28 C 136/2023 - 118

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] 00 Praha 4 pro zaplacení částky 252 479 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 252 479 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 252 479 Kč za období od 25. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 67 480 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 252 479 Kč s příslušenstvím.

2. Dle tvrzení strany žalující obsažených v žalobě ze dne 25. 5. 2023 měl tento nárok vzniknout z titulu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení. Žalobkyně uvedla, že smlouva o dílo byla uzavřena za účelem zpracování projektové dokumentace stavebních úprav budovy č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], včetně přístavby lodžií, nástavby objektu a navazujících dispozičních úprav. Žalobkyně měla na základě předmětné smlouvy o dílo zpracovat projektovou dokumentaci rekonstrukce stávajícího objektu o třech bytových jednotkách a návrh novostavby samostatně stojícího rodinného domu v rozsahu architektonické objemové studie, a dále měla vypracovat dokumentaci pro sloučené územní a stavební řízení, včetně dokumentace skutečného stavu objektu a taktéž dokumentaci geodetického zaměření. Projektová dokumentace související s novostavbou byla realizována na žádost žalovaného nad rámec dokumentace týkající se rekonstrukce stávající nemovitosti. Toto dílo žalobkyně dle jejích tvrzení řádně provedla (předala žalovanému veškerou projektovou dokumentaci) a vystavila za ně žalovanému zálohovou fakturu č. [tel. číslo], znějící na částku 252 479 Kč splatnou dne 25. 5. 2020. Faktura byla žalovanému zaslána spolu s dopisem ze dne 11. 5. 2020. Žalovaný předmětnou fakturu neuhradil ani přes opakované urgence žalobkyně a ta tedy byla nucena podat v tomto řízení řešenou žalobu.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že smlouva o dílo byla uzavřena ústně za cenu dle programu pro výpočet hodnoty projektových prací, který je přístupný na webu České komory architektů. Rozsah díla měl být následně upravován podle požadavků žalovaného – tyto požadavky byly žalobkyni předávány ústně a prostřednictvím emailové komunikace. Intenzivní komunikace mezi účastníky probíhala zejména od května 2018 do dubna 2019, přičemž žalovaný v této době také od žalobkyně přebíral jednotlivé zpracované části díla a konaly se kontrolní dny. Žalobkyně také doplnila, že faktura č. [hodnota] zahrnovala následující služby realizované žalobkyní pro žalovaného: zpracování dokumentace skutečného stavu objektu (rodinného domu ve vlastnictví žalovaného – budova č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]); geodetické zaměření původního rodinného domu a souvisejících pozemků, včetně zpracování podkladů pro zaměření geodetem a účasti na zaměřování; zpracování architektonické objemové studie původního rodinného domu – architektonická studie byla zpracována celkem v 7 variantách, včetně vizualizace a 3D modelu; zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a dokumentace stavebního povolení (ve sloučeném řízení) ve vztahu k původnímu rodinnému domu, včetně inženýrské činnosti (projednávání s dotčenými orgány státní správy).

4. Následně žalobkyně svá žalobní tvrzení upravila, a to v podání ze dne 6. 10. 2023. Žalobkyně uvedla, že smlouva o dílo na rekonstrukci původního rodinného domu včetně přípravy související projektové dokumentace nakonec mezi účastníky uzavřena nebyla, jelikož při jednání o obsahu smlouvy docházelo opakovaně k úpravám a modifikacím toho, co mělo být zadáním díla, a strany sporu v tomto kontextu nedospěly k finálnímu konsensu. Žalobkyně nicméně poskytla žalovanému projektovou dokumentaci pro stavební povolení, specifikovanou výše v bodě 3. tohoto odůvodnění. Po kompletní sumarizaci poskytnutého plnění žalobkyně zaslala žalovanému fakturu č. [hodnota] se splatností dne 25. 5. 2020, kterou požadovala úhradu nákladů na projekční práce, avšak žalovaný tuto fakturu neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že předmětná projektová dokumentace byla žalovaným posléze neoprávněně použita pro vytvoření vlastní projektové dokumentace pro stavební povolení k rekonstrukci rodinného domu, která byla zhotovena [tituly před jménem] [jméno FO] a následně ověřena autorizačním razítkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Na základě předložené projektové dokumentace vydal Odbor územního rozvoje a výstavby [adresa] v červenci 2020 stavební povolení k rekonstrukci předmětného rodinného domu, které je vedeno pod č.j. [Anonymizováno]. K využití projektové dokumentace specifikované výše v bodě 3. tohoto odůvodnění však mělo dojít bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Žalobkyně tedy disponuje majetkovými právy k předmětné projektové dokumentaci a je tak jako jediná oprávněná udělit licenci k užití této dokumentace.

5. Žalobkyně shrnula, že žalovaný se na úkor žalobkyně úmyslně bezdůvodně obohatil tím, že bez licence neoprávněně nakládal s dílem žalobkyně (projektovou dokumentací na rekonstrukci rodinného domu) a užil toto dílo žalobkyně k tvorbě vlastní projektové dokumentace, na jejímž základě byla následně realizována rekonstrukce předmětné nemovitosti. Rekonstrukce byla provedena podle původního díla žalobkyně, o čemž se žalobkyně dozvěděla až dotazem na stavebním úřadě, který vznesla dne 14. 6. 2023. Žalobkyně taktéž doplnila, že veškerá mailová komunikace mezi účastníky probíhala z mailové adresy, kterou používají zaměstnanci žalobkyně, a že tedy nemůže být pochyb o tom, že předmětnou dokumentaci pro žalovaného realizovala právě žalobkyně. Žalobkyně uzavřela, že v projednávané věci došlo pouze k jednání o smlouvě o dílo, která však uzavřena nebyla. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně užil bez oprávnění (licence) autorské dílo představované projektovou dokumentací k (i) vytvoření jiné projektové dokumentace, kterou předložil ve stavebním řízení pro účely získání stavebního povolení, a k (ii) k výstavbě (rekonstrukci) domu dle původního projektu žalobkyně, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně.

6. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a nárok žalobkyně ani zčásti neuznal. Žalovaný předně uvedl, že s žalobkyní nevstupoval do žádného smluvního ani jiného vztahu. Žalovaný ohledně předmětné dokumentace komunikoval výhradně s paní [tituly před jménem], nikoliv přímo se žalobkyní. Žalovaný uvedl, že byl lékařem paní [jméno FO] a v rámci osobního rozhovoru se zmínil, že chce rekonstruovat zděděnou nemovitost (polovinu dvojdomku). [jméno FO] se sama nabídla, že zdarma vypracuje několik návrhů i 3D model možné rekonstrukce. Nejprve komunikovala paní [jméno FO] ze své soukromé mailové adresy ([e-mail]), postupem času začala se žalovaným komunikovat z mailové adresy [e-mail]. Se žalobkyní žalovaný nikdy nekomunikoval a nikdy jí ničeho nezadával. Žalovaný sdělil paní [jméno FO] své představy o rekonstrukci, včetně představy cenové, a paní [jméno FO] žalovanému nabídla vypracování návrhů a zajištění obchodní společnosti, která by rekonstrukci provedla. K těmto rozhovorům došlo na jaře 2018. [jméno FO] v průběhu následujících 15 měsíců předložila žalovanému několik návrhů řešení rekonstrukce, ty však byly pro žalovaného nevyhovující a překračovaly taktéž jeho cenovou představu. [jméno FO] následně měla začít kritizovat provedení původní stavby a měla začít požadovat provedení různých dalších prací, s čímž však žalovaný nesouhlasil a sdělil to paní [jméno FO]. [jméno FO] se dle žalovaného následně v komunikaci odmlčela a na zprávy žalovaného nereagovala. Až dne 26. 4. 2019 zaslala paní [jméno FO] žalovanému mail (z mailové adresy [e-mail]), v němž se věnovala možnosti sepisu smlouvy o dílo a požadovala určité platby za zaměření s tím, že objemovou studii žalovanému nebude fakturovat. Žalovaný souhlasil pouze s platbou za geodetické zaměření v tomto směru urgoval paní [jméno FO], aby mu zaslala související fakturaci. Žalovaný také paní [jméno FO] sdělil, že pokud nebude reagovat do 31. 5. 2019, bude žalovaný celou záležitost řešit jinde. Žádné podklady, které by mohl v budoucnu využít, žalovaný od žalobkyně neobdržel (objemná verze studie, kterou žalobkyně založila do spisu v listinné podobě, mu dle jeho slov nikdy předána nebyla). Až po dalším roce, v květnu 2020, byla žalovanému doručena inkriminovaná faktura č. [hodnota]. K samotné rekonstrukci nemovitosti pak dle žalovaného došlo až v roce 2022, tj. téměř po 3 letech od ukončení komunikace s paní [jméno FO] (k němuž došlo v květnu 2019; paní [jméno FO] pak žalovanému poslední zprávu zaslala 26. 4. 2019, jak bylo již výše uvedeno).

7. Žalovaný také uvedl, že i pro případ, že by snad došlo k uzavření smlouvy o dílo, nebo k jakémukoliv bezdůvodnému obohacení (což však žalovaný popřel), musí být nárok promlčen – faktura č. [tel. číslo] není právním titulem a pokud by došlo k předání díla nebo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, muselo by se tak stát již ke dni 26. 4. 2019, kdy paní [jméno FO] se žalovaným ohledně projektové dokumentace naposledy komunikovala. Poté již mohla žalobkyně své tvrzené právo prve uplatnit u soudu a ke dni 26. 4. 2022 tedy muselo dojít k promlčení tohoto práva, i kdyby existovalo.

8. Žalovaný doplnil, že žádné podklady od paní [jméno FO] nepoužil pro realizaci nové projektové dokumentace, kterou vyhotovoval [jméno FO] – k ukončení spolupráce mezi paní [jméno FO] a žalovaným došlo z důvodu, že výstupy paní [jméno FO] byly pro žalovaného nevyhovující, paní [jméno FO] navíc předkládala pouze studii (žalovanému nikdy nebyla předložena jakákoliv kompletní projektová dokumentace, která by pro něho byla využitelná). Všechny výstupy, které žalovaný od paní [jméno FO] obdržel prostřednictvím emailové komunikace, byly pouze kusé a neodpovídaly jeho představám. Žalobkyně navíc nijak nespecifikovala, v čem konkrétně se mají projekty shodovat, ani v čem konkrétně má spočívat porušení jejích autorských práv.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podání ze dne 6. 10. 2023 po obsahové stránce zcela změnila svou žalobu (nově požadovala tvrzené peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení), rozhodl soud při jednání konaném dne 1. 11. 2023 o tom, že tuto změnu žaloby připouští (ve věci do té chvíle nebylo provedeno žádné dokazování a dosavadní řízení tak mohlo být podkladem pro další průběh řízení o změněné žalobě). Žalobkyně následně při jednání dne 1. 11. 2023 vznesla námitku věcné nepříslušnosti zdejšího soudu – Vrchní soud v Praze v tomto kontextu usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. Ncp 1541/2023-91, rozhodl tak, že k rozhodnutí ve věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, tj. soud zdejší.

10. Ve věci bylo provedeno listinné dokazování, konkrétně: e-mailová komunikace ze dne 15. 2. 2018, 1. 2. 2019, 26. 4., 29. 4. a 30. 4. 2019, dále e-mailová komunikace ze dne 19. 5. 2019, ze dne 7. 4. 2019, ze dne 24. 3. 2019, 30. 1. 2019 a ze dne 21. a 25. 1. 2019; zálohová faktura č. [hodnota] spolu s výzvou ze dne 11. 5. 2020; předžalobní výzva spolu s reakcí na tuto výzvu. Na základě těchto provedených důkazů byly zjištěny následující poznatky o skutkovém stavu věci:

11. V emailu ze dne 15. 2. 2018 žalovaný zasílal na emailovou adresu [e-mail] zprávu s tím, že děkuje za optimistický přístup a zasílá projektovou dokumentaci k předmětnému objektu z roku 1994, která snad bude použitelná pro další postupy.

12. V lednu 2019 žalovaný odsouhlasil geodetické zaměření, které měla realizovat třetí osoba a komunikoval s paní [jméno FO] o prozatím nedořešených aspektech celého konceptu rekonstrukce nemovitosti. Žalovaný své maily posílal již na adresu [e-mail]; paní [jméno FO] se žalovaným taktéž komunikovala z této mailové adresy a podepisovala se „[Anonymizováno]“. U mailové adresy [e-mail] je uvedeno jméno jednatelky žalobkyně [Anonymizováno], avšak maily z této adresy, zasílané žalovanému jsou podepsány monogramem „[Anonymizováno]“, tedy paní [jméno FO] (viz maily ze dne 21., 25. a 30. 1. 2019). Z těchto mailových adres probíhala komunikace paní [jméno FO] a žalovaného i v následné době, přičemž všechny maily, které byly během sledovaného období (od ledna 2019 do dubna 2019) zaslány žalovanému z adresy [e-mail], jsou podepsány monogramem „[Anonymizováno]“, jak je výše uvedeno. Mailem ze dne 1. 2. 2019 zaslala paní [jméno FO] žalovanému cenovou nabídku geodetického zaměření a nabídku termínů, kdy by mohlo být zaměření realizováno.

13. V mailu ze dne 24. 3. 2019 paní [jméno FO] shrnula zadání týkající se návrhů rekonstrukce ze dne 23. 3. 2019. Žalovaný téhož dne emailem reagoval, že souhlasí a zasílá sken technické zprávy budovy. Dne 7. 4. 2019 žalovaný s paní [jméno FO] po mailu řešili další postup. [jméno FO] požadovala, aby jí byly zaslány ověřené projektové podklady k výstavbě domu z roku 1994, bez nichž dle paní [jméno FO] nelze v práci na projektu rekonstrukce efektivně pokračovat. Žalovanému bylo sděleno, že pokud tyto podklady nedodá, bude nutné zadat a zpracovat stavebně-technický průzkum včetně destruktivních sond určených statikem. [jméno FO] se žalovaného taktéž dotazovala, zdali byla v roce 1994 na nemovitosti realizována nástavba 3. NP. Řešena byla taktéž otázka stropní konstrukce a toho, jakým způsobem v tomto ohledu rekonstrukci realizovat. Žalovaný v odpovědi paní [jméno FO] sdělil, že domluva byla taková, že paní [jméno FO] zjistí orientační cenu obou diskutovaných variant rekonstrukce stropní konstrukce (buďto strop ponechat a provést nutné opravy nebo jej vyhotovit nově) a že podle těchto zjištění se bude případně koncipovat další domluva. Žalovaný také paní [jméno FO] sdělil, že nástavba byla na nemovitosti provedena současně s celou stavbou (viz maily ze dne 7. 4. 2019).

14. Dne 26. 4. 2019 zaslala paní [jméno FO] žalovanému z mailové adresy [e-mail] zprávu s tím, že jí velmi překvapilo, že jí žalovaný telefonicky sdělil, že nepotřebuje dispoziční řešení dvorní přístavby, které paní [jméno FO] zpracovala s kolegou. [jméno FO] navrhla, aby pro další případnou spolupráci byla uzavřena smlouva o dílo na zpracování projektové dokumentace rekonstrukce předmětného objektu, kterou by zpracovala žalobkyně. [jméno FO] specifikovala, čeho by se měly týkat práce žalobkyně, a jak by mohla být smlouva o dílo koncipována. Dále paní [jméno FO] uvedla, že prosí žalovaného o odsouhlasení prací spojených s geodetickým zaměřením a realizací 3D modelu v celkové výši 18 000 Kč (zaměření 7 000 Kč, vynesení zaměření ve 3D modelu 11 000 Kč). V rámci odsouhlasení ceny 18 000 Kč poslala paní [jméno FO] žalovanému žádost o zaslání fakturačních údajů. Dále paní [jméno FO] uvedla, že po odsouhlasení kalkulace obsažené v mailu nechá zpracovat návrh smlouvy o dílo a že posléze bude vystavena samostatná zálohová faktura ve výši 50 % ceny projektu (mimo fakturace za geodetické zaměření a 3D model). Po uhrazení zálohy pak měly být případně zahájeny projektové práce na zakázce včetně položkového rozpočtu. [jméno FO] také uvedla, že cenu za provedenou architektonickou objemovou studii ve výši 164 326 Kč nebude žalobkyně žalovanému fakturovat při zachování autorských práv (viz email ze dne 26. 4. 2019).

15. V mailu ze dne 29. 4. 2019 žalovaný v reakci uvedl, že souhlasí pouze s vyúčtováním geodetického zaměření, které odsouhlasil ve výši 7 000 Kč. Téhož dne paní [jméno FO] reagovala s tím, že žádá o zaslání fakturační adresy, na kterou bude vystavena faktura. Současně paní [jméno FO] žalovaného upozornila, že autorská práva na dílo, které žalovaný obdržel, patří žalobkyni. V emailu z 19. 5. 2019 žalovaný žádá o zaslání faktury za geodetické zaměření do 31. 5. 2019 a upozorňuje, že pokud nebude v dané lhůtě reagováno, bude celou věc řešit jinde. Dne 19. 5. 2019 žalovanému z adresy [e-mail] prvně píše jednatelka žalobkyně, [Anonymizováno], a uvádí, že projektové práce provedené žalobkyní nechala ocenit znalcem a v návaznosti na toto ocenění zašle žalovanému fakturu za skutečně provedené práce. Z emailové komunikace také vyplývá, že žalovanému nebyl předán výstup z geodetického zaměření v požadovaném formátu .DWG (viz email ze dne 19. 5. 2019).

16. Dne 11. 5. 2020 (tj. téměř po uplynutí 1 roku ode dne, kdy obdržel žalovaný od jednatelky žalobkyně poslední mailovou zprávu) žalovaný obdržel fakturu č. [hodnota], na což reagoval emailem ze dne 19. 5. 2020, zaslaným jednatelce žalobkyně, v němž uvedl, že celou věc považuje za uzavřenou a odkazuje žalobkyni s jejím nároky na svou právní zástupkyni.

17. Z faktury ze dne 11. 5. 2020, č. [hodnota], s datem splatnosti dne 25. 5. 2020, bylo zjištěno, že tato faktura byla vystavena žalobkyní jakožto dodavatelem pro žalovaného jakožto odběratele. Faktura je označena jako „zálohová“ a zní na částku 252 479 Kč. Předmětem fakturace byla „architektonická objemová studie, DÚR včetně vyhotovení Dokumentace skutečného stavu objektu a Dokumentace geodetického zaměření“. Fakturované služby se dle faktury týkaly stavebních úprav předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, měly být provedeny na základě ústní objednávky žalovaného a dle faktury byly zpracované a předané žalovanému v elektronické podobě v období od května 2018 do května 2019.

18. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z výše uvedených a popsaných důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Pokud soud provedl jiné, než výše popsané důkazy, nezjistil z nich skutečnosti pro tuto věc stěžejní.

19. V řízení bylo prokázáno, že v prvním čtvrtletí roku 2018 započal žalovaný komunikovat s [tituly před jménem] [jméno FO] o projektové dokumentaci týkající se rekonstrukce objektu ve vlastnictví žalovaného. Tuto dokumentaci se zavázala zpracovat paní [jméno FO]. Tato prvotní komunikace byla vedena z mailové adresy žalovaného a mailové adresy paní [jméno FO] ([e-mail]). Následně, nejpozději od ledna 2019, posílala paní [jméno FO] žalovanému emaily z adresy [e-mail] a podepisovala se monogramem „[Anonymizováno]“. V mailové komunikaci byla řešena zejména koncepce projektové dokumentace a koordinace dalšího vzájemného postupu žalovaného a paní [jméno FO] při vyhotovování podkladové dokumentace. Až dne 19. 5. 2019 píše žalovanému z adresy [e-mail] poprvé email jednatelka žalobkyně. Soud má dále za prokázané, že v období od května 2018 do dubna 2019 si žalovaný s paní [jméno FO] prostřednictvím emailové komunikace předávali různé kusé výstupy týkající se dokumentace k rekonstrukci předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, a že spolu probírali, jakým způsobem bude ve věci dále postupováno. Mezi žalovaným a paní [jméno FO] byla v tomto období odsouhlasena cena za geodetické zaměření ve výši 7 000 Kč. [jméno FO] dále v rámci mailové komunikace uvedla, že cenu za provedenou architektonickou objemovou studii ve výši 164 326 Kč nebude žalobkyně žalovanému fakturovat při zachování jejích autorských práv. O žalobkyni jako obchodní společnosti, která by měla ve vztahu se žalovaným vystupovat jako zpracovatel projektové dokumentace, se paní [jméno FO] ve vztahu k žalovanému poprvé zmiňuje až v emailu ze dne 26. 4. 2019, v němž žalovanému pro případ další eventuální spolupráce navrhuje uzavření smlouvy o dílo ohledně vypracování projektové dokumentace na předmětnou rekonstrukci, a to se žalobkyní jakožto zhotovitelem. Smlouva o dílo v písemné formě (ani v jiné formě) mezi účastníky řízení uzavřena nebyla, což ostatně nesporovala ani sama žalobkyně, která svůj tvrzený žalobní nárok vyvozuje z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor.

20. Veškerá spolupráce mezi žalovaným a paní [jméno FO] byla ukončena v návaznosti na emailovou zprávu jednatelky žalobkyně ze dne 19. 5. 2019, ve které jednatelka žalobkyně uvádí, že nechá skutečnou cenu žalobkyní provedených prací ocenit znalcem a žalovanému pak tuto částku vyfakturuje. K zaslání takovéto faktury žalovanému pak došlo až dne 11. 5. 2020. I v samotné faktuře je uvedeno, že spolupráce se žalovaným probíhala toliko v období od května 2018 do května 2019.

21. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

22. Dle ust. § 2991 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Dle ust. § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Předně lze uvést, že žalobkyně do okamžiku koncentrace řízení, který nastal uplynutím lhůty stanovené účastníkům řízení k doplnění při jednání konaném před soudem dne 1. 11. 2023 (ani nikdy později v dalším průběhu tohoto řízení; lhůta k doplnění stanovená při jednání konaném dne 1. 11. 2023 přitom uplynula dnem 22. 11. 2023), vůbec nespecifikovala (přes adresnou výzvu soudu danou žalobkyni při jednání konaném dne 1. 11. 2023), v čem konkrétně má spočívat porušení autorských práv žalobkyně a v čem konkrétně se má projektová dokumentace [tituly před jménem], podle které byla nakonec dotčená rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného prováděna (a která vůbec nebyla založena do spisu), shodovat s výstupy, jež žalovanému v období od května 2018 do května 2019 předkládala paní [jméno FO]. Nelze tedy uzavřít, že by bylo tvrzeno a prokázáno, že ze strany žalovaného došlo k jakémukoliv konkrétnímu porušení autorských práv žalobkyně (dlužno podotknout, že žalovaný popřel, že by výstupy od paní [jméno FO] později jakkoliv reálně využil – žalobkyně tedy měla dle názoru soudu tvrdit a prokázat, v čem konkrétně má porušení jejích autorských práv spočívat, avšak přes výzvu soudu tak neučinila). Již z tohoto důvodu bylo dle názoru soudu na místě žalobu zamítnout (v tomto kontextu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2011 ze dne 20. 6. 2012, v němž je mj. uvedeno, že „[r]ozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení.“.

26. O úmyslném bezdůvodném obohacení na straně žalovaného pak dle názoru soudu nemůže být řeč. Nejen, že žalobkyně nepodpořila toto své tvrzení žádným důkazem; žalobkyně ani nerozvedla, z čeho úmysl žalovaného výstupy paní [jméno FO] využít k vyhotovení nové projektové dokumentace vyvozuje – takovýto závěr nemá dle názoru soudu oporu ani v provedeném dokazování, z něhož nevyplývá, že by byly výstupy paní [jméno FO] pro žalovaného použitelné, že by byl mezi žalovaným a paní [jméno FO] předán kompletní projekt nebo že by žalovaný odsouhlasil, že bude v tomto směru platit paní [jméno FO] jakoukoliv odměnu (k tomu viz body 12. – 16. tohoto odůvodnění). Nebylo zjištěno, že by žalovaný věděl o tom, že žalobkyni může vzniknout bezdůvodné obohacení, a že by tento následek chtěl způsobit. Nebylo zjištěno ani to, že by žalovaný věděl, že může k nějakému bezdůvodnému obohacení dojít, a že by přesto nerealizoval žádná opatření k tomu, aby došlo k odvrácení tohoto hrozícího následku.

27. V návaznosti na již výše uvedené soud dále konstatuje, že bylo prokázáno, že o realizaci projektové dokumentace týkající se rekonstrukce objektu ve vlastnictví žalovaného započal žalovaný v prvním čtvrtletí roku 2018 komunikovat výhradně s [jméno FO], která dle veřejně dostupného obchodního rejstříku nebyla nikdy statutárním orgánem žalobkyně. Tato komunikace byla vedena z mailové adresy žalovaného a mailové adresy paní [jméno FO] ([e-mail]). Následně, nejpozději od ledna 2019, posílala paní [jméno FO] žalovanému svoje emaily z adresy [e-mail] a podepisovala se monogramem „[Anonymizováno]“ – komunikaci tedy se žalovaným opět vedla výhradně paní [jméno FO], byť z mailové adresy [e-mail]. V mailové komunikaci byla řešena zejména koncepce projektové dokumentace a koordinace dalšího vzájemného postupu žalovaného a paní [jméno FO]. Až dne 19. 5. 2019 píše žalovanému z adresy [e-mail] poprvé email jednatelka žalobkyně; dne 26. 4. 2019 se pak paní [jméno FO] ve svém mailu poprvé zmiňuje o žalobkyni jako o obchodní společnosti, se kterou by mohla být pro případ další spolupráce se žalovaným uzavřena smlouva o dílo. Veškeré výstupy si pak v období od května 2018 do května 2019 žalovaný předával s paní [jméno FO], která vystupovala jako samostatný subjekt a takto se i podepisovala v mailové komunikaci, byť vedené z mailové adresy [e-mail]. Na jakoukoliv účast žalobkyně v daném vztahu lze usuzovat až z mailu ze dne 26. 4. 2019, avšak toliko pro případ, že by byla v budoucnu eventuálně uzavřena smlouva o dílo (jak to v mailu z tohoto dne naznačuje pro případ eventuální další spolupráce paní [jméno FO]). K uzavření smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovaným však nikdy nedošlo a veškerá dosavadní komunikace a kooperace probíhala výhradně mezi žalovaným a paní [jméno FO], nikoliv mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně tedy dle názoru soudu postrádá k podání v tomto řízení řešené žaloby aktivní věcnou legitimaci. Soud v tomto ohledu dodává, že poučení účastníka o tom, že má či může být žalován ještě další žalovaný (resp. co má být žalováno vůči takovému žalovanému), nebo o tom, kdo a jak by podle hmotného práva měl žalovat nebo být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu podle ust. § 5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 70/93, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 56/95, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4947/2007). Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci (zde v tomto rozsudku), a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace (zde aktivní věcné legitimace žalobkyně) je zamítnutí žaloby (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

28. Soud má dále taktéž za to, že žalovaný nárok je promlčen (i pokud by vůbec existoval, což dle názoru soudu nebylo přes výzvy soudu prokázáno; a i pokud by neabsentovala aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby, jak soud odůvodnil výše). Námitku promlčení pak žalovaný vznesl již ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 8. 2023.

29. Podle ust. § 4 odst. 1 OZ se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle odst. 2 činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

30. Podle ust. § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

31. Podle ust. § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

32. Podle ust. § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

33. Podle ust. § 638 odst. 1 OZ právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

34. Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Subjektivní promlčecí doba tedy v případě bezdůvodného obohacení běží od chvíle, kdy se oprávněný měl a mohl dozvědět o svém nároku a o tom, kdo je povinen jej plnit (tj. kdy se oprávněný měl a mohl dozvědět o okolnostech způsobujících počátek běhu promlčecí doby). V tomto kontextu také zdejší soud akcentuje, že se má za to, že osoba o určité právně významné skutečnosti ví, jestliže na to lze usuzovat při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (viz. ust. § 4 odst. 2 OZ).

35. Okamžikem, kterým odpadl právní důvod plnění a kdy začne běžet objektivní promlčecí doba, je pak okamžik, kdy je vytvořen takový stav, z něhož je zřejmé, že povinnost splněna nebude. Běh subjektivní promlčecí doby začíná okamžikem, kdy se oprávněný skutečně dozví, že povinnost splněna nebude (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ke vzniku bezdůvodného obohacení, jež bylo získáno plněním bez právního důvodu, pak dochází již samotným přijetím tohoto plnění. Pro počátek běhu subjektivní promlčení doby je tedy rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, a kdo je získal. Touto vědomostí se rozumí znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] aj.).

36. Soud v tomto kontextu konstatuje, že z provedeného dokazování vyplývá, že k ukončení spolupráce mezi žalovaným a paní [jméno FO] došlo v návaznosti na email jednatelky žalobkyně ze dne 19. 5. 2019. Totéž vyplývá i z faktury č. [tel. číslo], dle které byly výstupy zpracované paní [jméno FO] žalovanému předány v elektronické podobě v období od května 2018 do května 2019. K přijetí plnění (eventuálního bezdůvodného obohacení) žalovaným tedy mohlo dojít nejpozději ke dni 19. 5. 2019. Již v emailu z 19. 5. 2019 pak žalovaný žádal paní [jméno FO] o zaslání faktury za geodetické zaměření ve lhůtě do 31. 5. 2019 a taktéž jmenovanou upozornil, že pokud nebude v dané lhůtě z její strany reagováno, bude žalovaný celou věc řešit jinde, tzn. s jiným dodavatelským subjektem, a že souhlasí pouze s proplacením ceny za geodetické zaměření (ve výši 7 000 Kč) a další peněžní prostředky hradit odmítá (což koresponduje i s vyjádřením paní [jméno FO] obsaženým v mailu ze dne 26. 4. 2019, v němž paní [jméno FO] žalovanému oznamuje, že cena za provedenou architektonickou objemovou studii ve výši 164 326 Kč nebude žalovanému fakturována při zachování autorských práv, a také s vyjádřením žalovaného obsaženým v mailu ze dne 19. 5. 2020, v němž žalovaný odkázal žalobkyni s jejími nároky na svou právní zástupkyni a opět je odmítl uhradit). Fakturu za geodetické zaměření, kterou žalovaný mailem ze dne 19. 5. 2019 požadoval, žalobkyně žalovanému nezaslala až do 11. 5. 2020 – žalobkyně sice ve své reakci ze dne 19. 5. 2019 konstatovala, že žalovanému vyfakturuje skutečně provedené práce oceněné znalcem, avšak tuto fakturaci žalovanému zaslala až téměř po uplynutí jednoho roku, konkrétně právě dne 11. 5. 2020.

37. Pokud tedy žalobkyně ode dne zaslání emailu ze dne 19. 5. 2019 se žalovaným téměř rok nekomunikovala a již ke dni 19. 5. 2019 disponovala informací o tom, že žalovaný v mezidobí celou záležitost zcela určitě musel začít řešit s jiným dodavatelem (o čemž žalovaný žalobkyni pro případ její nekomunikace, ke které v mezidobí od 19. 5. 2019 do 11. 5. 2020 došlo, zpravil právě již mailem ze dne 19. 5. 2019) a pokud k tomuto dni žalobkyně disponovala taktéž informací o tom, že žalovaný nejpozději ke dni 19. 5. 2019 přijal plnění, ve kterém žalobkyně nyní spatřuje jeho tvrzené bezdůvodné obohacení, mohla žalobkyně dle názoru soudu své tvrzené právo uplatnit poprvé u soudu maximálně dne 20. 5. 2020, tj. v den následující poté, co žalovaný žalobkyni mailem ze dne 19. 5. 2020 opětovně potvrdil, že jí na fakturu č. [hodnota] ničeho platit nebude (jak již bylo zmíněno, o tom, že žalovaný bude věc řešit s jiným dodavatelem, a že se tedy mohl bezdůvodně obohatit využitím plnění, které mu bylo poskytnuto paní [jméno FO] do 19. 5. 2019, pak žalobkyně věděla již od 19. 5. 2019; nejpozději k tomuto dni pak žalobkyně věděla i o tom, že žalovaný před tímto datem přijal od paní [jméno FO] její výstupy týkající se projektu předmětné rekonstrukce).

38. Z uvedeného soud vyvozuje, že nejpozději ke dni 20. 5. 2020 disponovala žalobkyně všemi ucelenými informacemi o svém tvrzeném nároku (pro případ, že by tento nárok existoval, což však dle názoru soudu nebylo prokázáno, viz výše) i informacemi o tom, kdo je případně povinen jej splnit, tedy potřebnou znalostí všech skutkových okolností, z nichž lze případnou odpovědnost žalovaného za tvrzené bezdůvodné obohacení dovodit. Žalobu však žalobkyně v této věci podala až dne 25. 5. 2023, tj. až po uplynutí promlčecí doby, která dle názoru soudu uplynula nejpozději dne 20. 5. 2023. Pokud žalobkyně při vědomí všeho výše uvedeného s podáním žaloby vyčkávala další více než 3 roky od posledního kontaktu se žalovaným (tj. mailu ze dne 19. 5. 2020), nelze dle názoru soudu dospět k závěru, že by byl daný nárok uplatněn v rámci promlčecí doby.

39. Soud také dodává, že v tomto případě nelze jakožto počátek běhu promlčecí doby určit datum splatnosti faktury č. [hodnota], neboť se jedná o nárok z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení, kdy se počátek promlčecí doby určuje dle výše popsaných kritérií vyvstávajících z ust. § 621 OZ a odkazované judikatury. V tomto ohledu lze doplnit i to, že faktura není a nemůže být právním důvodem vzniku pohledávky, neboť faktura je pouze účetním dokladem o zúčtování plnění ze závazkového vztahu (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 529/2015-70).

40. Soud dodává, že tvrzení o tom, že rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného byla provedena podle původního díla žalobkyně, o čemž se žalobkyně dozvěděla až dotazem na stavebním úřadě, který vznesla dne 14. 6. 2023, žalobkyně nepodložila žádným důkazem. Pokud navíc žalobkyně disponovala výše popsanými informacemi již ke dni 12. 5. 2020, dle názoru soudu není v souladu se zásadu, že „právo svědčí bdělým“, pokud žalobkyně dotaz na stavební úřad vznesla až dne 14. 6. 2023, nota bene za situace, kdy žalobkyně tento dotaz soudu nepředložila, stejně jako jakoukoliv zprávu stavebního úřadu o tom, že měla být rekonstrukce prováděna na základě dokumentace, která měla být v minulosti realizována žalobkyní (je tedy diskutabilní, zda žalobkyně vůbec daný dotaz na stavební úřad učinila). Je také nutno připomenout, že žalobkyně se sice v tomto kontextu v podání ze dne 6. 10. 2023 odkazuje na důkaz „kopií projektové dokumentace využité žalovaným k vydání stavebního povolení“, avšak že tato nová projektová dokumentace, kterou vypracoval [jméno FO], nebyla soudu z její strany předložena – žalobkyně tak z pohledu soudu ani nemohla disponovat konkrétní informací o tom, že má nová projektová dokumentace vycházet z výstupů paní [jméno FO], anebo v jakém rozsahu tomu tak má eventuálně být.

41. Dále se zdejší soud zabýval taktéž otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury by se uplatnění promlčecí námitky příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č. j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že „ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn.[Anonymizováno]25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 42. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaným vznesená námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyni nic objektivně nebránilo v tom, aby se svého tvrzeného nároku u soudu eventuálně domáhala ještě před uplynutím promlčecí lhůty.

43. Závěrem soud i s odkazem na bod 25. tohoto odůvodnění konstatuje, že žalobkyně přes adresnou výzvu soudu a související poučení o následcích jejího nesplnění nepředložila důkazy, které by její žalobní nárok prokazovaly. Při jednání konaném dne 1. 11. 2023 byla žalobkyně dle ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu vyzvána, aby mj. doplnila tvrzení v tom směru, kdy konkrétně a jakým konkrétním úmyslným jednáním mělo na straně žalovaného dojít k jeho bezdůvodnému obohacení, dále o tom, kdy konkrétně mělo dojít k předání studie ve formě založené do spisu žalovanému a jaké konkrétní výstupy a v jaké konkrétní formě byly žalovanému předány v průběhu tvrzené spolupráce; dále v čem konkrétně se má shodovat studie předložená v tomto řízení žalobkyní a projektová dokumentace [jméno FO]: nechť žalující subjekt jednoznačně a konkrétně vymezí, v jakých konkrétních ohledech má spočívat porušení autorských práv. Žalobkyně byla také vyzvána, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy a byla poučena, že pokud na výzvu soudu nebude reagovat nijak, vystavuje se riziku neúspěchu v tomto sporu. Žalobkyni byla k doplnění stanovena lhůta a žalobkyně byla taktéž ve smyslu ust. § 118b odst. 1 občanského soudního řádu poučena o tom, že po uplynutí této stanovené lhůty je řízení koncentrováno a až na výjimky tedy nelze tvrdit nové skutečnosti a označovat nové důkazy. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla při prvním jednání ve věci dána adresná výzva dle ust. § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu a že žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění této výzvy za současného poučení o principech koncentrace řízení (která nastala po uplynutí lhůty, jež byla při jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů poskytnuta), je dle názoru soudu adekvátní uzavřít, že žalobkyně svá žalobní tvrzení o bezdůvodném obohacení na straně žalovaného neprokázala a že v kontextu výše popsané výzvy soudu neunesla důkazní břemeno, neboť na tuto výzvu soudu dosud nikterak nereagovala přesto, že byla poučena o následcích této pasivity. Až do okamžiku rozhodnutí ve věci žalobkyně na tuto výzvu soudu nijak nereagovala a soud má tedy za to, že žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že by na straně žalovaného došlo k jakémukoliv porušení autorských práv žalobkyně, a že by tedy došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. I tento aspekt věci je dle názoru soudu důvodem pro zamítnutí podané žaloby, jak již bylo naznačeno v odkazovaném bodu 25. tohoto odůvodnění.

44. Na základě všech výše popsaných důvodů má tedy zdejší soud za to, že žaloba není důvodná, pročež žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítnul.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 480 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 252 479 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 8. 2023, z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 10. 2023, z částky 9 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 11. 2023, z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 11. 2023, z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 11. 2023 a z částky 9 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 1. 2024 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

46. Lhůtu k plnění soud žalobkyni stanovil ve standardním třídenním trvání, neboť neseznal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil, aby soudní výlohy zaplatila k rukám advokátky žalovaného.

Poučení