27 Co 212/2025 - 180

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o 400 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 5. 2025, č. j. 36 C 34/2024-127, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že se žaloba v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 400 000 Kč od 17. 2. 2024 do 22. 2. 2024, zamítá; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 90 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 524 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 36 C 34/2024-127 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 400 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 400 000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně vzhledem plnému úspěchu žalobce tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 96 917 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce coby kupující uzavřel se žalovaným coby prodávajícím dne 18. 2. 2020 kupní smlouvu k zahradě na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [Anonymizováno] (dále jen „zahrada“), s tím, že kupní cena činila 400 000 Kč. Kupní cena byla uhrazena ve dvou splátkách po 200 000 Kč bezhotovostní platbou na účet žalovaného, a to dne 19. 2. 2020 a dne 25. 2. 2020. V době uzavření kupní smlouvy byl žalovaný zcela nezpůsobilý tímto způsobem právně jednat. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2022, č. j. 35 Nc 1707/2021-113, byl žalovaný v tomto rozsahu omezen ve svéprávnosti pro vrozenou poruchu intelektu a lehkou mentální retardaci. Ze znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice ze dne 26. 4. 2021 vyplynulo, že osobnost žalovaného je simplexní, se sníženou schopností vyhodnocovat komplexní situace a logicky usuzovat, inteligence žalovaného se nachází v pásmu výrazného podprůměru (IQ 66). Soud prvního stupně proto shledal, že kupní smlouva je neplatná. Na základě dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022, kterou za žalovaného podepsala jeho sestra [jméno FO] jako hmotněprávní opatrovnice, došlo ke zpětnému převodu vlastnického práva k zahradě na žalovaného. Předmětem této dohody nebylo finančním vyrovnání, neboť se na něm strany nedohodly. Předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě požadované částky, a to nejpozději do 16. 2. 2024. Další návrhy na doplnění soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a další dokazování by nemohlo přinést jiná zásadní zjištění. Po právní stránce soud prvního stupně zhodnotil věc tak, že částka 400 000 Kč, kterou žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné kupní smlouvy, je plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalobce nemohl vůči žalovanému vznést námitku promlčení, neboť vlastnické právo se podle § 614 o. z. nepromlčuje, nesvědčí s ohledem na § 610 odst. 2 o. z. námitka promlčení ani žalovanému. Soud prvního stupně proto shledal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení plně opodstatněnou, a to včetně požadovaného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne prodlení podle předžalobní výzvy zaslané žalovanému.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, a to v celém rozsahu. V něm namítl absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020, na základě které byla na žalobce převedena zahrada za celkovou kupní cenu 400 000 Kč. Účastníci dále uzavřeli dne 25. 2. 2020 smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., do jejíhož základního kapitálu byl vložen coby nepeněžitý vklad spoluvlastnický podíl žalovaného na bytovém domě a pozemcích, a to za 550 000 Kč. Žalovaný byl omezen ve svéprávnosti pro právní jednání majetkoprávní povahy přesahují 13 000 Kč a právní jednání spočívající v uzavírání smluv o půjče, úvěru a leasingu a smluv se závazkem finančního plnění (nikoliv jen jednorázovému, týkajícímu se finančních služeb) bez ohledu na výši plnění. Žalovaný pouze podepsal smlouvy připravené žalobcem, aniž by chápal jejich skutečný smysl. Žalovaný si zamýšlel od žalobce částku 400 000 Kč pouze zapůjčit za účelem podnikání a následně ji se sjednaným úrokem vrátit, jeho záměrem nebylo nemovitosti prodat. Právní jednání mezi účastníky by proto mělo být posouzeno podle jeho skutečné povahy (§ 555 a § 556 o. z.) nikoliv jako koupě, ale jako zápůjčka, a to s přihlédnutím k úmyslu žalovaného, který byl žalobci prokazatelně znám. S ohledem na tyto skutečnosti vznesl žalovaný námitku promlčení. Soud prvního stupně však rezignoval na zjištění skutkového stavu věci a neprovedl navržené důkazy, včetně trestního spisu vedeného proti žalobci pro přečin lichvy. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2025, sp. zn. 11 To 160/2025, vyplývá, že si žalobce musel být vědom rozumové slabosti žalovaného. Stran neprovedení dokazování je proto rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Ve věci bylo fakticky rozhodnuto bez řádného projednání a dokazování, neboť o námitce promlčení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu k otázce přerušení řízení, které zjevně vybočilo z předmětu podaného odvolání. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobce k odvolání uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce za správný a odvolací námitky za neopodstatněné.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodným pouze v části týkající se rozhodnutí o úrocích z prodlení a nákladech řízení. Jinak se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje a pokládá je za věcně správné.

6. Při přezkumu odvolací soud vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně. Při jednání odvolací soud doplnil dokazování pouze rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, č. j. 19 Cmo 62/2025-164 (dále jen „rozsudek VS v Praze“), který se týkal sporu mezi účastníky ohledně zaplacení 550 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, resp. plnění na základě neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 25. 2. 2020. Vrchní soud v Praze uzavřel, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2993 o. z., které nebylo s ohledem na § 610 odst. 2 o. z. promlčeno, a proto shledal žalobcem uplatněný nárok opodstatněným.

7. Z hlediska skutkových zjištění lze plně odkázat na rozsudek soudu prvního stupně. Mezi účastníky ostatně nebylo sporu o tom, že spolu dne 18. 2. 2020 uzavřeli kupní smlouvu k zahradě za kupní cenu 400 000 Kč, která byla žalovanému i zaplacena, a to bezhotovostně ve dvou splátkách po 200 000 Kč ve dnech 19. 2. 2020 a 25. 2. 2020. Žalovaný trpí vrozenou duševní poruchou, tzv. lehkou mentální retardací, která je trvalého charakteru a není medicínsky léčitelná. Pro tuto poruchu byl žalovaný omezen ve svéprávnosti pro právní jednání majetkoprávní povahy ve výši přesahující 13 000 Kč, explicitně také pro uzavírání smluv o půjčce či úvěru „bez ohledu na výši plnění“ (rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2022, č. j. 35 Nc 1707/2021-113). Intelektový výkon žalovaného se nachází v pásmu výrazného podprůměru (IQ 66), přičemž tato porucha se u žalovaného nacházela i v době uzavírání kupní smlouvy (znalecký posudek Ústřední vojenské nemocnice ze dne 26. 4. 2021, ve znění dodatku ze dne 11. 10. 2021). Na základě dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022 došlo k zpětnému převodu vlastnického práva k zahradě na žalovaného, který byl ke dni 8. 4. 2024 zapsán v katastru nemovitostí jako její vlastník (informativní výpis z katastru nemovitostí). Předmětem této dohody byl pouze převod vlastnického práva k zahradě a obchodnímu podílu, nikoliv otázka finančního vyrovnání, na kterém se účastníci nedohodli (čl. 2.1 dohody). Žalobce podáním ze dne 9. 2. 2024, které předal k poštovní přepravě dne 12. 2. 2024, vyzval žalovaného k úhradě požadované částky, a to nejpozději do 16. 2. 2024 (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

8. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 610 odst. 2 o. z. jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Odvolací soud předesílá, že se v této věci nemohl zabývat odvolací argumentací žalovaného týkající se převodu obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalobce se sice žalobou ze dne 8. 4. 2024 původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 950 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za převod vlastnického práva k zahradě (400 000 Kč) a obchodnímu podílu (550 000 Kč). Podáním ze dne 6. 5. 2024 (č. l. 21) však vzal žalobce v rozsahu 550 000 Kč žalobu zpět, a v této části tak bylo řízení zastaveno dříve, než došlo k výběru soudního poplatku a doručení žaloby (usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 5. 2024, č. j. 36 C 34/2024-23). Žalobce se následně domáhal po žalovaném zaplacení částky 550 000 Kč s příslušenstvím v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo pravomocně skončeno rozsudkem VS v Praze tak, že žalobě bylo plně vyhověno kromě dílčí části požadovaného úroku z prodlení (k tomu viz níže). Od závěrů uvedených v rozsudku VS v Praze, které se v podstatných znacích shodují s posuzovanou věcí, přitom nemá odvolací soud důvod se jakkoliv odchýlit (§ 13 o. z.).

15. Pokud jde o požadavek žalovaného na doplnění dokazování trestním spisem proti žalobci (vedený u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 17 T 121/2022), odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že skutkový stav byl na základě ostatních provedených důkazů zjištěn v dostatečném rozsahu pro posouzení věci. V předmětném trestním řízení se ve vztahu k posuzované věci neřešila žádná významná otázka stran námitky promlčení, resp. vědomosti žalobce o rozumové slabosti žalovaného, která není pro danou věc podstatná (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č. j. 27 Co 307/2024-98, odst. 7). V tomto ohledu proto nelze pokládat odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné, jak paušálně namítal žalovaný.

16. Odvolací soud pokládá pro posuzovanou věc za klíčové, že žalobce zaplatil žalovanému částku 400 000 Kč právě v souvislosti s převodem vlastnického práva k zahradě, a to na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020. Uvedenou skutečnost učinili účastníci před soudem prvního stupně nespornou (§ 120 odst. 3 o. s. ř., srov. dále prohlášení účastníků v čl. 1.1 dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022). Žalovaný netvrdil ani nijak neprokazoval, že by částku 400 000 Kč po zpětném převodu vlastnického práva k zahradě žalobci (alespoň zčásti) vrátil. Ze samotné dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že jejím předmětem byl pouze převod vlastnického práva k zahradě a obchodnímu podílu, nikoliv otázka finančního vyrovnání, na kterém se účastníci neshodli. Obrana žalovaného spočívala pouze v tom, že se mělo jednat o zápůjčku, a že právo žalobce je již promlčeno.

17. Soud prvního stupně správně dovodil, že kupní smlouva ze dne 18. 2. 2020 je absolutně neplatná (§ 581 a § 588 o. z.), neboť žalovaný v době jejího uzavření jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným v tomto rozsahu právně jednat (rozsudek o omezení svéprávnosti žalovaného nabyl právní moci až 31. 8. 2022, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3870/2023). Není přitom podstatné, zda osoba, vůči níž bylo právně jednáno, nezpůsobilost či neschopnost právně jednat u jednající osoby rozeznala nebo nikoliv.

18. Pokud plní obě strany podle neplatné smlouvy, může každá ze stran podle § 2993 o. z. požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se zásadně vztahuje též na osobu, jejíž svéprávnost je omezena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020), nebo která jednala v duševní poruše ve smyslu § 581 věty druhé o. z.

19. V daném případě je zjevné, že žalobce na základě dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022 vrátil žalovanému plnění (vlastnické právo k zahradě), které mu žalovaný plnil na základě neplatné kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020. Právo požadovat vydání toho, co žalovaný získal na základě této neplatné kupní smlouvy (tedy 400 000 Kč), přitom podle § 2993 věty druhé o. z. svědčí i žalobci.

20. Argumentaci žalovaného, že by právní jednání mezi účastníky mělo být posouzeno podle jeho skutečné povahy nikoliv jako koupě, ale jako zápůjčka, pokládá odvolací soud za zcela lichou a v kontextu vznesené námitky promlčení dokonce za účelovou. V tomto ohledu odvolací soud odkazuje na závěry znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice ze dne 26. 4. 2021, ve znění dodatku ze dne 11. 10. 2021, podle kterých je osobnost žalovaného natolik simplexní, že při uzavření kupní smlouvy k zahradě nebyl schopen dostatečně pochopit význam tohoto právního jednání ani rozpoznat rozdíl oproti jiným právním jednáním majetkoprávní povahy (např. zřízením zástavního práva či zápůjčkou). Právě z toho důvodu byl ostatně žalovaný omezen ve správnosti pro právní jednání majetkoprávní povahy přesahují 13 000 Kč, včetně jakýchkoli zápůjček a úvěrů. Dovolá-li se žalovaný toho, že ve skutečnosti pokládal částku 400 000 Kč za zápůjčku pro účely jeho podnikání, nelze vzhledem k duševní poruše žalovaného a jeho omezenému intelektovému výkonu pokládat tento úmysl za relevantní pro výklad (neplatného) právního jednání mezi účastníky ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání sice vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 27 Cdo 344/2025). Základním předpokladem pro takový postup je nicméně schopnost jednajícího s ohledem na jeho intelektovou kapacitu právně relevantní úmysl vůbec pojmout, což – s ohledem na duševní poruchu žalovaného, a nikoliv banální povahu předmětného právního jednání – nepřichází v daném případě v úvahu. Odvolací argumentace žalovaného ohledně jeho skutečného úmyslu navíc zjevně odporuje mezi účastníky nesporné skutečnosti, že žalobce zaplatil žalovanému částku 400 000 Kč oproti převodu vlastnického práva k zahradě na základě smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o. z., nikoliv zápůjčky podle § 2390 a násl. o. z. Primární je zde skutečný obsah právního jednání, jehož slovům nelze dávat jiný význam, nejde-li o společné zastřené jednání (viz § 555 o.z.). Výkladová pravidla uvedená v § 556 a násl. o.z. se uplatní toliko v případě, kdy je význam použitých slov nejasný. V daném případě žalobce nepochybně neměl vůli a ani neprojevil vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ale pouze smlouvu kupní. I kdyby tedy žalovaný byl mentálně schopen svou odlišnou vůli uzavřít zápůjčku konstituovat a projevit, nemohla by taková smlouva vzniknout, protože chybí shoda vůle. Lze proto uzavřít, že žádná smlouva o zápůjčce mezi účastníky nepochybně nevznikla a nelze ji plnit ani ji jinak vypořádávat. Je zde toliko neplatná smlouva kupní.

21. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení. Jak koupě, tak vztahy z bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatné kupní smlouvy, jsou závazky synallagmatickými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3287/2021). V tomto případě stojí na jedné straně právo, které se podle § 611 o. z. promlčuje (právo na vydání peněžitého plnění), a na druhé straně nepromlčitelné právo dle § 614 o. z. (vlastnické právo). Aplikuje se proto § 610 odst. 2 věta první o. z., podle které jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. Jinak řečeno, protože kupující (žalobce) není oprávněn vznést námitku promlčení proti vlastnickému nároku prodávajícího (žalovaného) na vrácení věci, nemá ani prodávající právo vznést námitku promlčení proti právu kupujícího na vrácení zaplacené kupní ceny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021, a v něm odkazovanou judikaturu). Nedůvodná je v této souvislosti i výhrada žalovaného, že o námitce promlčení bylo fakticky rozhodnuto bez řádného projednání a dokazování, a to s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu k otázce přerušení řízení. Pakliže soud prvního stupně při vypořádání námitky promlčení argumentačně vycházel z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č. j. 27 Co 307/2024-98, které se týkalo opodstatněnosti důvodů pro přerušení řízení, nelze mu nic vytknout. K přerušení řízení totiž soud prvního stupně nesprávně přistoupil právě s ohledem na vznesenou námitku promlčení, pro jejíž posouzení však s ohledem na § 610 odst. 2 o. z. nebyl výsledek probíhajícího trestního řízení proti žalobci, jakkoliv relevantní (proto se odvolací soud musel předběžně zabývat námitkou promlčení již při posuzování důvodů pro ne/přerušení řízení). Tímto postupem proto nebylo nikterak zasaženo do práva žalovaného na spravedlivý proces.

22. S ohledem na výše uvedené shledal odvolací soud nárok žalobce co do jistiny ve výši 400 000 Kč zcela opodstatněným.

23. Pokud jde o úroky z prodlení podle § 1970 o. z., ty soud prvního stupně přiznal žalobci ode dne 17. 2. 2024. Podle předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2024 měl žalovaný zaplatit žalobci požadovanou částku nejpozději do 16. 2. 2024. Tato výzva však byla předána k poštovní přepravě až v pondělí 12. 2. 2024, a podle domněnky doby dojití ve smyslu § 573 o. z. došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek 15. 2. 2024. Odvolací soud má – shodně s Vrchním soudem v Praze – za to, že s ohledem na výši požadované částky je takto stanová lhůta k plnění neúměrně krátká (§ 13 o. z., srov. odst. 31 rozsudku VS v Praze). Čas plnění „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. dle odvolacího soudu uplynul až týden poté, tedy 22. 2. 2024, a žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou až od 23. 2. 2024. V tomto rozsahu proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v části týkající se úroků z prodlení z požadované částky od 17. 2. 2024 do 22. 2. 2024 zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo třeba s ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodnout, a to podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. Žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části týkající se pouze úroků z prodlení, proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Ohledně vyčíslení těchto nákladů odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odst. 18). Odlišný názor zaujal odvolací soud pouze u úkonu odvolání proti usnesení o přerušení řízení ze dne 26. 11. 2024, které je odvoláním proti procesnímu rozhodnutí ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a proto za něj náleží odměna toliko ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 4 950 Kč (+ 1 039,50 Kč náhrada za DPH, která se podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád zaokrouhluje na celé koruny nahoru). Celkem tak žalobci náleží na náhradě nákladů řízení částka ve výši 90 928 Kč (výrok II.).

25. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, podíl neúspěchu žalobce je zcela marginální, a proto žalobci náleží plná náhrada těchto nákladů (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) v celkové výši 12 524 Kč, odpovídající odměně zástupce žalobce po 9 900 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 11. 2025), 1 x náhradě hotových výdajů po 450 Kč a náhradě DPH 21 %, tj. v částce 2 173,50 Kč, to vše dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. (výrok III.).

26. O místě plnění a lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení v obou stupních rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žádný důvod k odepření či snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal.

Poučení