28 Az 69/2010 - 88

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: a) K. O., b) nezl. N. V., c) nezl. N. N., a d) nezl. N. D., nezletilí žalobci jsou státními příslušníky Ukrajiny, zastoupeni žalobkyní sub a) jako zákonnou zástupkyní a t. č. rovněž hlášeni k pobytu pod její adresou, všichni žalobci zastoupeni Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2010 čj. OAM-148/ZA-06-ZA14-2010, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupci žalobců Mgr. Ondřeji Rejskovi se přiznává odměna ve výši 21.060,-Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové na účet zástupce.

Odůvodnění

Žalobkyně se obrátila na krajský soud jménem svým a rovněž tak jménem svých třech dosud nezletilých dětí se žalobou, ve které se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označené v záhlaví. Ten na základě její žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu rozhodl tak, že podmínky pro postup dle §§ 12, 13, 14 zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) v případě žalobců neshledal a mezinárodní ochranu jim proto neudělil. Žalobkyně vstoupila do azylového řízení poté, kdy byla dle svého přednesu na Ukrajině vystavena nedůvodnému pronásledování ze strany pracovníků policie. Došlo k jejímu nezákonnému zadržení na základě křivého obvinění v souvislosti s jejími podnikatelskými aktivitami v České republice. Zde se zabývala zprostředkováním zaměstnání státních občanů Ukrajiny na práci v České republice. Nespokojení klienti podali na žalobkyni trestní oznámení. V souvislosti s tím byla na policii bezdůvodně zadržena po dobu dvou dnů, její děti nebyly informovány a trpěly obavami z nepřítomnosti matky. Nadto policejní orgány požadovaly po žalobkyni úplatek s tím, že tak dosáhne klidu. Stížnosti na daný postup nebyly dle přesvědčení žalobkyně vyřízeny řádně. Druhým důvodem vstupu do azylového řízení je dle jejího podání naprosto neúnosná situace na Ukrajině v oblasti ochrany práv zvířat. Mělo zde docházet ke krutému zacházení a týrání zvířat, což velmi těžce nesly všechny tři nezletilé děti. K tomu se přidružily posměšky ve škole, když místní noviny otiskly o jejích problémech článek, kde si žalobkyně nebyla výslovně jmenována, nicméně podle obsahu ji bylo možné ztotožnit. Třetím důvodem pak označila zdravotní stav nezletilých žalobců, kteří jsou nuceni podrobovat se pravidelným kontrolám na kardiologii a neurologii. O jejich žádosti po posouzení závažnosti poskytnutých faktů a na pozadí shromážděných informací o Ukrajině rozhodl správní orgán dne 21. 9. 2010 tak, že přednesené důvody neshledal pro udělení mezinárodní ochrany relevantními. Rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou, v níž tvrdila porušení správního řádu, neboť žalovaný nedbal o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu a nevycházel při svém rozhodování z úplně zjištěného skutkového stavu. Uvedla, že na Ukrajině byla na základě křivého a vykonstruovaného trestného oznámení podrobena zadržení a výslechům, její děti přitom nebyly o situaci informovány. Ačkoli si na postup orgánů policie stěžovala, na městské i krajské prokuratuře a na krajské policejní zprávě, výsledky šetření považovala za nedostatečné. Obdržela toliko jedinou odpověď, z níž vyplývá, že se jí byl zaslán vysvětlující dopis. Ten jí však doručen nebyl. Dále namítla, že náleží k sociální skupině žen podnikatelek a jsou tak naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany zakotvené v § 12 písm. b) zákona o azylu. Tvrdila vykonstruované a nedůvodné osočení své osoby z trestného činu prodeje lidí do otroctví. Kompetentními orgány byla opakovaně vyslýchána, intenzita nátlaku se stupňovala a po žalobkyni byly požadovány úplatky. V souvislosti s výše uvedeným pak došlo k naplnění podmínek § 14a zákona o azylu. Poukázala, že případný návrat na Ukrajinu není dle jejího přesvědčení možný, neboť po návratu je pravděpodobné její zadržení a uvěznění, tudíž by byla ona i nezletilé děti vystavena tíživým a nejistým podmínkám, hrozilo by nebezpečí vážné újmy a v případě uvěznění rovněž možnost nelidského zacházení. Konečně zdůraznila nedobrý zdravotní stav nezletilých žalobců. Odkazem na informace o zemi původu dokladovala, že ochrana jejích práv v případě soudního procesu nebude zajištěna důsledně. Ombudsman nemá právo vstupovat do trestního řízení a na Ukrajině je trestní systém ve smyslu ochrany práv obviněných nedostatečný a vzbuzující znepokojení v oblasti ochrany lidských práv. V průběhu soudního řízení doložila žalobkyně dvě zprávy poukazující na diskriminaci pracujících žen na Ukrajině. Dále předložila v kopii odpověď prokuratury čerkaské oblasti z 10. 3. 2009, podle které byla její stížnost na postup orgánů policie prošetřena a žalobkyni doručena odpověď – tuto informaci žalobkyně dle svého tvrzení neobdržela. V ostatním odkázala na fakta uvedená v žádosti a pohovoru, trvala na zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proto nedostatečně vyhodnotil celkovou situaci žalobkyně a jejích nezletilých dětí, a proto požadovala zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V reakci na žalobu ze dne 16. prosince 2010 správní orgán zopakoval námitky žalobkyně, aby posléze popřel jejich důvodnost. Provedené dokazování označil za standardní, opatřil si dostatečně aktuální informací o zemi původu a neshledal důvody pro kladné rozhodnutí o její žádosti a to ani ve vztahu k nezletilým dětem. Ve svém stanovisku se k žalobním námitkám vyjádřil velmi podrobně, a proto není důvodu znovu jeho stanovisko uvedené a odůvodněné v rozhodnutí i ve vyjádření kompletně opakovat. Postačí vyzdvihnout, že správní orgán v zásadní skutečnosti, kterou žalobkyně označila za rozhodující důvod podané žádosti, tedy v otázce trestního stíhání, neshledal v celkovém kontextu případu azylově-relevantní důvod. Jednání policie totiž zjevně nebylo motivováno žádným z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Stejně tak s reakce prokuratury nelze usoudit, že by žalobkyni kompetentní orgány státu odmítly poskytnout pomoc. Není proto důvodu pohlížet na žalobkyni jako na osobu patřící do sociální skupiny žen podnikatelek majících na Ukrajině problémy v souvislosti s azylově-relevantními důvody. Připomněl, že sama žalobkyně od září 2009 žádné další problémy neměla, ačkoli otázka jejího obvinění nebyla dořešena. Zemi opustila spolu s nezletilými dětmi zcela bez potíží. Možnost návratu na Ukrajinu po neúspěšném azylovém řízení a rovněž možnost stěžovat si na nesprávný postup státních orgánů potvrzují informace správním orgánem shromážděné. Žalobní námitky po jejich vyhodnocení a s odkazem na informace o zemi původu neumožnily o podané žádosti rozhodnout kladně. Za zjištěné situace trval správní orgán na zamítnutí žaloby. Krajský soud pro ucelený pohled na projednávaný případ doplňuje, že v průběhu soudního řízení obdržel dne 18. května 2011 informaci od Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. V ní se podává, že Generální prokuratura Ukrajinské republiky požádala přípisem ze dne 4. 4. 2011 o vydání občanky Ukrajiny Oksany Koval. Proti její osobě je vedeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu obchodování s lidmi dle čl. 149 oddílu 2 tr. zákona Ukrajinské republiky. Lze shrnout, že žalobkyně se zabývala na území České republiky prostřednictvím své firmy zaměstnáváním občanů Ukrajiny. Několik z nich nebylo s jejím působením spokojeno, žalobkyně jim údajně poskytovala nepravdivé informace a nadto jako zaměstnanci neobdrželi dohodnuté finanční plnění. Právní rámec projednávané věci je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu v rozsahu vytyčeném žalobními body ( § 75 odst. 2 s.ř.s.) a to za přítomnosti obou účastníků a tlumočníka. Při jednání obě strany setrvaly na svých přednesech. Žalobkyně trvala na již dříve uplatněných námitkách a zpochybňovala možnost ochrany své osoby před svévolným jednáním orgánů činných v trestním řízení. K otázce regulérnosti svého podnikání navrhla vyslechnout svědka. Připustila, že s nezletilými dětmi se dostavuje na pravidelné kontroly dvakrát v roce, jejich zdravotní stav je stabilizovaný. Správní orgán k zásadní námitce spočívající v nedostatečné možnosti obrany práv žalobkyně na Ukrajině odkázal na informace o zemi původu získané cíleně k tomuto problému. Pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině podnikatelů, jak ve svých rozhodnutích judikoval Nejvyšší správní soud v Brně, lze připustit za situace, kdy by v zemi původu objektivně hrozilo pronásledování z azylově-relevantních důvodů. O tento případ se v souzené věci nejedná, když se žalobkyně může svých práv dovolat a domáhat se ochrany u řady institucí. Při jednání se krajský soud ujistil, že informace předložené žalobkyní (jednalo se o kopie zpráv v anglickém jazyce) jsou informace obecně poukazující na problémy pracujících žen na Ukrajině a konkrétní souvislost s případem žalobkyně nemají. Provedl důkaz zprávou Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 18. května 2011, kopií odpovědi ukrajinské prokuratury čerkeské oblasti z 10. 3. 2009, jejíž obsah přeložila přítomná tlumočnice a výsledek korespondoval informaci již dříve žalobkyní poskytnuté. Dále krajský soud provedl důkaz zprávou UNHCR z 20. června 2011, ve které dotázaný reagoval na faktické možnosti ochrany osob na Ukrajině pro případ trestního řízení. Krajský soud se před jednáním seznámil s obsahem správního spisu a dosavadním průběhem řízení. Ověřil, že správní orgán při svém rozhodování vycházel ze žádosti žalobkyně ze dne z 15. 4. 2010, pohovory konanými dne 21. 4. 2010 postupně se všemi žalobci. Žalobkyně sub a) uvedla, že až do dubna 2010 žila spolu s dětmi na Ukrajině, nicméně pravidelně přijížděla do České republiky za sourozenci i za svými pracovními aktivitami – sjednávala pracovní smlouvy pro občany Ukrajiny na práce v České republice. Do prosince roku 2008 se nesetkala se zásadnějšími problémy. V tu dobu ji navštívil neznámý muž, požadoval peníze, když v případě opačném prý bude mít žalobkyně potíže. Situace pokračovala 3. 2. 2009, kdy žalobkyni navštívili dva pracovníci orgánu Oddělení boje proti obchodování s lidmi. Provedli kontrolu dokumentů žalobkyně a zadrželi ji na dobu dvou dnů na policii, kde se měla doznat k pochybením ve svém podnikání. Stalo se tak na podnět ženy, které žalobkyně dříve zprostředkovala práci. Dotyčná tuto práci popsala jako práci v nelidských podmínkách včetně potíží s platbami sociálního a zdravotního pojištění a mzdy. V době zadržení žalobkyně zůstaly doma tři nezletilé děti žalobkyně, které nebyly o situaci informovány. Na postup orgánů činných v trestním řízení si žalobkyně stěžovala, odpověď vyhodnotila jako nedostatečnou. Naopak se dozvěděla o zahájení trestního stíhání za obchodování s lidmi a předání lidí do otroctví. Následně byla opakovaně předvolávána na policii a konfrontována s lidmi, které zaměstnávala v České republice. V září 2009 byla pracovníkem prokuratury telefonicky vydírána, když požadoval úplatek a v případě opačném vyhrožoval problémy. Nátlaku nevyhověla a po vyřízení víza přicestovala v dubna 2010 do České republiky. Obává se návratu z důvodů vykonstruovaného trestního řízení včetně zdravotních potíží V. a N. – problémy se srdcem a oslabenou nervovou soustavou. Situaci výše popsanou, míněno důvody trestního stíhání v souvislosti s podnikáním, objasnila podrobně při pohovoru dne 21. 4. 2010 s tím, že totožné jsou i důvody, pro které se z popsaných příčin obává návratu. Došlo by k jejímu zadržení a její děti by byly bez rodinného zázemí. U nezletilých dětí zmínila jejich zdravotní stav, pro který docházejí na pravidelné lékařské kontroly. Rovněž namítla psychická traumata dětí, které trpí velmi špatným zacházením se zvířaty, které je až na hranici týrání. Nezletilí žalobci v jednotlivých pohovorech přednesli fakta zmíněná matkou. Správní orgán k projednávané žádosti shromáždil následující informace o politické a ekonomické situaci a dodržování lidských práv na Ukrajině: Informace MZV čj. 106362/2009-LPTP ze dne 13. května a Informaci MZ USA o Ukrajině ze dne 25. února 2009 týkající se dodržování lidských práv za rok 2008. Byť se jednalo o informace relativně kusé, pak doplněny o soudem vyžádanou zprávu UNHCR umožnily o žádosti objektivně rozhodnout. Informace se týkají vycestování a návratu na Ukrajinu, situace neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany a konečně reálnou možností ochrany osoby v trestním procesu. Krajský soud po provedeném dokazování nepovažoval žalobu za důvodnou. Správní orgán přistoupil k projednání případu žalobců s maximální odpovědností, pečlivě zjistil důvody podané žádosti u všech žalobců včetně informací o zdravotním stavu nezl. žalobců. Zprávy o zemi původu jím shromážděné pak odpovídají obvyklému standardu. Rovněž tak odůvodnění rozhodnutí považuje krajský soud za zcela přesvědčivé a závěry žalovaným přijaté za logické a plynoucí z celkového posouzení případu. Správní orgán v rozhodnutí jasně vysvětlil svůj pohled na žalobci předestřené důvody odchodu, návratu se rovněž nemusejí obávat. Proto se za dané situace plně ztotožňuje s rozhodnutím a stejně tak i s jeho odůvodněním. Aniž by tak znovu a nadbytečně opakoval zjištění a závěry správního orgánu, využil krajský soud stanovisko Nejvyššího správního soudu v Brně uvedené rozsudku ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130: „ I. Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ Předně lze s jistotou uzavřít, že žalobkyně nebyla v zemi původu pronásledována za uplatňování svých politických práv a svobod tak, jak požaduje ust. § 12 písm. a) zákona o azylu stejně tak jako zbylí tři nezletilí žalobci. Po vyhodnocení shromážděných důkazů s přihlédnutím k předchozímu řízení stejně tak nelze přijmout závěr, že by na její případ a případ nezletilých dětí mohlo dopadnout ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Skutečnosti, které přednesla, souvisely s jejími ekonomickými aktivitami, s jejím podnikáním na území České republiky. Krajský soud dokáže pochopit obavy žalobkyně z případné trestní kauzy, kterou žalobkyně označila za vykonstruovanou a nedůvodnou. Pravdu v tomto směru ovšem zdejší soud není v rámci řízení o mezinárodní ochranu schopen a hlavně oprávněn posuzovat. Pokud je nyní proti žalobkyni sub a) vedeno trestní stíhání, pak ze zprávy UNHCR vyplývá, že na Ukrajině existují funkční mechanismy obrany, kterých může žalobkyně po návratu využít. I na Ukrajině lze podle § 47 ukrajinského trestního řádu požádat o ustanovení obhájce (zástupce) v případě, že dotyčná osoba nemá dostatek finančních prostředků nebo si jej z jiných objektivních důvodů nemůže zvolit. Lze rovněž oslovit nevládní a nestátní organizace, které např. mohou z důvodu transparentnosti řízení požádat novináře o účast na soudním jednání. Krajský soud nesdílí výhrady a pochybnosti žalobkyně v tom směru, že by jí případně soudem ustanovený zástupce neposkytl dostatečnou a účinnou pomoc. Jedná se o ničím nepodložené a spekulativní tvrzení. Rovněž tak informace UNHCR považuje krajský soud za cílenou a objektivní, byť nezpochybňuje problémy v justičním prostředí Ukrajiny na které poukazuje Informace MZ USA hodnotící situaci v zemi za rok 2008. Odpovědi získané od UNHCR byly cíleně vyžádány k případu žalobkyně a lze si jen těžko představit, že by instituce bránící práva uprchlíků záměrně podávala informace v jejich neprospěch. Z vysvětlených důvodů pak krajský soud nemůže akceptovat tvrzení žalobkyně, že jí hrozilo či hrozí pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině žen podnikatelek. Důkaz navržený žalobkyní při jednání soudu, konkrétně výslech svědka k otázce férovosti jejího podnikání, krajský soud s odkazem na ust. § 52 s.ř.s. neprovedl. Předmětem soudního přezkumu je posouzení důvodnosti podané žaloby na pozadí uplatněných tvrzení. Průběh a výsledek případného trestního stíhání nemůže mít na rozhodnutí krajského soudu vliv, neboť v něm soud neshledává, že by bylo postaveno na důvodech azylově-relevantních. Žalobkyně sice tvrdí, že v jejím případě se jedná o nedůvodné a křivé obvinění, nicméně podstata obvinění je v rovině neplnění dohodnutých pracovních podmínek a krajský soud v něm nespatřuje žádnou souvislost s pronásledováním ve smyslu zákona o azylu. Připomíná, že ani v České republice není obdobné trestní řízení vyloučeno a to se všemi negativními dopady na osobu obviněného. K prokázání pravdy ovšem slouží trestní řízení včetně následných satisfakcí. Ve smyslu obsahu § 13 zákona o azylu žadatelé ve své žádosti nepřednesli informace, které by správnímu orgánu umožňovaly a současně jej zavazovaly k podrobnějším úvahám ve smyslu daného ustanovení. Krajský soud po seznámení se s příběhem žalobců a aktuální situací žalobkyně sub a) a zdravotním stavem nezletilých žalobců považuje za zákonné a shromážděným informacím odpovídající rovněž neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu, tedy tzv. humanitárního azylu. Z důkazů o zdravotním stavu nezletilých žalobců (překlady lékařských zpráv ohledně potíží nezletilého Nazara a nezletilé Violetty na čl. 103 a 104 správního spisu) předložených jejich matkou vyplývá, že se jim lékařské péče na Ukrajině dostávalo. Současná situace nesvědčí o natolik vážných zdravotních komplikacích, pro které by nebylo lze realizovat jejich návrat na Ukrajinu. Tomuto závěru koresponduje obsah lékařských zpráv z vyšetření provedených již v České republice v průběhu roku 2010, konkrétně se jedná o zprávy z 12. 8. 2010 popisující u obou dětí normální kardiologický nález. Tuto skutečnost potvrdila žalobkyně sub a), kdy u jednání připustila, že s dětmi dochází toliko na pravidelné kontroly v půlročních intervalech. Tyto okolnosti žalovaného nepřesvědčily o své mimořádnosti a výjimečnosti do té míry, že by žalobcům bylo možné udělit humanitární azyl a krajský soud danou úvahu přejímá jako správnou. Judikatura Nejvyššího správního soudu dává k danému problému celkem jasnou odpověď na otázku, kdy je namístě uvažovat o udělení humanitárního azylu a v jakém rozsahu je soud oprávněn přezkoumávat závěry správního uvážení žalovaného o jeho neudělení. Je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55 (Ej 174/2004), ve kterém se uvádí: „ Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, nesplňuje- li žalobkyně důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak je upravena v ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V odůvodnění této části svého rozhodnutí žalovaný rovněž vycházel z přednesu žalobkyně a z přiměřeně aktuálních informací o zemi původu, které v průběhu řízení shromáždil a které jsou zaznamenány v rozhodnutí soudu výše. Obavy žalobkyně z trestního řízení nelze dle názoru krajského soudu za zjištěné a výše popsané situace podřadit pod okolnosti znemožňující její návrat na Ukrajinu. Právo na spravedlivý proces včetně práva na obhajobu své osoby jsou občanům Ukrajiny umožněny, jak vyplývá z informace poskytnuté UNHCR. Žalobci kritizovaný necitlivý přístup ke zvířatům na Ukrajině se logicky možnostem azylového řízení a poskytnutí jakéhokoli druhu ochrany s ohledem na konstrukci zákona vymyká. Dále pak krajský soud ve shodě se žalovaným neshledal naplnění podmínek pro postup dle § 14b zákona o azylu. Soud za zjištěné situace vyhodnotil námitky jako nedůvodné a s přihlédnutím k postupu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Soudem ustanovený advokát vyčíslil výši odměny za zastupování žalobců dne 30. září 2011 a požadoval v souladu s ust. § 9 odst. 3 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. následující odměnu: první porada včetně převzetí a přípravy zastoupení 6.720,-Kč, písemné podání ve věci samé datované 18. 5. 2011 v částce 6.720,-Kč, účast na projednání věci dne 21. 9. 2011 částkou 6.720,-Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900,-Kč. Celkově požadoval odměnu ve výši 21.060,-Kč a tato mu byla soudem přiznána jako oprávněná. Částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu na účet označený advokátem u peněžního ústavu.