27 CO 43/2022 - 128

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení 435 972,61 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 12. 2021, č. j. 120 C 5/2021-102, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 86 760,83 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 25 071,20 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 435 972,61 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že na základě uzavřených kupních dodal žalovanému zboží a žalovaný dosud nezaplatil daňové doklady, kterými žalobce dodávky vyúčtoval: ze dne [datum] (dodací list č. DL2006835), vyúčtovaná fakturou č. FV20306477 na částku 31 389 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2006836), vyúčtovaná fakturou č. FV20306478 na částku 52 714 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2006860), vyúčtovaná fakturou č. FV20306526 na částku 176 156,61 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list [číslo]), vyúčtovaná fakturou č. FV20306554 na částku 103 572 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2007058), vyúčtovaná fakturou č. FV20306644 na částku 38 604 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. OPMB206967), vyúčtovaná fakturou č. FV20306804 na částku 15 125 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2007796) vyúčtovaná fakturou č. FV20307335 na částku 16 198 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2007734), vyúčtovaná fakturou č. FV20307337 na částku 800 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2008249), vyúčtovaná fakturou č. FV20307689 na částku 1 125 Kč, splatnou [datum], ze dne [datum] (dodací list č. DL2008350) vyúčtovaná fakturou č. FV20307745 na částku 289 Kč, splatnou [datum]. Dále se žalobce domáhal náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to 1 200 Kč za každou vymáhanou pohledávku. Poukázal na to, že žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu ze dne [datum].

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě (ze dne [datum]) sdělil, že žalobou uplatněný nárok neuznává a vznesl vzájemný návrh na zaplacení částky 451 150,52 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] objednal (objednávka č. [příjmení] 447_95) u žalobce dodávku dvou kusů plechů 5 mm (S 355 N) o rozměru 6000x2500 mm, který mu žalobce dodal [datum]; současně mu dodal inspekční certifikát výrobce zboží, označený jako certifikát 3.1, v němž deklaroval, že zboží odpovídá z hlediska jakosti povrchu technické normě EN [číslo]. Jednalo se o nízkolegovanou konstrukční ocel vyšší kvality vyznačující se dobrým opracováním, jemným zrnem a zaručenou svařitelností při výši mezikluzu. Tento materiál byl použitý k výstavbě lodi, a to svařením do trupu lodi dne [datum] (ve výrobní hale žalovaného). Po dokončení lodi a natření konstrukcí přepravil žalovaný loď ke konečnému zákazníkovi do [příjmení] [jméno]. [jméno] byly při předání zjištěny nerovnosti laku později identifikované jako atmosférická důlková koroze (znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno], CSc. pro obor strojírenství, energetika a hutnictví ze dne [datum], [číslo]). Podle závěru znalce existovaly vady zboží (plechu) v okamžiku jejich dodávky žalovanému. Žalovanému vznikla v souvislosti s vadnou dodávkou škoda sestávající z následujících položek: náklady ve výši 2 025,12 GBP na opravu nátěru lodi ve [příjmení] [jméno] provedenou [právnická osoba] BOAT BUILDERS, náklady spojené s demontáží nábytku a přípravou lodi k převozu do České republiky ve výši 1 158,25 GBP provedenou [právnická osoba] BOAT BUILDERS; přeprava lodi k jeřábu ve výši 1 773 GBP provedená [právnická osoba] BOAT BUILDERS; jeřábnické práce ve výši 1 948,76 GBP provedené [právnická osoba] BOAT BUILDERS; přeprava lodi z Braunstonu do výrobní haly žalovaného v [obec] ve výši 195 000 Kč provedená [právnická osoba] s. r. o.; [IČO], jeřábnické práce v souvislosti s vyložením lodi z přepravního kamionu a s jejím složením v hale žalovaného v celkové výši 17 425 Kč bez DPH provedené celkem třemi subjekty – [právnická osoba], [IČO], [jméno] [příjmení], [IČO] a [jméno] [příjmení], [IČO], práce v souvislosti se zjištěním příčiny vzniku nerovností (tryskání) ve výši 28 925,62 Kč provedené společností [právnická osoba], [IČO], obroušení povrchové úpravy nátěru a další práce provedené [jméno] [příjmení], [IČO] za částku 1 323 Kč a [jméno] [příjmení], [IČO], taktéž za částku 1 323 Kč. Převoz lodi do České republiky provedl žalovaný dle svého tvrzení z důvodu hospodárnosti, neboť s ohledem na tržní ceny ve [příjmení] [jméno] se řešení na místě jevilo jako velmi nákladné. Žalovaný vyúčtoval žalobci škodu v celkové výši 452 600,60 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou téhož dne. Dne [datum] provedl žalovaný (emailem) jednostranné započtení této své pohledávky vůči pohledávkám žalobce, jež jsou předmětem tohoto řízení (435 972,61 Kč). V důsledku započtení pohledávka žalobce zanikla a žaloba by měla být zamítnuta. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že k započtení pohledávek nedošlo, uplatnil žalovaný výše specifikovaný vzájemný návrh na zaplacení částky 451 150,52 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného mj. vznesl námitku pozdní notifikace vad žalovaným, neexistence vadného plnění a námitku relativní neplatnosti započtení. Pohledávku žalovaného označil za nejistou a neurčitou a navrhl vyloučení vzájemného návrhu žalovaného k samostatnému řízení. Vzhledem k následnému postupu soudu prvního stupně (viz další odstavec) odvolací soud nepovažoval za nutné námitky žalobce podrobněji rekapitulovat.

4. Žalovaný dne [datum] zaplatil soudní poplatek za vzájemný návrh a soud prvního stupně poté vyloučil vzájemný návrh žalovaného k samostatnému řízení (usnesení ze dne 5. 10. 2021 č. j. 120 C 5/2021-86, právní moc 7. 10. 2021), které bylo nadále vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 296/2021.

5. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 435 972,61 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 31 389 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 52 714 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 176 156,61 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 103 572 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 38 604 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 15 125 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 16 198 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 800 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 1 125 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 289 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok), povinnost zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 12 000 Kč (II. výrok) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 98 836,37 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení obou účastníků a uvedl skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Vztah mezi účastníky posuzoval podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli kupní smlouvy (v 10 případech) a žalobce dodal žalovanému objednané zboží a naproti tomu žalovaný neprokázal, že by zaplatil kupní cenu řádně vyúčtovanou jednotlivými fakturami. Jako důvodný soud posoudil i nárok žalobce na úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávek (§ 1970 o. z., § 513 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dále se podrobně zabýval obranou žalovaného. Konstatoval, že fakturou [číslo] ze dne [datum] (splatnou téhož dne) žalovaný vyúčtoval žalobci škodu ve výši 452 600,60 Kč způsobenou dodávkou nekvalitního materiálu. Podle dokumentu nazvaného jednostranné započtení závazků a pohledávek ze dne [datum] započetl žalovaný svoji pohledávku na náhradu škody vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 452 600,60 Kč vůči pohledávkám žalobce v celkové výši 435 972,61 Kč (které jsou předmětem tohoto sporu) s tím, že rozdíl ve výši 16 627,99 Kč má žalobce uhradit na účet žalovaného. Soud se tedy zabýval posouzením, zda započtení žalovaného splňuje požadavky na určitost právního jednání; v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019, podle jehož závěru: judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají, v opačném případě je daný právní úkon neplatný pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (srovnej např. rozsudky ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006, nebo usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2868/2011, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1774/2015, ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 322/2016, či ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4306/2017). Citovaná ustálená rozhodovací praxe je v tomto rozsahu využitelná i na právní vztahy, jež se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. I nadále je jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (srov. § 1982 o. z.) kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle § 551 až § 553 o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud poukázal na to, že aktivní pohledávka žalovaného (tj. pohledávka užitá k započtení) nebyla homogenní, neboť se dle tvrzení žalovaného skládala z řady dílčích nároků (specifikovaných výše) a každý z nich byl charakterizován odlišnými skutkovými okolnostmi; na tom nemůže změnit ničeho skutečnost, že žalovaný tyto nároky vyúčtoval jedinou fakturou. Z jednostranného započtení závazků a pohledávek předloženého žalovaným nelze zjistit, které jeho pohledávky započtením zanikly a které nikoliv (která pohledávka je obsahem„ rozdílu“ ve výši 16 627,99 Kč). Soud tedy uzavřel, že kompenzační úkon žalovaného je neurčitý (§ 553 odst. 1 o. z.), proto k němu nepřihlížel (§ 554 o. z.) a nemohl tak dospět k závěru o zániku pohledávky žalobce. Dále konstatoval, že pohledávka žalovaného má základ v jiném právním vztahu než pohledávka žalobce a je zřejmé, že žalovaným tvrzené skutečnosti budou vyžadovat rozsáhlejší dokazování; pohledávka žalovaného je tak pohledávkou nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. S ohledem na žalobcem vznesenou námitku relativní neplatnosti je jednání žalovaného směřující k započtení neplatné a pohledávka žalobce v jeho důsledku nezanikla. Soud konstatoval, že ze shora uvedených důvodů (byť nezpochybňuje, že pohledávka žalovaného může existovat) rozhodl o vyloučení vzájemného návrhu žalovaného a nevyhověl jeho návrhu na opětovné spojení věcí. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v řízení zcela úspěšnému žalobci.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu vytkl, že mu svým postupem znemožnil uplatnit procesní obranu, která by dle jeho přesvědčení vedla jednoznačně k zamítnutí žaloby. Přestože v rámci své obrany uvedl konkrétní skutková tvrzení a označil důkazy, soud k tomu nepřihlédl a řízení o vzájemném návrhu vyloučil k samostatnému řízení. Tento postup žalovaný označil za rozporný se zásadou zákazu odmítnutí spravedlnosti a s principem rovnosti účastníků. Vyslovil přesvědčení, že povinností soudu prvního stupně bylo zabývat se zánikem pohledávky žalobce. Odkázal na § 1982 odst. 1 o. z. a § 1987 o. z. a zdůraznil, že jeho pohledávka není nejistá ani neurčitá (bylo zcela zřejmé, že má za žalobcem splatnou peněžitou pohledávku na náhradu škody ve zcela konkrétní výši a označil všechny důkazy, které soud mohl provést již při prvním jednání) a je třeba přihlížet k tomu, že vychází ze stejného právního vztahu, a to dodávek zboží, kdy žalobce vždy vystupoval v postavení prodávajícího a žalovaný v postavení kupujícího a rozumnému uspořádání poměrů mezi stranami odpovídá, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Dále soudu vytkl, že mu ani přes jeho žádost neposkytl procesní poučení podle § 118a o. s. ř. pro případ, že by měl pochybnosti o tom, že došlo k zániku pohledávky jednostranným zápočtem. Připustil, že jeho pohledávka se v souhrnu skládala z několika dílčích nároků, nicméně ke každému uvedl skutková tvrzení a označil důkazy (každý z jeho dílčích nároků byl prokázán). Žalobcem vznesenou námitku neplatnosti započtení označil za účelovou s tím, že žalobce se omezil pouze na tvrzení o neexistenci pohledávky, aniž by se vyjádřil k předloženým důkazům. Odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ohledně situace, kdy obě pohledávky vychází ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou mezi stranami); vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Vyslovil přesvědčení, že podle výsledků dokazování obě pohledávky vycházely ze shodného a jediného právního vztahu, neboť mezi účastníky probíhala dlouhodobá spolupráce při dodávkách zboží, které žalovaný s vědomím žalobce požíval na stavbu lodí. Mezi účastníky nepochybně došlo k dohodě o rámcové kupní smlouvě, když žalobce na základě objednávek žalovaného realizoval jednotlivé dodávky na základě samostatných dodacích listů a samostatných faktur. Podle jeho názoru žalobce těží ze svého protiprávního jednání (vznesením námitky neplatnosti započtení) na jeho úkor (§ 6 o. z.), neboť mu nebylo umožněno v důsledku procesního rozhodnutí soudu se náležitě bránit. Soud prvního stupně měl přehodnotit svůj procesní postup a obě řízení opětovně spojit; pouze v takovém případě by bylo možno dospět k věcnému řešení, které by odpovídalo spravedlivému uspořádání vztahů podle principů spravedlnosti a všech zásad, na nichž spočívá zákon.

7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se zcela ztotožňuje. Nadále je přesvědčen, že jednostranné započtení závazků a pohledávek ze strany žalovaného nebylo určitým ani platným právním jednáním (§ 553 odst. 1 o. z.), k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 565/2019. Žalovaný v rámci své procesní obrany uvedl celkem osm různých pohledávek v různých výších, které se měly započítávat na jednotlivé pohledávky žalobce, aniž by konkretizoval, v jakém rozsahu. Druhou překážkou nemožnosti započtení byla spornost pohledávky žalovaného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Žalobce v průběhu celého řízení setrval na stanovisku, že dodal bezvadné plnění a žalovanému tak žádná práva z vadného plnění či náhrady škody nesvědčí. Je zde tedy objektivní nejistota, zda pohledávka žalovaného vznikla a z jakého důvodu, když žalobce (správně zřejmě žalovaný – pozn. odvol soudu) netvrdil ani neprokázal: i) nic, co by osvědčovalo, že konkrétní jeden typizovaný plech byl zabudován do nějaké konkrétní lodi, ii) že vada toho konkrétního plechu je reklamačním důvodem či skutečností zakládající nárok na náhradu škody, nebo že reklamační důvod přímo souvisí s vadou konkrétního plechu a je výlučnou příčinou reklamačního úkonu neznámého kupujícího neznámé lodi, nebo iii) že konkrétní služby a náklady s nimi spojené a uplatněné žalovaným jsou výlučným příčinným následkem vady konkrétního plechu a důvodným plněním, které musel kupující zajistit k odstranění následků vady tohoto plechu. Při jednání odvolacího soudu žalobce poznamenal, že v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně o vzájemném návrhu žalovaného odvolací důvod odpadl.

8. V rámci své úřední činnosti odvolací soud zjistil, že o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 5. 2022, č. j. 20 C 296/2021-208, kterým soud vyhověl vzájemném návrhu žalovaného (v pozici žalobce), vyjma části zákonných úroků z prodlení, bude rozhodováno v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Co 181/2022.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí včetně odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 450/2011).

11. Odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval otázkou způsobilosti pohledávky žalobce k započtení (11. až. 15 odstavec odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a přiléhavě odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu. Nad rámec jeho odůvodnění odvolací soud dodává, že závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, k výkladu § 1987 odst. 2 o. z. (který soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozsudku) jsou bez výhrad akceptovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, usnesení ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3908/2020, rozsudek ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020, či usnesení ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 384/2021). V projednávané věci bylo rovněž zřejmé, že míra nejistoty ohledně (aktivní) žalovaným započítávané pohledávky byla zjevně vyšší, než tomu bylo v případě pohledávky žalobce (v podstatě nesporné). Uplatnění pohledávky žalovaného vůči pohledávce žalobce formou kompenzační námitky by vyvolalo rozsáhlý spor o její existenci a výši.

12. Odvolací soud nesouhlasí ani s názorem žalovaného, že obě pohledávky mají stejný základ a vychází ze stejného právního vztahu. V řízení před soudem prvního stupně nebylo nikdy tvrzeno, že by mezi účastníky byla uzavřena rámcová kupní smlouva. Ani samotný fakt, že mezi účastníky šlo o dlouhodobější dodávky, bez dalšího neznamená, že obě pohledávky vychází ze stejného právního vztahu. V posuzované věci žalobce uplatňuje nároky ze samostatných kupních smluv uzavřených v období od [datum] do [datum]; naproti tomu nárok žalovaného se odvíjí od kupní smlouvy a dodávky již ze dne [datum].

13. S ohledem na závěr o neurčitosti jednostranného započtení provedeného žalovaným (v podrobnostech 12. odstavec odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), s nímž se odvolací soud ztotožnil (viz výše), soud prvního stupně nepochybil, jestliže žalovanému (ani přes jeho žádost) neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř. stran otázky existence a zápočtu jeho pohledávky na náhradu škody.

14. Nelze souhlasit ani s námitkou, že vznesením námitky neplatnosti započtení jednal žalobce v rozporu s § 6 o. z. a tím žalovanému znemožnil se v tomto řízení náležitě bránit. Ze skutkových zjištění soud prvního stupně vyplývá, že žalobce odmítl jednostranný zápočet žalovaného již dopisem ze dne [datum] a jeho postoj tak byl žalovanému předem znám. Nadto vzájemný návrh žalovaného již byl soudem prvního stupně řádně projednán a bylo rozhodnuto v jeho prospěch (rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 5. 2022, č. j. 20 C 296/2021-208).

15. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v I. a II. výroku jako věcně správný potvrdil.

16. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobci náleží za předžalobní výzvu (jedná se pouze o jednoduchou výzvu k plnění) a za podání ze dne [datum] (v němž se žalobce vyjádřil jen k procesnímu návrhu žalovaného na přerušení řízení a opětovné spojení věc) mimosmluvní odměna v rozsahu jedné poloviny; soud prvního stupně také použil nesprávnou vyhlášku při výpočtu cestovného. V řízení před soudem prvního stupně vznikl zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), které sestávají z: - soudního poplatku 21 799 Kč, - odměny za čtyři úkony právní služby po 10 060 Kč, a to za převzetí věci, podání žaloby, podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), - odměny za dva úkony právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 5 030 Kč, a to za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění a vyjádření ze dne [datum], podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) a h) advokátního tarifu, - náhrady za šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč podle §14 odst. 3 advokátního tarifu, - náhrady cestovného ve výši 1 187,46 Kč za cestu k jednání soudu prvního stupně vozidlem [registrační značka] na trase [obec] - [obec] a zpět (180 km zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 6,5 l benzinu na 100 km, ceně 33,80 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 375/2021 Sb., - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 11 274,38 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 86 760,83 Kč.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolací řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, které sestávají z: -) odměny za dva úkony právní služby po 10 060 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 4 351,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkové náklady žalobce za odvolací řízení tak činí 25 071,20 Kč.

18. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení.