboť obvyklá doba pro takový úkon je zpravidla 14 dní. Žalobci také nic nebránilo, aby žalovaného informoval o tom, ve stanovené lhůtě odstranění přesahujících větví nestihne a učiní tak například počátkem dubna nebo až na podzim 2025. Pokud jde o řízení o přestupku, dne 25.3.2025 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, neboť spáchání skutku obviněnému nebylo prokázáno. Pokud jde o řízení podle zákona č. 114/1992 Sb., nebyl žalovaný zatím o ničem takovém vyrozuměn. Proto navrhl změnu usnesení soudu prvního stupně a zrušení povinnosti platit náklady řízení.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že usnesení soudu prvního stupně považuje za správné. Poslední pokojný stav podle něj spočíval v nerušené držbě stromů a dřevin, jež rostou na jeho pozemcích parc. č. [hodnota] a st. parc. č. [hodnota], což nepopírá ani žalovaný. K zásahům do této držby již v minulosti došlo a hrozí jejich opakování, a proto je namístě i preventivní ochrana držby. Konkrétně žalobce tvrdí, že žalovaný se dopustil neodborných a protiprávních zásahů do stromů, čímž měl způsobit škodu 130 000 Kč. Událost byla řešena hlídkou Policie ČR a probíhá správní řízení k posouzení přestupku a výše škody. K právní obraně žalovaného, jenž se dovolává § 1016 odst. 2 občanského zákoníku, žalobce uvádí, že podmínky pro svépomocný postup naplněny nebyly, neboť žalobce o stromy řádně pečuje (včetně doložených odborných zásahů arboristy) a stromy neohrožují žalovaného. Žalobce naopak musí snášet přesahy a pády větví z topolu a ořechu na straně žalovaného. Tvrdí zároveň, že žalovaný brání i odborné údržbě (neumožněný vstup arboristické firmě v r. 2018) a snaží se zajistit si výhodnější procesní pozici v paralelním sporu o odstranění stromů.

8. Žalobce dále oponuje námitkám o nepřípustné vzdálenosti stromů od hranice pozemků. Namítá, že stromořadí vrb a historická vrba vznikly jako přirozená [rodné přijmení] na základě dohody účastníků. Plot žalovaného je pozdější. Z výjimek uvedených v § 1017 odst. 2 občanského zákoníku (rozhrada, les, sad, zvlášť chráněné dřeviny) dovozuje, že argument o povinné vzdálenosti se neuplatní, a navíc dřeviny byly vysazeny (či existovaly) již před účinností současné úpravy, což potvrzují letecké snímky z roku 2013 a navazující listiny.

9. Současně žalobce vytýká žalovanému, že do possessorní věci vnáší otázky, jež tvoří předmět jiných sporů (určení vlastnictví ke sporné části pozemku, odstranění stromů), a tím řízení znepřehledňuje; pokud by odvolací soud považoval tyto okolnosti za významné, navrhuje vyžádat probíhající spisy OS Beroun sp. zn. 3 C 57/2025 (určení hranice) a 12 C 401/2024 (odstranění stromů).

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalovaného ve věci samé částečně opodstatněným. K projednání odvolání a provedení dokazování odvolací soud nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř., nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3623/15).

11. Co se týče zjištěného skutkového stavu, odvolací soud při jednání zopakoval a doplnil dokazování podle § 213 o.s.ř., včetně obsahu připojeného spisu soudu prvního stupně sp. zn. 12 C 401/2024.

12. Zásada neúplné apelace tak, jak je vyjádřena v § 205a a § 211a o.s.ř., je pojmově spjata s konáním jednání v řízení v prvním stupni. Nekoná-li se před soudem prvního stupně jednání, nemohou být účastníci poučeni podle § 118a o.s.ř., a především podle § 119a odst. 1 o.s.ř., což je nutnou podmínkou toho, aby řízení mohlo být v prvním stupni koncentrováno (§ 205a písm. d) a e) o.s.ř.). Současně přitom platí, že soud prvního stupně může podle § 177 odst. 1 o.s.ř. o žalobě z rušené držby rozhodnout bez jednání i bez souhlasu účastníků a že žalovaný obvykle v této části řízení nemá efektivní možnost obrany. K tomu došlo i v projednávané věci, odvolací řízení tak probíhá v režimu úplné apelace.

13. Provedeným dokazováním odvolací soud zjistil, že rozhodné skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně (byť bez jednání, jak zákon umožňuje) zcela obstojí, většina rozhodných skutečností ani nebyla mezi účastníky sporná. To platí zejména pro otázku vlastnictví dotčených pozemků, ale i umístění sporných stromů v těsné blízkosti hranic pozemků obou sousedů, značných přesahů větví a kořenů a celkového vzrůstu stromů. O tom svědčí i předložené výpisy z katastru nemovitostí, snímky katastrální mapy a ortofoto mapy a dále fotografie z místa v obou paralelních řízeních. Sporná nebyla ani vzájemná komunikace v poslední době, zejména v březnu 2025. Dosavadní klidový stav užívání nemovitostí je v tomto směru nesporný. Nesporné je i vedení paralelního řízení o odstranění všech předmětných stromů.

14. Za klíčové pro posouzení žaloby z rušené držby lze považovat zejména následující okolnosti. Vrba na pozemku st. parc. č. [hodnota] je asi stoletá, takže v místě byla již dříve, než účastníci. Naproti tomu „stromořadí“ v zahradě je mnohem mladší (10-15 let) a není pochyb, že žalobce nechal stromy vzrůst do značných rozměrů, takže přesahy větví i kořenů na pozemek žalovaného jsou enormní. Spor o stromy a jejich umístění a údržbu je mezi účastníky již letitý, žalovaný ale podal u soudu jedinou žalobu až v roce 2024, navrhuje odstranění všech stromů, čímž by byl, bude-li žaloba úspěšná, konzumován i paralelní spor o uvedené přesahy. Řízení je vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 401/2024 a dosud nebylo ukončeno, jeho výsledek nelze předjímat.

15. Z předložených důkazů (fotografií, korespondence a dalších listin) ale skutečně nevyplývá, že by žalovaný stromy žalobce svévolně kácel, nebo je poškozoval či ničil jiným srovnatelným způsobem, nebo že by se o to pokoušel či tím vážně hrozil. V tom je třeba žalovanému přisvědčit. Žalobce se snaží žalovanému podsunout záměry, které dosud nikdy navenek neprojevil. Podání žaloby na odstranění stromů takovým projevem není. Žalovaný naopak (v pozici žalobce) podáním žaloby prokázal, že hodlá postupovat pořadem práva a nikoli svémocně, jak je žalobcem obviňován. Také obnažení části kořenu jednoho ze stromů za účelem dokumentace přesahu, mocnosti, hloubky a umístění kořenového systému stromů na dotčeném pozemku žalovaného takové ničení či poškozování nepředstavuje.

16. Jediné, k čemu ze strany žalovaného (zřejmě prostřednictvím syna) skutečně došlo, byl částečný ořez některých přesahujících větví v květnu 2024, při kterém mělo dojít i k incidentu mezi sousedy a k přestupku proti občanskému soužití (ohrožování motorovou pilou, výhrůžky), což se samotnými stromy ani nesouvisí. Řízení o tomto přestupku navíc bylo podle předloženého rozhodnutí skutečně zastaveno, je proto třeba vycházet ze skutečnosti, že obviněný syn žalovaného (tím méně žalovaný) se přestupkového jednání nedopustil. Žádné řízení podle zákona č. 114/1992 Sb. doloženo nebylo, žalobce nepředložil žádné rozhodnutí, které by dokládalo jakýkoli tehdejší „masakr“ stromů ze strany žalovaného a „způsobení škody 130 000 Kč.“ Na předložených fotografiích ostatně všechny stromy žalobce prosperují, není patrné žádné chřadnutí či jejich rozsáhlé poškození dřívější či současnou činností žalovaného.

17. Na druhou stranu je patrné, že v dopise ze dne 11.3.2025 (omylem uvedeno „2023“), který je pro danou věc klíčový, žalovaný vyzval žalobce k ořezání „všech přesahujících větví,“ u obou pozemků do konce března 2025 s tím, že jinak bude nečinnost žalobce považovat za jeho „souhlas s ořezáním větví“ (rozuměno ve stejném rozsahu) „vlastními prostředky“ (rozuměno dle představ žalovaného). Současně nevymezil žádné konkrétní důvody, jimiž by takový zásah byl odůvodněn.

18. Není tedy pravdou, že žalovaný nechtěl ořezávat „vše,“ ale jen vybrané větve, jak v odvolání tvrdí, nebo že byl připraven spokojit se s určitou úpravou stromů ze strany žalobce i později. Navenek žalovaný objektivně deklaroval něco jiného a hrozil svémocným zásahem značného rozsahu, při kterém by došlo k odstranění podstatné části všech stromů, včetně silných větví. Tomu odpovídá i předchozí korespondence a snaha žalovaného dosáhnout v konečném důsledku odstranění stromů. Takový zatímní zásah by ale skutečně mohl stromy nenávratně poškodit a nelze ho považovat ani za estetický. Současně není patrné ani dramatické prosychání, ani ohýbání silnějších větví, jejich lámání apod., tedy hrozba pádem nebo jiná zjevná obtíž na straně žalovaného, byť nežádoucí sklon větví a určitý spad ze stromů z předložených fotografií již vyplývá a lze to v dané situaci i racionálně předpokládat. Žalovaný ostatně žádný konkrétní důvod, proč hodlá z zamýšlenému zásahu přistoupit, nevymezil.

19. Souhlas s uvedeným úkonem samozřejmě není možné žalobci uvedeným způsobem podsunout (v důsledku jeho mlčení či nečinnosti), žalobce navíc ve stanovené lhůtě podle předloženého dopisu vyjádřil se zamýšleným ořezem nesouhlas. Závěr o hrozící svémoci ze strany žalovaného posiluje i jeho vlastní vyjádření v tom směru, že se zamýšlený ořezáváním větví nehodlá čekat na výsledek sporu o odstranění stromů, jak shora uvedeno, byť k žádnému ořezu nakonec v březnu 2025 ani později ve skutečnosti nepřistoupil.

20. Podle § 987 občanského zákoníku č. 89/2021 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“ nebo „o.z.“) je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

21. Podle § 988 odst. 1 o.z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

22. Podle § 989 odst. 1 o.z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

23. Podle § 1003 o.z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

24. Podle § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

25. Podle § 1016 odst. 2 o.z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

26. Podle § 1016 odst. 3 o.z. části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

27. V rámci právního hodnocení odvolací soud zkoumal včasnost žaloby (§ 1008 odst. 1 o.z.). Subjektivní lhůta v délce šesti týdnů se podle § 1008 odst. 1 o.z. odvíjí od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, tj. o skutečnostech, které zakládají právo podat držební žalobu, zejména o rušebním činu. Žaloba byla tedy podána včas, o tom ani nebyl spor (viz výše). Nejde ovšem o skutečné ořezání některých větví žalovaným (prostřednictvím syna) v květnu 2024 (ve vztahu k tomuto jednání by byla žaloba opožděná), ale právě o hrozbu dalšího a mnohem závažnějšího zásahu v březnu 2025, vůči kterému žalobce uvedenou lhůtu dodržel. Skutečnost, že k ořezání větví podle původního záměru žalovaného (ani v menším rozsahu) nakonec nedošlo, takže zásah nebyl realizován (šlo jen o hrozbu), není významná, jak bude dále rozvedeno.

28. Odvolací soud dále považuje za potřebné objasnit podstatu institutu držby a její ochrany. Ustanovení § 987 o.z. nepřímo definuje držbu tak, že za držitele označuje osobu, která vykonává právo pro sebe. Právě tyto dva znaky jsou pro držbu klíčové: jde o (pouhý) výkon práva (v teorii označovaný jako corpus possesionis) pro sebe (tzv. animus possidendi). Jinými slovy držitel je ten, kdo se fakticky chová způsobem, který odpovídá výkonu nějakého práva – bez ohledu na to, zda mu dané právo náleží, nebo jak ho právně kvalifikuje.

29. Ochrana držby (§ 1003 až § 1008 občanského zákoníku) se pak logicky soustředí pouze na ochranu faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva, viz bod 13 nálezu Ústavního soudu ze dne 21.5.2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Proto i navazující procesní úprava stanoví, že žalobce musí prokázat svémocné rušení držby žalovaným (§ 177 odst. 1 o.s.ř.) a soud se v řízení omezí toliko na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o.s.ř.). Soud naopak nezkoumá předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o.s.ř.) a zásadně ani to, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20.12.2017, sp. zn. IV. ÚS 3074/17). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vyklizení, zdržení se, odstranění atp.) vyvolaném na ochranu samotného práva.

30. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o.z. – viz výše), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o.z. ještě namítat, že žalobce proti němu nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil.

31. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, že má právo rozhodovat o svém majetku, do kterého se zasahuje, že žalobci žádné právo nesvědčí apod., nejsou v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní.

32. Mezi účastníky není spor o poslední poklidnou držbu dotčených pozemků, včetně sporných stromů. V pravém slova smyslu zde totiž nejde o „držbu stromů,“ jak uvedl soud prvního stupně, ale o držbu pozemků, jichž jsou předmětné stromy součástí (vyrůstají z nich – srov. § 507 o.z.), bez ohledu na to, zda některými svými částmi (kořeny a větvemi) zasahují i na cizí (sousední) pozemek (srov. § 506 a § 1016 o.z.). Trvale rostoucí stromy jako takové nejsou samostatnou věcí v právním smyslu.

33. Situace na místě je ale již léta stejná či obdobná, jedinou změnou je postupný růst stromů a dílčí změny v jejich aktuálním stavu. Nic z toho není ze strany žalobce (jeho zásahů do vlastnického práva žalovaného) zcela nové a zásadní. V tomto smyslu jde o poslední pokojný stav, do kterého hodlal svémocně zasáhnout žalovaný.

34. Podle názoru odvolacího soudu pro úspěch žaloby z rušené držby postačuje jakýkoli druh zásahu, který činí postavení držitele práva nejistým, ztěžuje jeho výkon, tedy i projevený záměr do držby práva zasáhnout, včetně možnosti dřívější zásah opakovat. V tomto směru může žaloba z rušené držby působit i preventivně, popř. může být úspěšná i za situace, kdy k rušebnímu jednání v zákonné lhůtě skutečně došlo, ale následky byly odstraněny (třeba až po podání žaloby) ještě před rozhodnutím soudu o žalobě, takže zásah již pominul. Hrozí však případné opakování.

35. Na druhou stranu nelze hrozbu rušebního jednání vnímat paušálně a poskytovat ochranu proti jakémukoli domnělému rušení, které je možné pouze teoreticky, ale prakticky taková hrozba nenastala. Taková teoretická (potenciální) hrozba rušení něčí držby je totiž přítomna stále, ve všech vztazích. Proto je třeba trvat u žaloby z rušené držby na zjištění skutečného zásahu, nebo alespoň reálné hrozby (ohrožení práva).

36. V tomto směru nelze přehlédnout, že žalovaný aktuálně hrozil svémocným zásahem v podobě ořezání všech přesahujících větví sporných stromů a rovněž v minulosti některé větve svémocně ořezával, je zde tedy odůvodněná obava, že v tom bude pokračovat, popř. zásahy stupňovat. Naproti tomu nikdy nedošlo ze strany žalovaného k svémocnému kácení či jinému podobnému ničení sporných stromů, jak shora uvedeno. Žalobce se v tomto rozsahu snaží žalovanému podsunout nekalé záměry, které nikdy navenek neprojevil. Postup pořadem práva (podáním příslušné žaloby na odstranění stromů u soudu) takovým rušením není. S tím se musí žalobce smířit, jde o právo žalovaného (v pozici žalobce) takové právo u soudu uplatnit. Na druhou stranu žalovaný mohl toto právo uplatnit již mnohem dříve, takže i on se musí smířit s tím, že projednání sporu u soudu nějakou dobu trvá, že jeho výsledek není nikomu předem zaručen a že do té doby nelze k prosazování subjektivního práva užít jiných prostředků (svémoci). Soud prvního stupně proto pochybil, když nekriticky akceptoval vše, čeho se žalobce domáhal. Na druhou stranu tím není řečeno, že jiné zásahy než ořezávání větví, jsou žalovanému dovolené (viz níže).

37. Žalovanému lze přisvědčit i v tom, že daná situace je specifická právní úpravou dovolené svépomoci podle § 1016 odst. 2 a 3 o.z., což u jiných subjektivních práv zákon obvykle nezná s výjimkou obecné právní úpravy (srov. § 14 o.z.). Povolenou svépomoc je třeba odlišovat od nezákonné svémoci (svévole). Obecně totiž platí, že ochranu subjektivních práv je třeba hledat u příslušného orgánu veřejné moci (u soudu) a nikoli u sebe sama (viz § 12 o.z.). Opačný přístup vede k anarchii, vyhrocení konfliktů a k právu silnějšího. Povolenou svépomoc je proto třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat restriktivně a chránit ji jen tam, kde její zákonné podmínky byly naplněny zcela zjevně, což není tento případ, zejména pokud žalovaný ani ve výzvě ke zjednání nápravy adresované žalobci nevymezil, v čem vlastně naplnění zákonných podmínek pro následné uplatnění dovolené svépomoci spatřuje.

38. Na rozdíl od jiných rostlin má svépomocný zásah do stromů několik zákonných podmínek, které musejí být splněny kumulativně (všechny). Jejich naplnění je v daném případě nejisté, zejména pokud žalovaný léta růst stromů trpěl, žádné ochrany u soudu se nedomáhal a aktuálně hrozil ořezáním „všech přesahujících větví“ (viz výše). Nejde tedy o situaci dílčího zásahu do vybraných (žalovaného objektivně ohrožujících či významně omezujících) větví (např. suchých, významně skloněných, narušených, zlomených apod.), do jejich nevýznamných konců, při splnění dalších zákonných podmínek, ale o zásah do „všech“ přesahujících větví, který s ohledem na blízkost stromů u hranice pozemků (u rozhrady tvořené plotem) a na jejich značný vzrůst představuje již podstatný zásah do stromů jako takových. To považuje odvolací soud za nepřiměřené účelu a smyslu uvedené právní úpravy. Spíše je třeba uzavřít, že zamýšlený zásah lze označit za excesivní a nikoli „šetrný“. Proto se ani odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, podrobněji nezabýval tím, zda žalovanému svědčí všechny ostatní zákonné podmínky pro právo větve ořezat v jím deklarovaném rozsahu, byť nepochybně značně přesahují na jeho pozemek, stejně jako kořeny. Pro takové konečné posouzení není v řízení o zatímní žalobě z rušené držby prostor.

39. Tím samozřejmě není řečeno nic o tom, že žalobce do vlastnického práva žalovaného nezasahuje nepřípustným způsobem. Žalovaný má však možnost postupovat pořadem práva, ať již žalobou na odstranění stromů (již vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 401/2024), nebo může uplatnit negatorní žalobu (srov. § 1042 o.z., popř. § 1013 o.z.), kde by byly uvedené otázky meritorně řešeny, pokud žaloba na odstranění stromů (nebo jen některého či některých) nebude úspěšná. Ochrana na základě žaloby z rušené držby je toliko prozatímní.

40. Proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil uložení povinnosti zdržet se rušení žalobcovy držby „ořezáváním“ dřevin, nicméně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně a zamítl vše ostatní, čím žalovaný nikdy nehrozil, takže nelze racionálně předpokládat, že by k takovému jednání přistoupil. V takovém případě by ostatně byla přípustná v tomto rozsahu i nová žaloba z nově rušené držby.

41. Odvolací soud pak znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, neboť usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Podle konečného výsledku je třeba považovat úspěch obou účastníků za zásadně stejný, proto nemá podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které platil. To platí jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem.

Poučení