27 Co 173/2021-80

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení 70 825 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, č. j. 263 C 24/2020-48, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 426,60 Kč, k rukám jeho zástupce Mr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 10 260,80 Kč, k rukám jeho zástupce Mr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 29. 6. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 70 825 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 20. 2. 2020 do zaplacení. K tomu uvedl, že 20. 10. 2011 uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o dodávkách zboží (krabice na pizzu s logem„ U DOKTORA“), na jejímž základě mezi účastníky probíhala dlouhodobá spolupráce. Žalovaný písemnou objednávkou ze dne 27. 11. 2015 objednal výrobu a dodávku 4 050 ks malých krabic na pizzu PAP 32x32x3 cm a 3 900 ks velkých krabic na pizzu PAP 60x60x5 cm. Žalobce požadavek žalovaného postupně zadával do výroby a poslední dodávka pro žalovaného mu byla od výrobce dodána 13. 8. 2018. Dne 7. 10. 2018 žalovaný oznámil žalobci, aby další krabice do výroby nezadával, neboť již nebude provozovat svoji restauraci – pizzerii a současně se zavázal k odběru veškerých dosud vyrobených krabic opatřených potiskem. Žalobce vyzval žalovaného k odvozu zboží a jeho cenu ve výši 85 825 Kč vyúčtoval fakturou č. 2018 splatnou 19. 2. 2019. Na základě opakovaných výzev k úhradě dlužné částky žalovaný požádal o smírné vyřešení věci, což žalobce akceptoval a navrhl žalovanému zaplacení částky 60 000 Kč namísto původní dlužné částky 85 825 Kč, a to v měsíčních splátkách po 15 000 Kč. Právní zástupce žalobce rovněž vypracoval dohodu o uznání a finančním vypořádání dluhu. Žalovaný s návrhem nejprve souhlasil a uhradil 15 000 Kč, následně si vše rozmyslel, dohodu nepodepsal a žádnou další úhradu neprovedl.

2. Ve vyjádření k žalobě žalovaný potvrdil uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě mu žalobce dodával krabice na pizzu s tím, že spolupráce probíhala dlouhou dobu zcela bez problémů. Jednotlivé objednávky činil telefonicky a každou dodávku následně hradil v hotovosti při převzetí zboží. Četnost objednávek se pohybovala v rozmezí 1 – 2 x týdně v rozsahu přibližně 100 ks velkých a 300 ks malých krabic, tzn. průměrná cena dodávek činila 4 500 Kč týdně vč. DPH. Žalovaný však kategoricky odmítl tvrzení žalobce, že by v rámci jedné objednávky objednal množství zboží tvrzené žalobcem. To by zcela odporovalo zavedené praxi mezi účastníky. Poukázal na to, že žalobce spolu s podanou žalobou písemnou objednávku ze dne 27. 11. 2015 nedoložil, a to z toho důvodu, že žádná taková objednávka neexistuje. Pro úplnost žalovaný podotkl, že i kdyby snad tato objednávka existovala a žalobce se na jejím základě tzv. předzásobil uvedeným množstvím krabic, musel by postupnými objednávkami toto množství již dávno spotřebovat. Pokud objednával v průměru 800 krabic týdně, musel by spotřebovat skladové zásoby čítající v součtu cca 8 000 krabic přibližně za deset týdnů. K ukončení spolupráce mezi stranami přitom došlo až v roce 2018, tedy bezmála tři roky od tvrzené objednávky. Dále žalovaný zdůraznil, že je naprosto nepřijatelné, aby jako zákazník nesl odpovědnost za nevyčerpané skladové zásoby žalobce jako svého dodavatele, které si nikdy neobjednal. To by představovalo nepřípustné přenášení podnikatelského rizika. Žalovaný potvrdil jednání ohledně smírného vyřešení věci, neboť v té době si neuvědomoval neoprávněnost požadavku žalobce. V důsledku tohoto omylu rovněž žalobci zaslal částku 15 000 Kč.

3. V podání z 9. 6. 2021 žalobce doplnil a upřesnil svá tvrzení s tím, že 7. 10. 2018, po téměř sedmi letech bezproblémové spolupráce, obdržel od žalovaného zprávu, že s ohledem na probíhající reorganizaci firmy je nucen přehodnotit vzhled objednávaných krabic na pizzu a aby tedy další krabice s potiskem jeho pizzerie (PIZZA U DOKTORA) nevyráběl. Současně požádal o informaci, kolik krabic s uvedeným logem žalobce dosud drží pro jeho potřeby na skladě, na což žalobce 8. 10. 2018 žalovanému sdělil, že má 5 400 ks malých krabic a 4 450 ks velkých krabic. K poslednímu naskladnění přitom došlo 13. 8. 2018, kdy žalobce převzal 4 500 ks malých krabic a 1 500 ks velkých krabic; ty byly v počtu 1 500 ks naskladněny ještě 3. 10. 2018. Stalo se tak prokazatelně v době, než žalobce obdržel sdělení žalovaného o reorganizaci firmy. Dne 15. 11. 2018 se žalobce dotázal žalovaného, z jakého důvodu přestal krabice odebírat a jakým způsobem budou situaci řešit. Od 8. 10. 2018 přitom žalovaný odebral pouze 600 ks malých krabic a 250 ks velkých krabic. Ke dni 6. 3. 2019 žalobce evidoval skladové zásoby v množství 4 800 ks malých krabic a 4200 ks velkých krabic, o čemž žalovaného ještě téhož dne informoval a současně ho upozornil na čl. 3 písm. d) rámcové smlouvy. Dne 7. 8. 2019 žalobce opět žalovaného informoval o aktuálním stavu krabic na skladu, tzn. 4 500 ks malých krabic a 4 050 ks velkých krabic. Žalovaný reagoval zprávou z 15. 8. 2019 s tím, že k přerušení či ukončení spolupráce nedochází a v odběru krabic bude nadále pokračovat. Následná snaha o vyřešení sporu mimosoudní cestou nebyla úspěšná, a proto 23. 1. 2020 žalobce vyzval žalovaného k odběru všech jeho krabic, tzn. 4 050 ks malých krabic a 3 900 ks velkých krabic. Žalobce zdůraznil, že krabice objednával u dodavatelů v Itálii, a proto musel vždy objednávat minimálně jednu paletu obsahující 4 500 ks malých krabic a 1500 ks velkých krabic, přitom zboží mu bylo dodáváno 2-3 x měsíčně. Z uvedených důvodů proto bylo nezbytné, aby pro každého zákazníka držel na skladě zásobu krabic alespoň na dobu tří měsíců. O všech těchto skutečnostech byl žalovaný informován ještě před podpisem rámcové smlouvy, v níž se zavázal pro případ ukončení spolupráce odebrat veškerou skladovou zásobu krabic, popřípadě uhradit žalobci jejich cenu s tím, že ten poté krabice zlikviduje.

4. Písemné doplnění a upřesnění žaloby ze dne 9. 6. 2021 žalobce předal soudu i žalovanému při jednání ve věci. Soud prvního stupně k důkazu provedl i listiny předložené žalobcem spolu s tímto podáním.

5. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 70 825 Kč s 10% úroky z prodlení od 20. 2. 2020 do zaplacení (I. výrok) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 810 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. Konstatoval, že z části provedených důkazů, a to listiny označené„ skladové zásoby“ ze dne 9. 6. 2021, přejímky na sklad v cizí měně ze dne 13. 8. 2018,„ uznání dluhu a dohody o finančním vypořádání dluhu, splátkový kalendář“ ze dne 30. 4. 2020, nezjistil žádné další relevantní skutečnosti potřebné pro rozhodnutí sporu nad rámec zjištění z ostatních provedených důkazů. Vzal za prokázané, že 20. 10. 2011 účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu, v níž se žalobce zavázal dodávat žalovanému obalový materiál. Od října 2018 však žalovaný začal utlumovat obchodní činnosti, jak je zřejmé z emailové korespondence, dle které ke dni 7. 8. 2019 evidoval žalobce na skladě 4 500 ks malých krabic a 4 050 ks velkých krabic s logem žalovaného, jejichž cenu ve výši 85 825 Kč žalovanému vyúčtoval fakturou č. 2018 vystavenou 12. 2. 2020. Žalovaný však uhradil pouze dne 10. 5. 2020 částku 15 000 Kč. Soud konstatoval, že sama rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní nevznikají, její význam spočívá v tom, že strany – předpokládající dlouhodobější obchodní vztah – jejím prostřednictvím vytyčují základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené (tzv. realizační smlouvy). Při vzniku realizačních smluv uzavřených na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizačních smlouvách jinak, stávají pravidla sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010). V projednávané věci se žalovaný v čl. 3 písm. d) rámcové smlouvy zavázal při ukončení spolupráce“ odebrat veškerou skladovou zásobu obalů již naskladněných, vyrobených či opatřených privátním potiskem zadaným odběratelem (tj. žalovaným). Tato povinnost se vztahuje i na zboží, které je prokazatelně objednáno, případně ve výrobě u výrobce“. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalovaný ukončil spolupráci se žalobcem, aniž by odebral veškerou skladovou zásobu obalů vyhotovených na základě předcházejících objednávek, případně uhradil jejich cenu, když na žalobcem vyúčtovanou částku 85 825 Kč zaplatil pouze 15 000 Kč a k úhradě tak zbývá 70 825 Kč. S odkazem na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně požadavku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. V jeho doplnění navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě zdůraznil, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 70 825 Kč s příslušenstvím s odkazem na písemnou objednávku ze dne 27. 11. 2015, kterou však v průběhu celého řízení nepředložil. Až v písemném podání ze dne 9. 6. 2021 uvedl, že se jeho nárok zakládá na nevyčerpaných skladových zásobách. Ze strany žalobce tak došlo k zásadním změnám ve vylíčení rozhodujících skutečností – ke změnám ohledně popisu toho, jak se skutkový děj udál, co bylo jeho základem a co jeho následkem. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1725/2016, a vyslovil přesvědčení, že taková změna žaloby vyžadovala souhlas soudu podle § 95 o. s. ř. Soud prvního stupně však o změně návrhu žádným formálním způsobem nerozhodl, tedy k řádné a procesní účinky vyvolávající změně návrhu ve skutečnosti nedošlo. Pokud soud prvního stupně vycházel ze změněných žalobních tvrzení, aniž by tomu předcházel zákonný postup, rozhodl o jiném nároku, než žalobce učinil předmětem řízení. Soud prvního stupně tedy zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve vztahu k nároku ve věci samé žalovaný zopakoval, že nemůže nést odpovědnost za nevyčerpané skladové zásoby, které si žalobce vytvořil, neboť takový výklad by vedl k nepřiměřeným důsledkům, kdy by měl být žalovaný jako zákazník odpovědný za libovolné (byť i zcela přehnané) množství zboží, které si jeho dodavatel naskladnil. I ujednání čl. 3 rámcové kupní smlouvy z 20. 10. 2011 musí být vykládáno v souladu s požadavkem přiměřenosti. Ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že v době, kdy pro žalovaného naskladnil poslední větší množství krabic, již docházelo ze strany žalovaného k útlumu v odběrech. V tomto kontextu se jeví množství naskladněné žalobcem jako nepřiměřené.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že z jeho strany nedošlo ke změně žalobou vymezeného předmětu řízení, ale pouze k doplnění skutkových tvrzení a soud tak mohl i bez vydání usnesení o připuštění změny žaloby ve věci rozhodnout. Žalobce se od počátku domáhá zaplacení kupní ceny za krabice na pizzu a konzistentně uvádí, že tento nárok je založen ujednáním rámcové smlouvy ze dne 20. 10. 2011. Ohradil se proti tvrzení žalovaného, že naskladňování krabic nepřizpůsobil jejich snižujícímu se odběru ze strany žalovaného. Uvedl, že žalovaný 1-2 x týdně odebral 300 ks malých krabic a 100 ks velkých krabic, což znamená, že měsíčně odebral 1 200 až 2 400 ks malých krabic a 400 až 800 ks velkých krabic na pizzu. Ze skladových pohybů pro rok 2018 (listina již byla soudu prvního stupně předložena) vyplývá množství krabic odebraných žalovaným v měsících lednu až červenci. Za těchto sedm měsíců žalovaný odebral zhruba polovinu svého obvyklého nejnižšího měsíčního odběru malých krabic a o snížení odběru velkých krabic nelze vůbec hovořit. Byť tedy k jistému útlumu při odběru malých krabic došlo, žalovaný nikdy dříve než 7. 10. 2018 žalobce neinformoval o omezení svého podnikání. Teprve 7. 10. 2018 vyzval žalobce, aby již další krabice nenaskladňoval, což žalobce respektoval. Kromě výše uvedeného sdělení se žalovaný nikdy ani náznakem nezmínil o jakýchkoliv podnikatelských těžkostech, z čehož by snad žalobce mohl usuzovat na to, že u žalovaného může dojít v jejich důsledku ke snížení odběru; na nic takového žalovaný nikdy dříve neupozornil. Tomu nenasvědčovaly ani počty odebraných velkých krabic, které v průměru dosahovaly míry obvyklého odběru. Ve vztahu ke krabicím malých, jejichž odběr se skutečně od počátku roku 2018 snížil, žalobce podotkl, že stejně tak, jak žalovaný mohl odebírat menší počet krabic, mohl naopak další měsíc požadovat počet vyšší. Žalobce po celou dobu trvání závazkového vztahu založeného rámcovou smlouvou udržoval na skladě pro žalovaného takové množství krabic, které bylo běžným odběrům žalovaného zcela adekvátní a nelze ho hodnotit jako nepřiměřené. Žalobce pro žalovaného naskladňoval pouze minimální množství krabic (pouze jednu paletu) a nevytvářel neadekvátně velké zásoby.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. V prvé řadě odvolací soud - k námitce žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, když nerozhodl o změně žaloby v souvislosti se změnou skutkových tvrzení žalobce – uvádí, že v projednávané věci se nejedná o takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a byla by tedy důvodem pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jak již bylo shora uvedeno, žalobce svá tvrzení doplnil a upřesnil v podání ze dne 9. 6. 2021, které bylo předáno soudu i žalovanému při prvním (a jediném) jednání ve věci 10. 6. 2021 a při tomto jednání soud současně provedl dokazování i listinami předloženými žalobcem spolu s tímto podáním. Nelze tedy dospět k závěru, že by nebylo zřejmé, co je předmětem řízení, byť formálně změna žaloby připuštěna nebyla.

10. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to listinami – přejímkou na sklad v cizí měně, skladové pohyby, emailovou korespondencí účastníků za období od 7. 10. 2018 do 23. 1. 2020, fakturou č. 2018 a výpisem z účtu žalovaného ohledně platby 15 000 Kč zúčtované 10. 5. 2020.

11. Z listiny označené jako Přejímka na sklad v cizí měně (dodavatel - [anonymizována čtyři slova], odběratel – žalobce) vystavené 13. 8. 2018 vyplývá dodávka 4 500 ks malých krabic na pizzu s potiskem„ U DOKTORA“ a 1 500 ks velkých krabic na pizzu s potiskem„ U DOKTORA“. Dále žalobce předložil skladové pohyby za dobu 5. 1. 2018 do 31. 12. 2018 a 1. 1. 2019 až 21. 11. 2019. Uvedené listiny se týkají krabic na pizzu malých s potiskem„ U DOKTORA“ s tím, že k poslednímu naskladnění v množství 4 500 ks došlo 13. 8. 2018. Emailovou zprávou ze dne 7. 10. 2018 žalovaný informoval žalobce, že vzhledem k reorganizaci a změnám v jeho firmě musí přehodnotit vzhled krabic na pizzu. Dále uvedl„ Chtěl bych se s Vámi domluvit, a prosím o informaci, kolik máme krabic – obou velikostí, s tiskem našeho loga. To bychom dobrali, další již nezadávejte do výroby. Pak bychom brali krabice čisté bez potisku malé a velké na pizzu o průměru 60 cm“. Dne 8. 10. 2018 žalobce sdělil žalovanému aktuální stav pizza krabic s potiskem, a to 32 cm – 5 400 ks a 60 cm – 4 450 ks. Současně žalovanému sdělil, že zjistí informace ohledně odběru bílých krabic bez potisku. V emailu ze dne 9. 10. 2018 žalovaný poděkoval žalobci za odpověď a podrobné informace. V emailu z téhož dne žalobce informoval žalovaného o cenách krabic bez potisku s tím, že jakmile bude docházet zásoba krabic s potiskem, dořeší se zajištění dodávek bez potisku. V emailu ze dne 15. 11. 2018 se žalobce dotazoval žalovaného, z jakého důvodu od 9. 10. 2018 úplně přestal odebírat zboží. Dne 15. 11. 2018 žalovaný sdělil, že došlo k reorganizaci chodu firmy, provoz byl omezen, nicméně v současné době provoz obnovuje a již byla provedena běžná objednávka. V emailu z 6. 3. 2019 žalobce upozornil žalovaného, že se potýká s tím, že žalovaný v podstatě přestal odebírat krabice na pizzu s privátním potiskem, byť příslib z jeho strany byl jiný. Aktuálně tedy skladuje 4 800 ks krabic na pizzu malých a 4 200 kusů krabic na pizzu velkých s tím, že od října 2018, kdy se celá záležitost začala řešit, žalovaný prakticky nic neodebral. V této souvislosti žalobce upozornil žalovaného na rámcovou smlouvu, která ho k odběru těchto krabic zavazuje. V emailu ze 7. 8. 2019 žalobce opět žalovaného informoval, že na základě prověření zásob zjistil, že od poslední rozpravy ohledně odběru krabic s privátním potiskem uběhlo již dalších 5 měsíců a za toto období žalovaný odebral pouze 300 ks malých krabic a 150 ks velkých krabic, naskladněno tak nadále zůstává 4 500 ks krabic malých a 4050 ks krabic velkých a jejich hodnota činí 75 240 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nepřišel žádný návrh řešení této situace, nabídl žalobce tři možné (v emailu dále podrobněji rozepsané) varianty řešení. V emailu z 15. 8. 2019 žalovaný uvedl, že z jeho strany nedochází k přerušení či ukončení spolupráce a krabice nadále odebírat bude. Uvedl, že žalobcem nabízené varianty je nutno osobně projednat. V další emailové korespondenci ze dne 19. 8. 2019 účastníci řešili možnost osobní schůzky. Dne 23. 1. 2020 žalobce opakovaně vyzval žalovaného k odběru naskladněných krabic v souladu s rámcovou smlouvou a k jejichž odběru se zavázal také v emailové zprávě ze 7. 10. 2018. Žalobce uvedl, že cena za 4 050 ks malých krabic a 3 900 ks velkých krabic činí 85 824,09 Kč vč. DPH. Fakturou č. 2018 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 85 825 Kč vč. DPH za 4 050 ks krabic na pizzu malých a 3 900 ks krabic na pizzu velkých. Podle výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] provedl žalovaný na účet žalobce platbu ve výši 15 000 Kč (platba byla zúčtována 10. 5. 2020), se zprávou pro příjemce:„ [příjmení] [příjmení] plnění“ a zprávou pro plátce„ Krabice“.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno (a mezi účastníky nesporné), že dne 20. 10. 2011 uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti (žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel) rámcovou smlouvu o dodávkách zboží č. 2011 -10-. V čl. 3 odst. d) této smlouvy bylo dohodnuto, že„ Při případném ukončení spolupráce se odběratel zavazuje ve smluvené lhůtě odebrat veškerou skladovou zásobu obalů již naskladněných, vyrobených či opatřených privátním potiskem zadaným odběratelem. Tato povinnost se vztahuje i na zboží, které je prokazatelně odebráno, případně ve výrobě u výrobce. V opačném případě bude odběrateli za toto zboží vystavena faktura a zboží bude následně zlikvidováno“.

13. Rámcovou smlouvu je nutno posuzovat podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, včetně jejího ukončení (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), byť jednotlivé realizační smlouvy byly uzavírány i po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti jiné právní úpravy. Mezi účastníky bylo nesporné, že došlo k ukončení spolupráce probíhající na základě rámcové kupní smlouvy a pro tento případ se účastníci dohodli na způsobu vypořádání. Skutečnost, že sjednaného způsobu vypořádání vzájemných práv a povinností při ukončení spolupráce dle rámcové smlouvy si byl žalovaný vědom, vyplývá i z emailové zprávy ze dne 7. 10. 2018, kdy žádal o sdělení počtu zbývajících krabic a současně žalobce požádal, aby další krabice již nenaskladňoval. Zároveň uvedl, že již naskladněné a vyrobené krabice odebere. Následně žalovaný opakovaně ujišťoval žalobce o pokračujícím odběru (viz emaily z 15. 11. 2018 a 15. 8. 2019). Současně žalobce prokázal, že po datu 7. 10. 2018 již žádné další krabice pro žalovaného nenaskladňoval. Námitku žalovaného, že žalobce naskladnil nadbytečné zásoby pak odvolací soud považuje – s ohledem na odběry žalovaného po celou dobu trvání spolupráce – za nedůvodnou.

14. Odvolací soud proto posoudil žalobou uplatněný nárok jako důvodný, byť nesouhlasí s názorem žalobce, že platbou 15 000 Kč žalovaný dluh uznal. Platba byla odeslána se zprávou pro příjemce (žalobce)„ [příjmení] [příjmení] plnění“ a nelze tedy bez dalšího dovodit, že se jedná o uznání pohledávky vyúčtované fakturou č. 2018. Nadto ani z dalších okolností nebylo možno usuzovat, že tímto částečným plněním žalovaný zbytek dluhu uznal, neboť nepodepsal dohodu o uznání a finančním vypořádání dluhu a ani neuhradil žádnou další platbu (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2033 a ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018).

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

16. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo ve sporu zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Oproti soudu prvního stupně však má odvolací soud za to, že předžalobní výzvu k plnění je nutno posoudit pouze jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť neobsahuje ani základní právní rozbor. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně tak sestávají z: -) soudního poplatku za žalobu ve výši 3 542 Kč, -) odměny za tři úkony právní služby po 3 940 Kč, a to za převzetí věci, podání žaloby a účast u jednání soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) odměny za dva úkony právní služby (v rozsahu jedné poloviny) po 1 970 Kč, a to za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění a účast při jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) a f) advokátního tarifu, -) náhrady za pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 3 624,60 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 24 426,60 Kč.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) odměny za dva úkony právní služby po 3 940 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátní tarifu, -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 1 780,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 10 260,80 Kč.

18. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.