28 C 133/2024 - 87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] 2. [Jméno advokátky C], narozený [Datum narození advokátky C], 148 00 Praha 4 zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice] sídlem [Adresa opatrovnice] pro zaplacení 44 904,59 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do nároku na zaplacení částky 1 420 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 1 420 Kč za období od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 43 484,59 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 43 484,59 Kč za období od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 21 803,55 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde tento rozsudek právní moci, a to s tím, že v případě neuhrazení kterékoliv ze splátek řádně a včas se zbývající neuhrazené splátky stávají automaticky bez dalšího splatnými, a to ke dni následujícímu po dni splatnosti předmětné neuhrazené splátky, a to až do úplného uhrazení dluhu.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částky 44 904,59 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o účasti syna žalovaných na vzdělávání na soukromém gymnáziu, jehož je žalobkyně provozovatelkou.

2. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy ze dne [datum] se žalovaní zavázali mj. platit sjednané školné, a to vždy ve dvou pololetních splátkách splatných k 31. 5. předcházejícího školního roku (za první pololetí) a k 31. 12. příslušného kalendářního roku (za druhé pololetí). Během doby trvání smluvního vztahu pak mohla žalobkyně školné zvýšit, a to maximálně o 20 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaní jí dluží mj. část školného za září 2022, které bylo splatné ke dni [datum] (a to za dobu do [datum], kdy byla ukončena docházka syna žalovaných do školy provozované žalobkyní). Žalovaní byli z titulu smlouvy ze dne [datum] povinni platit i další související platby (stravné za září 2022 ve výši 2 250 Kč a doplatek stravného za druhé pololetí školního roku 2021/2022 ve výši 2 691 Kč, poplatek za zřízení karty ISIC ve výši 290 Kč, poplatek za nevrácené učebnice ve výši 1 130 Kč a poplatek za neúspěšné absolvování kurzu [jméno kurzu] ve výši 19 900 Kč). Dále žalobkyně uplatnila pohledávku na smluvní pokutu dle čl. 6 odst. 4 smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za dobu od [datum] (první den po splatnosti dlužného školného za část září 2022) do dne sepisu žaloby ([datum]), a to ve výši 0,05 % denně z dlužné částky 14 140 Kč (celkem žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v částce 4 503,59 Kč). Úrok z prodlení v zákonné sazbě pak žalobkyně požadovala za období od [datum] (ode dne uplynutí dodatečné lhůty k zaplacení dluhu dle předžalobní výzvy) do dne zaplacení dlužné částky.

3. Žalovaný 2. se žalobou nesouhlasil. Předně uvedl, že smlouva ze dne [datum] má povahu smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), se všemi souvisejícími konsekvencemi. Žalovaný 2. měl za to, že žalobkyně měla žalované seznámit se zvýšením školného, k němuž došlo během trvání smluvního vztahu a že k ujednání smlouvy, které žalobkyni umožňovalo školné jednostranně zvýšit, se navíc nepřihlíží, neboť se jedná o zneužívající ujednání, způsobující značnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Pokud tedy vůbec vznikl dluh na školném, nelze jej odvozovat od zvýšené částky školného. Žalobkyně také neprokázala, že by žalované seznámila se sazbou stravného, tj. s ceníkem stravného, který se nacházel mimo vlastní obsah smlouvy ze dne [datum]. Totéž se vztahuje i k poplatkům za nevrácené učebnice; žalobkyně navíc neprokázala, že by syn žalovaných nějaké vypůjčené učebnice skutečně ztratil nebo výrazně poškodil a není ani zřejmé, jak žalobkyně vypočítala předmětný dlužný poplatek za nevrácené učebnice. Vztažmo k poplatku za zřízení karty ISIC žalovaný 2. uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by kartu ISIC synu žalovaných skutečně předala. Ohledně nákladů na kurz [jméno kurzu] pak žalobkyně nedoložila, jakým způsobem syn žalovaných tento kurz absolvoval a že jej nedokončil a nebyl hodnocen známkou. Ze žaloby nevyplývá, zda výsledek syna žalovaných zapříčinil povinnost hradit náklady kurzu a není jasný ani výpočet dlužné částky; na přihlášce do kurzu se toliko uvádí, že náklady na kurz hrazené rodiči v případě neabsolvování kurzu dosahují částky okolo 20 000 Kč.

4. Žalobkyně doplnila, že dlužné školné bylo vypočteno z částky 20 200 Kč a vyjadřuje poměrnou část školného, kterou byli žalovaní povinni zaplatit za 21 dnů měsíce září 2022 (jedná se o 21/30 z částky 20 200 Kč). Ke zvyšování školného pak nedocházelo každoročně – došlo k němu pouze jednou za celou dobu trvání smluvního vztahu. Navíc bylo možno školné zvýšit maximálně o 20 % částky prvně sjednaného školného, což dle žalobkyně nelze pokládat za zneužívající ujednání. K ukončení studia syna žalovaných na škole došlo ke dni [datum] z důvodu nesložení reparátu. O zvýšení školného pak byli žalovaní informováni mailem ředitelky školy ze dne [datum]. Přílohou tohoto mailu pak byl i ceník stravného. Výsledek syna žalovaných u zkoušky [jméno kurzu] žalobkyně doložila potvrzeními od provozovatele tohoto kurzu. Dlužná částka pak byla vypočtena na základě faktur provozovatele kurzu (uhrazené kurzovné ve výši 15 900 Kč a uhrazený poplatek za zkoušku ve výši 4 000 Kč). Ohledně nároku na zaplacení částky 290 Kč (úplata za zřízení karty ISIC) a na zaplacení částky 1 130 Kč (poplatek za nevrácené učebnice) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, s čímž žalovaní výslovně souhlasili prostřednictvím svých zástupců (viz protokol o jednání soudu ze dne [datum]).

5. Žalovaná 1. pak při jednání soudu dne [datum] prostřednictvím své zástupkyně taktéž uvedla, že s žalobou po zohlednění jejího částečného zpětvzetí souhlasí.

6. V řízení byly provedeny listinné důkazy, z nichž soud zjistil tento skutkový stav:

7. Žalobkyně a žalovaní spolu dne [datum] uzavřeli Smlouvu o účasti žáka (syna žalovaných) na vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu, provozovaném žalobkyní. V čl. 6 odst. 2 smlouvy bylo ujednáno, že školné činí 18 400 Kč ročně. V čl. 6 odst. 3 smlouvy bylo ujednáno, že školné na první pololetí (tj. období září – leden školního roku) se hradí předem nejpozději do 31. 5. před zahájením školního roku, za něž se školné hradí. V případě prodlení s úhradou školného se žalovaní v čl. 6 odst. 4 smlouvy zavázali hradit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý, byť započatý, den prodlení. Školné se považovalo za řádně a včas uhrazené v případě, že příslušná částka byla v poslední den lhůty splatnosti připsána na bankovní účet žalobkyně. V čl. 6 odst. 2.4 si pak účastníci dále ujednali, že žalobkyně je oprávněna dle jejího uvážení navýšit školné na příslušný školní rok s tím, že celková částka takového navýšení za dobu platnosti smlouvy nesmí překročit 20 % školného sjednaného při podpisu smlouvy pro první školní rok (dle čl. 6 odst. 2.1 byla žalobkyně školné pro následující školní rok oprávněna vždy zvyšovat i o míru inflace). Dle čl. 7 odst. 1 byla smlouva sjednána na dobu určitou do 31.

8. školního roku, v němž žák ukončí 4. ročník čtyřletého gymnázia, s účinností od 1. 9. nejbližšího školního roku po uzavření smlouvy. V čl. 7 odst. 3 smlouvy si účastníci sjednali možno výpovědi smlouvy žalovanými, a to i bez udání důvodu, vždy k 31. 8. každého kalendářního roku. Možnost vypovědět smlouvu svědčila i žalobkyni (čl. 7 odst. 4 smlouvy). Žalobkyně byla také oprávněna od smlouvy odstoupit a to mj. v případě prodlení s úhradou školného delší, než 30 dnů (čl. 7 odst. 5 smlouvy). Dle čl. 4 odst. 3 smlouvy byli žalovaní oprávněni přihlásit žáka do zájmového kroužku pořádaného žalobkyní za podmínky úhrady poplatku za tento kroužek v souladu s platným ceníkem kroužků žalobkyně. Ceník měl být žalovaným sdělen vždy na počátku školního roku a v pololetí měl být k dispozici i na webových stránkách školy. Smlouva je žalovanými podepsána na každé straně. Dle výpisu z karty žáka byl žákem žalobkyně na základě smlouvy ze dne [datum] syn žalovaných s tím, že oba žalovaní byli evidováni jako jeho zákonní zástupci.

8. Emailem ze dne [datum] byli rodiče žáků, včetně žalovaných, seznámeni s tím, že školné se na další školní rok zvyšuje z důvodu narůstajících nákladů na hospodaření školy. Ke zvýšení školného došlo po 4 letech, kdy školné nebylo zvyšováno, a to ani o míru inflace. Ze stejných důvodů škola přistoupila i ke zvýšení stravného. V příloze tohoto mailu byly rodičům zaslány i příslušné ceníky stravného pro druhé pololetí školního roku 2021/2022 a ceníky školného a stravného pro školní rok 2022/2023. Z ceníku stravného a školného pro školní rok 2022/2023 se podává, že školné činí 20 200 Kč měsíčně a že stravné činí: 11 900 Kč záloha/pololetí za oběd a 2 svačiny; 2 000 Kč záloha/pololetí za 3. svačinu. Stravné za druhé pololetí školního roku 2021/2022 dle ceníku stravného pro druhé pololetí školního roku 2021/2022 pro žáky starší 15 let činilo: částku 75 Kč/oběd; částku 48 Kč/1. a 2. svačinu; částku 35 Kč/3. svačinu.

9. Dle listiny označené jako historie klienta za období od [datum] do [datum] činil dluh žalovaných na stravném za září roku 2022 částku 2 250 Kč. Dle listiny označené jako historie klienta za období od [datum] do [datum] činil dluh žalovaných na stravném za toto období celkovou částku 14 591 Kč (žalobkyně pak z této částky požadovala toliko doplatek ve výši 2 691 Kč).

10. Prostřednictvím přihlášky ze dne [datum] s označením [spisová značka] byl syn žalovaných přihlášen na kurz [jméno kurzu]. Náklady na tento volitelný předmět měly být plně hrazeny žalobkyní v případě, že žák získá u vybraného předmětu výsledek 4 nebo 5 (5 nejlepší, 1 nejhorší). V rámci přihlášky vzali žalovaní na vědomí, že pokud žák tohoto výsledku u zkoušky nedosáhne, budou náklady kurzu hrazeny žalovanými jako zákonnými zástupci (rodiči) žáka. Náklady na jeden předmět „jsou okolo 20 000 Kč“.

11. Syn žalovaných kurz [jméno kurzu] absolvoval se skóre 16,2 % a kurz nedokončil a nebyl za něj známkován (viz dokument označený jako [Anonymizováno] ze dne [datum]). Celkové skóre syna žalovaných v rámci kurzu (syn žalovaných kurz navštěvoval od [datum] do [datum]) pak dosáhlo hodnoty 18,54 % (viz potvrzení o průběhu studia ze dne [datum]; dokument označený jako „[jméno FO] [jméno kurzu] activity“ ze dne [datum] v rozsahu tří stran A4; dokument označený jako „[jméno FO] [jméno kurzu] grades“ ze dne [datum] v rozsahu jedné strany A4; dokument označený jako „[jméno FO] exam registrations“ v rozsahu dvou stran A4 s datací [datum]). Na základě faktur č. [hodnota] a č. [hodnota] vystavených provozovatelem kurzu [právnická osoba]., dosáhly náklady na účast syna žalovaných v kurzu [jméno kurzu] částky 19 900 Kč (jedná se o uhrazené kurzovné ve výši 15 900 Kč a uhrazený poplatek za zkoušku ve výši 4 000 Kč, viz přílohy faktur č. [hodnota] a č. [hodnota]).

12. Před podáním žaloby byli žalovaní k úhradě částky 44 904,59 Kč s příslušenstvím vyzváni předžalobní výzvou ze dne [datum], doručenou [datum] (viz doručenka), a to v dodatečné lhůtě do 7 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy.

13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, než výše popsané důkazy, nezjistil z nich skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

14. Právní posouzení je následující:

15. Dle ust. § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle odst. 2 pro účely ochrany spotřebitele a pro účely ust. § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

16. Dle ust. § 421 odst. 1 OZ za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Dle odst. 2 má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

17. Dle ust. § 1746 odst. 1 OZ zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

18. Dle ust. § 1799 OZ doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

19. Dle ust. § 1810 OZ ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Dle ust. § 1811 odst. 1 OZ veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle odst. 2 směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku: a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo [tel. číslo] adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění, e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány, f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv, g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a i) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy. Dle odst. 3 ustanovení odstavce 2 se nepoužije na smlouvu: a) uzavíranou za účelem vyřizování záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření, b) o dodání digitálního obsahu, pokud byl dodán na hmotném nosiči, a c) o finanční službě.

21. Dle ust. § 1812 odst. 1 OZ lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

22. Dle ust. § 1813 OZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Dle ust. § 1814 OZ zvláště se zakazují ujednání, která: a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby, f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, h) odkládají určení ceny až na dobu plnění, i) umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit, j) zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, k) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

24. Dle ust. § 1815 OZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Dle čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách:

1. Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele; 2. Ujednání je vždy považováno za nesjednané individuálně, jestliže bylo sepsáno předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah ujednání, zejména v souvislosti se smlouvou uzavíranou adhezním způsobem. Skutečnost, že některé aspekty ujednání nebo jedno konkrétní ujednání byly sjednány individuálně, nevylučuje použití tohoto článku na zbytek smlouvy, jestliže celkové posouzení smlouvy ukazuje, že jde o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem. Jestliže některý prodávající nebo poskytovatel tvrdí, že určité standardní ujednání bylo sjednáno individuálně, je povinen o tom předložit důkaz; 3. Příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající.

26. Dle čl. 1 písm. l) přílohy k Směrnici Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách je ujednáním, které může být považováno za zneužívající, mj. ujednání, jehož předmětem nebo účinkem je umožnit, aby cena zboží byla stanovena v okamžiku dodání nebo aby prodávající nebo poskytovatel zvýšil cenu, aniž by v obou případech přiznal spotřebiteli odpovídající právo odstoupit od smlouvy, jestliže je konečná cena příliš vysoká v poměru k ceně dohodnuté při uzavírání smlouvy.

27. Podle ust. § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle odst. 2 k ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží.

28. Podle ust. § 2049 OZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

29. Podle ust. § 2050 OZ je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

30. Podle ust. § 2051 OZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

31. Podle ust. § 2052 OZ ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

32. Žalovaná 1. je občanskou Běloruska a České republiky s pobytem na území České republiky (pravomoc a příslušnost ve vztahu k žalované 1. je tedy dána už s ohledem na to, že žalovaná 1. je občankou České republiky). Žalovaný 2. je občanem Ruska, který v ČR aktuálně nemá povolen pobyt. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod č. 95/1983 Sb., pravidla o pravomoci a rozhodném právu, jež by bylo možno aplikovat, neobsahuje. Soud tedy dovodil svou pravomoc dle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Vztažmo k žalovanému 2. soud dodává, že přesto, že žalovaný 2. nebyl v době trvání tohoto řízení evidován v Cizineckém informačním systému jako osoba s povolením k pobytu v ČR, dovodil soud svou příslušnost z toho, že žalovaný 2. měl v době uzavření smlouvy se žalobkyní na území České republiky bydliště (viz též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2485/2008). Aktuální bydliště žalovaného 2. zjištěno nebylo a nejsou ani indicie o tom, že by se měl žalovaný 2. zdržovat mimo Evropskou unii. I v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU č. C-327/10 byl tedy žalovanému 2. pro toto řízení ustanoven opatrovník.

33. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení spolu dne [datum] uzavřeli nepojmenovanou smlouvu, dle které byla žalobkyně jako provozovatel školy povinna poskytovat synovi žalovaných vzdělání na čtyřletém gymnáziu a žalovaní se zejména zavázali platit za to žalobkyni školné. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.

8. školního roku, v němž syn žalovaných ukončí 4. ročník čtyřletého gymnázia, s účinností od 1. 9. nejbližšího školního roku po uzavření smlouvy.

34. S odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU č. C-147/16 ze dne 17. 5. 2018, na související stanovisko generální advokátky ze dne 30. 11. 2017 a na ust. § 420 a § 421 OZ má soud za to, že se v případě smlouvy ze dne 2. 6. 2020 jednalo o smlouvu spotřebitelskou – žalobkyně vystupovala jako podnikající subjekt provozující školní zařízení a žalovaní byli spotřebiteli, kteří se služeb žalobkyně rozhodli využívat ve prospěch jejich syna, který školu provozovanou žalobkyní navštěvoval. Byť si je zdejší soud vědom judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, 33 Cdo 2156/2023, 33 Cdo 1054/2023, 33 Cdo 2443/2023 nebo 33 Cdo 3805/2018), v jejímž rámci se český Nejvyšší soud vyjádřil v zásadě v tom směru, že smlouva o studiu, na jejímž základě poskytuje škola žákovi vzdělání za úplatu, nemá zpravidla povahu smlouvy spotřebitelské, zastává soud zejména s ohledem na odkazovanou judikaturu Soudního dvora EU, která je na rozdíl od judikatury Nejvyššího soudu ČR obecně závazná, názor, že se v tomto případě o smlouvu spotřebitelskou jedná. Žalobkyně vystupuje jako podnikatelka a generuje z poskytování vzdělávání zisk; navíc je zapsána v obchodním rejstříku. Dle názoru soudu tedy není důvod, aby se žalobkyně za podnikatele nepokládala a aby byl učiněn závěr, že smlouva ze dne 2. 6. 2020 není smlouvou spotřebitelskou.

35. Studentem školy provozované žalobkyní byl syn žalovaných v období od [datum] do [datum], kdy byla jeho školní docházka ukončena z důvodu nesložení reparátu (toto tvrzení žalovaní ani nesporovali). Školné bylo ve smlouvě sjednáno na 18 400 Kč s tím, že s účinností od začátku školního roku 2022/2023 bylo v souladu s čl. 6 odst. 2.4 smlouvy zvýšeno na částku 20 200 Kč. O zvýšení školného byli žalovaní informováni emailem ze dne [datum], v němž obdrželi i příslušný ceník školného. Svou povinnost obeznámit žalované se zvýšením školného a s částkou zvýšeného školného tak žalobkyně splnila. Školné bylo navíc za dobu trvání smluvního vztahu účastnic řízení zvýšeno pouze jednou, a to toliko o částku 1 800 Kč ročně (tj. zhruba o 10 % z původně sjednaného školného ve výši 18 400 Kč). Je tedy sice pravdou, že smlouva ze dne [datum] umožňovala žalobkyni zvýšit školné jednostranně, avšak v celkovém kontextu této věci soud nemá za to, že by se jednalo o ujednání, které by způsobovalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitelů – žalovaných. Jak bylo uvedeno, ke zvýšení školného došlo pouze jednou za celou dobu trvání smluvního vztahu účastníků řízení a navíc se jednalo toliko o zvýšení o zhruba 10 % z původní roční částky školného (nejedná se tedy o nijak podstatné zvýšení školného). Žalovaní pak byli s touto skutečností (se zvýšením školného) seznámeni již dne [datum] a mohli eventuálně smlouvu ke dni [datum] vypovědět bez udání důvodu, pokud by se zvýšením školného nesouhlasili a výpověď doručili žalobkyni do [datum] (viz čl. 7.3 smlouvy; žalovaní pak smlouvu nevypověděli). Dle názoru soudu se tedy vztažmo k ujednání čl. 6 odst. 2.4 smlouvy nejedná o zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1814 OZ a Směrnice Rady 93/13/EHS, k němuž by nemělo být přihlíženo dle ust. § 1815 OZ. Žalovaní jsou tedy povinni zaplatit žalobkyni částku 14 140 Kč, představující poměrnou část školného za 21 dnů měsíce září roku 2022, kdy ještě syn žalovaných do školy provozované žalobkyní docházel.

36. Také s ceníkem stravného pro druhé pololetí školního roku 2021/2022 a pro školní rok 2022 byli žalovaní seznámeni prostřednictvím emailu ze dne [datum]. Jejich dluh na stravném je pak prokázán listinami popsanými v bodě 9. tohoto odůvodnění.

37. Smluvní pokuta pak byla mezi účastníky sjednána v čl. 6 odst. 4 smlouvy. Výše smluvní pokuty (0,05 % z dlužné částky denně) není dle názoru zdejšího soudu nepřiměřená (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005). Je také nutno podotknout, že smluvní pokuta nemůže z důvodu své případně nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 OZ; v takovém případě však nepřichází v úvahu moderace smluvní pokuty (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]). Žádné okolnosti příčící se dobrým mravům, za nichž by byla smluvní pokuta mezi účastníky řízení sjednána, nebyly v rámci tohoto řízení zjištěny, tvrzeny, ani prokazovány. Moderaci mezi účastníky řízení sjednané smluvní pokuty pak žalovaní v rámci tohoto řízení nenavrhnuli. Také nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 4 503,59 Kč (0,05 % denně z dlužné částky 14 140 Kč za období od [datum] do [datum]) tedy soud vyhodnotil jako důvodný. Školné na září 2022 bylo splatné ke dni [datum] (viz čl. 6 odst. 3 smlouvy ze dne [datum]) a ode dne následujícího tedy žalobkyni svědčí právo na zaplacení smluvní pokuty z částky dlužného školného (viz čl. 6 odst. 4 smlouvy).

38. Taktéž náklady na docházku syna žalovaných na kurz [jméno kurzu] žalobkyně prokázala (viz důkazy popsané v bodech 10. a 11. tohoto odůvodnění). Prokázáno bylo i to, že syn žalovaných tento kurz z důvodu nedostatečného prospěchu neabsolvoval (opět viz důkazy popsané v bodech 10. a 11. tohoto odůvodnění) – žalovaní se pak pro tento případ zavázali uhradit náklady na docházku jejich syna na tento kurz, přičemž byli již v přihlášce na kurz vyrozuměni o tom, že náklady se pohybují kolem částky 20 000 Kč (nárokována je pak částka 19 900 Kč, tedy částka ve výsledku nižší, nežli předpokládaných 20 000 Kč). I tento nárok žalobkyně tedy soud vyhodnotil jako důvodný.

39. V návaznosti na ust. § 1968 – 1970 OZ jsou pak žalovaní povinni zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 43 484,59 Kč, a to v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení se žalovaní dostali dne [datum] (předžalobní výzva jim byla doručena dne [datum] a dne [datum] měli žalovaní poslední možnost zaplatit dlužnou částku v rámci dodatečné lhůty poskytnuté žalobkyní).

40. Soud dodává, že v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby co do částky 1 420 Kč s příslušenstvím (částka reprezentuje původně nárokovaný poplatek za nevrácené učebnice a poplatek za zřízení ISIC karty) bylo výrokem I. tohoto rozsudku se souhlasem žalovaných rozhodnuto o částečném zastavení tohoto řízení (v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 803,55 Kč, přičemž tato částka představuje 93,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,84 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 3,16 %, který odráží zpětvzetí žaloby co do částky 1 420 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 797 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 44 904,59 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 750 Kč ve výši 3 727,50 Kč. Odměna za podání žalobkyně ze dne [datum] žalobkyni přiznána nebyla, neboť skutečnosti uvedené v tomto podání měly a mohly být uvedeny již v samotné žalobě. Při rozhodování o nákladech řízení byla zohledněna i judikatura Nejvyššího soudu věnující se aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, či ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Co do částky 1 420 Kč byla žaloba vzata zpět nikoliv pro úhradu dluhu, ale z důvodu snížení nákladů řízení a nepřiměřených nákladů na provedení dalších důkazů – v tomto rozsahu tedy soud za procesně úspěšné považuje žalované.

42. Povinnost k plnění byla žalovaným jako straně smlouvy ze dne [datum] uložena společně a nerozdílně, a to ve splátkovém kalendáři, který žalobkyně akceptovala při jednání soudu konaném dne [datum] (viz protokol z tohoto jednání, který je obsahem spisu).

Poučení