27 Co 42/2024 - 129

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce], zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], o zaplacení 108 519,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 12. 2023, č. j. 16 C 182/2023-72, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci přisouzenou částku ve lhůtě stanovené ve III. výroku tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 87 545 Kč od 19. 8. 2023 do 23. 5. 2024, z částky 84 545 Kč od 24. 5. 2024 do 17. 6. 2024, z částky 81 045 Kč od 18. 6. 2024 do 17. 7. 2024, z částky 77 545 Kč od 18. 7. 2024 do 19. 8. 2024, z částky 74 045 Kč od 20. 8. 2024 do 17. 9. 2024, z částky 70 545 Kč od 18. 9. 2024 do 17. 10. 2024, z částky 67 045 Kč od 18. 10. 2024 do 18. 11. 2024, z částky 63 545 Kč od 19. 11. 2024 do 15. 1. 2025, z částky 60 045 Kč od 16. 1. 2025 do 18. 2. 2025 a z částky 56 545 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci přisouzené příslušenství ve lhůtě stanovené ve III. výroku tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku přisouzenou I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně spolu s příslušenstvím přiznaným II. výrokem tohoto rozsudku v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku potvrzuje v tomto znění: Žaloba se co do částky 20 974,56 Kč, 19,99% úroků z částky 103 796,04 Kč od 2. 8. 2023 do 15. 8. 2023 a z částky 101 692,11 Kč od 16. 8. 2023 do 30. 10. 2023, 15% úroků z částky 101 692,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a co do 15% úroků z prodlení z částky 111 519,56 Kč od 3. 8. 2023 do 15. 8. 2023, z částky 108 519,56 Kč od 16. 8. 2023 do 18. 8. 2023 a z částky 20 974,56 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta] náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 947,80 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

VI. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 12. 10. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 108 519,56 Kč s 19,99% úroky z částky 103 796,04 Kč od 2. 8. 2023 do 15. 8. 2023, s 19,99% úroky z částky 101 692,11 Kč od 16. 8. 2023 do 30. 10. 2023, s 15% úroky z částky 101 692,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, s 15% úroky z prodlení z částky 111 519,56 Kč od 3. 8. 2023 do 15. 8. 2023 a s 15% úroky z prodlení z částky 108 519,56 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení. K tomu uvedl, že dne 8. 11. 2022 jeho předchůdce – společnost [právnická osoba]., jako poskytovatel finančních produktů [Anonymizováno].cz, uzavřel se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru č. [Anonymizováno]. Na jejím základě poskytl žalované částku 105 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 120 měsíčních splátek po 2 242 Kč (vyjma splátky poslední, jejíž výše závisela na přesném datu poskytnutí úvěru); úroky byly sjednány ve výši 19,99 % ročně, poplatek za zprostředkování úvěru činil 2 100 Kč a měsíční pojistné 183 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil, což bylo žalované oznámeno dne 2. 8. 2023. Zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 111 519,56 Kč. Po zesplatnění žalovaná dne 15. 8. 2023 uhradila 3 000 Kč. Po této úhradě činila dlužná částka 108 519,56 Kč, z toho dlužná jistina 101 692,11 Kč, úroky 5 278,45 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč a dlužné pojistné 549 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované zejména na základě jí poskytnutých údajů, které ověřil z podkladů předložených žalovanou a dále čerpal informace z dostupných bankovních i nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, registru SOLUS a dospěl k závěru, že o schopnosti žalované úvěr splácet nejsou pochybnosti.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se omlouvá, vše chce splácet, ale není schopna dlužnou částku zaplatit najednou, proto žádá o povolení splátek. K jednání soudu prvního stupně se nedostavila.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 87 545 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celé zbývající části přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 20 947,56 (správně 20 974,56 Kč – pozn. odvolacího soudu), 19,99% úroků z částky 103 796,04 Kč od 2. 8. 2023 do 15. 8. 2023, 19,99% úroků z částky 101 692,11 Kč od 16. 8. 2023 do 30. 10. 2023, 15% úroků z částky 101 692,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, 15% úroků z prodlení z částky 111 519,56 Kč od 3. 8. 2023 do 15. 8. 2023 a 15% úroků z prodlení z částky 108 519,56 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení (II. výrok). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 629,05 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celé zbývající části přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (III. výrok). Dále žalobci uložil povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži částku 5 426 Kč představující soudní poplatek za zahájení řízení (IV. výrok). Vzal za prokázané, že 8. 11. 2022 žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 105 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s 19,99% úroky, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 183 Kč splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 2 242 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas; celkem zaplatila částku 14 455 Kč, a proto žalobce prohlásil ke dni 2. 8. 2023 úvěr za splatný. Žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 111 519,56 Kč. Poté žalovaná zaplatila ještě dne 15. 8. 2023 částku 3 000 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). V prvé řadě se zabýval otázkou, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy posouzením, zda žalobce, resp. původní věřitel, splnil povinnosti vyplývající z § 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III a § 588 o. z.). V důsledku neplatnosti smlouvy, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, je nedůvodný nárok žalobce na úhradu úroků, poplatků či smluvních pokut a žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze částku 87 545 Kč jako dosud neuhrazený doplatek jistiny (§ 87 odst. 1 ZSÚIII). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Dále konstatoval, že žalobci dosud nevznikl nárok na úroky z prodlení, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené rozsudkem, kterou (soud) prohlásil za přiměřenou podle § 87 ZSÚ-III (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Lhůtu k plnění soud bez bližšího odůvodnění stanovil ve splátkách podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že v řízení převážně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 61,34 % (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 80,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,33 %). Náklady žalobce sestávají z: (i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 426 Kč, (ii) nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) v částce 5 460 Kč (tarifní hodnota 108 519,56 Kč) za každý ze čtyř úkonů právní pomoci, a to převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby a účast u jednání podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. včetně čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., (iii) náhrady cestovného podle § 13 a. t. k jednání dne 20. 12. 2023 v částce 1 216,96 Kč, a to za 130 ujetých km, při ceně 41,20 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (správně vyhlášky č. 191/2023 Sb., - pozn. odvolacího soudu), při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (opět správně vyhlášky č. 191/2023 Sb., - pozn. odvolacího soudu), (iv) náhrady za ztrátu času ve výši 400 Kč (4 × 30 minut) podle § 14 a. t. a (v) náhrady za DPH (21 %) z částky 24 656,96 Kč ve výši 5 177,96 Kč. Celkové náklady žalobce činí 35 260,92 Kč, z nichž má žalobce nárok na 61,34 %, tedy částku přiznanou III. výrokem rozsudku. S odkazem na zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu.

4. Proti I. až III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání, u I. výroku pouze co do lhůty k plnění. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl, žalované uložil povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů, a to vše ve lhůtě tří dnů. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Vyslovil přesvědčení, že schopnost žalované úvěr splácet posuzoval s odbornou péčí. Vycházel zejména ze sdělení žalované, informací z veřejných registrů a výpisu jiných úvěrových závazků. Příjem žalované postačoval k úhradě sjednaných splátek ve výši 2 059 Kč (bez pojištění) bez omezení životního standardu, navíc žalovaná neměla v době poskytnutí úvěru žádnou vyživovací povinnost. Skutečnosti sdělené žalovanou následně ověřil výpisem z účtu žalované za období od srpna 2022 do října 2022 a posoudil tak nejen její příjmovou, ale i výdajovou stránku. Z výpisů z účtu žalované navíc neplynou pravidelné rizikové transakce a průměrná měsíční suma výdajů nezbytného charakteru nepřevyšuje výši výdajů započtených do disponibilního příjmu domácnosti. Naopak je z výpisů z účtu patrné větší množství zbytných výdajů (např. platby na [Anonymizováno].com). Žalobce dále odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 39 Co 63/2023-112, dle kterého je hlavním zdrojem informací významných pro posouzení úvěruschopnosti sám spotřebitel a doplňkovým zdrojem pak případně informace z bankovních registrů, kdy dostatečnost a spolehlivost těchto informací je třeba vykládat vždy individuálně u konkrétního případu. Na podporu svých tvrzení dále žalobce poukázal na rozhodnutí ze dne 18. 1. 2022, č.j. 33 ICdo 27/2021-83, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Žalobkyně se nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrované byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet.“. Nejvyšší soud tedy dovodil, že použití ekonomického (matematicko-statistického) modelu u subjektu podléhajícímu kontrolní činnosti ČNB je zcela v souladu se zákonem, a navíc je i v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nadto dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133, sama skutečnost, že poskytovatel spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele reálně neověřoval jeho výdaje, nemá automaticky za následek neplatnost smlouvy, nýbrž tento následek mají až odpovídají skutková zjištění, z nichž by soudu vyplynulo, že údaje uvedené spotřebitelem v žádosti o úvěr jsou skutečně nesprávné. Žalobce je tak s ohledem na vše výše uvedené přesvědčen, že úvěrová smlouva je platná a náleží mu celý žalobou uplatněný nárok. Žalobce dále vyslovil nesouhlas se lhůtou k plnění (s výší splátek) stanovenou v I. a III. výroku rozsudku. Soud stanovil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku a uhradit náklady řízení ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně. K tomu v odůvodnění uvedl, že vyhověl žádosti žalované, která ve vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 20. 11. 2023 sdělila, že vše chce splácet dál, ale není schopna dlužnou částku zaplatit najednou, proto žádá o povolení splátek. Je však povinností soudu v případě prodloužení obecné lhůty k plnění nejprve posoudit aktuální sociální a majetkové poměry dlužníka, na jejichž základě by byla stanovena přiměřená doba plnění. V dané věci soud rozhodl o výši měsíční splátky pouze na základě vyjádření žalované k žalobě, jehož pravdivost ani věrohodnost nijak nezkoumal. Ani v odůvodnění svého rozhodnutí se s těmito skutečnostmi nevypořádal. Nadto soudem stanovená výše měsíční splátky je vyšší, než jakou byla žalovaná povinna hradit na základě úvěrové smlouvy.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že je schopna vše splácet splátkami po 3 500 Kč (3 000 Kč dluh a 500 Kč náklady řízení). K výzvě odvolacího soudu doložila vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a současně sdělila, že zažívala složitější období v souvislosti s rozvodem, dnes již má vše vyřešené a je schopna splátku v celkové výši 3 500 Kč měsíčně platit. Takto již hradila od května 2024, jen na špatný účet, nyní již od února 2025 hradí na účet správný; k uvedenému odkázala na přiložený e-mail.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

7. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce podáním ze dne 26. 2. 2025 žalobu zpět co do žalovanou zaplacené částky 31 000 Kč, kterou započetl na dlužnou jistinu. Sdělil, že žalovaná uhradila k datu 23. 5. 2024 částku 3 000 Kč, následně pak 8 x částku 3 500 Kč, a to dne 17. 6. 2024, 17. 7. 2024, 19. 8. 2024, 17. 9. 2024, 17. 10. 2024, 18. 11. 2024, 15. 1. 2025 a 18. 2. 2025.

8. Soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚIII) z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru (předchůdce žalobce) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1 ZSÚ-III). V důsledku toho uložil žalované povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ačkoliv to výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeno není. Nárok na úroky, poplatky či smluvní pokuty a úroky z prodlení soud prvního stupně neshledal důvodný.

9. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci, s níže uvedenými výjimkami, a proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

10. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování výzvou k úhradě z 2. 8. 2023 (listinou označenou – Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru), z níž vyplynulo, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 111 519,56 Kč jako dluhu vzniklého na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. 1013247541 ze dne 8. 11. 2022, a to ve lhůtě 10 dnů. Podle dokladu o odeslání zásilky byla výzva podána k poštovní přepravě 3. 8. 2023. Dále odvolací soud zopakoval dokazování úvěrovou zprávou a výpisy z účtu žalované. Z úvěrové zprávy plyne, že žalovaná měla závazek z úvěru se zůstatkem jistiny 581 222 Kč s měsíční splátkou ve výši 8 087 Kč a zbývajícím počtem splátek 119 a dále nečerpaný kontokorent do výše 5 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2022 do 8. 11. 2022 je sice patrné, že disponibilní zůstatek žalované na účtu byl k datu 8. 11. 2022 ve výši 90 072 Kč, na účet však byla žalované měsíčně připisována nejen mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] v průměrné výši 17 235 Kč, ale dne 23. 8. 2022 byla připsána částka 252 700 Kč z účtu č. [Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba]., jako odesílatel je uvedena žalovaná, a dne 23. 9. 2022 připsána částka 49 781 0Kč z účtu č. [Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba]., opět jako odesílatel uvedena žalovaná. Současně jsou za uvedené období patrny stovky různých odchozích plateb v rozmezí desítek až tisíců korun českých, dále byl v uvedeném období proveden 3 x výběr hotovosti z bankomatu vždy ve výši 15 000 Kč. Byly provedeny i další výběry, ale již v nižších částkách, např. 500 Kč či 2 000 Kč apod. Dále odvolací soud dokazování doplnil prohlášením žalované o jejích majetkových poměrech ze dne 10. 2. 2025, ze kterého zjistil, že žalovaná je stále zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na pozici obsluha strojů s průměrným výdělkem za čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2024 ve výši 25 757 Kč. V domácnosti žijí 3 osoby, žalovaná, její bývalý manžel a syn [jméno FO], narozený [datum], který je osobou finančně závislou na žalované. Dále žalovaná uvedla, že má dluh vůči [právnická osoba]. ve výši 732 736 Kč s měsíční splátkou 9 378 Kč. Současně poukázala na svůj špatný psychický stav v důsledku rozvodového řízení.

11. K námitce žalobce, že úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně, odvolací soud znovu odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se, jak již bylo shora uvedeno, ve vztahu k této otázce, v plném rozsahu ztotožňuje. Žalobce v odvolání mimo jiné namítal, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když vycházel zejména ze sdělení žalované, informací z veřejných registrů a výpisu jiných úvěrových závazků. Příjem žalované posoudil jako dostačující k úhradě sjednaných splátek ve výši 2 059 Kč (2 242 Kč včetně pojištění), když současně ověřil z výpisu z účtu jak její příjmovou, tak výdajovou stránku. Uvedené nijak nezpochybňuje podrobně odůvodněné závěry soudu prvního stupně o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované, na které odvolací soud odkazuje. Pouze nad rámec doplňuje, že pokud žalobce poukazoval na disponibilní zůstatek žalované na účtu v částce 90 072 Kč k datu poskytnutí úvěru, nelze z tohoto údaje bez dalšího vycházet. Žalobce opomenul, že žalovaná si z jiného svého účtu vedeného u [právnická osoba]. zaslala dne 23. 8. 2022 částku 252 700 Kč a z dalšího účtu vedeného u [právnická osoba]. dne 23. 9. 2022 částku 49 781 Kč. Výdaje hrazené z tohoto účtu jsou v podobě stovek plateb v rozmezí desítek až tisíců korun českých a výběrů z bankomatů opět v řádech desítek tisíc korun českých a nemohou svědčit o tom, že žalobce údaje v tomto výpisu z účtu v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované řádně zhodnotil. Pokud žalobce v odvolání uvádí, že „z výpisů z účtu žalované neplynou pravidelné rizikové transakce“ a „naopak je z výpisů z účtu patrné větší množství zbytných výdajů“, je zjevné, že se výpisem z účtu podrobně nezabýval. Stejně tak nebyla řádně posouzena okolnost, že žalovaná ze svého průměrného příjmu 17 235 Kč již splácela úvěr ve výši 8 087 Kč, což je téměř polovina jejího příjmu, přičemž současně žalobce nezhodnotil, že žalovaná nehradí tuto částku z předloženého výpisu z účtu a je tak zjevné, že má i další účty, čímž se žalobce nezabýval vůbec.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. V daném případě žalobce vyzval žalovanou k plnění výzvou ze dne 2. 8. 2023, která byla dána k poštovní přepravě ve čtvrtek dne 3. 8. 2023. S ohledem na § 573 o. z. je domnělou dobou dojití úterý 8. 8. 2023 a lhůtu k plnění žalobce určil v délce 10 dnů, tj. do pátku 18. 8. 2023.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele, kterou v tomto případě byla výzva z 2. 8. 2023 se stanovenou lhůtou k plnění v trvání 10 dnů. Žalovaná netvrdila, že by v reakci na tuto výzvu sdělila žalobci, že není přiměřené jejím možnostem v uvedené lhůtě plnit.

20. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně. V projednávané věci tak nebyl nastolen spor o to, zda doba plnění stanovená žalobcem ve výzvě z 2. 8. 2023 je pro žalovanou dobou nepřiměřenou, a proto je od doby jejího marného uplynutí žalovaná v prodlení. Je tak povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, kdy k prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 15 %. Pokud se jedná o postupné snižování částky, z níž jsou 15% úroky z prodlení II. výrokem tohoto rozsudku stanoveny, uvedené se odvíjí od skutečnosti, že žalovaná do data rozhodnutí odvolacího soudu postupně plnila splátkami po 3 500 Kč (viz 7. odstavec tohoto odůvodnění), které žalobce započetl v plném rozsahu na jistinu.

21. Pokud v průběhu řízení žalovaná žádala o možnost hradit dluh ve splátkách, soud se touto její žádostí zabýval z pohledu § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. S ohledem na námitku žalobce, že soud prvního stupně v souvislosti s povolením splátek neposoudil aktuální sociální a majetkové poměry žalované, vyzval žalovanou k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru a pod doplnění dokazování dospěl k závěru, že měsíční splátka ve výši 3 000 Kč na jistinu a úroky z prodlení a splátka 500 Kč na náhradu nákladů řízení je přiměřená možnostem žalované a nepředstavuje její nepřiměřené zvýhodnění na úkor žalobce. Zohlednil i skutečnost, že žalovaná již žalobci měsíční splátky ve výši 3 500 Kč hradí.

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o s ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 87 545 Kč od 19. 8. 2023 do 23. 5. 2024, z částky 84 545 Kč od 24. 5. 2024 do 17. 6. 2024, z částky 81 045 Kč od 18. 6. 2024 do 17. 7. 2024, z částky 77 545 Kč od 18. 7. 2024 do 19. 8. 2024, z částky 74 045 Kč od 20. 8. 2024 do 17. 9. 2024, z částky 70 545 Kč od 18. 9. 2024 do 17. 10. 2024, z částky 67 045 Kč od 18. 10. 2024 do 18. 11. 2024, z částky 63 545 Kč od 19. 11. 2024 do 15. 1. 2025, z částky 60 045 Kč od 16. 1. 2025 do 18. 2. 2025 a z částky 56 545 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení (II. výrok tohoto rozhodnutí), a to spolu s částkou již přisouzenou I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

24. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku v upřesněném znění uvedeném ve IV. výroku tohoto rozsudku. Tedy zamítnutí žaloby co do částky 20 974,56 Kč (u této částky došlo k dvěma chybám v psaní – konkrétně v přesmyčce čísel a absenci označení měny), 19,99% úroků z částky 103 796,04 Kč od 2. 8. 2023 do 15. 8. 2023 a z částky 101 692,11 Kč od 16. 8. 2023 do 30. 10. 2023, 15% úroků z částky 101 692,11 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a co do 15% úroků z prodlení z částky 111 519,56 Kč od 3. 8. 2023 do 15. 8. 2023, z částky 108 519,56 Kč od 16. 8. 2023 do 18. 8. 2023 a z částky 20 974,56 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i žalobcem uplatněné příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 75,45 %, žalovaná v rozsahu 24,55 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 50,9 % z celkových nákladů řízení. Pokud se jedná o vyčíslení nákladů za řízení před soudem prvního stupně, zde odvolací soud odkazuje na vyčíslení nákladů v rozsudku soudu prvního stupně (viz 3. odstavec tohoto odůvodnění); z nich bylo přiznáno 50,9 %, tj. 17 947,80 Kč (V. výrok tohoto rozsudku). I zde odvolací soud zhodnotil výše uvedené majetkové možnosti žalované a současně i zájem žalobce na včasné úhradě dluhu a dospěl k závěru, že splácení v měsíčních splátkách po 500 Kč těmto požadavkům vyhovuje.

26. Podle názoru odvolacího soudu se zásada zákazu reformace in peius na otázku náhrady nákladů řízení nevztahuje, neboť o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje podle § 151 odst. 1 o. s. ř. z úřední povinnosti a není vázán návrhy účastníků (srov. DOBROVOLNÁ, Eva, KOLÁŘ, Daniel. Zákaz reformace in peius v civilním soudním řízení. Právní rozhledy, 2023, č. 22, s. 775-779, s. 775.). Zákaz reformace in peius je pozitivně právně zakotven v [podezřelý výraz] řízení v § 259 odst. 4 a § 265p odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., [podezřelý výraz] zákoník. V občanském soudním řízení takový zákaz pozitivně právně zakotven není. Odvolací soud je přesvědčen, že v občanském soudním řízení je dán primární zájem na správnosti rozhodnutí a zájem na hospodárnosti řízení, přičemž aplikace zásady zákazu reformace in peius v občanském soudním řízení povzbuzuje účastníky k podávání opravných prostředků, místo aby je odrazovala. Odvolací soud proto tuto zásadu v nyní projednávané věci neaplikoval. V této souvislosti odvolací soud dále odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24.

27. Všechny výše uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o s ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), a to opět včetně příslušenství. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 74 % (52 514,03 Kč), neúspěšná v rozsahu 26 % (18 446,69 Kč) a má tak právo na 48 % nákladů spočívajících v paušální náhradě nezastoupeného účastníka za jeden úkon v částce 300 Kč (sdělení majetkových poměrů) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tj. částku 144 Kč (VI. výrok tohoto rozsudku). Tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení zcela úspěšnou žalovanou a současně neshledal podmínky pro postup dle § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud se jedná o nedatované sdělení žalované doručené soudu prvního stupně dne 10. 4. 2024, odměnu za toto podání odvolací soud žalované nepřiznal, když se nejedná o podání ve věci samé, ale pouze o sdělení, že chce dluh splácet, avšak nezná číslo účtu.

29. Závěrem odvolací soud uvádí, že ve vztahu k I. výroku rozsudku soudu prvního stupně se žalobce odvolal pouze do lhůty k plnění (tedy do povolení žalované dluh splácet), nabyl výrok v části, kterou byla žalovaná zavázána uhradit žalobci částku 87 545 Kč samostatně právní moci. Částečné zpětvzetí žaloby (podání žalobce ze dne 26. 2. 2025, odvolacímu soudu doručeno téhož dne) co do částky 31 000 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu, tedy není ve smyslu § 96 odst. 5 o. s. ř. účinné; o uvedeném rozhodne soud prvního stupně.

Poučení