28 Az 66/2010 - 68

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: G. H. I., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č. j. OAM-16/LE-05-K03-2009, takto:

Výrok

I. Žaloba se v té části, ve které žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13 a § 14 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítá.

II. Rozhodnutí žalovaného se v té části, ve které žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce označený v záhlaví tohoto rozhodnutí požádal o udělení mezinárodní ochrany. Správnímu orgánu uvedl dvě okolnosti, pro které Sýrii opustil: a) problémy v souvislosti s oslavami svátku Newroz a b) osočení z pašování, resp. nelegálního přechovávání cigaret. Kvůli oběma skutečnostem byl vězněn a orgány policie fyzicky napadán. Nebyl schopen uhradit vysokou pokutu, a proto z obavy z dalšího vývoje situace ze země spolu s manželkou a synem odešel. V případě návratu se obává uvěznění. Tvrzené skutečnosti doplnil správní orgán o informaci o zemi původu, příběh žalobce označil s odkazem na zjištěné rozpory jako nevěrohodný a žalobci mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil. V následně podané žalobě namítal porušení § 3 a § 50 odst. 3 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu. Tvrdil, že získané informace se jednak nepromítly do posouzení odůvodněnosti obav žalobce, jednak – a to zejména k hodnocení důvodnosti žádosti z pohledu § 14a zákona o azylu – se jedná o informace neaktuální. Nesouhlasil se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti své výpovědi, neboť žalovaným označené rozpory nejsou takového charakteru, aby díky nim mohla být celá výpověď žalobce posouzena jako nevěrohodná. Žalobce prokázal důvodné obavy a v případě návratu by mu hrozilo za jeho aktivity v Sýrii uvěznění, jak lze vysledovat z výroční zprávy Amnesty International z roku 2009 či ze zprávy MZ USA z března 2010. Závěrem žádal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný reagoval vyjádřením s datem 20. 1. 2011, ve kterém stručně shrnul žalobní námitky. Popřel důvodnost žaloby odkazem na obsah správního spisu, shromážděné důkazy a zejména informace přednesené žalobcem. Z nich lze usoudit, že hlavním problémem žalobce v zemi původu byla otázka pašování cigaret. Na základě listin, které žalobce předložil, lze dovodit, že řízení probíhalo korektně, žalobce byl zastupován advokátem, byl opakovaně vyzýván k osobní účasti u soudu, kam se nedostavoval, byl poučován o následcích svého konání. Řízení (odvolací) dle tvrzení žalobce dosud ukončeno není, žalobce je i nadále v kontaktu se svým advokátem. I přes tyto problémy žalobce nicméně opustil Sýrii s vlastním cestovním pasem a bez potíží. Především však správní orgán zdůraznil své přesvědčení o nevěrohodnosti výpovědi žalobce tak, jak bylo vysvětleno v napadeném rozhodnutí. Připomněl, že žalobce po výzvách, aby objasnil konkrétní rozpory, odkazoval na chybu v tlumočení, svoji negramotnost či přímo popřel, že by danou odpověď poskytnul. Ačkoli se žalobce považuje za negramotného, hodlal v Sýrii pracovat ve státním sektoru, byl schopen zajistit si advokáty pro řízení o pokutě, doklady k vycestování apod. K otázce zpochybnění tlumočení správní orgán připomněl, že celé řízení probíhalo za přítomnosti jednoho tlumočníka a žalobce žádné problémy s tlumočením nevznesl. Dále trval na nevěrohodnosti příběhu žalobce, který nebyl schopen vysvětlit konkrétní a zjevné časové či faktické nesrovnalosti ve svých přednesech (den zadržení, ukrývání kurdských žen, rok, kdy fakticky došlo k problémům s pašováním cigaret, délka doby zadržení policií, získání cestovního dokladu, problémy s pašováním údajně již v roce 2007, ačkoli do protokolu o pohovoru uvedl, že do roku 2008 žádné potíže neměl apod.). Správní orgán tak uzavřel, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že by v zemi vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Stejně tak neuvedl žádnou skutečnost, která by nasvědčovala možnosti pronásledování žalobce z důvodu rasy, pohlaví, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či politického přesvědčení. Při rozhodování o doplňkové ochraně vycházel z obsáhlých informací o zemi původu, se kterými byl žalobce seznámen. Námitky žalobce správní orgán označil z důvodů vysvětlených za neopodstatněné, a proto trval na zamítnutí žaloby. Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu za přítomnosti obou účastníků, zástupce žalobce a tlumočníka kurdského jazyka. V mezích žalobních bodů krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Soud se seznámil s obsahem správního spisu, který obsahoval žádost žalobce, pohovor konaný dne 4. 2. 2009 včetně dvou doplňujících s daty 12. 7. 2010 a 12. 8. 2010. Žalovaný shromáždil informace o Sýrii a to z různých informačních zdrojů. Při rozhodování vycházel z informace MZ USA z 11. března 2010 týkající se Sýrie s názvem – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009, Infobanky ČTK zahrnující poslední zprávu z 21. dubna 2010, z Posudku Evropského centra pro kurdská studia a občanství kurdského obyvatelstva z 25. listopadu 2009 zaměřeného na možnost týrání při návratu do Sýrie, Informace MZV ČR čj. 114413/2009-LPTP ze dne 31. srpna 2009 (syrský zatykač), Informace MZV ČR čj. 123826/2008-LPTP ze dne 22. července 2008 zaměřenou na postavení kurdské menšiny včetně Kurdů bez státního občanství, Informace Human Right Watch z ledna 2009 o potlačování kurdských práv v Sýrii, Informace vypracované dne 15. 5. 2006 oddělením CEDOCA Belgického království zaměřenou na ilegální vycestování ze země a návrat do země, Výroční zprávy Amnesty International z 28. května 2010 (události za rok 2009), Informace MV Velké Británie ze 17. února 2009 obsahující směrnici pro posuzování žádostí o azyl ve vztahu k žadatelům ze Sýrie, Informace švýcarského Spolkového migračního úřadu z 19. října 2009 řešící problematiku ilegálního vycestování a delšího pobytu v zahraničí, z informace téže instituce ze 6. března 2009 mapující aktuální situaci Kurdů v Sýrii, z Informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky z 1. května, z Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) z 23. října 2008. Samotný žalobce předložil v průběhu správního řízení několik listinných důkazů, které měly osvědčovat jeho spor ve věci pašování cigaret. Zejména se jednalo o potvrzení advokáta s datem 14. 2. 2010, ve kterém uvedený advokát osvědčil, že jej žalobce zmocnil pro zastupování před trestním i celním soudem s tím, že oba případy přezkoumal a konstatoval, že jsou stále ve fázi vyšetřování; předvolání k soudu ve věci importu a pašování na neděli 15. 3. 2009 v 9.30 hodin včetně poučení o následcích nedostavení se spočívajících v zahájení trestního stíhání. Dále rozhodnutí vydané „soudem trestných činů“ dne 31. 1. 2008, ve kterém měl být na žalobce vydán zatykač a žalobce se měl dostavit ve stanovené lhůtě k soudu. Rovněž byl poučen o následcích nedostavení se, které měly spočívat v „sebrání veškerých jeho práv, zastavení jeho majetku s tím, že nebude mít právo žádného odvolání.“ Z úhlu pohledu příběhu předneseného žalobcem je třeba ještě zmínit rozhodnutí o pokutě „vydané soudem“ dne 22. 11. 2007. V rozhodnutí na straně žalující vystupuje Generální ředitelství celnice v Hasace, na straně obžalovaných je včetně žalobce uvedeno pět osob. Z výroku rozsudku mimo jiné vyplývá, že obžalovaným byla uložena pokuta ve výši 7.435.707 syrských liber za protizákonné obchodování se zakázaným předmětem – tabákem. Do soudního spisu posléze doložil informaci o situaci Kurdů v Sýrii zjevně získanou z internetu, nicméně nebylo možné identifikovat zdroj. Samotný žalobce k této informaci uvedl, že se nejedná o jeho aktivitu, informaci doložila jeho manželka, bližšího komentáře proto nebyl schopen a informace proto pro soud neměla zásadnější vypovídací hodnotu. Situaci Kurdů v Sýrii ostatně již zachycovaly zprávy z jasných informačních zdrojů shromážděné žalovaným v průběhu správního řízení. Komplexní pohled na případ žalobce je nutné doplnit následujícím konstatováním: žádost o mezinárodní ochranu podala rovněž manželka žalobce a to jménem svým a jménem nezl. syna, samostatnou žádost podala rovněž nezl. dcera, kterou zastupoval jako zákonný zástupce otec – žalobce. Rovněž o těchto žádostech rozhodl správní orgán zamítavě a byly napadeny žalobami. Spor manželky žalobce a nezl. syna je veden u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 Az 67/2010, spor nezl. dcery pod sp. zn. 28 Az 68/2010. Žaloby projednal krajský soud ve stejný den. Následně krajský soud zaměří pozornost na věrohodnost příběhu žalobce a to s ohledem na závěr správního orgánu, který pro objektivně zjištěné rozpory v průběhu správního řízení přednesům žalobce neuvěřil. Je namístě připomenout, že žalobce spojoval důvody svých obav a s tím souvisejícího odchodu ze Sýrie se dvěma konkrétními problémy – účast na oslavách svátku Newroz a obvinění z pašování cigaret. Je dobré doplnit, že žalobce se v Sýrii politicky neangažoval, zdravotní stav označil za dobrý. Krajský soud při níže uvedeném rozboru situace zohlednil tvrzení žalobce, který se označil za osobu prakticky negramotnou. Nesrovnalosti, které jsou dle přesvědčení soudu zásadní, svaloval na problémy s tlumočením, únavu po přicestování či vůbec popřel, že fakta prezentoval tak, jak byla v protokolech, které podepsal, vůbec zaznamenána. K problémům ohledně své účasti na oslavách svátku Newroz a problémům s obviněním z pašování cigaret uváděl postupně (od podání žádosti až po svůj přednes při soudním jednání) níže uvedené informace: - Policii České republiky (protokol je součástí správního spisu) žalobce po zadržení na letišti Praha Ruzyně dne 13. ledna 2009 uvedl, že má 3 třídy základní školy, do České republiky přicestoval na základě platného pravého cestovního dokladu, který mu byl vydán příslušným syrským úřadem. Uvedl, že dne 21. 3. 2008 u sebe doma schoval jednu cizí ženu kurdské národnosti, následně byl na 40 dnů zadržen. Poté byl pronásledován bezpečnostními složkami, odešel se ženou a synem do vesnice Amer, zařídili si cestovní doklady, v Damašku jim převaděč za úplatu následně zajistil francouzské vízum. - oslav se účastnil v březnu 2008, došlo k potyčce s policií, žalobce utekl domů a spolu s ním i jedna žena. Přišli policisté, kteří žalobce spolu s dotyčnou ženou odvezli na policii a následně byl 40 dní vězněn, vyslýchán a bit. Proto po propuštění odešel spolu se ženou v červnu bydlet na vesnici, kam známí přivezli na uskladnění seno. Druhý den přijela policie a v seně našla cigarety. Žalobce opět odvezli, vyslýchali a mučili. Byl propuštěn po 14 dnech, následoval soud, který jej odsoudil k zaplacení pokuty ve výši 7 miliónů syrských liber. Proti rozhodnutí se odvolal a řízení dosud neskončilo. Pokutu by nebyl schopen zaplatit, a proto Sýrii spolu s rodinou opustil. Do České republiky přicestovali 12. ledna 2009, když předtím pobývali asi 20 dní v Egyptě a ještě předtím v Damašku. Vycestoval na vlastní pas, nicméně vízum do Švýcarska bylo zařízeno za úplatu a bylo falešné. - v pohovoru konaném dne 4. 2. 2009 uvedl, že vychodil 6 tříd základní školy, oženil se v roce 2006, v roce 2008 se jim narodil syn. Živil se prací v hospodářství. Potvrdil, že se v roce 2008 účastnil oslav svátku Newroz, po střetu s policií s ním do jeho domu přišly dvě ženy. Policie při razii našla kurdské symboly, žalobce odvezla na stanici, kde byl měsíc zavřený. Zopakoval potíže s obviněním v souvislosti s pašováním cigaret, který tentokrát časově zařadil do období podzimu 2007. Byl odsouzen k pokutě 2 miliónů syrských liber, nebyl schopen částku zaplatit, tudíž byl zavřen na dobu 2 měsíců. Ke konci roku 2007 byl propuštěn na amnestii. Další problémy popřel, nicméně si stěžoval na zákon, na základě kterého nemohl převádět svá majetková práva. Následně tvrdil, že jak Kurd byl diskriminován v přístupu k zaměstnání. Do Damašku měl odejít spolu s rodinou na konci prosince 2008. Zmínil, že žádné doklady ke svým problémům nemá, nicméně je schopen je s pomocí svého právníka obstarat. - v doplňujícím pohovoru dne 12. 7. 2010 uvedl, že do roku 2008 žádné problémy fakticky neměl. Při oslavách Newrozu ukrýval 2 ženy, po propuštění z vězení odešel na vesnici, zde proběhla aféra s cigaretami a pokuta byla vůči jeho osobě stanovena částkou 7 miliónů syrských liber. Rezolutně popřel, že by k problémům s cigaretami mělo dojít již v roce 2007, jak uvedl 4. 2. 2009, potíže situoval do období června či července 2008 a nesrovnalost přičítal špatnému tlumočení. Zadržen byl 5-6 dní v podzemí, pak 3 dny v Hasace a poté asi měsíc v Kámišli, odkud byl propuštěn na amnestii. Na pokutu se amnestie nevztahovala. - v doplňujícím pohovoru konaném dne 12. 8. 2010 vysvětlil, že i přes zákaz vycestování mu byl vystaven pas díky úplatku, potíže s cigaretami situoval do roku 2007 – zde krajský soud zdůrazňuje, že v této fázi správního řízení již žalobce do spisu žalovaného založil důkazy mající osvědčit jeho potíže s pašováním cigaret. Na jasnou otázku, která měla za cíl upřesnit časový sled přednesených událostí, žalobce uvedl, že potíže s policií v Kámišli byly předtím, nežli problémy v souvislosti s pašováním cigaret. - při jednání soudu dne 8. 6. 2011 žalobce situoval problémy dávané do souvislosti s oslavou svátku Newroz na březen 2007, dobu uvěznění stanovil na 2 měsíce. Jelikož měla do jeho domu v Kámišli opakovaně docházet policie, tak se asi po měsíci po propuštění z vězení s rodinou odstěhoval na vesnici. Po 2 měsících pobytu na vesnici nastal problém s nálezem cigaret, vězněn byl tentokrát 2 a půl měsíce. Po návratu díky amnestii začal zařizovat potřebné formality spojené s odchodem ze Sýrie. Pokuta byla vyměřena ve výši 7 miliónů syrských liber, po rozhodnutí byla provedena exekuce v jejímž průběhu měl být žalobci zabaven veškerý majetek. K dotazu soudu, co se dělo v průběhu roku 2008 vysvětlil, že nejdříve ještě žili na vesnici, poté 3 – 4 měsíce v Damašku a asi 2 měsíce v Egyptě. V neposlední řadě nelze pominout rovněž rozpory mezi výpověďmi žalobce a informacemi, které k výše řešeným otázkám poskytovala v průběhu řízení před správním orgánem jeho manželka. Ta na počátku řízení neměla vůbec žádné pochybnosti o tom, že k problémům manžela v souvislosti s oslavou Newrozu došlo v březnu 2008, nejprve zmínila 1 ženu, která v jejich domácnosti hledala ochranu, posléze hovořila již o 2 ženách, délku uvěznění určila jedním měsícem s tím, že uvězněn byl toliko její manžel, ženy odešly bez problémů domů. Potvrdila, že se následně odstěhovali do vesnice Amer, kde došlo k incidentu s cigaretami včetně pokuty. Dle jejího přednesu byl manžel v Kámišli vězněn 1 měsíc, po konfliktu ve vesnici pak 1 a půl měsíce. Sama žádné problémy se státními orgány své země neměla, ekonomickou situaci své rodiny popsala jako velmi dobrou. Pokutu přesto nezaplatili údajně proto, že manžel se cítil být nevinen. Sýrii opustila toliko proto, že chtěla zachovat rodinu. Cestovní doklady zařídili v Hasace. V době před odletem za pobytu v Egyptě se dozvěděli o exekuci na jejich majetek. Z výše uvedeného krajský soud považuje za důležité podtrhnout, že manželka žalobce naprosto bez pochybností situovala problémy s oslavou Newrozu na březen 2008. Po projednání žaloby jejího manžela (v této věci žalobce), kdy krajský soud zaměřil konkrétní otázky na časové zasazení oslav Newrozu a problémům s cigaretami, záměrně soud učinil mezi projednáním další žaloby, kde na straně žalobce vystupovala paní Hussain, přestávku. Když následně položil manželce žalobce tytéž otázky, odpověděla naprosto shodně jako žalobce, nicméně v jasném časovém rozporu se svojí výpovědí v průběhu správního řízení. Oslavu Newrozu tak určila na březen 2007 a k průběh jejich pobytu v roce 2008 uvedla, že 3 – 4 měsíce ještě byli na vesnici, pak 5 měsíců v Damašku a poté v Egyptě. Uvedla, že cestovní doklady v Hasace si zajišťovali zřejmě ještě v době, kdy bydleli na vesnici a byly jim vydány týž den, kdy o ně požádali. Krajský soud předestřel kopii cestovního dokladu založenou ve správním spise, z níž je patrné datum vystavení a to dne 17. 11. 2008, tedy doba, kdy se rodina již měla nacházet v Egyptě. K tomuto ovšem krajský soud dodává, že dle původní informace žalobce se rodina měla v Egyptě zdržovat toliko asi 20 dní před odletem do České republiky. Rozhodnutí žalovaného s ohledem na závěr o nevěrohodnosti příběhu žalobce krajský soud akceptoval, oproti žalobní námitce považoval zjištěné rozpory za zcela zásadní, a to i s přihlédnutím k postojům Nejvyššího správního soudu v Brně k otázce důležitosti věrohodné výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu tak, jak se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, čj. 6 Azs 386/2004. V jeho odůvodnění zdůraznil, že „pro případ, kdy není žadatel o azyl schopen doložit ke svému tvrzení o důvodech odchodu žádný důkaz, což je situace převažující, musí si být jednoznačně vědom důležitosti informací vyřčených před správním orgánem. Ty totiž v kontextu se získanými zprávami o zemi původu posléze slouží jako podklad pro rozhodnutí. Váhavé, vyhýbavé či nepřesné informace, které navíc žadatel v průběhu řízení ještě mění, jsou v závěru při porovnání s objektivními informacemi chápány jako účelové, nevěrohodné a pro azylové řízení nedostatečné. Je totiž nutno vycházet z toho, že udělení azylu je institut výjimečný, když jeho účelem je poskytnout ochranu jen tomu, kdo cítí skutečnou obavu z pronásledování z důvodů v zákoně o azylu uvedených. Pravdivost tvrzení žadatele a hodnověrnost jeho osoby jsou přitom základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází, neboť skutečnosti, o kterých žadatel tvrdí, že byly důvodem jeho odchodu či důvodem vzniku jeho obav z návratu, mohou být ověřeny zpravidla jen rámcově. Potřebnou věrohodnost přitom sama osoba, a tím i její příběh, nutně ztrácí, pakliže je nepravdivost jejích tvrzení zjištěna nebo jde-li o tvrzení, která jsou v celkovém kontextu věci nemožná a vyloučena. A to je právě daný případ, když ve výpovědích žalobce byly zjištěny zásadní a výše zaznamenané nesrovnalosti.“ Problémy žalobce v souvislosti s oslavou svátku Newroz krajský soud díky naprosto rozporuplné a v důsledku toho zcela nevěrohodné výpovědi žalobce i jeho manželky vyhodnotil tak, že žalobce se snažil obecně známá fakta (problémy některých faktických účastníků těchto oslav) použít jako svůj vlastní příběh. Problém s pašováním cigaret se snad mohl s ohledem na předložené důkazy jevit jako reálný, nicméně ve shodě se žalovaným krajský soud konstatuje, že žalobce měl možnost obrany, tuto řádně využil, ve sporu jej zastupovali advokáti, tudíž řízení probíhalo regulérně. Kromě tohoto zjištění nelze rovněž přehlédnout zásadní a žalobcem ani jeho manželkou nevysvětlené rozpory k této situaci (rok, kdy k incidentu s cigaretami došlo, délka věznění, výše pokuty, apod.). V tomto směru krajský soud žádnou souvislost s azylově-relevantními důvody neshledal. Krajský soud si je vědom dlouhotrvajících potíží kurdské menšiny v Sýrii, nicméně tato samotná skutečnost, tzn. příslušnost k této menšině, sama o sobě bez dalšího nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob, jak lze vysledovat z četných informací o Sýrii. Popis příběhu žalobce tak, jak jej krajský soud učinil v odůvodnění svého rozhodnutí a to se zaměřením na zcela zjevné časové i faktické rozpory, vedly krajský soud co se týče otázky věrohodnosti žalobcovy osoby, resp. informací jím předkládaných, k témuž závěru, který učinil správní orgán – příběh žalobce s přihlédnutím k zásadním rozporům, které nebyl schopen přesvědčivě a věrohodně vysvětlit, vyhodnotil krajský soud jako příběh smyšlený, přednesený se záměrem získat v azylovém řízení výhodnější pozici pro posouzení důvodnosti své žádosti. O správnosti rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu nemá proto krajský soud žádných pochybností a v podrobnostech odkazuje na obsah odůvodnění správního orgánu, s jehož posouzením a závěrem se plně ztotožnil. Skutečnosti umožňující vydat kladné rozhodnutí ve vztahu k § 13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebyly v řízení zjištěny. Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení, konkrétně se týká té části rozhodnutí, kdy nezl. žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 14 zákona o azylu, tzv. humanitární azyl, může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55, se uvádí: „Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Soud shledal rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu v souladu se zákonem. Správní orgán neměl k dispozici žádné skutečnosti přednesené žalobcem, které by mohly odůvodňovat kladné rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 14 zákona o azylu. Jiný závěr ovšem krajský soud učinil k té části výroku rozhodnutí, která se vztahuje k ust. § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy k otázce návratu žalobce do Sýrie. Krajský soud toliko na okraj doplňuje, že projednával a bude ještě rozhodovat několik žalob žadatelů se Sýrie. Závěr, který si k danému problému učinil, je aplikovatelný na okruh typově obdobných žádostí, kdy nebyly prokázány azylově-relevantní důvody a k řešení zůstala otázka návratu žadatelů tak, aby případnou realizací návratu nedošlo k porušení zásady non-refoulement. Žalovaný při posuzování otázky návratu logicky vycházel ze znění zákona, kdy se dle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Krajský soud se při posuzování této otázky zabýval především tím, zda-li správní orgán respektoval zásadní požadavek na objektivitu (věcnou i časovou) informací o zemi původu tak, jak předpokládá ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71 Nejvyšší správní soud v Brně. Ten konstatoval, že „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Pokud krajský soud v intencích požadavků Nejvyššího správního soudu na kvalitu a aktuálnost informací sloužících jako podklad pro rozhodnutí shora uvedených a s přihlédnutím k žalobním námitkám ověřil shromážděné zprávy o Sýrii, tak zjistil, že informace zejména z hlediska časové aktuálnosti nemohou obstát. Je dobré připomenout, že předmětem žaloby je rozhodnutí správního orgánu vydané dne 29. 9. 2010. Žalovaný při posuzování otázky možného návratu do Sýrie, aniž by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, vycházel z informací, které hodnotily situaci v Sýrii do roku 2009. Jistě by bylo možné se v některých případech spokojit s informací staršího data a krajský soud sám takovéto důkazy akceptuje, pokud tento postup umožňuje společensko-politická a bezpečnostní situace v té které zemi. Takovýto postup není dle přesvědčení krajského soudu namístě v případě, že se jedná o zemi, ve které platí nejstarší stanné právo ve světe, země vstupuje do lokálních vojenských konfliktů, dochází zde k zatýkání a věznění osob - obvykle kritiků režimu či aktivistů za lidská práva, jedná se tedy o zemi, ve které dodržování lidských práv výrazně zaostává za představou demokratického státu. S přihlédnutím k obecně známému vývoji společensko-politické a bezpečnostní situaci v Sýrii, jež se počátkem roku 2011 poměrně dramaticky vyhrotila, jak vyplývá z informací poskytovaných hromadnými sdělovacími prostředky, je soud přesvědčen, že bylo namístě, aby správní orgán při rozhodování o otázce návratu vycházel z důvodů výše vysvětlených z co možná nejaktuálnějších informací. Nestalo se tak, a proto s přihlédnutím k žalobní námitce ve směru nesprávného posouzení doplňkové ochrany krajský soud v tomto rozsahu napadeného rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ten po ověření aktuální situace v Sýrii o možnosti vycestování žalobce opětovně rozhodne. Krajský soud si v tomto směru dovolí připomenout závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by „mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“ Po zvážení námitek žalobce a v kontextu s dosud shromážděnými důkazy včetně odkazu na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu v Brně dospěl krajský soud k přesvědčení, že je namístě pochybovat o správnosti závěru žalovaného toliko ohledně negativního rozhodnutí ve smyslu § 14a (§ 14b) zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů krajský soud posoudil žalobu v této části jako důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. toliko v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Po doplnění dokazování ve směru uvedeném, tedy po zajištění zcela aktuálních informací o situaci v Sýrii, pak správní orgán opětovně rozhodne. V té části, ve které nebyl žalobci udělen azyl dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když nezl. žalobce, který měl ve věci z části úspěch, své konkrétní náklady řízení nespecifikoval.