27 Co 164/2022- 299

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.2.2022, č.j. 9 C 371/2020-227 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku III. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 394 984 Kč; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku III. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku IV. tak, že výše náhrady nákladů řízení státu činí 11 731 Kč; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku IV. potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 82 309 Kč, k rukám zástupce žalované, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl ve výroku I. rozsudku ze dne 18.2.2022, č.j. 9 C 371/2020-227 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), o přiznání znalečného ve výši 2 464 Kč znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] za její účast při jednání ve věci samé dne [datum]. Výrokem II. pak byla zamítnuta žaloba žalobkyně z [datum], kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu na nemovitosti ve vlastnictví žalované – pozemek parc.č. st. 247, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (dále též jen„ nemovitosti“). Ve výroku III. rozsudku soud prvního stupně přiznal procesně úspěšné žalované proti žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši vypočtené na částku 333 334 Kč, k rukám zástupce žalované do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni jakožto neúspěšné straně pak bylo výrokem IV. uloženo též zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 267 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, o jejichž možném prodeji žalobkyni spolu účastnice jednaly. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzenou smlouvu o smlouvě budoucí, která měla být mezi stranami uzavřena a podepsána dne [datum]. Nicméně ohledně listiny datované [datum] k tomuto tvrzení žalobkyní předložené soud prvního stupně uzavřel, že dotčenou smlouvu o smlouvě budoucí žalovaná nepodepsala, na podstatných náležitostech co do prodeje nemovitostí se strany nedohodly a ani k písemnému, ani k ústnímu uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo. Soud vyhodnotil tvrzení žalobkyně o podpisu dané smlouvy o smlouvě budoucí v odpoledních hodinách dne [datum] v prostorách žalobkyně jako vyvrácené, a to především na základě znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení], dle jejíchž závěrů byl (pravý) podpis žalované na dotčené listině umístěn dříve, než byl připojen vlastní text smlouvy o smlouvě budoucí. Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], jenž měl prokázat tvrzení žalobkyně o uzavření dané smlouvy dne [datum], soud posoudil jako nepravdivou a vyvrácenou dalšími provedenými důkazy, zejména potvrzením zaměstnavatele žalobkyně a počítačové sjetiny ohledně výdeje léků žalovanou, z nichž vyplynulo, že v době, kdy měly strany dle svědka uzavřít danou smlouvu v prostorách žalobkyně, byla žalovaná dosud v práci. Soud bral dále v úvahu i zjištění týkající se ceny předmětných nemovitostí, kdy dle žalobkyně sjednaná cena 5 800 000 Kč byla o asi 40 % nižší než jejich cena v daném místě a čase obvyklá. Tvrzení žalobkyně (změněné v porovnání s prvotním tvrzením, že sjednaná cena v podstatě odpovídala hodnotě nemovitostí) o tom, že nižší cena měla být kompenzací za předchozí aktivity žalobkyně ve prospěch žalované, případně jejích dcer, měl soud prvního stupně za neprokázané, přičemž přihlédl i k tomu, že žalobkyně sama měla z těchto svých aktivit (i bez tvrzeného snížení kupní ceny) nikoli zanedbatelný vlastní prospěch, a to jak v souvislosti s uzavřenou nájemní smlouvou, tak v souvislosti s hypotékami, s jejichž sjednáním žalované (příp. její dceři) pomáhala, a v souvislosti s nimiž získala žalobkyně (od příslušného bankovního ústavu) provizi. Za podstatné pak považoval soud prvního stupně též to, že mezi účastnicemi bylo jednáno (po údajném uzavření tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí) i o odlišné kupní ceně 6 000 000 Kč, čímž by se tak jednalo o nový návrh kupní smlouvy. O nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu ve věci.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly obě strany včasné odvolání.

4. Žalobkyně napadala výroky II. až IV. rozsudku soudu prvního stupně. Zpochybňovala jak procesní postup soudu prvního stupně ve vztahu k protokolaci jednání, kdy namítala, že jednou bylo soudem rozhodnuto o tom, že z jednání nebude pořizován zvukový záznam, avšak ani v dalších případech nebyl zvukový záznam pořizován, o čemž však již soud (výslovně) nerozhodl. Namítala i to, že protokolace prováděná soudem nebyla vždy přesná. Zdůrazňovala, že dle vlastního vyjádření žalované měly účastnice hezký vztah, přičemž při jednání soudu měla žalovaná uvést, že se na prodeji domu domluvily a že„ dohodnutá kupní cena 5,8 mil. Kč byla přiměřená“. Dle žalobkyně v protokolu z jednání chybí tvrzení žalované, že se na částce 6 mil. Kč dohodly a že tuto částku považovala za přiměřenou. Rozdíl mezi částkou 5,8 mil. Kč a 6 mil. Kč odůvodňovala žalobkyně tak, že se jednalo fakticky jen o jiné vyjádření kupní ceny, a to s ohledem na daň z nabytí nemovitosti, kterou měla žalobkyně v té době povinnost platit. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně neprovedl všechny jí navrhované důkazy, z provedených důkazů pak soud dospěl k nesprávným závěrům. Zpochybňovala zjištění učiněná soudem na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který označila za nepřezkoumatelný. Dle žalobkyně daným znaleckým posudkem nebyla vyvrácena pravost listiny nazvané„ Dohoda o prodeji rodinného domu“ a datované [datum] (v odvolání zjevně nesprávně uváděno datum [datum]). V dalších námitkách (včetně těch, jež byly v doplněních odvolání) pak žalobkyně obsáhle polemizovala se zjištěními a závěry uvedeného znaleckého posudku a měla za to, že nejasnosti vyplývající z daného posudku měly být důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. Soudu prvního stupně vyčítala, že pouze mechanicky převzal závěry tohoto posudku, aniž jej sám hodnotil. Výhrady měla též k závěrům znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] (žalobkyní zjevně nesprávně uváděno„ [jméno] [příjmení]“) z [datum], jímž byla určena obvyklá cena dotčených nemovitostí ve výši 10 780 000 Kč, přičemž opakovala, že při jednání o ceně s žalovanou vycházela z informace od jiného znalce v roce 2018, který jí uvedl tržní cenu daných nemovitostí mezi 5 a 5,5 mil. Kč. Dle jejích informací (na základě odborného názoru RK REAS a cenových map) by se měla tržní cena daných nemovitostí pohybovat mezi 6 až 6,28 mil. Kč, případně mezi 6,4 až 6,72 mil. Kč. Sjednaná cena ve smlouvě o smlouvě budoucí pak již není v porovnání s těmito údaji nápadně nevýhodná, znaleckým posudkem zjištěná cena 10,8 mil. Kč naopak dle žalobkyně výrazně vybočuje od těchto„ závěrů cenových map a odborného vyjádření RK REAS“. Žalobkyně brojila též proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, kdy i pro případ zamítnutí žaloby mělo být bráno v úvahu to, že rozhodnutí soudu z velké části záviselo na výsledcích znaleckých posudků. Poukazovala na to, že jeden z posudků byl pro tvrzení žalobkyně pozitivní a druhý„ z části vzbudil pochybnosti o projevu vůle žalované“. Dle názoru žalobkyně pak mělo být zohledněno i to, že sama žalovaná„ zavdala vyvolání sporu (vystavování bianco listin)“ (– viz čl. 266 spisu). Navrhovala změnu rozsudku prvního stupně tak, že návrhu žalobkyně bude vyhověno.

5. Žalovaná své odvolání směrovala pouze proti výroku o nákladech řízení mezi účastnicemi, kdy poukazovala na nesprávnost výpočtu výsledné částky, kdy soud nepřiznal správné částky za jednotlivé úkony právní služby zástupce žalované, případně nebyly v plném rozsahu zohledněny všechny učiněné úkony. Navrhovala změnu nákladového výroku tak, že žalované bude přiznána na nákladech řízení celkem částka 375 484 Kč.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že naopak závěry soudu prvního stupně ve věci samé považuje za správné a odpovídající přesvědčivému odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ve vztahu k námitkám žalobkyně proti způsobu protokolace soudem prvního stupně žalovaná uvedla, že i kdyby se nějaké chyby vyskytly, nejednalo by se o vadu, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí. Zdůraznila, že důvodem zamítnutí žaloby byla okolnost, že žalobkyně neprokázala pravost soukromé listiny – smlouvy o smlouvě budoucí, o niž výhradně opírala svůj nárok. Znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] byl dle žalované takové kvality, že nebylo důvodu k zadání revizního posudku. Závěry tohoto posudku jsou souladné s ostatními provedenými důkazy svědčícími pro zamítnutí žaloby. Žádný z důkazů, které navrhovala žalobkyně v odvolání, nemají souvislost„ s platností či neplatností smlouvy o smlouvě budoucí s datem [datum]“, a jejich provedení by tedy bylo zbytečné. Pokud pak žalobkyně argumentovala vzájemnou komunikací stran, z té, která následovala po tvrzeném uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, je dle žalované zřejmé (pokračující) jednání mezi účastnicemi o případném uzavření převodní smlouvy, což nesvědčí o tom, že by byla daná smlouva o smlouvě budoucí sjednána.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (tj. s výjimkou nenapadeného výroku I., který tak samostatně nabyl právní moci), jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a odvolání žalobkyně ve věci samé shledal nedůvodným, naopak odvolání žalované důvodným.

8. Odvolací soud rekapituluje správná skutková zjištění soudu prvního stupně, na něž odvolací soud pak v detailech odkazuje. V řízení bylo nesporné, že účastnice se spolu znaly již od roku 2017 v souvislosti se zajištěním hypotéky pro dceru žalované, od kteréžto doby poskytovala žalobkyně žalované a její rodině finanční a pojišťovací poradenství. Mezi účastnicemi byla uzavřena dne [datum] nájemní smlouva na předmětné nemovitosti na dobu určitou. Žalobkyně tyto nemovitosti žalované přenechala jakožto nájemci za nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně s tím, že mohou být dále předmětem podnájmu. Žalobkyně tyto nemovitosti také následně dala do podnájmu třetí osobě, a to za podnájemné několikanásobně převyšující sjednané nájemné. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že z obsahu spisu, vyjádření žalované, se podává, že o této okolnosti žalovaná nevěděla, výši sjednaného podnájemného zjistila až později, což bylo zjevně též důvodem následné ztráty důvěry žalované v žalobkyni a ochladnutí vzájemných, do té doby přátelských vztahů. Dle zjištění soudu prvního stupně žalobkyně měla zájem o odkoupení předmětných nemovitostí od žalované. Společně o tomto prodeji spolu jednaly. Zpočátku byla žalovaná nakloněna tomu, aby dané nemovitosti žalobkyni prodala, nicméně k uzavření dohody o prodeji a podmínkách tohoto prodeje mezi účastnicemi nedošlo. Pokud žalobkyně v tomto směru opírala svůj uplatněný nárok (o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením konkrétní kupní smlouvy na dané nemovitosti za kupní cenu 5 800 000 Kč) o tvrzenou písemnou smlouvu o smlouvě budoucí datovanou [datum], bylo uzavření této smlouvy vyvráceno provedeným dokazováním, zejména pak znaleckým posudkem ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností, zkoumání pravosti bankovek a cenin. Je sice pravdou, že naopak znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že podpis žalované na dané smlouvě o smlouvě budoucí datované [datum] i podpis žalované na listině nazvané Dohoda o prodeji rodinného domu datované [datum] (shodně jako její podpis na nájemní smlouvě) jsou pravými podpisy žalované. Ta však při rozporování pravosti listin – smlouvě o smlouvě budoucí a dohodě o prodeji rodinného domu konstantně i po zjištění pravosti jejích podpisů namítala, že tyto smlouvy s žalobkyní nikdy neuzavřela. Ke svému (v řízení jako pravému prokázanému) podpisu vysvětlovala, že v souvislosti s činností žalobkyně pro žalovanou této podepsala několik čistých papírů. Tuto okolnost pak fakticky potvrdila obsahem svého odvolání i sama žalobkyně, pokud v odůvodnění odvolání ze dne [datum] (viz čl. 266 spisu) namítla, že při úvahách soudu o nákladech řízení by mělo být přihlédnuto„ k samotnému chování žalované, kdy dle názoru žalobkyně sama zavdala vyvolání sporu (vystavování bianco listin).“ 9. V případě smlouvy o smlouvě budoucí pak ze závěrů posudku znalkyně [příjmení] [příjmení] bylo i dle názoru odvolacího soudu bezpečně zjištěno, že na danou listinu byl nejdříve připojen podpis žalované a teprve následně byl připojen tištěný text. Vzhledem k tomuto zjištění nelze předloženou smlouvu o smlouvě budoucí považovat za důkaz o uzavření dotčené písemné smlouvy, podpis listiny žalovanou nemohl stvrzovat její vůli jako strany smlouvy uváděné v textu, který byl na dotčenou listinu připojen až po daném podpisu. V případě dohody o prodeji rodinného domu sice znalkyně [příjmení] [příjmení] k podobnému jednoznačnému závěru o pořadí podpisu a připojeného tištěného textu na listině nedospěla, nicméně důvodem bylo pouze to, že s ohledem na použité technické prostředky při zhotovení textu dohody, odlišné od prostředků použitých při vyhotovení listiny s textem smlouvy o smlouvě budoucí, nebylo možné žádnými metodami stanovit pořadí vyhotovení podpisů a tisku. Nebylo tedy však prokázáno ani opačné tvrzení žalobkyně o tom, že tato dohoda (její text) byla žalovanou podepsána, že text této listiny byl na rozdíl od smlouvy o smlouvě budoucí na dané listině v okamžiku podpisu žalované již vytištěn. Žalovaná pravost obou listin popřela. V daném případě bylo v souladu s § 565 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na žalobkyni, která se obou listin dovolávala, aby dokázala jejich pravost a správnost. Domněnka pravosti (pro připojený prokázaný pravý podpis žalované - viz věta druhá uvedeného ustanovení) smlouvy o smlouvě budoucí byla znalecky jednoznačně vyvrácena. Shodná zákonná domněnka pravosti dohody o prodeji rodinného domu (též pro připojený prokázaný pravý podpis žalované) byla s ohledem na jednoznačně vyvrácenou pravost související smlouvy o smlouvě budoucí zpochybněna. Žalobkyně pak ničím dalším pravost této dohody neprokázala a její uzavření považuje odvolací soud pro zjištěné okolnosti věci za nepravděpodobné a nevěrohodné. [jméno] o sobě by pak tato dohoda ani nemohla být podkladem pro uplatněný nárok (výslovně je její text formulován jen ve vztahu k domu, nikoli pozemku, jehož je dům součástí, či sousedícímu pozemku, s nímž tvoří jeden funkční celek), přičemž žalobkyně sama ostatně ani svůj nárok o tuto dohodu neopírá a z něj jej nedovozuje.

10. Ve vztahu k námitkám žalobkyně proti shora uvedenému znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [příjmení] má odvolací soud všechny tyto námitky za neopodstatněné a nedůvodné. Není pravdou, že by daný posudek byl nepřezkoumatelný a nebylo zřejmé, jak znalkyně ke svým závěrům dospěla. Naopak znalkyně ve svém posudku (včetně jeho ústního doplnění výpovědí znalce u jednání soudu prvního stupně) velmi precizně, jasně a srozumitelně popsala, jak při zpracování zadaného úkolu postupovala, jaké metody použila a co a proč bylo tímto zkoumáním zjištěno. Její závěry jsou logickým vyústěním učiněných zjištění a jejich odborného posouzení a zcela odpovídají popisu v daném posudku. V této souvislosti se připomíná, že soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, dále zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, příp. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014). Předmětem tohoto hodnocení však nejsou odborné závěry znalce obsažené ve znaleckém posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 30 Cdo 2219/2000). Odvolací soud má za to, že v daném případě dotčený znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] v plné míře vyhovuje takto judikatorně vymezeným požadavkům na řádné odůvodnění znaleckého posudku. Závěry dotčeného posudku plně zodpověděly otázky, jež byly znalkyni ke zkoumání předloženy, byly náležitě odůvodněny a podloženy, nebyly v rozporu s ostatními důkazy a odpovídají pravidlům logického myšlení. Výhrady žalobkyně v jejím odvolání vůči posudku byly bezpředmětné, spekulativní či zavádějící, případně byly jen pouhou polemikou se zjištěními, odborným posouzením a závěry znalkyně. Odvolací soud tedy hodnotí závěry daného posudku jako použitelné a nevzbuzující žádné rozumné pochybnosti o jejich správnosti. Za této situace žalobkyní navrhované zpracování revizního posudku je nedůvodné, bylo by nadbytečné a neekonomické.

11. Závěry daného posudku nelze považovat za zpochybněné ani výpovědí svědka [jméno] [příjmení], kterou hodnotí i odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako zcela nevěrohodnou, vyvrácenou dalšími provedenými důkazy, včetně soudem prvního stupně zmiňovaných listin prokazujících, že daného dne [datum] byla žalovaná od 8:00 hodin do 20:00 hodin v práci, zdržovala se v místě svého pracoviště, a nemohla tedy být účastna sjednání dané smlouvy dle tvrzení žalobkyně a svědka [příjmení] v odpoledních hodinách daného dne v místě kanceláře žalobkyně. Pokud pak žalobkyně zpochybňovala obsah protokolu z jednání soudu dne [datum] a v rozporu s ním následně tvrdila, že mělo být vypovězeno, že k jednání došlo [datum] až ve večerních hodinách, neodpovídá toto hned dvěma zachyceným údajům o žalobkyní a svědkem tvrzené době konání dané schůzky toho dne odpoledne (viz strana 215 p.v. a strana 216 spisu), přičemž svědkem bylo i upřesňováno, že se jednalo o dobu„ kolem 4 – 5 hodin“. Protokol z jednání byl hlasitě diktován. V případě nesouhlasu s takto hlasitě protokolovaným obsahem přednesů nic žalobkyni nebránilo, aby sdělila svou námitku proti protokolovanému znění, to se však nestalo. Nynější změnu tvrzení žalobkyně tak považuje odvolací soud za ryze účelovou, činěnou ve snaze zmírnit rozpor daných tvrzení (žalobkyně i svědka) s posléze provedenými důkazy (listinami od zaměstnavatele žalované) vyvracejícími jejich pravdivost.

12. Odvolací soud dále zopakoval zčásti dokazování emailovou komunikací mezi účastnicemi (příp. s jejich zástupci) podle § 213 odst. 2, 3 o.s.ř. Z emailu ze dne [datum] tak bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované návrh kupní smlouvy na předmětné nemovitosti, v němž navrhovala kupní cenu ve výši pouze 4 mil. Kč, s tím, že 900 000 Kč bude uhrazeno do [datum] a zbývající část ve výši 3,1 mil. Kč bude uhrazena (až za dalších pět let!) do [datum] (viz e-mail na č.l. 24 s přílohou – návrhem kupní smlouvy na č.l. 25). Z následující e-mailové komunikace, e-mailem mezi zástupcem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyní ze dne [datum] zaslaného žalobkyni, bylo zřejmé, že jednání mezi účastnicemi o prodeji daných nemovitostí stále probíhala, nebyla dohodnuta konečná cena daných nemovitostí. Zástupce žalované žalobkyni v uvedeném e-mailu sděloval, že zájem (žalobkyně) o nemovitosti (ve vlastnictví žalované) mohou podrobněji probrat za předpokladu, že žalobkyně bude akceptovat představu žalované, že kupní cena bude ve výši 6 mil. Kč a bude uhrazena ještě v průběhu daného roku. Zástupce žalované v textu tohoto e-mailu též výslovně zmínil, že tím reagoval na text návrhu kupní smlouvy od žalobkyně s kupní cenou 4 mil. Kč a splatností podstatné části až v roce 2025. Zástupce dále žalobkyni vyzval, aby se bez zbytečného odkladu vyjádřila, nejpozději do [datum], zda její zájem trvá, jinak bude předpokládat nezájem a nemovitosti pak budou prodány jinému zájemci. Konečně pak zástupce žalované zmínil, že tvrzení žalobkyně z telefonického hovoru z předchozího dne o tom, že se měly účastnice dohodnout na kupní ceně 5,8 mil. Kč, nemá dosud ověřené. Žalobkyně na tento e-mail reagovala e-mailem z [datum], v němž pouze poprosila o zaslání návrhu KS, aby„ mohli zrealizovat prodej RD“. Jasný souhlas s nastíněnou cenou 6 mil. Kč, ani naopak odkaz na již dříve tvrzenou uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí z [datum] s (již) sjednanou kupní cenou 5,8 mil. Kč, o niž nyní opírá svůj nárok, však žalobkyně v této odpovědi neuvedla. [jméno] smlouvu o smlouvě budoucí pak žalobkyně nezmínila ani v rámci další navazující e-mailové komunikace proběhlé mezi ní a zástupcem žalované ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] (viz čl. 28-29 spisu). Teprve v e-mailu ze dne [datum] zaslaném žalobkyní zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že„ akceptuje cenu 6 mil. Kč“, která bude zaplacena do [datum] a žádala o zaslání„ korekce ke KS [obec]“ (viz čl. 32 spisu).

13. I tato právě popsaná k důkazu zopakovaná korespondence stran dle názoru odvolacího soudu svědčí celkem jasně o tom, že ve skutečnosti k žádnému uzavření dotčené smlouvy o smlouvě budoucí ze dne [datum], ani k jinému jednoznačnému (třeba i ústnímu) sjednání závazné smlouvy o smlouvě budoucí kupní, na základě níž by se žalobkyně mohla úspěšně domáhat uplatněného nároku, mezi účastnicemi nedošlo. Bylo nesporné, že daná jednání probíhala a že žalobkyně měla zjevně (i s ohledem na fakticky podstatně vyšší obvyklou cenu dotčených nemovitostí) zájem od žalované její nemovitosti koupit. Nicméně veškeré provedené důkazy svědčí o tom, že k završení těchto jednání dohodou stran o prodeji daných nemovitostí, a to ani dohodou ohledně případného budoucího prodeje, ve skutečnosti nedošlo. Strany se neshodly na základních podmínkách, tj. ceně a její splatnosti. Nejprve žalobkyně nabízela kupní cenu 4 mil. Kč se splatností až do roku 2025, kterýžto návrh nebyl akceptován. Následně nabízela žalovaná možnost odkupu za 6 mil. Kč s úhradou v průběhu roku 2020 s tím, že o dalších podrobnostech mohou jednat, tento svůj návrh však omezila do [datum], přičemž žalobkyně se v daném termínu jednoznačně nevyslovila a tuto cenu jasně akceptovala až [datum], kdy však již žalovaná zájem nemovitosti prodat neměla. Tvrzení o tom, že by strany mezitím uzavřely předloženou smlouvu o smlouvě budoucí z [datum], bylo vyvráceno.

14. Podle § 1785 o.z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

15. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v souzené věci k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu právě citovaného § 1785 o.z. nedošlo, a žalované proto povinnost uzavřít se žalobkyní danou kupní smlouvu nevznikla. Předložená listina, o níž žalobkyně tento svůj nárok opřela, je účelově vytvořeným padělkem, je nepravá a jako taková daný závazek žalované založit nemohla. S ohledem na tento závěr další důkazní návrhy žalobkyně případně opakovaně připomínané v jejím odvolání a vesměs směřující jen k prokázání toho, že mezi stranami bylo o daném prodeji jednáno (což samo o sobě bylo nesporné), byly bezpředmětné a na uvedeném správném závěru soudu nemohly ničeho změnit. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud žádné další dokazování neprováděl. Bez významu pro rozhodnutí ve věci byly tak i poukazy žalobkyně na případnou jinou jí tvrzenou obvyklou cenu dotčených nemovitostí v předmětné době. Ani ta okolnost, že žalovaná souhlasila po určitou dobu s tím, že by případně žalobkyni dané nemovitosti za cenu ve výši 6 mil. Kč prodala, sama o sobě její závazek za tuto cenu nemovitosti žalobkyni prodat nezaložila, a poukazy žalobkyně na vyjádření žalované k této okolnosti u jednání soudu, že danou cenu považovala tehdy za přiměřenou, jsou irelevantní.

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ve věci samé podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Ke změně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud přistoupil pouze ve vztahu k nákladovým výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

18. Ve vztahu mezi účastnicemi soud prvního stupně správně uložil podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci ve sporu neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit žalované plnou náhradu nákladů řízení, kdy však došlo k pochybení při výpočtu výše této náhrady. Celková výše účelně vynaložených (a doložených) nákladů řízení žalobkyně přiznaných k náhradě odvolacím soudem ve změněném výroku III. rozsudku soudu prvního stupně činí správně celkem 394 984 Kč. V této souvislosti se dodává, že soud není vázán výpočtem provedeným účastníkem či jeho zástupcem (pokud se účastník práva na náhradu určité části nákladů výslovně nevzdá), když o nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti. Uvedená částka 394 984 Kč sestává z 12 x odměny zástupce žalované, advokáta, po 31 500 Kč (počítané z tarifní hodnoty 5,8 mil. Kč) za 12 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě dat. [datum], 3., 4. účast na jednání dne [datum] delším 2 hodin, 5. podání ve věci samé dat. [datum], 6. podání ve věci samé dat. [datum], 7. podání ve věci samé dat. [datum], 8.,9. účast na jednání dne [datum] delším 2 hodin, 10. podání ve věci samé dat. [datum], 11., 12. účast na jednání dne [datum] delším 2 hodin), dále z 12 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu celkem 12 započatých půlhodin po 100 Kč na cestách k jednáním soudu a zpět, z cestovného na těchto cestách v celkové výši 1 575 Kč (v detailu k tomuto cestovnému viz bod 26. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a z náhrady doložených nákladů vynaložených na znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] ve výši 10 609 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), odst. 2 písm. c), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1994 Sb., advokátního tarifu, a § 137 odst. 1 o.s.ř. Pokud žalovaná požadovala dále rovněž náhradu nákladů za důkaz posudkem znalce [jméno] [příjmení] v částce 12 600 Kč, nezahrnul již odvolací soud tuto částku do přiznané náhrady nákladů řízení, když předmětné náklady nebyly nijak žalovanou stranou doloženy (ve spisu se žádný doklad osvědčující takovéto náklady nenachází). Ve výši přiznané náhrady nákladů řízení byl tedy výrok III. rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn na částku 394 984 Kč, ve zbývající části byl také výrok III. jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrzen.

19. Pokud ohledně nákladů řízení žalobkyně navrhovala použití § 150 o.s.ř. s tím, že by mělo být přihlédnuto k tomu, že ve věci byly provedeny dva znalecké posudky, z nichž jeden potvrdil pravost podpisů žalované na listinách předložených žalobkyní, případně k tomu, že žalovaná sama zapříčinila vznik sporu, pokud vystavila„ bianco listiny“, shledal tento návrh žalobkyně odvolací soud jako naprosto nemístný a míjející smysl daného institutu výjimečného nepřiznání náhrady nákladů řízení. V podstatě žalobkyně navrhuje, aby přes procesní úspěch žalované jí nebyly přiznány náklady řízení proto, že bylo prokázáno, že žalobkyně zneužila bianco podpis žalované na prázdné listině k tomu, aby na tuto prázdnou listinu (obsahující jen podpis žalované) posléze umístila text smlouvy o smlouvě budoucí, na základě níž se pak neúspěšně pokusila uplatnit tvrzený nárok (opíraný o tuto padělanou listinu) na uzavření smlouvy kupní na nemovitosti žalované, nadto za cenu podstatně nižší, než je jejich skutečná cena. Je zřejmé, že dané okolnosti nemohou v žádném případě představovat důvody zvláštního zřetele hodné pro použití § 150 o.s.ř. a odepření práva procesně úspěšné žalované na náhradu nákladů řízení.

20. Ke změně dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. bylo dále přistoupeno i ve vztahu k uložené náhradě nákladů řízení vzniklých státu, kdy v celkové výši byla zohledněna i částka přiznaná (odvoláním nenapadeným) výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně. Celková výše těchto nákladů, které je žalobkyně dle procesního výsledku sporu povinna v souladu s § 148 o.s.ř. státu platit, tak činí celkem 11 731 Kč, sestávající ze znalečného hrazeného z prostředků státu v částkách 6 983 Kč a 2 284 Kč (znalci [anonymizováno]) a z již pravomocně přiznaného znalečného 2 464 Kč (náležející znalkyni [příjmení]).

21. Ve výroku IV. tohoto rozsudku pak bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, v němž byla rovněž úspěšná žalovaná. Bylo jí tak dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na jejich náhradu ve výši 82 309 Kč, sestávající ze dvou odměn po 31 500 Kč za dva úkony právní služby (1. vyjádření k odvolání žalobkyně a 2. účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) a 1 x odměny ve výši , tj. 15 750 Kč, za úkon – sepis odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, dále ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč, z náhrady cestovného za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v délce celkem 245 km vozem zástupce žalobce [příjmení] [jméno], reg.zn. 5L54774, o průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km při sazbě základní náhrady 4,70 Kč km a vyhláškové ceně paliva – nafty – 47,10 Kč l dle vyhl. č. 237/2022 Sb., a z náhrady promeškaného času na uvedené cestě 10 x 100 Kč za každou započatou půlhodinu na dané cestě, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), odst. 2 písm. c), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1994 Sb., advokátního tarifu.

Poučení