28 C 106/2025 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] podnikající v České republice prostřednictvím [Anonymizováno], organizační složka, IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 90 772,39 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 73 127,71 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 39 847,59 za období od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 17 664,68 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 423,33 Kč za období od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 667,32 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 90 772,39 Kč za období od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 90 772,39 Kč za období od [datum] do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 11 649,17 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 772,39 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka s příslušenstvím sestává z: 1) jistiny ve výši 90 772, 39 Kč, 2) kapitalizovaného neuhrazeného úroku jednotlivých anuitních splátek úvěru dle harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaného ke dni splatnosti pohledávky ve výši 2 423,33 Kč, 3) neuhrazeného úroku (se sazbou smluvního úroku zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaný ke dni [datum] na výši 12 667,32 Kč, 4) smluvního úroku ve výši 6,90 % ročně z částky 90 772,39 Kč od [datum] do zaplacení a 5) zákonného úroku z prodlení z částky 90 772,39 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru „[Anonymizováno]“ č. [Anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 135 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách v částce 2 295,14 Kč se sjednaným úrokem v sazbě 6,90 % ročně. Jednotlivé splátky úvěru byly splatné vždy k 14. dni v měsíci, za který měly být hrazeny. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením splátek úvěru za měsíce říjen, listopad a prosinec 2023, využila žalobkyně svého práva a přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni [datum]. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

3. Na výzvu soudu ze dne [datum], obsaženou v usnesení č. j. [spisová značka], žalobkyně podáním ze dne [datum] sdělila, že posoudila žádost žalované o úvěr na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací, které uvedla žalovaná. Žalovaná v žádosti uvedla svůj měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Tuto informaci žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí na bankovní účet žalované, který je veden u žalobkyně. Ověřený příjem měl dle žalobkyně odpovídal částce 12 417 Kč. Žalovaná uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními výdaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 3 860 Kč. Žalovaná na žádosti neuvedla žádné další splátky, žalobkyně však dotazem do registrů [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 3 414,23 Kč. Žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. V opačném případě by žalobkyně úvěr žalované neposkytla. Žalobkyně provedla v rámci prověření úvěruschopnosti žalované další doplňkovou kontrolu v jejím interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Z výsledku kontrol dle žalobkyně neměly ve vztahu k žalované vyplynout žádné skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovanou poskytnutých informací, popř. jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet.

4. Po zohlednění výše uvedených skutečností žalobkyně žalované stanovila její maximální zatížení pro novou splátku na částku 6 453,55 Kč. Žalobkyně zároveň, obdobně jako je činěno prostřednictvím ukazatele [Anonymizováno] ([Anonymizováno], pozn. soudu), stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu žalované, který v daném případě činil 31,98 %. Splátka nového úvěru činila 2 295,14 Kč. Nové splátkové zatížení žalované činilo 3 970,74 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě a jejímu doplnění nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaná konkludentně, když nesdělila svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Soud ve věci zjistil následující skutkové poznatky:

7. Žalovaná a žalobkyně spolu dne [datum] elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované uzavřely smlouvu o hotovostním úvěru „[Anonymizováno]“ č. [Anonymizováno]. Výše úvěru činila 135 000 Kč. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách ve výši 2 295,14 Kč, s povinností splacení nejpozději do [datum]. Splátky byly splatné vždy k 14. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba úvěru činila 6,90 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 7,13 %. Celková částka, která měla být žalovanou uhrazena, činila 165 928,43 Kč a sestávala z jistiny ve výši 135 000 Kč a úroků ve výši 6,90 % (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno] – předschválená nabídka, smlouva o hotovostním úvěru „[Anonymizováno]“ č. [Anonymizováno] ze dne [datum], sazebník bankovních poplatků [Anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných a účinných od [datum], podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [Anonymizováno] platné a účinné od [datum], doručenka SMS autorizačního kódu).

8. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná v nedatované žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno] uvedla, že je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná v žádosti deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč s tím, že zdroj svého příjmu neuvedla. Žalobkyně stanovila reálný průměrný měsíční příjem žalované na částku 12 417 Kč, a to dle výpisů z účtu žalované vedeného u žalobkyně. Žalovaná neuvedla žádné osobní měsíční náklady na bydlení atd. Žalovaná v žádosti požadovala úvěr ve výši 135 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované odhadem na částku 3 860 Kč, a to dle svého interního ekonomického modelu, pracujícího dle tvrzení žalobkyně se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dotazem do registrů [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr aktivní splátku nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 3 414,23 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny včetně úroku v domácí měně ve výši 130 414,52 Kč, částku ke splacení nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 130 414,52 Kč. Celková částka zatížení disponibilního příjmu žalované činila 3 414,23 Kč. Žalobkyně zhodnotila, že maximální výše úvěru dostupná pro daný příjem činí 300 000 Kč (žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno] – předschválená nabídka, printscreeny z interního systému pro ověření úvěruschopnosti žalované ze dne [datum]).

9. Z výpisu u účtu [Anonymizováno] [č. účtu] vedeného na jméno žalované soud zjistil, že žalovaná za období leden-květen 2021, tedy 5 měsíců před uzavření úvěrové smlouvy [Anonymizováno], měla v přehledu účtu uvedeny mimo jiné odchozí platby ve výši 2 700 Kč s popisem transakce „odchozí platba do [Anonymizováno]“, prováděné v měsíčních intervalech ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále měla žalovaná v přehledu účtu za měsíce leden-květen 2021 uvedeny mimo jiné odchozí platby ve výši 11 400 Kč s popisem transakce „odchozí platba do jiné banky [Anonymizováno] nájem [č. účtu] [Anonymizováno]“, provedené v měsíčních intervalech (platby byly realizovány ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Z výpisu transakční historie žalované za období od [datum] do [datum] je dále patrné, že ve prospěch žalované byly realizovány četné platby v jednotkách tisíc korun od (fyzických) třetích osob, převážně z účtu pana [jméno FO]. Pravidelný měsíční příjem, který by bylo možno propojit s pracovní či podnikatelskou činností žalované (např. prostřednictvím označení příchozí platby jako mzdy, výplaty či jiné odměny), z výpisu z účtu nevyplývá.

10. Žalovaná řádně nehradila splátky úvěru poskytnutého žalobkyní na základě smlouvy č. [Anonymizováno]. Poslední splátku na jistinu úvěru provedla žalovaná dne [datum]. Z titulu předmětné úvěrové smlouvy tak žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 43 446,43 Kč na splátkách jistiny a částku 18 425,86 Kč na sjednaných smluvních úrocích. Na jistině bylo zaplaceno celkem 43 446,43 Kč ve dnech: dne [datum] splátka 1 518,89 Kč, dne [datum] splátka 1 527,62 Kč, dne [datum] splátka 1 536,41 Kč, dne [datum] splátka 1 545,24 Kč, dne [datum] splátka 1 554,13 Kč, dne [datum] splátka 1 563,06 Kč, dne [datum] splátka 1 572,05 Kč, dne [datum] splátka 1 581,09 Kč, dne [datum] splátka 1 590,18 Kč, dne [datum] splátka 1 599,32 Kč, dne [datum] splátka 1 608,52 Kč, dne [datum] splátka 1 617,77 Kč, dne [datum] splátka 1 627,07 Kč, dne [datum] splátka 1 636,43 Kč, dne [datum] splátka 1 645,84 Kč, dne [datum] splátka 1 655,30 Kč, dne [datum] splátka 1 664,82 Kč, dne [datum] splátka 1 674,39 Kč, dne [datum] splátka 1 684,02 Kč, dne [datum] splátka 1 693,70 Kč, dne [datum] splátka 1 703,44 Kč, dne [datum] splátka 1 713,24 Kč, dne [datum] splátka 1 723,09 Kč, dne [datum] splátka 1 732,99 Kč, dne [datum] splátka 1 742,96 Kč, dne [datum] splátka 1 752,98 Kč a dne [datum] splátka 1 763,06 Kč. Na úrocích bylo zaplaceno celkem 18 425,86 Kč ve dnech: dne [datum] splátka 1 454,67 Kč, dne [datum] splátka 767,52 Kč, dne [datum] splátka 758,73 Kč, dne [datum] splátka 749,90 Kč, dne [datum] splátka 741,01 Kč, dne [datum] splátka 732,08 Kč, dne [datum] splátka 723,09 Kč, dne [datum] splátka 714,05 Kč, dne [datum] splátka 704,96 Kč, dne [datum] splátka 695,82 Kč, dne [datum] splátka 686,62 Kč, dne [datum] splátka 677,37 Kč, dne [datum] splátka 668,07 Kč, dne [datum] splátka 658,71 Kč, dne [datum] splátka 18,40 Kč, dne [datum] splátka 630,90 Kč, dne [datum] splátka 639,84 Kč, dne [datum] splátka 18,90 Kč, dne [datum] splátka 611,42 Kč, dne [datum] splátka 620,75 Kč, dne [datum] splátka 611,12 Kč, dne [datum] splátka 601,44 Kč, dne [datum] splátka 591,70 Kč, dne [datum] splátka 581,90 Kč, dne [datum] splátka 572,05 Kč, dne [datum] splátka 562,15 Kč, dne [datum] splátka 552,18 Kč, dne [datum] splátka 542,16 Kč, dne [datum] splátka 532,08 Kč a dne [datum] splátka 6,28 Kč. Celkem tedy žalovaná zaplatila z titulu předmětné úvěrové smlouvy částku ve výši 61 872,29 Kč (viz výpis [Anonymizováno] – výpis z úvěrového účtu – historií úvěru [Anonymizováno] od [datum] do [datum]).

11. Žalobkyně poslední výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalobkyně žalovanou upozornila, že nedojde-li k uhrazení předmětného dluhu ve stanovené lhůtě, je daná výzva zároveň odstoupením od smlouvy o [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]. Žalovaná dále na dluhu ničeho neuhradila a úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně žalované zaslala prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] předžalobní výzvu. Žalovaná však i přes tuto výzvu další platbu z titulu úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ve prospěch žalobkyně neprovedla (výpis z úvěrového účtu – historií úvěru [Anonymizováno] od [datum] do [datum], poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupením od smlouvy ze dne [datum] včetně dodejky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]).

12. Soud předložené důkazy zhodnotil a učinil následující závěr o skutkovém stavu 13. Žalovaná se žalobkyní uzavřely dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 135 000 Kč. Žalovaná se žalobkyni zavázala z titulu smlouvy uhradit celkem 165 928,43 Kč, a to formou 72 měsíčních splátek po 2 295,14 Kč, splatných vždy ke 14. dni v měsíci. Celkovou částku ke splacení tvořila jistina úvěru a sjednaný úrok ve výši 6,90 % ročně. Úvěr měl být žalovanou splacen do [datum]. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalované oproti jí sděleným údajům v žádosti. Žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Původ svého příjmu žalovaná nesdělila. Žalobkyně stanovila reálný průměrný měsíční příjem žalované na částku 12 417 Kč, a to dle výpisů z účtu žalované vedeného u žalobkyně. Žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla žádné výdaje. Dle vlastní interní metodiky žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na částku 3 860 Kč. Žalobkyně lustrací v interních systémech a v systémech [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr aktivní splátku nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 3 414,23 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny včetně úroku v domácí měně ve výši 130 414,52 Kč, částku ke splacení nezajištěných splátkových úvěru v domácí měně ve výši 130 414,52 Kč. Celková částka zatížení disponibilního příjmu žalované činila 3 414,23 Kč. Žalobkyně zhodnotila, že maximální výše úvěru dostupná pro daný příjem činí 300 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla v období 5 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy pravidelné měsíční odchozí platby ve výši 2 700 Kč popsané jako „výživné“ a odchozí platby ve výši 11 400 Kč popsané jako „nájem a služby“.

14. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně finanční prostředky ve výši 135 000 Kč žalované poskytla; žalovaná však sjednané splátky úvěru nesplácela řádně a včas. Poslední úhradu na žalovaný dluh provedla žalovaná k [datum]. Žalovaná z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni toliko částku ve výši 43 446,43 Kč na splátkách jistiny a částku 18 425,86 Kč na sjednaných smluvních úrocích. Celkem tedy žalovaná zaplatila z titulu předmětné úvěrové smlouvy částku ve výši 61 872,29 Kč. Žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a sdělila jí, že pokud tak v dané lhůtě neučiní, od smlouvy odstoupí. Žalovaná na dluh již ničeho neuhradila, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dluh ze smlouvy zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná na dluhu neuhradila ničeho ani po zaslané předžalobní výzvě z [datum].

15. Z právního hlediska soud na věc nahlížel následovně:

16. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou založenou dle práva Polské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem žalobkyně, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, stanovil soud svoji příslušnost dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná má pobyt na území České republiky.

17. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti“, neboť žalobkyně podniká v ČR svojí organizační složkou a strana žalovaná má bydliště v ČR.

18. Mezi účastníky řízení byla (dle jejího obsahu) uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 135 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách až do jeho úplného splacení, což nesplnila.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku z 5. 3. 2020, [právnická osoba]., C679/18, je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti […]. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V judikatuře českých soudů pak není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. ZoSÚ poskytovatelem úvěru má i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy mezi účastníky za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy (viz zejména usnesení Ústavního soudu z 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, či rozsudek Nejvyššího soudu 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje již výše citovaný rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Poskytovatel úvěru tak má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. Z výše uvedeného se také podává, že je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

24. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze [právnická osoba] ([Anonymizováno]) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C – 449/13, CA [Anonymizováno] v. [Anonymizováno], kde je uvedeno, že „Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, kde tento soud rovněž uvedl, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či [Anonymizováno], [Anonymizováno] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020).

25. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio, zda úvěrující společnost dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně v tomto směru k písemné výzvě soudu uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě žádosti žalované o úvěr, výpisů z účtu žalované a interního modelu, kterým žalobkyně stanovila výdaje žalované. Žalovaná před uzavřením smlouvy deklarovala, že nemá žádnou vyživovací povinnost a má čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Jaký je původ jejího příjmu, žalovaná v žádosti neuvedla. Informaci o měsíčním příjmu žalované žalobkyně zkontrolovala oproti příchozím transakcím na účet žalované. Z výpisu transakční historie žalované za období od [datum] do [datum] je přitom patrné, že ve prospěch žalované byly realizovány četné platby v jednotkách tisíc korun od (fyzických) třetích osob, převážně z účtu pana [jméno FO]. Tyto příjmy však nepřesahovaly částku 13 000 Kč měsíčně, jak ostatně zjistila sama žalobkyně. Pravidelný měsíční příjem, který by bylo možno propojit s pracovní či podnikatelskou činností žalované (např. prostřednictvím označení příchozí platby jako mzdy, výplaty či jiné odměny), z výpisu z účtu nevyplývá. Naproti tomu žalobkyně žádným způsobem neprověřila výdajovou stránku žalované, a to přesto, že tak mohla bez problémů učinit také prostřednictvím výpisů z účtu žalované. Žalovaná sice v žádosti o úvěr uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a že nemá žádné náklady na bydlení, avšak z výpisu z jejího účtu je patrno, že v období 5 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy z jejího účtu pravidelně odcházely platby ve výši 2 700 Kč s popisem transakce „výživné“ a platby ve výši 11 400 Kč s popisem transakce „nájem a služby“ se specifikací konkrétního měsíce. Soud tak má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zcela rezignovala na zjištění reálné výdajové stránky žalované, a bez dalšího určila jako výdaje žalované na částku životního minima pro rok 2021 ve výši 3 860 Kč, ačkoliv bylo zcela evidentní, že z účtu žalované pravidelně měsíčně odcházely minimálně částky ve výši 14 100 Kč jako platby za nájem a výživné. Výdaje, stanovené interním modelem žalované tak očividně absolutně neodpovídají faktickému stavu. Reálné výdaje žalované tedy nebyly zjištěny ani ověřeny vůbec, a to jak vztažmo k výdajům na bydlení, tak i vztažmo k výdajům žalované souvisejícím s její vyživovací povinností. Takovýto proces prověření úvěruschopnosti žalované soud pokládá za nedostačující, až účelový.

26. Soud v návaznosti na výše uvedené uzavírá, že věřitel se nemůže spokojit pouze s tvrzením dlužníka stran jeho příjmů a výdajů, ale tyto musí i objektivně ověřit, jak judikoval i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ Tento závěr platí dle názoru zdejšího soudu v souzené věci o to spíše, jelikož žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech na účet žalované, aniž by jakýmkoliv způsobem reflektovala její výdajovou stránku, která dle výpisu byla téměř čtyřnásobně vyšší, než jakou určila žalobkyně dle svého interního modelu.

27. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, když zcela rezignovala na prověření původu příjmů žalované a toho, zdali se vůbec jedná o pravidelné příjmy ze závislé činnosti. Žalobkyně pak zcela rezignovala na zjištění faktické výdajové složky žalované a ačkoliv byly z výpisů z účtu žalované patrny pravidelné výdaje v minimální měsíční výši 14 100 Kč jako platby za nájem a výživné, žalobkyně stanovila výdaje žalované na zcela neodpovídající částku 3 860 Kč. Úvěruschopnost žalované tedy nebyla prověřena dostatečně a úvěrová smlouva č. [Anonymizováno] je tedy absolutně neplatná.

28. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Soud má za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta celková částka ve výši 135 000 Kč. Sjednaný úrok činil 6,90 % ročně. Žalovaná z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni toliko částku ve výši 43 446,43 Kč na splátkách jistiny a částku 18 425,86 Kč na sjednaných smluvních úrocích. Celkem tedy žalovaná zaplatila z titulu předmětné úvěrové smlouvy částku ve výši 61 872,29 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované z hlediska[Anonymizováno]jejích příjmů a výdajů. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 a další výše odkazované judikatury a legislativy tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno]. S ohledem na absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy pak soud nemohl žalobkyni přiznat ani další akcesorické nároky, neboť v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy na ně žalobkyni dosud právo nevzniklo (viz také ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

32. Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení. Žalované byla žalobkyní poskytnuta částka v celkové výši 135 000 Kč, žalovaná pak žalobkyni uhradila celkem 61 872,29 Kč. Co do částky 73 127,71 Kč se tak žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. bezdůvodně obohatila, přičemž toto obohacení dosud žalobkyni nevydala. Bezdůvodné obohacení je pak vždy splatné na výzvu věřitele (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 nebo sp. zn. 28 Cdo 903/2021 nebo sp. zn. 33 Odo 871/2005) a za den splatnosti bezdůvodného obohacení se tak považuje den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V předžalobní upomínce byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která jí uplynula dne [datum]; ode dne následujícího je tedy žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 – 1970 o.z.). Sazba úroku z prodlení v zákonné výši se odvíjí od ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalované uložil, aby tuto dosud nevydanou část bezdůvodného obohacení s příslušenstvím žalobkyni vrátila. Co do zbytku žalovaného nároku soud z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

33. Soud dodává, že po písemné výzvě obsažené v usnesení č. j. 28 C 106/2025-18 je z podkladů doložených žalobkyní naprosto evidentní, že povinnost prověřit úvěruschopnost žalované nebyla v tomto případě ani v nejmenším adekvátně splněna. Nebylo tedy potřebné ve věci nařizovat ústní jednání a znovu žalobkyni vyzývat k prokázání dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Již na základě dosavadního obsahu spisu totiž bylo možno ve věci objektivně rozhodnout a nebylo tedy potřebné ani hospodárné nařizovat ve věci jednání a zapříčinit tak vznik dalších soudních výloh. Soud navíc připomíná, že účastnice řízení s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasily.

34. Závěrem soud podotýká, že ani skutečnost, že žalovaná na základě předmětné úvěrové smlouvy plnila a hradila žalobkyni splátky úvěru do výše 95 152,41 Kč, nemá za následek, že by se absence adekvátního prověření úvěruschopnosti žalované neměla projevit v závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy. V tomto kontextu soud vychází mj. z rozhodnutí Soudního dvora EU č. C755/22, dle něhož: je třeba uvést, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. … Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

35. Ohledně pariční lhůty, úroků z prodlení a okamžiku splatnosti částky, která byla žalobkyni v této věci přisouzena, zdejší soud uvádí, že bylo adekvátní vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle něhož: „Obecně shrnuto, ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v celém průběhu řízení zcela nekontaktní a nebylo tak možno zjistit přiměřenou dobu plnění odpovídající jejím možnostem, ztotožnil soud pariční lhůtu s okamžikem splatnosti dlužné částky (nesplacené jistiny úvěru), který nastane po případném marném uplynutí 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a byla nekontaktní, nebylo soudem zjištěno ničeho, co by odůvodňovalo stanovení delší pariční lhůty, nežli jednoměsíční. Jednoměsíční lhůta pak byla stanovena s ohledem na vysoké ceny všech komodit, zboží a služeb, které mají nemalý vliv na finanční situaci všech subjektů, zejména fyzických osob.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 649,17 Kč, přičemž tato částka představuje 61,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 80,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 632 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 772,39 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 2 370 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] a z částky 4 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 750 Kč ve výši 2 677,50 Kč. Za podání ze dne 6. 5. 2025 zástupce žalobkyně honorován nebyl, neboť poznatky týkající se prověřování úvěruschopnosti, které byl v tomto podání uvedeny, mohly a měly být obsaženy již v podané žalobě, za kterou zástupce žalobkyně honorován byl.

Poučení