27 CO 307/2021-284

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozená dne datum b) jméno příjmení , narozený dne datum c) jméno příjmení , narozená dne datum všichni bytem obec a číslo , PSČ obec všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti: pojišťovna , IČO sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 9. 2021, č. j. 17 C 52/2017-214,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadených výroků I – III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] 500 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále povinnost zaplatit žalobci [jméno] [příjmení] 350 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), současně povinnost zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] 200 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 3. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), v části, ve které se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení dalších částek s příslušenstvím, a to [jméno] [příjmení] 389 557 Kč, [jméno] [příjmení] 350 000 Kč a [jméno] [příjmení] 500 000 Kč, žalobu zamítl (výroky IV-VI), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení 131 060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, povinnost nahradit státu náklady řízení 9 958 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok VIII) a konečně povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek 10 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že žalobci se domáhali po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy s tvrzením, že dne [datum] žalovaný způsobil dopravní nehodu, v jejímž důsledku zemřel [jméno] [příjmení], syn [jméno] a [jméno] [příjmení] a bratr [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl za tuto nehodu odsouzen v trestním řízení a poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci prožívají tragické úmrtí syna a bratra velmi intenzivně. [jméno] [příjmení] je v trvalé ambulantní péči psychiatra pro chronickou posttraumatickou stresovou poruchu s depresivní symptomatologií. Újmu, kterou žalovaný svým jednáním způsobil, by tedy žalobcům měl nahradit. Částky, které judikatura zmiňuje, jsou podle žalobců brány jako základní a s ohledem na osobnost zemřelého a jeho vztahy k žalobcům by měly být navýšeny. Žalobci v průběhu řízení požadované částky několikrát měnili, naposledy se domáhali zaplacení částek 700 000 Kč pro [jméno] a [jméno] [příjmení] a 889 557 Kč pro [jméno] [příjmení]. Ta je podle tvrzení žalobců sekundární obětí dopravní nehody, byla jí způsobena újma na zdraví, která je specifikována ve znaleckém posudku psychiatra [titul] [jméno] [příjmení] a byla vyčíslena posudkem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], na částku 889 557 Kč.

3. Žalovaný v rámci své obrany vůči žalobním žádáním především namítal, že u dopravní nehody nešlo z jeho strany o hrubou nedbalost a smrt [jméno] [příjmení] nastala zaviněním obou účastníků dopravní nehody. Spoluzavinění poškozeného podle trestních rozsudků dosahovalo 50 %. Výše požadovaného odškodnění tak neodpovídá současné judikatuře, ani zavinění žalovaného. Žalobkyně [jméno] [příjmení] není primární obětí, nemůže tedy uplatnit právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalovaný dále namítal promlčení části nároku žalobců, neboť rozšíření žaloby bylo provedeno po uplynutí promlčecí doby.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného uvedl, že ocenění provedené znalcem [titul] [příjmení] se vztahuje ke ztížení společenského uplatnění a nikoli k nemajetkové újmě ve formě duševních útrap, která žalobcům náleží. Stejně jako žalovaný i vedlejší účastník namítal promlčení části žalobního nároku.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. [spisová značka], zejména v něm založených rozsudků a usnesení, po výslechu celé řady svědků, kteří se vyjadřovali ke vztahu zemřelého [jméno] [příjmení] k rodičům a sestře a naopak, k intenzitě vzájemných vztahů v rámci rodiny, k činnosti [jméno] [příjmení] v obci i tomu, jakým způsobem se z pohledu svědků tato tragédie promítla do života pozůstalých žalobců, po seznámení se se závěry znaleckých posudků, které byly zpracovány k posouzení zdravotního stavu žalobkyně [jméno] [příjmení] a které vyhotovili znalci [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a po výslechu jmenovaných znalců, dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části opodstatněná.

6. Okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména ust. § 2894, § 2918, § 2957 a § 2959 o.z. a ve svých úvahách zohlednil i závěry plynoucí z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, na jehož některé rozsudky v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Okresní soud předně konstatoval, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] lze za základní částku náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) 20 násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V případě sourozenců lze pak vycházet ze základní částky o jednu čtvrtinu nižší. Pro případ posuzované věci činila průměrná hrubá měsíční mzda na přepočtené počty zaměstnanců za rok 2013 podle zjištění okresního soudu vycházejícího ze zprávy Českého statistického úřadu 25 128 Kč. Současně okresní soud zdůraznil, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ÚS 2844/14) je při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích důležitým aspektem to, aby její výše odrážela obecně sdílené představy o spravedlnosti. Nejvyšší soud ČR pak v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3463/2018 konstatoval, že výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým může dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby (manžela, rodiče, děti). V poměrech posuzované věci pak bylo podle okresního soudu nutno přihlédnout i k závěrům podávajícím se z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 281/2019, z něhož plyne, že rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o.z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o její výši. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 slouží metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví k posouzení stupně a intenzity zásahu do zdraví primární oběti, a to určení výše náhrady za její bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958. Nelze ji proto využít pro zjištění výše nemajetkové újmy v podobě duševních útrap pozůstalých poškozených, kteří jsou sekundárními oběťmi ve smyslu ust. § 2959 o.z.

7. Podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo a dílem nebylo mezi účastníky sporným, že žalovaný způsobil dopravní nehodu dne [datum], a to u [územní celek], při níž se střetla vozidla žalovaného ([značka auta] [značka auta]), který přijížděl po hlavní silnici a [jméno] [příjmení] ([značka auta] [značka auta]), který na silnici [číslo] najížděl z vedlejší silnice. [jméno] [příjmení] na následky zranění dne [datum] zemřel. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, byl mu uložen trest odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců s odkladem na 3 roky a trest zákazu činnosti, který posléze Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalovaného snížil na 3 roky. Současně oba soudy shodně konstatovaly, že zavinění poškozeného na dopravní nehodě činí 50 %. Pokud pak jde o vzájemné vztahy v rodině žalobců, ta byla velmi soudržná, měli vzájemně hezké vztahy, zemřelý [jméno] [příjmení] byl činný i v místě bydliště jako [anonymizována dvě slova], s otcem pomáhali sousedům jako zedníci. U matky zemřelého [jméno] se v důsledku smrti syna rozvinula nejprve posttraumatická stresová porucha, která se později vyvinula do periodické depresivní poruchy, která je současnými medicínskými způsoby již neléčitelná.

8. Okresní soud se následně v rámci zvažování opodstatněnosti žalobních žádání nejprve vypořádal s námitkou promlčení části nároku žalobců, když konstatoval, že je zřejmé, že již způsobením dopravní nehody došlo na straně poškozených k újmě a že ihned po nehodě věděli, kdo je povinen k úhradě této újmy. Trestní řízení však probíhalo velmi dlouho, otázka viny žalovaného byla opakovaně trestními soudy řešena, a to ne vždy jednotně. Podle okresního soudu je proto nutno vycházet z ust. § 2 odst. 3 o.z., kdy výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Je zjevné, že žalobci podali svoji žalobu včas, v žalobě vylíčili, co požadují a z jakého důvodu. Uvedli i výši újmy, kterou požadují, avšak v konečném rozhodnutí výše nemajetkové újmy pro sekundární oběti trestných činů záleží na úvaze soudu, která se činí po rozsáhlém dokazování a pečlivém zhodnocení všech okolností. Za takové situace by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby soud přihlédl k námitce promlčení, neboť prodlení od dopravní nehody bylo způsobeno především značnou délkou trestního řízení, na níž se žalobci jako poškození ničím nepodíleli, neboť dovolání ve věci podával žalovaný. Okresní soud proto uzavřel, že základ nároku promlčen není a jeho vyčíslení je věcí úvahy soudu. Bylo by přísné, kdyby žalobci museli jednoznačně určit výši svého nároku bez možností změn. Okresní soud proto námitku promlčení vznesenou žalovaným a vedlejším účastníkem shledal nedůvodnou a zabýval se celým v žalobě uplatněným nárokem.

9. Podle okresního soudu žalovaný ani vedlejší účastník v průběhu řízení nenamítali nic proti základu nároku [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], požadovanou částku však považovali za příliš vysokou. U [jméno] [příjmení] namítali, že není možné odškodnit její ztížení společenského uplatnění, ale rovněž toliko újmu dle ust. § 2959 o.z. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobcům byla způsobena újma tím, že jim zemřel blízký příbuzný. Při stanovení výše újmy okresní soud vycházel z výše označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a jako základní částku pro odčinění újmy pracoval s 20 násobkem průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců, což pro rok 2013, který smrti [jméno] [příjmení] předcházel, činilo 502 560 Kč. Tato částka je podle okresního soudu orientačním měřítkem a pro posouzení výše nároku žalobců je nutno zvážit veškeré okolnosti případu, a to pro každého ze žalobců zvlášť.

10. Zemřelý [jméno] [příjmení] se na vzniku dopravní nehody spolupodílel, což shodně uzavřely trestní soudy všech stupňů a jeho podíl a podíl žalovaného na vzniku dopravní nehody byl stejný. V takovém případě by náhrada pro rodiče zemřelého [jméno] činila cca 250 000 Kč Okresní soud však zohlednil nadstandardně kvalitní vzájemné vztahy v rodině zemřelého [jméno], který byl mladého věku, měl celý život před sebou, jeho smrt byla náhlá a nečekaná. Ačkoli žalobci nebyli svědky dopravní nehody, nebyli s jejími následky bezprostředně konfrontováni a nebyli na synovi existenčně závislí, přesto je podle okresního soudu namístě nemajetkovou újmu na straně otce zemřelého navýšit na částku 350 000 Kč, když okresní soud zohlednil zejména blízkost a kvalitu vzájemného vztahu otce se synem. U sestry zemřelého [jméno] by mohlo být teoreticky uvažováno o poskytnutí stejné mířy zadostiučinění, a to při mimořádně intenzivním vzájemném vztahu [jméno] a [jméno]. V průběhu řízení však nebylo prokázáno, že by vztah sourozenců byl natolik intenzivní a že by sestra byla zasažena smrtí [jméno] stejně intenzivně jako rodiče. Přehlédnout nelze ani to, že sestra je mladšího věku než rodiče a skýtá se jí do budoucna větší naděje na plnohodnotný život. Za adekvátní částku zohledňující újmu sestry zemřelého [jméno] okresní soud proto považoval 200 000 Kč. Nejtíživěji pak tato tragická událost dopadla na matku zemřelého [jméno] [příjmení], která je smrtí syna nenávratně postižena v duševním zdraví. Všechny znalecké posudky se shodly na skutečnosti, že žalobkyně trpí vážnou duševní chorobou, která má na její běžný život značný dopad a její prognóza je do budoucna nepříznivá. Okresní soud proto zadostiučinění pro matku zemřelého [jméno] zvýšil na částku 500 000 Kč, tedy na plnou základní náhradu dle výše rozvedených závěrů Nejvyššího soudu, a to i přes poloviční spoluvinu zemřelého na vzniku dopravní nehody. Ohledně zbývajících nároků pak okresní soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a přestože žalobci byli úspěšní toliko částečně, okresní soud jim přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení s ohledem na skutečnost, že přiznané plnění záviselo dílem na závěrech znaleckého posudku a dílem na úvaze soudu.

12. Ve věci neúspěšnému žalovanému pak okresní soud dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil i povinnost nahradit České republice náklady řízení tvořené znalečným za vypracovaný znalecký posudek a výslechy znalců a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek v částce 10 500 Kč.

13. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci i žalovaný.

14. Žalovaný v odvolání směřujícím toliko do nákladových výroků rozsudku okresního soudu vytýkal, že nerespektuje platnou právní úpravu, když žalobcům byly přiznány náklady řízení v plné výši, ačkoli úspěšní byli toliko částečně. Žalovaný zdůraznil, že od počátku řízení vedlejší účastník nabízel v rámci smíru plnění, které je prakticky totožné s částkami, které byly žalobcům rozsudkem okresního soudu přiznány. Pakliže by žalobci tuto nabídku akceptovali, mohla být podstatná část nákladů řízení vyúčtovaných žalobci ušetřena. Podle žalovaného se navíc minimálně jedno jednání konalo marně, resp. se při něm neprojednávalo nic věcného, neboť právní zástupce žalobců teprve při tomto jednání přišel s požadavkem na výslech znalce. To však mohl okresnímu soudu sdělit v předstihu a znalec mohl být k jednání předvolán. Nárokované množství úkonů právní služby v řízení pak bylo zapříčiněno zmatečným přístupem žalobců, kteří opakovaně měnili předmět řízení. Přehlédnout nelze ani to, že požadavek žalobců byl vyčíslen nad rámec konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na což byli žalobci ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka opakovaně upozorňováni. Žalobci odmítli respektovat i námitku žalovaného, že při stanovení výše nároku je nutno přihlédnout i ke spoluzavinění žalovaného a za této situace nejsou podle přesvědčení žalovaného naplněny předpoklady pro přiznání nákladů řízení žalobcům. Žalovaný je přesvědčen, že přiléhavým ve věci je aplikovat ust. § 150 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat žádnému z účastníků.

15. Žalobci v odvolání směřujícím do výroků rozsudku okresního soudu, jimiž byla žaloba žalobců částečně zamítnuta, okresnímu soudu především vytýkali, že nedůvodně pokrátil přiznané částky o 50% spoluvinu zemřelého [jméno] [příjmení] na vzniku dopravní nehody. Ačkoli trestními soudy byla odpovědnost za vznik nehody u obou účastníků shledána zhruba ve stejné výši, nelze přehlédnout, že v trestním řízení znalci dopočítali, že při navýšení rychlosti vozidla žalovaného o 29 % došlo k navýšení kinetické energie o 75 %. Žalobci mají za to, že z uvedeného plyne zcela zásadní podíl zavinění žalovaného na způsobené dopravní nehodě. Jsou přesvědčeni, že se jednalo o extrémní navýšení rychlosti vozidla žalovaného a odmítají obecně přijímané právní závěry, že teprve překročení rychlosti o 70 % lze považovat za extrémní. Okresní soud tuto skutečnost pak ve svých úvahách nedostatečně vyhodnotil. Žalobci zdůraznili, že odškodnění nemateriální újmy v českém právním pojetí je postaveno na jednorázovém odškodnění a právě s ohledem na tuto jednorázovost by mělo naprosto vyčerpávajícím způsobem zohlednit veškeré skutečnosti významné pro posouzení věci a zvážení přiměřenosti výše nemateriální újmy. Nelze pak přehlédnout, že žalobcům žádné peníze život syna a bratra nenahradí a že zejména otec s matkou přišli o zázemí pomoci ve stáří, která je jednou z dalších podstatných hodnot, o níž byli hrubě nedbalostním jednání žalovaného definitivně připraveni. Okresní soud ostatně dostatečně nevyhodnotil ani samotný přístup žalovaného k celé věci. To, že se po celou dobu trvání kauzy ve své podstatě za svůj skutek řádně a přesvědčivě neomluvil, žalobce nikdy osobně nenavštívil, nikdy jim nevyjádřil verbálně svoji soustrast nad úmrtím syna a bratra. Ve světle těchto skutečností se omluva pronesená žalovaným před soudem jeví jako nevěrohodná a neadekvátní. Žalovaný navíc kromě formální omluvy žalobcům neposkytl žádnou satisfakci a i tyto skutečnosti měl okresní soud lépe hodnotit. Vedlejší účastník pak sice nabízel poškozeným plnění po vyhlášení rozsudku, avšak bez toho, že by do výplaty pojistného zahrnul i zaplacení náhrady zastoupení žalobců advokátem v řízení před soudem. Kalkul žalovaného a jeho pojišťovny, že to budou nakonec žalobci, kdo si sami ze svého budou hradit náklady řízení, je pro žalobce nepřijatelný, a to jak právně, tak i eticky.

16. Žalobci pak nejsou ani přesvědčeni o tom, že by okresní soud rozhodoval adekvátně o výši jejich nároku, zejména tedy s ohledem na závěry podávající se z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Judikát sice pracuje s částkou 20 násobku průměrné mzdy za předcházející kalendářní rok, avšak o této částce hovoří jako o základní při úvaze o poskytování finančního zadostiučinění. Okresní soud v kontextu uvedeného nedostatečně zhodnotil osobnost zemřelého [jméno] [příjmení] a jeho význam nejen pro okruh jeho rodiny a osob blízkých, ale měl zohlednit i jeho společenské aktivity a veřejností vnímaný nadstandardní význam osobnosti [jméno] Tyto skutečnosti mohly a měly být zohledněny ve výši finanční náhrady poskytnuté žalobcům. Okresní soud pak v zásadě správně postupoval při úvaze, v rámci níž znalecké posudky podpůrně použil pro stanovení nemajetkové újmy ve vztahu k matce zemřelého [jméno] [jméno] [příjmení]. Nedostatečně se však vypořádal s rozpory plynoucími z jednotlivých znaleckých posudků, zejména tedy výší odškodného, které by podle závěrů posudku mělo žalobkyni náležet. Žalobci považují za nesprávné, pakliže finanční rozdíl ve výpočtu odškodnění přesahuje 38 %, a to za situace, kdy znalci použili v podstatě stejnou technologii výpočtu. V této části proto žalobci považují rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný. Podle žalobců je proto namístě rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

17. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že se s rozhodnutím okresního soudu v napadených výrocích ztotožňuje a považuje je za správné. Podle žalovaného byl nalézací soud vázán rozhodnutím soudu v trestní věci, v části, ve které se trestní soudy vyjádřily k podílu žalovaného a [jméno] [příjmení] na vzniku dopravní nehody a okresní soud tento závěr zcela správně převzal. Žalovaný odmítl, že by se po celou dobu trvání žalobcům nikterak neomluvil, opak plyne z obsahu trestního spisu a výpovědi žalovaného v hlavním líčení. Žalovaný svoji lítost vyjádřenou opakovaně v řízení před soudy všech stupňů myslel zcela upřímně. Žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného hned při prvním jednání ve věci nabízeli žalobcům vyřešení sporu mimosoudní cestou, avšak žalobci se s nabídkou nespokojili a ve sporu pokračovali, ačkoli si museli být vědomi judikatury vztahující se k posuzované problematice. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku ve výrocích, v nichž byla žaloba zamítnuta.

18. Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že rozsudek okresního soudu koresponduje se skutkovými zjištěními a okresní soud věc i správně právně posoudil. Vedlejší účastník již v roce 2018 nabízel smírné vyřešení celé věci a nabízel finanční vypořádání odpovídající platné judikatuře Nejvyššího soudu ČR, což nebylo ze strany žalobců akceptováno. Vedlejší účastník tak odkázal na svá dosavadní vyjádření v průběhu celého řízení před soudy a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

19. Odvolací soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani žalovaného nelze považovat za důvodná.

20. Okresní soud ve věci prováděl podrobné a rozsáhlé dokazování, a to ve vztahu ke všem skutečnostem významným pro posouzení v žalobě uplatněného nároku. Z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do správného a mezi účastníky v zásadě nesporného závěru o skutkovém stavu (žalovaný a vedlejší účastník brojili především proti výši žalobci požadované náhrady, nikoliv proti základu nároku, vyjma námitky promlčení) a věc i správně právně posoudil. Okresní soud s odkazem na závěry podávající se z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ve svých úvahách zohlednil všechna kritéria, která byla v posuzované věci významná pro posouzení v žalobě uplatněného nároku, přiléhavě argumentoval v odůvodnění rozsudku označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu a logicky a zevrubně vyložil svoji myšlenkovou konstrukci, na základě níž dospěl k závěru, že žalobě bylo namístě v převážné části vyhovět.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry rozsudku okresního soudu, považuje je za správné a veden zásadou stručnosti proto v podrobnostech odkazuje na výstižné a přiléhavé odůvodnění rozsudku okresního soudu.

22. Toliko s ohledem na odvolací výhrady žalobců, byť v převážné míře jde o skutečnosti, které již zazněly v řízení před okresním soudem a s nimiž se v odůvodnění rozsudku okresní soud vypořádal, považuje odvolací soud za vhodné dodat k věci následující.

23. Z ust. § 2959 o.z. plyne, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké, peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

24. Citované ustanovení je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tedy právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Jde o široké obecné pravidlo pro odčinění duševní újmy pozůstalých osob a újma, která se dle citovaného ustanovení odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách způsobených vnímáním smrti blízkého člověka. Platí, že při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké, by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti.

25. Relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady duševní újmy pozůstalých Nejvyšší soud shrnul v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 894/2018, z něhož vychází i další publikovaná judikatura (viz např. 25 Cdo 281/2019, 25 Cdo 4478/2018 či 25 Cdo 1835/2020). Nejvyšší soud předně konstatoval, že je nutno nalézt určitá objektivní kritéria, která mohou být východiskem pro stanovení náhrady, přičemž za účelné pro praxi považoval obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad, vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Za základní částku náhrady lze pak považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) 20 násobek průměrné mzdy.

26. Při úvaze o přiměřenosti požadované satisfakce je pak nutno vyjít především z celkové povahy, ale i jednotlivých okolností konkrétního případu, je nutno přihlédnout i k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. Nutno je pak vycházet z principu proporcionality, tedy porovnat částky náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost.

27. Na straně pozůstalého je pak významná zejména intenzita a kvalita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a eventuálně poskytnutí jiné satisfakce. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které je však nutno vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritérium zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být podle Nejvyššího soudu chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady.

28. Okresní soud všechny tyto skutečnosti ve svých úvahách zohlednil, vycházel z recentní judikatury Nejvyššího soudu, kterou výstižně aplikoval na posuzovanou věc. Okresní soud současně zohlednil i další mimořádné okolnosti posuzované věci, zejména tedy dopad tragického úmrtí [jméno] [příjmení] do osobní sféry jeho matky [jméno] [příjmení], když ve svých úvahách zohlednil znalecké posudky, které byly v průběhu řízení před soudy vypracovány. Bez ohledu na výši újmy vzniklé [jméno] [příjmení], která se ve výpočtech jednotlivých znalců lišila, panovala mezi znalci shoda v tom směru, že u žalobkyně došlo i přes psychiatrickou léčbu k rozvoji typické depresivní poruchy. Žalobkyně je učebnicovým příkladem posttraumatické stresové poruchy s jednoznačně nepříznivou prognózou spojenou s nutností trvalé medikace psychofarmaky. Tyto závěry okresní soud následně aplikoval na úvahu o výši peněžité náhrady určené na odčinění duševních útrap matky zemřelého [jméno], kterou zvýšil na částku 500 000 Kč a žalobkyni tak přiznal plnou základní náhradu v návaznosti na výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Při zohlednění vzájemných vztahů rodičů a zemřelého [jméno], rodinných vazeb, věku zemřelého apod., okresní soud i u otce zemřelého peněžitou náhradu zvýšil, a to na částku 350 000 Kč. U sestry zemřelého, žalobkyně c), naopak okresní soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by opodstatňovaly navýšení náhrady a i v tomto směru svoji úvahu logicky a srozumitelně odůvodnil. I v této části lze proto odkázat na přiléhavé odůvodnění rozsudku okresního soudu.

29. Odvolací soud je pak nucen odmítnout argumentaci žalobců v tom směru, že při úvaze o výši poskytované náhrady není namístě vycházet i z pravomocného rozsudku trestního soudu, jímž bylo mimo jiné konstatováno, že spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] na vzniklé dopravní nehodě činí 50 %. Ačkoli tímto závěrem trestního rozsudku (o poměru spoluodpovědnosti účastníků dopravní nehody) odvolací soud ve svých úvahách není vázán, když vázanost rozsudkem trestního soudu by měla zásadně dopadat toliko na rozhodnutí o vině a trestu, tak tuto skutečnost a shodné závěry trestních soudů všech stupňů nelze (bez ohledu na obsáhlou odvolací argumentaci žalobců) pominout. Odvolací soud sdílí závěry trestních soudů k účasti poškozeného (zemřelého) na následku dopravní nehody. Tato se zemřelému přiměřeně přičítá v rámci základu nároku podle ust. § 2918 o.z. Bylo-li tedy jednou z příčin úmrtí jednání poškozeného (jeho účast na smrtelném následku dosáhla 50 %) není v tomto rozsahu dána příčinná souvislost mezi jednáním škůdce (žalovaného) a následkem, tedy ani povinnost žalovaného k náhradě pozůstalým žalobcům.

30. Odvolací soud též nespatřuje žádných nesprávností v okresním soudem posouzených zjištění, plynoucích se závěrů výše uvedených znaleckých posudků. Ačkoliv žalobci poukazují na rozdíly ve výpočtu finančního odškodnění, které by dle znalců měly žalobkyni a) náležet (rozdíl mezi znalkyní [příjmení], kterou okresní soud ve svých úvahách favorizoval a znalcem [příjmení] činí 38 %), tak nelze pominout, že uvedené posudky mají v posuzované věci toliko podpůrný význam. Žalobci nejsou primárními poškozenými, v uvedené věci nelze při stanovení výše peněžité náhrady postupovat dle Metodiky Nejvyššího soudu a pro posouzení opodstatněnosti nároku žalobců jsou tak rozhodné skutečnosti plynoucí ze zákona a judikatury Nejvyššího soudu a jejich zhodnocení úvahou soudu. Okresní soud všechny ve věci významné skutečnosti zohlednil a své úvahy (o nutnosti navýšení peněžité náhrady náležející a) žalobkyni) srozumitelně a dostatečně vyložil. Odvolací soud tudíž tyto dílčí závěry okresního soudu shledává přiléhavými.

31. Žalobci ve svých výhradách a tvrzeních o vzniku a výši„ nemajetkové újmy“ (zejména na straně [jméno] [příjmení]) obsahově i argumentačně míří pravděpodobně na ust. § 2971 o.z., z něhož plyne, že odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnosti anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

32. V posuzované věci jsou však žalobci, jak již bylo výše zmíněno, sekundárními poškozenými, přičemž k náhradě nemajetkové újmy sekundárních obětí slouží speciální ust. § 2959 o.z. a pouze za určitých okolností by bylo lze vycházet i z ust. § 2971 o.z. Uvedené ustanovení je však aplikovatelné pouze tehdy, pakliže újma primární oběti byla způsobena protiprávním činem za zvláštních (kvalifikovaných) okolností, přičemž výčet těchto okolností je pouze demonstrativní, sekundární oběť pociťuje újmu primární oběti jako osobní neštěstí a způsobenou újmu sekundární oběti nelze odčinit jinak. Z textu uvedeného ustanovení tak plyne, že bude použitelné spíše výjimečně, jde o určité subsidiární pravidlo k ust. § 2959 o.z. a jeho aplikaci musí nutně předcházet úvaha o tom, zda jsou splněny shora uvedené předpoklady jeho aplikace.

33. Žalobci v kontextu výše uvedeného poukazují především na rychlost vozidla žalovaného v okamžiku dopravní nehody (119 km/h), kterou považují za extrémní a opodstatňující, zejména u matky zemřelého [jméno] [příjmení], navýšení,,nemajetkové“ újmy. Žalovaný i vedlejší účastník v rámci své obrany proti žalobnímu žádání argumentovali skutečností, že ačkoli žalovaný porušil důležitou povinnost uloženou zákonem a překročil nejvyšší povolenou rychlost, tak jeho jednání nelze chápat jako hrubě nedbalostní a opodstatňující aplikaci ust. § 2971 o.z. V judikatuře je hrubá nedbalost definována jako nedbalost nejvyšší intenzity, která svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2702/2012 či 25 Cdo 972/2018). Žalovaný sice překročil nejvyšší povolenou rychlost, což byla nepochybně jedna z příčin vzniku dopravní nehody, avšak nikoli příčina jediná, neboť nelze pominout, že zemřelý [jméno] [příjmení] při střetu vozidel najížděl na hlavní silnici, po níž jel žalovaný ze silnice vedlejší a nedal tak přednost v jízdě vozidlu žalovaného pohybujícímu se na hlavní komunikaci. Překročení rychlosti žalovaným sice bylo výrazné, nikoliv však extrémní. V této souvislosti lze poukázat i na příslušná ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o provozu na pozemních komunikacích), který překročení rychlosti mimo obec do 30 km považuje za jeden z "méně závažných" přestupků, který je možné vyřešit příkazem na místě (udělením pokuty). Současně lze legitimně hypoteticky zvažovat, zda by obdobný (tragický) důsledek dopravní nehody nenastal i za situace, kdy by žalovaný nejvyšší povolenou rychlost nepřekročil, případně ji překročil nepatrně. To zejména s přihlédnutím k velikosti a aktivní a pasivní bezpečnosti obou střetnuvších se vozidel ([značka auta] [značka auta] vs. [značka auta] [značka auta]). Odvolací soud je tudíž přesvědčen, že bez ohledu na způsobený tragický následek dopravní nehody nelze jednání žalovaného považovat za hrubou nedbalost opodstatňující aplikaci ust. § 2971, jak se implicite dovolávají žalobci. Na straně žalovaného nelze shledat lehkomyslný přístup k plnění povinností či zanedbání požadavku náležité opatrnosti takovým způsobem, který by nasvědčoval zřejmé bezohlednosti k zájmům jiných osob. Žalovaný nepochybně dopravní nehodu způsobit nechtěl, nepochybně nebyl ani srozuměn s tím, že při překročení povolené rychlosti takový následek způsobit může a ani by jej nezpůsobil, pakliže by k tragickému následku nepřispěl svým zaviněním i zemřelý [jméno] [příjmení].

34. Vycházeje ze shora rozvedených úvah krajský soud tedy rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených zamítavých výrocích (IV., V. a VI.) hodnotí jako věcně správný a za správné považuje i vedlejší závislé nákladové výroky (výrok sub VII.-IX.). Rozsudek okresního soudu proto v odvoláním napadených výrocích potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

35. K odvolací výhradě žalovaného stran tvrzené nesprávnosti rozhodnutí okresního soudu týkající se nákladů řízení odvolací soud uvádí, že okresní soud přiléhavě a výstižně aplikoval na posuzovanou věc ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšných žalobcům přiznal právo na celé, žalobci v průběhu řízení účelně vynaložené náklady, bez ohledu na dílčí neúspěch žalobců v řízení a argumentaci žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného. K nabízenému mimosoudnímu řešení věci lze poznamenat, že žalobci toliko zákonem předpokládaným způsobem uplatnili soudní cestou právo na poskytnutí peněžité náhrady za žalovaným způsobené duševní útrapy žalobců. Z pohledu odvolacího soudu je procesní postup žalobců zcela legitimním způsobem domáhání se svého práva a bez ohledu na skutečnost, že řízení nakonec vyústilo v přiznání částek žalobcům ve výši obdobné, jaká byla vedlejším účastníkem žalovaného navrhována, neznamená to, že by žalobci neměli mít nárok na náhradu nákladů řízení. To, k jakým závěrům soudy obou stupňů po provedeném dokazování dospěly, nemohli účastníci předjímat, neboť nebylo zřejmé, jaké skutečnosti významné pro posouzení celé věci vyjdou v průběhu řízení najevo, a to bez ohledu na závěry podávající se z recentní judikatury soudů vyšších stupňů.

36. O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 150 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci striktně vzato nebyli v průběhu odvolacího řízení úspěšní s ohledem na skutečnost, že rozsudek okresního soudu byl ve své zamítavé části potvrzen a převážně úspěšným v průběhu odvolacího řízení byl tudíž žalovaný. Odvolací soud však s ohledem na povahu věci, skutečnosti, které v průběhu řízení vyšly najevo i s přihlédnutím k důsledkům, které tragické úmrtí [jméno] [příjmení] mělo do dalšího života žalobců, spatřuje v těchto okolnostech důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není namístě žalovanému náklady odvolacího řízení přiznávat (§ 150 o.s.ř.). Proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno.