27 Co 27/2025-83

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 185 165,76 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 10. 2024, č. j. 120 C 1/2024-48,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I., ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku , částkas úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky- , částka, od , datum, do , datum, ,- , částka, od , datum, do , datum, ,- , částka, od , datum, do , datum, ,- , částka, od , datum, do , datum, ,- , částka, od , datum, do , datum, ,- , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající části výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím (úroky z prodlení a smluvními úroky z prodlení) blíže specifikovaným ve výroku I. rozsudku okresního soudu, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zároveň ve výroku II. uložil žalované nahradit žalobci v téže pariční lhůtě náklady řízení ve výši , částka, k rukám jeho právní zástupkyně.

2. Ze žaloby je mimo jiné zřejmo, že se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nájemného a spotřebovaných služeb za užívání bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v bytovém domě čp. , adresa, za období let 2020-2022.

3. Opatrovník žalované (ustanovený z důvodu jejího neznámého pobytu) se k žalobě nevyjádřil, rozhodnutí ponechal na úvaze soudu.

4. Okresní soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání za splnění podmínek ust. § 115a o.s.ř., tj. jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Z hlediska skutkového okresní soud vyšel ze zjištění (viz body 4. a 5. odůvodnění rozsudku), že žalovaná na základě písemné smlouvy užívala byt žalobce v , adresa, , měla hradit nájem , částka, měsíčně a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu, které činily , částka, a v roce 2022 již , částka, měsíčně. Jelikož žalovaná neuhradila žalobci za rok 2020 nájemné , částka, a za skutečně spotřebované služby , částka, (zde se podotýká, že dle obsahu spisu byly předmětem žaloby jen služby ve výši , částka, ), za rok 2021 nájemné ve výši , částka, , na spotřebovaných službách , částka, a za rok 2022 nájemné , částka, a za skutečně spotřebované služby , částka, , byla k úhradě písemně vyzvána. Účastníci si kromě výše plateb, které měla žalovaná hradit žalobci, ujednali i smluvní pokutu za prodlení s úhradou plateb za užívání bytu ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. Ačkoliv je v žalobě uvedeno, že se jedná o smluvní úrok z prodlení, okresní soud vyložil toto ujednání jako ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o.z., jak vyplývá ze smluv o nájmu i toho, že žalobce požadoval i zákonný úrok z prodlení.

6. Po právní stránce okresní soud na projednávanou věc vztáhl ust. § 2201, § 2202 odst. 1, § 2246, § 2247 odst. 1, § 2251 odst. 1, § 1968, § 1969, § 1970 a § 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Mezi účastníky byl sjednán nájem bytu, za jehož užívání žalovaná měla hradit nájemné , částka, měsíčně a dále zálohy na služby s užíváním bytu spojených ve výši , částka, , resp. , částka, měsíčně. Žalobkyně neuhradila dluh za spotřebované služby v roce 2020 ve výši , částka, , dluh na nájemném a službách spojených s nájmem bytu ve výši , částka, a skutečně spotřebované služby v částce , částka, za rok 2021 a konečně dluh na nájemném ve výši , částka, a služby ve výši , částka, za rok 2022, ač se k pravidelným platbám nájemného a záloh na služby písemně zavázala. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná na žalovanou dlužnou částku něčeho uhradila. Okresní soud proto žalobě vyhověl a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalované uložil zaplatit žalobci výše uvedenou částku, a to i se zákonným úrokem z prodlení dle požadavku žalobce, jehož výše vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a se smluvní pokutou 0,2 % denně z každé dlužné částky, která je ve výroku chybně označena jako smluvní úrok z prodlení. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná prostřednictvím opatrovníka, který odvolání (v rámci hájení zájmů opatrované) blíže odůvodnil v podání z , datum, . V něm s odkazem na obsah spisu opatrovník namítl, že nelze žádným způsobem ověřit, zda smlouvy se žalobcem uzavřela právě žalovaná. Žalobce sice v žalobě tvrdil, že žalovaná svůj dluh vůči němu „odsouhlasila“ a souhlasila s tím, že jej bude splácet pravidelnými splátkami v průběhu aktuálního roku, když toto ujednání našlo odraz v nájemních smlouvách, avšak ani z tohoto prohlášení nelze nade vší pochybnost uzavřít, že to byla žalovaná, kdo se k tomuto zavázal. Žalovaná svůj dluh ani konkludentně neuznala úhradou některé z jeho splátek, proto dle opatrovníka nebylo prokázáno, zda podpis na předložených nájemních smlouvách náleží žalované. Tato námitka je podporována skutečností, že žalobce umožnil žalované užívat byt, za který od počátku hradila nájemné a spotřebované služby nepravidelně a od roku 2020 pak nehradila ničeho. Navzdory tomu žalobce opakovaně uzavíral se žalovanou nové nájemní smlouvy. Za této situace se jeví podezřelým, proč žalobce nevyužil některé z možností předvídaných občanským zákoníkem pro případy, kdy nájemce neplní své povinnosti z nájemní smlouvy (neplacení nájemného po dobu delší tří měsíců je důvodem pro okamžitou výpověď z nájmu), proč uzavřel s žalovanou další nájemní smlouvu. Pokud tak žalobce činil vědomě, nepočínal si s nezbytnou mírou obezřetnosti. Dle opatrovníka tak zjištěný skutkový stav neobstojí, nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl skutečně uzavřen nájemní vztah za tvrzených podmínek. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhovala změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

9. Žalobce nepovažoval odvolání žalované za důvodné. Poukázal na to, že opatrovník žalované sporuje souhlas žalované se závazkem k úhradě dluhu vůči žalobci bez tvrzení (pokynu) žalované (opatrovance). Žalobce tuto výhradu, byť učiněnou jen v obecné rovině, odmítá. Žalobce nesporuje svou dobrou vůli umožnit žalované nadále užívat pronajaté prostory, navzdory její špatné platební morálce. Tato dobrá vůle žalobce, podpořená sliby žalované k dodatečnému splacení dluhu, samozřejmě žalovanou povinnosti plnit sjednané závazky za situace, kdy požívala poskytnutá plnění a užívala k bydlení žalobcovy prostory, nezbavuje. Žalobce svůj nárok prokázal, proto navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 1, 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek okresního soudu jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru (i po provedení dokazování dle § 213 odst. 4 a § 213a odst. 2 o.s.ř., jež se promítlo do odůvodnění níže), že odvolání žalované není v meritu věci důvodné.

11. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Ve světle těchto skutkových zjištění a závěrů v zásadě obstojí i právní závěry okresního soudu, byť s výhradou níže uvedené korekce a doplnění odvolacího soudu.

12. V první řadě je nutno poznamenat, že projednání (rozhodnutí) věci bez nařízení jednání neodpovídalo zcela ust. § 115a o.s.ř., když z obsahu spisu není zřejmý souhlas žalobce s tímto postupem (pouze předpokládaný souhlas žalované), tudíž odvolací soud při nařízeném jednání provedl dokazování žalobcem založenými listinami (č. l. 6 – 15 spisu), z nichž v podstatě učinil stejná skutková zjištění a závěry jako okresní soud (viz body 4., 5. a 15. odůvodnění rozsudku okresního soudu), zejména zjištění o existenci nájemního vztahu mezi účastníky ve sledovaném období (v letech 2020 – 2022), výši nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, resp. zjištění o dluhu na nájemném a spotřebovaných službách spojených s užíváním bytu.

13. Odvolatelka až v odvolání zpochybnila pasivní věcnou legitimaci žalované, skutečnost, že žalovaná uzavřela se žalobcem nájemní smlouvy (zda v jejich rámci odsouhlasila dlužné částky, resp. se je zavázala splácet). S touto procesní obranou žalované se odvolací soud neztotožňuje, neboť průkaz věcné legitimace účastníků byl dán předloženými smlouvami o nájmu bytu z , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (podřaditelnými pod ust. § 2235 a násl. o.z.), na základě nichž se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši , částka, měsíčně a příslušné zálohy na služby spojené s užíváním bytu (, částka, měsíčně v letech 2020 – 2021 a , částka, měsíčně v roce 2022). Protože tak žalovaná v posuzovaném období (2020 – 2022) řádně nečinila, žalobce se důvodně domáhá úhrady dluhu v žalované výši, když existenci dluhu (kromě toho, že žalovanou ani jejím opatrovníkem nebyla snesena žádná tvrzení o úhradách ve sledovaném období) koresponduje i obsah nájemních smluv konstatujících splácení dluhu a vyúčtování služeb v letech 2020 – 2022. Žalobce v odvolacím řízení doložil svá tvrzení předložením listin v originálu (k nim neměla odvolatelka připomínek), tudíž zde nebyl žádný důvod zpochybňovat věrohodnost předložených důkazních prostředků. I odvolací soud proto vyšel z toho, že skutková verze žalobce byla prokázána, tento závěr jakkoli neumenšuje ani skutečnost, že žalobce nájemní vztahy s žalovanou uzavíral v situaci, kdy žalovaná své peněžité závazky řádně (od určité doby zcela) neplnila. V tomto ohledu možno přisvědčit vyjádření žalobce, tomu, že sama tato skutečnost nevyvrací existenci závazkového vztahu mezi účastníky, neodnímá žalované povinnost hradit z toho plynoucí peněžité závazky. Žalobci nelze klást k tíži, že celou záležitost neřešil jinými právními prostředky (např. výpovědí z nájmu bytu), vyvozovat jakékoli závěry z toho, že si nepočínal zcela obezřetně. I odvolací soud tak sdílí přesvědčení, že žalované svědčí povinnost uhradit dluh na nájemném a spotřebovaných službách spojených s užíváním bytu, jež koresponduje nejen ust. § 2201 a § 2251 odst. 1 o.z., ale i základním zásadám občanského zákoníku (srov. § 3 písm. d/, e/ a f/ o.z.).

14. Je skutečností, že okresní soud uložil žalované zaplatit spolu s jistinou (, částka, ) také žalobou uplatňovaný zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení, který dle nájemních smluv činil 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení (viz bod 2. věta poslední smluv o nájmu). Ač okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí označil smluvní úroky z prodlení za smluvní pokutu, je třeba se přidržet skutkových tvrzení žalobce (viz článek III. žaloby), k odlišné kvalifikaci tohoto nároku není důvod. Ostatně platí, že je-li prodlení s peněžitou povinností sjednáno ve formě procentní sazby v závislosti na délce prodlení, zpravidla jde o úrok z prodlení.

15. Nezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (§ 2251 odst. 1 o.z.), je v prodlení (§ 1968 o.z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení (§ 1970 věta první o.z.). To platí i v případě prodlení s úhradou plnění poskytovaných s užíváním bytu. Ust. § 1970 o.z. upravuje jak úrok z prodlení v zákonné výši, tak smluvní. Podle tohoto ustanovení úrok z prodlení ve výši podle prováděcího předpisu (zákonný) nastupuje bez jakéhokoliv ujednání stran, strany si však mohou výši úroku z prodlení také sjednat (§ 1970 věta druhá o.z.). Z dikce citovaného (dispozitivního) ustanovení je tedy zřejmé, že nařízením vlády stanovená výše úroku z prodlení se uplatní pouze tam, kde strany neujednaly výši úroku z prodlení jinou. Pokud je tedy výše úroků dohodnuta (platně) odchylně od zákonných úroků, má tato dohoda smluvních stran přednost. V takovém případě nelze současně uplatňovat zákonné i smluvní úroky z prodlení.

16. V nedávné minulosti judikatura Nejvyššího soudu mimo jiné dovodila, že pokud je účelem nájemní smlouvy zajištění bytových potřeb nájemce, jsou strany takové smlouvy při sjednávání výše úroků z prodlení pro případ prodlení s placením nájemného omezený relativně kogentní úpravou nájmu bytu vyplývající z ust. § 2235 odst. 1 o.z., případně úpravou v § 2239 o.z. Nájemce bytu je totiž v rámci úpravy nájmu bytu a domu v občanském zákoníku chráněn, jedním z projevů této zvláštní ochrany je relativní kogentnost právní úpravy (§ 2235 odst. 1 o.z.) a ochrana vůči smluvní pokutě a nepřiměřeným smluvním ujednáním (§ 2239 o.z.). Optikou této ochrany je pak třeba poměřovat všechna ujednání stran týkající se nájmu. Podle § 2239 o.z. nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty. Smluvní pokutu si tedy nelze sjednat ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné, nelze si sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o.z. Z toho rezultovala také právní věta, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu z 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018).

17. Odvolací soud nepřehlédl, že novelou o.z. provedenou zák. č. 163/2020 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně ust. § 2239 o.z., a to tak, že zákaz sjednání smluvní pokuty ve smlouvě o nájmu bytu nebo domu se zrušuje a nadále platí toto ustanovení v rozsahu, že se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Navzdory této novelizaci i nadále obecně platí, že úrok z prodlení má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním, aniž by ji musel vyčíslovat a prokazovat. Jde-li o motivační funkci úroků z prodlení, nepochybně platí, že v případě nájmu bytu je nájemce k včasnému placení nájemného rovněž významně motivován i možnou ztrátou bydlení, neboť včasné a řádné neplacení nájemného je jedním z taxativně vymezených důvodů, pro které může pronajímatel nájem vypovědět (§ 2288 odst. 1 písm. a/, § 2291 o.z.). Stejně tak je třeba vidět, že v případě prodlení nájemce s placením nájemného má pronajímatel kromě práva na úroky z prodlení i právo dát mu výpověď z nájmu bytu, a jestliže by mu neplacením nájemného vznikla škoda převyšující zákonné úroky z prodlení, může se domáhat její náhrady podle § 1971 o.z. I ve světle takto nastavené právní úpravy (při vědomí zvláštní ochrany nájemce) nutno dovodit, že ujednání o smluvním úroku z prodlení, který je několikanásobně vyšší než zákonný úrok z prodlení (v daném případě sazba 0,2 % denně z dlužné částky odpovídá úroku z prodlení ve výši 73 % ročně, smluvní úrok z prodlení je tak v rozmezí téměř pětinásobku až devítinásobku zákonných úroků z prodlení), se stále jeví jako zjevně nepřiměřené. K takovému ujednání se nepřihlíží (§ 554 a § 1815 o.z.), k čemuž soud přihlédne bez návrhu.

18. Požadavek na smluvní úroky z prodlení však v daném případě neobstojí ani z jiného pohledu. Pronajímatel a nájemce si mohou po shora zmíněné novele o.z. pro zajištění či utvrzení povinností vyplývajících z nájmu ujednat vedle peněžité jistoty i smluvní pokutu. Smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení a úrok z prodlení jsou dva funkčně podobné instituty, které sankcionují prodlení smluvní strany se splněním povinnosti (k tomu viz výklad shora). Současně je třeba vidět, že zákonodárce výši sjednané smluvní pokuty limitoval tak, že jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty nesmí v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného (viz novelizované znění ust. § 2254 o.z.). Pokud současné znění občanského zákoníku sjednání smluvní pokuty v určité výši aprobuje, patrně není důvodu nepřipustit i sjednání smluvního úroku z prodlení v určité výši. V daném případě však sjednané smluvní úroky z prodlení (za dobu nájmu v období od , datum, do , datum, ; zde se podotýká, že smluvní úroky z prodlení, stejně jako zákonné úroky z prodlení, byly dle žaloby požadovány za dobu od , datum, do budoucna) ve svém souhrnu převyšují trojnásobek měsíčního nájemného. I z tohoto důvodu (nad rámec již shora podaného výkladu) je proto třeba ujednání o smluvních úrocích z prodlení hodnotit jako nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch žalované spotřebitelky (srov. § 1813 o.z.), tudíž jako ujednání nicotné (zdánlivé), k němuž nelze přihlédnout (viz opět § 554 a § 1815 o.z.).

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dovodil, že lze žalobci přiznat vedle jistiny pouze zákonné úroky z prodlení z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozsudek okresního soudu proto v části výroku I., týkající se přisouzení částky , částka, se zákonnými úroky z prodlení, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil (viz výrok I. tohoto rozsudku), rozsudek okresního soudu ve zbývající části výroku I., kterou byly žalobci přiznány smluvní úroky z prodlení z dlužné částky, pak změnil (§ 220 o.s.ř.) a žalobu v této části zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

20. V návaznosti na částečnou změnu rozsudku okresního soudu odvolací soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). V daném případě měl žalobce ve věci převážný úspěch, resp. jeho neúspěch se týkal poměrně nepatrné části, tudíž mu odvolací soud za řízení před okresním soudem přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. Pokud jde o specifikaci nákladů prvoinstančního řízení na straně žalobce, jedná se o náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), náhradu odměny advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) po , částka, dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“), náhradu za tři paušální náhrady hotových výdajů advokátky po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a o náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrad advokátky v sazbě 21 %, tj. v částce , částka, dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., tj. celkem , částka, . Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve shora uvedené výši. Tyto náklady řízení jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě k rukám advokátky žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rovněž rozhodnuto podle úspěchu účastníků ve sporu (§ 142 odst. 1 a 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). Procesně úspěšnému žalobci byla proto přiznána k tíži žalované náhrada nákladů tohoto řízení, která sestává z odměny advokátky za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po , částka, dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025), z náhrady dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas (za dvě půlhodiny po 150 Kč) ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, z náhrady cestovních výdajů za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu ve výši , částka, (zde počítáno s ujetými , Anonymizováno, km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 5 l/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. , částka, /1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. , částka, /1 l benzínu automobilového 95 oktanů dle vyhl. č. 475/2024 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a z náhrady částky odpovídající 21% DPH z výše uvedené odměny a náhrad advokátky v částce , částka, dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy , částka, . Rovněž tyto náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho advokátky dle shora citovaných ustanovení.

22. O nákladech řízení státu v odvolacím řízení, spojených s (budoucí) výplatou odměny a náhrady hotových výdajů , Jméno advokátky B, (ty budou přiznány okresním soudem za řízení před soudy obou stupňů na základě vyúčtování opatrovníka), odvolací soud nerozhodoval, k čemuž lze konstatovat, že žalovaná, které byla pro řízení ustanovena opatrovníkem advokátka, byla v řízení neúspěšná, resp. úspěch svědčil žalobci, tudíž zde nebyl nikdo, komu by bylo možno náhradu nákladů řízení státu uložit (srov. § 149 odst. 2 a contr.).