27 Co 23/2024 - 166

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované], zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení 540 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 251 C 6/2019-132, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 20 044,30 Kč k rukám jeho zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném dne [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 540 000 Kč s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení od [datum]). Uvedl, že dne [datum] jako kupující uzavřel se žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (dále také jen „vozidlo“; pozn.: v žalobě byl předmět koupě specifikován rovněž uvedením VIN kódu). Žalobce za něj zaplatil žalovanému kupní cenu ve výši 540 000 Kč. Když dne [datum] podával návrh na registraci nového vlastníka, zaměstnanec registru vozidel povolal Policii ČR, která veškerou dokumentaci k vozidlu zabavila s tím, že jde o věci důležité pro [podezřelý výraz] řízení. Dne [datum] rozhodl policejní orgán po předchozím souhlasu dozorujícího státního zástupce o zajištění vozidla (usnesení čj. KRPB-196151-47/TČ-2018-060282-DV) jako výnosu z trestné činnosti. Žalobce proto vozidlo vydal Policii ČR. Z rozhodnutí státního zástupce přitom vyplývalo, že si na vozidlo činí nárok společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], která podala [podezřelý výraz] oznámení na pana [jméno FO] (pan [jméno FO] si za účelem prezentace potenciálním zákazníkům přisvojil více automobilů této společnosti; žalovanému vozidlo prodal za 600 000 Kč, přitom vystupoval jako zmocněnec společnosti [právnická osoba].; žalovaný za vozidlo zaplatil oproti příjmovému dokladu hotově 320 000 Kč, na zbylou část kupní ceny měla být společností [právnická osoba]., vystavena faktura, k tomu však nedošlo; společnost [právnická osoba]. jako vlastník kontaktovala žalovaného, žalovaný na výzvu nereagoval a vozidlo prodal žalobci). Dne [datum] žalobce od smlouvy s poukazem na právní vadu zboží (k předmětu plnění uplatňuje právo třetí osoba), odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny ve lhůtě 7 dnů. Odstoupení bylo žalovanému doručeno dne [datum], kupní smlouva tak byla od počátku zrušena. Dodal, že před koupí prověřoval, zda může žalovaný s vozidlem nakládat (prověřil registr exekucí, žalovaný byl evidován jako vlastník v registru vozidel), cena odpovídala stáří a stavu vozidla. Je tak přesvědčen, že před koupí vynaložil více jak obvyklou opatrnost, aby se ujistil, že vozidlo kupuje od vlastníka. Žalovaný ve smlouvě se žalobcem prohlásil a zaručil se, že vozidlo nemá právní vady. Podle názoru žalobce nemohl být žalovaný při jednání v dobré víře, jestliže se sám nepozastavil nad okolnostmi, za jakých nedoplatil společnosti [právnická osoba]. kupní cenu.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok zcela odmítl. Uzavření kupní smlouvy se žalobcem nerozporoval. Dodal, že předmětné vozidlo řádně nabyl od společnosti [právnická osoba]., kterou při prodeji zastupoval pan [jméno FO]. [jméno FO] jej o vlastnickém právu společnosti [právnická osoba]., opakovaně ujišťoval a dokládal ji [1] originálem osvědčení o registraci vozidla, [2] plnou mocí s úředně ověřeným podpisem, kterou společnost [právnická osoba]., zmocnila jednatele žalovaného k provedení změny v registru vozidel. [jméno FO] disponoval jak vozidlem, tak i dvěma klíči k vozidlu a související dokumentací. Vozidlo žalovaný rovněž prověřil prostřednictvím aplikace [právnická osoba]. V době koupě tak neměl žádné pochybnosti o tom, komu svědčí vlastnické právo. Připustil, že společností [právnická osoba]. byl kontaktován, jednalo se však o nepodepsané emailové sdělení z adresy [e-mail] a tvrzené vlastnictví ani přes opakované žádosti žalovaného tato společnost nedoložila. Nereagovala ani na vyjádření jeho právního zástupce odeslané dne [datum]. Odstoupení žalobce od kupní smlouvy není podle jeho názoru účinné, neboť existence právní vady nebyla prokázána – údajná existence vlastnického práva společnosti [právnická osoba]. není postavena najisto. Zajištění vozidla v rámci [podezřelý výraz] řízení mu nemůže být kladeno k tíži, neboť je nijak nezapříčinil, ani je nemohl předpokládat. Kupní smlouva byla platně uzavřena a vlastníkem vozidla je žalobce. Usnesení Policie ČR z [datum] a z [datum] (o vydání vozidla společnosti [právnická osoba].) označil za nesprávná s tím, že žalobce se proti nim měl bránit. Zůstal-li však žalobce v rámci [podezřelý výraz] řízení pasivní, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalovanému. Namítal předčasnost žaloby, když za daného stavu je nemožné, aby došlo k vrácení vzájemných plnění.

3. Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobce podal v průběhu řízení u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu proti společnosti [právnická osoba]., kterou se domáhal vydání věci – vozidla (sp. [Anonymizováno]), a že u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo vedeno [podezřelý výraz] řízení proti [jméno FO]. Řízení u Obvodního soudu pro [adresa] skončilo zamítavým rozsudkem ze dne [datum], čj. 59 C 285/2021-88 – odůvodněno nedostatkem pasivní věcné legitimace, když společnost [právnická osoba]., které bylo vozidlo v roce 2019 vydáno jako skutečnému vlastníku, je již nevlastní – prodala je třetí osobě. [podezřelý výraz] řízení bylo skončeno pravomocným odsouzením [jméno FO] pro zločiny podvodu a zpronevěry (tento mj. ve vztahu k předmětnému vozidlu).

4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobě v plném rozsahu vyhověl (I. výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 110 231 Kč (II. výrok). Na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně tato skutková zjištění: - Podle velkého technického průkazu k vozidlu byla jako vlastník od [datum] registrována společnost [právnická osoba]. a od [datum] žalovaná společnost. - [adresa]. 9. 2018 uplatnila společnost [právnická osoba]. vůči žalovanému své vlastnické právo. - Žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli dne [datum] ohledně předmětného vozidla kupní smlouvu za cenu 540 000 Kč. [adresa] Kč zaplatil žalobce žalovanému v hotovosti dne [datum], doplatek 270 000 Kč dne [datum] převodem na účet. Vozidlo bylo včetně dokumentů (servisní knížka, velký technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla) žalobci předáno téhož dne. Součástí kupní smlouvy byly i obchodní podmínky [právnická osoba] účinné od [datum]. - Dne [datum] rozhodla Policie ČR (po předchozím souhlasu Městského státního zastupitelství v Brně) o zajištění předmětného vozidla (usnesení ze dne [datum], čj. KRPB196151-47/TČ-2018-060282-DV), téhož dne od žalobce policie vozidlo převzala. - [datum] žalobce od kupní smlouvy se žalovaným odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení částky 540 000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení; žalovanému doručeno dne [datum]. - Dne [datum] rozhodla Policie ČR o vydání předmětného vozidla vlastníku ([právnická osoba].), o jehož vlastnictví neměla pochyb (usnesení Policie ČR čj. KRPB196151102/TČ2018060282DV; [datum] úřední záznam o vydání věci. - [datum] – pravomocné odsouzení [jméno FO] (rozsudek Krajského soudu v Brně čj. [Anonymizováno]) pro zločiny podvodu a zpronevěry, mimo jiné i za to, že v červenci a srpnu 2018 převzal za účelem prezentace potencionálním zákazníkům od jednatele společnosti [právnická osoba]. mimo jiné předmětné vozidlo i s oběma klíči a veškerou dokumentací, následně bez vědomí jednatele této společnosti vozidlo prodal žalovanému za částku 690 000 Kč, který je převedl v registru vozidel na své jméno. - V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] byla z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace zamítnuta žaloba žalobce proti společnosti [právnická osoba]. o vydání předmětného vozidla (rozsudek ze dne [datum], čj. 59 C 285/2021-88). Z odůvodnění rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že společnosti [právnická osoba]. jako skutečnému vlastníku bylo předmětné vozidlo vydáno v roce 2019, tento je následně prodal a již s ním nedisponuje. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný kupní smlouvou uzavřenou s panem [jméno FO] jako domnělým zástupcem společnosti [právnická osoba]., „zdánlivě“ nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu. K tomu zcela nepochybně došlo na základě trestné činnosti pana [jméno FO], za kterou byl pravomocně odsouzen. Žalovaný proto vozidlo prodal žalobci kupní smlouvou z [datum], aniž by byl k takovému prodeji oprávněn, neboť je sám nabyl na základě neplatného právního jednání způsobeného úmyslným [podezřelý výraz] činem pana [jméno FO]. Kupní smlouvu mezi účastníky tak vyhodnotil jako neplatné ujednání (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“) a jestliže na jejím základě žalobce žalovanému vyplatil 540 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a žalovaný je povinen žalobci celou tuto částku vrátit (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne [datum] k vrácení částky 540 000 Kč ve lhůtě do 7 dnů od doručení. Žalobci byla výzva doručena dne [datum], od [datum] je tedy s vrácením částky žalovaný v prodlení (§ 1970 o. z ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud prvního stupně dále uvedl, že i kdyby byla kupní smlouva mezi účastníky ze dne [datum] posuzována jako platná, pak z důvodu, že bylo prokázáno, že se žalovaný nestal vlastníkem předmětného vozidla (skutečným vlastníkem zůstala společnost [právnická osoba].), byl žalobce oprávněn od takto uzavřené kupní smlouvy odstoupit (§ 1920 o. z.) z důvodu zatížení předmětu koupě právní vadou (k vozidlu uplatňovala vlastnické právo třetí osoba – společnost [právnická osoba].). Soud dodal, že nemá žádnou pochybnost o tom, že uplatnění vlastnického práva společností [právnická osoba]. vůči žalovanému bylo učiněno dostatečným způsobem. Dále dodal, že vzhledem k obchodním podmínkám, které byly nedílnou součástí kupní smlouvy byl žalobce jako kupující oprávněn od smlouvy odstoupit (§ 2001 o. z.), a to podle čl. 2.1 písm. a) ve spojení s čl. 5.1 písm. a) – prokázáno nepravdivým prohlášení žalovaného jako prodávajícího, že je vlastníkem předmětného vozidla. Námitku žalovaného o povinnosti vzájemného plnění (§ 2993 o. z.) neshledal opodstatněnou s tím, že podle jeho názoru došlo k naplnění podmínek uvedených v § 2110 písm. c) o. z. (věc byla předmětem trestné činnosti, zajištěna Policií ČR a následně vydána skutečnému vlastníku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil (otázka nabytí vlastnického práva k vozidlu žalovaným a posouzení oprávněnosti a platnosti odstoupení žalobce od kupní smlouvy). Dále mu vytýkal neprovedení důkazů svědčících o nabytí vlastnického práva žalovaným, zejména pak účastnický výslech jednatele žalovaného, který byl všem jednáním osobně přítomen, s tím, že soud prvního stupně tento svůj postup v rozhodnutí vůbec neodůvodnil a bez dalšího uzavřel, že nabytí vlastnického práva žalovaným je zdánlivé. Žalovaný s tímto závěrem nesouhlasí a trvá na tom, že vlastnické právo řádně nabyl od společnosti [právnická osoba]. (v době koupě nemohly na jeho straně panovat nejasnosti o tom, komu svědčí vlastnické právo). Jeho dobrá víra při koupi a následném prodeji žalobci nemohla být nijak narušena. Žalovanému se v rámci podnikatelské činnosti naskytla příležitost dobré koupě a následně příležitost dobrého prodeje. Podle jeho názoru, pouhé zaslání nepodepsaného e-mailu z adresy [e-mail] obsahující tvrzení o vlastnictví předmětného vozidla nemůže být považováno za skutečnost, která by jeho dobrou víru k převodu mohla narušit, zejména je-li v přímém rozporu s veškerými dokumenty k vozidlu. S tímto rozporem se policejní orgán ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal. Nesouhlasil ani se závěrem soudu, že byly naplněny podmínky § 2110 písm. c) o. z. Žalobce proto nemohl od smlouvy platně odstoupit, pokud není schopen předmět koupě žalovanému v původním nezměněném stavu vrátit. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že se vůbec nezabýval jeho námitkou o neprůkaznosti rozhodnutí policejního orgánu o zabavení vozidla v [podezřelý výraz] řízení, ač soud v civilním řízení tímto rozhodnutím vázán není. Žalobce přitom pochybil, pokud se proti tomuto rozhodnutí odpovídajícím způsobem nebránil. Podle žalovaného nelze souhlasit ani se závěrem soudu prvního stupně o zatížení předmětu koupě právní vadou. Zopakoval, že jednání společnosti [právnická osoba]. vůči žalovanému nelze chápat jako jednání, kterým tato společnost kvalifikovaně uplatňovala své právo. A pokud jde o soudem prvního stupně zmíněný čl. 5.[právnická osoba] podmínek, ten vyžaduje prokázání právní vady, k čemuž však v řízení nedošlo. V doplnění svého odvolání dále namítal nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku, neboť neobsahuje ani odůvodnění toho, proč soud neprovedl žalovaným navrhovaný výslech svědka [jméno FO]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu jednání. Vyslovil přesvědčení, že v posuzovaném případě je potřeba doplnit dokazování, které by bylo zaměřeno na posouzení otázky jeho dobré víry. Žalovaný je obětí [podezřelý výraz] činu a systémové chyby v zákoně – v případě, kdy by bylo žalobě vyhověno zůstává jak bez auta, tak bez peněz.

6. Podle žalobce soud prvního stupně správně zhodnotil skutkový stav, který byl složitý, dlouhý a poměrně zapletený, a věc rovněž správně právně posoudil. Pokud jde o žalovaným tvrzenou dobrou víru, o té podle žalobce nemůže být vůbec řeč. Žalovaný byl v době mezi koupí vozidla a jeho prodejem žalobci kontaktován společností [právnická osoba]., v té době vozidlo nabízel přímým konečným zákazníkům prostřednictvím serveru [Anonymizováno].cz. Následně se rozhodl a vozidlo nabídl autobazaru, kde logicky dostane nižší cenu než kdyby vozidlo prodal koncovému uživateli. Podle názoru žalobce tedy žalovaný v dobré víře nebyl, když místo aby jednal se společností [právnická osoba]. učinil velmi rychlé kroky a vozidlo prodal do autobazaru. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Odvolací soud, ač se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování kupní smlouvou z [datum], obchodními podmínkami k ní a přejímacím protokolem (přílohy č. 1 a 2 smlouvy); výpisem Autogarance carlife z [datum]; usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPB-196151-47/TČ-2018-060282-DV, o zajištění vozidla; potvrzením Policie ČR o převzetí a zajištění vozidla dne [datum]; odstoupením žalobce od kupní smlouvy datovaným dne [datum]; výpisem z Pošta online o doručení odstoupení žalovanému a usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPB-196151-102/TČ-2018-060282-DV, o vydání vozidla společnosti [právnická osoba].

9. Nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], jejíž nedílnou součástí jako příloha č. 1 byly obchodní podmínky při výkupu vozidel, odvolací soud zjistil, že v čl. II.1 si účastníci pro případ existence právní vady sjednali oprávnění kupujícího takovou vadu uplatnit ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy kupující vadu zjistil, a to bez omezení nejzazší objektivní lhůtou. Současně vyloučili použití § 1921 odst. 3 věty první o. z., resp. § 2112 odst. 1 věty první o. z. Čl. III.2 smlouvy obsahuje odkaz na obchodní podmínky s tím, že prodávající tyto podmínky výslovně přijímá, a upozornění, že obchodní podmínky v čl. 2.1 a 2.2 obsahují prohlášení prodávajícího. V bodě 2.1 písm. a) obchodních podmínek je mimo jiné obsaženo prohlášení a záruka prodávajícího kupujícímu, že automobil nemá žádné právní vady, tedy zejména není zatížen zástavním právem, nájemním právem, jiným užívacím právem nebo jakýmkoliv jiným právem třetí osoby. V bodě 5.[právnická osoba] podmínek je zakotveno oprávnění kupujícího od kupní smlouvy odstoupit kromě jiných důvodů uvedených v zákoně nebo v jiných ustanoveních těchto obchodních podmínek též v případě, že a) kdykoliv, tedy i po prodeji automobilu kupujícím dále novému vlastníku, vyjde najevo, že kterékoliv z prohlášení prodávajícího uvedené v bodě 2.1 nebo 2.[právnická osoba] podmínek není pravdivým, bez ohledu na to, zda o tom prodávající v době uzavření kupní smlouvy věděl či nikoliv, b) příslušný orgán státní správy z jakýchkoliv důvodů odmítne převést automobil na kupujícího nebo nového vlastníka. Z přejímacího protokolu vyplývá, že vozidlo bylo kupujícímu v den uzavření kupní smlouvy předáno s jedním klíčem.

10. Z výpisu Autogarance carlife datovaného dne [datum], který je označen jako interní informativní dokument žalobce, vyplývá, že byl vytištěn v 10 hodin 52 minut a 29 sekund. Byla provedena kontrola VIN (výsledek: OK), kontrola odcizení (výsledek: vozidlo není evidováno jako odcizené v registru odcizených vozidel Policie ČR a Policie SR), kontrola financování [výsledek: vozidlo není předmětem financování (formou leasingu nebo úvěru) u zde vyjmenovaných 24 obchodních korporací], kontrola roku výroby (výsledek: 2017/01) a kontrola insolvence a exekuce (výsledek: negativní ve vztahu k žalovanému a rovněž ve vztahu ke společnosti [právnická osoba].). Nebyly kontrolovány: stav tachometru a záznamy o poškození.

11. Z usnesení Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPB-196151-47/TČ-2018-060282-DV, vyplývá, že předmětné vozidlo bylo zajištěno s odůvodněním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že je výnosem z trestné činnosti. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že ze strany úřednice Odboru dopravy Magistrátu města Brna došlo k blokaci přepisu předmětného vozidla a zajištění dokladů k vozidlu, zajištěné doklady si obratem převzala Policie ČR. Žádost o přepis vozidla podával zmocněnec žalobce počátkem listopadu 2018. Jak vyplývá z potvrzení Policie ČR o převzetí a zajištění vozidla čj. KRPB-196151-49/TČ-2018-060282-DV, policie předmětné vozidlo od žalobce převzala téhož dne, tj. [datum].

12. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne [datum], odeslaným dne [datum], který žalovaný převzal dne [datum], žalobce s poukazem na právní vadu předmětného vozidla spočívající v tom, že došlo k jeho zajištění Policií ČR z důvodu, že je výnosem z trestné činnosti, a že z usnesení o zajištění věci dále zjistil, že k vozidlu uplatňuje vlastnické právo třetí osoba, konkrétně společnost [právnická osoba]., odstoupil od kupní smlouvy ze dne [datum] (§ 1920 odst. 1 o. z.). Žalobce v dopise žalovanému zpochybnil jeho dobrou víru v době prodeje, jestliže byl žalovaný před prodejem kontaktován společností [právnická osoba]. jako vlastníkem. Uvedl, že předmětné vozidlo na výzvu Policie ČR dne [datum] policii vydal. Ve třetím odstavci rovněž popsal, že když podal na příslušný úřad návrh na registraci nového vlastníka vozidla, přivolaná Policie ČR veškerou dokumentaci k vozidlu zabavila. Doplnil, že odstoupením kupní smlouva zaniká a vyzval žalovaného k vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 540 000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

13. Na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPB-196151-102/TČ-2018-060282-DV, bylo předmětné vozidlo vydáno společnosti [právnická osoba]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je zachycena výpověď jednatele žalovaného pana [jméno FO], který uvedl, že předmětné vozidlo koupil za 600 000 Kč od pana [jméno FO], který se mu představil jako zmocněnec společnosti [právnická osoba]. (v dokladech k vozidlu uvedena jako majitel). Oproti příjmovému pokladnímu dokladu zaplatil panu [adresa] 000 Kč (1x 250 000 Kč; 1x 70 000 Kč). Na zbylou část kupní ceny mu podle dohody měla být společností [právnická osoba]., vystavena faktura. K tomu však nedošlo, naopak byl kontaktován společností [právnická osoba]. co by vlastníkem s tím, že pan [jméno FO] jednal neoprávněně. Následně od společnosti [právnická osoba]. obdržel fakturu na 690 000 Kč za prodej vozidla, jinak že je má společnosti [právnická osoba]. vrátit. Na výzvu k doložení tvrzení, že je vlastníkem předmětného vozidla, společnost [právnická osoba]. žalovanému nereagovala. Z odůvodnění rovněž vyplývá, že žalobce podal proti usnesení o zajištění vozidla (viz bod 11 výše) stížnost, kterou Městský soud v Brně usnesením ze dne [datum], sp. zn. 70 Nt 2/2019, zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění usnesení je dále konstatováno, že o majiteli vozidla není pochyb.

14. Odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne [datum] je neplatná.

15. Podle § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

16. Podle § 2079 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Podle § 1760 o. z., skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

18. Podle § 1920 odst. 1 o. z., předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém případě to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, kdo na sebe převedl právo k předmětu, o kterém ví, že zciziteli nepatří nebo že zcizitel není oprávněn takové právo zřídit, nemá právo z této vady.

19. V posuzovaném případě je podle názoru odvolacího soudu s ohledem na § 1760 o. z. irelevantní, zda v době uzavření kupní smlouvy se žalobcem byl žalovaný skutečným vlastníkem předmětného vozidla. Kupní smlouva byla uzavřena platně a žalovaný jako prodávající žalobci jako kupujícímu předmět koupě (vozidlo s klíčem a doklady) předal.

20. Vzhledem k závěru odvolacího soudu, že okolnosti uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě se vozidlo dostalo do dispozice žalovaného jsou pro rozhodnutí věci irelevantní (řešeno je právní jednání mezi žalobcem a žalovaným), zamítl provedení žalovaným navržených důkazů k této skutečnosti, a to konkrétně výslechy svědků [jméno FO] [adresa] [jméno FO] a účastnickým výslechem jednatele žalovaného [jméno FO]. K odvolací námitce žalovaného, že pro nevypořádání se soudu prvního stupně s těmito jeho důkazními návrhy v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, je tento rozsudek nepřezkoumatelný, odvolací soud konstatuje, že se skutečně jedná o pochybení soudu prvního stupně, toto pochybení však mohlo být (nejednalo se o důkazy potřebné k rozhodnutí o věci) a bylo napraveno v rámci řízení odvolacího.

21. Spor mezi účastníky spočívá především v tom, zda je účinné odstoupení žalobce od smlouvy dne [datum] z důvodu existence právní vady – k předmětu koupě uplatňuje právo třetí osoba.

22. O tom, že k vozidlu uplatňuje vlastnické právo třetí osoba ([právnická osoba].) se žalobce dozvěděl z usnesení Policie ČR, kterým vozidlo zajistila, dne [datum], čj. KRPB-196151-47/TČ-2018-060282-DV. V řízení bylo prokázáno, že se žalobce proti tomuto usnesení bránil stížností, kterou však Městský soud v Brně usnesením ze dne [datum], sp. zn. 70 Nt 2/2019, jako nedůvodnou zamítl. Není tedy přiléhavá námitka žalovaného, že žalobce se rozhodnutí Policie ČR nijak nebránil.

23. Hned druhý den [datum] žalobce žalovanému existenci právní vady písemně oznámil (vadu vytkl), současně podle § 2106 odst. 2 o. z. provedl volbu nároku z odpovědnosti za vady [zvolil odstoupení od smlouvy - § 2106 odst. 1 písm. d) o. z.] a vyzval žalovaného k vrácení zaplacené kupní ceny. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jako kupující o tom, že k vozidlu uplatňuje právo třetí osoba při koupi věděl nebo musel vědět. Bylo prokázáno, že před koupí od žalovaného prověřoval vozidlo i jeho registrované držitele. Naopak, pokud jde o žalovaného jako prodávajícího, lze mít jisté pochybnosti o jeho dobré víře v souvislosti s prodejem vozidla žalobci, neboť (i) sám za vozidlo plnou kupní cenu nezaplatil a (ii) před prodejem vozidla žalobci věděl o tom, že společnost [právnická osoba]. o sobě tvrdí, že je jeho vlastníkem.

24. Podle názoru odvolacího soudu účelem § 1920 o. z. je chránit především nabyvatele předmětu plnění před tím, aby byl nucen řešit nároky třetích osob k věci, kterou nabyl. Tento závěr lze dovodit i z dikce druhého odstavce tohoto ustanovení, byť ve své podstatě říká jinými slovy totéž, co první odstavec v první větě počínaje slovem „ledaže“. Podle názoru odvolacího soudu pro existenci právní vady postačí i pouhé uplatnění práva třetí osoby (v posuzovaném případě k takovém uplatnění ze strany společnosti [právnická osoba]. došlo jak ve vztahu k žalovanému, následně však i ve vztahu k orgánům činným v [podezřelý výraz] řízení, které přistoupily k zajištění vozidla nacházejícího se v té době u žalobce; žalobce byl podle § 79c zákona č. 141/1961 Sb., [podezřelý výraz] řád, v platném znění, povinen vozidlo vydat). Je zcela na rozhodnutí nabyvatele předmětu plnění (v daném případě žalobci jako kupujícím), jaké právo z titulu odpovědnosti za vady vůči prodávajícímu zvolí. V posuzovaném případě žalobce zvolil odstoupení od smlouvy, což je právo, které mu podle § 2106 o. z. náleží v případě podstatného porušení smlouvy. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že v daném případě uplatnění práva třetí osoby k předmětnému vozidlu provázené zajištěním tohoto vozidla Policií ČR, to vše za situace, kdy žalovaný jako prodávající výslovně prohlásil, že prodávané vozidlo nemá právní vady, je podstatným porušením smlouvy (§ 2002 odst. 1 věta druhá o. z.) a že tedy žalobce byl oprávněn od kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupit.

25. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že podle jeho názoru byl žalobce oprávněn od kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupit i proto, že nebyl úspěšný se svojí žádostí o registraci nového vlastníka [bod 5.1 písm. b) obchodních podmínek], jestliže po jejím podání došlo ze strany příslušného orgánu státní správy k blokaci přepisu předmětného vozidla a zajištění dokladů k vozidlu, zajištěné doklady si obratem převzala Policie ČR – i tuto skutečnost žalobce žalovanému oznámil (vytkl) v dopise ze dne [datum], kterým od smlouvy odstoupil.

26. Odvolací soud proto uzavírá, že dopisem ze dne [datum]., který byl žalovanému doručen dne [datum], žalobce účinně od platně uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupil. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.), žalovaný je proto povinen vrátit žalobci kupní cenu ve výši 540 000 Kč, jakož i požadované příslušenství (úroky z prodlení), když k odůvodnění tohoto nároku odvolací soud zcela odkazuje na příslušnou část odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

27. V posuzovaném případě nelze hodnotit jako důvodnou námitku žalovaného, že žalobce nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit, protože není schopen předmět koupě žalovanému vrátit. Žalobce totiž tuto svoji povinnost splnil již tím, že vozidlo vydal Policii ČR. Na podporu tohoto závěru odvolací soud odkazuje na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2432/99, na který odkazují i pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu – rozsudek z [datum], sp. zn. 32 Cdo 1998/2008, rozsudek z [datum], sp. zn. 32 Cdo 731/2014, nebo usnesení ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 640/2017; vše dostupné na www.nsoud.cz.

28. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

29. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, žalobce byl zcela úspěšný jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolacím řízení a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. v případě nákladů odvolacího řízení) má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalovaný v rámci svého závěrečného návrhu apeloval na soud, aby při rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 150 o. s. ř. s tím, že důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který by byla namístě náhradu nákladů řízení žalobci výjimečně nebo zčásti nepřiznat, je to, že žalovaný se stal obětí [podezřelý výraz] činu a v případě, kdy by soud žalobě vyhověl, zůstane jak bez auta, tak bez peněz.

30. Žalobce s aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil, poukazoval na to, že oba účastníci jsou jako podnikatelé rovného postavení a zpochybňoval tvrzení žalovaného o tom, že je obětí [podezřelý výraz] činu.

31. Odvolací soud se otázkou aplikace § 150 o. s. ř. zabýval a důvody pro jeho výjimečné uplatnění v posuzovaném případě neshledal. Jak již bylo uvedeno výše (bod 23 odůvodnění), i soud má jisté pochybnosti o pravém důvodu úmyslu žalovaného prodat vozidlo do autobazaru jen několik měsíců poté, kdy je získal.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci jeho účelně vynaložené náklady v celkové výši 20 044,30 Kč, které sestávají z: a) odměny za zastoupení advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 10 460 Kč (účast na jednání odvolacího soudu – tarifní hodnota 540 000 Kč) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění; b) jednoho režijního paušálu k tomuto úkonu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění; c) cestovného na jednání soudu v roce 2025 osobním automobilem tov. zn. [Anonymizováno] na trase PrahaBrno a zpět (436 km) při průměrné spotřebě 8,5 l benzinu 95 na 100 km, ceně 35,80 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 3 855,54 Kč; d) náhrady za ztrátu času na cestě v celkovém rozsahu 12 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění; e) podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. vše navýšeno o 21% DPH ve výši 3 478,76 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem úspěšnějším žalobcem (II. výrok tohoto rozsudku).