28 A 12/2015 - 35

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: D. B., nar. X, bytem X, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2015, čj. 33064-2/2015-900000-304.3, sp. zn. 36462/2014-550000-12, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2015, čj. 33064-2/2015-900000-304.3, sp. zn. 36462/2014-550000-12, a rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 1. 6. 2015, čj. 3852-14/2015-550000-12, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 11.228,-Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Topola.

Odůvodnění

Napadeným rozhodnutím žalovaný nevyhověl odvolání žalobce podanému proti rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále také jen "celní úřad“ nebo „správní orgán prvého stupně“) ze dne 1. 6. 2015 (v rozhodnutí žalovaného je uvedeno nesprávné datum 7. května 2015), čj. 3852-14/2015-550000-12, přičemž částečně změnil formulaci výroku rozhodnutí celního úřadu. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce ze dne 27. dubna 2015. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že celní úřad zastavil řízení ve věci podání žalobce ze dne 27. dubna 2015 označeného jako odvolání do rozhodnutí 36462/2014-550000-12. Na toto podání celní úřad nahlédl jako na žádost, která je právně zjevně nepřípustná, neboť odvolat se lze jen do rozhodnutí, a ve spise založená písemnost pod čj. 36462/2014-550000-12 takovou není. K průběhu řízení žalovaný uvedl, že není pravdou, že by uvedené odvolání ze dne 27. dubna 2015, jak nyní žalobce upřesňuje, směřovalo do písemnosti – rozhodnutí celního úřadu čj. 3852-12/2015-550000-12. Ze spisu vyplývá, že jako 36462/2014-550000-12 je označeno postoupení věci od Celního úřadu pro Olomoucký kraj čj. 32374-4/2014-580000-12, kterým byl předán spisový materiál k dalšímu řízení Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj. S uvedenou písemností se dle přípisu ze dne 7. ledna 2015, čj. 195-3/2015-550000-12, žalobce seznámil. Dle žalovaného se zcela zjevně nejednalo o písemnost, do které zákon obecně odvolání připouští a nejedná se o úkon vůči účastníkovi řízení, proto se v postavení odvolacího orgánu vůbec neocitl. Tak, jak bylo odvolání podáno, se jednalo o podání (odvolání), jehož nepřípustnost je zjevná, aniž by bylo třeba se seznamovat s jeho obsahem. V takovém případě byl proto namístě postup podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný dále uvedl, že odvolání směřovalo proti písemnosti, kterou žalobce označil číselně jako 36462/2014-550000-12, proto se celní úřad neměl důvod domnívat, že se o označení konkrétní písemnosti nejedná. Z úřední činnosti je žalovanému známo, že zástupce žalobce nezastupuje ojediněle, v řízeních byl vícekrát poučován a jde tak o osobu po procesní stránce správního řízení znalou. V projednávané věci proto nebyl důvod se domnívat, že zástupce žalobce neoznačil nebo nevěděl, že má označit konkrétní písemnost. Správní orgán nemůže za odvolatele (v tomto případě za žalobce) domýšlet, ke které písemnosti, resp. konkrétnímu rozhodnutí z mnoha ve spise obsažených, podání směřuje. Pokud to z podání zřejmé není, pokud by se např. žalobce „odvolával do spisové značky“, jak nyní upřesňuje, musel by být vyzván podle § 37 odst. 3 správního řádu, aby označil, vůči které konkrétní písemnosti v této spisové značce podání směřuje. Dle celního úřadu a žalovaného lze za určitých okolností (zejména je-li možné důvodně předpokládat, že odvolatel skutečně nehodlá odvolací námitky doplnit), považovat postup dle § 37 odst. 3 správního řádu z hlediska procesní ekonomie za nadbytečný. V projednávané věci lze skutečně předpokládat, že by odvolací námitky nebyly doplněny, neboť zástupce žalobce zastupuje u celního úřadu více přestupců a odvolání podává zcela obvykle a pravidelně. Rutinně je celním úřadem vyzýván k doplnění odvolacích námitek, na výzvu však nereaguje (např. výzvy 7914-13/2014- 550000-12, 24782-7/2014-550000-12, 1137/2015-550000-12, 32756-8/2014-550000- 12, 33172-8/2014-550000-12). Jelikož se v projednávané věci blížil datum prekluze, neměl celní úřad pochybnost o tom, že podání blanketního odvolání slouží výhradně k protahování řízení a dosažení prekluze. Tvrzení žalobce, že měl na mysli jinou konkrétní písemnost než tu, jejíž číselné označení uvedl, proto žalovaný označil za účelové. K absenci výzvy k odstranění vad podání žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 16 Ca 10/2008-50 a rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 155/2014-36 (všechny zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). K postupu zástupce žalobce, který žalovaný označil za účelový, závěrem dodal, že v ustáleném doktrinálním pojetí institutu zastupování zvoleným zástupcem je smyslem zvolení zástupce zlepšení pozice zmocnitele při ochraně jeho práv ve správním řízení a dosažení spravedlivého výsledku, nikoliv maření jeho průběhu, smyslu a výsledku. Takové jednání naopak náš právní řád zakazuje a jako takovému mu nenáleží ochrana. Pokud zástupce žalobce záměrně neoznačil konkrétní písemnost, ale jen spisovou značku., snaží se nedovoleným způsobem obejít účel, duch a smysl zákona tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. O celkovém přístupu zástupce žalobce svědčí nakonec i faktický nezájem na provedení důkazů (výslechů svědků), jichž se v předchozím řízení domohl. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí celního úřadu, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce označil tvrzení žalovaného o tom, že „jako 36462/2014-550000-12 je ve spise označeno postoupení věci od Celního úřadu pro Olomoucký kraj“ a tedy se „nejedná o písemnost, do které zákon obecně odvolání připouští“, za zavádějící a účelové. Namítl že, označení „36462/2014-550000-12“ není číslem jednacím jedné konkrétní písemnosti, ale je spisovou značkou řízení, např. v odvoláním napadeném rozhodnutí je explicitně uvedeno: „Spisová značka: 36462/2014-550000-12“, shodně tak je uvedeno též na jiných písemnostech (např. předvolání k ústnímu jednání ze dne 12. 2. 2015 a prakticky na každé písemnosti vyhotovené správním orgánem). Dle žalobce je i z jeho odvolání zřejmé, že toto označení je spisovou značkou, kdy v odvolání konstatoval, že „v nadepsané věci bylo shora označeným správním orgánem vydáno rozhodnutí“. Za otázku k posouzení proto označil právní otázku, zda v případě vydání rozhodnutí správním orgánem postačí odvolateli v odvolání uvést, že se odvolává do vydaného rozhodnutí, a své odvolání nadepíše spisovou značkou řízení. Pokud by to postačilo, je rozhodnutí žalovaného nezákonné. Jako druhou spornou otázkou označil žalobce otázku, zda v případě, že označení odvolání spisovou značkou řízení není dostatečné, vzniká správnímu orgánu povinnost postupovat dle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat podatele k odstranění vady podání. Za chybnou označil úvahu žalovaného o tom, že povinnost vyzvat podatele k odstranění vady podání je sice „nutná“, avšak nikoliv v případě, že je účastník řízení zastoupen osobou, která je ve svém oboru natolik profesionálem, že se ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu při zastupování účastníka jeho osobou neuplatní. Žalobce zdůraznil, že zákon neomezuje působnost § 37 odst. 3 správního řádu jen na nezastoupené účastníky nebo právní laiky a s poukazem na některá rozhodnutí celních úřadů připomněl, že dle ustálené praxe správních orgánů, tj. i celních úřadů, postačí v odvolání vždy uvést spisovou značku řízení. Žalobce sám považuje vymezení rozhodnutí spisovou značkou řízení, ve kterém bylo vydáno, za zcela dostatečné, v opačném případě však bylo povinností celního úřadu vyzvat žalobce k doplnění podání – odstranění jeho vad – postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu. V poslední žalobní námitce žalobce označil rozhodnutí za nezákonné i z důvodu jeho rozporu se spisy. Žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, kterým bylo zastaveno řízení, z důvodu, že nebylo zřejmé, do jakého rozhodnutí směřuje žalobcem podané odvolání. Rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci doručením, tj. 22. 8. 2015. Tímto dnem též bylo ukončeno řízení (o přestupku). Žalobce přitom v odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne 13. 6. 2015 odstranil údajné „vady“ svého podání odvolání směřujícího do meritorního rozhodnutí, kdy v podání ze dne 13. 6. 2015 uvedl: „Dále vnímám napadené usnesení jako výzvu k odstranění vady podání dle § 37 odst. 3 správního řádu, a tedy doplňuji, že odvolání směřovalo do rozhodnutí čj. 3852-12/2015-550000-12, ze dne 1. 4. 2015.“ Z toho dle žalobce vyplývá, že před právní mocí konečného rozhodnutí ve věci (žalobou napadeného rozhodnutí) byla vada řízení odstraněna. V analogii se soudním řádem správním je pak nutno na zhojení vady provedené před právní mocí rozhodnutí, kterým je řízení ukončeno, hledět jako na dostatečné. Žalovaný byl povinen při rozhodování reflektovat skutkový a právní stav, který existoval v době vydání jeho rozhodnutí. V době jeho rozhodnutí bylo postaveno najisto, že odvolání žalobce ze dne 27. 4. 2015 (údajně vadné podání) směřovalo do rozhodnutí čj. 3852-12/2015-550000-12, ze dne 1. 4. 2015. Žalobce závěrem shrnul, že správní orgán měl na odvolání ze dne 27. 4. 2015 hledět jako na řádné a bezvadné odvolání, neboť dostatečně spisovou značkou označovalo rozhodnutí, do kterého směřovalo, a pokud měl žalovaný pochybnosti, byl povinen žalobce vyzvat k odstranění vady podání postupem dle § 37 odst. 4 správního řádu. Zároveň žalovaný vydal rozhodnutí, které nereflektovalo skutkový a právní stav ke dni jeho vydání, neboť údajná vada podání byla odstraněna, což žalovanému bylo známo, a to před právní moci vydání žalobou napadeného rozhodnutí, jako konečného rozhodnutí ve věci. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je popsán skutečný průběh řízení i to, čeho, kdy a jakou formou se v řízení žalobce, resp. jeho zástupce, domáhal. Dodal, že v odůvodnění žalovaného rozhodnutí rovněž vysvětlil, proč přisvědčuje postupu celního úřadu ve vztahu k ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující pro posouzení věci relevantní skutečnosti. Po postoupení dokumentace k zjištěnému přestupku Celním úřadem pro Olomoucký kraj Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj (s přípisem ze dne 18. 6. 2014, zn. 32374/2014-580000-63), vydal celní úřad dne 3. 11. 2014 příkaz čj. 36462-2/2014-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku, kterého se měl dne 15. 6. 2014 dopustit tím, že nesplnil povinnost danou ustanovením § 21e odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a to proto, že užil tam specifikovanou zpoplatněnou komunikaci, aniž by uhradil časový poplatek. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odpor a po dalším řízení provedeném celním úřadem bylo dne 29. 12. 2014 vydáno rozhodnutí čj. 36462- 8/2014-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, kterým celní úřad rozhodl o vině žalobce obdobně jako již v předtím zrušeném příkazu. Proti rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého zástupce odvolání (nedatováno), které došlo celnímu úřadu dne 15. 1. 2015. V něm uvedl: „podávám odvolání do výrokové části rozhodnutí správního orgánu, a to v plném rozsahu“, pokud jde o identifikaci napadeného rozhodnutí, uvedl pouze „36462/2014-550000-12“. Dne 16. 1. 2015 vydal celní úřad výzvu k doplnění podání, v němž uvedl, že dne 15. 1. 2015 obdržel odvolání ve věci spisové značky 36462/2014-550000-12, které posoudil jako odvolání proti rozhodnutí čj. 36462-8/2014-550000-12 ze dne 29. 12. 2014, a po žalobci požadoval doplnění náležitostí odvolání ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu. Žalobce doplnil odvolání podáním ze dne 23. 1. 2015. Následně vydal celní úřad dne 27. 1. 2015 rozhodnutí čj. 3852-4/2015-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, kterým rozhodl, že ruší předchozí rozhodnutí ze dne 29. 12. 2014, čj. 36462-8/2014-550000-12, a v řízení ve věci pokračuje, a to z důvodu uznání odvolací námitky o nedostatku důkazů. Po doplnění řízení vydal celní úřad dne 1. 4. 2015 rozhodnutí čj. 3852-12/2015- 550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, kterým opětovně rozhodl o vině a uložení sankce žalobci za předmětný přestupek. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 27. 4. 2015, v němž uvedl, že v nadepsané věci (věc označil jako „36462/2014- 550000-12“) bylo správním orgánem vydáno rozhodnutí, že se proti vydanému rozhodnutí odvolává, a to v celém rozsahu. Následně žalovaný jako odvolací orgán, kterému byla věc postoupena celním úřadem, vrátil věc celnímu úřadu k rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že k vyřízení není příslušný, když se dle jeho názoru jednalo o nepřípustné podání (odvolání). Celní úřad proto následně dne 1. 6. 2015 vydal rozhodnutí čj. 3852-14/2015-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, kterým zastavil řízení o „žádosti podané dne 27. 4. 2015“. Odvolání proti posledně zmíněnému rozhodnutí celního úřadu pak žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím, přičemž současně pouze částečně změnil (dle svých slov „zpřesnil“) výrok rozhodnutí celního úřadu. V projednávaném případě učinil žalobce sporným výklad, resp. aplikaci, ustanovení správního řádu vztahujících se k náležitostem odvolání a k povinnosti správního orgánu vyzvat odvolatele k odstranění vad podání. Podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. Tedy každé podání, které má být posouzeno jako odvolání (správní orgán je přitom dle § 37 odst. 1 správního řádu povinen posuzovat podání podle skutečného obsahu), musí vedle základních náležitostí každého podání stanovených v § 37 odst. 2 správního řádu obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody). Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno dovodit, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, čj. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS). V nyní projednávané věci obsahovalo odvolání žalobce ze dne 27. 4. 2015 označení věci „36462/2014-550000-12“ a následující text: „V nadepsané věci bylo shora označeným správním orgánem vydáno rozhodnutí. Proti vydanému rozhodnutí se odvolávám, a to v celém rozsahu jeho výroku; navrhuji, aby nadřízený správní orgán napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil“. Dále bylo v odvolání uvedeno, že podání bude doplněno ve lhůtě 5 dnů. Žalovaný argumentoval, že jako 36462/2014- 550000-12 je označeno postoupení věci od Celního úřadu pro Olomoucký kraj čj. 32374-4/2014-580000-12, proto že se nejednalo o písemnost, do které zákon připouští odvolání, a proto byl namístě postup podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, přičemž se celní úřad neměl důvod domnívat, že se o označení konkrétní písemnosti nejedná. Krajský soud s tímto stanoviskem žalovaného souhlasit nemůže. Specifikace rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje, je jednou ze základních náležitostí odvolání dle shora citovaného § 82 odst. 2 správního řádu. Jestliže je správnímu orgánu doručeno odvolání, z něhož by vyplývaly pochybnosti o tom, do kterého rozhodnutí směřuje, je správní orgán povinen vyzvat odvolatele k odstranění této vady podání za použití § 37 odst. 3 správního řádu. Jak je uvedeno již shora, v průběhu správního řízení vydal celní úřad několik rozhodnutí, která označoval jak číslem jednacím, tak spisovou značkou, konkrétně příkaz ze dne 3. 11. 2014, čj. 36462-2/2014-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, rozhodnutí ze dne 29. 12. 2014, čj. 36462-8/2014-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, rozhodnutí ze dne 27. 1. 2015, čj. 3852-4/2015-550000-12, sp. zn. 36462/2014- 550000-12, rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, čj. 3852-12/2015-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, rozhodnutí ze dne 1. 6. 2015, čj. 3852-14/2015-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12. Z uvedeného je zřejmé, že číselné označení „36462/2014-550000-12“ je spisová značka případu, která je (kromě čísla jednacího) rovněž uváděna a na každém rozhodnutí vydaném v této věci. Jestliže tedy žalobce v podání (nazvaném odvolání) ze dne 27. 4. 2015 uvedl, že podává odvolání proti rozhodnutí ve věci, které v záhlaví tohoto svého podání číselně označil pouze jako „36462/2014-550000-12“, pak zjevně nerozlišil, zda uvedl spisovou značku případu nebo číslo jednací. Celní úřad proto nemohl automaticky bez dalšího označit podání žalobce jako odvolání do písemnosti, která nese takové číselné označení pouze jako číslo jednací, když jiné (další) písemnosti nesou stejné označení jako spisovou značku. Nelze proto přisvědčit názoru, že se celní úřad neměl důvod domnívat, že se nejedná o označení konkrétní písemnosti. Není-li pak možno ani z textu odvolání jednoznačně dovodit, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí vedenému pod specifikovanou spisovou značkou odvolání směřuje, pak je správní orgán povinen vyzvat odvolatele (v tomto případě žalobce, resp. jeho zástupce) k odstranění takové vady podání, resp. doplnění chybějící náležitosti, dle § 37 odst. 3 správního řádu. Nutno poznamenat, že v tomto směru navíc celní orgány postupovaly v rámci tohoto jednoho řízení rozporně, neboť již proti rozhodnutí, které předcházelo rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 1. 6. 2015, tj. proti rozhodnutí ze dne 29. 12. 2014, čj. 36462-8/2014-550000-12, sp. zn. 36462/2014-550000-12, podal žalobce odvolání, v němž k identifikaci napadeného rozhodnutí uvedl rovněž pouze „36462/2014-550000-12“. Ve vztahu k tomuto podání však celní úřad vydal dne 16. 1. 2015 výzvu k doplnění, v níž uvedl, že obdržel odvolání „ve věci spisové značky 36462/2014-550000-12, které posoudil jako odvolání proti rozhodnutí čj. 36462-8/2014-550000-12 ze dne 29. 12. 2014“, a po žalobci požadoval doplnění náležitostí odvolání ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu. V téměř identické situaci tedy ani během jednoho řízení tak nepostupoval celní úřad stejně, když v prvním případě považoval žalobcem jako odvolatelem použité číselné označení věci za spisovou značku, v druhém (pozdějším) případě (nutno poznamenat, že veden názorem odvolacího orgánu) považoval stejné označení za číslo konkrétní písemnosti o postoupení věci při zahájení řízení. Neobstojí ani názor celního úřadu a žalovaného, že by v daném případě byl postup dle § 37 odst. 3 správního řádu z hlediska procesní ekonomie nadbytečný vzhledem k tomu, že zástupce žalobce zastupuje u celního úřadu řadu přestupců a je rutinně vyzýván k doplnění odvolání, přičemž na výzvy nereaguje. I krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že zástupce žalobce je osobou, která často zastupuje přestupce v přestupkových řízeních, a že některé jím používané metody byly již v rámci soudních řízení (i před Nejvyšším správním soudem) označeny za obstrukční jednání. Nicméně za shora popsané situace nelze v daném případě učinit takový paušální závěr, neboť právě v rámci tohoto správního řízení na výzvu celního úřadu ze dne 16. 1. 2015 k doplnění předchozího odvolání ze dne 15. 1. 2015 žalobce reagoval a odvolání doplnil podáním ze dne 23. 1. 2015. Krajský soud uzavírá, že v posuzovaném případě byl shora popsaný postup správních (celních) orgánů v rozporu s procesními pravidly, která jsou zakotvena v citovaných ustanoveních správního řádu, a vyplývají i z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Tuto vadu správního řízení, která bezpochyby mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci, není možné zhojit tím, že účastník byl ve správním řízení zastoupen zástupcem (ať už advokátem nebo jinou osobou znalou práva nebo jako v tomto případě osobou znalou správního procesu). Správní řád v tomto smyslu nerozlišuje postup správních orgánů za situace, kdy je podáno imperfektní podání účastníkem řízení samotným nebo prostřednictvím jeho zástupce. Obecně lze jistě souhlasit se žalovaným v tom, že osoba, která pravidelně zastupuje přestupce v přestupkových řízeních, je bezpochyby osobou znalou správního procesu a není nezbytné ji poskytovat odbornou pomoc ve věci odstranění nedostatků podání. Je ovšem třeba rozlišovat mezi obecnou poučovací povinností stanovenou v § 4 odst. 2 správního řádu, dle které „správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné“, a samotnou výzvou k odstranění vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný v této souvislosti poukázal mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, čj. 1 As 155/2014-36. V něm tento soud konstatoval, že „pokud se účastník správního řízení nechá zastupovat osobou, která vystupuje jako obecný zmocněnec v typově obdobných správních řízeních opakovaně, nemůže s úspěchem namítat, že z výzvy, aby doplnil, čeho se podaným blanketním odvoláním domáhá, a co navrhuje, nepochopil, že má doplnit odvolací důvody, a jaké dopady bude mít nesplnění této výzvy.“ Je zřejmé, že tento rozsudek na posuzovanou věc nedopadá, neboť v něm výzva k odstranění vad podání vydána byla a šlo o posouzení otázky absence poučení o tom, jaké následky může mít ignorování této výzvy. Rovněž z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 16 Ca 10/2008-50 vyvozuje žalovaný závěry, jež se nyní posuzovaného případu týkají jen rámcově. I v něm soud konstatoval, že zástupci odvolatele vzhledem k jeho předpokládaným odborným znalostem správní orgán nemusí poskytovat odbornou pomoc ve věci odstranění nedostatků podání, jak předpokládá § 37 odst. 3 správního řádu. Ve zmíněném rozsudku se však také jednalo o odlišnou situaci, neboť v tam podaném odvolání absentovalo uvedení rozsahu, v jakém je rozhodnutí odvoláním napadeno, přičemž však odvolací orgán na základě takového odvolání přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Lze dodat, že vzhledem k uvedenému závěru, se další námitky žalobce staly bezpředmětnými a krajský soud se jimi proto nezabýval. S ohledem na shora uvedené musel krajský soud zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalovanému v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem soudu v tomto rozsudku vysloveným (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Ze stejného důvodu zrušil krajský soud i rozhodnutí, které napadenému rozhodnutí předcházelo, (§ 78 odst. 3 s. ř. s.). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalobce, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 3.000,- Kč a náhradě nákladů právní služby poskytnuté advokátem, jehož odměna vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ten učinil ve věci dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu) po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu), k tomu má nárok na úhradu 2 režijních paušálů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce žalobce je registrován jako plátce DPH, proto byla odměna o hodnotu této daně povýšena (§ 14 advokátního tarifu). Krajský soud uložil vyčíslené náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce, neboť jde o advokáta (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení