28 C 114/2023 - 41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši 10 % ročně za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 40 580 Kč, a to ve lhůtě do 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné roční sazbě.

2. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o dílo, kterou žalobkyně uzavřela s rodinným známým žalovaného, [jméno] [příjmení]. Žalobkyně jako objednatel uzavřela s [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem dne [datum] smlouvu o dílo [číslo] [rok], kterou se [jméno] [příjmení] zavázal pro žalobkyni zhotovit dílo –„ kompletní střechu rodinného domu na klíč včetně vazníků v [anonymizováno] u [adresa] dle nabídky“. Žalobkyně v souladu se smlouvou uhradila na [jméno] [příjmení] uvedený bankovní účet zálohu ve výši 300 000 Kč. [jméno] [příjmení] po úhradě zálohy započetí díla neustále oddaloval, popř. přestal komunikovat. Když žalobkyně vznesla požadavek na vrácení zálohy, [jméno] [příjmení] žalobkyni nepravdivě tvrdil, že zálohu z převážné části utratil za jím objednané vazníky pro žalobkyni a toto své tvrzení podvodně doložil fakturou, o níž žalobkyně následně zjistila, že je fiktivní, přičemž společnost dodavatele je smyšlená. Žalobkyně dále po úhradě zálohy zjistila, že účet, na který byla hrazena záloha, nepatří [jméno] [příjmení] – ten tvrdil, že jde o účet jeho společníka v podnikání. Po odhalení fiktivní faktury žalobkyně zjistila, že [jméno] [příjmení] má rozsáhlé dluhy a exekuce. Žalobkyně rovněž zjistila, že účet, na který byla hrazena záloha, patří druhovi jeho matky, zdejšímu žalovanému [celé jméno žalovaného], který [jméno] [příjmení] při jeho podnikání poskytnutím svého bankovního účtu kryl. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] opakovaně oznámila [jméno] [příjmení] odstoupení od smlouvy o dílo a vyzvala jej k vrácení zálohy. K vrácení zálohy byl vyzván i žalovaný [celé jméno žalovaného], který jako rodinný příslušník o dluzích [jméno] [příjmení] musel vědět, a přesto mu svůj bankovní účet pro jeho podvodné podnikání poskytl. Žalobkyně má za to, že byla společným jednáním obou jmenovaných osob uvedena v omyl a že oba jmenovaní odpovídají za zaplacení dlužné částky. Žalovaný [celé jméno žalovaného] jednal dle názoru žalobkyně protiprávně, když přestože znal ekonomickou situaci [jméno] [příjmení], včetně jeho dluhů a exekucí, poskytnutím svého bankovního účtu mu vědomě napomáhal k podvodnému jednání, a to jak vůči žalobkyni, tak vůči dalším věřitelům [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla dle jejích tvrzení připravena o prostředky představující předmětnou zálohu společným úmyslným jednáním obou žalovaných. Žalobkyně má za to, že u obou žalovaných je dána odpovědnost za vrácení zálohy, a to jak z titulu bezdůvodného obohacení, tak z titulu odpovědnosti za škodu.

3. Žalovaný uvedl, že na jeho straně nikdy nevzniklo a nemohlo vzniknout jakékoliv bezdůvodné obohacení, jelikož v době zaslání finančních prostředků ze strany žalobkyně (dne [datum] a [datum] – vždy po 150 000 Kč) nedisponoval s bankovním účtem č. [bankovní účet]. Tento bankovní účet, včetně veškerých podkladů, totiž žalovaný již před tím předal [jméno] [příjmení] Pan [anonymizováno] tvrdil, že účet potřebuje pro soukromé účely (jelikož má svůj účet zablokovaný), kdy s ohledem na to, že se jednalo o syna družky žalovaného, žalovaný tento účet panu [příjmení] předal, a to včetně bankovní karty (k předání všech podkladů k účtu, včetně platební karty, došlo v průběhu roku 2018). K účtu byla pouze jedna platební karta, přičemž po jejím předání pan [příjmení] změnil její [příjmení] kód. Žalovanému již následně na jeho adresu nechodily výpisy z dotčeného účtu. Internetové bankovnictví žalovaný k předmětnému účtu nikdy zřízené neměl. Až ke konci roku 2019 kontaktovala žalovaného žalobkyně s tím, že na daný účet zasílala předmětných 300 000 Kč, a že je chce vrátit. Žalovaný následně výše uvedený bankovní účet zrušil, kontaktoval pana [příjmení], aby věc vyřešil a následně došlo k sepisu uznání dluhu ze strany pana [příjmení] vůči žalobkyni. Pan [anonymizováno] byl navíc v rámci trestního řízení odsouzen za trestný čin podvodu, kde mu byla mj. uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu, kterou jí trestným činem způsobil (nevrácenou zálohu). Žalobkyně má pak předmětnou pohledávku přihlášenou v insolvenčním řízení, které je s [jméno] [příjmení] vedeno, a na tuto pohledávku je ze strany pan [příjmení] v rámci jeho oddlužení plněno. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně měla sjednanou smlouvu o dílo s [jméno] [příjmení], který dle dané smlouvy neplnil. Na jeho straně tak ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo, avšak na straně žalovaného nikoliv. Žalovaný nebyl smluvní stranou vztahu s žalobkyní a nedisponoval bankovním účtem, na který byly poukázány finanční prostředky žalobkyně (byť byl účet evidován na jeho jméno). Žalovaný nemůže být povinen platit jakoukoliv částku ani z titulu náhrady škody; v tomto směru navíc zcela absentují jakákoliv tvrzení žalobkyně a žalobkyně v tomto ohledu nepředkládá ani žádné důkazy.

4. Z provedených listinných důkazů vyplývají následující skutkové závěry:

5. Žalobkyně jako objednatel uzavřela s [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem dne [datum] smlouvu o dílo [číslo] [rok], kterou se [jméno] [příjmení] zavázal pro žalobkyni zhotovit dílo –„ kompletní střechu rodinného domu na klíč včetně vazníků v [anonymizováno] u [adresa] dle nabídky“. Žalobkyně v souladu se smlouvou uhradila na [jméno] [příjmení] uvedený bankovní účet č. [bankovní účet] zálohu ve výši 300 000 Kč, a to dvěma platbami po 150 000 Kč, provedenými ve dnech [datum] a [datum] (prokázáno potvrzeními o platbách a nespornými tvrzeními účastníků řízení). [jméno] [příjmení] následně žalobkyni zasílal fiktivní fakturu – daňový doklad ev. č. [anonymizováno] [rok] znějící na částku 223 366 Kč. Fakturu měla pro [jméno] [příjmení] jako odběratele vystavit spol. [právnická osoba] a to za výrobu impregnovaných vazníků; impregnaci řeziva; kotvící a spojovací materiál; montáž, včetně jeřábu a za dopravu.

6. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. [spisová značka] byly provedeny listiny (úřední záznam Policie ČR [stát. instituce], územního odboru [obec], Oddělení hospodářské kriminality [číslo jednací] ze dne 7.12.2020; úřední záznam téhož policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]; úřední záznam stejného policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]; obžaloba Okresního státního zástupce v [obec] podaná na [jméno] [příjmení] [číslo jednací]; trestní příkaz OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), z nichž má soud za prokázané následující: 7. [jméno] [příjmení] dne [datum] v rámci trestního řízení uvedl, že v oboru stavebnictví podniká asi 6 let. Se žalobkyní se dohodl, že pro ni realizuje stavbu střechy. [jméno] [příjmení] si prohlédl dům žalobkyně a udělal cenovou nabídku na materiál i na práci. Celková cena díla byla 655 953 Kč a záloha měla být 300 000 Kč – jednalo se o cenu za materiál. Tuto cenu si [jméno] [příjmení] se žalobkyní potvrdili a [jméno] [příjmení] následně se žalobkyní podepsal smlouvu o dílo. Záloha ve výši 300 000 Kč byla [jméno] [příjmení] zaslána na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Jedná se o účet, který měl [jméno] [příjmení] půjčený od svého otčíma, tedy od žalovaného. [příjmení] [jméno] [příjmení] začal řešit nákup materiálu na realizaci díla pro žalobkyni. V mezidobí však [jméno] [příjmení] peníze od žalobkyně utratil za materiál na jinou zakázku, ohledně které se s objednatelem dohodl pouze ústně a objednatel mu následně nezaplatil nic za dodaný materiál a přestal s ním komunikovat. I díky tomu se [jméno] [příjmení] dostal do ještě větší finanční tísně – uváděl, že ve sledované době ani nevydělával dostatek peněz a neměl tedy finanční prostředky. Vzhledem k této krizi neměl [jméno] [příjmení] ani peníze na úhradu materiálu na realizaci díla pro žalobkyni. Proto tedy [jméno] [příjmení] vytvořil falešnou fakturu ev. č. [anonymizováno] [rok] – chtěl tak získat trochu času, aby mohl sehnat jiné peníze na úhradu materiálu potřebného na realizaci díla pro žalobkyni. Žalobkyně však zjistila, že faktura je fiktivní a už [jméno] [příjmení] nedůvěřovala. [jméno] [příjmení] se následně se žalobkyní ještě dohadoval ohledně splátkového kalendáře, ale k dohodě nakonec nedošlo. [jméno] [příjmení] následně žalobkyni zaplatil 8 000 Kč a žalobkyně mu také z dluhu strhla částku 40 000 Kč za práci, kterou odvedl na terase jejího domu.

8. K předmětnému bankovnímu účtu [jméno] [příjmení] uvedl, že protože měl ve sledované době exekuce a nemohl mít vlastní účet, aby mu exekutoři všechno nesebrali, požádal svého otčíma, tedy žalovaného, jestli by nezaložil účet na své jméno, aby ho mohl [jméno] [příjmení] používat. [jméno] [příjmení] žalovanému sdělil, že účet bude používat na soukromé účely, a nikoliv na podnikání. [jméno] [příjmení] uvedl, že neví, zdali žalovaný pro něho zřizoval nový účet nebo zdali měl už nějaký účet založený; každopádně mu žalovaný předal k účtu platební kartu, na které si [jméno] [příjmení] změnil [příjmení] kód. [jméno] [příjmení] dostal od žalovaného také podklady k účtu a zřídil si internetové bankovnictví, kdy veškeré transakce šly přes jeho mobilní telefon. [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaný byl majitelem účtu, ale že [jméno] [příjmení] účet fakticky používal přes platební kartu a internetové bankovnictví. Výpisy z účtu chodily [jméno] [příjmení] přes internetbanking. Žalovaný nevěděl, že je účet používán pro podnikání [jméno] [příjmení]. Peníze, které přišly od žalobkyně, [jméno] [příjmení] postupně vybral v hotovosti a použil na úhradu materiálu na jiné stavby. Do finanční tísně se [jméno] [příjmení] dostal zejména v důsledku svého gamblerství a nadměrného požívání alkoholu; z těchto problémů se však již dostal.

9. Žalovaný dne [datum] během trestního řízení uvedl, že zhruba v roce 2018 ho [jméno] [příjmení] požádal, zdali by mu nepůjčil svůj bankovní účet. [jméno] [příjmení] uváděl, že má potíže a že má svůj účet zablokovaný a potřebuje účet, na který by mu chodila výplata. Žalovaný s tím souhlasil, jednalo se o rodinu. Žalovaný následně předal [jméno] [příjmení] platební kartu k účtu a sdělil mu k ní i [příjmení], který si [jméno] [příjmení] hned změnil. Žalovaný byl tedy majitelem účtu, ale propůjčil ho [jméno] [příjmení]. Žádná pošta z banky týkající se daného účtu pak už žalovanému nechodila. V roce 2019 žalovaného kontaktovala žalobkyně a sdělila mu, že na předmětný bankovní účet poslala částku 300 000 Kč a že chce tyto peníze po žalovaném proto, že se jedná o jeho účet. Žalovaný žalobkyni sdělil, že účet používá [jméno] [příjmení]. Následně žalovaný navštívil banku, účet zrušil a vyžádal si výpis z účtu, na kterém viděl, že předmětné peníze na účet skutečně přišly a byly postupně vybrány [jméno] [příjmení], který následně žalovanému kartu vrátil. Žalovaný pak [jméno] [příjmení] sdělil, že předmětný účet zrušil. Následně se žalovaný s [jméno] [příjmení] domluvil, že pan [příjmení] žalobkyni podepíše uznání dluhu. Předmětný účet mu žalovaný propůjčil, protože mu chtěl pomoci. Žalovaný nevěděl, že bude účet použit k nějaké protiprávní činnosti.

10. Z úředních záznamů ze [datum] a z [datum] vyplývá, že žalobkyně odečetla [jméno] [příjmení] od dluhu 40 000 Kč za jeho práci, kdy [jméno] [příjmení] postavil žalobkyni u jejího domu dřevěnou pergolu. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobkyni zaplatil částku 16 000 Kč (2x 8 000 Kč). 11. [jméno] [příjmení] byl následně [anonymizováno] státním zástupcem v [obec] obžalován pro přečin podvodu, který měl spáchat tím, že se obohatil na úkor žalobkyně, kterou uvedl v omyl. Za tento přečin byl žalovaný uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody s odkladem na zkušební dobu a podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 244 000 Kč Trestní příkaz nabyl právní moci [datum].

12. Prohlášením ze dne [datum] [jméno] [příjmení] výslovně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 300 000 Kč s tím, že dluh vznikl v návaznosti na smlouvu o dílo [číslo] 2019, kdy žalobkyně uhradila [jméno] [příjmení] zálohu ve výši 300 000 Kč, avšak [jméno] [příjmení] dílo následně neprovedl, pročež je danou částku žalobkyni povinen vrátit.

13. Přihláškou ze dne [datum] žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení [jméno] [příjmení] svou pohledávku ve výši 300 000 Kč. Ze zpráv o plnění oddlužení [jméno] [příjmení] vyplývá, že na přihlášenou pohledávku žalobkyně bylo prozatím plněno 2 223,99 Kč (ke dni [datum]).

14. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby žalobkyni vrátil částku 300 000 Kč, která byla zaslána na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet].

15. Další žalobkyní navržené důkazy (výslech účastníků, výslech [jméno] [příjmení] a jeho matky, kompletní výpisy z účtu č. [bankovní účet]) soud pro nadbytečnost neprováděl. Skutečnost, že předmětná částka byla na účet č. č. [bankovní účet] připsána, byla nesporná, stejně jako skutečnost, že majitelem tohoto účtu byl žalovaný, přičemž ve sledované době jej měl propůjčený [jméno] [příjmení]. Okolnosti týkající se předmětné transakce pak byly prokázány výše popsanými důkazy a takovýto podklad je dle názoru soudu pro rozhodnutí ve věci dostatečný.

16. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení] smlouvu o dílo, na jejímž základě se [jméno] [příjmení] zavázal pro žalobkyni realizovat stavbu střechy, na což mu byla žalobkyní poskytnuta záloha ve výši 300 000 Kč (dvěma platbami na účet č. [bankovní účet]). Z důvodu, že byl [jméno] [příjmení] ve finanční tísni, tyto peníze poskytnuté žalobkyní vybral a použil je na úhradu materiálu na jiné stavby. Z poskytnutých peněz tedy profitoval pouze [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaný. [příjmení] [jméno] [příjmení] vystavil fiktivní fakturu, kterou chtěl žalobkyni přesvědčit, že peníze, které od ní obdržel, použil na nákup materiálu na opravu střechy. Žalobkyně však odhalila, že je faktura fiktivní, a nadále už [jméno] [příjmení] nedůvěřovala. [jméno] [příjmení] byl v této souvislosti odsouzen v trestním řízení za přečin podvodu a byla mu uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 244 000 Kč ([jméno] [anonymizováno] žalobkyni na dluh zaplatil 16 000 Kč a žalobkyně mu dalších 40 000 Kč strhla za práci). Pohledávku ve výši 300 000 Kč pak žalobkyně také přihlásila do insolvenčního řízení vedeného s [jméno] [příjmení], v jehož rámci je na tento dluh plněno (ač se jedná o velmi malé částky).

18. Bankovní účet č. [bankovní účet], na který žalobkyně poslala [jméno] [příjmení] zálohu ve výši 300 000 Kč, v inkriminované době patřil žalovanému, který tento účet někdy v roce 2018 propůjčil [jméno] [příjmení], jakožto členovi rodiny, a to z důvodu, že měl [jméno] [příjmení] exekuce a nemohl používat svůj bankovní účet. Žalovaný s předmětným účtem ve sledované době nedisponoval, fakticky jej užíval [jméno] [příjmení], který si k účtu zřídil i internetbanking a změnil si [příjmení] kód na platební kartě, kterou mu žalovaný k účtu taktéž poskytnul. Až koncem roku 2019 žalovaného kontaktovala žalobkyně s požadavkem na vrácení předmětné zálohy. Žalovaný následně bankovní účet č. [bankovní účet] zrušil a [jméno] [příjmení] výslovně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 300 000 Kč.

19. Soud konstatuje, že žalobkyně byla přípisem č. j. 28 C 114/2023-23 vyzvána, aby doplnila tvrzení v tom směru, z jakých konkrétních skutečností dovozuje, že by jí měl žalovaný uhradit žalobou uplatněnou částku a že byla odkazovaným přípisem vyzvána, nechť navrhne k těmto doplněným tvrzením důkazy. Žalobkyně byla poučena, že v případě, že na výzvu nebude reagováno, vystavuje se žalobkyně riziku neúspěchu ve sporu. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala a bez omluvy se nedostavila na jednání, které soud ve věci nařídil. Tímto se žalobkyně připravila o případné dobrodiní výzvy a poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., které se poskytuje pouze účastníkům, kteří jsou osobně přítomni soudnímu jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006 nebo sp. zn. 32 Cdo 2693/2017).

20. Dále soud doplňuje, že [jméno] [příjmení] je ohledně zaplacení předmětné zálohy ve výši 300 000 Kč ze strany žalobkyně žalován v samostatném řízení, které je zdejším soudem vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba s výše popsaným skutkovým základem byla na [jméno] [příjmení] i [celé jméno žalovaného] původně podána současně a byla řešena pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud žalobu vztažmo ke [celé jméno žalovaného] vyloučil k samostatnému projednání, neboť žalobkyně po žalovaném [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] nepožadovala společné a nerozdílné plnění a důvod zákonného přerušení řízení (oddlužení [jméno] [příjmení]) se tak na žalovaného [celé jméno žalovaného] nevztahoval.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

22. Žalobkyně v rámci své argumentace alternativně uvedla, že žalovaný jí má částku 300 000 Kč zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení, potažmo z titulu náhrady škody.

23. Soud má za to, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (NOZ), nemohlo dojít, neboť žalovaný neměl z předmětných peněz, které žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet], žádný majetkový (ani jiný) prospěch. Bylo prokázáno, že částku 300 000 Kč, kterou žalobkyně na daný bankovní účet zaslala, z tohoto účtu vybral [jméno] [příjmení] a následně ji sám použil na úhradu materiálu, který potřeboval k podnikání. Tento fakt nesporoval žádný z účastníků řízení a je tedy očividné, že k obohacení (prospěchu z této částky) nedošlo na straně žalovaného, nýbrž na straně [jméno] [příjmení], který disponoval jak s předmětným účtem, tak i s předmětnou zálohou ve výši 300 000 Kč. Totožné závěry vyplývají i z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

24. Dále se soud zabýval tím, zda žalobkyni svědčí vůči žalovanému předmětný nárok z titulu náhrady škody. V tomto směru soud předně uvádí, že žalobkyně nepředložila žádná konkrétní tvrzení (ani důkazy), z nichž by vyplývalo, jakým způsobem došla ke konstrukci, na jejímž základě by měl být žalovaný danou částku povinen žalobkyni zaplatit právě z titulu náhrady škody.

25. Soud pak žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení, na jejichž základě si danou částku po žalovaném nárokuje (viz přípis č. j. [číslo jednací]) a poučil žalobkyni, že pokud nebude na výzvu reagovat, vystavuje se riziku neúspěchu ve sporu. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně na tuto písemnou výzvu nereagovala nijak a nedostavila se k jednání, které bylo ve věci nařízeno na [datum]. Předvolání k jednání přitom bylo žalobkyni prostřednictvím jejího advokáta doručeno dne [datum] do datové schránky (viz doručenky na čísle listu spisu 22 p.v.). Žalobkyně se svou neomluvenou absencí na jednání připravila i o případné dobrodiní výzvy dle ust. § 118a o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006 nebo sp. zn. 32 Cdo 2693/2017). Již na základě toho, že žalobkyně nijak nekonkretizovala, z čeho dovozuje, že by jí měl žalovaný nahrazovat škodu, a že ke svým tvrzením nepředložila důkazy, nebylo dle názoru soudu možno žalobě vyhovět.

26. Ustanovením, jež by bylo dle názoru soudu případně možno v souzené věci ve vztahu na náhradu škody aplikovat, je ust. § 2914 NOZ (Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.). Nebyla však zjištěna (ani tvrzena) žádná vázanost žalovaného (jako pomocníka) na jakékoliv pokyny [jméno] [příjmení] (jakožto principála) související se smluvním vztahem žalobkyně a [jméno] [příjmení], ani nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že by žalovaný pro [jméno] [příjmení] v rámci dané obchodní záležitosti vycházející ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] vykonával jakoukoliv činnost samostatně. I pokud by přes nekonkrétní tvrzení žalobkyně bylo v tomto kontextu vůbec možno dojít k závěru, že žalovaný byl nesamostatným pomocníkem [jméno] [příjmení] (samostatným pomocníkem být žalovaný ani nemohl, neboť nebylo zjištěno, ani tvrzeno, že by žalovaný při plnění [jméno] [příjmení] vztažmo k žalobkyni vykonával jakoukoliv samostatnou činnost), musel by být za tuto pomoc odpovědný sám [jméno] [příjmení], který účet žalovaného pro předmětnou transakci použil, a který z předmětné transakce finálně profitoval. Nebylo zjištěno ničeho, z čehož by bylo možno dovodit, že žalovaný byl osobou spolupodnikající s [jméno] [příjmení].

27. Dle názoru soudu není dána ani bezprostřední příčinná souvislost mezi poskytnutím účtu žalovaného [jméno] [příjmení] a škodou, která vznikla žalobkyni ve smyslu nevrácené zálohy. Zásadně se vychází z toho, že příčinou vzniku škody je ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4948/2017). O vztah příčinné souvislosti se pak jedná pouze tehdy, vznikla-li škoda jako bezprostřední následek zaviněného porušení právní povinnosti a tato skutečnost musí být postavena na jisto. Vztah příčiny a následku musí být bezprostřední a musí jít o jedinou nebo hlavní příčinu, bez které by škodný následek nenastal (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1212/2013). O vztah příčinné souvislosti se jedná v případě, že škoda vznikla následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). Odpovědnost za škodu pak nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2978/2009).

28. V návaznosti na výše uvedené výklady Nejvyššího soudu zdejší soud konstatuje, že poskytnutí účtu žalovaného [jméno] [příjmení] nebylo hlavní příčinou vzniku škody na straně žalobkyně, bez které by jí tato škoda nevznikla. V situaci, kdy se žalobkyně s [jméno] [příjmení] domluvila, že mu zaplatí zálohu na provedení sjednaných prací, mohla žalobkyně [jméno] [příjmení] danou zálohu vyplatit i v hotovosti, případně na jakýkoliv jiný účet, který by jí [jméno] [příjmení] sdělil. K propůjčení účtu žalovaného navíc došlo již v roce 2018, tedy nejméně 10 měsíců před tím, než byla předmětná záloha na tento účet žalobkyní poukázána – nelze tedy hovořit ani o bezprostřední časové souvislosti mezi poskytnutím účtu a vznikem škody na straně žalobkyně. Soud má tedy za to, že i pokud by žalovaný neposkytnul [jméno] [příjmení] k dispozici svůj účet, žalobkyně by předmětnou zálohu zaplatila a [jméno] [příjmení] by ji utratil na jiné účely, než na které mu byla poskytnuta, jak to ostatně skutečně učinil z důvodu, že byl ve finanční tísni, kterou neměl v silách řešit. Příčinou vzniku škody žalobkyně bylo protiprávní jednání [jméno] [příjmení], který si se žalobkyní úhradu zálohy domluvil a poté jí z důvodu své špatné finanční situace způsobené gamblerstvím a alkoholismem utratil na jiné, než určené účely, nikoliv propůjčení bankovního účtu žalovaného [jméno] [příjmení].

29. Závěrem soud dodává, že žalovaný se sice bezvýhradně nechoval v intencích prevenční povinnosti (viz § 2900 – 2903 NOZ), pokud svůj bankovní účet poskytl k dispozici [jméno] [příjmení], avšak za situace, kdy byl [jméno] [příjmení] synem dlouholeté partnerky žalovaného a tedy prakticky jeho rodinným příslušníkem, nemohl dle názoru soudu žalovaný rovnou objektivně předpokládat, že [jméno] [příjmení] i s použitím daného účtu spáchá trestný čin. Prevenční povinnost předcházet škodám dle názoru soudu nejde tak daleko, aby byl žalovaný automaticky povinen předpokládat, že jeho osoba blízká prostřednictvím propůjčeného bankovního účtu spáchá protiprávní jednání, navíc za situace, kdy žalovaný předpokládal, že [jméno] [příjmení] potřebuje daný účet propůjčit pouze za účelem, aby mu tam chodila výplata, a nikoliv k podnikatelským aktivitám. To, že měl [jméno] [příjmení] žalobkyni tvrdit, že je žalovaný jeho společníkem v podnikání, na zjištěném stavu věci a na výše uvedeném ničeho nemění, a ani z provedeného dokazování společné podnikatelské aktivity žalovaného a [jméno] [příjmení] zjištěny nebyly.

30. Pokud pak žalobkyně v žalobě uváděla, že po zaslání předmětné zálohy sama zjistila, že má [jméno] [příjmení] již z dřívějška dosti dluhů a exekucí, dle názoru soudu jí právě v rámci povinnosti prevence škody nic nebránilo v tom, aby si již před uzavřením smlouvy o dílo a před zasláním zálohy ověřila, zdali [jméno] [příjmení] nemá exekuce a finanční problémy a zdali se jedná o důvěryhodný podnikatelský subjekt. [jméno] [příjmení] byl navíc podnikající fyzickou osobou, a tyto informace o jeho dluzích a exekucích tedy nebylo nikterak náročné zjistit. Lze tedy konstatovat, že i pokud by byla sama žalobkyně obezřetnější, nemuselo ke vzniku škody vůbec dojít.

31. Závěru soudu o zamítnutí žaloby pak napovídá i skutečnost, že ani orgány činné v trestním řízení nepokládaly žalovaného v rámci hodnocení protiprávního jednání [jméno] [příjmení] za jeho pomocníka ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Soud pak také podotýká, že sám [jméno] [příjmení] již ve vztahu k žalobkyni předmětný dluh spočívající v nevrácené záloze ve výši 300 000 Kč výslovně uznal – i proto tedy není dle názoru soudu případné této žalobě vyhovět. Výrok trestního příkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 244 000 Kč způsobenou jeho protiprávním jednáním, je pak exekučním titulem, na jehož základě lze daný dluh po [jméno] [příjmení] vymáhat a soud má tedy také za to, že civilní žaloby podané na žalovaného a [jméno] [příjmení] jsou v zásadě obsoletní (i s přihlédnutím k ust. § 416 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona).

32. V návaznosti na vše výše uvedené tedy zdejší soud podanou žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítnul.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 580 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] (učiněné ještě v rámci věci sp. zn. 28 C 63/2020), z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrady podle § 13 a. t. v celkové částce 780 Kč (za cestu se sídla advokáta ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]) na adresu soudu ([ulice a číslo], [obec a číslo]) a zpět dne [datum] v celkovém rozsahu 110 km s průměrnou spotřebou vozu 5,5 l [číslo] km, amortizací 5,20 Kč a cenou pohonných hmot 34,40 Kč) a dále částka 600 Kč jakožto náhrada za promeškaný čas dle § 14 a. t. – promeškaný čas za cestu ze sídla advokáta do sídla soudu dne [datum] a zpět, kdy jedna cesta trvala 1 hodinu a 10 minut – 6 započatých půlhodin (za každou započatou půlhodinu ve výši 100 Kč).

34. Lhůtu k plnění soud žalobkyni stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalobkyni velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalovaného, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalovaného lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).

Poučení