28 Az 10/2011 - 146

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: T. A. O., zast. Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431 proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2011, čj. OAM-597/LE-PA03-ZA09- R2-2008, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ondřeje Rejska se určuje částkou 4.750,-- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové na účet soudem ustanoveného zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Předmětem žaloby učinil žalobce rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví. Ten rozhodl k žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neshledal a mezinárodní ochranu formou azylu jmenovanému neudělil. Předmětem žaloby se tak stalo druhé rozhodnutí o žalobcově žádosti, přičemž první rozhodnutí, rovněž negativní, bylo vydáno dne 28. ledna 2009. Správní orgán při něm vycházel z přednesu žalobce, který uvedl, že je jorubské národnosti, islámského náboženského vyznání a nikdy nebyl členem žádné politické strany či hnutí. Nigérii opustil v listopadu 2008 z důvodů vyhrocení násilností, které tam trvají již od roku 1999. Vysvětlil, že se jedná o boj mezi dvěma skupinami O´odua People´s Congres (OPC) frakce Adams, k níž se žalobce hlásí a skupinou UNION. Žalobce zemi opustil z obavy o svůj život, když tvrdil, že právě z důvodů jím označených sporů byl zabit jeho bratr a přítel. Ochranu v Nigérii nehledal, neboť by mu ji státní orgány nebyly schopny poskytnout. Stejně tak nepřicházelo v úvahu přestěhování se v rámci země, neboť by jej příznivci znepřátelené skupiny rozhodně všude našli. S cizí pomocí se mu podařilo ze země vycestovat a návrat není reálný z důvodů ohrožení žalobcova života. Správní orgán na pozadí informací o zemi původu v rozhodnutí objasnil své úvahy a závěry, pro které nebylo lze shledat v příběhu žalobce azylově relevantní důvody. Žalobou mířící do tohoto prvého rozhodnutí se zabýval Krajský soud v Brně pod sp. zn. 56 Az 12/2009. Dne 12. března 2009 rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z dosavadních výpovědí žalobce se lze domnívat, že důvodem jeho obav z násilností je jeho příslušnost k organizaci OPC a obavy z násilných reakcí skupiny UNION. Dále Krajský soud v Brně připomněl, že OPC je již od roku 2000 zakázanou separatistickou organizací Yorubů, a proto bude nezbytné ověřit, zda-li se žalobce jako přívrženec zakázaného uskupení v případě potíží souvisejících s tímto uskupením, mohl domáhat ochrany u státních orgánů Nigérie. Současně bude namístě věnovat pozornost tomu, zda-li s ohledem na situaci žalobcem přednesenou se jeví reálnou otázka případného vnitřního přesídlení. V dalším řízení pak uložil správnímu orgánu o žádosti opětovně rozhodnout u vědomí výše položených a dosud nezodpovězených otázek. Žalovaný veden pokyny Krajského soudu v Brně tak po vrácení věci provedl se žalobcem další dva pohovory podrobně zaměřené na popis azylového příběhu žalobce se snahou po objasnění rozporů, které v průběhu řízení vyšly najevo. Řízení doplnil o další aktuálnější verze informací o Nigérii, přihlédl k dosavadním výsledkům správního řízení a dospěl k závěru, že na svém původně přijetém rozhodnutí nemá důvodu ničeho měnit. Žalobce včasnou žalobou namítl pochybení správního orgánu, který se dle jeho přesvědčení neřídil právními názory vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Brně, který považoval žalobce za věrohodného a v zásadě uložil posoudit míru ohrožení žalobce příslušníky organizace UNION. Správní orgán se namísto toho zaměřil na znevěrohodnění žalobcových přednesů. Odůvodnění žalovaného, kterým je zpochybňován jeho přednes, proto považuje za nepřesvědčivé a spekulativní. Pohovory probíhaly ve vypjaté atmosféře a postup správního orgánu lze považovat za vadu řízení, v jejímž důsledku byl žalobce krácen na svých právech. Správní orgán tedy nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, tudíž nejednal objektivně a nestranně ve smyslu § 7 správního řádu. Zdůraznil, že jeho výpovědi jsou od samého počátku konzistentní, přičemž správní orgán se namísto ověření objektivních důvodů žalobcových obav zaměřil toliko na zpochybnění jím uváděných skutečností. Žalovaným zmiňované nesrovnalosti nejsou zásadního charakteru a bylo namístě přihlédnout jak k časovým odstupům mezi jednotlivými pohovory, tak i ke špatné psychické a fyzické kondici žalobce. Následně zdůraznil trvale velmi vážnou situaci na jihu Nigérie, kdy nelze hovořit o ukončení násilí a ozbrojeného konfliktu. Ze všech vytýkaných důvodů lze dle žalobce uzavřít, že v jeho případě došlo k naplnění podmínek § 12 písm. a) či § 12 písm. b) zákona o azylu a stejně tak žalobce splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. Žalovaný reagoval na obsah žaloby a v něm vytýkaných žalobních námitek podrobným vyjádřením ze dne 26. května 2011. Popřel jejich důvodnost s tím, že v průběhu správního řízení nedošlo k žádnému porušení některých ustanovení správního řádu. Odkázal na obsah správního spisu, konkrétní informace sdělené žalobcem, které posléze vyhodnotil na pozadí informací o zemi původu. Především trval na svém závěru o nevěrohodnosti samotného příběhu žalobce, když v tomto směru odkázal na podrobné odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Opakovaní či doplňování pohovorů nepovažoval za nestandardní situaci či postup a to zejména poté, kdy byly vedeny s cílem odstranit nesrovnalosti či dokonce rozpory v přednesech žalobce. Vyslovil přesvědčení, že pokud žalobce jím uváděný příběh skutečně prožil, měl by odpovídat na položené otázky shodně i přes časový odstup. Žalobce však na některé z dotazů odpovídat odmítal a záměrně se správním orgánem nespolupracoval. Rozpory, na základě kterých správní orgán vyhodnotil osobu žalobce jako absolutně nevěrohodnou, nelze rozhodně považovat za nevýznamné odlišnosti. Zdůraznil, že pohovory probíhaly vždy poté, kdy žalobce potvrdil svůj dobrý zdravotní stav, byl přítomen tlumočník anglického jazyka a při pohovoru konaném dne 3. 9. 2010 rovněž právní zástupce žalobce. Ani v jednom z případů se žalobce proti průběhu a výsledku pohovoru neohradil, žádných námitek nevznesl. Za takovéto situace nelze jím uváděné obavy označit za odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Rovněž tak nebyly prokázány skutečnosti umožňující úvahy ve smyslu hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy dle § 14a téhož zákona, když v tomto ohledu opět odkázal na samotný obsah odůvodnění rozhodnutí. Napadené rozhodnutí označil za žalobou nezpochybněné, a proto trval na jejím zamítnutí. Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu při jednání a to za přítomnosti obou stran sporu, zástupce žalobce a tlumočníka jazyka anglického. Veden žalobními body pak napadené rozhodnutí přezkoumal při jednání za přítomnosti obou účastníků (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Při jednání žalobce setrval na svých námitkách s tím, že navrhl k důkazu výslech přítelkyně žalobce, se kterou dotyčný očekává narození potomka. Jeho vycestování ze země by tak znamenalo porušení mezinárodních závazků České republiky. Nadále trval na neaktuálnosti podkladových zpráv, když zdůraznil obecně známou situaci v Nigérii, kdy z aktuálních informací lze usuzovat na stav trvajícího vnitřního násilí, a proto je za dané situace návrat žalobce vyloučen. Správní orgán k požadavku na doplnění dokazování připomněl stanoviska Nejvyššího správního soudu v Brně, který mimo jiné konstatuje, že právem na rodinný život se automaticky nemíní právo na výběr konkrétního místa jeho realizace a odkázal v tomto směru na rozhodnutí sp. zn. 2 Azs 8/2011 ze dne 8. 6. 2011. K námitce ohledně neaktuálnosti zpráv zdůraznil, že řada informací byla z roku 2010, tudíž o jejich neaktuálnosti nelze hovořit. Předložil informaci ČTK ze dne 17. 1. 2012, z níž lze dovodit, že po nepokojích v Nigérii je v Lagosu nastolen opět obvyklý život. Dále poukázal na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 10. 3. 2011, které se kladně vyjádřilo k možnému návratu žalobce do Lagosu, tedy je v něm řešena otázka spojená s podmínkami návratu dle § 14a zákona o azylu. Oběma listinami krajský soud provedl důkaz. Naopak nevyhověl požadavku žalobce na výslech jeho družky k otázce rodinného života (§ 52 odst. 1 s.ř.s.), neboť se jednalo o novum uvedené teprve při jednání krajského soudu. Obecně by pak bylo možné souhlasit s reakcí žalovaného, který odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu v Brně k této problematice se vztahující. Krajský soud po provedeném řízení usoudil o důvodnosti žaloby tak, že za správné a zákonné shledal rozhodnutí žalované v té části, ve které žalobci nebyl udělen azyl dle § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona o azylu, když ve shodě se žalovaným dospěl k závěru o nevěrohodnosti žalobcem předloženého příběhu. Jiný závěr krajský soud učinil v té části výroku přezkoumávaného rozhodnutí, která se vztahuje k ust. § 14a (skutečnosti pro úvahy ve smyslu § 14b zákona o azylu činěny nebyly), tedy k otázce návratu žalobce do Nigérie tak, aby případnou realizací návratu nedošlo k porušení zásady non-refoulement. Vycházel z námitek zástupce žalobce obsažených v samotné žalobě a tvrzených i v průběhu řízení před soudem, kdy zástupce žalobce poukazoval na trvale bezpečnostně nestabilní a navíc stále se zhoršující situaci v Nigérii, která hrozí vypuknutím občanské války, a proto nelze návrat žalobce považovat za reálný. Z obecně dostupných a stranám sporu známých informací uveřejňovaných ve sdělovacích prostředcích lze vysledovat, že se po prezidentských volbách v dubnu 2011 významně zhoršila bezpečnostní situace v Nigérii a média ji na počátku roku 2012 dokonce popsala tak, že Nigérie upadá do osidel svaté války. Ačkoli si krajský soud byl vědom v době rozhodování faktu, že stav permanentního napětí a násilí je znakem charakterizujícím bezpečnostní situaci v Nigérii po dlouhou dobu, tak v průběhu roku 2011 a počátkem roku 2012 zřejmě dochází k další eskalaci výrazných problémů. Krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že v době rozhodování správního orgánu situace ještě takto vypjatá nebyla, nicméně ke zrušení rozhodnutí v uvedené otázce jej vedl názor Nejvyššího správního soudu v Brně obsaženým v rozsudku ze dne 22. 4. 2011, čj. 5 Azs 3/2011-131. Ve zmiňovaném rozhodnutí je vyjádřen i tento závěr: „I. Krajský soud je povinen se odchýlit od § 75 odst. 1 s.ř.s. a přihlížet i ke skutečnostem relevantním z hlediska mezinárodní ochrany, které vyšly najevo až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tehdy, pokud by v daném případě neshledal dostatečné záruky k tomu, že budou tyto nové skutečnosti posouzeny v novém správním řízení k tomu příslušným správním orgánem z hlediska respektování zásady non-refoulement a že bude mít žadatel o mezinárodní ochranu možnost dosáhnout soudního přezkoumání tohoto nového rozhodnutí dříve, než by mělo dojít k jeho navrácení do země původu. Tuto otázku je třeba posuzovat vždy individuálně, tedy vzhledem ke konkrétní situaci daného žadatele o mezinárodní ochranu. Dostatečné záruky pro respektování zásady non-refoulement budou dány v případě, že bude vzhledem ke konkrétním okolnostem věci zcela zřejmé, že žadatel bude mít možnost podat novou žádost o mezinárodní ochranu (§ 3 odst. 2 ve spojení s § 10 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) a že tato nová žádost bude přípustná (§10a zákona o azylu).“ Žalobce i žalovaný se proti rozhodnutí bránili kasační stížnosti. Žalobce nepovažoval za správný závěr krajského soudu o nevěrohodnosti jeho příběhu. Tuto námitku nepovažoval NSS za důvodnou a plně odkázal na obsah odůvodnění krajského soudu, který „zcela jasně a podrobně popsal skutečnosti a důvody, z nichž vyvozoval nevěrohodnost výpovědi stěžovatele.“ Proto zamítl kasační stížnost podanou žalobce. Správní orgán naopak namítl, že krajský soud nesprávně posoudil a vyhodnotil okolnosti podstatné pro rozhodnutí ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tvrdil, že k dané otázce shromáždil dostatek relevantních a objektivních zpráv, přičemž krajský soud pochybil, neboť zprávy získané žalovaným a následně předložené žalobcem nehodnotil v komplexu s těmi informacemi, které správní orgán o Nigérii shromáždil a které mu umožnily přijmout závěr o možném, reálném a bezpečném návratu žalobce do jeho vlasti. Rozhodnutí soudu je tak vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, a proto trval na jeho zrušení. O kasační stížnosti rozhodoval Nejvyšší správní soud v Brně (dále jen NSS) dne 23. srpna 2012 pod č. j. 7 Azs 21/2012-37. Kasační stížnost, resp. námitky v ní obsažené, vyhodnotil jako důvodné, neztotožnil se s posouzením věci provedeným zdejším soudem, napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení. S touto výhradou žalovaného se NSS ztotožnil, krajskému soudu uložil v dalším řízení na námitky žalovaného reflektovat a s ohledem na časový odstup si navíc obstarat aktuální a konkrétně zaměřené informace k otázce reálně bezpečného návratu žalobce do země původu. Nadto připomněl, že je pravdou, že na území Nigérie probíhající některé lokální a regionální konflikty, které ale plošně dopadají na veškeré obyvatelstvo postižených území. Současně však zdůraznil, že Federální vláda se skutečně snaží o konsolidaci poměrů, což za objektivně existujících podmínek v Nigérii není jednoduché. Dále ve shodě se žalovaným zdůraznil, že v Nigérii období relativního klidu střídají násilnosti, a proto nelze činit závěry z momentálního zhoršení či zlepšení situace. Navíc lokální problémy jsou řešitelné i vnitřním přesídlením. Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozhodnutí. Za takto nastíněné situace krajský soud respektoval závazný právní názor NSS (§ 110 odst. 3 s.ř.s.) a vyzval obě strany sporu, aby se k závěrům NSS vyjádřily. Správní orgán rovněž vyzval, aby doložil co nejaktuálnější informace o situaci v Nigérii. Žalobce prostřednictvím svého zástupce i nadále trval na svém původním postoji, tedy že návrat do Nigérie je nereálný z důvodů bezpečnostní situace. Navrhl provést důkaz zprávami Cisis Group za měsíce leden až říjen 2012. Zdůraznil trvající problémy v Nigérii, které souvisejí s násilnými akcemi sekty Boko Haram. O násilnostech této sekty se rovněž hovoří ve zprávě Human Rights Watch z 11. října 2012. Správní orgán na výzvu krajského soudu předložil následující informace o Nígérii: Zprávu ACCORD ze 6. září 2012 zaměřenou na skupinu či sektu Boko Haram a její aktivity od června 2012, Informace MZV č. j. 116205/2012-LPTP ze dne 12. listopadu 2012, která mimo jiné obsahuje informace k otázce reálnosti vnitřního přesídlení a návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, konečně pak aktuální informace z databáze ČTK zachycující bezpečnostní situaci v Nigérii v druhé polovině roku 2012. Při něm přednes žalobkyně vycházel z výhrad formulovaných ve zrušujícím rozhodnutí NSS. Krom těchto cíleně vyžádaných a aktuálních informací měl krajský soud rovněž k dispozici veškeré zprávy o zemi původu, ze kterých vycházel při svém negativním rozhodnutí žalovaný, které jsou součástí správního spisu a se kterými byl žalobce v minulosti řádně seznámen. Jednalo se o tyto informace: Nigérie - Zpráva o zemi, ACCORD, srpen 2004 (zaměřena na ozbrojené občanské skupiny), Informace MV Velké Británie ze dne 14. dubna 2009 – Směrnice pro posuzování žádostí o azyl, Zpráva o zemi – Nigérie, MV Velké Británie ze dne 5. prosince 2008 (část zaměřena na zacházení s neúspěšnými žadateli o azyl při návratu do země), Zpráva o zemi – Nigérie, MV Velké Británie ze dne 25. května 2007 (část zaměřená na otázku voleb), Zpráva o zemi – Nigérie, MV Velké Británie ze dne 15. ledna 2010 (část zaměřená na vývoj listopad 2008 až listopad 2009), Zprávy International Cisis Group (ICG) ze dne 30. 5. 2007 s názvem Neregulérní volby a ze dne 8. 8. 2006 s názvem Nepokoje v deltě Nigeru, Informace ZÚ Abuja, čj. 1269/2008-ABUJA ze dne 20. červena 2008 s názvem Konflikt v deltě Nigeru – blízké řešení nepravděpodobné, Výroční zpráva Human Rights Watch 2009 ze dne 28. 5. 2009, Zpráva MZ USA o dodržování lidských práv za rok 2009 ze dne 11. března 2010, Zpráva BBC ze dne 25. října 2009 – Nigerijští ozbrojenci obnovili příměří, Informace MZV ČR čj. 98318/2010-LPTP ze dne 16. března 2010, Nigérie – Informace irského Dokumentačního centra pro uprchlíky z 29. dubna 2010 – OPC jako domobrana/společenská skupina – poslední aktivity, informace z databáze ČTK včetně listin (fotografií z novin ALAROY) doložených žalobcem. Informacemi předloženými zástupcem žalobce krajský soud důkaz neprovedl, neboť obsahově byly především zaměřeny na násilné aktivity sekty Boko Haram a navíc byly předloženy v anglickém jazyce. Informace o této sektě předložil krajskému soudu správní orgán, jednalo se informace z veřejného, objektivního a věrohodného informačního zdroje, a proto navržené doplnění důkazů prakticky k téže otázce nepovažoval krajský soud za potřebné a navíc s ohledem na jazyk textu zprávy ekonomické (§ 52 s.ř.s.). Povinností krajského soudu tak bylo znovu se zabývat správností rozhodnutí žalovaného v té části, která se zabývala reálnou možností návratu žalobce do Nigérie, když v ostatních závěrech NSS pochybení krajského soudu neshledal. Podle § 14a odst.1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Krajský soud si dovolí odkázat na úvahu NSS obsaženou v již uvedeném zrušujícím rozsudku: „Na území Nigérie sice probíhají některé lokální a regionální konflikty, které ale plošně dopadají na veškeré obyvatelstvo postižených území. Federální vláda se skutečně snaží o konsolidaci poměrů, i když to s ohledem na dobu, po kterou nestabilní situace v této oblasti panovala, není rozhodně snadné ani jednoduché. Nelze ovšem ani nevidět, že složitá bezpečnostní situace v deltě Nigeru vykazuje období relativního klidu, ale i násilností, příměří a porušování příměří. Stává se proto, že po vyžádání potřebných zpráv, v mezidobích než dojdou, je situace již jiná, než jaká existovala v době vyžádání zprávy. Závěry proto nelze činit z momentálního zhoršení či zlepšení situace. Lokální problémy jsou ale řešitelné i vnitřním přesídlením. Koncept vnitřní ochrany je jen vyjádřením zásady subsidiarity mezinárodní ochrany. K tomu lze dodat, že posuzování možnosti vnitřní ochrany lze plně vztáhnout nejenom k azylu, ale též k doplňkové ochraně ve smyslu § 14a odst. 1 zákona o azylu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 Azs 29/2011 - 70, dostupné na www.nssoud.cz).“ Z postoje žalobce a jeho přednesů je zřejmé, že nemožnost svého návratu zpět do Nigérie zejména odvozuje od vnitřní situace v zemi, kdy za násilnostmi tam páchanými na civilním obyvatelstvu stojí sekta Boko Haram. Z informace doložené správním orgánem (ACCORD, 6. září 2012) se podává, že činnost sekty je územně zejména v severní oblasti země a v hlavním městě Abudji. O násilí ze strany sekty Boko Haram svědčí rovněž informace z databáze ČTK, z nichž se rovněž podává jasná snaha nigerijské armády proti této sektě usilující o islamizaci země bojovat a její činnost potlačovat. Více není v dané situace potřebné o této sektě zjišťovat, neboť žalobce nepocházel ze severu země, kde tato sekta vyvíjí své aktivity a navíc v případě žalobce, který zemi zcela bez pochybností neopustil z důvodů azylově- relevantních, je možné využít institutu tzv. vnitřního přesídlení, jak se podává v Informaci MZV ze dne 12. listopadu 2012, konkrétně bod 9. I tato zpráva se pod bodem 2. věnuje aktivitám sekty Boko Haram s tím, že činnost sekty zapříčinila výrazné zhoršení bezpečností situace a nárůst násilí v Nigérii, nicméně nelze hovořit o reálné hrozbě občanské války. Konečně pak zpráva v bodě 12. potvrzuje, že ilegální migrace není v Nigérii žádným způsobem postihována. Krajský soud je přesvědčen, že dostál pokynům NSS, řízení doplnil potřebným množstvím aktuálních a obsahově zcela věcných informací o Nigérii a přisvědčil tak správnosti rozhodnutí žalovaného v celém jeho rozsahu. Za dané situace krajský soud rozhodnutí žalovaného i v otázce řešící § 14a zákona o azylu s ohledem na doplněnou důkazní situace ve smyslu pokynů NSS považoval za správné, zákonné, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce v řízení úspěšný nebyl. Ustanovený advokát požadoval odměnu za dva úkony právní služby a s tím související paušální odměnu. Konkrétně se jednalo o tyto úkony: a) účast při jednání před krajským soudem dne 5. prosince 2012 v částce 1.050,-Kč (za použití § 12 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, b) účast při jednání soudu dne 20. února 2012 v částce 3.100,-Kč a doplnění žaloby a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300,-Kč, celkem částku 4.750,-Kč. Tato důvodně účtovaná odměna částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet zvolený advokátem.

Poučení