27 Co 44/2026-99

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: jméno FO - Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO sídlem Anonymizováno adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o ochranu rušené držby, k odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum , č.j. spisová značka ,

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Okresní soud shora označeným usnesením uložil žalovaným povinnost zdržet se svémocného rušení držby žalobce k nemovitým věcem (pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) v areálu na adrese , adresa, v katastrálním území , adresa, (pozemky zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, ), zejména zdržet se svémocného vstupování či vjíždění, parkování nebo odstavování motorových vozidel před vstupní bránou areálu nebo na přístupové cestě na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, způsobem, který brání nebo omezuje průchod či průjezd, dále zdržet se umisťování, skládání či zřizování jakýchkoliv překážek před vstupní bránou nebo na přístupové cestě a fyzického bránění průchodu či průjezdu po uvedených nemovitostech (výrok I.). Okresní soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným odstranit (popřípadě strpět odstranění žalobcem) veškeré překážky umístěné před vstupní bránu areálu nebo na přístupovou cestu a uvést vše do předešlého stavu (výrok II.). Nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění usnesení vysvětlil, že se žalobce žalobou podanou dne , datum, domáhal podle § 1003 občanského zákoníku ochrany proti svémocnému rušení pokojné držby areálu nemovitostí v katastrálním území , adresa, , které jsou v jeho výlučném vlastnictví a které od , datum, pokojně drží a užívá. Žalovaní od , datum, opakovaně, cíleně a bez právního důvodu zasahovali do výkonu jeho držby a blokovali přístupovou cestu a vstupní bránu do areálu. I v následujících dnech, tj. , datum, , , datum, a , datum, , v tomto jednání pokračovali a opakovali jej. Dne , datum, kromě blokování vstupu do areálu žalobce zároveň slovně napadali zástupce žalobce i třetí osoby a způsobili poškození vstupní brány. V rušení pokračovali i dne , datum, , kdy se záměrně vyhýbali kamerovému systému.

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Tvrdili, že neporušili pokojnou držbu žalobce. Namítali, že žalobní petit není určitý a nevymezuje konkrétní jednání ani místní či časové limity. V prostoru před bránou se pohybovali z legitimních důvodů, neboť se zde dlouhodobě starají o kočku, kterou v areálu nalezli. Ve většině případů se pohybovali po pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , který je ve vlastnictví České republiky. Žalobce o jejich přítomnosti u areálu věděl již od října , Anonymizováno, . Žalobu tak podal opožděně. Žalovaný 1/ se k areálu žalobce dostavoval i v souvislosti s řešením majetkových záležitostí společnosti , právnická osoba, . a žalovaná 2/ se na pozemcích ve vlastnictví žalobce vůbec nepohybovala. Žalovaní popřeli, že by jejich jednání mělo směřovat k blokování vjezdu do areálu žalobce. To není zřejmé ani z předložených kamerových záznamů, které byly pořízeny v rozporu s předpisy na ochranu osobních údajů, neboť převážně nesnímaly pozemky žalobce.

4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy a předloženými obrazovými záznamy z období od , datum, do , datum, . Výpisy z katastru nemovitostí zjistil, že předmětné nemovité věci jsou ve vlastnictví žalobce a že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, je ve vlastnictví České republiky. Z protokolu o trestním oznámení ze dne , datum, a z úředních záznamů , právnická osoba, vyplynulo, že dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hodin bylo na tísňovou linku přijato oznámení o blokování vjezdu do areálu na adrese , adresa, , kde oznamovatelka, paní , jméno FO, , přivolaným policistům sdělila, že žalovaný 1/ už od října , Anonymizováno, opakovaně parkuje vozidlo před vjezdem do areálu, znemožňuje výjezd vozidel a domáhá se domnělého vlastnického práva k areálu. Předseda představenstva žalobce, pan , jméno FO, , podal dne , datum, na , právnická osoba, trestní oznámení proti žalovaným, kteří se měli opakovaně zdržovat u vstupní brány areálu, bránit vjezdu vozidel a slovně útočit proti oznamovateli a dalším osobám.

5. Z předložených obrazových záznamů soud prvního stupně zjistil, že k areálu žalobce ve dnech , datum, – , datum, opakovaně přijíždělo vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, barvy, ve kterém cestovali oba žalovaní. Tímto vozidlem byl dne , datum, blokován vjezd do areálu žalobce, odkud tak nemohlo odjet nákladní vozidlo, s jehož posádkou a dalšími osobami žalovaný 1/ před příjezdem hlídky , právnická osoba, komunikoval. Po jejím příjezdu se sice žalovaní s vozidlem od areálu žalobce vzdálili, nicméně ještě téhož dne a potom v průběhu dalších dnů se k bráně opakovaně vraceli a většinou do dvou minut od ní odjížděli. Po příjezdu žalovaných dne , datum, došlo k verbálnímu konfliktu s osobou, která se snažila vrata otevřít. Následujícího dne se v jednom případě žalovaní po příjezdu snažili dírou v bráně dívat do areálu a dne , datum, manipulovali s kamerovým systémem a snažili se kameru zakrýt.

6. Okresní soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby (§ 1008 občanského zákoníku) a dospěl k závěru, že žaloba byla dne , datum, podána včas, protože se žalobce o svém právu i osobách, která její držbu ruší, dozvěděl nejdříve dne , datum, .

7. Žalobce v průběhu řízení prokázal obě hmotněprávní podmínky ochrany rušené držby, tj. že měl poslední držbu a že jej žalovaní z držby vypudili. V řízení podle § 176 a násl. občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) se držbě poskytuje pouze prozatímní ochrana. Rozhodnutí nezasahuje do práv a povinností účastníků konečným způsobem. Žalovaní tak mohli namítat jen to, že žaloba byla podána opožděně, že žalobce proti nim získal nepravou držbu nebo že je z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 občanského zákoníku).

8. Žalobce pro účely posesorní ochrany má dostatečnou aktivní legitimaci. Přestože žalovaní namítali, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, je ve vlastnictví České republiky, tak tato skutečnost neměla na posouzení celé věci vliv, neboť žalobce prokázal, že tento pozemek fakticky užíval jako přístupovou cestu k areálu, ohradil jej bránou a vykonával nad ním jako držitel moc. Prostor těsně před bránou představuje nezbytnou součást přístupu do areálu a žalovaní do této poslední pokojné držby prostoru před bránou svémocně, tj. bez právního důvodu, zasahovali. Předloženými obrazovými záznamy bylo prokázáno, že se žalovaní v období od , datum, do , datum, opakovaně dostavovali k bráně areálu žalobce, parkovali zde motorové vozidlo, bránili otevření brány a slovně napadali osoby, které se ji snažily otevřít. Není přitom rozhodné, zda žalovaní sledovali jiný subjektivní motiv, např. krmení kočky, jak tvrdili, protože jejich jednání opakovaně omezovalo výkon držby žalobce.

9. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal existenci poslední pokojné držby a svémocné a opakované zásahy žalovaných do ní, soud prvního stupně žalobě zčásti vyhověl a v rozsahu vymezeném ve výroku I. usnesení poskytl žalobci posesorní ochranu faktické držby bez ohledu na právní titul.

10. Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným odstranit (popřípadě strpět odstranění žalobcem) veškeré překážky umístěné před vstupní bránu areálu nebo na přístupovou cestu a uvést vše do předešlého stavu, ve výroku II. zamítl, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní umístili před bránu či na přístupovou cestu samostatné překážky.

11. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce byl v řízení úspěšný jen z jedné poloviny.

12. Žalovaní podali proti výrokům I. a III. usnesení okresního soudu včasné odvolání a navrhli jej v napadené části změnit, žalobu zamítnout a žalovaným přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Namítali, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, protože soud prvního stupně převzal skutkový popis žalobce a správně nevyhodnotil, že žalovaní nikdy dlouhodobě neblokovali vjezd ani výjezd do areálu (dne , datum, ani po dvou minutách od odjezdu žalovaných nikdo z areálu nevyjel), že žalovaná 2/ do areálu nevstoupila a žalovaný 1/ v areálu řešil vrácení kontejneru ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . Ke krmení kočky docházelo na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví České republiky. Žalovaní poukázali na nezákonnost kamerového systému žalobce, který snímal i pozemek ve vlastnictví České republiky a nahrával zvuk. Žalovaní v této souvislosti dali podnět k , právnická osoba, ČR k prošetření neoprávněného provozování kamerového systému a pořizování zvukových záznamů, na které však příslušný úřad dosud nereagoval. Okresní soud se zákonností pořizovaných kamerových záznamů vůbec nezabýval a nevysvětlil, proč záznamy považuje za přípustné, přestože , právnická osoba, ČR v řadě svých stanovisek konstatoval, že pořizování zvuku osob je možné jen zcela výjimečně a pořizování zvuku v prostoru, který není majetkem soukromé osoby, je protiprávní. Rovněž úřední záznamy , právnická osoba, představují jednostranné záznamy, které nemohou prokazovat svémocné jednání. Neudržitelný je pak závěr, že žalobce držel i prostor před bránou ležící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, ve vlastnictví České republiky. Pouhá skutečnost, že pozemek třetí osoby slouží jako přístupová cesta, z něj ještě nedělá předmět držby. Pokud žalovaní na tomto pozemku krmili kočku, nemohli rušit držbu žalobce. Soud prvního stupně vyložil držbu extenzivně a v rozporu se zákonem, a tím překročil meze posesorní žaloby, která neslouží k řešení sousedských či jiných dlouhodobých sporů, ale pouze k odvrácení bezprostřední svévole. Žalovaní nakonec zdůraznili, že okresní soud zcela ignoroval tvrzení žalobce, že jednání žalovaných probíhá již od října , Anonymizováno, . Pokud by tomu tak bylo, žaloba byla podána zjevně opožděně.

13. Žalobce navrhl usnesení okresního soudu v napadeném rozsahu potvrdit. Uvedl, že žaloba byla podána včas, neboť až dne , datum, žalobce začal s úklidem areálu v jeho vlastnictví, kterému žalovaní začali svými zásahy bránit. Předloženými důkazy, zejména kamerovými záznamy, bylo prokázáno opakované rušení pokojné držby areálu žalovanými, kteří již dne , datum, opakovaně zajížděli svým motorovým vozidlem k areálu a dne , datum, vjezd do areálu blokovali. Situaci na místě řešila přivolaná hlídka , právnická osoba, . Podobná situace se opakovala i v nadcházejících dnech, kdy žalovaní bránili otevření brány areálu, vyprovokovali verbální konflikt a zapříčinili poškození brány. Již samotná frekvence příjezdů žalovaných vylučuje, že by přijížděli pouze krmit kočku. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je používán žalobcem jako přístupová cesta k areálu a je rozdělen vstupní branou. Prostor před branou tvoří nezbytnou součást přístupu do areálu. Nakonec žalobce nesouhlasil s námitkami žalovaných o nepoužitelnosti pořízených obrazových záznamů, neboť kamery primárně sledují vstupní bránu do areálu a její bezprostřední okolí za účelem ochrany majetku žalobce. Na záznamu je zachycen pouze malý kus pozemku před bránou, takže záznam nijak nezasahuje do soukromí žádné třetí osoby. Ke spuštění nahrávání navíc dochází až při pohybu v těsné blízkosti brány.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobami k němu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., usnesení okresního soudu z podnětu odvolání v napadeném rozsahu (výroky I. a III.) přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

15. Podle § 176 o.s.ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

16. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

17. Podle § 178 o.s.ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

18. Podle § 180 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením.

19. Podle § 1003 občanského zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

20. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

21. V posuzované věci okresní soud z předložených důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která podrobně popsal a promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též s odkazem na relevantní ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu dospěl ke správnému právnímu závěru. Odvolací soud k uplatněným odvolacím námitkám žalovaných uvádí následující.

22. Prozatímní ochrana držby je založena na kombinaci existence narušeného faktického stavu (držby) a vůle držitele k jeho zachování procesní cestou (podáním žaloby) v konkrétní propadné lhůtě (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku). Ochrana držby je poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby (§ 998 občanského zákoníku). Ochrany požívá nejen držba řádná (§ 991 občanského zákoníku), poctivá (§ 992 občanského zákoníku) a pravá (§ 993 občanského zákoníku), ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 119). Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovanými, což se v projednávané věci nestalo. Rušením držby je pak každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Takovým rušením může být odepření přístupu k drženému pozemku, vstup, chůze a jízda po cizím pozemku, ale i verbální projev. Rovněž i krátkodobé neoprávněné odstavení vozidla na cizím pozemku je třeba kvalifikovat jako rušení držby bez ohledu na to, zda je držiteli výkon práv znemožněn nebo jen ztížen (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 120). Rušení držby musí být svémocné. Takovým je každý zásah do držby s výjimkou zásahu dovoleného právem. Na žalobci je, aby prokázal, že žalovaný ruší jeho držbu, a naopak žalovaný může namítat, že má právo k zásahu do cizí držby, resp. že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku).

23. Krajský soud se nejdříve zabýval námitkou žalovaných o opožděně podané žalobě na ochranu rušené držby. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku musí být žaloba podána do šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Žalovaní upozornili, že žalobce tvrdil, že jejich jednání probíhá již od října , Anonymizováno, . I pokud by se ukázalo, že žalovaní skutečně k areálu žalobce zajížděli už na podzim , Anonymizováno, , nelze žalobci upřít, aby se žalobou bránil i proti každému pozdějšímu rušení držby, které může vnímat intenzivněji než předchozí. Subjektivní lhůta k podání žaloby na ochranu rušené držby podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku tak běží od každého ohrožení nebo rušení držby. K rušení držby žalobce došlo i dne , datum, , proto žaloba byla podána dne , datum, včas ve lhůtě podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku.

24. Odvolací soud má za to, že předložené obrazové záznamy snímající jen malou část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví České republiky jsou po aplikaci testu proporcionality přípustným důkazem, který pomohl zdokumentovat četnost příjezdů žalovaných k bráně areálu a rušení žalobce v jeho držbě. Pokud by tyto záznamy nebyly předloženy, rušení držby žalobce by se dalo prokázat i úředními záznamy , právnická osoba, , které dne , datum, žalovaný 1/ sdělil, že se skutečně k vjezdu do areálu, kde přivolaná hlídka , právnická osoba, žalované dne , datum, zastihla, opakovaně dostavuje. Držbu žalobce přitom rušila i žalovaná 2/, která sice podle předložených důkazů na předmětné pozemky ve vlastnictví žalobce nevstoupila, nicméně i ona se podílela na blokování vjezdu do areálu žalobce.

25. S ohledem na shora uvedené, že za rušení lze považovat i odepření přístupu k drženému pozemku, verbální projev a krátkodobé neoprávněné odstavení vozidla na cizím pozemku, má odvolací soud za to, že žalovaní svémocně rušili v období nejpozději od , datum, do , datum, držbu žalobce k pozemkům specifikovaným ve výroku I. napadeného usnesení okresního soudu. Není přitom rozhodné, že se většinu času pohybovali na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví České republiky, který žalobce používá jako přístupovou cestu k areálu. Žalovaní parkováním vozidla na tomto pozemku před bránou do areálu žalobce fakticky, byť krátkodobě, bránili v příjezdu a odjezdu vozidel z areálu žalobce a svémocně tak rušili ve smyslu § 1003 občanského zákoníku jeho držbu. Námitka žalovaných o krmení kočky je dle přesvědčení odvolacího soudu s ohledem na četnost příjezdů žalovaných k areálu žalobce účelová, nicméně ani zákaz rušit držbu žalobce vymezený ve výroku I. napadeného usnesení okresního soudu je v tomto směru zásadně neomezuje. Odvolací soud považuje i příkladmé vymezení zakázaného chování žalovaných ve výroku I. usnesení okresního soudu za určité, když toto vymezení reaguje na konkrétní jednání, kterým žalovaní v období od , datum, do , datum, rušili držbu žalobce k pozemkům zapsaným na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

26. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů potvrdil (§ 219 o.s.ř.) usnesení okresního soudu v napadených výrocích I. a III., když okresní soud ve výroku III. správně rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

27. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalovaným. V souzené věci představuje náklady odvolacího řízení na straně žalobce odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a v účasti na jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši 2x , částka, (§ 9 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále „advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x , částka, (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné za cestu z , Anonymizováno, na jednání odvolacího soudu do , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , ve výši , částka, (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhl. č. 573/2025 Sb. v platném znění), náhrada za promeškaný čas za cestu ke krajskému soudu a zpět za celkem , hodnota, půlhodin po , částka, (§ 14 odst. 1 písm. a/ a 3 advokátního tarifu) a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši , částka, . Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky , částka, , kterou jsou žalovaní povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).