28 A 4/2021– 39

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: M. V. zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 6, Pod Kaštany 245/10 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem Liberec, U Jezu 642/2a v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2021, čj. OD/1048/20–3/67.1/20237/Li, KULK 10197/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný částečně změnil k odvolání žalobce rozhodnutí Městského úřadu Turnov (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. OD/18/23537/PRS, čj. OD/20/27969/PRS. Uvedeným prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání 3 přestupků: 1. přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) pro porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona; 2. přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona; 3. přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4. zákon o silničním provozu pro porušení ustanovení § 4 písm. c) téhož zákona, a to ve všech případech z nedbalosti. Za to mu správní orgán I. stupně uložil pokutu ve výši 5.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že pokutu snížil na 3.000 Kč, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a v jeho průběhu zjištěné skutečnosti a uvedl, že žalobce se uvedených přestupků dopustil tím, že: 1) dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, u čp. 224 řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky , bez bezpečnostních pásů; 2) dne 2. 7. 2018, v 10:52 hodin, na pozemní komunikaci v obci Mírová pod Kozákovem – Chutnovka, u obecního úřadu (GPS 5035'11.327''N, 01512'59.898''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která je v daném úseku v obci omezena na 50 km/h. V místě, kde bylo prováděno měření nejvyšší dovolené rychlosti, byla vozidlu žalobce naměřena rychlost 75 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla s ohledem na možnou maximální kladnou nepřesnost měření naměřena skutečná rychlost 72 km/h. Tak překročil rychlost o 22 km/h. 3) dne 11. 9. 2018 v 10:45 hod., na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní (GPS 5035'30.210''N, 01507'46.770''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která byla v daném úseku v obci dopravní značkou z důvodu probíhající stavby omezena na 30 km/h. V místě, kde bylo prováděno měření nejvyšší dovolené rychlosti, byla jeho vozidlu naměřena rychlost 47 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla s ohledem na možnou maximální kladnou nepřesnost měření naměřena skutečná rychlost 44 km/h. Tak překročil rychlost o 14 km/h.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil provedenou změnu rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když snížil pokutu mírně nad spodní hranici zákonného rozmezí, které v souladu s ustanovením § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu pro nejpřísněji trestný přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. téhož zákona činí 2.500 Kč až 5.000 Kč. Důvodem snížení sankce bylo jednak nesprávné přihlédnutí správního orgánu I. stupně k povaze a závažnosti přestupku, což dle žalovaného s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 8. 2012, čj. 4 Ads 114/2011–105, nebo ze dne 19. 2. 2014, čj. 3 As 89/2013–33, není možné, neboť závažnost a nebezpečnost jednání je zákonným znakem přestupku a nelze k němu přihlížet jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující při ukládání trestu u přestupků s kvalifikovanou podstatou, ale pouze toliko u přestupku se skutkovou podstatou obecnou (nezahrnující požadovanou intenzitu). Dalším důvodem ke snížení výše pokuty bylo nesprávné přihlédnutí správního orgánu I. stupně k předchozím přestupkům žalobce v kartě řidiče, které spáchal před více než 10 lety (poslední je z roku 2010). Žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2011, čj. 8 As 82/2010–55, a ze dne 3. 5. 2013, čj. 60 A 1/2013–49, s tím, že v předmětné věci je třeba použít institutu zahlazení odsouzení, a proto skutečnost, že poslední přestupek byl žalobcem spáchán již před deseti lety, hodnotil žalovaný v jeho prospěch. V neprospěch žalobce naopak zohlednil skutečnost, že šlo o spáchání celkem tří přestupků.

4. Žalovaný se vyjádřil i k usnesením ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. OD/18/23537/PRS, čj. OD/20/27962/PRS, o zastavení řízení vedeného proti žalobci ve věci přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona, neboť spáchání skutků, o nichž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno. Daného přestupku se měl žalobce opakovaně dopustit tím, že dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, a dále dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin na pozemní komunikaci v obci Turnov, ul. Nádražní, řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky , a neměl u sebe řidičský průkaz. Žalovaný uvedl, že řízení bylo zastaveno co do skutků spočívajících v tom, že žalobce u sebe neměl řidičský průkaz, neboť takové skutky nebyly skutečně žalobci prokázány. Žalovaný se zabýval pojmem skutek a totožnost skutku a odkázal na rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2012, čj. 1 As 22/2012–55, usnesení Ústavního soudu ze dne17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, odbornou literaturu a v tomto směru shledal postup správního orgánu I. stupně zákonným.

5. Dále žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s ustanovením § 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a zjistil v řízení stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu a prokázal, že se žalobce dopustil předmětných přestupků. Správní orgán I. stupně se v napadeném rozhodnutí rovněž vypořádal s argumenty žalobce uvedenými v průběhu řízení.

II. Shrnutí žalobních bodů

6. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Proti napadenému rozhodnutí uplatnil následující žalobní body: 1) překážka věci rozhodnuté, 2) neprokázané dopravní značení, 3) pochybnosti o výstupu z rychloměru, 4) měření mimo úsek povolený policií, 5) reflexe, 6) správnost ustavení měřícího zařízení, 7) nesouhlas žalobce a právního zástupce s vyvěšením jejich osobních údajů.

7. V prvním žalobním bodě žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí o přestupku ze dne 1. 7. 2018 a 11. 9.2018 pro překážku věci rozhodnuté, spočívající v usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 14. 9. 2020, čj. OD/20/27962/PRS, kterým bylo zastaveno řízení o přestupku ze dne 1. 7. 2018 v 15:10 hodin, ke kterému mělo dojít v katastru obce Příšovice, na silnici III/27911, u zahradnictví DIKE, a dále o přestupku, ke kterému mělo dojít dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin v obci Turnov, ul. Nádražní; v obou případech při řízení motorového vozidla Ford Tranzit, RZ , u sebe neměl mít řidičský průkaz. Žalobce upozornil, že jde o typický případ jednočinného souběhu, když ve dvou případech řídil předmětné vozidlo bez řidičského průkazu a současně překročil nejvyšší povolenou rychlost. Vymezení obou skutků v rámci výše zmíněného usnesení o zastavení řízení a v rámci napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně v obou případech (tj. ve dni 1. 7. 2018 i 11. 9. 2018) je totožné. Zastavil–li tedy správní orgán řízení pro takový skutek, nelze již o něm rozhodovat opakovaně, a proto založilo zmíněné usnesení o zastavení řízení překážku věci rozhodnuté. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8. 9. 2016, čj. DSH/11479/16 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 15. 7. 2016, čj. MMP/164750/16.

8. Ve druhém žalobním bodě žalobce rozporoval prokázání dopravního značení „B20a“ bez dodatkové tabulky. Skutkové zjištění správního orgánu považuje za nesprávné, neboť značka byla na místě uvedena s dodatkovou tabulkou ve znění „NAD 3,5 t“. Žalobce rovněž kontrolou úřední desky zjistil, že nebylo vydáno žádné opatření obecní povahy k dopravnímu značení B 20a bez dodatkové tabulky, a proto byla dopravní značka bez omezení dodatkovou tabulkou umístěna v rozporu s § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu a její nedodržení nelze sankcionovat (žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, čj. 31A 72/2017). Nelze tedy žalobce sankcionovat za přestupek ze dne 11. 9. 2018, neboť nemohl porušit omezení rychlosti stanovené dopravní značkou, nebyla–li umístěna zákonně.

9. Ve třetím žalobním bodě vznesl žalobce pochybnosti o výstupu z rychloměru, který dle jeho názoru vykazuje vady, jež správní orgán přesvědčivě neobjasnil. U měření rychlosti dne 11. 9. 2018 žalobce zpochybnil snímek, u něhož je uvedena naměřená rychlost 47 km/h, ale v levé spodní části snímku je dále uvedeno „30; 43 km/h“. U údaje „30“ předpokládá, že se jedná o limit rychlosti v daném místě, nicméně údaj „43 km/h“ vysvětlen není a nevyplývá z žádných údajů v tabulce pod snímkem, proto nelze vyloučit, že nevyjadřuje např. možnou odchylku rychlosti, rychlost vozidla po započtení vlivu reflexe či špatného nastavení rychloměru nebo něco jiného. Pokud je na jednom snímku údaj „47 km/h“ a „43 km/h“, nelze tvrdit, že jel rychlostí 47 km/h, aniž by byl vysvětlen údaj 43 km/h. O výstupu z rychloměru lze tedy dle žalobce důvodně pochybovat, rozpor by mohl svědčit o nesprávné interpretaci výstupu z rychloměru.

10. V rámci čtvrtého žalobního bodu nazvaného „Měření mimo úsek povolený policií“, označil žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné pro nedostatečnou specifikaci místa. Z výroku rozhodnutí není zřejmé, v jakém směru jízdy byla rychlost měřena. Uvedl, že obecní policie je oprávněna měřit jen v jednom směru jízdy. Žalobce považuje dále rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé úvahy, na základě kterých dospěl správní orgán k závěru, že obecní policie měřila v souladu s § 79a zákona o silničním provozu. Zároveň je rozhodnutí stiženo vadou spočívající v absenci řádného hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti. Ve vztahu k přestupku ze dne 2. 7. 2018 žalobce uvedl, že nebylo prokázáno splnění podmínky dle § 79a zákona o silničním provozu, a totiž, že obecní policie smí měřit rychlost jen v úsecích, které ji k tomu určí policie. Dle stanoviska policie založeného ve správním spise je obecní policie oprávněna měřit rychlost v „Chutnovka – sil. č. II/283, od hranice obce směrem k Turnovu po křiž. s místní komunikací na Sekerkovy Loučky“. Správní orgán však neprovedl žádnou úvahu, zda byly podmínky splněny. Policie povolila správnímu orgánu měřit rychlost pouze na určité komunikaci, v určitém směru a dokonce jen v určitém úseku. Správní orgán neprovedl žádné dokazování, zda se „obecní úřad“ či ve výroku uvedená GPS souřadnice nachází na silnici č. II/283, a to v uvedeném rozmezí. Odkaz na GPS souřadnici není relevantní, neboť byla doplněna rychloměrem a odkazuje jen na polohu rychloměru, jehož dosah byl nastaven na 60 m. Není zřejmé, kterým směrem žalobcovo vozidlo jelo, jde tedy o „zpřesnění místa s rozptylem 120 m“.

11. V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že došlo k reflexi při měření, zejména v případě snímku ze dne 11. 9. 2018 je vidět jen velmi malá část měřeného vozidla a v radarovém svazku se nachází kovový plot, který je dle návodu k obsluze reflexním prvkem. Úvahy správního orgánu týkající se reflexe pomíjí v řízení provedené důkazy. Z rozhodnutí správního orgánu vyvodil žalobce (konkrétně z výpovědi svědka, že pokud by k reflexi došlo, nedošlo by ke změření vozidla), že jediné, co svědek (obsluha rychloměru) svou výpovědí prokázal, bylo to, že neví, jak se reflexe projevuje, nikoliv to, že by k ní nedošlo. To, že došlo k reflexi, žalobce dovozuje ze snímku, na němž je vidět jen velmi malá část vozidla (odhadem žalobce „ani ne metr“, tedy „méně než čtvrtina průměrného osobního vozidla“), a převážná část vozidla je mimo snímek. Hodnocení důkazů správním orgánem je tedy nesprávné a jeho úvahy pak vadné.

12. V šestém bodě nazvaném „Správnost ustavení měřícího vozidla“ označil žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, případně nezákonné, a to z důvodu nepřesvědčivého a nepřesného vypořádání jeho námitky (nedodržení návodem k obsluze předepsaného postupu pro ustavení rychloměru) vznesené v řízení. Ze svědeckých výpovědí dle žalobce vyplynulo, že jeden svědek měřil metrem a druhý zjišťoval přes hlavu rychloměru rovnoběžnost. Nikdo tedy nedržel výtyčku, policisté ani nevyndali hlavu rychloměru a nevyměnili ji za zaměřovací přípravek. Správním orgánem uváděné termíny jako „vytyčovací měření“ a „vytyčovací tyč“ neexistují, proto má žalobce zato, že se ve svých námitkách nemýlil a správní orgán je vypořádal nepřesvědčivě a účelově. Ze strany policistů nebyl dodržen předepsaný postup pro ověření rovnoběžnosti.

13. Posledním bodem v žalobě je nesouhlas žalobce a jeho advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů, se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu a NSS na internetových stránkách NSS. Uvedl, že anonymizace ve formě iniciál fyzických osob je nedostatečná, neboť i tak může být účastník řízení ztotožněn a jeho ústavně zaručené právo na soukromí porušeno. Neanonymizované údaje o advokátovi pak umožňují sledovat advokáta, jeho klientelu a kauzy jím vedené s odůvodněním, že advokát je osoba veřejného zájmu. S tím žalobce nesouhlasí a proti zveřejňování údajů o osobě advokáta brojí. Žalobce uvedl, že se nejedná o žalobní bod, pouze o upozornění pro NSS.

III. Vyjádření žalovaného

14. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem a za podmínek stanovených v ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.

16. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správní orgán I. stupně obdržel: a) ve vztahu k přestupku ze dne 1. 7. 2018: oznámení ze dne 9. 7. 2018, čj. KRPL–66916–2/PŘ–2018–181106, o podezření ze spáchání přestupku a spisový materiál k přestupku, který mu postoupila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor Semily, dopravní inspektorát, a to včetně úředního záznamu ze dne 1. 7. 2018, oznámení přestupku z téhož dne, v němž je zaznamenáno, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a neměl u sebe řidičský průkaz a fotodokumentace přestupku; b) ve vztahu k přestupku ze dne 2. 7. 2018: oznámení ze dne 2. 7. 2018, čj. MP_PR_2018/0385, o podezření ze spáchání přestupku a spisový materiál k přestupku, který mu postoupila Městská policie Turnov, a to včetně oznámení přestupku ze dne 2. 7. 2018 o překročení nejvyšší povolené rychlosti, fotodokumentace přestupku, ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s rychloměrem pro F. D. a schválení úseků pro měření rychlosti rychloměrem městskou policií pro rok 2018 ze dne 24. 1. 2018; c) ve vztahu k přestupku ze dne 11. 9. 2018: oznámení ze dne 11. 9. 2018, čj. MP_PR_2018/0523, o podezření z přestupku a spisový materiál k přestupku, který mu postoupila Městská policie Turnov, a to včetně oznámení přestupku ze dne 11. 9. 2018, v němž je zaznamenáno, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost a neměl u sebe řidičský průkaz; fotodokumentace přestupku, ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s rychloměrem pro M. M. a schválení úseků pro měření rychlosti rychloměrem městskou policií pro rok 2018 ze dne 24. 1. 2018.

17. Součástí správního spisu je rovněž oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání ze dne 23. 10. 2018, výpis z evidenční karty žalobce ze dne 24. 10. 2018.

18. Dne 19. 11. 2018 proběhlo ústní jednání a seznámení se s podklady k rozhodnutí, správní orgán I. stupně stanovil na žádost zástupce žalobce dodatečnou lhůtu k vyjádření se k podkladům k rozhodnutí, a to do 29. 11. 2018. Až dne 7. 12. 2018 bylo doručeno vyjádření žalobce, v němž uvedl, že nejel rychlostí, kterou uvedl správní orgán, neboť měření rychlosti nebylo provedeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru. Žalobce ve vztahu k fotografii ze dne 2. 7. 2018 zpochybnil ustavení rychloměru, k čemuž namítl, že hlava rychloměru byla vytočena doleva, což má dokládat nápis „left“ v pravém dolním rohu fotografie, a z čehož vyplývá, že při protisměrném měření nebyl dodržen návod k obsluze. Podle návodu k obsluze má při protisměrném měření být hlava radaru a hlava záznamového zařízení vytočená vpravo. Dle žalobce rovněž došlo k zakázanému měření v zatáčce.

19. Dne 28. 2. 2019 byl za přítomnosti zástupce žalobce proveden výslech svědků (zasahujících policistů – strážníků Městské policie Turnov): F. D., M. M., K. H. a následně bylo pokračováno v ústním jednání. Žalobci byla stanovena nová lhůta k vyjádření se k podkladům k rozhodnutí do 6. 3. 2019, vyjádření bylo doručeno dne 7. 3. 2019. K přestupku ze dne 2. 7. 2019 uvedl, že dle přiložené fotografie muselo měřící vozidlo stát za nástěnkou obecního úřadu a nemohla být před ním umístěna výtyčka dle návodu k obsluze, a proto nebylo vozidlo ustaveno v souladu s návodem k obsluze. Doložil rovněž dvě vyjádření Českého meteorologického institutu k prokázání toho, že fakt, že dojde k změření rychlosti, ani že je vozidlo v „mřížce“, neznamená, že měření rychlosti proběhlo správně v souladu s návodem k obsluze. Ohledně přestupku ze dne 11. 9. 2018 zpochybnil soulad měření s návodem k obsluze, neboť měřené vozidlo se na fotografii nenachází v mřížce, a rovněž zpochybnil omezení rychlosti na 30 km/h v daném místě. Řidičský průkaz u sebe měl, nebyl však strážníky výslovně vyzván k jeho předložení. Obecně pak namítl nedostatečnost výpovědí svědků – strážníků, kteří nedostatečně konkrétně specifikovali, jak přesně postupovali při měření rychlosti.

20. Dne 2. 4. 2019 byli k přestupku ze dne 1. 7. 2018 vyslechnuti svědci pprap. A. M. a pprap. L. N., následně bylo pokračováno v ústním jednání a byly provedeny listinné důkazy založené ve spise (veřejná vyhláška Městského úřadu v Turnově o stanovení přechodné úpravy provozu na silnici III/2797 v Turnově vyvěšená na úřední desce úřadu dne 27. 7. 2018, úřední záznam zasahujících strážníků ze dne 28. 3. 2019, že dne 11. 9. 2018 před započetím i po skončení měření zkontrolovali umístění dopravní značky omezující v daném úseku rychlost jízdy na 30 km/h). Zástupce žalobce se z účasti omluvil a vyžádal si zaslat protokoly. Žalobci byla stanovena lhůta k vyjádření se k podkladům. K přestupku ze dne 2. 7. 2018 ve svém vyjádření uvedl, že policisté nepostupovali dle návodu k obsluze rychloměru, neboť z výpovědí strážníků vyplynulo, že nikdo nedržel výtyčku a strážníci ani netušili, k čemu výtyčka slouží. Žalobce odkázal na doložená dvě vyjádření Českého meteorologického institutu k prokázání nepravdivosti tvrzení strážníků, že pokud by nebyl radar nastaven dle návodu k obsluze, nedošlo by k změření rychlosti. Rovněž doložil a navrhl k důkazu vyjádření společnosti Ramet a. s. k prokázání nepravdivosti tvrzení správního orgánu, že přiložením mřížky lze zjistit každé porušení návodu k obsluze. Naposledy žalobce nesouhlasil s tím, že nebylo měřeno v zatáčce. K přestupku ze dne 11. 9. 2018 namítal nedostatečnou vypovídající hodnotu výpovědi svědků a odkázal na rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2017, čj. 9 As 102/2016–50. K přestupku ze dne 1. 7. 2018 pouze uvedl, že si není vědom žádného přestupkového jednání.

21. Dne 6. 5. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí sp. zn. OD/18/23537/PRS, čj. OD/19/16116/PRS, jímž žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků: v prvním případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona, v druhém případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, ve třetím případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 4 písm. c) a § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že: – dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, u čp. 224 řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky , bez použití bezpečnostních pásů. Dále policejní hlídce nepředložil ke kontrole řidičský průkaz; – dne 2. 7. 2018, v 10:52 hodin, na pozemní komunikaci v obci Mírová pod Kozákovem – Chutnovka, u obecního úřadu (GPS 5035'11.327''N, 01512'59.898''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na výše uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která je v daném úseku v obci omezena na 50 km/h, a vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 75 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla tedy naměřena skutečná rychlost 72 km/h. Tak překročil rychlost o 22 km/h. – dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin, na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní (GPS 5035'30.210''N, 01507'46.770''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na výše uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která byla v daném úseku v obci dopravní značkou z důvodu probíhající stavby omezena na 30 km/h, a vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 47 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h tedy byla naměřena skutečná rychlost 44 km/h. Tak překročil rychlost o 14 km/h. Dále strážníkům nepředložil ke kontrole řidičský průkaz.

22. Za uvedené přestupky byla žalobci vyměřena pokuta ve výši 5.000 Kč a stanovena povinnost k úhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně k prvnímu přestupku ze dne 1. 7. 2018 uvedl, že přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti bylo nezpochybnitelně prokázáno spisovým materiálem a zejména výpověďmi obou zasahujících policistů. Ve vztahu k druhému přestupku ze dne 2. 7. 2018 správní orgán jako stěžejní důkaz o spáchání přestupku označil záznam o přestupku, v němž se měřené vozidlo nacházelo ve středu fotografie a registrační značka byla jasně čitelná. Uvedl, že do fotografie byla vložena šablona pro vyhodnocování správnosti měření jako pomůcka vydaná výrobcem měřícího zařízení k vyhodnocení, zda byl radar řádně nastaven a měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Měřené vozidlo se nachází v požadované pozici v prostoru vymezeném příslušným svazkem pro ZOOM 47 mm (vodorovná čára mezi linkami 45 a 50) a kolmicemi na tento svazek v bodech, které vznikly protnutím s šikmými linkami. Vozidlo na fotografii vjíždí do svazku a začátek vozidla se nachází ve vymezeném prostoru – měřené vozidlo je tedy ve správné poloze. Z vyhodnocení fotografie s vloženou šablonou správnímu orgánu vyplynulo, že jedoucí vozidlo se po dobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku, a tudíž bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Správní orgán vyšel z ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s ním pro zasahující strážníky, souhlasu Policie ČR s měřením Městskou policií Turnov v daném místě a z výslechů zasahujících policistů. Zabýval se dále vyjádřeními žalobce, jeho důkazními návrhy co do vyjádření Českého meteorologického institutu, vyjádření společnosti Ramet a ohledání místa osobou odborně způsobilou k určení zakřivení vozovky, které jako nadbytečné neprovedl. Přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti považoval za prokázané. Ohledně třetího přestupku ze dne 11. 9. 2018 správní orgán jako stěžejní důkaz o spáchání přestupku označil záznam o přestupku, v němž se měřené vozidlo nacházelo ve středu fotografie a registrační značka byla jasně čitelná. Z vyhodnocení fotografie s vloženou šablonou pro správnost měření vyplynulo, že jedoucí vozidlo se po dobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku, a tudíž bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Správní orgán vyšel z ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s ním pro zasahující strážníky, souhlasu Policie ČR s měřením Městskou policií Turnov v daném místě a z výslechů zasahujících policistů. Zabýval se dále vyjádřeními žalobce, jednotlivými námitkami, zmínil skutečnost, že žalobce uvedl zasahujícím strážníkům, že si platí „pojištění na pokuty“, což koresponduje se skutečností, že byl žalobce zastoupen Ing. M. J., který je z obdobných případů správnímu orgánu znám. Přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti správní orgán považoval za prokázané. V závěru správní orgán zdůvodnil výši sankce, kterou udělil na horní hranici sazby. Zmínil míru společenské nebezpečnosti v závislosti na zvyšování rychlosti vozidla v obci, uvedl, že jako přitěžující okolnost vyhodnotil skutečnost, že se žalobce obdobného jednání dopustil opakovaně v poměrně krátkém časovém rozestupu. Rovněž zmínil žalobcovo pravděpodobné přesvědčení o své beztrestnosti u důvodu „pojištění pokut“.

23. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání (blanketní), které následně doplnil. K přestupku ze dne 2. 7. 2018 namítl nesprávně ustavení měřícího vozidla, měření v zatáčce a k tomu nedostatečně zjištěný skutkový stav a neprovedení důkazu návodu k obsluze. K přestupku ze dne 11. 9. 2018 namítl rovněž neprovedení důkazu návodu k obsluze a nesprávné vyhodnocení důkazu – výstupu z měření rychlosti.

24. Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2019, čj. OD 718/19–3/67.1/19167/Li, KULK 62328/2019, žalovaný zmíněné prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání z důvodu nedostatečného provedení dokazování, neboť k důkazu nebyl proveden návod k obsluze rychloměru a metodika k vyhodnocování snímků, a dále z důvodu nedostatečného prokázání porušení § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu.

25. Správní orgán I. stupně pokračoval v řízení ústním jednáním dne 27. 11. 2019, během něhož provedl důkaz návodem k obsluze silničního radarového rychloměru RAMER 10 a pomůckou pro vyhodnocování záznamů o přestupku ze zařízení RAMER 7CCD, RAMER 7M, RAMER 10 a AD9 (ve správním spise vloženo na CD nosiči), dále vyjádřením Českého meteorologického institutu ze dne 14. 8. 2018 a ze dne 11. 9. 2018 a vyjádřením Autorizovaného meteorologického střediska K22 ze dne 24. 4. 2015 a zástupce žalobce zodpověděl otázky správního orgánu. Dne 22. 1. 2020 vydal správní orgán I. stupně další rozhodnutí, a to p. č. 2/20, čj. OD/20/2350/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS, jímž žalobce uznal vinným z výše popsaných přestupků s tím, že u přestupků 1 a 3 změnil popis skutku, a to u přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona tak, že „žalobce u sebe neměl řidičský průkaz“ namísto původního „nepředložení řidičského průkazu“ policistům. Rovněž nyní mu byla vyměřena pokuta ve výši 5.000 Kč a uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Správní orgán I. stupně se v odůvodnění zabýval nepředložením řidičského průkazu, nesouhlasil s žalobcem namítaným měřením v zatáčce, k čemuž citoval z návodu k obsluze rychloměru a metodiky vyhodnocení záznamů. Správní orgán I. stupně se vypořádal i s žalobcem navrženými důkazy (vyjádřením Českého meteorologického institutu a Autorizovaného meteorologického střediska). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v jehož doplnění namítl nepřezkoumatelnost i nezákonnost rozhodnutí, jeho argumenty se shodovaly s argumenty v předchozím odvolání, navíc nesouhlasil s výší pokuty a hodnocením přitěžujících okolností (zejména neprokázaného „pojištění na pokuty žalobce“) a absencí těch polehčujících.

26. Žalovaný vydal dne 29. 4. 2020 rozhodnutí čj. OD 244/20–3/67.1/20046/Li KULK 33035/2020, jímž zrušil i toto v pořadí druhé prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Důvodem bylo opětovně nedostatečné prokázání porušení ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu, případně porušení § 6 odst. 8 téhož zákona.

27. Správní orgán I. stupně vydal dne 14. 9. 2020 usnesení o zastavení řízení, jímž z důvodu neprokázání spáchání skutku dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) zastavil přestupkové řízení proti žalobci ve věci přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že dne 1. 7. 2018 v 15:10 hod. v katastru města Příšovice, na silnici III/27911, u zahradnictví DIKE, a dále dne 11. 9. 2018 v 10:45 hod. na pozemní komunikaci v obci Turnov, ul. Nádražní, řídil motorové vozidlo Ford Transit, RZ , a při řízení u sebe neměl řidičský průkaz.

28. Následně správní orgán I. stupně vydal dne 15. 9. 2020 rozhodnutí p. č. 237/20, čj. OD/20/27969/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků: v prvním případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, v druhém případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, ve třetím případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 4 písm. c) téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že: – dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, u čp. 224 řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky , bez použití bezpečnostních pásů; – dne 2. 7. 2018, v 10:52 hodin, na pozemní komunikaci v obci Mírová pod Kozákovem – Chutnovka, u obecního úřadu (GPS 5035'11.327''N, 01512'59.898''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která je v daném úseku v obci omezena na 50 km/h, přičemž vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 75 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla tedy naměřena skutečná rychlost 72 km/h. Tak překročil rychlost o 22 km/h. – dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin, na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní (GPS 5035'30.210''N, 01507'46.770''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která byla v daném úseku v obci dopravní značkou z důvodu probíhající stavby omezena na 30 km/h, přičemž vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 47 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla tedy naměřena skutečná rychlost 44 km/h. Tak překročil rychlost o 14 km/h.

29. Za uvedené přestupky byla žalobci vyměřena pokuta ve výši 5.000 Kč a stanovena povinnost k úhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně k prvnímu přestupku ze dne 1. 7. 2018 uvedl, že přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti bylo nezpochybnitelně prokázáno spisovým materiálem a zejména výpověďmi obou zasahujících policistů. Ve vztahu k druhému přestupku ze dne 2. 7. 2018 správní orgán jako stěžejní důkaz o spáchání přestupku označil záznam o přestupku, v němž se měřené vozidlo nacházelo ve středu fotografie a registrační značka byla jasně čitelná. Uvedl, že do fotografie byla vložena šablona pro vyhodnocování správnosti měření jako pomůcka vydaná výrobcem měřícího zařízení k vyhodnocení, zda byl radar řádně nastaven a měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Měřené vozidlo se nachází v požadované pozici v prostoru vymezeném příslušným svazkem pro ZOOM 47 mm (vodorovná čára mezi linkami 45 a 50) a kolmicemi na tento svazek v bodech, které vznikly protnutím s šikmými linkami. Na fotografii vozidlo vjíždí do svazku a začátek vozidla se nachází ve vymezeném prostoru – měřené vozidlo je tedy ve správné poloze. Z vyhodnocení fotografie s vloženou šablonou správnímu orgánu vyplynulo, že jedoucí vozidlo se po dobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku, a tudíž bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Správní orgán vyšel z ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s ním pro zasahující strážníky, souhlasu Policie ČR s měřením Městskou policií Turnov v daném místě a z výslechů zasahujících policistů. Zabýval se dále vyjádřeními žalobce a jeho jednotlivými námitkami, jako nadbytečný neprovedl žalobcem navržený důkaz k ohledání místa měření za přítomnosti osoby odborně způsobilé k určení zakřivení vozovky. Přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti považoval za prokázané. Ohledně třetího přestupku ze dne 11. 9. 2018 správní orgán jako stěžejní důkaz o spáchání přestupku označil záznam o přestupku, v němž se měřené vozidlo nacházelo ve středu fotografie a registrační značka byla jasně čitelná. Z vyhodnocení fotografie s vloženou šablonou pro správnost měření mu vyplynulo, že jedoucí vozidlo se po dobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku, a tudíž bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Správní orgán vyšel z ověřovacího listu rychloměru, osvědčení způsobilosti pro práci s ním pro zasahující strážníky, souhlasu Policie ČR s měřením Městskou policií Turnov v daném místě a z výslechů zasahujících policistů. Zabýval se dále vyjádřeními žalobce, jejich jednotlivými námitkami, zmínil skutečnost, že žalobce zasahujícím strážníkům uvedl, že si platí „pojištění na pokuty“, což koresponduje se skutečností, že byl zastoupen Ing. M. J., který je z obdobných případů správnímu orgánu znám. Přestupkové jednání ve formě vědomé nedbalosti správní orgán považoval za prokázané. Správní orgán popsal průběh správního řízení, jednotlivá rozhodnutí svá i žalovaného, rovněž se zabýval námitkami žalobce uvedenými ve vyjádřeních i jednotlivých odvoláních. Zhodnotil žalobcem předložené a správním orgánem provedené listinné důkazy. V závěru správní orgán zdůvodnil výši sankce, kterou udělil na horní hranici sazby. Ve prospěch žalobce hodnotil skutečnost, že nedošlo ke kolizní situaci či nevratným následkům způsobeným protiprávním jednáním, v neprospěch pak, že se žalobce obdobného jednání dopustil opakovaně v poměrně krátkém časovém rozestupu, z karty řidiče zjistil, že má žalobce 7 záznamů o přestupku za překročení nejvyšší povolení rychlosti, pročež má sklony k nedodržování dopravních předpisů.

30. Proti tomuto v pořadí třetímu prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které ani na výzvu správního orgánu nedoplnil. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl svým rozhodnutím napadeným žalobou tak, jak je uvedeno shora. Dále k jednotlivým žalobním bodům:

31. V prvním žalobním bodě týkajícím se nezákonnosti rozhodnutí pro překážku věci rozhodnuté se krajský soud neztotožňuje s názorem žalobce, že se u přestupků ze dne 1. 7. 2018 a 11. 9. 2018 jednalo o jednočinný souběh s jeho jednáním, že u sebe neměl při řízení motorového vozidla řidičský průkaz, pro něž bylo přestupkové řízení zastaveno usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 14. 9. 2020, čj. OD/20/27962/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS.

32. V daném případě je třeba vyřešit otázku, zda níže popsané jednání žalobce dne 1. 7. 2018 a dne 11. 9. 2018, pro něž bylo řízení zastaveno, lze posuzovat jako jednočinný souběh s jeho jednáním ze stejných dnů, pro něž bylo v řízení pokračováno.

33. Předně je nutno připomenout, že zásady trestního práva platí i pro právo přestupkové. Trestněprávní teorie dělí jednočinný souběh na stejnorodý či nestejnorodý, kdy nejstenorodý jednočinný souběh je dán, pokud pachatel jedním skutkem naplní více různých skutkových podstat trestných činů. V případě vícečinného souběhu nestejnorodého pak pachatel více skutky spáchá trestné činy různých skutkových podstat.

34. Skutek je pojmem trestního práva procesního i hmotného. Skutek jako pojem procesněprávní je chápán jako událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky jednoho trestného činu či přestupku, více trestných činů či přestupků, anebo žádného z nich. Trestný čin jako pojem hmotněprávní je souhrnem skutečností, které vyčerpávají znaky skutkové podstaty některého trestného činu a podmiňují trestní odpovědnost (srov. rozhodnutí č. 33/1974 Sb. rozh. tr.). Přestupek je potom dle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde–li o trestný čin. Skutkem je tedy souhrn určitých, konkrétně popsaných skutkových okolností, nikoli jejich právní posouzení. Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Právě částečně překrývající se procesněprávní a hmotněprávní chápání skutku může mít význam při posuzování otázky, zda vznikla překážka věci rozhodnuté či nikoli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, čj. 3 Tdo 340/2020–762, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

35. Jednání, coby základní složka objektivní stránky trestného činu či přestupku, je projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka zaměřené na dosažení určitého cíle, záměru (v jednání musí být spojena jednota vůle s jejím projevem, aby se o jednání skutečně jednalo). Jednání může spočívat v konání nebo v opomenutí (nekonání). Jen takové děje, které jsou jednáním, lze v trestním řízení dokazovat a právně kvalifikovat a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo (resp. přestupkové právo). Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákoníkem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.) v případě trestných činů a v případě přestupků pak spočívá následek v porušení nebo ohrožení hodnot (zájmů, vztahů), které jsou objektem přestupku, tedy k jejichž ochraně zákonná skutková podstata přestupku slouží. U přestupků je pak typické, že následek je zpravidla již dán samotným faktem protiprávního jednání, které porušuje konkrétní právní povinnost, jejímž nedodržením je porušen i zájem společnosti, který má být zajištěn právě splněním dané povinnosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2004, čj. 6 A 109/2000–73, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Následek musí být způsoben jednáním (musí být dán příčinný vztah – kauzální nexus – mezi jednáním a následkem). Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního nebo přestupkového práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit, a jehož je tedy příčinou jednání pachatele. Přitom se musí jednat o následek relevantní z hlediska trestního nebo přestupkového práva, který je znakem některého trestného činu nebo přestupku. Takový konkrétní následek spojuje dílčí akty (útoky) do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky. (srovnej rovněž Šámal, P. a kol., Trestní řád. Komentář. II. díl., 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 1682, 1686–1687, Šámal, P. a kol., Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 126–187).

36. Totožnost skutku bude zachována za předpokladu, jestliže: a) je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, b) je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písm. a) a b) alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu; podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl., 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 1682). O totožnosti skutku mohou rozhodnout jen okolnosti a závěry skutkové, které jsou právně relevantní, nikoliv pouze závěry právní.

37. V oznámení o zahájení přestupkového řízení správního orgánu I. stupně ze dne 23. 10. 2018, čj. OD/18/28953/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS, je u předmětných přestupků zahájeno správní řízení ve věci jednání žalobce popsaného tak, že: – měl dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, u čp. 224 řídit motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky , bez použití bezpečnostních pásů. Policejní hlídce nepředložil ke kontrole řidičský průkaz; – dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin, na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní (GPS 5035'30.210''N, 01507'46.770''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která byla v daném úseku v obci dopravní značkou z důvodu probíhající stavby omezena na 30 km/h. V místě, kde bylo prováděno měření nejvyšší dovolené rychlosti, byla vozidlu žalobce naměřena rychlost 47 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla naměřena skutečná rychlost 44 km/h. Tak překročil rychlost o 14 km/h. Dále strážníkům nepředložil ke kontrole řidičský průkaz; čímž je dáno důvodné podezření, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona v případě jednání dne 1. 7. 2018, a skutkovou podstatu dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 4 písm. c) a § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona v případě jednání dne 11. 9. 2018.

38. V usnesení o zastavení řízení správního orgánu I. stupně ze dne 14. 9. 2020, čj. OD/20/27962/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS, bylo dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky zastaveno řízení ve věci přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) téhož zákona, kterých se měl žalobce dopustit tím, že dne 1. 7. 2018, v 15:10 hodin, v katastru obce Příšovice, na silnici č. III/27911, u zahradnictví DIKE, a dále dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin, na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní, řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky a při řízení u sebe neměl řidičský průkaz.

39. V řízení bylo pokračováno pro zbývající skutky a prvostupňovým rozhodnutím ze dne 15. 9. 2020, čj. OD/20/27969/PRS, sp. zn. OD/18/23537/PRS, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků: v prvním případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, v druhém případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona, ve třetím případě dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu pro porušení ustanovení § 4 písm. c) téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že: – dne 2. 7. 2018, v 10:52 hodin, na pozemní komunikaci v obci Mírová pod Kozákovem – Chutnovka, u obecního úřadu (GPS 5035'11.327''N, 01512'59.898''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která je v daném úseku v obci omezena na 50 km/h, a vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 75 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla tedy naměřena skutečná rychlost 72 km/h. Tak překročil rychlost o 22 km/h. – dne 11. 9. 2018 v 10:45 hodin, na pozemní komunikaci v obci Turnov, v ulici Nádražní (GPS 5035'30.210''N, 01507'46.770''E), řídil motorové vozidlo Ford Transit, registrační značky . Na uvedeném místě bylo prováděno Městskou policií Turnov měření nejvyšší dovolené rychlosti, která byla v daném úseku v obci dopravní značkou z důvodu probíhající stavby omezena na 30 km/h, a vozidlu žalobce byla naměřena rychlost 47 km/h. Při zvážení možné nepřesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h byla tedy naměřena skutečná rychlost 44 km/h. Tak překročil rychlost o 14 km/h.

40. Z uvedeného popisu skutků, pro něž bylo řízení zastaveno, je patrné, že tyto skutky nevykazují shodu se skutky, pro něž bylo nadále pokračováno ve správním řízení.

41. Srovnáním popisu skutků v usnesení o zastavení řízení, v oznámení o zahájení správního řízení a v prvostupňovém rozhodnutí je zřejmé, že se tyto v jednáních žalobci kladených za vinu liší. U přestupků, pro něž bylo řízení zastaveno, mělo jednání žalobce spočívat v tom, že v rozporu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu u sebe neměl řidičský průkaz, jeho jednání tedy spočívalo čistě jen v opomenutí, nekonání. Následek jednání žalobce v rámci těchto skutků pak měl směřovat k porušení objektu daného přestupku (dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu), jímž je možnost rychle a jednoduše rozlišit oprávněné řidiče a neoprávněné osoby řídící vozidla bez příslušného oprávnění pro účely silniční kontroly ze strany policie či šetření jakéhokoliv deliktního jednání účastníků provozu. Naopak jednání žalobce, jež mu je v prvostupňovém rozhodnutí kladeno za vinu, spočívalo v případě přestupku ze dne 1. 7. 2018 v tom, že nebyl v rozporu s § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu za jízdy na sedadle připoután bezpečnostním pásem, pokud je jím vozidlo vybaveno. Zde sice jednání rovněž spočívalo v opomenutí, nicméně zcela něčeho jiného (zde připoutání se pásem), následek takto spáchaného přestupku poté spočíval v porušení objektu, kterým má být chráněno zdraví a bezpečnost osob – účastníků silničního provozu. V případě přestupku ze dne 11. 9. 2018 je v napadeném rozhodnutí žalobci kladeno za vinu jednání spočívající porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, tedy porušení povinnosti řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace, a to konkrétně nerespektování dopravní značky snižující rychlost v daném místě na 30 km/h a překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o více než 20 km/h, čímž spáchal přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu. Zde tedy jednání žalobce spočívá v konání, kdy naopak rychlou jízdou naplnil znak skutkové podstaty přestupku shora uvedený. Následek v tomto případě spočívá obdobně jako v předchozím případě v porušení objektu, jímž je ochrana zdraví, bezpečí a majetku osob. Jedná se tedy o rozdílná a netotožná jednání. V obou případech tedy nelze najít částečnou shodu ani jednání, ani následku a obě jednání žalobce je třeba posuzovat jako dva různé skutky. Překážka věci pravomocně rozhodnuté tedy není dána.

42. Druhý žalobní bod nazvaný „Dopravní značení“ považuje krajský soud rovněž za nedůvodný. Ve správním spise je založena veřejná vyhláška Městského úřadu Turnov ze dne 27. 7. 2018 o stanovení přechodné úpravy provozu na silnici III/2797 v Turnově, jež stanovila „přechodnou úpravu provozu na silnici III/2797 ulice Nádražní v Turnově a Ohrazenicích v době od 27. 7. 2018 do doby rekonstrukce povrchu komunikace. V úseku výše uvedené komunikace bude omezena rychlost na 30 km/h dopravní značkou B20a a omezeno zastavení vozidel dopravní značkou B28 s dodatkovou tabulkou E13 s textem „MIMO LINKOVÝ BUS“. Přechody pro chodce budou odstraněny včetně svislého značení. Bude obnoveno dopravní značení křižovatek. Na výjezdu z ulice Fučíkovy bude zajištěn rozhled do křižovatky.“ V poučení k veřejné vyhlášce je uvedeno, že „opatření obecní povahy nabývá účinnosti pátý, dnem po vyvěšení veřejné vyhlášky (ustanovení § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu). S návrhem opatření se lze seznámit na Městském úřadě Turnov, odbor dopravní, v úředních hodinách.“ Na veřejné vyhlášce je rovněž otisk úředního razítka s vyznačením vyvěšení písemnosti na úřední desce Městského úřadu Turnov, a to v termínu od 27. 7. 2018 do 2. 8. 2018. Dále je ve správním spise založen úřední záznam pracovníka správního orgánu I. stupně ze dne 28. 3. 2019, že na dotaz správního orgánu zasahující strážník městské policie M. M. sdělil, že dne 11. 9. 2018 před tím, než zahájili měření v Turnově, ulici Nádražní, zkontrolovali umístění dopravní značky omezující v daném úseku rychlost jízdy na 30 km/h. Totéž zopakovali i po ukončení měření. V obou případech byla značka v pořádku na svém místě. Jak zmíněná veřejná vyhláška, tak úřední záznam, byly provedeny k důkazu správním orgánem I. stupně během ústního jednání dne 2. 4. 2019, na které se žalobce ani jeho zástupce nedostavil.

43. Žalobce svoje tvrzení, že na místě bylo umístěno dopravní značení s dodatkovou tabulkou „NAD 3,5 t“ (a že nebylo prokázáno umístění dopravního značení B20a bez dodatkové tabulky), a rovněž tvrzení, že „ověřil na úřední desce, že opatření obecní povahy nebylo k žádnému dopravnímu značení B 20a (bez dodatkové tabulky) vydáno“, nepodložil žádným důkazním návrhem. Krajský soud je s ohledem na shora popsané listiny založené ve správním spise považuje za nepravdivé. Skutečnost, že předmětná dopravní značka omezující rychlost na 30 km/h se v daném úseku měření v čase přestupku fyzicky nacházela, vyplynulo ze sdělení zasahujícího strážníka městské policie, umístění dopravního značení B20a bez dodatkové tabulky v daném místě dokládá veřejná vyhláška Městského úřadu Turnov (opatření obecní povahy) ze dne 27. 7. 2018.

44. Nadto lze podotknout, že zákonnost umístění dopravní značky nelze zkoumat v rámci přestupkového řízení. Již ze samotného ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu je stanovena obecná povinnost každého účastníka provozu na pozemní komunikaci řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace, a to bez ohledu na přesvědčení účastníka provozu (žalobce) o jejich protiprávnosti. K tomu jsou určena jiná řízení za využití jiných právních institutů. Ostatně shodně tuto otázku hodnotil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 As 68/2009–83: „V tomto směru tak lze uzavřít, že otázka existence rozhodnutí o umístění dopravní značky není pro posouzení viny a trestu za spáchání dopravního přestupku podstatná. Námitky stěžovatele nesměřovaly proti způsobu zjištění spáchání přestupku nebo vedení či výsledku přestupkového řízení. Informace, které stěžovatel či správní orgán prvého stupně předložili pro podporu svých argumentů o nezákonnosti či zákonnosti dopravní značky, nejsou pro přestupkové řízení významné. Krajský soud tedy nastolenou právní otázku posoudil správně.“ 45. Ke třetímu žalobnímu bodu týkajícímu se pochybností o výstupu z rychloměru je třeba předně konstatovat, že správní orgán se námitkou, že v levém spodním okraji fotografie z měření rychlosti dne 11. 9. 2018 je uvedeno „30; 43 km/h“, nezabýval, neboť taková námitka nebyla ze strany žalobce v rámci správního řízení vznesena a poprvé zazněla až v žalobě.

46. Krajský soud připomíná usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015–71, v němž vyslovil, že „obecný požadavek na souladnost přestupkového řízení s limity ústavněprávními a mezinárodními neopravňuje k tomu, aby u ustanovení upravujících procesní náležitosti přestupkového řízení byl použit takový výklad, který by ve svých důsledcích znemožnil účinný postih za protiprávní jednání. Jinými slovy, využije–li „obviněný ze spáchání přestupku svého práva mlčet, nelze extenzivním výkladem uložit správnímu orgánu povinnost, aby za obviněného ‚domyslel‘ všechna myslitelná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal“ (body [20] a [21] usnesení). Správní orgán nedisponuje „nekonečnou fantazií“, není tedy povinen předvídat a ve svém rozhodnutí vypořádat každou myslitelnou budoucí námitku obviněného z přestupku. Zákon ovšem správnímu orgánu ukládá, aby i při pasivitě obviněného v řízení o přestupku opatřil dostatečné množství důkazů, které přestupek, jenž je obviněnému kladen za vinu, jasně a nepochybně prokazují. Krajský soud tedy na základě žaloby přezkoumá, zda správní orgány v řízení o přestupku opatřily takovou sadu důkazů, která po provedeném zhodnocení s ohledem na povahu věci sama o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vede k závěru, že se obviněný příslušného přestupku (skutku) dopustil, a zároveň neexistují žádné rozumné důvody k pochybám o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení viny obviněného z přestupku. Dospěje–li k závěru, že správní orgán své povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, dostál, může krajský soud nově uplatněná žalobní tvrzení ve světle takto zjištěného skutkového a právního stavu věci shledat irelevantními (tj. soud zjistí, že s řízením nijak nesouvisí a nejsou pro jeho výsledek podstatná nebo jsou zcela nadbytečná) nebo nevěrohodnými (tj. soud jejich pravdivosti ve světle dostatečně zjištěného skutkového stavu věci neuvěří) a nově vznesené důkazní návrhy k jejich prokázání jako nadbytečné odmítnout. Tyto své závěry však krajský soud musí vždy náležitě odůvodnit. Naopak pokud krajský soud zjistí, že správní orgány v řízení o přestupku nepostupovaly v souladu s požadavkem na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bude na něm, aby na základě žalobních tvrzení a navrhovaných důkazů pochybnosti o skutkovém stavu sám odstranil. […] Přitom platí, jak bylo uvedeno shora, že smyslem soudního přezkumu ve správním soudnictví není nahrazovat činnost správních orgánů a vyprazdňovat účel správního řízení. Pokud tedy krajský soud dospěje k závěru, že nedostatky ve zjištění skutkového stavu jsou takového rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo nahradit činnost správních orgánů, uloží soud tuto povinnost správnímu orgánu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“ 47. Krajský soud vyšel z návod k obsluze R311 063X CZ k radaru RAMER 10, který je založen ve správním spise na CD nosiči a byl ve správním řízení během ústního jednání dne 27. 11. 2019, ke kterému se ani žalobce ani jeho zástupce nedostavili, proveden k důkazu. Konkrétně strana 74 obsahuje ilustrační fotografii – obrázek č. 72 nazvaný Výstupní dokument z RAMER10 C na příjezdu při měření za jízdy, a vysvětlivky k jednotlivým položkám uvedeným na fotografii. Zmiňované dvě dvojhodnoty umístěné v levém spodním rohu dle zmíněného návodu značí maximální dovolenou rychlost místa a nastavené limity měření radaru pro osobní anebo nákladní (dole) vozidlo. Tedy levý spodní roh obsahuje první řádek s vyobrazeným osobním vozidlem, následně první číslo (v našem případě 30), které značí maximální dovolenou rychlost v daném místě, a za středníkem druhé číslo (v našem případě 43), které zobrazuje limit měření vozidla právě pro osobní vozidlo. Totéž obsahuje druhý řádek levého spodního rohu, jen je uvozen ikonkou nákladního vozidla a značí tytéž hodnoty zadané pro vozidla nákladní.

48. Strana 93 téhož návodu k obsluze uvádí, že „v položce Měření/Stanoviště lze nastavit rychlostní limit místa (maximální dovolenou rychlost v měřeném úseku) a nastavit radar pro měření (limitní rychlost pro registraci přestupku)“. Na straně 95 je pak vysvětleno, že „limitem místa se rozumí maximální dovolená rychlost pro osobní a nákladní vozidla, stanovená dopravním značením nebo místní úpravou. (Tyto limity nemají žádnou spojitost s nastavením limitů pro radarový měřič.)“ 49. Z výše uvedených citací návodu k obsluze předmětného radaru vyplynulo, že druhá žalobcem zpochybňovaná hodnota 43 km/h značí strážníky nastavený limit pro změření a zaznamenání přestupku pro projíždějící vozidla rychlostí alespoň 43 km/h a zadaná hodnota nemá žádný vliv na prokázání přestupkového jednání žalobci. Proto ani tento třetí žalobní bod není důvodný.

50. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl měření mimo úsek povolený policií v případě přestupku ze dne 2. 7. 2018. Jak bylo výše uvedeno, správní orgán provedl během ústního jednání dne 19. 11. 2018 důkaz přípisem Policie ČR ze dne 24. 1. 2018, čj. KRPL–11186–2/ČJ–2018–181106–13, v němž sdělila k žádosti Městské Policie Turnov výslovně uvedené úseky pozemních komunikací „pro měření mobilním zařízením města Turnov pro rok 2018 podle § 79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Krajský soud z tohoto přípisu zjistil, že mimo jiné úseky je v něm výslovně v části uvozené jako „Mírová pod Kozákovem“ na 4. místě uvedeno „Chutnovka – Dola, sil. č. II/283, prostor přechodu pro chodce u obecního úřadu – měření v obou směrech“. V popisu předmětného skutku v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že se žalobce měl přestupkového jednání dopustit „v obci Mírová pod Kozákovem – Chutnovka, u obecního úřadu (GPS 5035'11.327''N, 01512'59.898''E)“. Z leteckého plánku místa přestupku pořízeného ze serveru mapy.cz založeného ve správním spise, ve kterém během své svědecké výpovědi strážník D. označil polohu měřícího i měřeného vozidla, vyplývá, že předmětné vozidlo bylo měřeno u přechodu před obecním úřadem, jak je uvedeno shodně i v popisu skutku v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí.

51. Žalobce zcela mylně tvrdí, že obecní policii bylo Policií ČR svěřeno měření rychlosti pouze v jednom směru, a proto, že bylo třeba v rámci skutku definovat místo spáchání přestupku i směrem jízdy předmětného vozidla. Tak tomu ale není. Policie ČR určila Městské policii Turnov měření v daném místě výslovně v obou směrech, popis skutku proto nemusí obsahovat směr jízdy měřeného vozidla. Žalobce ve své námitce rovněž mylně uvedl, že Městské policii Turnov bylo umožněno Policií ČR měřit rychlost „toliko v Chutnovka – sil. č. II/283, od hranice obce směrem k Turnovu po křiž. s místní komunikací Sekerovy Loučky“, což je jiný úsek dané komunikace. I zde však bylo v souladu se zmíněným přípisem Policie ČR umožněno Městské policii Turnov měřit rychlost v obou směrech, což žalobce zřejmě přehlédl.

52. Ustanovení § 79a zákona o silničním provozu stanoví, že za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Způsob, jakým má k takovému určení dojít, již zákon nedefinuje, běžně jsou používané různé dohody mezi Policií ČR a obecní policií, stanoviska Policie ČR (srovnej např. rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2017, čj. 9 As 274/2016 – 37). Tedy v souladu se zmíněným přípisem Policie ČR. Ve spise založený přípis Policie ČR – stanovení úseky pro měření rychlosti obecní Městskou policií Turnov pro rok 2018 na její žádost, dozajista zákonnou dikci naplňuje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že Městská policie Turnov měřila v místě Policií ČR určeném. Krajský soud považuje vymezení místa spáchání přestupku za dostatečné, neboť společně s časem a způsobem spáchání přestupku konkretizuje skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (srovnej rozsudky NSS ze dne 8. 5. 2015, čj. 9 As 291/2014 –39, 10. 12. 2014, čj. 9 As 80/2014 – 37, ze dne 6. 7. 2015, čj. 4 As 63/2015 – 52, usnesení NSS 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 – 73). I tento žalobní bod tedy nebyl shledán důvodným.

53. V pátém žalobním bodu, v němž žalobce namítal reflexi, uvedl, že „zejména u snímku ze dne 11. 9. 2018 je na snímku z měření vidět jen velmi malá část z měřeného vozidla, přičemž v radarovém svazku se nachází kovový plot, který – jak se podává z návodu k obsluze, který byl proveden k důkazu – splňuje definici reflexního prvku.“ 54. Krajský soud z návodu k obsluze předmětného radaru ze strany 12 zjistil, že „v anténním svazku +10° od osy antény, mezi anténou a vozidlem, se nesmí nacházet žádné překážky, které by mohly zasahovat do anténní charakteristiky radarové hlavy a zapříčinit tak rušivé reflexe vysílaného signálu. K těm patří zvláště stromy, vysoká křoviska nebo tráva (zvláště mokrá), stožáry pouličního osvětlení, dopravní značky, informační tabule apod. Rušivá reflexe se projevuje vícenásobným měřením jednoho a téhož vozidla (na snímcích je pouze část změřeného vozidla nebo je snímek bez vozidla), případně radar vynechává měření, přestože je nastavena správná citlivost měřící jednotky. Bližší popis rušivých reflexí je v kap. 3.2.“ Ze zmíněné kapitoly potom krajský soud zjistil, že „jednoduchá reflexe vzniká na plochách, které se vyskytují rovnoběžně s jízdní dráhou. Tento jev může vzniknout například od svodidel, parkujících automobilů, od autobusů nebo tramvají, které zastavily na zastávce.“ Radarový paprsek je tak odražen zpět do jízdní dráhy a dopadá např. na jiný automobil jedoucí ve směru měření. „Takový zlom záření je možné zjistit tehdy, jestliže na důkazovém snímku není zobrazen žádný automobil, nebo se zde nachází automobil v ne zcela běžné poloze.“ Dalším případem jednoduché reflexe dle návodu k obsluze je případ odrazu paprsku od velkých štítů, např. na dopravních ostrůvcích nebo velkých odrazových ploch na vozidlech jedoucích v protisměru (kamiony, autobusy), které se nenalézají v zorném poli kamery. „Tento případ se projeví tím, že se stabilní potencionální reflexní plocha (např. dopravní značka) zobrazí na důkazovém snímku a je k ní přiřazena rychlost (rychlost vozidla jedoucího v protilehlém jízdním směru).“ Návod k obsluze ukončuje na straně 15 pojednání o jednoduché reflexi konstatováním, že „Jednoduchá reflexe je snadno odhalitelná“.

55. Z dokumentu s názvem Vyhodnocení záznamů přestupku ze zařízení RAMER7CCD, RAMER7M, RAMER 10, AD9, který je rovněž založen ve správním spise na shodném CD nosiči jako výše uvedený návod k obsluze a který byl pod názvem pomůcka pro vyhodnocování záznamů o přestupku proveden dne 27. 11. 2019 správním orgánem I. stupně k důkazu, krajský soud cituje stranu 1 dokumentu: „Reflexe lze rozpoznat podle nesprávné pozice vozidla ve snímku a údaj o dosahu tuto možnost může potvrdit…Nevhodně zvolený dosah zjistí obsluha i tím, že se při měření významně mění pozice vozidel ve snímku podle velikosti vozidla.“ Na straně 2 pak dokument uvádí postup pro kontrolu správnosti měření pro přístroje bez zobrazení šablony ve snímku, který je nicméně použitelný i pro přístroje s již zobrazovanou šablonou ve snímku: „Zkontrolujeme, zda vozidlo je ve správné pozici ve snímku, odpovídající straně vozovky ze které se měří. To znamená, že pokud se měří z levé strany vozovky, tak by převážná plocha měřeného vozidla měla být vlevo. Platí jak pro měření na příjezdu, tak i na odjezdu. Při měření z pravé strany vozovky by to mělo být obráceně. Převážná plocha měřeného vozidla na pravé straně snímku…Při měření vozidla na příjezdu se nejdřív udělá foto a následně proběhne měření. To znamená, že přední část vozidla je přibližně na začátku svazku (může být i před svazkem v prostoru kolmice ( na snímku červeně) bodem na šikmé lince v místě zvoleného ZOOMu označeno Začátek prostoru, nebo přibližně na konci svazku, ale neměla by překročit konec svazku o víc než ohraničuje linka označená Konec prostoru. V případě, že (podle zvoleného ZOOMu) je Konec prostoru mimo záběr, řídíme se podle zobrazení RZ.“ Na straně 8 dokumentu se nachází kapitola Nejčastější výhrady k měření rychlosti, která v dotazech 4. a 5. odpovídá na výhrady týkající se reflexe takto: „Za měřeným autem je billboard, keř apod. Pokud je měřené vozidlo ve správné pozici ve snímku lze reflexi vyloučit. To znamená i v případě nastavení vyššího dosahu než odpovídá jízdním pruhům. Lze posoudit pomocí šablony.

5. Ve snímku je viditelná popelnice, keř apod. v prostoru mezi radarem a měřeným vozidlem. Pokud je to na okraji snímku a nezasahuje do radarového svazku (lze ověřit šablonou, mezi červenými linkami nesmí nic takového být) ani nepřekrývá měřené vozidlo, lze na základě posouzení reflexi vyloučit. To znamená mimo prostor mezi červenými linkami zkontrolovat dosah a pozici vozidla ve snímku. Překážka mezi rychloměrem a měřeným vozidlem se projeví nesprávnou pozicí vozidla ve snímku. Na překážku se dá pohlížet jako na nedodržení Návodu.“ 56. Z výše uvedeného je zřejmé, že reflexí, která by mohla ovlivnit naměřenou rychlost, je jednak situace, kdy by se předmět nacházel mezi radarem a měřeným vozidlem, což není tento případ, a v druhé situaci se jedná o objekty za měřeným vozidlem, ovšem i dle výše citovaných pasáží návodu je takovým způsobilým objektem objekt velké odrazové plochy (kamion, svodidla, billboard, automobil, tramvaj apod.). Předmětný plot (pletivový) na snímku z 11. 9 2018 tedy dle návodu není předmětem způsobilým vyvolat reflexi. Navíc by musela být naplněna další podmínka, a to nesprávná pozice měřeného vozidla na snímku. Nicméně ani k tomu nedošlo. V souladu s výše popsanými částmi návodu a dokumentu k hodnocení snímků je měřené vozidlo na snímku z 11. 9. 2018 ve správném postavení. Vzhledem k tomu, že je vozidlo měřeno z pravé strany vozovky (o čemž svědčí nápis „right“ v pravé spodní části fotografie) na příjezdu, pak je v souladu s výše uvedenými citacemi větší část vozidla v pravé části fotografie a je umístěna spíše na začátku radarového svazku a nepřesahuje jeho konec (jehož značící čára není s ohledem na zvolený ZOOM 45 mm v souladu s návodem k obsluze na fotografii znázorněna). Fotografie tedy zobrazuje měřené vozidlo ve správné pozici, proto lze v souladu s návodem k obsluze reflexi vyloučit.

57. Stejně tak u fotografie ze dne 2. 7. 2018 lze uzavřít, že vozidlo je na ní ve správně pozici v radarovém svazku (zde v levé části, neboť bylo měřeno z levé strany vozovky, jak vyplývá z nápisu „left“ v pravé spodní části snímku), pročež i zde je možno vyloučit reflexi.

58. Krajský soud se tedy ztotožňuje se závěrem správního orgánu uvedeného na straně 6 prvostupňového rozhodnutí, že „reflexe je rozpoznatelná nesprávnou polohou vozidla na snímku nebo snímkem bez změřeného vozidla“. Tvrzení žalobce naopak přisvědčit nelze, neboť přestože se v rámci tohoto žalobního bodu návodu k obsluze opakovaně dovolává, jeho znění dezinterpretuje a vyvozuje z něj závěry, které z něj nevyplývají.

59. V šesté námitce nazvané „Správnost ustavení měřícího vozidla“ žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, případně nezákonné, neboť se dle jeho názoru správní orgán nevypořádal s jeho námitkami vznesenými v řízení přesvědčivě a žalovaný takovou vadu nenapravil. Ani tato námitka není důvodná.

60. Předně lze konstatovat, že nepřezkoumatelná rozhodnutí pro nedostatek důvodů jsou dle rozsudku NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2013–75, uveřejněným pod č. 133/2004 Sbírky rozhodnutí založená „na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“ Za zásadní je pak třeba považovat postoj NSS vyjádřený v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, čj. 8 Afs 267/2017–38, dle něhož „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.“ Tedy ani skutečnost, že správní orgán I. stupně, resp. žalovaný, nereagovali ve svých rozhodnutích explicitně na každou dílčí námitku a argument žalobce či každý uvedený judikát, nemůže vést k nepřezkoumatelnosti jejich rozhodnutí. Nadto jako vypořádání se s konkrétní námitkou lze považovat i odlišný, odůvodněný názor správního orgánu v odůvodnění rozhodnutí. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Odpověď na základní námitky však v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související. (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č.j. 9 Afs 70/2008–13).

61. Krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí takovými zásadními vadami trpělo. Z rozhodnutí správních orgánů je zjistitelné, o čem i jak rozhodly, jsou zjistitelné i důvody, pro něž byly vydány. Z rozhodnutí je rovněž zřejmé, jaký skutkový stav vzaly správní orgány za rozhodný a jak uvážily o pro věc podstatných skutečnostech. Námitkami žalobce se správní orgán I. stupně zabýval, uvedl, z jakých důvodů má vznesené argumenty za neopodstatněné. Rozhodnutí správních orgánů (při vědomí, že spolu tvoří jeden celek) tak jsou ve smyslu shora uvedené judikatury NSS přezkoumatelná.

62. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že pokud byl žalobce nespokojen s vypořádání svých námitek ze strany správního orgánu I. stupně, mohl veškeré své výtky uvést a konkretizovat v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu, že podal pouze blanketní odvolání, které ani přes výzvu správního orgánu nedoplnil, žalovaný přezkoumal prvostupňové rozhodnutí a řízení jemu předcházející pouze co do souladu s právními předpisy v rámci tzv. omezeného revizního principu a dospěl ke správnému závěru, že bylo spolehlivě zjištěno spáchání přestupků žalobcem.

63. Co se týče žalobcem namítaného „nesprávného ustavení rychloměru“ v rozporu s návodem k obsluze, pak krajský soud opět musí odkázat na výše citovaný návod k obsluze, který na straně 72: „Vozidlo ustavíme podélně u vozovky na pravé nebo levé straně. Zaměření podélného směru vozidla se provede podobně jako u měřicího bloku RAMER10 T (viz. obr. 63, obr. 64). Z držáku radarové hlavy vyjmeme radarovou hlavu a do držáku zasuneme zaměřovací přípravek. V případě skryté zástavby radarové hlavy vložíme zaměřovací přípravek na držák radarové hlavy otvorem v horní části masky vozidla. Polohu vozidla (jeho podélnou osu) musíme nastavit tak, aby průhled muška–hledí přes přípravek směřoval přesně na výtyčku, která je umístěna cca 10 m před vozidlem. Geometrie zaměření je zobrazena na Obr. 70 a Obr.

71. Případnou korekci provádíme změnou polohy vozidla.“ Z uvedeného vyplývá, že zaměření lze u některých typů montáže radaru předmětného typu provádět i s nasazenou radarovou hlavou, tudíž není správný názor žalobce, že návod k obsluze předepisuje vyměnit radarovou hlavu za zaměřovací přípravek. Naopak u skryté zástavby radarové hlavy k tomu dojít nemůže.

64. Jak vyplývá ze správního spisu, svědek F. D. dne 28. 2. 2019 vypověděl, že dne 2. 7. 2018 na místě provedl nastavení měřícího zařízení přesně podle instrukcí uvedených v návodu k obsluze měřícího zařízení, že vytyčovací měření provedli, aby byly dodrženy veškeré parametry nutné pro správné měření. Uvedl, že sám potom provedl nastavení samotného radaru, současně zkontroloval nastavení kamery tak, aby byla kamera nastavena přesně, aby byly přesné a jasné snímky. Poté spustili kontrolní měření, v kontrolním měření udělal několik snímků, aby perfektně viděl vozidla, dal správnou clonu kvůli světlosti snímků. Na otázku zástupce žalobce, zda do ustavování vozidla zasahoval kolega, svědek odpověděl, že se „na vytyčování podílejí oba, že kolega měřil metrem a on sledoval podle hlavy, jestli je přesně rovnoběžně s vozovkou. Uvedl, že pokud by vytyčování nebylo správně provedeno, radar by neměřil, protože měřené vozidlo by nebylo na snímku správně v mřížce. Jeho výpověď potvrdila i výpověď druhého svědka M. M.

65. Z výpovědi svědků tedy neplyne, zda radarovou hlavu vyndávali či nevyndali, nadto z výše citovaného návodu k obsluze radaru ani nevyplývá, že vyndání radarové hlavy je nezbytné, záleží na montáži radaru. Skutečnost, že i návod k obsluze za výtyčku považuje skládací metr, vyplývá z obrázků 63 a 64 návodu k obsluze, kde je u zobrazení místa výtyčky v závorce uvedeno „skládací metr“. Z výpovědi svědka pak jasně vyplynulo, že jeden ze svědků za pomocí metru prováděl správné ustavení vozidla pro účely měření radarem a není tedy pravdou, že by žádný z policistů nedržel výtyčku, nebo že nikdo nepoužil zaměřovací přípravek. Krajský soud tedy s ohledem na výpovědi svědků nemá důvod se domnívat, že by strážníci postupovali při ustavení předmětného rychloměru v rozporu s návodem k obsluze. Kromě toho je třeba uvést, že tato námitka žalobce je veskrze obecná a pouze polemizuje s pojmy použitými v návodu k obsluze, nikoliv však věrohodně prokazující, že by došlo k nesprávnému měření. Vzhledem k tomu, že ani z jiných okolností nevyplývá, že by zde existovaly rozumné důvody pochybovat o skutkových zjištěních, nepovažuje krajský soud ani tuto námitku důvodnou (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2019, čj. 1 As 39/2019–29, ze dne 20. 2. 2020, čj. 6 As 182/2019).

66. Judikatura správních soudů opakovaně dovodila, že k prokázání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. nebo bod 4. zákona o silničním provozu zpravidla postačí oznámení přestupku, záznam přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovací list silničního radarového rychloměru. Všechny tyto důkazy jsou ve správním spisu jak k přestupku ze dne 2. 7. 2018, tak k přestupku ze dne 11. 9. 2018 založeny. Námitky žalobce byly správním orgánem I. stupně postupně vypořádány a žalobce v naposled vedeném odvolacím řízení zůstal pasivní a své další námitky týkající se správnosti měření vznesl či konkretizoval až ve správní žalobě. V souladu s dnes již ustálenou judikaturou správních soudů lze v takovém případě, pokud zde nejsou důvodné pochybnosti o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění rozhodných pro posuzování viny, v řízení před soudem pouze posoudit, zda správní orgány shromáždily v rámci správního řízení takové důkazy, které povedou s dostatečnou přesvědčivostí k závěru, že se žalobce přestupkového jednání dopustil (srov. rozsudky NSS ze dne 16. 7. 2020, čj. 3 As 185/2018, ze dne 2. 8. 2018, čj. 8 As 161/2017–44, ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015–71, ze dne 14. 5. 2015, čj. 7 As 83/2015 – 56, ze dne 19. 8. 2016, čj. 6 As 144/2016 – 36, ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019 – 33, ze dne 1. 9. 2021, čj. 1 As 148/2021–44).

67. Ohledně v daném případě použitého radaru RAMER 10 C lze rovněž odkázat na opakovanou judikaturu NSS, že v případě, že neexistují žádné důvodné pochybnosti, že nebylo postupováno v souladu s návodem k obsluze radaru, pak lze považovat záznam z měření v případě tohoto typu radaru za klíčový důkaz (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2020, čj. 7 As 51/2019–38). V souladu s výše uvedeným lze znovu opakovat, že v daném případě byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

68. Žalobce, resp. jeho zástupce, v závěru žaloby požadoval, aby rozhodnutí v této věci bylo na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu publikováno způsobem, který by nezasahoval do práv na ochranu soukromí jeho i jeho obhájce.

69. K tomu krajský soud konstatuje, že nejde o výhradu či námitku, která by se týkala merita věci, resp. která by jakkoliv s věcným projednáním případu souvisela, proto nemůže být v tomto řízení jakkoli řešena či posuzována. Podotknout je nutno i to, že nesouhlas či výhrady k publikaci rozhodnutí soudů na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu nelze adresovat zdejšímu krajskému soudu, neboť ten rozhodnutí na těchto stránkách ani nezveřejňuje, ani předmětné stránky nespravuje.

V. Závěr a náklady řízení

70. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

71. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení

I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu II. Shrnutí žalobních bodů III. Vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení