28 C 118/2023

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení částky 1 520 Kč jdoucím od 26. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne 21. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že služebním hlášením dopravcem pověřených osob bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 11. 2022 v 18:05 hodin použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na dopravcem provozovaných linkách MHD a to linku 16 (trolejbus) a na výzvy dopravcem pověřených osob se neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Na základě této skutečnosti byla žalovanému uložena povinnost s odkazem na ust. § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, včetně souvisejících právních předpisů, platných smluvních podmínek a tarifů MHD zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému včetně nákladů na zaslání výzvy k plnění. Přirážka činila částku 1 500 Kč, nezaplacené jízdné pak 20 Kč. Žalovaný ale částku 1 520 Kč nezaplatil i přesto, že byl ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení upomínán a to i v rámci předžalobní upomínky.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, vůči kterému podal žalovaný včasný odpor. Odpor odůvodnil tím, že dle jeho názoru žalobkyně nepopsala, jak situace tvrzené kontroly probíhala a ani nepředložila žádné relevantní důkazy, které by její nekonkrétní tvrzení alespoň osvědčovala. Žalovaný uvedl, že žalobkyně odkazuje pouze na důkaz, který nemá dosud žalovaný ani k dispozici, kdy při nahlížení do spisu mu nebylo předáno nic kromě neúplného znění formulářové žaloby. Žalovaný uvedl, že neporušil žádnou zákonnou povinnost, která by mohla vést ke vzniku žalobkyní tvrzené pohledávky. K výzvě žalovaného žalobkyně ze dne 4. 4. 2023 žalobkyně sdělila, že mu neposkytne audiozáznam z průběhu přepravní kontroly ani hlášenku s tím, že tyto podklady byly předloženy soudu. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že tyto důkazy dosud soudu předloženy nebyly, a proto se nemůže řádně k žalobě vyjádřit. Žalovaný uvedl, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní přitom zcela jednoznačně stíhá žalobkyni a nikoli žalovaného.

3. Soud ve věci nařídil jednání, v průběhu kterého se zástupkyně žalovaného obsáhle vyjadřovala k žalobě. S námitkami strany žalované se soud vypořádal níže.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaný byl kontrolován dne 10. 11. 2022 v lince vozu 16/587 s tím, že neměl v době kontroly platný jízdní doklad. Na této listiny je obsažen podpis žalovaného jako cestujícího a taktéž revizora, který je označen číslem. Na záznamu není uveden čas kontroly. Ze stížnosti na práci revizorů ze dne 4. 12. 2022 adresované žalovaným žalobkyni soud zjistil, že žalovaný se ohrazoval proti průběhu kontroly provedené dne 10. 11. 2022, kdy poukazoval na to, že byl vyzván revizory k úhradě pokuty, neboť neměl jízdenku, avšak jeho úmyslem bylo koupit si lístek, nicméně z důvodu bolavých kolen se nejprve usadil na sedadlo vedle prodejního automatu a vsedě, aby neupadl při případném rozjezdu, začal ihned vyndávat peněženku z aktovky, aby z ní vyjmul platební kartu a mohl ji přiložit k automatu a koupit si lístek. Žalovaný ve stížnosti uvedl, že v tom samém okamžiku, kdy kartu vyndal, se dveře zavřely a následně mu přítomný revizor sdělil, že probíhá kontrola, zablokoval mu přístup k automatu a sdělil mu, že už je pozdě. Žalovaný uvedl, že revizoři mu sdělili, že kdyby stál a neseděl, umožnili mu, aby si mohl koupit lístek. Žalovaný poukázal na to, že výklad revizorů povařuje za nesprávný a z tohoto důvodu požádal žalobkyni o přehodnocení jejího požadavku na zaplacení pokuty. V dopise ze dne 19. 12. 2022 žalobkyně žalovaného upozornila na znění článku 6 odst. 1 písm. e) Smluvních přepravních podmínek platných v době uskutečnění jízdy tím, že s ohledem na to, že si žalovaný nezakoupil jízdenku bezprostředně po nástupu, považovala stížnost za nedůvodnou. Z předžalobní výzvy k plnění včetně dodejky České pošty soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k plnění dne 13. 2. 2023, přičemž tuto výzvu žalovaný převzal dne 8. 3. 2023. Z lékařské zprávy vyhotovené MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný navštívil dne 3. 8. 2022 lékaře z důvodu déle trvající bolestivosti levé nohy. Z obsahu zprávy vyplývá, že žalovaný v červnu 2021 podstoupil operaci halux valgus a dále, že žalovaný je po artroskopii obou kolen. Závěrem je uvedeno doporučení lékaře, začít s řízenou rehabilitací tím, že na levém koleni je doporučeno používat sportovní ortézu při sportu. Z audiozáznamu z provedené kontroly soud zjistil, že do časové stopy 01:21 jsou slyšet zvuky přístroje revizora kontrolujícího jiné cestující, poté probíhá diskuze mezi revizorem a žalovaným, následně je zřejmé, že se připojil i druhý revizor. Revizor upozorňuje žalovaného, že seděl, proto mu již nebylo povoleno si zakoupit lístek. Žalovaný se brání, že“ nemůže na nohy“ s tím, že si chtěl lístek koupit, kdy v okamžiku příchodu revizora již hledal v tašce platební kartu. Revizor mu sděluje, že kartu měl již mít připravenou při vstupu do prostředku, aby jízdenku mohl ihned zakoupit. Následně revizor žádá žalovaného o předložení občanského průkazu. Poté všichni vystupují, revizoři informují žalovaného o výši přirážky k jízdnému. Na konci záznamu probíhá hovor revizorů, již bez přítomnosti žalovaného, kdy jeden rez revizorů se táže toho druhého, zda mu přijde, že by měl pán chromé nohy, načež druhý odpovídá, že nikoliv, spíše že má nohy do„“ O“, stejně tak jako jeden z revizorů. Tím záznam končí 6. Soud shrnuje zjištěný skutkový stav takto: Žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, přičemž po vstupu do trolejbusu zaujmul místo k sezení vedle přístroje na nákup jízdenek, tzv. Cardman. Poté, co se zavřely dveře trolejbusu, přistoupil k žalovanému revizor, který již nedovolili žalovanému si lístek zakoupit, neboť se žalovaný již usadil. Kontrole proběhla zcela standardně, kdy revizor a následně i jeho kolega vysvětlovali žalovanému, z jakého důvodu mu neumožnili již jízdenku zakoupit. Žalovaný nepopíral, že si nejprve sedl, avšak tvrdil, že měl v úmyslu si jízdenku zakoupit. Taktéž uvedl, že má špatné nohy. Následně revizoři se žalovaným vystoupili a poučili ho o výši přirážky k jízdnému. Poté již bez přítomnosti žalovaného si sdělují, že nevnímají žalovaného jako osobu chromou. Žalovaný podal vůči chování revizorů stížnost s tím, že tato byla vyřízena jako neoprávněná. Na rozdíl od strany žalované poznámku o nohou do“ O“ nepovažuje soud za nijak hanlivou a urážlivou vůči žalovanému, kdy byla pouze reakcí na tvrzení žalovaného ohledně jeho handicapu a revizor uvádí, že i jeden z nich má takovéto nohy. Soud má dále za zjištěné, že žalovaný má problémy s nohami, se kterými se léčí, nicméně těžko považovat žalovaného za osobu, která je handicapována, kdy ošetřující lékař ve zprávě zmiňuje možnost sportovních aktivit.

7. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě.

8. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

9. Dle § 49 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu ve veřejné linkové přepravě, vyhlašuje smluvní přepravní podmínky dopravce. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v tramvajích, trolejbusech, autobusech [právnická osoba], platných od 1.1. 2022 čl. IV. odst. 23 písm. a) je cestující bez platného jízdního dokladu povinen zaplatit základní přirážku ve výši 1 500 Kč, pokud nedojde k úhradě přirážky na místě, a ani nedojde k jejímu uhrazení do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly. Tarif jízdného je stanoven vyhláškou Rady města Plzně, jednotlivé jízdné činilo 18 Kč.

10. Dle čl. 6 písm. d) a e) Smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době jízdy žalovaného, povinností cestujících je mimo jiné mít při započetí přepravy, po celou dobu přepravy a v okamžiku vystoupení z vozidla platný jízdní doklad, popřípadě doklad nebo průkaz opravňující k bezplatné přepravě nebo k přepravě za zlevněné jízdné, není-li tento nárok prokazován prostřednictvím. Pokud cestující přepravuje zavazadla nebo živá zvířata, musí mít platný jízdní doklad i pro ně, pokud se nepřepravují bezplatně. Nastupovat do vozidla s připraveným, předem opatřeným jízdním dokladem a ten neprodleně (ihned) po nastoupení označit v označovači. Čas určený k neprodlenému označení jízdenky nezahrnuje dobu, kterou cestující potřebuje k tomu, aby zaujal místo k sezení, vyhledával nepřipravenou jízdenku, opatřoval si jízdenku od jiných cestujících, nebo prováděl jinou činnost, která nesouvisí s neprodleným (okamžitým) označením jízdenky. Označí-li si cestující jízdenku až po zahájení přepravní kontroly, je tato považována za neplatnou.

11. K obraně žalovaného vznesené při ústním jednání soud uvádí následující:

12. V prvé řadě je nutné uvést, že přepravní smlouva je definována jednak vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. přepravní řád tak, že smlouva je uzavřena, pokud cestující využije svého práva z jízdního dokladu a nastoupí do vozidla dopravce. Uzavření smlouvy je tedy podmíněno tím, že splní předem svoji smluvní povinnost a neřeší situací jízdy bez jízdenek či nedostatečnou jízdenkou. Tento nedostatek byl korigován nálezem Ústavního soudu (Pl. ÚS 33/2000), podle kterého je smlouva uzavřena a započatá nástupem cestujícího do vozu, kdy nezaplacení jízdného je porušením povinností. Stejná definice je i v § 2550 občanského zákoníku. S ohledem na poměrně obecnou úpravu smlouvy o přepravě ustanovení § 2578 občanského zákoníku stanoví, že podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. V souladu s přepravním řádem (vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu č. 175/200 Sb.) konkrétně v souladu s § 49 dost. 1 tohoto předpisu žalobkyně vyhlásila smluvní přepravní podmínky, čímž zajistila, že cestující - v tomto případě žalovaný, který se rozhodl cestovat veřejnou dopravou a tedy uzavřít se žalobkyní jako dopravcem smlouvu o přepravě, je s nimi předběžně seznámen. Nastoupením do vozidla pak došlo k uzavření konkludentní smlouvy s tím, že na podmínky dopravce- žalobkyně, žalovaný tímto přistoupil. Nedílnou součástí přepravní smlouvy jsou právě smluvní přepravní podmínky dopravce. V těchto smluvních přepravních podmínkách pak jednotlivý dopravce individuálně upravuje podle místních poměrů další podmínky k přepravě cestujících, zvířat a zavazadel v rozsahu, ve kterém je k tomu zmocněn přepravním řádem. Soud tedy shrnuje, že pokud žalovaný jako svobodný občan dobrovolně nastoupil do přistaveného vozu veřejné dopravy, stal se tak cestujícím, smluvní stranou čímž zároveň akceptoval podmínky, za nichž je přeprava uskutečňována, včetně možnosti být kontrolován popřípadě i sankcionován. Není zde nadřazenost dopravce, jíž by byl svobodný občan nucen nastoupit. S ohledem na shora uvedené pak soud považuje za zcela nedůvodnou námitku zástupkyně žalovaného, že smluvní přepravní podmínky žalobkyně jsou v rozporu s ústavním pořádkem, kdy poukazovala na to, že v těchto podmínkách jsou stroze uvedeny povinnosti cestujících a nikoli kontrolního orgánu. Povinnosti kontrolního orgánu vyplývají ze zákona, např. ust. § 37 odst. 4 zákona č. 266/1994. Pokud se zástupkyně žalovaného se domáhala předložení etického kodexu revizorů či úpravě podmínek zaměstnaneckého poměru revizorů, soud považuje tyto návrhy jako zcela nadbytečné, zejména za situace, kdy na chování revizorů neshledal nic závadného. Nutno připomenout, že předmětem řízení bylo, zda žalovaný jako cestující porušil svoji povinnost, kdy procesní aktivita strany žalované spočívala z velké části v prokazování porušení povinností žalobkyně. Jako lichá se soudu jeví námitka zástupkyně žalovaného o tom, že podzákonný předpis, t.j. smluvní přepravní podmínky žalobkyně je v rozporu se zákonem, pokud je stanoveno, že si cestující nemůže před označením jízdenky sednout, kdy soud upozorňuje na to, že ustanovení § 2575 občanského zákoníku jasně stanoví, že podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády. Pokud by cestující nesouhlasil s těmito podmínkami, nemusí městskou hromadnou dopravu využívat. Článek 6 odst. 1 písm. e) smluvních přepravních podmínek pak stanoví, že cestující je povinen nastoupit do vozidla s připraveným, předem opatřeným jízdním dokladem a ten neprodleně (ihned) po nastoupení označit v označovači, kdy čas určený k neprodlenému označení jízdenky nezahrnuje dobu, kterou cestující potřebuje k tomu, aby zaujal místo k sezení, vyhledávala nepřipravenou jízdenku, opatřoval si jízdenku od jiných cestujících nebo prováděl jinou činnost, která nesouvisí s neprodleným (okamžitým) označením jízdenky. Označí-li si cestující jízdenku až po zahájení přepravní kontroly, je tato považována za neplatnou. Znění tohoto článku soud nepovažuje za rozporu s žádným zákonným ustanovením, kdy soud toto ustanovení vnímá jako účinnou prevenci proti případným výmluvám cestujících bez platné jízdenky.

13. Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný si po vstupu ihned sedl na volné sedadlo u přístroje Cardman. Žalovaný netvrdil, že by bylo jeho vůlí nejprve zakoupit jízdenku a až poté se usadit. Pokud žalovaný do vozu nastoupil, přistoupil tak uzavřením smlouvy o přepravě taktéž ke smluvním přepravním podmínkám žalobkyně, které však tím, že se nejprve usadil na sedadlo, porušil. I pokud by bylo prokázáno tvrzení žalovaného např. navrženým videozáznamem., že učinil pohyb rukou k přístroji, na věci samé by to ničeho nezměnilo, kdy soud může věřit žalovanému, že měl v úmyslu si lístek ihned po dosednutí zakoupit, avšak taktéž se nedá vyloučit, že pokus o zakoupení lístku mohl být reakcí na přítomnost revizorů ve voze. Navíc, nic nebránilo žalovanému, pokud se subjektivně cítil neschopen stát než zakoupí jízdenku u tyče, aby využil možnosti koupě jízdenky přes SMS zprávy ještě před nastoupením do vozu, popřípadě si mohl připravit platební kartu před příjezdem trolejbusu, tuto ihned u přístroje použít a bezprostředně poté si sednout. Stejně tak žalovaný netvrdil, že by byl osobou zdravotně postiženou, kdy tyto osoby mají díky svému postižení určité výhody při využívání služeb žalobkyně. Soud je přesvědčen o tom, že i pokud by skutečně žalovaný trpěl velkou bolestí nohou, mohl postupovat tak, jak bylo uvedeno výš a pokud tak neučinil, musí jít tato skutečnost k jeho tíži. Pokud zástupkyně žalovaného opakovaně poukazovala na to, že si žalovaný záměrně sedl na sedadlo bezprostředně vedle strojku pro koupení jízdenky a tuto skutečnost považovala za velmi významnou, soud uvádí, že tuto skutečnost nelze přeceňovat, kdy se nabízí otázka, pokud by toto sedadlo volné nebylo, jak by žalovaný postupoval? Vystoupil by? Koupil by si lístek hned i s rizikem úrazu či by se posadil na jiné sedadlo? Soud tak za významné považuje to, že si žalovaný před zakoupením jízdenky sedl a je bez významu, zda se jednalo o sedadlo u přístroje Cardman či sedadlo jiné. Soud dále uvádí, že pokud žalovaný poukazoval na to, že mu nebyl poskytnut k zakoupení jízdenky dostatečný časový prostor a proto strana žalovaná požadovala časové údaje z jízdy, prostor pro tyto dohady byl zcela uzavřen okamžikem, kdy žalovaný usedl na sedadlo. Pokud by žalovaný stál u strojku, pak by bylo namístě případně zjišťovat, zda vůbec měl možnost si lístek zakoupit, o takový případ se však v této věci nejedná, proto návrh na provedení důkazu zjištěním časových údajů ohledně dané jízdy soud shledal jako zcela nadbytečným. Je pravdou, že záznam o provedené kontrole neobsahoval časový údaj, kdy lze hovořit o pochybení revizora provádějícího kontrolu, nicméně nejedná se o tak závažný nedostatek, který by mohl založit pochybnosti o samotné kontrole. Navíc, v žalobě již časový údaj uveden byl, proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podává žalovaný odpor dne 19. 4. 2023, který je podrobně odůvodněn dne 17. 5. 2023, kdy proti časovému údaji uvedenému v žalobě nebylo ze strany žalovaného ničeho namítáno. Zástupkyně žalovaného taktéž opakovaně poukazovala na to, že postup revizorů byl v rozporu s dobrými mravy, kdy mělo dojít k nevhodným poznámkám ohledně jeho zdravotních problémů, na rozdíl od strany žalované soud posoudil chování revizorů jako nezávadné, kdy poznámku o nohou do“ O“ nepovažuje soud za nijak hanlivou vůči žalovanému, kdy se jednalo zjevně o reakci na tvrzení žalovaného ohledně jeho handicapu.

14. Pokud žalovaný odůvodňoval usednutí na sedadlo před zakoupením jízdenky operací nohy (halux valgus, artroskopie), kdy v souvislosti s tímto si dle svých tvrzení není jistý postojem a obával se možných problémů, které by mohly nastat, pokud by stál při rozjíždění vozu, tuto obranu soud shledává jako účelovou a i nelogickou. Není sporu o tom, že žalovaný byl schopen nastoupit do dopravního prostředku, kdy soud neshledává žádné riziko pro žalovaného, pokud by žalovaný ihned po vstupu do dopravního prostředku si šel v okamžiku, kdy dopravní prostředek ještě stojí ve stanici, zakoupit jízdenku, kdy žalovaný měl možnost se přidržet tyče, která je u tohoto zařízení připojená. Navíc, pokud by měl připravenou kartu, šlo by o velmi rychlý proces řádově ve vteřinách. Naopak se soudu jeví mnohem rizikovější, pokud by si žalovaný s tvrzeným zdravotním omezením nejprve sedl a za jízdy se začal pokoušet zakoupit jízdenku, a to ať vsedě či vestoje, neboť dopravní prostředek může kdykoliv nečekaně zabrzdit oproti plynulému rozjedu, který každý z cestující s ohledem na zvukové znamení před rozjezdem může očekávat.

15. Soud taktéž považuje za vhodné uvést, že strana žalovaná poukazovala na nedostatečná žalobní tvrzení, kdy dle jejího názoru je nezbytné v žalobě uvést, zda vůz stál, zda se rozjížděl, s jakým časovým odstupem byla zahájena po nastoupení žalovaného kontrola, kdy došlo k vypnutí terminálu Cardman a další skutečnosti. Soud uvádí, že pokud by považoval vylíčení rozhodných skutečností za nedostatečná, postupoval by dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Taková potřeba však v tomto řízení nevyvstala, kdy tvrzení žalobkyně v žalobě byla zcela dostačující. Navíc s ohledem na množství žalob, které žalobkyně proti tzv. černým cestujícím podává, se jeví zcela nereálným, aby žalobkyně sestavovala žaloby tak, jak požaduje zástupkyně žalovaného.

16. Pokud žalovaný tvrdil, že kontrola proběhla v době, kdy ještě trolejbus stál, i pokud by toto bylo prokázáno, nemělo by toto zjištění vliv na výsledek tohoto sporu. Soud připomíná, že přepravní smlouva není uzavřena okamžikem, kdy se dopravní prostředek rozjede, nýbrž již nástupem cestujícího do dopravního prostředku a je na každém cestujícím, aby splnil povinnosti, které mu nástupem do vozidla vznikly.

17. Pokud zástupkyně žalovaného poukazovala na to, že audiozáznam z kontroly není celý, kdy nebyla zaznamenaná část, ve které brání revizor žalovanému v použití přístroje Cardman a vyžadovala celý záznam, soud dospěl k závěrům, že předložený audio záznam je dostačující, kdy ostatně žalobkyně nesporovala, že revizor po zavření dveří sedícímu žalovanému použití přístroje již neumožnil. Soud proto návrh žalované na provedení důkazu celým záznam taktéž jako nadbytečným zamítl.

18. Pokud strana žalovaná poukazovala na to, že v hlášení o provedené přepravní kontrole není uvedeno jméno revizora, kdy je uvedeno pouze číslo, tato námitka se soudu taktéž jeví jako naprosto lichá, neboť žalobkyně je schopna podle čísel jednotlivé revizory identifikovat a navíc by zcela jistě s ohledem na náplň práce revizora nebylo vhodné, aby cestující znali jména kontrolujících osob.

19. Soud tedy shrnuje s ohledem na shora uvedené, že jako nadbytečným shledal návrhy žalovaného na provedení důkazu kompletním zvukovým záznamem z jednání s žalovaným, vnitřními předpisy žalobkyně ohledně postupu revizorů při kontrolách cestujících, předpisem upravujícím etiku chování revizorů, kamerovým záznamem z vozidla, záznamem z vozidla, záznamem o jízdě, záznamem ohledně rozjezdu a stání předmětného vozidla, elektronickým záznam z přístroje Cardman, zvukovým záznamem druhého revizora, který měl být dle tvrzení žalovaného taktéž přítomen a účastnickým výslechem žalovaného. Tyto důkazy soud neprováděl, když jejich provedení by bylo nadbytečné a nehospodárné za situace, kdy soud měl zjištěný skutkový stav v dostatečném rozsahu, aby ve věci mohl rozhodnout.

20. Ze stejných důvodů soud zamítl návrh na výslech svědků- revizorů přítomných při kontrole.

21. K výhradám zástupkyně žalovaného ohledně neprovedení účastnického výslechu žalovaného soud uvádí, že účastnický výslech lze provádět až v okamžiku, kdy nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o.s.ř.). Pokud zástupkyně žalovaného potřebu účastnického výslechu spatřovala v tom, že se žalovaný vyjádří ke svému zdravotnímu stavu, nutno uvést, že zdravotní stav žalovaného byl prokázán lékařskou zprávou a provádění účastnického výslechu tak nebylo zapotřebí.

22. Pokud zástupkyně žalovaného poukazovala na znění článku 4 odst. 2 smluvních přepravních podmínek, dle jehož znění je pověřená osoba oprávněná upozornit cestující na přepravní kontrolu plánovanou ve vozidle, a to již před nástupem do vozidla dotazem na jízdní doklad, zástupkyně žalovaného nejspíše mínila znění článku Smluvních přepravních smluvních podmínek platných od 1. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že k předmětné jízdě došlo již dne 10. 11. 2022, bylo zcela nadbytečné se tímto tvrzením zabývat. Navíc se jedná o možnost, nikoliv povinnost. Stejně tak, pokud zástupkyně žalovaného poukazovala na znění článku 5 odst. 2 smluvních přepravních podmínek (opět ve zněním platném až od 1. 4. 2023), kdy zejména poukazovala na to, že neprodlené odbavení znamená, že cestující po nástupu ihned zamíří k nejbližšímu odbavovacímu zařízení, což dle jejího mínění žalovaný učinil, opomněla, že znění tohoto článku pokračuje upřesněním, že bez toho, aniž by si sedal, vyhledával nepřipravený jízdní doklad či PK/PJ/BK pro jeho zakoupení, telefonoval nebo prováděl jinou činnost, která nesouvisí s neprodleným (okamžitým) odbavením cestujícího. Obdobné znění lze nalézt i ve smluvních přepravních podmínkách platných v době jízdy žalovaného (čl. 6), kdy i v tomto znění, tak jak bylo uvedeno shora, bylo výslovně uvedeno, že čas určený k neprodlenému označení jízdenky nezahrnuje mimo jiné dobu, kterou cestující potřebuje k tomu, aby zaujal místo k sezení. Soud považuje za vhodné taktéž uvést, že v žádném případě ze strany soudu nebylo uváděno, že sedící cestující je odbaveným cestujícím a stojící je považovaný za neodbaveného, kdy toto bylo uvedeno nesprávně revizory (osobami bez právního vzdělání), kdy soud opakovaně zdůrazňoval, že již vstupem do dopravního prostředku žalovaný konkludentně uzavřel přepravní smlouvu s tím, že taktéž akceptoval přepravní smluvní podmínky osoby, která tuto dopravu poskytuje. Pokud cestující po vstupu do dopravního prostředku zaujme místo k sezení, aniž si označí či zakoupí jízdenku, pak jedná v rozporu se smluvními přepravními podmínkami a vystavuje se riziku sankcí.

23. Závěrem soud uvádí k tvrzenému šikanóznímu chování kontrolního orgánu žalobkyně k žalovanému, že obecně lze považovat za šikanózní chování chráněné zákonem např. přímou či nepřímou diskriminaci, obtěžování a sexuální obtěžování, tedy různé podoby diskriminace, tedy jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Žádné takovéto jednání kontrolního orgánu nebylo stranou žalovanou tvrzeno ani prokazováno.

24. Tvrzení zástupkyně žalovaného o jejích osobních negativních zkušenostech s pověřenými osobami žalobkyně a revizorů nemělo taktéž pro rozhodnutí ve věci žádný význam.

25. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platným jízdním dokladem, a že povinnost uloženou mu kontrolním orgánem žalobkyně zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dosud nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovanému jako cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla při kontrole pověřenou osobou žalobce dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/94 Sbírky o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, bylo žalobě vyhověno jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, jejíž výše odpovídá článku IV. odst. 23 písmeno a) Smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v tramvajích, trolejbusech a autobusech žalobce a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 citovaného zákona, tak co do úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s Nařízením vlády č. 351/2013 Sbírky. Soud se neztotožnil s žalovaným, že splatnost pohledávky nemohla nastat již 26. 11. 2022 z důvodu podané stížnosti, když nutno připomenout, že tato byla vyhodnocena zcela správně jako nedůvodná a na splatnost požadovaného plnění tak žádný vliv mít nemohla.

26. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, plnou náhradu nákladů řízení (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyni byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 200 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu 400 Kč, dále pak dvě paušální náhrady po 100 Kč za předžalobní upomínku a sepis žaloby a 1 x částka 300 Kč za vyjádření k odporu žalovaného a 300 Kč za účast na jednání, to vše dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

27. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení delší lhůty k plnění soud neshledal žádný důvod.

Poučení