27 Co 253/2021- 156

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 6. 2021, č. j. 16 C 65/2020-91 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Čečelice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

IV. Návrh žalované na přerušení řízení se zamítá.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že se určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je budova [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. 122 a pozemku parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (výrok I.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 328 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalobce k výše uvedeným nemovitým věcem (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), protože se bez součinnosti žalované nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva k nim do katastru nemovitostí a žalovaná mu tuto součinnost odmítá poskytnout (dokázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). Takto může žalobce postupovat i za situace, kdy nenapadl rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad jeho vlastnického práva k dosud společným nemovitým věcem do katastru nemovitostí z důvodu, že jejich označení ve smlouvě neodpovídalo tomu, jak byly zapsány v katastru nemovitostí (viz shodně i závěr Krajského soudu v Praze v rozsudku ze dne 6. 2. 2020, č.j. 28 Co 1/2020-169). V případě smlouvy o převodu nemovitých věcí vznikají účastníkům práva a povinnosti jejím uzavřením, avšak ke vzniku vlastnického práva podle samotné smlouvy nedochází, ten nastává až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nicméně smlouva má účinek obligační, tedy zavazuje poskytovatele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším jednáním, které je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl a druhou stranu, aby poskytla protiplnění, tedy vyplacení vypořádacího podílu v projednávané věci. I s touto námitkou se v předchozím rozhodnutí vypořádal Krajský soud v Praze ve svém rozsudku, když uvedl, že:„ Smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je z pohledu určitosti a náležitostí dohody o vypořádání společného jmění platná a účinná a podle § 738 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) nabyla účinnosti ke dni zániku společného jmění manželů účastníků, tj. ke dne [datum], kdy bylo jejich manželství rozvedeno. Její věcněprávní účinky však nastanou až zápisem do veřejného seznamu, tedy do katastru nemovitostí. Do provedení zápisu do katastru nemovitostí jsou vlastníky společných nemovitých věcí v k.ú. [obec] oba účastníci v režimu kvazispolečného jmění manželů ve smyslu § 736, věta druhá, o.z. Smlouva má veškeré obecné náležitosti právních jednání i specifické náležitosti požadované pro dohody o vypořádání společného jmění manželů podle § 736 - § 739 o.z. a je i určitá a srozumitelná, pokud jde o označení nemovitých věcí v ní uvedených, byť jejich označení neodpovídá požadavkům zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon. Ohledně těchto společných nemovitých věcí byl také neúspěšně podán návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí, a podle této smlouvy žalobce žalované plnil, když jí vyplatil vypořádací podíl částku 500 000 Kč. Neplatnost právního jednání účastníků obsaženého ve smlouvě nezpůsobuje ani skutečnost, že účastníci uzavřeli s datem [datum] ještě jednu smlouvu takřka shodného obsahu (až na výši vypořádacího podílu), kterou podepsali dříve, a to dne [datum] (smlouva byla podepsána až dne [datum]). Ve smlouvě navýšili vypořádací podíl o 50 000 Kč na částku 500 000 Kč, tato částka se následně objevuje ve všech dodatcích smlouvy (ze dne [datum], ze dne [datum]) a tuto částku žalobce žalované před posledně dojednaným termínem [datum] vyplatil a ona ji převzala. Je tedy nepochybné, že vůlí účastníků bylo řídit se smlouvou, podle které také postupovali, a která jako později podepsaná nahradila smlouvu předchozí.“ Námitku neplatnosti tohoto právního jednání z důvodu přinucení hrozbou [anonymizováno] násilí podle § 587 odst. 1 o.z. neshledal soud prvního stupně relevantní. Žalovaná nepředložila žádná tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem měla být ze strany žalobce k podpisu smluv nucena. Uvedla toliko, že období od počátku července 2017 do počátku března 2018 byla ze strany žalobce pod psychickým nátlakem, a že žalobce využil její tísně, nezkušenosti, rozrušení, [anonymizováno] potíží a psychického stavu (mj. žalované zemřel v únoru 2017 otec). Žalobkyně neprokázala, že by žalobce žalované něčím konkrétním hrozil pro případ, že nepřistoupí k podpisu dohody, vyjma toho, že jí měl hrozit tím, že pokud dohodu nepodepíše, nedostane z majetku nic, a dále že podá [anonymizováno] oznámení o tom, že mu otevřela poštu. Rovněž námitka žalované, že žalobce zneužil její tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, lehkomyslnosti v daném případě nemá své opodstatnění. Další obrana žalované spočívala v tom, že částka vypořádání ve výši 500 000 Kč je zcela nepřiměřená hodnotě nemovitých věcí, neboť došlo k podstatné změně okolností, že tato změna založila v právech a povinnostech žalobce a žalované zvlášť hrubý nepoměr v podobě zvýhodnění žalobce, že tím vzniklo žalované právo domáhat se vůči žalobci obnovení jednání o smlouvě, resp. o výši finančního vypořádání ve smyslu ustanovení § 1765 o.z. S ohledem na okolnosti vypořádání, kdy žalobce měl převzít nedoplatek hypotéky a vyplatit žalované částku 500 000 Kč, se soudu ujednání nejeví zjevně nepřiměřené za situace, kdy žalovaná sama tvrdila, že hodnota domu činila v době uzavření smlouvy částku přes 2 000 000 Kč. K námitce žalované, že v případě částky 500 000 Kč byla uvedena v omyl, když ji nepovažovala za finální částku vypořádání, ale pouze za prvotní část vypořádání, a dále že tato jen představuje částku pro účely vyvázání žalované z hypotečního úvěru, tedy že o této částce bylo hovořeno jen ve vztahu k bance, soud prvního stupně nemohl přihlížet, neboť došlo ke koncentraci řízení, a kdy byla poučena o doplnění tvrzení o nátlaku ze strany žalobce a o nepřiměřenosti ujednání. Dohodu o majetkovém vypořádání účastníků, včetně jejich dodatků, proto neshledal v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 328 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti uvedenému rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že účastníci dosud nebyli schopni vypořádat společné jmění manželů (dále také jen„ SJM“). Žaloba o určení vlastnického práva je pak pouze projevem tohoto sporu, kdy účastníci o tomto vypořádání měli a mají zcela odlišné představy. Je proto na místě se zaměřit na obsah těchto dohod, jakým způsobem byly uzavřeny, za jakých podmínek k jejích uzavření došlo a zda závazky z nich plynoucí byly splněny či nikoliv. V celém řízení se soud prvního stupně nevyrovnal, ani jiným způsobem nezjišťoval, zda byly žalobcem splněny závazky plynoucí ze smlouvy o uspořádání poměrů mezi manžely na dobu po rozvodu, zejména jestli došlo k převzetí závazku z hypoteční smlouvy ze dne [datum]. Tato společná hypotéka účastníků byla uzavřená za účelem pořízení nemovité věci, která je předmětem tohoto řízení, ale k jejímu převzetí žalobcem a vyvázání žalované nikdy nedošlo. Dále došlo k začlenění spotřebitelského úvěru žalobce ze dne [datum] do SJM. Žalovaná převzala závazek ve výši 265 000 Kč. Žalobce poskytl plnění ve výši 500 000 Kč a obdržel plnění ve výši 2 265 000 Kč. K samotnému převodu vlastnického práva k nemovité věci v katastru nemovitostí nedošlo pouze z důvodu nesprávného popisu nemovité věci, neboť by došlo k výzvě účastníku ze strany katastrálního úřadu k opravě nedostatků. K uzavření nové a bezvadné smlouvy již nedošlo. V tento moment muselo být žalované zřejmé, že žalobce nehodlá splnit závazky plynoucí z dohody o vypořádání SJM a že formulace o nedostatečném finančním vypořádání je konstatováním faktu ze strany žalobce, nikoliv příslibem dalšího plnění. Není tedy vůbec překvapivým rozhodnutím žalované, že s novým uzavřením smlouvy nesouhlasila a žádala obnovení jednání o vypořádání SJM. Hrubý nepoměr nastal neúměrným zvýšením nákladů plnění pro žalovanou (nepřevzetí hypotéky) a neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Příslib dalších finančních protiplnění za účelem získání majetkového prospěchu a nesplněním svých závazků ze smlouvy je zcela nepochybně nepoctivým jednáním a snahou těžit z tohoto nepoctivého činu. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nedošlo k posouzení celkového obsahu uzavřené dohody o vypořádání SJM v kontextu sporu účastníku o vypořádání SJM resp., že tento spor o určení vlastnického práva má dosah a dopad na vypořádání vzájemného majetku a poměrů. Rozhodnutí soudu se dále zakládá na nesprávném právním posouzení, kdy ve změně okolností dle § 1766 o.z. není soud vázán návrhem účastníků, bylo tedy nutné posoudit nikoliv změnu okolností ve vztahu k nemovité věci, ale k dohodě o vypořádání SJM a tyto vztahy přirozeně narovnat, tak aby mohlo být beze vší pochybností poté určeno, že vlastnické právo náleží žalobci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že obrana žalované, že předmětnou dohodu podepsala pod nátlakem, byla provedeným dokazováním vyvrácena. Žalovaná ve svém odvolaní proto změnila způsob obrany, kdy nadále zpochybňuje platnost uzavřené dohody z důvodů jejího nenaplnění. Jediným sporným bodem bylo převzetí hypotéčního úvěru, kterému právě bránila skutečnost, že katastrální úřad odmítl provést zápis do katastru ve prospěch žalobce. Žalobce ode dne právní moci rozvodu hypotéční úvěr výhradně sám splácí a dohodu o vypořádání SJM plní. Co do platnosti dohody o vypořádání SJM odkázal žalobce na názor odvolacího soudu ve věci sp. zn. 28 Co 1/2020. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

5. Žalovaná podáním ze dne [datum] navrhla přerušení řízení. Uvedla, že v rámci řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem je od samého počátku mezi účastníky řešena otázka podstatná změna okolností ve smyslu § 1764 a násl. o.z., že založila v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr. Z tohoto důvodu se žalobkyně obrátila s návrhem na změnu závazku ze smlouvy dle § 1766 odst. 1 o.z. na Okresní soud v Mělníku a zahájila řízení pod sp. zn. 12 C 17/2022. S ohledem na shora uvedené a skutečnost, že soud není oprávněn si samostatně posoudit předběžnou otázku ve věci, je-li o ní rozhodováno konstitutivním rozhodnutím, a to i v případě, že návrh na změnu závazku bude podán až v průběhu řízení o žalobě, musí soud rozhodující o žalobě vyčkat, než nabude právní moc rozhodnutí podle § 1766 o.z. (srov. Rc 47/1993). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud podle § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., řízení přerušil do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o podaném návrhu.

6. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání odvolacího soudu dne [datum] nedostavili, přestože byli řádně se zachovanou lhůtou k přípravě podle § 115 odst. 2 o.s.ř. předvoláni (zástupci žalobce bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum]). Žalobce prostřednictvím svého zástupce navrhl odročení jednání, s ohledem na doručený návrh žalované na přerušení řízení, s tím, že mu chybí prostor na přípravu. Odvolací soud neshledal návrh na odročení jednání důvodný, neboť návrh žalované na přerušení řízení hodnotil jako neopodstatněný a neshledal nezbytným odročovat jednání za účelem přípravy vyjádření protistrany k takovému návrhu pouze procesní povahy. Přestože odvolací soud nerozhodl o odročení jednání, žalobce ani jeho zástupce se k jednání nedostavili a o odročení jednání požádali nikoliv z důležitého důvodu. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, neboť pro posouzení věci nebylo třeba doplňovat dokazování (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

7. Odvolací soud neshledal podmínky pro žalovanou navržené přerušení řízení v této věci s ohledem žalobu žalované vůči žalobci na změnu závazku ze smlouvy o vypořádání SJM podle § 1766 odst. 1 o.z. vedenou u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 17/2022, neboť rozhodnutí o podané žalobě nehodnotil jako právně významné pro vyřešení předmětné věci, byť by se jednalo o otázku, kterou není oprávněn v tomto řízení řešit ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jak bude rozvedeno dále. Proto návrh žalované na přerušení řízení zamítl (výrok IV.).

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalované opodstatněným.

9. Soud prvního stupně správně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem ve smyslu § 80 o.s.ř. a poukázal na ustálené judikatorní požadavky (obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009). Ustálená soudní praxe je jednotná v tom, že odlišný stav zápisu v katastru nemovitých věcí zakládá naléhavý právní zájem na určení jiného (faktického) právního stavu vlastnictví nemovitých věcí. Není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení, rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla založit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu.

10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci potřebný pro její právní posouzení v dostatečném rozsahu a odvolací soud z něj plně vyšel. Nebylo potřeba dokazování opakovat a doplňovat o další navržené důkazy. Bylo prokázáno, že účastníci byli manželé od [datum] do [datum], kdy bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. Za manželství na základě poskytnutého hypotečního úvěru v roce 2004 zakoupili předmětné nemovité věci, tehdy označené jako budova [adresa] na pozemku p. č. st. 122 a pozemky p. č. st. 122 a [parcelní číslo] v obci a k.ú. [obec] Tyto nemovité věci jsou v současné době zapsány v katastru nemovitostí jako pozemky [parcelní číslo] a p. č. st. 122, jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], v obci a k.ú. [obec], na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. V souvislosti s rozvodem manželství účastníci uzavřeli postupně dvě smlouvy ohledně vypořádání jejich společného jmění manželů, když první smlouva byla podepsána dne [datum] a druhá smlouva dne [datum] a lišily se jen výší vypořádacího podílu. První smlouva obsahovala vypořádací podíl ve výši 450 000 Kč a druhá smlouva ve výši 500 000 Kč a dále byla doplněna třemi dodatky, jedním ze dne [datum] a dvěma ze dne [datum], které prodlužovaly všechny lhůty ve smlouvě uvedené, včetně lhůty pro zaplacení vypořádacího podílu žalobcem žalované. Podle druhé smlouvy žalobce žalované vyplatil částku 500 000 Kč. Návrh na vklad druhé smlouvy do katastru nemovitostí ze dne [datum] byl zamítnut rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 č.j. V-1071/2018-206, neboť nemovité věci, tak jak byly označeny v uvedené smlouvě, neodpovídaly jejich zápisu v katastru nemovitostí. Účastníci jsou dosud vedeni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětných nemovitých věcí v režimu společného jmění manželů. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k uzavření dodatku ke druhé smlouvě, ale ta mu k tomu neposkytla součinnost.

11. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

13. Podle § 738 odst. 1 o.z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.

14. Podle § 738 odst. 2 o.z. platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv.

15. Podle § 739 odst. 1 o.z. dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.

16. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

17. Podle § 741 o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

18. Zvláštní úprava pro stanovení účinnosti dohody o vypořádání společného jmění je obsažena v druhé větě § 738 odst. 1 o.z. Je-li předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Jde o částečně modifikované převzetí pravidel obsažených v § 149a a § 150 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Obě tato ustanovení dopadala na situace, kdy se dohoda dotýkala nemovitostí. Stávající úprava je obecnější, namísto pojmu katastr nemovitostí používá pojem veřejný seznam, důsledky jsou však totožné. Stejně jako ve výše uvedeném případě smluv uzavíraných ještě před zánikem, zrušením či zúžením SJM platí nutně i zde, že zákon má na mysli účinnost věcně právní. Smlouva pochopitelně strany zavazuje již od svého uzavření (není-li její účinek odložen např. odkládací podmínkou). Je tak třeba odlišovat její účinky obligační a věcně právní. Ostatně obligační účinnost je tradičním předpokladem pro samotný zápis do veřejného seznamu (srov. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání, 2020, s. 311 - 319: J. [příjmení]).

19. Jak správně uvedl soud prvního stupně, vycházeje z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č.j. 28 Co 1/2020-169, věcně právní účinky platně uzavřené dohody o vypořádání společného jmění manželů nastávají až zápisem do veřejného seznamu, zde do katastru nemovitostí, ve smyslu § 738 odst. 1 o.z. Do provedení zápisu do katastru nemovitostí jsou nadále vlastníky společných nemovitých věcí bývalí manželé v režimu kvazispolečného jmění manželů ve smyslu § 736 věta druhá o.z. Soud prvního stupně se obsáhle zabýval otázkou platnosti dohody o vypořádání společného jmění účastníků a odvolací soud nemá k jeho hodnocení výhrady, avšak vzhledem k níže uvedenému bylo provádění dokazování k posouzení této předběžné otázky pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. Samotná dohoda o vypořádání SJM má za následek vznik obligačních závazků mezi jejími stranami, avšak věcně právní účinky takové dohody jsou výlučně spojeny s povolením vkladu do katastru nemovitostí. V projednávané věci bylo doloženo, že došlo k pravomocnému zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva žalobce podle dohody ohledně předmětných nemovitých věcí příslušným katastrálním úřadem. Bez povolení vkladu tedy nemohlo dojít věcně právním účinkům dohody týkajících se vlastnického práva a žalobce se proto nemůže s úspěchem domáhat jeho určení u soudu. Pokud žalobce poukazoval na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 1/2020, pak nutno konstatovat, že odvolací soud dovozoval existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva ke společným nemovitým věcem, pokud bez součinnosti druhé smluvní strany se nelze domoci zápisu vlastnického práva k nim do katastru nemovitostí a druhá smluvní strana tuto součinnost odmítá poskytnout. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. však nelze zaměňovat s věcnou aktivní legitimací, která spočívá v existenci subjektivního práva (nároku) konkrétního žalobce vycházejícího z hmotného práva. V projednávané věci je předmětem řízení určení, zda žalobci svědčí k datu rozhodnutí soudu tvrzené vlastnické právo k předmětným nemovitostem (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jsou věcně právní účinky dohody o vypořádání společného jmění manželů spojeny až se zápisem (vkladem) do katastru nemovitostí podle § 738 odst. 1 o.z., nemohou být nahrazeny jinou právní skutečností. Rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva má pouze deklaratorní povahu, konstatuje existující hmotné právo, ale není určeno k tomu, aby takové neexistující právo konstituovalo, pokud tak zákon nestanoví (srov, § 1114 o.z.). V řízení o určovací žalobě podle § 80 o.s.ř. není soud oprávněn nahradit či změnit rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomu slouží zvláštní žaloba podle páté části o.s.ř. (řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem). Pokud však žalobce rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad jeho vlastnického práva k dosud společným nemovitým věcem do katastru nemovitostí řádně a včas nenapadl a nedošlo k jeho nahrazení jiným rozhodnutím, je pro soud v této věci pravomocné rozhodnutí katastrálního úřadu závazné (srov. § 135 odst. 2 o.s.ř.). Soudy totiž nemohou v občanskoprávním řízení přezkoumávat správnost postupu správních orgánů (srov. přim. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3877/2018). Není proto významné, zda rozhodnutí katastrálního úřadu bylo v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že pokud nemovitá věc není ve smlouvě označena v souladu s požadavky katastrálního zákona, nemusí jít o okolnost představující vadu v identifikaci předmětu právního jednání způsobující jeho neplatnost z hlediska neurčitosti či nesrozumitelnosti právního jednání (například rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, sp. zn. 29 Odo 318/2003, sp. zn. 21 Cdo 1332/2006, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4286/2017). Žalobce se mohl zápisu do katastru nemovitostí případně domoci, pokud by správní rozhodnutí katastrálního úřadu napadl žalobou podle části páté o.s.ř., pokud by tak učinil (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 298/98).

20. Žalobce za tohoto stavu nemůže svoji aktivní věcnou legitimaci odvodit jen z toho, že se bez součinnosti žalované nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí, protože mu žalovaná mu tuto součinnost odmítá poskytnout. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3703/2017, byla řešena skutkově i právně odlišná situace, kdy žalobce již nabyl vlastnického práva a pouze se domáhal jeho zápisu do katastru nemovitostí, k čemuž mu druhá strana (zapsaná v katastru nemovitostí) neposkytla potřebnou součinnost a správní orgán (katastrální úřad) fakticky podmiňoval zápis vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí součinností žalovaného a žalobce neměl jinou možnost domoci se zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Uvedené judikatorní závěry lze např. aplikovat při posuzování platnosti převodních smluv uzavřených v době, kdy byl opuštěn intabulační princip a bylo postupováno v režimu (např.) zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4286/2017).

21. Došlo-li k vypořádání majetku v SJM dohodou, jejímž předmětem je nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, váže zákon věcně právní účinky této dohody (vznik, změnu a zánik vlastnických a jiných věcných práv) na vklad do katastru nemovitostí a nestačí pouze uzavření dohody o vypořádání. Pokud nebyl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání SJM podán po uplynutí tří let od jeho zániku, aniž bylo vedeno řízení u soudu o jeho vypořádání, platí, že nemovitosti byly vypořádány na základě zákonné domněnky do spoluvlastnictví (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2193/2005, Rc 87/2011).

22. Vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo rozvedeno již dne [datum] a pokud dosud nedošlo k jeho vypořádání (dohodou či soudně), když nebylo tvrzeno, že by bylo zahájeno řízení o vypořádání SJM ohledně předmětných věcí, pak by takový majetek již byl vypořádán podle § 741 o.z. uplynutím tří let od zániku společného jmění, tak, že věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou bývalých manželů a jejich podíly jsou stejné. Takové určení však nebylo předmětem tohoto řízení.

23. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žalobu o určení výlučného vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitým věcem jako nedůvodnou zamítl.

24. Vzhledem ke změně rozhodnutí ve věci samé rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Podle výsledku řízení má zcela procesně úspěšná žalovaná podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalobci. Účelně vynaložené náklady žalované za řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny její zástupkyně (advokátky) stanovené z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), když předmětem sporu bylo určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Sazba odměny advokáta z uvedené tarifní hodnoty činí 3 100 Kč za úkon. V zastoupení žalované bylo v tomto řízení učiněno šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ve věci po jednání ze dne [datum], účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] a [datum], za které náleží odměna advokáta ve výši 18 600 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za tyto úkony ve výši 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 4 284 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., jejímž registrovaným plátcem je zástupkyně žalované, tj. celkem 24 684 Kč [obec] plnění k rukám právního zástupce (advokáta) a lhůta k plnění byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 500 Kč a odměnou advokáta za dva úkony po 3 100 Kč ve výši 6 200 Kč podle § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) a paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrady 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 428 Kč, tj. celkem 10 728 Kč O splatnosti a o lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. Odvolací soud neshledal žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkům ve smyslu § 150 o.s.ř.

Poučení