27 CO 260/2021-332

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: ; titul jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 4. 2021, č. j. 8 C 154/2019-276, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 C 154/2019-301,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce dané žalovanou žalobci dne 9. 7. 2019 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před okresním soudem ve výši 62 984 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 8 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh, aby určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce dané žalovanou žalobci dne 9. 7. 2019 je neplatné (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 462,40 Kč (výrok II.) a České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady na ustanoveného tlumočníka ve výši 700 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce žalobou podanou dne 20. 11. 2019 domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, kterou mu žalovaný zaměstnavatel dal dne 9. 7. 2019 podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 1. 3. 2010 pracovní smlouvu na dobu neurčitou, která byla dodatky k pracovní smlouvě v průběhu pracovního poměru několikrát měněna. Žalobce vykonával práci [anonymizováno 6 slov]). Ve výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 9. 7. 2019, bylo žalobci oznámeno, že v důsledku přijaté organizační změny došlo ke zrušení žalobcova pracovního místa. Organizační změna však žalobci nebyla předložena ani sdělena. Žalovaná prakticky ihned začala hledat zaměstnance na stejnou pracovní pozici, na které působil žalobce. Žalobce sdělil žalované dopisem ze dne 12. 9. 2019, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Důvodem rozvázání pracovního poměru nebyla podle žalobce organizační změna, ale jeho neshody s nadřízeným [jméno] [příjmení]. Žalobce poukázal i na nepřezkoumatelnost podané výpovědi z pracovního poměru s ohledem na nejasné určení čerpání tzv. jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele a stanovení nástupu čerpání dovolené za rok 2019 až do vyčerpání nároku, který žalobci v roce 2019 vznikne. Žalobce nakonec žalované vytýkal, že porušila povinnost projednat výpověď předem s odborovým orgánem.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila uzavření pracovní smlouvy s žalobcem dne 1. 3. 2010 i to, že pracovní smlouva byla měněna dodatky, naposledy dne 30. 6. 2017. Žalovaná uvedla, že dne 8. 7. 2019 došlo ke zrušení pozice [anonymizována tři slova], jehož povinnosti převzal ředitel provozu [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí o organizační změně bylo dne 9. 7. 2019 telefonicky projednáno s předsedou odborové organizace. Neexistoval jiný důvod k ukončení pracovního poměru žalobce než jeho nadbytečnost. Na pracovní pozici žalobce nebyla přijat žádný nový zaměstnanec. Dobu čerpání dovolené nešlo určit konkrétněji, protože nebylo jisté, zda ji neovlivní nemoc nebo jiné překážky na straně zaměstnance.

4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, výpověďmi účastníků a výslechy celé řady svědků, zejména z okruhu současných i bývalých zaměstnanců žalované. Pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2010 a dohodami o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 12. 2011, 30. 6. 2014, 1. 7. 2016 a 30. 6. 2017 měl prokázáno, že žalobce vykonával práci [anonymizováno 6 slov]). Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že řídil pět skladů a jeho podřízenými byli manažeři skladů. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že v průběhu pracovního poměru upozorňoval na nedodržování zákoníku práce v oblasti docházky, na potřebu náboru nových zaměstnanců a na provázanost odměn a nemocí zaměstnanců. Jednatel žalované jej moc nebral, nicméně žalobce nevnímal, že by měl s vedením žalované neshody.

5. Písemnosti ze dne 8. 7. 2019, kterou podepsali jednatel žalované [jméno] [příjmení], personální ředitelka [jméno] [příjmení] a ředitel provozu [jméno] [příjmení] [jméno], žalovaná vydala rozhodnutí pro zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů společnosti s účinností od 9. 7. 2019. Zrušila pracovní pozici [anonymizována tři slova] s tím, že veškeré činnosti převezme ředitel provozu. Tato organizační změna byla dne 9. 7. 2019 telefonicky projednána s odborovou organizací, jak plyne z listiny podepsané personální ředitelkou žalované [jméno] [příjmení] a zástupcem odborového svazu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], předsedy základní organizace odborové organizace. Listinou ze dne 9. 7. 2019 bylo prokázáno, že žalovaná rozvázala pracovní poměr s žalobcem výpovědí z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu organizační změny, na jejímž základě došlo ke zrušení pracovního místa a žalobce se stal nadbytečným. V této listině zaměstnavatel zároveň žalobci oznámil, že od 9. 7. 2019 nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele trvající až do 30. 9. 2019 mimo dny, ve kterých bude žalobce čerpat dovolenou, přičemž žalovaná mu určila nástup čerpání dovolené od 24. 7. 2019 do vyčerpání nároku na dovolenou za rok 2018 a 2019. Dopisem ze dne 12. 9. 2019 bylo prokázáno, že žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

6. Z nabídky pracovních pozic na webové stránce [webová adresa] a ze zprávy společnosti [právnická osoba] [obec] ze dne 24. 9. 2020 okresní soud zjistil, že si žalovaná objednala inzerát na pozici [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova], který byl zveřejněn od 28. 8. 2019 do 20. 9. 2019. Náplní práce poptávaného zaměstnance měla být mj. zodpovědnost za chod skladu a vedení a řízení pracovníků skladu, optimalizace interních procesů, komunikace s dodavateli i zákazníky. Název pracovní pozice byl zvolen tak, aby oslovil široký okruh kandidátů. Z e-mailové korespondence ze dne 5. 9. 2019 vedené mezi [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] a zájemcem o pracovní pozici [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se jedná o pracovní pozici v lokalitě [obec] pro [právnická osoba] [anonymizováno] a že půjde o řízení provozu 5 skladů společnosti. Svědek [jméno] [příjmení] k tomu dodal, že se výběrového řízení nakonec neúčastnil, protože požadované jazykové vybavení přesahovalo jeho schopnosti a protože na této pozici dříve pracoval žalobce, který je kamarádem svědka. [titul] [jméno] [příjmení] v průběhu řízení před soudem prvního stupně svědčil, že se jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] zabývá vyhledáváním manažerů. Hledaný manažer pro žalovanou měl být leaderem změn. Šlo o dosud neobsazenou pozici, která se měla týkat rozvoje a přesunu firmy do oblasti kontraktační logistiky mimo [právnická osoba]. Popis nabízené pracovní pozice vycházel z rozhovoru svědka s personální ředitelkou žalované.

7. Z výpovědi jednatele žalované [jméno] [příjmení] okresní soud zjistil, že se za poslední dva roky měnila řada pracovních pozice a největší změny probíhaly v době, kdy byl ukončen pracovní poměr se žalobcem. V té době měla žalovaná čtyři dobře placené manažery skladu a dva jejich nadřízené. Nyní jsou ve firmě jen dva manažeři skladu. Jednatel žalované popsal žalobce, se kterým spolupracoval 15-17 let a vycházel s ním, jako vynikajícího logistika ve směru k [anonymizováno] a interním zákazníkům. Žalovaná však potřebovala rozvojového manažera pro skladové operace. Pracovní úkoly žalobce přešly zčásti na evropského manažera pana [příjmení] a zčásti na manažery jednotlivých skladů. Po skončení pracovního poměru pana [příjmení] dohodou přešla polovina dřívější pracovní náplně žalobce na pana [příjmení], který byl původně po propuštění žalobce přijat na pozici inovativního manažera. Obsah jeho pracovní náplně se v průběhu času měnil. Nejprve bylo jeho úkolem zrevidovat celkové kapacity a provést audit, nyní zodpovídá za všechny sklady.

8. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], personální ředitelky žalované, vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná dlouhodobě vnímala problémy v komunikaci mezi panem [příjmení] a jednotlivými manažery skladů. Proto došlo ke zrušení pracovní pozice žalobce a přijetí rozhodnutí, že pan [příjmení] bude řídit sklady přímo. Část pracovních povinností žalobce převzal pan [příjmení] a zbývající část manažeři skladů. Žalovaná na podzim 2019 poptávala zaměstnance na novou pozici manažera pro inovace. I když profily kandidátů na pozice manažera pro inovace a warehouse manažera mají některé společné rysy, tak žalovaná nesháněla náhradu za žalobce. Na místo inovačního manažera byl přijat pan [jméno] [příjmení], který až na počátku června 2020 převzal řízení skladů a jeho podřízenými jsou nyní stejní manažeři skladů, kteří byli podřízeni i žalobci. Náplň práce pana [příjmení] se zhruba co do 50% shoduje s pracovní náplní žalobce.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], která byla do října 2019 zaměstnankyní žalované na pozici personalistky a náborářky, potvrdila, že inzerát na novou pracovní pozici [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] formulovala paní ředitelka [příjmení]. Tato pracovní pozice sice měla určité podobné prvky jako pozice žalobce, ale nejednalo se o stejnou pracovní pozici a ani nebylo jasné, jak bude zařazena v organizační struktuře žalované.

10. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], někdejší přímý nadřízený žalobce na pracovní pozici manažera pro klíčové zákazníky žalované, vypověděl, že žalovaná po ukončení pracovního poměru se žalobcem hledala nového zaměstnance na jeho pozici, přičemž sám svědek vedl rozhovory se 4-5 novými zájemci v září nebo říjnu 2019. Pracovní pozice žalobce byla nakonec na začátku roku 2020 obsazena novým zaměstnancem [jméno] [příjmení].

11. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je zaměstnancem žalované od února 2020. Musel projít dvoukolovým výběrovým řízením směřujícím k pozici„ [anonymizováno]“. První kolo pohovoru za přítomnosti pana [příjmení] a paní [příjmení] se uskutečnilo v roce 2019 před Vánoci a při druhém kole pohovoru na začátku roku 2020 byl přítomen i pan [příjmení]. Po třech měsících k jeho agendě přibylo i provozní řízení skladů v České republice. Nyní jsou jeho podřízenými vedoucí skladů [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení].

12. Svědkové [titul] [jméno] [příjmení] (projektový manažer žalované) a [jméno] [příjmení] (vedoucí směny žalované) potvrdili, že mezi žalobcem a panem [příjmení] byly neshody. Svědek [příjmení] poukázal na skutečnost, že za současný chod skladů odpovídá pan [příjmení], který nahradil žalobce. Svědek [jméno] [příjmení], který pracoval jako manažer skladu žalované do 31. 5. 2020, uvedl, že v prvním pololetí roku 2019 nedošlo k poklesu práce a že na pracovní pozici žalobce byl ihned hledán nový zaměstnanec. V podstatě to samé vyplynulo i ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], vedoucího skladu žalované, který přirovnal současnou pracovní náplň pana [příjmení] k původní náplni práce žalobce s tím rozdílem, že náplň práce pana [příjmení] má trochu širší rozsah ve vztahu k inovacím.

13. Okresní soud se při hodnocení shora uvedených skutkových zjištění nejprve zabýval formálními náležitostmi výpovědi, přičemž dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci v písemné formě předána do vlastních rukou dne 9. 7. 2019, je určitým, jasným a srozumitelným právním jednáním. Nepřezkoumatelnost této výpovědi nezpůsobuje ani obecněji formulované nařízení o čerpání dovolené. Výpověď z pracovního poměru byla rovněž předem projednána s odborovou organizací.

14. Materiální předpoklady výpovědi posuzoval soud prvního stupně i s ohledem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1520/2011 a sp. zn. 21 Cdo 4568/2017. Listinou ze dne 8. 7. 2019 ve spojení s výpověďmi svědkyně [jméno] [příjmení] a jednatele žalované [jméno] [příjmení] měl prokázáno, že o organizační změně bylo s účinností od 9. 7. 2019 rozhodnuto dne 8. 7. 2019. Cílem organizační změny bylo snížení provozních nákladů a zvýšení efektivity práce. Jednatel žalované logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč kapacitně není potřeba další práce žalobce. Okresnímu soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4568/2017, která dovozuje, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. Přestože se svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] i [příjmení] zmínili o osobních problémech žalobce s vedením žalované, tak svědeckou výpovědí [titul] [příjmení] bylo prokázáno, že organizační změna byla skutečně realizována a že pracovní povinnosti žalobce převzal pan [příjmení] a vedoucí jednotlivých skladů. Svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měl okresní soud za prokázané, že žalovaná nehledala jiného zaměstnance na pracovní pozici žalobce, přestože zveřejnění inzerátů s označením pracovní pozice žalobce by podporovalo opačný závěr. Důvody zveřejnění tohoto inzerátu uvedl na pravou míru svědek [příjmení] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] potvrdila, že nebyla poptávána pozice žalobce a svědek [příjmení] vysvětlil, že měl jiné pracovní úkoly než žalobce, když začal od února 2020 působit na pozici manažera pro inovace. Ke změně pak došlo až v polovině roku 2020, tj. řadu měsíců po ukončení pracovního poměru žalobce. Okresnímu soudu proto nezbylo než žalobní návrh v plném rozsahu zamítnout.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a přiznal žalované jejich plnou náhradu spočívající v odměně a hotových výdajích advokáta žalované podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále„ advokátní tarif“). O náhradě nákladů řízení státu rozhodl okresní soud podle výsledku řízení a uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení vynaložené na tlumočení výpovědi svědka [příjmení].

16. Žalobce podal včas odvolání proti všem výrokům rozsudku a odvolání doplnil podáním ze dne 23. 7. 2021 o jeho odůvodnění. Namítal, že napadený rozsudek spočívá na extrémním nesouladu skutkových zjištění a právních závěrů. V průběhu řízení poté, co žalobce předložil inzeráty o hledání zaměstnance na jeho pracovní pozici, bylo prokázáno, že potřeba práce žalobce neodpadla a že na jeho místo byl přijat pan [příjmení] O tom svědčí emailová komunikace mezi svědky [příjmení] a [příjmení], ve které pan [příjmení] přesně popsal pracovní pozici, kterou žalovaná nabízela. Inzeráty byly staženy po doručení oznámení o neplatnosti výpovědi žalované.O hledání náhrady za žalobce hovořil i svědek [příjmení], který rovněž uvedl, že pracovní pozice žalobce byla obsazena panem [příjmení]. [titul] [příjmení] k procesu přijímání nového zaměstnance uvedl, že žádost vedoucího o přijetí nového zaměstnance prochází schválením několika osob z vedení žalované a zadání inzerátu je vždy cílené. Skutečným důvodem výpovědi byly špatné osobní vztahy jednatele žalované s žalobcem, což je zřejmé i z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o výpovědi manažerů žalované, kteří mají zájem na výsledku sporu. Žalobce dále poukázal na procesní vady řízení, neboť nebyly provedeny zásadní důkazy, které žalobce navrhoval a s jejichž neprovedením se okresní soud v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal. Jednalo se zejména o výslechy uchazečů o nabízenou pozici [anonymizována dvě slova], se kterými probíhaly pohovory v září a říjnu 2019. Žalobce rovněž navrhoval vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění ekonomické situace žalované na úseku řízeném žalobcem, protože soud je oprávněn přezkoumávat účel přijaté změny a její efektivitu. Soud prvního stupně porušil poučovací povinnost, když žalobce vycházel z toho, že prokázal, že důvodem jeho výpovědi byly vztahy s panem [příjmení]. Výpověď z pracovního poměru je neurčitá a nepřezkoumatelná, protože z ní není zřejmé, které konkrétní dny měl žalobce čerpat dovolenou za rok 2018 a dovolenou za rok 2019. Není rovněž možné přezkoumat, zda na straně zaměstnavatele vznikla a trvala jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce. Nepřezkoumatelné je i označení pracovní smlouvy ve výpovědi datem jejího uzavření dne 1. 3. 2010, přestože poslední dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2017 odkazuje na pracovní smlouvu ze dne 1. 7. 2014 Okresní soud se podle žalobce odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu ČR, která na danou věc dopadá. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 440/2008 je přijetí jiného zaměstnance na uvolněné místo zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu pro nadbytečnost. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 317/2015 jestliže se z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným druh práce propuštěného zaměstnance, nemůže být podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4568/2017 v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele byly od počátku sledovány jiné cíle a zaměstnavatel jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry, pak rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato. Žalobce ze shora uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání, případně o věci rozhodl sám tak, že rozsudek okresního soudu změní a žalobě vyhoví. Pro případ potvrzení rozsudku okresního soudu žalobce navrhl moderaci nákladů řízení podle § 150 o.s.ř., protože má ve střídavé péči [číslo] nezletilé děti.

17. Žalovaná poté, co se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit. Připomněla, že v průběhu řízení bylo vyslechnuto celkem 12 svědků, které většinou navrhoval žalobce. Inzeráty byly dne 28. 8. 2019 zveřejněny společností [právnická osoba] a nikoliv žalovanou. Netýkaly se pracovního místa žalobce, ale pozice v topmanagementu žalované, kde měl nový zaměstnanec působit jako leader změn. To bylo prokázáno výpověďmi svědků [příjmení] [příjmení] a paní [příjmení], ale také výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení], kteří se na výběrovém řízení podíleli. Náplň pracovní pozice pana [příjmení], který byl na uvedené místo přijat, je odlišná od pracovní pozice žalobce. Navrhovaný znalecký posudek k přezkoumání přijaté organizační změny a její efektivity považovala žalovaná s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3680/2020 za nadbytečný, protože pro platnost výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce není rozhodné, zda je přijatou organizační změnou nakonec dosažen sledovaný efekt. Žalovaná nakonec zopakovala, že předložila ucelený řetězec důkazů o tom, že byly splněny podmínky výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť žalovaná přijala rozhodnutí o organizační změně, které projednala s odborovou organizací, na jejímž základě došlo ke zrušení pozice„ [anonymizována dvě slova]“ a žalovaná pozbyla možnost zaměstnávat žalobce. Mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce existuje příčinná souvislost. Rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce je tak platné.

18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

19. Odvolací soud s níže uvedenými výhradami vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Krajský soud rovněž souhlasí se závěrem okresního soudu o nadbytečnosti dalších žalobcem navržených důkazů (výslechy uchazečů o nabízenou pozici [anonymizována dvě slova] a znalecký posudek za účelem zjištění ekonomické situace žalované), neboť skutkové závěry vyplývající z provedených důkazů jsou dostačující pro vyhovění žalobě.

20. Odvolací soud s ohledem na odlišné hodnocení některých skutkových závěrů soudu prvního stupně zopakoval dokazování inzerátem společnosti [právnická osoba], emailovou komunikací týkající se nabízeného pracovního místa a sdělením společnosti [právnická osoba] k dotazu soudu.

21. Z inzerátu, který byl na webových stránkách společnosti [právnická osoba] zveřejněn dne 28. 8. 2019, měl odvolací soud za prokázané, že byla poptávána pracovní pozice„ [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova]“, která odpovídá za veškeré skladovací kapacity společnosti v České republice, které zahrnují pět skladů s několika stovkami zaměstnanců. Poptávaný zaměstnanec měl řídit zejména vedoucí jednotlivých skladů a reportovat řediteli společnosti v České republice. Klíčové pro uvedenou pozici mělo být i řízení chodu a rozvoje svěřených skladových jednotek. Od kandidátů na tuto pozici byla požadována zkušenost s vedením lidí v oblasti interní či externí logistiky, zkušenost s jednáním na úrovni a perfektní znalost angličtiny.

22. Z emailové komunikace, která proběhla mezi [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] dne 5. 9. 2019, je zřejmé, že pan [příjmení] se zajímal o nabízenou pracovní pozici [anonymizována dvě slova] a zjišťoval bližší podrobnosti. Pan [příjmení] mu emailem sdělil, že pracovní pozice je lokalizována v [obec] a jedná se čistě o řízení pěti skladů [právnická osoba] [anonymizováno]. Přímí podřízení poptávaného zaměstnance měli být jednotliví warehouse manažeři.

23. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 9. 2020 k dotazu okresního soudu vyplynulo, že inzerát na pozici [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] byl objednán žalovanou, nicméně žalovaná si nevymínila kontrolu znění inzerátu, a proto o obsahu inzerátu i termínu vystavení rozhodoval konzultant pověřený náborem. Název pozice byl zvolen tak, aby oslovil široký okruh potenciálních kandidátů. Inzerát byl vystaven od 28. 8. 2019 do 20. 9. 2019.

24. Nezbytnými předpoklady každé platné výpovědi z pracovního poměru jsou náležitosti platného projevu vůle. Výpověď z pracovního poměru musí být stejně jako každé jiné právní jednání zejména určitá a srozumitelná, musí být učiněna vážně a svobodně, nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu, obcházet zákon nebo se příčit dobrým mravům, jinak je neplatná za předpokladu, že se ten, kdo je takovým právním jednáním dotčen, neplatnosti rozvázání pracovního poměru dovolá u soudu v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit.

25. Zákoník práce přímo stanoví, že výpověď musí být dána písemně, přičemž nedostatek písemné formy představuje i absence vlastnoručního podpisu pod výpovědí. Výpověď z pracovního poměru musí být zaměstnanci doručena do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 zákoníku práce). Písemnost se považuje za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne (§ 334 odst. 3 zákoníku práce).

26. Krajský soud souhlasí s dílčím závěrem okresního soudu, že předmětná výpověď z pracovního poměru ze dne 9. 7. 2019 je určitým a srozumitelným právním jednáním, ze kterého je navzdory obecně formulovanému určení čerpání dovolené ze strany zaměstnavatele a stanovení jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele na zbývající období výpovědní doby, na které nepřipadá čerpání dovolené na zotavenou, zřejmá vůle zaměstnavatele rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce. V průběhu řízení také bylo prokázáno, že výpověď z pracovního poměru v písemné formě byla žalobci doručena do vlastních rukou a předem projednána s odborovou organizací (§ 61 odst. 1 zákoníku práce). Rovněž ve výpovědi učiněný odkaz na pracovní smlouvu uzavřenou dne 1. 3. 2010 je správný, neboť pracovní poměr mezi účastníky byl založen právě touto smlouvou, která byla jednotlivými dodatky ze dne 28. 12. 2011, 30. 6. 2014, 1. 7. 2016 a 30. 6. 2017 pouze měněna.

27. Ve výpovědi z pracovního poměru musí být vždy důvod výpovědi náležitě konkretizován za předpokladu, že výpověď dává zaměstnavatel. Není však nutné, aby jednotlivé skutečnosti byly rozvedeny do všech podrobností, neboť neplatná výpověď ze strany zaměstnavatele je pouze ta, u které se ani výkladem nedá zjistit, který výpovědní důvod je uplatňován. Na druhou stranu pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 946/1996).

28. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce patří rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (dále jen„ rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně“), podle které se konkrétní zaměstnanec stane nadbytečný. Rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně musí být přijato před podáním výpovědi z pracovního poměru konkrétnímu zaměstnanci, nemusí být ovšem přijato písemně. K platnosti takové výpovědi postačí, je-li zaměstnanec s organizačním opatřením seznámen až ve výpovědi z pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97). Pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce je charakteristické, že zaměstnavatel může zaměstnanci i nadále přidělovat práci, avšak jeho práce není pro zaměstnavatele do budoucna s ohledem na rozhodnutí o organizační změně potřebná. Není vyloučeno, že při rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem z důvodu nadbytečnosti může dojít i ke zvýšení celkového počtu zaměstnanců působících u zaměstnavatele, ale vykonávajících jiný druh práce než nadbytečný zaměstnanec. O výběru zaměstnance, který je nadbytečný, rozhoduje výlučně zaměstnavatel, soud není (až na výjimky vyplývající ze zásady zákazu diskriminace zaměstnanců) oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 733/2003). Přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1770/2001 a sp. zn. 21 Cdo 440/2008).

29. Pokud jde o materiální předpoklady výpovědi z pracovního poměru, tak výpověď byla žalobci dána na základě výpovědního důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce a žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 7. 2019 s účinností od 9. 7. 2019 prokázala, že rozhodla o organizační změně, jejímž důsledkem bylo za účelem zvýšení efektivnosti práce zrušení pracovní pozice [anonymizována tři slova] s tím, že veškeré činnosti vykonávané v rámci této pozice převezme ředitel provozu pan [jméno] [příjmení] [jméno]. Už z popisu skutkových zjištění okresního soudu je zřejmé, že žalovaná ještě v průběhu výpovědní doby objednala u společnosti [právnická osoba] nábor nového zaměstnance na stejnou pracovní pozici, kterou vykonával žalobce. Je to zřejmé zejména ze znění inzerátu, který byl na webových stránkách společnosti [právnická osoba] zveřejněn dne 28. 8. 2019 a který krajský soud zopakoval k důkazu, a dále z emailové komunikace mezi zástupcem společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] a zájemcem o nabízenou pozici, panem [jméno] [příjmení], který pravdivost této emailové komunikace potvrdil i v rámci své svědecké výpovědi. [titul] [příjmení] sice ve svědecké výpovědi uvedl, že si nabízenou funkci [anonymizována dvě slova] pojmenoval sám, aby se ozvalo více zájemců, nicméně v emailové komunikaci s panem [příjmení] ze dne 5. 9. 2019, o jejíž existenci nebylo sporu, poměrně přesně popsal pracovní náplň poptávaného zaměstnance, která se shodovala s pracovní náplní žalobce. Svědkyně [příjmení], byť uvedla, že pan [příjmení] byl v únoru 2020 přijat na pracovní pozici manažera pro inovace, připustila, že pan [příjmení] už v červnu 2020 převzal řízení skladů, že jeho podřízení jsou stejní manažeři skladů, které měl žalobce, a že jeho pracovní náplň se asi co do 50% shoduje s pracovní náplní žalobce. V obdobném duchu vypovídali i další svědci, kteří potvrdili, že pracovní náplň pana [příjmení] pokrývá původní náplň práce žalobce (svědek [titul] [příjmení]), že na pracovní pozici žalobce byl ihned hledán nový zaměstnanec (svědek [jméno] [příjmení]) a že pan [příjmení] nahradil žalobce (svědek [příjmení] [příjmení]). I svědkyně [příjmení] připustila, že nabízená pracovní pozice měla určité podobné prvky jako pozice žalobce. Nakonec svědek [příjmení], který vedl v září nebo říjnu 2019 pohovory s kandidáty na nově obsazovanou pozici, potvrdil, že se jednalo o pracovní pozici žalobce a že byla na začátku roku 2020 obsazena panem [příjmení].

30. Z výše uvedeného při respektování shora uvedených závěrů judikatury je odvolací soud přesvědčen, že se druh práce žalobce z hlediska profesního složení zaměstnanců žalované nestal nadbytečný, protože krátce po podání výpovědi z pracovního poměru žalobci začala žalovaná hledat jiného zaměstnance, jehož pracovní náplň je minimálně z větší části stejná jako pracovní náplň žalobce. Odvolací soud tak má za to, že rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně ze dne 8. 7. 2019 byly od počátku sledovány jiné cíle a zaměstnavatel jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4568/2017). O tom svědčí výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] o neshodách mezi žalobcem a jednatelem žalované, a nakonec i okamžité ukončení přidělování práce žalobci po předání výpovědi z pracovního poměru z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, i když je pro výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce typické, že zaměstnavatel může zaměstnanci i nadále přidělovat práci. Svědek [příjmení] v této souvislosti přitom potvrdil, že v prvním pololetí roku 2019 nedošlo k poklesu práce.

31. Materiální předpoklady pro platnou výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce nebyly naplněny, proto krajský soud změnil napadený rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem dne 9. 7. 2019 vyhověl, když žaloba byla podána ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce.

32. S ohledem na provedenou změnu v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce měl ve věci plný úspěch, náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v plné výši. V souzené věci představuje náklady řízení před okresním soudem na straně žalobce odměna za 15 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, 5 vyjádření ve věci samé a účasti na 7 jednáních soudu, z nichž 3 přesáhla dvě hodiny a náleží tak za ně odměna ve dvojnásobné výši, ve výši 18 x 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 18 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), 21 % DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 10 584 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem tak náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalobce dosáhly částky 62 984 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

33. Krajský soud dále podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl podle výsledku řízení, ve kterém byla žalovaná neúspěšná, o povinnosti žalované nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení státu spočívající v uhrazené odměně tlumočnici [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 700 Kč za tlumočnické úkony při tlumočení výpovědi svědka [příjmení] Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. V souzené věci představuje náklady odvolacího řízení na straně žalobce odměna za dva úkony právní služby spočívající v podání odvolání a účasti zástupce žalobce na jednání odvolacího soudu dne 26. 1. 2020 ve výši 2 x 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), 21 % DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 1 176 Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky 8 776 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).