28 Az 18/2010 - 61

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: CET 21, spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, IČ 45800456, zastoupen JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem, se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 2009/40/BUR/CET, č. j. 7322/09, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž mu byla uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon“ nebo „zákon o vysílání“), neboť v odvysílaném pořadu Televizní noviny, respektive reportáži o zrušení traumacentra v Brně dne 4. 12. 2008 od 19,30 hod. na programu Nova problematiku odvolání ředitele brněnské úrazové nemocnice divákům zprostředkoval jednostranně a zaujatě, čímž porušil zásady objektivity a vyváženosti. Žalovaná současně uložila žalobci v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná popsala obsah předmětné reportáže. Redaktorka ze studia uvedla: „Ministr Julínek dnes odvolal ředitele brněnské úrazové nemocnice Petra Svobodu, a to prý kvůli špatně komunikaci se zaměstnanci Na jeho místo nastupuje František Jimramovský, dosavadní lékař dětské nemocnice. No a co je důvodem takové změny, na to už se ptám do Brna reportéra Josefa Svobody.“ Reportér J. Svoboda na kameru uvádí: „Tady v Brně nikdo nepochybuje, že důvodem pro takovou rošádu je něco víc, než nějaká špatná komunikace, zkrátka vypadá to, že úrazovka netančí tak, jakby si ministr Julínek představoval Přitom to samotné odvolání bylo skvěle načasované, pan ministr dnes otevíral nové traumacentrum za půl miliardy korun, a zatímco přestříhával pásku a pěl ódy na nové zařízení, tak jeho náměstek vlastně jen tak mimochodem odcestoval, aby odvolal dosavadního ředitele Úrazové nemocnice, přitom na samotné tiskové konferenci o tom nepadlo ani slovo. Vypadá to, že je to trest za včerejší protest lékařů, kteří se nechtějí přestěhovat do toho nového traumacentra. Právě lékaři říkají: máme dostatečně velké úspěchy, máme úmrtnost kolem tří procent, což u tak vážných případů, jako jsou dopravní nehody, je skutečně velký úspěch. Zkrátka, nikdo proto nechápe, proč by se mělo měnit něco, co dobře funguje, a kdyby ministr investoval podle lékařů tu půlmiliardu do rekonstrukce Úrazové nemocnice, tak by si lékaři mohli pozlatit kliky na záchodech, jak dneska řekl trošku s nadsázkou odstupující ředitel. Zkrátka nad slunce jasné je samotný fakt, že jak ministru Julínkovi, tak panu hejtmanu Haškovi velmi záleží na Úrazové nemocnici, až ten jejich zájem začíná být skoro podezřelý a nejspíš jen největší naivové si mohou myslet, že za tím zájmem stojí přehnaná péče o pacienty. Pan ministr Julínek se nám k tornu dnes nevyjádřil, nebere telefony, tak si poslechněte alespoň pana ředitele odstupujícího.“ Dotaz reportéra: „Z jakého důvodu jste byl ze své funkce odvolán?“ Odpověď na kameru: „To mi v podstatě sděleno nebylo“ (střih) „já jsem byl v situaci, kdy ministerstvo chtělo jedno řešení, které nikdo v Jihomoravském kraji ani v Brně nechce, hejtmanem počínaje, městem, zaměstnanci Úrazové nemocnice, čili já jsem se snažil, jak nejlépe jsem uměl, komunikovat s oběma stranami, no, až jsem dokomunikoval.“ Dotaz: „Vnímáte to stejně jako spousta lidí z Brna, že prostě na půdě Úrazové nemocnice se odehrává boj mezi dvěma politickými stranami?“ Odpověď: „No, myslím, že ano.“ Žalovaná konstatovala, že reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva. Reportér, který kauzu zpracoval, se dopustil značného zevšeobecňování, zejména odkazem na zcela neurčité zdroje (,‚tady v Brně nikdo nepochybuje“), vynášel zaujaté výroky v neprospěch ministra zdravotnictví a naopak protežoval odvolaného ředitele. V rozhovoru s ním se reportér rovněž uchýlil ke spekulaci o spojení celé kauzy s politickými zájmy (,‚boj mezi dvěma politickými stranami“), k čemuž absolutně chybí jakékoliv podklady. Celá reportáž je tedy zpracována tak, že nelze hovořit pouze o jistém nedostatku způsobeném přímým vstupem. Zpracování reportáže obsahuje řadu vad, které jsou porušením zásady objektivity a vyváženosti a pro které je reportáž v rozporu se zákonem. Dále žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že v reportáži hovořil kromě reportérky ve studiu a reportéra v terénu již pouze odvolaný ředitel Petr Svoboda, jehož názory nebyly nikým dalším korigovány. Vyjádření odvolaného ředitele bylo jistě na místě, je však třeba brát v potaz, že jeho náhled na věc je nutně náhledem pouze jedné strany, nadto strany, jež může věc vnímat jako křivdu. Celá reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva, které neměly potřebnou oponenturu, a ani neobsahovala vyjádření z hlediska neutrálního pozorovatele. Reportér pouze odříkával svá tvrzeni, o nichž nebylo jasné, jaký mají původ, jejich zdroj se divák nedozvěděl. Jednalo se přitom o tvrzení závažná, předkládaná značně nevybíravým slovníkem („Tady v Brně nikdo nepochybuje, že důvodem pro takovou rošádu je něco víc, než nějaká špatná komunikace, zkrátka vypadá to, že úrazovka netančí tak, Jak by si ministr Julínek představoval ... Vypadá to, že je to trest za včerejší protest lékařů, kteří se nechtějí přestěhovat do toho nového traumacentra. ... Zkrátka, nikdo ... nechápe, proč by se mělo měnit něco, co dobře funguje, a kdyby ministr investoval podle lékařů tu půlmiliardu do rekonstrukce Úrazové nemocnice, tak by si lékaři mohli pozlatit kliky na záchodech ... Zkrátka nad slunce jasné ... ten jejich zájem začíná být skoro podezřelý ... nejspíš Jen největší naivové si mohou myslet, že za tím zájmem stojí přehnaná péče o pacienty.“). Závěrečný dotaz reportéra odvolanému řediteli („Vnímáte to stejně jako spousta lidí z Brna, že prostě na půdě Úrazové nemocnice se odehrává boj mezi dvěma politickými stranami?“) lze vnímat jako podsouvání odpovědi. Reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva, které neměly potřebnou oponenturu, a ani neobsahovala nějaké vyjádření z hlediska neutrálního pozorovatele. Předmětná reportáž tak trpí několika vadami, které jsou porušením zásad objektivity a vyváženosti a pro které je reportáž v rozporu se zákonem. Podle § 31 odst. 3 zákona provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v jeho rozsudku ve věci č. j. 7 As 38/2004-58 požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti je stanoven výlučně ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko- publicistickým. Pro uloženi pokuty je tedy stěžejní, že se jednalo o tento druh pořadu, tedy o pořad zpravodajský. Pojmy objektivita a vyváženost jsou neurčité právní pojmy. Tím je správnímu orgánu vytvořen prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní případ lze podřadit pod neurčitý právní pojem či nikoliv. Rada má za to, že objektivita a vyváženost jsou pojmy běžně užívané a relativně snadno srozumitelné a jejich obsah lze považovat za obecně známý, nicméně Rada interpretuje pojem objektivní jako věcný, nestranný, nepředpojatý, neutrální, správný, úplný, přesný, předmětný, držící se faktů. Rada na základě shromážděných podkladů a jejich hodnocení dospěla k závěru, že provozovatel CET 21 spol. s r. o. výše uvedeným jednáním porušil povinnost zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. K obraně žalobce, že absence poskytnutí prostoru k vyjádření ministra zdravotnictví byla způsobena objektivní nemožností stanovisko ministra získat, žalovaná konstatovala, že tuto námitku nepovažuje za opodstatněnou, neboť ministr zdravotnictví byl otevření nového traumacentra v Brně osobně přítomen, jak ostatně dokumentoval doprovodný obrazový materiál samotné reportáže, a na dotazy médií k tématu odvolání ředitele Úrazové nemocnice odpovídal, což je zřejmé např. z reportáže České televize na stejné téma, jež byla vysílána stejného dne v hlavním zpravodajském pořadu Události na programu ČT 1 od 19,00 hodin. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením, že došlo k objektivní nemožnosti získat stanovisko Ministerstva zdravotnictví. Podmínka předchozího upozornění byla podle žalované splněna, neboť žalobce byl v minulosti upozorněn na porušení téže povinnosti ve věci sp. zn. 2006/228/jfu/CET. Závěrem žalovaná odůvodnila svůj postup při stanovení výše pokuty a uvedla: Ke kritériu povahy vysílaného programu: Pořad, za který byla uložena pokuta, byl do vysílání zařazen na programu Nova, který je plnoformátovým programem, obsahuje pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací a není zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy. K postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu a odpovědnosti vůči divácké veřejnosti: Žalobce provozuje celoplošné vysílání, tj. jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70% obyvatel České republiky. Jedná se o provozovatele televizního vysílání s velmi vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu, což jej zároveň vybízí k zvýšené odpovědnosti vůči divácké veřejnosti. K závažnosti věci: Porušování povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 zákona považuje Rada vždy za závažné, neboť zpravodajské a politicko-publicistické pořady a informace v nich sdělené mají dopad na informovanost a povědomí obyvatel České republiky o veřejném životě. Je tedy potřeba, aby takovéto informace byly podávány objektivně a nezkresleně. Rada zhodnotila konkrétní porušení zákona jako středně závažné, neboť dochází k protežování jedné strany sporu. K míře zavinění: Je jisté, že obsah reportáže účastník řízení mohl sám ovlivnit. Byla jím vyrobena, tudíž je plně odpovědný za její obsah. K rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání: Pořad Televizní noviny je zpravodajským pořadem zabývajícím se aktuálními událostmi konkrétního dne, případně dnů posledních, který je vysílán ve večerních hodinách každý den. Celoplošné vysílání účastníka řízení může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70% obyvatelstva České republiky, proto dosah závadného vysílání hodnotí Rada jako vysoký, což je rovněž umocněno skutečností, že pořad Televizní noviny je dlouhodobě nejsledovanějším pořadem na programu Nova. Sledovanost předmětného pořadu byla 28,3 % v kategorii 15+. K případnému finanční prospěchu: Finanční prospěch v konkrétní výši nelze prokázat důkazními prostředky Radě dostupnými, proto tato skutečnost neměla na stanovení výše pokuty vliv. Rada na základě shromážděných podkladů dospěla k závěru, že provozovatel CET 21 spol. s r. o. porušil svoji povinnost podle § 31 odst. 3 zákona, čímž se dopustil správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona, za který lze uložit pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč. Za spáchání tohoto správního deliktu uložila Rada pokutu 300 000 Kč. V žalobě proti uvedenému rozhodnutí činí žalobce nesporným odvysílání popsané reportáže. Namítá však, že napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného právního hodnocení reportáže. Žalovaná shledává porušení zákona ve skutečnosti, že reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva, které neměly potřebnou oponenturu, a ani neobsahovala vyjádření z hlediska neutrálního pozorovatele. Vyjádření druhé strany, tj. v daném případě Ministerstva zdravotnictví, se žalobci nepodařilo získat, což v reportáži bylo výslovně uvedeno slovy redaktora „pan ministr Julínek se nám k tomu nevyjádřil, nebere telefony“. Ministr zdravotnictví Julínek byl sice v Brně osobně přítomen na tiskové konferenci konané u příležitosti otevření nového traumacentra, jak je však v reportáži výslovně uvedeno, na tiskové konferenci se o odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně vůbec nezmínil, odvolání provedl jeho náměstek v téže době. V době konání tiskové konference, kdy odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně nebylo známo, tedy nebyl důvod informace týkající se odvolání ředitele žádat. Poté, kdy odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně vešlo ve známost, redaktor reportáže i pražská redakce věnovali značné úsilí získání stanoviska jak samotného ministra, který nebyl na telefonu k dispozici, tak jeho tiskového mluvčího, který záležitost nechtěl komentovat. V rámci uvedené tiskové konference, která je oficiálním setkáním ministra s novináři, žádné dotazy týkající se odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně nezazněly, reakce ministra zdravotnictví Julínka v reportáži odvysílané Českou televizí nebyla součástí oficiální tiskové konference a neproběhla při tiskové konferenci, jak je patrné ze záznamu příslušné reportáže vysílané dne 4. 12. 2008 v pořadu Události na programu ČT 1. Žalobci nelze klást za vinu, že nepředpokládal, že po skončení oficiální konference bude možné vyjádření ministra zdravotnictví Julínka k záležitosti odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně získat, tím spíše, že informace o odvolání ředitele na tiskové konferenci vůbec nezazněla. K názoru žalované, že reportáž neobsahovala vyjádření z hlediska neutrálního pozorovatele a záležitosti referovala jednostranně a zaujatě, žalobce uvádí, že reportáž měla prezentovat názory lékařů Úrazové nemocnice v Brně na plánované rušení této nemocnice v situaci, kdy tato nemocnice má vynikající výsledky a zřízení nového traumacentra stálo půl miliardy korun. Že se jedná o názory lékařů Úrazové nemocnice v Brně, bylo v reportáži uvedeno. Žalobce již ve správním řízení připustil, že názory lékařů Úrazové nemocnice v Brně nebyly důsledně prezentovány jako právě jejich názory a že byla užita obecná konstatování, nikoli konstatování adresná. Podle názoru žalobce však uvedené nedostatky reportáže nejsou takové intenzity, aby působily rozpor s § 31 odst. 3 zákona, neboť tímto jednáním nebyla naplněna materiální stránka správního deliktu, protože toto jednání nevykazuje příslušnou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušení povinnosti stanovené zákonem na ochranu zájmu, aby poskytované informace byly objektivní. Žalobce namítá, že pokud v reportáži zazněly kritické názory a komentáře redaktora reportáže, není taková kritika kritikou neoprávněnou, neboť prezentaci názorů a hodnotících komentářů zákon nezakazuje. Žalobce je tudíž názoru, že ve snaze získat vyjádření k referované kauze postupoval tak, že ho nelze činit odpovědným za to, že stanovisko protistrany v reportáži nezaznělo, že ani prezentace názorů a hodnotících komentářů redaktora nebyla vadou reportáže, neboť vycházela z faktů v reportáži uvedených, a že ani skutečnost, že názory lékařů Úrazové nemocnice v Brně nebyly důsledně prezentovány jako právě jejich názory, nepůsobí rozpor reportáže se zákonem. Další důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že výrok rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce. Ve výroku je reportáž označena jako „reportáž o zrušení traumacentra“. Reportáž však zcela jednoznačně informuje o odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně a o otevření nového traumacentra v Brně, což jsou dvě odlišná zdravotnická zařízení, jak je patrné z informací dostupných v síti Internet. Pokud je možné z reportáže dovodit informaci o úmyslu ministra zdravotnictví Julínka jedno z uvedených zdravotnických zařízení zrušit, potom budoucí zrušení by se mělo týkat Úrazové nemocnice v Brně, nikoli nově otevřeného traumacentra. Kromě toho reportáž neobsahuje žádnou informaci o tom, že traumacentrum (či Úrazová nemocnice v Brně) již bylo zrušeno. Je možné dovodit pouze možné budoucí zrušení Úrazové nemocnice v Brně, nikoli traumacentra. K tomuto žalobnímu bodu žalobce poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 34/2006 – 73 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 9/2009 – 68. Žalobce také namítá, že žalovaná při stanovení výše udělené pokuty překročila meze správního uvážení, protože při posuzování některých zákonných kritérií vyvodila nesprávné závěry. Žalobce dále poukazuje na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost části odůvodnění obsahujícího hodnocení zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty. Podle § 61 odst. 2 zákona při ukládání pokuty za porušení povinností podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle názoru žalobce uvedené kritérium nemá zohlednit pokrytí, plnoformátovost a sledovanost příslušného programu, ale skutečnost, zda provozovatel vysílání je subjektem veřejnoprávním s vyšší mírou odpovědnosti vůči divácké veřejnosti nebo subjektem komerčním. Důvody, jak konkrétně bylo toto kritérium zohledněno při stanovení výše pokuty, v odůvodnění rozhodnutí uvedeny nejsou, s výjimkou konstatování, že velmi vysoký podíl sledovanosti na mediálním trhu vybízí žalobce jako provozovatele televizního vysílání ke zvýšené odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, aniž by závěr o velmi vysokém podílu sledovanosti byl jakkoli konkretizován. Z vysoké sledovanosti nelze zvýšenou odpovědnost provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti dovodit, neboť kritérium sledovanosti je třeba zohlednit při posouzení kritérií stanovených v § 61 odst. 3 zákona, podle kterého Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Žalobce dále namítá, že žalovaná při rozhodování o výši pokuty rozhodla v rozporu s principem proporcionality, neboť v případech obdobného porušení zákona ukládá provozovateli vysílání ze zákona pokuty výrazně nižší. V této souvislosti žalobce poukazuje na rozhodnutí žalované dostupná na webových stránkách, jež v dalším textu žaloby vyjmenovává. Podle právního závěru Městského soudu v Praze (rozsudek č. j. 8 Ca 379/2006 – 34, rozsudek č. j. 10 Ca 35/2007 – 34) zákonodárce klade na objektivnost televizního vysílání veřejnoprávního provozovatele důraznější požadavek a na rozdíl od komerčních televizi mu ukládá, aby přispíval svým vysíláním k právnímu vědomí obyvatel České republiky. V tomto smyslu jde o významné interpretační pravidlo ve vztahu k posuzování objektivnosti vysílání ze strany České televize právě pro veřejnoprávní charakter jejího poslání spočívajícího v poskytování služby veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů. Při stanovení výše uložené sankce se tak žalovaná odchýlila od ustálené správní praxe a od toho, jak je tento pojem vykládán v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Žalobce dále namítá, že žalovaný nedostatečně zdůvodnil, jakým způsobem při stanovení výše pokuty posoudil kritérium závažnosti věci dle § 61 odst. 3 zákona. Žalovaná v odůvodnění konstatuje, že zhodnotil porušení zákona jako středně závažné, neboť dochází k protežování jedné strany sporu. Žalobce však v odůvodnění tohoto kritéria postrádá jakoukoli úvahu o závažnosti věci s ohledem na obsah reportáže. Žalobce se domnívá, že při posouzení tohoto kritéria je třeba vzít v úvahu, že reportáž referuje o záležitosti regionálního rozměru, která nemá dopad celospolečenský, a že je tudíž třeba zohlednit tuto skutečnost při hodnocení závažnosti tvrzeného zásahu do chráněného veřejného zájmu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž neobsahuje úvahu žalovaného o tom, jak komplexně posoudil závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše udělené pokuty a jaký význam mělo posouzení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 16/2009 – 82. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, případně snížení uložené pokuty. Ve vyjádření k obsahu žaloby poukazuje žalovaná na to, že nemožnost získat oponentní vyjádření musí být dána z objektivních důvodů. S tímto se Rada vypořádala již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí právě odkazem na reportáž v pořadu Události, vysílaný na programu České televize ČT 1 v 19,00 hodin téhož dne jako předmětný pořad. Z této reportáže v pořadu Události je jasně patrné, že ministr zdravotnictví k dispozici novinářům byl a odpovídal rovněž na dané téma. V takové situaci nemůže uspět ani tvrzení, že informace o odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně na tiskové konferenci nezazněla a že nebylo možné předpokládat, že po skončení konference bude možné ministrovo vyjádření k danému tématu získat. Pakliže ministr zdravotnictví po tiskové konferenci svůj čas novinářským dotazům věnoval, jak dokazuje zmiňovaná reportáž České televize, mohli jej rovněž využít zaměstnanci žalobce v daném čase na daném místě přítomní a alespoň se o ministrovo vyjádření pokusit. K dalším námitkám žalovaná konstatuje, že se k nim vyjádřila v odůvodnění svého rozhodnutí. Reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva. Rovněž reportér, který kauzu zpracoval, se dopouštěl značného zevšeobecňování, zejména odkazem na zcela neurčité zdroje (,‚tady v Brně nikdo nepochybuje“), vynáší zaujaté výroky v neprospěch ministra zdravotnictví a naopak protežuje odvolaného ředitele. V rozhovoru s ním se reportér rovněž uchyluje k spekulaci o spojení celé kauzy s politickými zájmy (,‚boj mezi dvěma politickými stranami“), k čemuž absolutně chybí jakékoliv podklady. Celá reportáž je tedy zpracována tak, že nelze hovořit pouze o jistém nedostatku způsobeném přímým vstupem. Zpracování reportáže obsahuje řadu vad, které jsou porušením zásad objektivity a vyváženosti a pro které je reportáž v rozporu se zákonem. Vady reportáže jsou značně propojeny a absence stanoviska neutrálního pozorovatele a jednostranná kritika úzce souvisí s absencí stanoviska druhé strany. K vytýkané vadnosti výroku žalovaná uvádí, že výroková část předmětného rozhodnutí splňuje veškeré znaky, o kterých zákon hovoří a které rovněž Nejvyšší správní soud považuje za podstatné, jak plyne z jeho judikatury. Ve výroku je pořad, jehož odvysíláním došlo k porušení zákonné povinnosti podle § 31 odst. 3 zákona, dostatečně identifikován svým názvem, datem a časem vysílání a výrok rovněž obsahuje stručné vymezení konkrétních jevů, které jsou shledávány jako problematické a které jsou příčinou porušení uvedeného ustanovení. Konkrétní slovní označení reportáže nemůže v daném případě vést k nedostatečné specifikaci deliktu, či dokonce k jeho zaměnitelnosti. Již v samotném výroku je rovněž uvedeno, že problematické se týkají prezentace odvolání ředitele brněnské úrazové nemocnice, a daný pořad neobsahoval žádné jiné reportáže na podobné téma. Dle žalované se tedy nelze domnívat, že by zaměnění slov traumacentrum a úrazová nemocnice, která bývají často užívána jako synonymum, ve slovní specifikaci konkrétní reportáže pořadu bylo důvodem nezákonnosti rozhodnutí. K žalobcovým námitkám týkajícím se odůvodnění uložené pokuty žalovaná uvádí, že kritéria pro udělení výše pokuty jsou stanovena zákonodárcem široce a vágně, takže jednotlivá fakta, která charakterizují provozovatele, naplňují zároveň více kriterií stanovených zákonem. Např. fakt celoplošnosti programu ovlivňuje kritérium postavení provozovatele na mediálním trhu a jeho odpovědnosti vůči divácké obci a následně rovněž kritérium rozsahu a dosahu závadného vysílání. Dle žalované není možné jednotlivá kritéria od sebe oddělovat, jak je naznačeno v žalobě, protože se vzájemně prolínají a také vzájemně souvisejí a je zapotřebí vnímat je komplexně. Skutečnost, že žalobce je komerčním provozovatelem na základě licence, žalovaná při své úvaze zohlednila. V rámci tohoto kritéria však zvážila rovněž právě to, že žalobce je provozovatelem celoplošného vysílání s velmi vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu. Žalovaná tedy posoudila žalobce jako provozovatele s vysoce početnou diváckou obcí, čemuž odpovídá i nutnost zvýšené pozornosti obsahu vysílání. Dále žalovaná konstatuje, že shoda zákonného ustanovení, pod které je konkrétní jednání subsumováno, nezakládá automaticky nárok na shodné ukládání výše sankce. Rozhodující je posouzení všech kritérií, které zákon stanovil. Rovněž skutečnost, že je někdo provozovatelem televizního vysílání komerčním a někdo ze zákona sama o sobě o výši sankce nerozhoduje. Důraznější požadavek objektivnosti vysílání provozovatele ze zákona může být u komerčního provozovatele nahrazen jiným kritériem, které bude mít vliv na vyšší výměru uložené sankce. Příklady rozhodnutí, které žalobce ve své žalobě uvedl, tak nelze vnímat pouze z toho hlediska, že se jedná o sankce (konkrétní částky) uložené provozovateli vysílání ze zákona. Je potřeba vnímat veškerá kritéria, která žalovaného k uložení konkrétní sankce vedla. Ohledně kritéria závažnosti věci žalovaná ve svém rozhodnutí dostatečně objasnila, že porušení povinnosti dle § 31 odst. 1 zákona považuje vždy za závažné, neboť zpravodajské a politicko-publicistické pořady a informace v nich sdělené mají dopad na informovanost a povědomí obyvatel České republiky o veřejném životě. Je tedy potřeba, aby takovéto informace byly podávány objektivně a nezkresleně. V rámci tohoto osvětlení považuje žalovaná protežování jedné strany sporu za středně závažné. K námitce žalobce, že odůvodnění rozhodnutí neobsahuje úvahu o tom, jak byly komplexně posouzeny závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše udělené pokuty a jaký význam mělo posouzení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty, žalovaná tvrdí, že již ze samotného slovního vyjádření hodnocení jednotlivých kritérií je patrné, kterým směrem žalovaná své úvahy při stanovení výše sankce vedla. Hodnocení kritérií dle § 61 odst. 2 a 3 zákona, byt‘ bylo provedeno velmi stručným způsobem, obstojí a není na místě napadené rozhodnutí pro ne zcela pregnantní odůvodnění rušit, a to již vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná se snažila zohlednit jak okolnosti přitěžující, tak současně i okolnosti polehčující, a sice povahu vysílaného programu, který není tematicky zaměřen pouze na zpravodajské a politicko-publicistické pořady. Finanční prospěch účastníka nebyl prokázán, a proto toto kritérium nemělo vliv na stanovení výše pokuty, tedy ani v neprospěch účastníka. Takovéto hodnocení svědčí o snaze žalované posoudit výši pokuty co možná nejobjektivněji a nejúplněji. Žalovaná navrhuje z uvedených důvodů zamítnutí žaloby. Při jednání před soudem konaném dne 14. 4. 2010 setrvali oba účastníci řízení na svých stanoviscích. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Podle § 5 písm. f) zákona patří do působnosti Rady mimo jiné ukládat sankce podle tohoto zákona. Podle § 31 odst. 3 zákona je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona uloží Rada pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a 3 cit. zákona. Podle § 61 odst. 2 zákona přihlíží Rada při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle § 61 odst. 3 zákona stanoví Rada výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Mezi účastníky jsou spornými otázkami 1. právní hodnocení odvysílané reportáže, 2. formulace výroku napadeného rozhodnutí, 3. výše a odůvodnění uložené sankce. K právnímu hodnocení reportáže zdejší soud předně konstatuje, že reportáž byla odvysílána v rámci hlavního zpravodajského pořadu žalobce (Televizní noviny), na který lze nepochybně vztáhnout požadavek vyplývající z § 31 odst. 3 zákona o vysílání. Dále soud předesílá, že předmětem tohoto řízení není přezkoumání vlastního obsahu předmětné reportáže, tj. věcné posouzení obsahu reportáže, nýbrž toliko posoudit, zda bylo napadené rozhodnutí o uložení pokuty vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o vysílání, což v daném případě znamená posouzení otázky, zda se žalobce odvysíláním předmětné reportáže dopustil porušení povinnosti dodržovat ve zpravodajských pořadech zásadu objektivity a vyváženosti. Výkladem pojmů „objektivita“ a „vyváženost“ vysílaných informací se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Jedná se o neurčité právní pojmy, jejichž výklad správním orgánem může být podroben soudnímu přezkumu [srov. rozsudek ze dne 29. 8. 2007, č. j. 4 As 81/2006 – 108 (www.nssoud.cz)]. Nejvyšší správní soud je ve svých rozhodnutích vyhodnotil jako pojmy obecně známé, mimo jiné proto, že nemají svou vlastní legální definici a ani z kontextu nelze dovodit, že by měly mít pro oblast působnosti právních norem zákona o vysílání svůj specifický obsah (srov. rozsudek ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 As 17/2008 – 119, www.nssoud.cz). Z takto vnímaného obsahu předmětných pojmů ostatně vyšla v napadeném rozhodnutí i žalovaná. Obecně lze konstatovat, že předmětná reportáž byla odvysílána v rámci hlavního zpravodajského pořadu žalobce, ve kterém je dán každému tématu poměrně malý časový prostor a kde cílem jednotlivých příspěvků je poskytnout základní informace k danému tématu. O to více je třeba věnovat pozornost zákonem stanovenému požadavku, aby zazněly v pořadu základní objektivní informace, aby bylo možno utvořit si alespoň základní představu o nastoleném problému, o stanovisku jednotlivých subjektů, jichž se předmětná věc dotýká, a to způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o obsahu takových vyjádření. V posuzované věci soud nepokládá po shlédnutí reportáže hodnocení Radou za nesprávné. Ve zpracování reportáže reportérem, který např. uvádí, že „Tady v Brně nikdo nepochybuje, že důvodem pro takovou rošádu je něco víc, než nějaká špatná komunikace, zkrátka vypadá to, že úrazovka netančí tak, jakby si ministr Julínek představoval. Přitom to samotné odvolání bylo skvěle načasované, pan ministr dnes otevíral nové traumacentrum za půl miliardy korun, a zatímco přestříhával pásku a pěl ódy na nové zařízení, tak jeho náměstek vlastně jen tak mimochodem odcestoval, aby odvolal dosavadního ředitele Úrazové nemocnice, přitom na samotné tiskové konferenci o tom nepadlo ani slovo. Vypadá to, že je to trest za včerejší protest lékařů, kteří se nechtějí přestěhovat do toho nového traumacentra … Zkrátka, nikdo proto nechápe, proč by se mělo měnit něco, co dobře funguje … Zkrátka nad slunce jasné je samotný fakt, že jak ministru Julínkovi, tak panu hejtmanu Haškovi velmi záleží na Úrazové nemocnici, až ten jejich zájem začíná být skoro podezřelý a nejspíš jen největší naivové si mohou myslet, že za tím zájmem stojí přehnaná péče o pacienty.“ nespatřuje soud snahu reportéra o poskytnutí základních objektivních informací tak, aby si divák mohl utvořit základní představu o problému, o němž je v předmětné reportáži pojednáváno. Přitom právě objektivita a vyváženost poskytovaných informací je dána tím, že informace v maximální možné míře odpovídají skutečnosti a poskytují adresátovi informací možnost vytvořit si o dané problematice vlastní kvalifikovaný názor. Žalobce poukazoval v žalobě (a rovněž již v předcházejícím správním řízení) na to, že se mu přes veškerou snahu nepodařilo získat stanovisko ministra zdravotnictví k prezentované problematice. Upozornil na to i v předmětné reportáži. Soud připouští, že při objektivní nemožnosti získat stanovisko druhé strany a za situace, kdy jsou na to diváci v reportáži upozorněni, má taková skutečnost vliv na hodnocení vyváženosti dotčené reportáže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 8 As 61/2099 – 61, www.nssoud.cz). To ovšem neznamená, že žalobce může na svou povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace rezignovat docela. V posuzované věci soud nemohl přehlédnout právě již zmiňovaný způsob zpracování reportáže reportérem a způsob, jímž sdělované informace prezentoval, navíc zintenzívněný tím (což žalobci Rada v napadeném rozhodnutí důvodně vytkla), že názory lékařů úrazové nemocnice nebyly důsledně prezentovány adresně jako jejich názory, ale jen formou obecných konstatování. Žalovaná oprávněně hodnotila předmětnou reportáž jako jednostrannou. Způsob prezentace informací v reportáži totiž neumožnil jejich adresátům vytvořit si vlastní kvalifikovaný názor na prezentovanou problematiku. Způsob vedení reportáže již překročil hranice přímočarosti a kritického přístupu a stal se zaujatým, nepřípustně diváka ovlivňujícím a matoucím. Divákovi se odvysíláním reportáže nedostalo informací, na jejichž základě by byl schopen učinit si představu o okolnostech odvolání ředitele Úrazové nemocnice v Brně. Proto se soud nemohl ztotožnit ani s žalobcovým tvrzením, že jednáním žalobce nebyla naplněna materiální stránka správního deliktu. Soud taktéž nemohl zcela odhlédnout ani od toho, že zatímco se žalobce opakovaně odvolává na to, že se mu nepodařilo zastihnout ministra zdravotnictví (na což ostatně upozornil reportér i ve vlastní reportáži), aby se jej dotázal na okolnosti odvolání ředitele úrazové nemocnice, a že tiskový mluvčí ministerstva odmítl věc komentovat, pak v reportáži samotné i v žalobě uvádí, že odvolání ředitele nemocnice provedl náměstek ministra zdravotnictví. Žalobce se tedy měl pokusit získat vyjádření k prezentované problematice od něj. Soud se – odvolávaje se na své uvedené právní hodnocení reportáže – nemůže ztotožnit s konstatováním žalobce, že žalovaná shledala porušení zákona právě ve skutečnosti, že reportáž byla postavena výhradně na výrocích kritizujících postup ministerstva, které neměly potřebnou oponenturu, a ani neobsahovala vyjádření z hlediska neutrálního pozorovatele. Podle názoru soudu se žalovaná nespokojila jen s tímto důvodem, ani jen neoznačila za důvod vůdčí, žalovaná naopak vycházela z celkového vyznění (výsledného dojmu) odvysílané reportáže. Soud shledal nedůvodnou i další námitku žalobce, a to tvrzení, že výrok napadeného rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce. Zpochybňovaná část výroku rozhodnutí žalované zněla: „Rada uděluje provozovateli, CET 21 spol. sr. o., iČ 458 00456, se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5, 152 00 Praha 5, pokutu ve výši 300.000,-Kč, nebot‘ odvysíláním pořadu Televizní noviny, respektive reportáže o zrušení traumacentra v Brně, dne 4. prosince 2008 od 19:30 hodin na programu Nova, se dopustil porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. tím, že problematiku odvolání ředitele brněnské úrazové nemocnice divákům zprostředkoval jednostranně a zaujatě, čímž porušil zásady objektivity a vyváženosti.“ Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73, č. 1546/2008 Sb. NSS, uvedl, že výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Takový popis musí obsahovat skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty správního deliktu, jenž je předmětem řízení. Popis skutku musí obsahovat zákonné znaky skutkové podstaty natolik zřetelně a srozumitelně, aby z něj bylo možné určit, o jaký skutek se jednalo. Jeho účelem je identifikace protiprávního jednání, které naplnilo skutkovou podstatu deliktu vymezenou v zákoně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2005, čj. 2 As 44/2004 - 62). Zdejší soud je názoru, že přes vytýkanou nepřesnost výroku (tj. užití slov „o zrušení traumacentra“), kterou ostatně připustila i žalovaná ve svém vyjádření, se nejedná o vadu tak zásadní, že by činila výrok, resp. vymezení skutku nesrozumitelným či zaměnitelným. V kontextu celého výroku, v němž je dále uvedeno, kterého dne byla reportáž odvysílána (4. 12. 2008), ve kterém pořadu byla odvysílána (Televizní noviny), v kterém čase (od 19,30 hodin), a dále z popisu skutečností, v nichž spatřuje žalovaná porušení zákona (tj. prezentace problematiky odvolání ředitele brněnské úrazové nemocnice), je třeba považovat výrok, který obsahuje popis srozumitelně a dostatečně identifikující skutek včetně vytýkaného protiprávního jednání, za zákonný. K námitce týkající se výše a odůvodnění uložené pokuty zdejší soud podotýká, že v rámci soudního přezkumu správního uvážení o výši ukládané pokuty mohou správní soudy pouze posuzovat, zda správní orgán nevybočil ze zákonem stanovených mezí úvahy, případně správní úvahy nezneužil. Soudní přezkum je v těchto případech zaměřen především na to, zda výše uložené sankce odpovídá zákonnému rozpětí, zda se správní orgán přezkoumatelně vypořádal se zákonnými kritérii a zda jeho úvaha respektuje smysl a účel zákona a je v souladu s pravidly logického usuzování. Soud shledal, že žalovaná při rozhodování o výši sankce ukládané za porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání postupovala v souladu se zákonem a přihlédla ke všem zákonným kritériím. Své rozhodnutí dostatečně odůvodnila. Přitom mimo jiné uvedla, že program Nova je plnoformátovým programem, žalobce je provozovatelem celoplošného vysílání s velmi vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu, pořad Televizní noviny je hlavním zpravodajským pořadem a má dlouhodobě vysokou sledovanost. Žalovaná vysvětlila, že porušování povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 zákona považuje vždy za závažné, neboť zpravodajské a politicko-publicistické pořady a informace v nich sdělené mají dopad na informovanost a povědomí obyvatel o veřejném životě. Je tedy potřeba, aby takovéto informace byly podávány objektivně a nezkresleně. Závažnost věci je dána protežováním jedné ze stran sporu. V neposlední řadě se žalovaná zabývala i kritériem zavinění žalobce. Uvedla, že obsah reportáže žalobce mohl sám ovlivnit, vyrobil jí, a tudíž je plně odpovědný za její obsah. Soud tak nezjistil, že by žalovaná v rámci správního uvážení o výši ukládané pokuty postupovala v rozporu se zákazem libovůle nebo se neodůvodněně dopustila nerovného zacházení. Skutečnost, že provozovateli vysílání ze zákona, tedy České televizi, která má podle žalobce vyšší odpovědnost za vyváženost a objektivitu vysílaných pořadů, byla za porušení shodné právní povinnost uložena pokuta nižší, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit. Žalovaná odůvodnila, proč přistoupila k uložení pokuty v dané výši. Vedle toho soud pokládá za žádoucí, aby se výše sankce reálně projevila v majetkové sféře delikventa s účinky individuální i generální prevence. Z rozhodnutí žalované je zřejmé, že reagovala na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci. Byť je tedy odůvodnění uložené sankce poněkud stručné a byť si lze představit odůvodnění komplexnější, soud je shledává v kontextu s celým obsahem napadeného rozhodnutí a s popsaným protiprávním jednáním žalobce dostatečným. Odůvodnění sankce není ani nesrozumitelné, jak tvrdí žalobce. Komerční postavení provozovatele vysílání jej nezbavuje odpovědnosti za správní delikt. V tomto směru jsou jeho poukazy na jeho rozdílnost veřejnoprávního od provozovatele vysílání liché. Vzhledem k charakteru pořadu, ve kterém byla reportáž odvysílána, k pokrytí i ke sledovanosti nemohla komerční povaha žalobce ovlivnit, tj. zmírnit jeho odpovědnost vůči divácké veřejnosti. Zdejší soud se neidentifikoval ani s námitkou žalobce, že při posouzení závažnosti věci mělo být zohledněno, že reportáž referuje o záležitosti regionálního rozměru, která nemá dopad celospolečenský. Předmětem reportáže nebyla toliko záležitost regionálního rozměru, bylo v ní také kritizováno a zpochybňováno vystupování ministra zdravotnictví a jeho náměstka, tedy člena vlády a osob stojících v čele centrálního úřadu s celostátní působností. Z tohoto pohledu se reportáž podílí na utváření názoru ostatních obyvatel České republiky o způsobu spravování záležitostí této země představiteli státní moci, kteří vykonávají kompetence dotýkající se i těchto ostatních obyvatel. Navrhovanou moderaci uložené pokuty shledal soud nedůvodnou, je názoru, že pokuta nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Uložená pokuta odpovídala porušení zákona i závažnosti reportáže V rámci zákonného rozpětí 5 000 – 2 500 000 Kč [§ 60 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání] byla její výše stanovena při dolní hranici sankční sazby. Reportáž byla odvysílána v rámci hlavního zpravodajského pořadu, má výrazný dopad na utváření názorů veřejnosti. Provozovatel měl dbát, aby byla zpracována profesionálně a aby způsob zpracování reportáže neodporoval principům zpravodajství. Sankce za protiprávní jednání pak musí mít i preventivní charakter. Závěrem soud konstatuje, že ačkoli žalobce v žalobě navrhoval provést důkaz výslechem svědka (reportéra předmětné reportáže), a to k nemožnosti opatřit vyjádření ministra zdravotnictví, při jednání uvedl, že nepožaduje další doplňování dokazování. Ostatně soud by provádění takového důkazu považoval za nadbytečné, neboť výslech reportéra, který již v reportáži samotné tvrdil, že se vyjádření ministra zdravotnictví nepodařilo získat, stěží mohl přinést v tomto směru nějaký nový poznatek. Vzhledem k výše uvedenému soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, jenž v řízení nebyl úspěšný, nemá na náhradu nákladů řízení právo. To by náleželo úspěšné žalované, soud však z obsahu spisu nezjistil, že by jí náklady řízení nad rámec běžných výdajů vznikly, ostatně žalovaná žádné své náklady ani neuplatňovala.

Poučení