27Co 204/2021

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 16 800 Kč o odvolání žalobkyně proti výroku II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 9 C 50/2021-200 ze dne 31.3.2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 9 C 50/2021-200 ze dne 31.3.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 213,31 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z částky 4 381,38 Kč za dobu od 26.2.2020 do zaplacení, s 10 % úroky z prodlení ročně z částky 758,70 Kč za dobu od 9.4.2020 do zaplacení a s 10 % úroky z prodlení ročně z částky 773,23 Kč za dobu od 11.3.2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku byla žaloba co do 16 800 Kč zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že účastníci uzavřeli dne 30.9.2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a dále smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Strany si ve smlouvách sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 400 Kč pro případ kdy svým jednáním žalovaná způsobí nemožnost dodávat jí nasmlouvané množství elektřiny, resp. plynu. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy pro opakované porušení platebních povinností žalovanou ze dne 27.2.2020 ukončena předčasně. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu byla na základě odstoupení žalobkyně od smlouvy pro opakované porušení platebních povinností žalovanou ze dne 19.2.2020 ukončena předčasně. Za odběr elektřiny v období od 14.10.2019 do 4.2.2020 a smluvní pokuty za pozdní platby vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 5.2.2020 částku 4 381,38 Kč splatnou dne 25.2.2020, žalovaná na fakturu ničeho neuhradila. Za odběr elektřiny v období od 5.2.2020 do 12.2.2020 vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 27.2.2020 a následně opravným daňovým dokladem ze dne 19.3.2020 částku 758,70 Kč splatnou dne 8.4.2020, žalovaná na fakturu ničeho neuhradila. Za odběr plynu v období od 2.10.2019 do 16.2.2020 a smluvní pokuty za pozdní platby vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 19.2.2020 částku 773,23 Kč splatnou dne 10.3.2020, žalovaná na fakturu ničeho neuhradila. Dále vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou [číslo] ze dne 12.2.2020 částku 10 400 Kč splatnou dne 24.2.2020, kdy vyúčtovaná částka představuje smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny za 26 měsíců po 400 Kč, a fakturou [číslo] ze dne 18.2.2020 částku 6 400 Kč splatnou dne 28.2.2020, kdy vyúčtována částka představuje smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu za 32 měsíců po 400 Kč poníženou na polovinu. Žalovaná na uvedené faktury ničeho nezaplatila. Fakturami [číslo] [číslo] [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty za pozdní úhradu faktury [variabilní symbol], faktury [variabilní symbol] a faktury [variabilní symbol] po 100 Kč. V posuzovaném případě se jedná podle soudu prvního stupně o spotřebitelské smlouvy. Pokud se jedná o zaplacení ceny za odebranou elektřinu, odebraný plyn a smluvních pokut za pozdní platby dospěl soud na základě výše uvedeného skutkového stavu k závěru, že žaloba je v této části důvodná. Pokud se jedná o zaplacení smluvních pokut za předčasné ukončení smluv v celkové výši 16 800 Kč, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že smluvní pokuta pro případ, kdy zákazník svým jednáním způsobí nemožnost dodávat mu nasmlouvané množství elektřiny, představuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (žalované) ve smyslu § 1813 o.z., neboť zatímco nedodržení povinností ze strany žalobkyně smluvní pokutou utvrzováno není, tak porušení platebních povinností žalované je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť smluvní pokutou ve výši 100 Kč a poté při opakovaném porušení platebních povinností společně s ukončením dodávky smluvní pokutou ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. K tomu soud prvního stupně odkázal na obdobné věci stejné žalobkyně vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019, 27 Co 99/2019 nebo 22 Co 251/2019. Jen menšímu úspěchu žalobkyně pak odpovídá i výrok o nákladech řízení.

2. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud prvního stupně k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s § 1813 o.z. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, měl tento nárok žalobkyně posoudit jako škodový, což bylo v žalobě také tvrzeno s tím, že ujednání o smluvní pokutě náhradu škody nahrazuje. Soud prvního stupně měl také nařídit jednání a žalobkyni o svém názoru poučit, jinak jde o rozhodnutí překvapivé. Z toho také žalobkyně dovozovala možnost uplatnění nových tvrzení a nových důkazních návrhů, které označila. Žalobkyně dále zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalované kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny (plynu) a tato ujednání mají mezi sebou přímou spojitost. Zdůraznila rozdíl mezi ceníky [anonymizováno] a [anonymizováno] a dále skutečnost, že cena silové elektřiny v průběhu smlouvy vzrostla, zatímco fixovaná cena se snižovala. Poukázala na specifickou povahu právních vztahů při dodávkách elektrické energie, včetně povinnosti žalobkyně zachovávat v soustavě dostatečné, ale limitované napětí, včetně zajištění potřebného množství elektřiny a distribuční kapacity dlouho předem, než je dodána zákazníkům. Smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou tuto povinnost obchodníkům s elektřinou ulehčují. Obchodník může (musí) zajistit kapacitu v předstihu po celou sjednanou dobu trvání smlouvy a vznikají mu náklady na zajištění proti pohybu cen energií a proti pohybu směnného kurzu. Pokud však není smlouva uzavřená na dobu určitou ze strany zákazníka dodržena, vzniká tím obchodníkovi s elektřinou škoda. Jsou-li velkoobchodní ceny v té době nižší, prodá přebytek se ztrátou. Žalobkyni vznikají i jednorázové náklady spojené s odměnou za zprostředkování při obstarání nových zákazníků (nejde však o tzv. energetické šmejdy), jakož i další akviziční a retenční náklady, za volbu produktu [anonymizováno] jsou např. poskytovány zákazníkům bonusy„ až 1 500 Kč“ Žalobkyni vzniká škoda i v podobě ušlého zisku, zvyšují se jí administrativní náklady a náklady na provoz a vývoj IT systémů. V tomto směru má sjednaná smluvní pokuta funkci kompenzační, neboť alespoň částečně nahrazuje takto vzniklou škodu. Tu nelze odmítnout jen jednoduchým zjištěním, že v uzavřené smlouvě nebyl sjednán požadavek na minimální odběr, neboť i při nulovém odběru zůstává povinnost zákazníkovi hradit tzv. stálé měsíční platby, a to právě za rezervovanou kapacitu. Pokud soud prvního stupně žalobkyni vytýkal, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, je třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s elektřinou neplynou pouze z uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, veřejnoprávní kontrolou a případnými sankcemi. Žalobkyně má dále za to, že pokud by soud shledal v právech nebo povinnostech smluvních stran nerovnováhu, nebyla by tato nerovnováha významná. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč, resp. 200 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným.

4. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

5. V první řadě, přestože je rozsudek soudu prvního stupně stručný, neobstojí námitka jeho nepřezkoumatelnosti. Nepřezkoumatelnost rozsudku může být dána tím, že není srozumitelné, jak soud prvního stupně vlastně rozhodl, nebo nejsou srozumitelné, popř. zcela chybějí, důvody takového rozhodnutí (proč tak rozhodl, po skutkové či právní stránce), popř. rozhodnutí trpí více uvedenými vadami. Skutečnost, že žalovaný nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně (považuje ho za nedostatečný a chybný) a nesouhlasí ani s právním posouzením věci, a proto považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně případně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodněnínebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. R 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, popř. sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). O dostatečném odůvodněníze strany soudu prvního stupně svědčí mimo jiné obsáhlá formulace odvolacích námitek žalované.

6. Dále je třeba uvést, že se žalobkyně mýlí, pokud má zato, že případný závěr soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě není důvodem k zamítnutí žaloby v této části, ale je důvodem pro posouzení téhož peněžitého nároku z titulu náhrady škody. V takovém případě totiž není dána totožnost skutku, nejde o jednu žalobu, ale o dvě rozdílné žaloby se zcela odlišným vylíčením rozhodných skutečností (viz též § 95 o.s.ř.). Není také pravdou, že nárok byl uplatněn (též, neurčitě) jako náhrada škody. Žalobkyně jasně v žalobě požadovala sjednanou smluvní pokutu za vymezené období, žádnou náhradu škody. Nebyl tedy ani žádný důvod odstraňovat vady žaloby. Skutečnost, že smluvní pokuta ze své podstaty představuje paušalizovanou náhradu škody či v daném případě měla„ zahrnovat též případnou náhradu škody,“ na tom nic nemění. Soud prvního stupně se tedy zcela správně s tímto„ možným“ právním posouzením nevypořádal, protože není správné a nebylo třeba se s ním za uvedených okolností vypořádávat, a to ani v rovině poučovací povinnosti podle § 118a 1, 2, nebo 3 o.s.ř., neboť nárok nebyl uplatněn.

7. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda je třeba dokazování doplnit za podmínek uvedených v § 213 odst. 4 a 5 o.s.ř., neboť skutkový stav věci je (může být) jiný, než jak byl soudem prvního stupně vzat za zjištěný, a to na základě argumentace žalobkyně o kompenzaci ujednání o sporné smluvní pokutě sníženou cenou elektřiny, tedy zda jde o tvrzení, ke kterému lze v odvolacím řízení přihlížet, i když je objektivně nové, když před soudem prvního stupně nebylo uplatněno a ani jinak nevyšlo (podle obsahu spisu) najevo. Toto tvrzení představuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) o.s.ř. spočívající v tom, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, ale uplatněny být mohou, protože jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a o.s.ř. (§ 205a písm. d) o.s.ř.).

8. V napadeném rozsudku soud prvního stupně část nároku žalobkyně (v rozsahu smluvní pokuty ve výši 400 Kč měsíčně, resp. 200 Kč měsíčně) zamítl s odkazem na nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě (zneužívající charakter této klauzule), aniž by dal žalobkyni možnost se k tomuto závěru vyjádřit (skutkově či právně argumentovat), ať již písemně (na výzvu) či ústně (při nařízeném jednání). V daném případě byl totiž rozsudek soudu prvního stupně vydán podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání i bez jakékoli výzvy a poučení ze strany soudu prvního stupně ve vztahu ke sporné smluvní pokutě, navíc za situace, kdy v předcházející části řízení soud prvního stupně rozhodl (plně vyhovujícím) elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen (jen) pro jeho nedoručitelnost žalované. Takový postup soudu prvního stupně je vůči žalobkyni nepřípustně překvapivý (nepředvídatelný). V tomto směru lze odkázat na závěry Soudního dvora EU v rozsudku sp. z. C -472/11 Banif Plus Bank nebo na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 530/2012. Povinnost poučení o jiném právním názoru (odvolacího) soudu opakovaně aproboval v podobné situaci i Ústavní soud (viz nález sp. zn. I. ÚS 909/17 a další), není tedy důvod, proč by tyto závěry nebyly aplikovány již na poučení soudem prvního stupně. Za této situace nemohou nastat účinky koncentrace řízení upravené v § 118b o.s.ř. ani v § 119a o.s.ř. (viz § 205a o.s.ř.). Proto odvolací soud dokazování opakoval a k otázce přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě, včetně její kompenzace sníženou cenou elektřiny, dokazování též doplnil.

9. Smlouva o dodávkách elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii [obchodní označení], s možnou Prolongací (na dalších 24 měsíců). Byla sjednána produktová řada„ elektřina [anonymizováno]“, distribuční sazba„ [anonymizováno]“, [anonymizováno]. Plánovaná spotřeba činila 1 MWh ve vysokém tarifu ročně, záloha 1 200 Kč měsíčně. V případě prolongace ale již byla sjednána řada„ [anonymizována dvě slova]“ nikoli„ [anonymizováno]“ přičemž tato produktová řada se podle vyjádření žalobkyně v jiném řízení nachází„ někde mezi“ ceníky [anonymizováno] a [anonymizováno].

10. Ujednání o předmětné smluvní pokutě bylo v dané konkrétní smlouvě realizováno takto:„ V případě, že zákazník učiní bez souhlasu žalobkyně jakýkoliv právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen, a/nebo doručen žalobkyni, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou, a/nebo dodávky od žalobkyně (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení smlouvy dohodou) a/nebo zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé žalobkyni neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii [obchodní označení] a 2 000 Kč pro kategorii [obchodní označení], a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně až do konce trvání smlouvy (včetně případné prolongace). V případě zákazníka s distribuční sazbou [anonymizováno] nebo [anonymizováno] dle ceníku se částky smluvních pokut uvedené v předchozí větě snižují o polovinu.“ Dále strany sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalované smluvní pokutu 100 Kč.

11. Žalobkyně v odvolacím řízení předložila ceníky produktové řady elektřina [anonymizováno] pro domácnosti, s nímž je spojena smlouva uzavíraná na dobu určitou 30 měsíců, v níž se smluvní vztah dělí na 3 období v délce 10 měsíců s různými neměnnými cenami za dodávku elektřiny. Z ceníku dále vyplývá, že ostatní regulované součásti ceny elektřiny je jsou shodné pro všechny sazby, shodný je i stálý měsíční plat.

12. Dále žalobkyně předložila ceníky elektřiny produktové v řadě [anonymizováno] pro domácnosti, který je určen podle obsahu ceníku pro zákazníky„ se smlouvami na dobu neurčitou nebo určitou dobu v jejich dalším období trvání smlouvy (pokud je stanovena smluvním ujednáním cena produktu [anonymizováno]) a pro zákazníky, u nichž bezprostředně před účinností změny dodavatele ve prospěch žalobkyně (bez ohledu na jimi sjednaný produkt) probíhal odběr po dobu kratší než 10 pracovních bez přiřazení smluvního subjektu zúčtování. Rozdíly v neregulovaných cenách různých ceníků nejsou zásadní.

13. Obdobné skutkové závěry se podávají ze smlouvy a ceníků pro dodávku plynu. Byla sjednána produktová řada [anonymizováno] s plánovanou spotřebou 1069 kWh/rok, záloha 400 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců (ceník na 3 období v délce 12 měsíců s různými neměnnými cenami), s automatickým prodloužením o 12 měsíců s ceníkem [anonymizována dvě slova] (nikoli [anonymizováno]). Smluvní pokuty byly sjednány shodné s tím, že na polovinu se snižuje pokuta 400 Kč měsíčně u zákazníků zařazených do nejnižšího pásma odběru podle ceníku, což je právě případ žalované. Proto také žalobkyně požadovala žalobou pouze 200 Kč měsíčně. Také zde existuje ceník [anonymizováno] určený pro shora uvedené zákazníky a ani zde nejsou rozdíly v neregulovaných cenách různých ceníků zásadní.

14. Jinak soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě v zásadě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Proto odvolací soud dále na odůvodněnísoudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

15. Lze tedy uzavřít, že tvrzená sleva z ceny není nijak zásadní, řada [anonymizováno] je navíc omezena jen na sjednané období, poté následuje (i podle tvrzení žalobkyně méně výhodná) řada [anonymizováno], resp. [anonymizována dvě slova], smluvní pokuty však zůstávají stejné. Nelze tedy dospět k jinému závěru než že smluvní pokuta 400 Kč (resp. 200 Kč) měsíčně pro domácnost ve skutečnosti se sníženou cenou elektřiny přímo nesouvisí a není jí ani přiměřená.

16. Dále je třeba uvést, že sporná smluvní pokuta v celkové výši 10 400 Kč za 26 měsíců po 400 Kč (za elektřinu) a v celkové výši 6 400 Kč za 32 měsíců po 200 Kč (za plyn) nebyla účtována za (opakované) opožděné placení (vedle dalších smluvních pokut 100 Kč přiznaných již soudem prvního stupně), ale za„ předčasné ukončení smlouvy.“ 17. Z dalších listinných důkazů odvolací soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění. Skutečnost, že žalobkyní vybraní dodavatelé stejných produktů (ať již jde podle hodnocení žalobkyně o tzv. energetické šmejdy nebo ne) také podle předložených vzorů smluv rozlišují (uzavírají se svými zákazníky) smlouvy na dobu určitou a neurčitou, tedy že mají různé ceníky a účtují i různé (obdobné, popř. i vyšší) smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, není významná. Tím spíš to platí pro předložené články internetových médií, v nichž jsou spotřebitelé ostatně před uvedenou praktikou účtování smluvních pokut u některých dodavatelů energií vesměs varováni.

18. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen„ energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), neboť smlouvy byly uzavřeny za jeho účinnosti.

19. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona. Totéž platí podle § 72 odst. 2 energetického zákona pro smlouvu o dodávce plynu.

20. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. Totéž platí pro plyn podle § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona.

21. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Obdobná úprava opět platí podle § 72 odst. 1 písm. c), odst. 2 energetického zákona pro smlouvu o dodávce plynu.

22. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

23. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

25. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 o.z.). Jde o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží. Soud musí uvedené ustanovení aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), není tedy třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala, jak žalobkyně tvrdí. Soud prvního stupně tedy postupoval správně a ani nová skutková zjištění odvolacího soudu na tom nic nezměnila.

26. Argument žalobkyně, že uvedené ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), není přiléhavý už proto, že uvedená„ úspora“ měla být podle smlouvy a předložených ceníků o mnoho nižší než výše smluvní pokuty. Podstatné je však zejména něco jiného. Výše ceny elektřiny, včetně jakékoli (veřejné či neveřejné)„ slevy,“ je navíc v neregulované části odrazem smluvní volnosti a soutěže mezi jednotlivými dodavateli elektrické energie, neexistuje žádná„ standardní cena elektřiny“ (ani podle ceníku žalobkyně [příjmení]). Obecně tedy cena se smluvní pokutou přímo nesouvisí, je to jen výmluva ze strany žalobkyně. Žalobkyně ostatně neposkytuje cenu podle ceníku [anonymizováno] ani všem zákazníkům se smlouvou na dobu určitou, např. ji neposkytuje těm, kteří při prolongaci smlouvy přejdou na řadu [anonymizována dvě slova]. Totéž platí pro plyn a ceník [anonymizováno] následovaný ceníkem [anonymizována dvě slova]. Tvrzení žalobkyně, že si tímto způsobem zákazník zajistí výhodnou neměnnost ceny (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech nezvýší), je také zavádějící, neboť nemusí jít o žádnou ekonomickou výhodu, jde jen o spekulaci na pohyb ceny (cena se zákazníkovi a žalobkyni v závislosti na burzovních nákupech ani nesníží). Ve své pravé podstatě tak předmětná smluvní pokuta ve spojení s pevnou délkou smlouvy představuje snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko obchodníka s elektřinou (při nákupu a prodeji elektřiny) na konečného zákazníka - spotřebitele, což i sama doznala ve svém obsáhlém popisu situace dodavatele na trhu při nákupu a následném prodeji elektřiny a plynu. Svědčí o tom ostatně ochota žalobkyně zákazníkům za volbu takového produktu platit bonusy, jak sama uvedla.

27. Neobstojí ani tvrzení, že jde o kompenzaci za neuskutečnění plánované dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta je vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda,“ která má být pokutou (paušálně) kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalované nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr). Paušální měsíční plat, který se k této otázce vztahuje, je podle předložených ceníků také významně nižší než smluvní pokuta, navíc je často shodný u smluv na dobu určitou i na dobu neurčitou, resp. v různých předložených produktových řadách a dané distribuční sazbě. Sama žalobkyně navíc doznává, že musí zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu před tím, než má být zákazníkům dodána, reálně tedy mnohem dříve, než je smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko jejího podnikání. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téže elektřiny jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout. Škoda nemusí vzniknout ani při jiném způsobu prodeje přebytečné elektřiny, jak žalobkyně tvrdí. Vše totiž závisí na pohybu cen na trhu. Prodejní velkoobchodní cena nemusí být nutně nižší, jak žalobkyně tvrdí, může být samozřejmě i stejná nebo vyšší. To opět platí i pro dodávky plynu.

28. Nelze také přehlédnout, že uvedenou argumentací by byly dotčeny všechny smlouvy uzavírané na dobu neurčitou, kde zákon (přesto) výslovně omezuje výpovědní dobu na maximálně 3 měsíce.

29. Jinými slovy, uvedená smluvní pokuta představuje ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou 30 měsíců, resp. 36 měsíců (bez sjednané možnosti výpovědi) a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný„ spotřebitelský zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu spotřebiteli právo bezplatné volby dodavatele elektřiny či plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy a konstrukcí smluvní pokuty. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde jen po dobu 30, resp. 36 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu - viz též omezení na maximálně 36 měsíců nově stanovené v § 11d nebo omezení v § 11e energetického zákona s účinností od 1.1.2022). Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet, jak shora uvedeno.

30. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalované. Případná nepoctivost žalované (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ustanovení § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Uvedené postupy žalobkyně nelze ospravedlnit ani tím, že tak postupují i jiní dodavatelé, jejichž nároky (smluvní pokuty) jsou mnohdy ještě vyšší. Podle názoru odvolacího soudu nelze riziko podnikání v energetice přenášet uvedeným způsobem na spotřebitele. To platí i pro argumenty žalobkyně spojené s placením odměn za zprostředkování nových zákazníků, jakož i s placením dalších akvizičních a retenčních nákladů, s vyplácením„ bonusů“ zákazníkům, zvýšených administrativních nákladů, nákladů na provoz a vývoj IT systémů apod. Odvolací soud nijak nezpochybňuje, že takové náklady existují a že podnikání v energetice není snadné a nese s sebou rizika, že se zisk nedostaví.

31. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených nejen pod sp. zn. 103 Co 16/2018, sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019 a 22 Co 251/2019, jak uvedl soud prvního stupně, ale v řadě dalších rozhodnutí. Jde o sjednocenou praxi odvolacích senátů Krajského soudu v Praze a není důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.), a to ani na základě shora uvedených (nových či jen prohloubených) argumentů žalobkyně a ani na základě jí (účelově) vybraných rozhodnutí jiných odvolacích soudů, jejichž závěry jsou pro žalobkyni příznivější. V konečném důsledku je ke sjednocování rozhodovací činnosti zákonem povolán jen Nejvyšší soud, popř. Ústavní soud.

32. Opačné závěry nelze pro danou věc dovozovat ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019. Nelze přehlédnout, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, byť bylo vydáno v obdobné věci, na toto řízení nedopadá už proto, že v něm šlo o věc mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, zatímco zde žalovaná vystupuje v pozici spotřebitele. Nejvyšší soud se také výslovně zabýval jen samotnou konstrukcí smluvní pokuty, otázka ochrany spotřebitele nebyla vůbec posuzována.

33. Pro úplnost lze ještě uvést, že žalobkyně v řadě předchozích sporů podobného typu argumentovala srovnatelným postavením a praktikami dodavatelů služeb elektronických komunikací (telefonních operátorů). Tuto argumentaci nyní opustila, patrně proto, že podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění od 1.4.2020 v případě předčasného ukončení smlouvy se spotřebitelem smí být„ úhrada“ (smluvní pokuta) operátorem požadována pouze, pokud smlouva skončí do tří měsíců od uzavření, a nesmí být„ vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy“ nebo„ jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy.“ Uvedená právní úprava se na danou věc samozřejmě nevztahuje, je však určitým vodítkem pro posouzení, jak zákonodárce u smluv na dobu určitou na limity smluvních pokut („ zámků“) u spotřebitelů nahlíží. Totéž platí i pro jiné změny směřující k ochraně spotřebitele proti jiným nekalým praktikám na trhu s elektřinou a plynem podle energetického zákona ve znění od 1.1.2022.

34. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku III., který rovněž shledal věcně správným, neboť žalobkyně v řízení uspěla jen v menší části, zatímco převážně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla ani v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno) a žalované v odvolacím řízení také žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.

Poučení