28 C 133/2023 - 68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Balkovou sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do povinnosti žalované zaslat žalobci doporučeným datovaným dopisem podepsaným osobou oprávněnou za ni jednat písemnou omluvu v následujícím znění: „[Anonymizováno] se omlouvá [Jméno zainteresované osoby 0/0] vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody dne 26.4.2022 pod sp. zn. 45 T 10/2019, na základě kterého byl [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], neoprávněně zadržený a dodaný do výkonu trestu odnětí svobody a dále za nemajetkovou újmu, která mu tímto nezákonným postupem vznikla“, se zastavuje.

II. Řízení se co do povinnosti žalované zajistit na své vlastní náklady na webu www.justice.cz v sekci aktuality po dobu nejméně sedmi dnů písemnou omluvu v tomto znění: [Anonymizováno] se omlouvá [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody dne 26.4.2022 pod sp. zn. 45 T 10/2019, na základě kterého byl [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], neoprávněně zadržený a dodaný do výkonu trestu odnětí svobody a dále za nemajetkovou újmu, která mu tímto nezákonným postupem vznikla“, se zastavuje.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna se žalobci omluvit doporučeným datovaným dopisem podepsaným oprávněnou osobou jednat za žalovanou a na webu žalované www.justice.cz v sekci aktuality za majetkovou újmu, která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonným postupem Městského soudu v Praze spočívající v neoprávněném vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody dne 26.4.2022, pod sp. zn. 45 T 10/2019, se zamítá.

IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zajistit na své vlastní náklady v jednom deníku s celostátní působností na titulní straně ve formátu nejméně tiskové strany písemnou omluvu v tomto znění: [Anonymizováno] se omlouvá [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody dne 26.4.2022 pod sp. zn. 45 T 10/2019, na základě kterého byl [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], neoprávněně zadržený a dodaný do výkonu trestu odnětí svobody a dále za nemajetkovou a majetkovou újmu, která mu tímto nezákonným postupem vznikla“, se zamítá.

V. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 118 279,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 101,34 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal jednak náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 16 758,50 Kč a jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 10/2019. Žalobce uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2020, sp. zn. 45 T 10/2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022, sp. zn. 3 To 29/2021 byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném od 1.10.2020 ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a peněžitý trest ve výši 500 000 Kč. Na základě příkazu Městského soudu v [jméno FO] k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného dne 26.4.2022 (dále také jen „příkaz k dodání do výkonu trestu“) byl žalobce dne 30.4.2022 zadržen Policií ČR a dodán do Vazební věznice Praha Pankrác. K tomuto zadržení došlo, přestože žalobci nebyla doručena výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Proti příkazu k dodání do výkonu trestu podal žalobce ústavní stížnost, přičemž nálezem Ústavního soudu ze dne 25.10.2022, sp. zn. II. ÚS 1693/2022 byl příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody vydaný Městským soudem v Praze dne 26.4.2022, čj. 45 T 10/2019-7066 zrušen a současně Ústavní soud konstatoval, že tímto rozhodnutím bylo porušeno právo žalobce na zbavení osobní svobody, a to z důvodu, že vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a zadržení žalobce dne 30.4.2022 bylo provedeno, aniž by byla žalobci výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody řádně doručena, když tato byla soudem doručována na chybnou adresu [jméno FO], ačkoliv se žalobce v té době zdržoval na adrese [jméno FO]. O této adrese Městský soud v Praze věděl, protože zaslal žalobci dvě zásilky. V jedné zásilce bylo usnesení Městského soudu v [jméno FO] ze dne 6.4.2022 s uloženou povinností žalobci nahradit státu náklady řízení. Tuto zásilku Městský soud v [jméno FO] zaslal na správnou adresu [jméno FO], [právnická osoba] [Anonymizováno] a rovněž tak na adresu [jméno FO]. Žalobce si tuto zásilku, která mu byla doručována na adresu v [jméno FO] převzal dne 22.4.2022. V druhé zásilce byl rozsudek Vrchního soudu v Praze společně s výzvou k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, přičemž tuto zásilku Městský soud v Praze zaslal nepochopitelně pouze na chybnou adresu na [jméno FO] a dne 25.4.2022 byla Městskému soudu v Praze vrácena nevyzvednutá zásilka obsahující rozsudek Vrchního soudu v Praze a výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Současně dne 25.4.2022 bylo do trestního spisu založeno upozornění žalobce na to, že mu nebyl doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze. Na dané skutečnosti předsedkyně senátu reagovala tak, že téhož dne 25.4.2022 vyhotovila referát s tím, aby byl žalobci doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze společně s výzvou nástupu výkonu trestu odnětí svobody na správnou adresu; učinila poznámku, že si žalobce v úložní době nevyzvedl zásilku s výzvou k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, která byla doručena na chybnou adresu a současně vyhotovila referát, aby byl vydán příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 26.4.2022 tedy Městský soud v Praze předal uvedenou zásilku obsahující rozsudek Vrchního soudu v Praze a výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody poště a tato již byla doručována na správnou adresu [jméno FO]. Dne 26.4.2022 Městský soud v Praze vyhotovil a odeslal příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody. Městský soud v Praze tedy na pokyn soudkyně vydal příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky § 321 odst. 3 trestního řádu, neboť žalobci neuplynula lhůta k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, když mu ani nebyla doručena výzva k nástupu. Zadržení žalobce proto proběhlo dne 30.4.2022 Policií ČR v ranních hodinách na adrese bydliště žalobce. Žalobce byl následně odvezen do výkonu trestu. Žalobci tak bylo znemožněno rozloučit se se svými rodinnými příslušníky, nejbližšími a kamarády. Žalobce v té době pomáhal dědovi, kterému bylo 99 let, a byl odkázán na pomoc žalobce. Se žalobcem měl velice blízký vztah. V důsledku uvedeného se s dědou nemohl osobně rozloučit a nebylo možné se s ním ani telefonicky spojit. Rovněž mu bylo znemožněno rozloučit se s kamarády, spolupracovníky a dalšími osobami. Žalobce nebyl schopen zařídit si osobní, rodinné a pracovní záležitosti a vyřídit veškeré urgentní věci, které lze jen stěží bez osobní účasti žalobce zajistit. Tyto záležitosti museli následně vyřizovat advokáti a další osoby, tedy rodinní příslušníci. Toto žalobce považoval za úkorné a v důsledku toho mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit jednak relutární částkou a jednak požadoval po žalované, omluvu na jejích stránkách a v jednom deníku s celostátní působností a rovněž omluvu formou osobního dopisu žalobci.

2. V souvislosti s neoprávněným dodáním do výkonu trestu odnětí svobody žalobci také vznikly náklady na obhajobu, když si zjednal služby právního zástupce za účelem podání ústavní stížnosti. Tyto úkony právní služby představují pět úkonů právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, porady s klientem dne 26.6.2022 ve věznici Pankrác, sepis ústavní stížnosti včetně jejího doplnění ze dne 27.6.2022, sepis repliky k vyjádření Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2022 a účast na veřejném vyhlášení nálezu dne 25.10.2023 s odměnou za jeden úkon právní služby á 2 300 Kč, včetně náhrady hotových výdajů á 300 Kč, promeškaného času na trase Brno - Praha a zpět dne 25.10.2023 ve výši 850 Kč a cestovného ve výši 1 521 Kč. Žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil dne 24.4.2023.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 116 758,50 Kč dne 24.4.2023. V rámci mimosoudního projednání dospěla žalovaná k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy uveřejněním na webu www. justice.cz a zasláním omluvného dopisu na adresu žalobce uvedenou v žádosti, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 26.5.2023. Žalovaná rovněž nesporovala průběh, okolnosti trestního řízení, vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a vydání ústavního nálezu, jak žalobce popsal ve své žalobě. Pokud jde o formu odškodnění nemajetkové újmy, dospěla žalovaná k závěru, že jednak zveřejnění omluvy na internetových stránkách žalované a jednak osobní dopis zaslaný žalobci na jeho adresu je dostatečným nahrazením nemajetkové újmy, která žalobci v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla. K nároku na náhradu nákladů právního zastoupení žalovaná uvedla, že náklady řízení před Ústavním soudem podle zákona o Ústavním soudu a judikatury nelze považovat za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

4. Při jednání konaném dne 18.10.2023 soud žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučil, aby doplnil konkrétní tvrzení o skutečnostech jaké osobní, rodinné a pracovní záležitosti a další urgentní záležitosti si žalobce s ohledem na postup Městského soudu v Praze (vydání nezákonného rozhodnutí – příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody) nestihl bez své osobní účasti zařídit a zajistit. Dále byl soudem poučen, aby specifikoval, se kterými konkrétními kamarády, spolupracovníky a dalšími osobami měl v úmyslu se před nástupem do výkonu trestu osobně rozloučit.

5. Na to žalobce doplnil podáním ze dne 26.10.2023, že zejména mu bylo znemožněno zajistit péči o pana [tituly před jménem] [jméno FO], dědu, kterému bylo 98 let a který byl odkázán na pomoc rodinných příslušníků – primárně žalobce, neboť jej žalobce musel zvedat, přenášet, koupat. Děda si přál dožít doma a toto jeho přání chtěl žalobce splnit a bral to jako svou povinnost. Za dědu také prováděl platby za nájem a služby spojené s užíváním bytu, disponoval přístupem do jeho internetového bankovnictví. Také žalobci bylo znemožněno navštívit naposledy tchýni, která měla zdravotní problémy, přičemž návštěvu u ní měl žalobce naplánovanou na počátek roku 2022. Manželka žalobce musela po zadržení žalobce vše zařizovat sama, žalobci bylo znemožněno dořešit s přáteli pomoc rodině po nástupu žalobce do výkonu trestu odnětí svobody, zejména s odvozem dětí na kroužky, s údržbou rodinného domu v [Anonymizováno], drobnými opravami v bytě v [jméno FO]. Žalobce také nestihl předat manželce všechny kontakty na firmy, známé či přátelé, se kterými žalobce řešil provozní věci nejen kolem nemovitostí. Také manželce nestihl předat plné moci, přístupy k účtům žalobce a stavebnímu spoření dětí, přehledy plateb, které v rodině zajišťoval žalobce – platby do fondu oprav, pojistek, životního pojištění, služeb, energií, hypotéky atd. Žalobce dále nestihl předat veškerou firemní agendu, kdy byl zaměstnán ve společnosti [jméno FO] zastával pozici výkonného ředitele. Zároveň byl místopředsedou představenstva této společnosti a zajišťoval a vykonával především pracovně právní agendu, smluvní agendu atd. Přepis agendy nestihl dokončit a ani jí předat a vysvětlit svému nástupci. Žalobce je také jednatelem společnosti [právnická osoba]., přičemž nestihl předat firemní agendu, přípravu a podpisy plných mocí, přístupy do banky a řešit další provozní agendu. Obdobně tak u společnosti [právnická osoba]., kde byl jediným členem představenstva a měl přístupy na účty a u společnosti [právnická osoba]. U společnosti [právnická osoba] nemohl předat agendu společnosti, přičemž firma vlastní nemovitosti, o které se žalobce staral v podstatě sám a bylo nutné vyřešit přístupy k účtům, klíče, platby energií atd. Obdobně pak nestihl předat agendu Společenství vlastníků jednotek domu č[adresa], kde je žalobce místopředsedou výboru a u společenství vlastníků jednotek PM čp. [Anonymizováno], kde je žalobce předsedou výboru. Žalobce si rovněž nestihl zajistit zdravotní prohlídky, návštěvu zubaře atd. Současně s tímto podáním žalobce učinil sepis osob, se kterými se nestihl před nástupem výkonu trestu rozloučit - z rodiny je to celkem 24 osob a z přátel je to celkem 42 osob.

6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně dne 24.4.2023 u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 10/2019. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí a žalobci za toto poskytla omluvu na webových stránkách žalované. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení sporné, že žalovaná vyhotovila osobní dopis pro žalobce s omluvou, který však nebyl žalobci zaslán na aktuální adresu do vazební věznice Pankrác (toliko na adresu jeho bydliště). Rovněž nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2020, sp. zn. 45 T 10/2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022, sp. zn. 3 To 29/2021 uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nebyla žalobci řádně doručena, když tato výzva byla Městským soudem v Praze společně s rozsudkem Vrchního soudu v Praze zaslána žalobci na špatnou adresu na [jméno FO], ačkoliv se žalobce v té době zdržoval na adrese [jméno FO], kde přebíral zásilky. Na základě příkazu Městského soudu v Praze ze dne 26.4.2022 k dodání do výkonu trestu odnětí svobody z důvodu, že žalobce si nevyzvedl zásilku s výzvou k nástupu do výkonu trestu, která mu byla doručována na chybnou adresu, byl žalobce v místě svého bydliště dne 30.4.2022 zadržen Policií ČR a poté dodán do vazební věznice [jméno FO]. K žalobcem podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 11.10.2022, sp. zn. II. ÚS 1693/2022 tak, že příkazem k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a jiným zásahem spočívajícím v zadržení žalobce dne 30.4.2022 bylo porušeno právo žalobce na zbavení osobní svobody pouze z důvodu a způsobem, který stanoví zákona, zaručené ustanovením článku 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a článku 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (výrok I.) a příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody zrušil (výrok II.). Ústavní nález byl právní zástupkyni žalobce doručen dne 25.10.2022.

7. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že žalovaná na svých webových stránkách www. justice.cz zveřejnila omluvu žalobci po dobu delší než sedmi dnů a dále, že omluva písemného znění vypracovaná žalovanou ze dne 19.10.2023 byla žalobci doručena do vazební věznice dne 24.10.2022. Vzhledem k těmto skutečnostem, žalobce podáním ze dne 4.12.2023 při ústním jednání vzal žalobu co do požadované omluvy na webových stránkách žalované a co do požadované omluvy v písemné formě k rukám žalobce za nemajetkovou újmu (vyjma požadavku na omluvu za vzniklou majetkovou újmu) zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran tohoto žalobního žádání specifikovaném ve výroku I. a II. rozsudku, zastavil.

8. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 10/2019, konkrétně protokolem o veřejném zasedání u Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2022 a protokolem o veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022, referátem ze dne 6. 4. 2022 na čísle listu 7030. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce byl osobně přítomen při vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022, kterým byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, za což byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Žalobci jakožto odsouzenému bylo na základě referátu z 6. 4. 2022 zasláno usnesení o uhrazení nákladů trestního řízení paušální částkou ve výši 9 800 Kč (jedna zásilka), a to na adresu [jméno FO] a současně i na [jméno FO]. Dále byl žalobci zaslán rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2022 a výzva k nástupu trestu do Věznice Praha Pankrác ve lhůtě „ihned“ s upozorněním na následky nenastoupení do výkonu trestu ve stanovení lhůtě v podobě dodání do výkonu trestu a současně byla o nařízení k výkonu trestu odnětí svobody žalobce informována Věznice Praha Pankrác.

9. Dále soud provedl dokazování čestným prohlášením žalobce ze dne 25.10.2023, čestným prohlášením [jméno FO] ze dne 25.10.2023 (manželka), partem [tituly před jménem] [jméno FO], listem o prohlídce zemřelého ze dne 23.11.2023, úplným výpisem z obchodního rejstříku společnost [jméno FO]., IČ [IČO], úplným výpisem obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], úplným výpisem společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], úplným výpisem společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], úplným výpisem společnosti Společenství vlastníků jednotek čp. [Anonymizováno], IČ [IČO] a Společenstvím vlastníků jednotek čp. [Anonymizováno] Z těchto listin soud zjistil, že žalobce v čestném prohlášení popisoval shodné zásahy do osobních sfér svého života tak, jak učinil v doplnění svých skutkových tvrzení (viz odstavec 5), tedy nemožnosti zařídit si své osobní a pracovní záležitosti a rozloučit se se svými nejbližšími a přáteli, což korelovalo s čestným prohlášením jeho manželky [jméno FO], která uvedená tvrzení potvrdila. Dále má soud z těchto listin za prokázané, že dne 23.11.2023 zemřel [tituly před jménem] [jméno FO], dědeček žalobce, ve věku 99 let. Žalobce (v rozhodné době, tj. v době jeho zadržení 30.4.2022) byl místopředsedou představenstva společnosti [jméno FO]s., IČO [IČO], jednatelem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jediným členem představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jediným členem představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], místopředsedou výboru [právnická osoba], IČO [IČO], předsedou výboru [právnická osoba], IČO [IČO] a jednatelem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO].

10. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutkových tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. má za prokázaný následující skutkový stav: žalobce byl na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022, sp. zn. 3 To 29/2021 uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a peněžitý trest ve výši 500 000 Kč. Při vyhlášení tohoto rozsudku byl žalobce osobně přítomen. Na základě referátu ze dne 6.4.2022 v řízení vedeném u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. 45 T 10/2019 byla žalobci zaslána zásilka, která obsahala usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2022 s uloženou povinností nahradit státu náklady řízení ve výši 9 800 Kč. Tato zásilka byla žalobci zaslána na adresu [jméno FO] a současně na adresu [jméno FO], přičemž si jí převzal dne 22.4.2022 na adrese [jméno FO] kde se zdržoval. Současně v druhé zásilce byl soudem žalobci zaslán rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022 a výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice[Anonymizováno]Pankrác, ve lhůtě „ihned“. Tato zásilka byla žalobci zaslána na adresu [jméno FO] Zásilka se vrátila soudu jako nedoručená. Rovněž byla soudem dne 6.4.2022 o pravomocném rozsudku a stanovené lhůtě k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody informována Věznice [jméno FO]. Referátem soudce ze dne 25.4.2022 byl dán pokyn k opětovnému zaslání rozsudku Vrchního soudu v Praze společně s výzvou k nástupu výkonu trestu odnětí svobody žalobci na správnou adresu – [jméno FO]. Dne 26.4.2022 byl vyhotoven příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 30.4.2022 byl žalobce zadržen na adrese svého bydliště [jméno FO] Policií ČR a byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice [jméno FO]. Žalobce se ústavní stížností domáhal zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu, přičemž za tímto účelem si zvolil právního zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11.10.2022, čj. II. ÚS 1693/2022 byl zrušen příkaz k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody vydaný Městským soudem v [jméno FO] dne 26.4.2022, čj. 45 T 10/2019-7066 (výrok II) a současně bylo ústavním soudem konstatováno, že tímto příkazem bylo porušeno právo žalobce na zbavení osobní svobody zaručené v článku 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a článku 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (výrok I), neboť nebyly splněny předpoklady pro vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, protože výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody byla žalobci zasílána na nesprávnou adresu, ačkoli správnou adresou pobytu žalobce trestní soud disponoval. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy a škody u žalované dne 24. 4. 2023, přičemž této žádosti nebylo vyhověno.

11. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu ve smyslu § 7 a § 8 zákona je: 1. existence nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody/nemajetkové újmy, 3. existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody/nemajetkové újmy. V daném případě pak odpovědnostním titulem, což ostatně mezi účastníky řízení nebylo sporné, bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26.4.2022, čj. 45 T 10/2019-7066 (příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody), které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 25.10.2022, sp. zn. II. ÚS 1693/2022 jako nezákonné zrušeno. Odpovědnostní titul jako jedna z podmínek odpovědnosti žalované za škodu je tedy ve věci nepochybně dán. Soud se proto zabýval dalšími odpovědnostními předpoklady, tj. příčinnou souvislostí mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy/škody.

13. O odškodnitelnou nemajetkovou újmu se jedná, jestliže vydání nezákonného rozhodnutí mělo dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup (v tomto případě nezákonné rozhodnutí) se vznikem škody (nemajetkové újmy) ve vztahu příčiny a následku. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí), se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu (nezákonného rozhodnutí) škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu (nezákonného rozhodnutí) či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

14. Soud se v případě vzniku nemajetkové újmy v osobní sféře žalobce zabýval tím, jestliže by veškeré skutečnosti, které žalobce v žalobě tvrdí, tedy zařízení si osobních záležitostí a rozloučení se s nejbližšími bylo možné realizovat za předpokladu, že by Městský soud v Praze postupoval správně a doručoval rozsudek Vrchního soudu v Praze a výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody na správnou adresu, tedy na adresu, kde se žalobce trvale zdržoval (a nepřistoupil by proto 26.4.2022 k vydání příkazu k dodání žalobce do výkonu trestu odnětí svobody). Na základě provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že by tomu tak nebylo. Z obsahu trestního spisu, zejména z referátu ze dne 6.4.2022 vyplynula najevo skutečnost, že soud stanovil žalobci lhůtu k nástupu do výkonu trestu „ihned“. Tato lhůta tak znamená, že odsouzený je povinen v řádu dnů, nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody. V řádech dnů je pak myšleno ve smyslu praxe trestních soudů lhůta od tří do pěti dnů. Tedy jinak řečeno v této lhůtě, tedy ve lhůtě nejpozději do pěti dnů by byl žalobce povinen nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, aniž by na něj byl Městským soudem v Praze vydán příkaz k zatčení. Pokud by tedy Městský soud v Praze doručoval předmětnou zásilku obsahující rozsudek Vrchního soudu v Praze a výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody správně na [jméno FO] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (kdy jak bylo zjištěno a ostatně toto žalobce i sám ve své žalobě tvrdil, současně zasílal v druhé zásilce usnesení o povinnosti žalobce nahradit státu náklady řízení - na správnou adresu) podle stejného referátu ze dne 6.4.2022, převzal by si žalobce na adrese [jméno FO] i zásilku obsahující výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Tedy za správného postupu Městského soudu v Praze (tj. nevydání nezákonného rozhodnutí) by si téhož dne, tj. dne 22.4.2022, žalobce převzal i zásilku, která byla soudem doručována na nesprávnou adresu [jméno FO] povinen nejpozději do pěti dnů od daného data se přihlásit do věznice k výkonu trestu odnětí svobody, tj. nejpozději dne 27.4.2022. Je však nutno uvést, že toto datum časově předchází skutečnému nástupu žalobce do výkonu trestu tj. datu 30.4.2022, kdy byl žalobce Policií ČR zadržen a do výkonu trestu odnětí svobody dodán. Tedy jinak řečeno, při řádném postupu Městského soudu v Praze (tedy nevydání příkazu k zatčení) by byl žalobce povinen k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody ještě dříve, než se tak skutečně stalo a musel by proto i dříve realizovat zařízení svých osobních a pracovních záležitostí, které avizoval. Jestliže tak žalobce neučinil do 30.4.2022, zcela jistě by tak neučinil ani do 27.4.2022 (zejména myšleno zařízení si veškerých osobních věcí – předání pracovní agendy, předání agendy ve společnostech, návštěvu lékařů, zařízení záležitostí týkající se údržby rodinného domu, drobných oprav bytě v [jméno FO], odvoz dětí na kroužky, přístupy k účtům žalobce, stavebního spoření dětí, realizaci plateb, které do té doby zajišťoval žalobce atd.). Rovněž by žalobce v tak krátké lhůtě (5 dnů) se reálně nestihl rozloučit se všemi příbuznými a kamarády, které ve svém podání specifikoval, přičemž tento seznam čítal celkem 66 osob.

15. Stran tvrzení žalobce, že se nestihl rozloučit a naposledy navštívit svoji tchýni, která měla zdravotní problémy, sám žalobce v doplnění skutkových tvrzení ze dne 26.10.2023 si odporuje, neboť uvedl, že měl návštěvu u tchýně naplánovanou na počátek roku 2022. K zadržení žalobce však došlo až dne 30.4.2022, tudíž žalobce měl dostatek času na realizaci návštěvy v lednu, únoru, popř. březnu 2022. Jestliže tak neučinil, nelze to přičítat k tíži státu, tedy žalované, nýbrž k tíži žalobce. V této souvislosti soud doplňuje, že žalobce byl při vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2022 přítomen veřejnému zasedání, tedy od tohoto okamžiku věděl, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a věděl, že bude muset v brzké době nastoupit výkon trestu odnětí svobody. Tedy již od tohoto okamžiku si žalobce měl zařizovat své osobní záležitosti, které jak uváděl, si v důsledku vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, zařídit nemohl („nestihl“), včetně rozloučení se se všemi blízkými osobami, se kterými rozloučení plánoval. Obdobně pak mohl v této době postupně předávat veškerou pracovní agendu a veškeré záležitosti týkající se jeho obchodních společností, a s ohledem na jím tvrzenou rozsáhlost agendy, nenechávat vše na poslední chvíli, tedy na doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. To samé platí i v případě zařízení záležitostí ohledně drobných oprav domu a bytu, odvozu dětí na kroužky, zařizování veškerých plateb, týkající se jeho domácnosti, návštěvu lékařů, zubaře atd., neboť ani v tomto případě není reálné, že by to žalobce stihnul v soudem stanovené lhůtě nástupu do výkonu trestu odnětí svobody „ihned“. V této souvislosti soud dodává, že si lze jen stěží představit, že by žalobce, který sdílel s manželkou společnou domácnost, měl na starosti veškeré rodinné záležitosti, tj. že by tato nebyla schopna nebo nevěděla, jakým způsobem má obstarat platby týkající se domácnosti, záležitostí týkající se společného jmění manželů či jejich nezletilých dětí. Soud je přesvědčen, že v rámci běžného života, spolu manželé sdílejí zejména provozní záležitosti týkající se rodiny, popřípadě, pokud se o některé záležitosti (např. platby) stará pouze jeden z manželů, je více než pravděpodobné, že i druhý manžel má povědomí (s ohledem na společné soužití), jak tyto záležitosti obstarat. Podle přesvědčení soudu proto tato argumentace žalobce neobstojí.

16. Na základě shora popsaného proto podle názoru soudu není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy, neboť nebýt vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce by, jak již bylo uvedeno shora s ohledem na krátkou lhůtu pro nástup do výkonu trestu odnětí svobody, si stejně své shora vyjmenované osobní záležitosti zařídit nestihl. Jiná situace je podle soudu však v případě tvrzení žalobce, že se nestihl rozloučit se svojí nejbližší rodinou, tedy myšleno dětmi, manželkou a dědečkem, který v průběhu výkonu trestu odnětí svobody žalobce zemřel. Soud si pod tímto rozloučením samozřejmě představuje rozloučení bezprostředně předcházející nástupu žalobce do výkonu trestu odnětí svobody, které si žalobce plánoval předtím, než nastoupí do věznice a k němuž nedošlo z důvodu jeho náhlého zadržení Policií ČR dne 30.4.2022. Zde je však soud přesvědčen, že morální zadostiučinění v podobě omluvy žalované, jak na jejích webových stránkách, tak osobním dopisem určeným žalobci, je dostačující a přiměřené, obzvláště, přihlédne-li soud k tomu, že o svém odsouzení žalobce věděl již od 1.2.2022. Tedy od této doby žalobce mohl a zcela jistě i připravoval své nebližší příbuzné a sebe na to, že v následujících dnech do výkonu trestu odnětí svobody nastoupí. Soud v této souvislosti připomíná, že odškodnění nemajetkové újmy by mělo reflektovat míru zásahu do osobního života poškozeného a nemělo by být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1777/12 a sp. zn. 30 Cdo 3870/12). K uvedenému zásahu tedy bezprostřednímu nerozloučení se s rodinou sice došlo, avšak s ohledem na skutečnost, že byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchanou trestnou činnost a o tomto věděl, souhlasí soud s žalovanou, že jako dostatečné odškodnění mu přináleží odškodnění morální, které se však žalobci od žalované již dostalo, a proto soud stran nároku na relutární odškodnění zamítl žalobu jako neopodstatněnou výrokem V. rozsudku.

17. Obdobně pak je soud přesvědčen, že pokud se žalobci dostalo odškodnění formou omluvy na webových stránkách žalované a písemným dopisem, odpovídá toto zadostiučinění zcela zásahu do osobní sféry života žalobce a omluva žalované, kterou žalobce žádal zveřejnit v jednom celostátním deníku s celostátní působností na titulní straně, by již byla nepřiměřená okolnostem a případu žalobce. Omluva v celostátním deníku se poskytuje zejména v případech, pakliže je např. trestní stíhání poškozeného medializováno, tedy vešlo v obecnou známost a směřuje především k tomu, aby došlo k očištění jména poškozeného i v kruzích (u veřejnosti), kde mohla jeho pověst utrpět, což však není případ žalobce. V případě žalobce by takováto forma satisfakce byla zjevně nadbytečná. Proto soud i tento požadavek zamítl jako nedůvodný výrokem IV. rozsudku.

18. K nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu pak soud uvádí následující: ve smyslu § 31 odst. 1, 2 zákona platí, že poškozenému lze náklady řízení přiznat jen tehdy, jestliže neměl možnost je uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto nebyla přiznána. Z uvedeného proto vyplývá, že umožní-li procesní předpis, v posuzovaném případě pak zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v rámci řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoliv důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takovéhoto řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Ústavní soud ve své judikatuře také opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů. Z této organizační oddělenosti zároveň vyplývá, že řízení před Ústavním soudem není pokračováním civilního řízení soudního, jež proběhlo před obecnými soudy, avšak jde o samostatné a zcela nové řízení, v němž se nerealizuje civilní soudní pravomoc, ale naopak soudní pravomoc ústavní. Řízení má rovněž zcela jiný charakter, neboť předmětem přezkumu není soulad procesního postupu nebo výklad hmotně právních norem se zákonem, ale pouze to, zda tímto postupem byla či nebyla zasažena ústavně garantovaná veřejná subjektivní práva. Z oddělenosti obou procesů vyplývá i důležitý závěr pro rozhodování o náhradě nákladů řízení. Obecné soudy nemohou rozhodovat o náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem, neboť toto nespadá do civilní pravomoci soudů. Rozhodování o náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem patří do výlučné pravomoci tohoto soudu, který jí nad to využívá pouze ve výjimečných případech, skutečně hodných takovéhoto postupu (usnesení Ústavního soudu ze dne 28.2.2008, sp. zn. I. ÚS 1449/07, usnesení Ústavního soudu ze dne 27.8.2007, sp. zn. I. ÚS 1806/07). Navíc z judikatury Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že obecné soudy nemohou přezkoumávat rozhodnutí Ústavního soudu a ani posuzovat postup Ústavního soudu v řízení o ústavních stížnostech a v ostatních speciálních řízeních svěřených k rozhodování Ústavnímu soudu. Z uvedeného závěru se nevymyká ani přezkum rozhodování Ústavního soudu o (ne) přiznání nákladů řízení v řízení o ústavní stížnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že náklady právního zastoupení účastníků v řízení o ústavní stížnosti, kterou se domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nejsou škodou ve smyslu § 31 odst. 1, 2 zákona, za níž by odpovídal stát (viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014). Na základě shora uvedeného proto soud zamítl nárok žalobce na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na řízení před Ústavním soudem výrokem V. rozsudku a současně zamítl ze stejných důvodů i nárok žalobce na omluvu jak na webových stránkách žalované, tak osobním dopisem, týkající se tohoto nároku na náhradu škody výrokem III. a IV. rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci písemnou omluvu až po podání žaloby (tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty), když tuto omluvu žalobci doručila řádně do výkonu trestu odnětí svobody dne 24.10.2022, je v tomto případě nutné vycházet z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, když žalobce byl v řízení úspěšný stran nároku na nemajetkovou újmu ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě přiznání morálního zadostiučinění na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Naopak žalobce byl neúspěšný v rozsahu nároku na majetkovou škodu. Za tarifní hodnotu soud podle § 12 odst. 3 ve spojení s § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 18 279,50 Kč a u nemajetkové újmy 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015). Žalobce tak byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 73%, přičemž žalovaná, která byla úspěšná v rozsahu 27%, by mu měla nahradit 46 % jeho účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 7 102 Kč (46%) (4 úkony právní služby po 3 860 Kč– převzetí věci, sepsání žaloby, účast na jednání dne 18.10.2023 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 4.12.2023) náhrady hotových výdajů ve výši 552 Kč (46%) podle ust. § 13 odst. 1, 4 vyhlášky (4 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby, účast na jednání a částečné zpětvzetí žaloby), zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 840 Kč (46%) a daně z přidané hodnoty ve výši 1 607,34 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobce plátcem. V další části řízení (tj. po učiněném zpětvzetí), již byl žalobce neúspěšný, tedy za tuto část řízení mu soud již náklady řízení nepřiznal.

Poučení