28 C 11/2021-219

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 1 230 845,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 230 845,20 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 Cm 104/2009. Žalobce uvedl, že v tomto řízení se domáhal proti žalovanému [právnická osoba] – [právnická osoba] zaplacení částky 928 200 Kč. Tato částka mu pak byla přiznána v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4.7.2018. Následně se žalobce domáhal proti [právnická osoba] – [právnická osoba] jakožto povinnému uhrazení této částky, a to exekučním návrhem ze dne 10.10.2018. Na základě usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 7.11.2018, sp. zn. [spisová značka] byla nařízena exekuce, kdy provedením této exekuce byl pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor Exekutorského úřadu [okres]. Předmětné exekuční řízení je vedeno až do současné doby pod sp. zn. [spisová značka], avšak bezvýsledně. V řízení byly vydány exekuční příkazy a to prodejem movitých věcí povinného ze dne 9.11.2018, čj. [číslo jednací], prodejem nemovitých věcí ze dne 9.11.2018, čj. [číslo jednací], konkrétně pozemku parc. č. St [anonymizováno], jehož součástí je stavba občanské vybavenosti [adresa], v obci [obec] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] nacházející se v k. ú. obci [obec], vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. a [územní celek] (dále jen nemovitost) a přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 15.11.2018, čj. [číslo jednací]. Na nemovitosti pak vázlo od 9.1.2013 zástavní právo smluvní zřízené [právnická osoba] – [právnická osoba] ve prospěch [právnická osoba] a.s., k zajištění pohledávky společnosti [právnická osoba] Nemovitost postižená exekučním příkazem však byla pojata do soupisu majetkové podstaty úpadce, a to třetí osoby společnosti [právnická osoba] (dále jen úpadce). V důsledku sepsání nemovitosti do majetkové podstaty úpadce vznikla překážka v provedení exekuce prodejem těchto nemovitostí podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. Insolvenční řízení se řídí právem [země], podle něhož je možné, aby byly do majetkové podstaty úpadce sepsány nemovité věci třetí osoby. V případě žalobce tedy byly nemovitosti třetí osoby, tj. [právnická osoba] – [právnická osoba] sepsány do majetkové podstaty úpadce z důvodu zástavního práva váznoucího na nemovitosti, sloužícího k zajištění pohledávky třetí osoby ([právnická osoba] a.s.), která přihlásila pohledávku do konkurzu na majetek úpadce. V případě žalobce tedy nemohla být uspokojena jeho pohledávka, neboť jediný zpeněžitelný majetek jeho dlužníka ([právnická osoba] – [právnická osoba]) byl zahrnut do majetkové podstaty jiné osoby (úpadce), k níž však žalobce nebyl v žádném relevantně právním vztahu a nemohl tedy jako věřitel přihlásit do insolvenčního řízení úpadce svou pohledávku, ani se domáhat vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty úpadce. Zástavní právo k nemovitostem, které byly ve výlučném vlastnictví [právnická osoba] – [právnická osoba], a které byly postiženy exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí ze dne 9.11.2008 bylo věřitelem úpadce ([právnická osoba] a.s.) zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7.1.2013 a zapsáno do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 4.2.2013 s právními účinky vkladu ke dni 9.1.2013. Zástavní právo k nemovitostem tedy bylo pro [právnická osoba] – [právnická osoba] zřízeno až po čtyřech letech trvajícího soudního řízení mezi žalobcem a [právnická osoba] – [právnická osoba] Na soupis oddělené majetkové podstaty byly nemovitosti zapsané insolvenčním správcem dne 14.2.2018 [právnická osoba] společně s dalšími nezajištěnými věřiteli dne 13.11.2018 navrhl zpeněžení nemovitých věcí tvořících majetkovou podstatu úpadce prostřednictvím dobrovolné dražby. Dobrovolná dražba se konala 3.4.2019 a vydražitelem nemovitosti se stala společnost [právnická osoba], která nemovitosti vydražila za částku 11 900 000 Kč. Tato nemovitost pak byla jediným efektivním majetkem k vymožení pohledávky žalobce za [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalobce má tedy za to, že v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. 19 Cm 104/2009 mu byla způsobena škoda ve výši 1 230 845,20 Kč s příslušenstvím, neboť průtahy v uvedeném řízení zapříčinily, že pohledávka žalobce za [právnická osoba] – [právnická osoba] se stala nedobytnou. Žalobce je přesvědčen, že předmětné řízení, které trvalo devět let a sedm měsíců bylo možné nepochybně ukončit dříve, a to již v průběhu roku 2012, neboť obrana [právnická osoba] – [právnická osoba] založená na tvrzení, že smlouvu o dílo neuzavřela, případně, že objednávka ze dne 25.6.2008 byla antidatovaná, mohla být spolehlivě vyvrácena v průběhu dokazování, a to již v průběhu roku 2012. Je tedy nepochybné, že Krajský soud v Plzni měl a mohl rozhodnout věc podstatně dříve, než ji rozhodl. Naopak z postupu soudu lze dovodit, že rozhodnutí ve věci samé nedůvodně oddaloval, či nebyl ochoten rozhodnout, což je mimo jiné patrné i z neustálého zdůrazňování nutnosti mimosoudního vyřízení věci smírnou cestou, ačkoliv z protichůdných stanovisek účastníků bylo zřejmé, že dosažení dohody není možné. Pokud by tedy uvedené řízení skončilo dříve, žalobce by se nepochybně mohl uspokojit v rámci exekučního řízení z prodeje předmětné nemovitosti. V dobrovolné dražbě byly nemovitosti [právnická osoba] – [právnická osoba] prodány po cca deseti letech neužívání a neudržování nemovitosti za částku cca devětkrát vyšší než byla pravomocně přiznaná pohledávka žalobce za [právnická osoba] – [právnická osoba] včetně příslušenství s tím, že hodnota nemovitosti v roce 2008 činila částku cca 65 milionů. Pokud by tedy Krajský soud v Plzni rozhodl věc samou dříve, resp. v přiměřené lhůtě, nepochybně by žalobce byl uspokojen a jeho pohledávka by byla pohledávkou dobytnou. Žalovaná částka ve výši 1 230 845,20 Kč se pak skládá z částky 928 200 Kč s příslušenstvím, tj. částka, kterou žalobce mohl od svého dlužníka [právnická osoba] – [právnická osoba] očekávat při obvyklém sledu události nebýt nesprávného úředního postupu, částky ve výši 27 000 Kč představované vzniklou škodou na uhrazených zálohách na nákladech znaleckých posudků, částky ve výši 275 645,20 Kč představující náklady soudního řízení včetně uhrazeného soudního poplatku ve výši 37 130 Kč, které byly žalobci přiznány jakožto náklady uvedeného soudního řízení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 3.6.2020 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 1 230 845,20 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 104/2009 v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 16.4.2021, přičemž žalovaný konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení, avšak požadovaná náhrada škody žalobci nebyla poskytnuta. Žalovaný uzavřel, že v předmětném řízení, v němž žalobce vystupoval v procesním postavení žalobce, jehož předmětem byla žaloba o zaplacení částky 928 200 Kč s příslušenstvím, byl dne 4.7.2018 Krajským soudem v Plzni vydán rozsudek, kterým byl žalovaný - [právnická osoba] – [právnická osoba] povinna zaplatit žalobci částku ve výši 928 200 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 275 645,20 Kč. Celková délka řízení pak byla 9 let a 7 měsíců a ve věci bylo rozhodováno pouze jednou. Žalovaný rovněž nesporoval, že žalobce podal exekuční návrh na základě pravomocného rozsudku a v současné době je vedeno exekuční řízení. Dále žalovaný uvedl, že podle sdělení exekutora v exekučním řízení nelze pohledávku vymoci, neboť jediný postižitelný majetek povinné společnosti byl v průběhu nalézacího řízení zatížen zástavním právem k zajištění dluhu třetího subjektu. Nemovitosti byly jediným efektivně postižitelným majetkem, jelikož dalším majetkem povinné byl již jen starý automobil a na bankovním účtu nebyl žádný zůstatek finančních prostředků. Nemovitosti však byly povinnou jako zástavcem zatíženy zástavním právem třetího subjektu [právnická osoba] a v roce 2018 sepsány do majetkové podstaty této společnosti, přičemž následně byly nemovitosti zpeněženy, tudíž nejsou již v majetku žalované a exekuované společnosti a předmětnou pohledávku žalobce nelze z nich uspokojit. Podle názoru žalovaného tak došlo ze strany žalobce k porušení prevenční povinnosti, jelikož žalobce měl možnost podat současně s žalobou nebo i dále v průběhu soudního řízení návrh na vydání předběžného opatření na zajištění nemovitosti - zákaz nakládání s nimi, čím by zabránil možnosti jejich zcizení a následně mohl být v exekučním řízení úspěšný a svou pohledávku vymoci. Pokud jde o náhradu škody ve výši 27 000 Kč, jež má představovat uhrazené zálohy na znalecké posudky, žalovaný konstatoval, že se nejedná o účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a není zde proto dána příčinná souvislost s nesprávným úředním postupem.

3. Soud při jednání konaném dne 2.6.2021 vyzval žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení s jakou pohledávkou se do konkurzního řízení úpadce [anonymizována dvě slova] přihlásil oprávněný věřitel ze zástavy – [právnická osoba] a.s. a v jakém rozsahu tato pohledávka byla v rámci konkurzního řízení z prodeje zástavy uspokojena. Současně byl žalobce vyzván k označení důkazů k prokázání dané skutečnosti a o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 23.6.2021, ve kterém uvedl, že [právnická osoba] a.s. přihlásila do konkurzního řízení společnosti [právnická osoba] pohledávku ve výši 1 267 787,67 EUR s příslušenstvím. Zástavní právo k nemovitosti tedy zajišťovalo pohledávku věřitele [právnická osoba] a.s. v této výši, když vklad zástavního práva k nemovitostem byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 4.2.2013. Toto zástavní právo tedy zajišťovalo pohledávku ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím. Žalobce ještě doplnil, že nelze vycházet z celkové výše zajištěné pohledávky zástavním právem v insolvenčním řízení ve výší 1 267 287,67 EUR z hlediska možného uspokojení žalobce z exekučního prodeje nemovitosti, vzhledem k dosaženému výtěžku z prodeje nemovitosti v rámci dobrovolné dražby konané v roce 2019, neboť od roku 2013 do roku 2017, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, pohledávka věřitele zajištěná zástavním právem narůstala o smluvní úrok, úrok z prodlení atd. Zcela jiná situace by byla přes zřízené zástavní právo k zajištění pohledávky [právnická osoba] a.s. v roce 2013 a zcela jiná v roce 2017, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody ve výši 1 230 845,20 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzní pod sp. zn. 49 Cm 104/2009 obrátil na žalovaného dne 3.6.2020. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, avšak požadovaná náhrada škody žalobci přiznána nebyla. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporné, že uvedené řízení bylo zahájeno dne 27.2.2009 a pravomocně skončilo dne 22.9.2018. V uvedeném řízení byla žalobci pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.2.2009 přiznána částka ve výši 928 200 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení ve výši 275 645,20 Kč. Rovněž nebylo v rozepři, že žalobce podal exekuční návrh dne 10.10.2018, přičemž usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 7.11.2018, sp. zn. [spisová značka] byl pověřen exekucí soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. V rámci exekučního řízení byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinného ze dne 9.11.2018, čj. [číslo jednací], exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne 15.11.2018, čj. [číslo jednací] a exekuční příkaz prodejem nemovitostí ze dne 9.11.2018, čj. [číslo jednací], a to ve vztahu ke shora specifikované nemovitosti povinného. Rovněž nebylo v rozepři, že předmětnou pohledávku žalobce ve výši 928 200 Kč nebylo možné v rámci exekučního řízení vymoci, neboť jediný postižitelný majetek povinného [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (tj. shora specifikovaná nemovitost) byl v průběhu nalézacího řízení zatížen zástavním právem k zajištění dluhu třetí osoby – [právnická osoba], přičemž v roce 2018 byl sepsán do majetkové podstaty úpadce společnosti [právnická osoba] a následně zpeněžen. Jelikož tato skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění podle ust. § 120 odst. 4 o.s.ř.

5. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Plzni sp.zn. 49 Cm 104/2009. Z tohoto spisu se podává, že žaloba byla podána ke Krajskému soudu v Plzni dne 27.2.2009. Žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, žalovaným byl [anonymizována tři slova] [obec] a předmětem žaloby bylo zaplacení částky 928 200 Kč z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Usnesením ze dne 17.3.2009 byl žalobce vyzván, aby zaplatil soudní poplatek. Platební rozkaz byl ve věci vydán dne 3.4.2009. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 29.4.2009 odpor. Usnesením ze dne 5.5.2009 byl žalobce vyzván, aby se k podanému odporu vyjádřil. Žalovaný odůvodnil svůj odpor dne 12.5.2009. Pokynem soudce ze dne 22.10.2010 bylo nařízeno ústní jednání na den 21.12.2010. Při tomto ústním jednání si účastníci řízení vyjasnili svá procesní stanoviska a byli vyzváni k doplnění důkazů podle ustanovení § 118a o.s.ř. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 8.4.2011. Žalobce doplnil důkazní návrhy a skutková tvrzení dne 17.1.2011. Při tomto jednání konaném dne 8.4.2011 byl vyslechnut jednatel žalobce, jednatel žalovaného (účastníci řízení) a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na den 12.7.2011. Při tomto jednání byla vyslechnuta svědkyně a jednání bylo odročeno na den 25.10.2011 za účelem předvedení svědka - bývalého jednatele žalovaného. Usnesením ze dne 20.10.2011 byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na důkaz – znalecký posudek. Usnesením ze dne 14.12.2011 byl ustanoven znalec z oboru grafologie, ruční písmo. Následně se znalkyně obrátila na soud k zajištění srovnávacího materiálu - pro [jméno] [příjmení]. Za tímto účelem soud vyžadoval listiny obsahující podpisy [jméno] [příjmení] a to u Magistrátu města Plzeň, společnosti [právnická osoba] Od této společnosti a úřadu pak byl srovnávací materiál dodán dne 17.5.2012 a 16.4.2012. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 29.5.2012. Usnesením ze dne 1.6.2012 bylo znalci přiznáno znalečné. Pokynem soudce ze dne 17.8.2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 27.11.2012. Usnesením ze dne 15.11.2012 soud nařídil předvedení vyslýchané osoby – [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne 26.11.2012 žádal žalovaný o odročení jednání z důvodu pracovní vytíženosti zástupce žalovaného a nemožnosti zajistit substituci. Toto jednání bylo soudem odročeno. Následně byl žalovaný soudem vyzván k doložení důvodů jeho žádosti o odročení, na to žalovaný reagoval doložením příslušných listin. Pokynem soudce ze dne 19.12.2012 bylo nařízeno ústní jednání na den 22.3.2013. Současně usnesením ze dne 27.2.2013 žádal soud Policii ČR o předvedení svědka [jméno] [příjmení]. Podáním došlým soudu dne 15.3.2013 žádal žalovaný o odročení jednání z důvodu udělení plné moci novému právnímu zástupci. Toto jednání bylo odročeno na den 11.6.2013. Podáním ze dne 14.5.2013 žádal žalovaný o vypracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Usnesením ze dne 30.5.2013 bylo soudem nařízeno předvedení vyslýchané osoby – [jméno] [příjmení]. Při jednání dne 11.6.2013 byl vyslechnut tento svědek a jednání bylo odročeno za účelem možnosti vyřešit věc smírnou cestou mimosoudně - popřípadě za účelem doplnění dokazování na neurčito. Přípisem ze dne 25.10.2013 byli účastníci řízení vyzváni ke sdělení stran mimosoudního jednání, popřípadě k doplnění důkazů. Na to žalovaný reagoval podáním ze dne 21.10.2013. Pokynem soudce ze dne 23.12.2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 28.1.2014. Podáním ze dne 27.1.2014 žádal žalobce o odročení jednání z důvodu onemocnění jeho právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den 4.3.2014. Při jednání konaném dne 4.3.2014 bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem vyhotovení znaleckého posudku stran ceny předmětu díla na neurčito. Usnesením ze dne 7.3.2014 byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Usnesením ze dne 24.4.2014 byl ve věci ustanoven znalec z oboru stavebnictví. Podáním ze dne 25.2.2014 žalobce doplnil návrh na provedení důkazů. Přípisem soudu ze dne 1.10.2014 bylo u znalce urgováno zaslání znaleckého posudku. Další urgenci soud zaslal dne 19.11.2014. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 12.12.2014. Usnesením ze dne 16.12.2014 bylo znalci přiznáno znalečné. Pokynem soudce z téhož dne bylo nařízeno ústní jednání na den 27.1.2015. Přípisem ze dne 7.1.2015 požádal žalobce o odročení jednání z důvodů kolize jednání jeho právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den 20.2.2015. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem možnosti mediace mezi účastníky řízení, popř. za účelem pokračování v dokazování na neurčito. Usnesením ze dne 9.9.2015 bylo znalci přiznáno znalečné za účast na ústním jednání. Usnesením ze dne 9.9.2015 soud nařídil první setkání s mediátorem. Z tohoto důvodu bylo řízení přerušeno na dobu tří měsíců, jak vyplývá ze záznamu ve spise ze dne 29.10.2015. Přípisem ze dne 5.4.2016 byli účastníci řízení vyzváni ze sdělení, zda došlo k prvnímu setkání s mediátorem. Na to žalovaný reagoval podáním ze dne 20.4.2016, že dosud nebyla učiněna žádná schůzka s mediátorem. Přípisem ze dne 22.6.2016 byl žalobce urgován ke sdělení stavu mediačního řízení. Podáním ze dne 9.10.2016 žalobce soud informoval, že nedošlo k setkání s mediátorem a navrhl pokračování v řízení. Pokynem soudce ze dne 7.10.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 15.11.2016. Přípisem ze dne 21.10.2016 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 9.12.2016. Přípisem ze dne 6.12.2016 opětovně žalovaný požádal soud o odročení jednání z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Toto jednání bylo odročeno na den 17.1.2017. Při tomto jednání soud opětovně vedl účastníky řízení ke smírnému vyřešení věci. Za tímto účelem bylo jednání odročeno na neurčito (popř. za účelem ustanovení znalce k prověření pravosti podpisu svědka [příjmení]). Přípisem ze dne 4.4.2007 žádal soud žalobce ke sdělení výsledku mimosoudních jednání. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 9.5.2017. Usnesením ze dne 17.5.2017 byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Usnesením ze dne 25.5.2017 byl ve věci ustanoven znalec z oboru písmoznalectví. Následně dne 28.6.2017 byl spis předložen znalci. Podáním došlým soudu dne 11.8.2017 žádala znalkyně o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu nedostatečnosti srovnávacích materiálů k posouzení písma pana [příjmení]. Následně podáním ze dne 22.8.2017 soud zajišťoval srovnávací materiál u příslušných státních orgánů – Magistrát města Plzně, Okresní správa sociálního zabezpečení, Úřad městského obvodu [obec a číslo] apod. Na to bylo úřady reagováno dne 30.8.2017, dne 31.8.2017, dne 7.9.2017 a dne 12.9.2017. Následně přípisem ze dne 13.9.2017 soud sděloval znalkyni, že srovnávací materiály byly zajištěny. Tyto si znalkyně převzala ze spisu dne 19.9.2017. Soudu byl předložen znalecký posudek dne 25.9.2017. Usnesením ze dne 27.9.2017 byla znalci přiznána odměna. Následně přípisem ze dne 27.9.2017 byli účastníci vyzváni zda žádají výslech znalkyně u jednání. Žalobce se ke znaleckému posudku vyjádřil dne 23.10.2017. Žalovaný pak dne 24.10.2017. Pokynem soudce ze dne 26.10.2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 19.12.2017. Přípisem ze dne 16.12.2017 sděloval právní zástupce žalovaného, že došlo k výpovědi plné moci. Z tohoto důvodu požádal žalovaný o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den 19.1.2018. Následně žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu jeho pobytu v [země]. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno. Poté soud přípisem ze dne 24.1.2018 vyzval žalovaného ke sdělení, kdy se bude moct účastnit ústního jednání z důvodu, že nadále není zastoupen právním zástupcem a z důvodu jeho pobytu v zahraničí. Na to žalovaný nereagoval. Z tohoto důvodu byla žalovanému uložena usnesením ze dne 6.4.2018 pořádková pokuta. Pokynem soudcem ze dne 6.4.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 25.5.2018. Z tohoto ústního jednání se omluvila předvolaná znalkyně, neboť v daném termínu čerpala dovolenou. Jednání tak bylo odročeno na den 26.6.2018. Při tomto ústním jednání byla vyslechnuta znalkyně a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé na den 4.7.2018. Při jednání konaném dne 4.7.2018 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo žalobě co do částky 928 200 Kč s příslušenstvím vyhověno. Současně bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení a dále žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22.9.2018.

6. Dále soud provedl dokazování dražební vyhláškou pro dobrovolnou dražbu – [anonymizováno] [obec] [obec] s pozemky, potvrzením o nabytí vlastnictví ze dne 6.5.2019, výpisem z katastru nemovitostí ke dni 27.2.2013, včetně návrhu na vklad do katastru nemovitostí, výpisem z katastru nemovitostí ke dni 9.11.2018, přihlášení pohledávky [právnická osoba] a.s., súpisem oddělenej podstaty, kurzem eura ke dni 7.1.2013, rozvahou ke dni 31.12.2011, včetně výkazu zisků a ztrát, rozvahou ke dni 31.12.2010, včetně výkazu zisků a ztráty, výkazem zisku a ztráty ke dni 31.12.2009 a rozvaha ke dni 31.12.2009 – to vše bylo obsahem sbírky listiny [právnická osoba] – [anonymizováno] [právnická osoba], smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 19.5.2008 (třikrát). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že [právnická osoba] a.s. přihlásila do insolvenčního řízení úpadce společnosti [právnická osoba] vedeného na Slovensku pod sp. zn. [spisová značka] pohledávku v celkové výši 1 888 355,84 EUR skládající se z jistiny ve výši 1 267 287,67 EUR, úroku ve výši 376 228,18 EUR a úroku z prodlení ve výši 244 839,99 EUR, přičemž pohledávka ve výši 1 267 287,67 EUR byla zajištěna zástavním právem k předmětné nemovitosti, zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7.1.2013 uzavřené mezi zástavním věřitelem [právnická osoba] a.s. a zástavním dlužníkem [právnická osoba] – [právnická osoba] k zajištění pohledávky dlužníka společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro Katastrální území a [územní celek], pro pohledávku ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím. Toto zřízené zástavní právo tak zajišťovalo pohledávku ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím, tj. pohledávku ve výši 1 267 287,67 EUR, kterou přihlásila společnost [právnická osoba] do konkurzního řízení vedeném proti úpadci [právnická osoba] a.s. Dne 3.4.2019 se konala dobrovolná dražba, při které byla prodávána předmětná nemovitost, která v dané době podle znaleckého posudku nebyla již užívána a bylo třeba rozsáhlé rekonstrukce. Obvyklá cena předmětu dražby byla zjištěna znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], na částku 14 000 000 Kč. Předmětnou nemovitost pak vydražila společnost [právnická osoba] za částku 11 900 000 Kč. Z účetních dokladů [právnická osoba] – [právnická osoba] (vyjmenovaných výši) vyplývá, že tato společnost evidovala v roce 2009, 2010 a 2011 jako jediný dlouhodobý hmotný majetek částku ve výši 17 067 000 Kč. Tato společnost také v uvedeném období vykazovala v rámci hospodaření ztrátu. Kurz eura k datu 7.1.2013 činil 25,535 Kč/euro.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobce proti žalovanému [právnická osoba] – [právnická osoba] vedl u Krajského soudu v Plzni řízení pod sp. zn. 49 Cm 104/2009, jehož předmětem bylo zaplacení částky 928 200 Kč. Toto řízení bylo zahájeno dne 27.2.2009 a pravomocně ukončeno dne 22.9.2018 tak, že [právnická osoba] – [právnická osoba] byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 928 000 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení ve výši 275 645,20 Kč, dále částku 27 000 Kč jakožto uhrazenou zálohu na náklady znaleckých posudků a rovněž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice Krajskému soudu v Plzni na nákladech řízení částku ve výši 3 927 Kč. Na základě tohoto pravomocného a vykonatelného exekučního titulu podal žalobce návrh na nařízení exekuce, kdy předmětnou exekucí byl pověřen exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], který následně mimo jiné vydal dne 9.11.2018 exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného. Exekuce provedená prodejem nemovitosti však nemohla být provedena, neboť předmětná nemovitost ve vlastnictví [právnická osoba] byla sepsána do majetkové podstaty třetí osoby- úpadce [právnická osoba], přičemž se jednalo o jediný postižitelný majetek povinného [příjmení] – [právnická osoba] Dne 7.1.2013 uzavřel zástavní věřitel [právnická osoba] a.s. se [právnická osoba] – [právnická osoba] jako zástavním dlužníkem smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti k zajištění pohledávky dlužníka společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce k movitým věcem, a to pro pohledávku ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím. Následně bylo stran společnosti [právnická osoba] vedeno insolvenční řízení u Okresního soudu v Bratislavě I. pod sp. zn. [spisová značka] [právnická osoba] přihlásila do tohoto řízení svou pohledávku za společností [právnická osoba] z uvedené smlouvy a to ve výši 1 267 287,67 EUR s příslušenstvím (celkem 1 888 355,84 EUR), kdy insolvenční správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka dne 20.2.2018 předmětnou nemovitost zajištěnou zástavním právem ze dne 7.1.2013 pro pohledávku [právnická osoba] s.r.o. ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím. Dne 3.4.2019 se konala dobrovolná dražba uvedené nemovitosti, přičemž tržní cena nemovitosti byla podle znaleckého posudku stanovena částkou 14 000 000 Kč. Tato nemovitost následně byla vydražena společností [právnická osoba] za částku 11 900 000 Kč. [příjmení] eura k datu 7.1.2013, tj. k datu zřízení zástavního práva k nemovitosti byl 25,535 Kč/eur. Společnost [anonymizováno] – [právnická osoba] v období roku 2009 až 2011 vedla jako jediný dlouhodobý hmotný majetek, majetek v hodnotě 17 067 000 Kč. V uvedeném období také tato společnost vykazovala ztrátu. Žalobce se se svým nárokem na poskytnutí náhrady škody ve výši 1 230 845,20 Kč předběžně obrátila na žalovaného dne 3.6.2020, který shledal, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu Plzeň, sp. zn. 49 Cm 104/2009, avšak odškodnění žalobci nepřiznal, což mu sdělil stanoviskem ze dne 16.4.2021.

8. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je naplnění těchto tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Obecně soud k přiměřenosti délky řízení uvádí, že přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je pak celková délka řízení, nikoli pouze jednotlivé průtahy. V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

10. K naplnění další zákonné podmínky – existence příčinné souvislosti soud předesílá, že o odškodnitelnou majetkovou újmu se přitom jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup, se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

11. Na základě shora vyloženého se proto soud zabýval skutečností, zda nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 104/2009 v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení byl příčinou pro skutečnost, že se žalobce nemohl domoci uspokojení své pohledávky, která mu byla přiznána v tomto řízení. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, k čemuž ostatně dospěli i účastníci řízení, posuzované řízení, které trvalo od 27.2.2009 do 22.9.2018 tj. celkem 9 let a 7 měsíců, bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť, byť se v řízení nevyskytly neodůvodněné průtahy v podobě nečinnosti soudu, když tento postupoval v přiměřených lhůtách a jeho činnost v zásadě směřovala k rozhodnutí o věci samé a jednalo se o řízení složitější stran skutkové stránky i procesní stránky, neboť byly v řízení vyslýcháni účastníci, svědci, vypracovány tři znaleckého posudky, dále bylo opakovaně nařizováno předvedení svědka, odročováno na žádost obou účastníků, tak přesto tento popsaný průběh nesvědčil proto, aby řízení trvalo takto dlouho (dále podrobněji odůvodněno v odstavci 12). Odpovědností předpoklad v podobě nesprávného úředního postupu představující nepřiměřeně dlouhé řízení je proto založen. Soud se proto zabýval další odpovědností podmínkou – příčinnou souvislostí mezi tímto nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Vzhledem k tomu, jak ostatně bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky řízení nebylo ani sporné, že dne 7.1.2013 bylo k dotčené nemovitosti zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky [právnická osoba] a.s. proti [právnická osoba] – [anonymizováno] [obec], posuzoval soud, zda uvedené řízení mohlo být uskutečněno resp. ukončeno do data 7.1.2013, neboť je zřejmé, že po tomto datu s ohledem na zřízení zástavního práva k nemovitosti již uspokojení dané pohledávky žalobce bylo ztížené. Pokud by uvedené řízení mohlo být ukončeno dříve než k datu 7.1.2013, bylo by zřejmé, že v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení se žalobce, nebýt tohoto postupu mohl domoci uspokojení své pohledávky v rámci exekučního řízení, a to prodejem uvedené nemovitosti, neboť do té doby na nemovitosti nevázlo zástavní právo a uspokojení žalobce by tak nic nebránilo. Pokud by však bylo zjištěno, že toto řízení nemohlo být skončeno dříve, než došlo k zřízení zástavního práva, bylo nutné se zaměřit na zkoumání a zjištění v jakém rozsahu byl uspokojen zástavní věřitel - [právnická osoba] a.s. a zda po uspokojení tohoto věřitele by byla reálná šance i na uspokojení pohledávky žalobce.

12. Jak již soud naznal shora, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 27.2.2009 a žalobce v něm vystupoval v procesním postavení žalobce, přičemž se touto žalobou domáhal po žalovaném [právnická osoba] – [právnická osoba] zaplacení částky 928 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Věc pak vykazovala vyšší skutkovou obtížnost, neboť v řízení byli vyslechnuti účastníci, svědci, rovněž byly vypracovány tři znalecké posudky, a to dva z oboru písmoznalectví, protože žalovaný v uvedeném řízení sporoval podpis na objednávce a na předávacím protokolu díla. Soud také zadával znalecký posudek z oboru stavebnictví za účelem určení ceny projektové dokumentace, kterou žalobce vypracoval pro [právnická osoba]. Za tímto účelem byl vyslechnut i znalec. Účastníci řízení také mezi sebou ke shodnému návrhu v období od 11.6.2013 do 23.12.2013 mimosoudně jednali, tj. v tomto období nebyla činěna jednání soudu, resp. procesní úkony soudu, neboť tento vyčkával, s jakým výsledkem bude mimosoudní jednání ukončeno. V rozhodném období také soud dal žalobci poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., a to při jednání konaném dne 21.12.2010 a za tímto účelem jednání odročil. V řízení se také vyskytly obtíže z důvodů nutnosti zajištění srovnávacího materiálu při vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a dále při výslechu svědka [jméno] [příjmení], u něhož bylo z důvodu nedostavení se k výslechu nařízeno i předvedení Policií ČR. Rovněž soudem bylo zjištěno, že ve věci byla nařízena mediace, kdy v období od 9.9.2015 do 7.10.2016 bylo řízení z tohoto důvodu přerušeno. V uvedeném období se také vyskytly problémy s předvoláním žalovaného k ústnímu jednání, neboť tento žádal několikrát o odročení z důvodu výpovědi plné moci a dále z důvodu jeho pobytu mimo území ČR. Pro tyto prodlevy byla žalovanému dokonce soudem I. stupně uložena i pořádková pokuta. Jinak bylo v řízení nalézacím soudem postupováno v přiměřených lhůtách s odpovídajícími procesními úkony na sebe navazujícími, bez větších prodlev a průtahů, za účelem ukončení věci. S ohledem na uvedený průběh posuzovaného řízení, jak již soud uvedl v odstavci 11, dospěl k závěru, že celková délka tohoto řízení v trvání 9 let a 7 měsíců, byla již dobou nepřiměřenou. Nicméně s odkazem na skutečnost, že předmětem žaloby bylo dlužné plnění za provedené dílo, kdy obecně nároky ze smlouvy o dílo se vyznačují vyšší skutkovou obtížností, což se projevilo i v tomto řízení v podobě výslechu účastníků, svědků a třech vypracovaných znaleckých posudků a rovněž i s odkazem na určitou procesní obtížnost věci v podobě zajišťování srovnávacích materiálů, předvedení svědka a odročování ústního jednání z důvodu kolize zejména na straně žalovaného, nebylo reálné, aby uvedené řízení bylo pravomocně ukončeno k datu 7.1.2013. Pokud snad žalobce naznačoval, že například v řízení byla nařízena mediace, kterou nikdo z účastníků řízení nepožadoval, což prodloužilo délku popsaného řízení a tato byla nadbytečná, soud uvádí, že ve smyslu § 99 o.s.ř. se soud má pokusit o vyřešení věci smírnou cestou vždy, tedy v tomto případě soud nepostupoval nestandardním způsobem či s cílem prodloužit uvedené řízení, nýbrž s cílem odklidit předmět sporu smírnou cestou. Sami účastníci řízení se předtím pokoušeli mimosoudně jednat, což soud mohlo vést k tomu, že za účasti třetí nezávislé osoby – mediátora, by mohla být dohoda úspěšná, a to i vzhledem k předmětu sporu, tedy případnému rozsáhlejšímu dokazování. Je také třeba podotknout, že mediace byla mezi účastníky řízení nařízena až v roce 2015, tedy až po datu 7.1.2013, jakožto rozhodného časového údaje a na délku rozhodného období v tomto ohledu proto neměla žádný vliv. Dále pokud žalobce namítal skutečnost, že soudem nebylo dáno poučení o koncentraci řízení, což zapříčinilo, že žalovaný mohl vznést další důkazní návrh, a to stran výše plnění a stran zpochybnění dalšího podpisu na listinách, soud uvádí, že není pravděpodobné, i kdyby bylo soudem dáno poučení o koncentraci řízení, že by žalovaný v rámci uvedeného sporu se nebránil proti výši plnění, popřípadě spornosti podpisu, které soud v rámci řízení zkoumal tj. již v rámci poučení soudu podle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. Naopak lze usuzovat, že žalovaný by i tak využil všechny procesní dostupné prostředky ke své obraně. S ohledem na výše uvedené tedy zejména skutkově obtížnější průběh řízení a částečnou procesní náročnost sporu, dospěl soud k závěru, že nebylo reálné, aby uvedený spor byl ukončen do konce roku 2012, jak tvrdil žalobce, resp. k datu 7.1.2013, neboť v takovém případě by trval tři roky a deset měsíců. Podle názoru soudu pak reálné ukončení sporu bylo v rozmezí pěti let, tedy v únoru 2014, což by, jak naznal soud, bylo ještě dobou přiměřenou.

13. Jelikož soud dospěl k závěru, že uvedené řízení nemohlo být ukončeno ke dni zřízení zástavního práva tj. ke dni 7.1.2013, zabýval se dále otázkou, zda s ohledem na hodnotu nemovitosti, která byla předmětem zástavního práva a výši pohledávky, která byla tímto zástavním právem zajištěna, by uspokojení žalobce v případě prodeje nemovitosti, bylo reálné či nikoliv. Tedy jinak řečeno, zda hodnota pohledávky [právnická osoba] a.s., která byla zajištěna zřízením zástavního práva k uvedené nemovitosti, byla nižší než cena této nemovitosti a zda tedy bylo možné, aby se žalobce v rámci zpeněžení uvedené nemovitosti se svojí pohledávkou ještě mohl dočkat jejího uspokojení. Jak vyšlo najevo z provedeného dokazování, hodnota předmětné nemovitosti v roce 2009 až 2011 byla evidována částkou ve výši 17 067 000 Kč, jak vykazovala [právnická osoba] – [právnická osoba] ve svém účetnictví, kdy touto částkou byl oceněn dlouhodobý hmotný majetek. Vzhledem k tomu, že tato společnost, jak je patrno ze samotného sdělení žalobce, tak ze sdělení soudního exekutora, disponovala toliko jediným majetkem v podobě této nemovitosti, je zřejmé, že hodnota 17 067 000 Kč je hodnotou uvedené nemovitosti. Rovněž i v rámci prováděné dobrovolné dražby byla zjištěna znaleckým posudkem hodnota této nemovitosti pro účely konání dražby částkou výši 14 000 000 Kč. Soud proto vyšel z toho, že jestliže k roku 2011 byla hodnota této nemovitosti kolem 17 000 000 Kč, přičemž tato hodnota k roku 2019 klesla na částku 14 000 000 Kč, vzhledem k tomu, že objekt nebyl užíván (jak konstatoval znalec ve znaleckém posudku), je možné vyjít z toho, že k datu 7.1.2013 se hodnota nemovitosti mohla pohybovat kolem částky 16 000 000 Kč až 17 000 000 Kč. Dále soud provedeným dokazováním zjistil, že tato nemovitost zajišťovala pohledávku [právnická osoba] a.s. ve výši 1 267 287,67 Eur, což je při kurzu k datu 7.1.2013 ve výši 25,535 Kč/Euro částka ve výši 32 260 190,10 Kč. Z uvedeného je proto očividné, že pohledávka [právnická osoba] a.s, která byla zajištěna zástavním právem k této nemovitosti, v podstatě jednonásobně přesahovala hodnotu uvedené nemovitosti. Vzhledem k této skutečnosti, nebylo reálné, že by se žalobce z prodeje této nemovitosti po datu 7.1.2013 ještě mohl uspokojit. Tedy jinak řečeno, předmětné řízení nemohlo být ukončeno k datu 7.1.2013, tedy ke zřízení zástavního práva k nemovitosti a po tomto datu bylo zřejmé, že žalobce s ohledem na existenci zástavního práva a výši zajištěné pohledávky, by se se svou pohledávku, z prodeje této nemovitosti stejně neuspokojil. Soud proto dospěl k tomu, že příčinou žalobcem tvrzené škody, nebyl nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu Plzeň, pod sp. zn. 49 Cm 104/2009, nýbrž skutečnost, že na uvedené nemovitosti bylo zřízeno zástavní právo pro pohledávku, která svou výší daleko přesahovala cenu, resp. hodnotu předmětné nemovitosti. Protože tak nebyl naplněna podmínka odpovědnosti státu za škodu v podobě příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, zamítl soud žalobu jako neopodstatněnou výrokem I. rozsudku.

14. Nad rámec rozhodného soud doplňuje, že se neztotožňuje s argumentací žalovaného, který namítal porušení prevenční povinnosti žalobcem, když tento současně s podanou žalobou nebo i v průběhu soudního řízení vedeného u Krajského soudu Plzeň pod sp. zn. 49 Cm 104/2009 nepodal návrh na vydání předběžného opatření – na zajištění nemovitosti, tedy zákaz s touto nemovitostí nakládat, neboť těžko mohl žalobce předem dovozovat, že žalovaný s uvedenou nemovitostí naloží popsaným způsobem a těžko lze po poškozeném požadovat, aby v souvislosti s podanou žalobou automaticky podával i návrh na vydání předběžného opatření, aby byla jeho případná budoucí pohledávka vymahatelná. Rovněž soud také doplňuje, že žalobce nemohl postupovat procesně jiným způsobem, neboť v rámci exekučního řízení v důsledku sepsání nemovitosti ve vlastnictví [právnická osoba] – [anonymizováno] [obec] do majetkové podstaty třetí osoby (úpadce [právnická osoba]), vznikla překážka bránící podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. exekuční řád, provedení exekuce prodejem této nemovitosti. Protože tento nemovitý majetek byl zahrnut do majetkové podstaty jiné osoby, ve vztahu k níž však žalobce nebyl v žádném právním postavení, nemohl jako věřitel přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení tohoto úpadce a ani se nemohl domáhat vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty úpadce, tj. společnosti [právnická osoba]

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/ 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (5 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 2x příprava na jednání a 2x účast na jednání).

Poučení