28 C 141/2023-24

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč v zákonné sazbě 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 9 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 19 500 Kč za období od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím, a to na základě toho, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kdy k vyplacení této částky došlo dne [datum]. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutou částku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, tj. v pěti měsíčních splátkách po 3 400 Kč počínaje první splátkou dne [datum] s konečnou splatností úvěru dne [datum] Smluvní strany se přitom ve smyslu čl. V. odst. 5.3. smlouvy ze dne [datum] dohodly, že za poskytnutí úvěru bude žalované v souladu s čl. III bodu 3. 1. smlouvy ze dne [datum] počítán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti. V případě prodlení žalované se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů (včetně), pak měl být žalované účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, od 91. dne prodlení pak měl být žalované účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dle čl. VIII odst. 8.1. si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení žalované s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. Dle čl. VIII odst. [číslo] si smluvní strany sjednaly úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny denně, a to v případě prodlení trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně), a ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně v případě prodlení trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru. Dle čl. VII. bodu 7. 2. si smluvní strany ujednaly také prodloužení splatnosti úvěru, a to za podmínky, kdy žalovaná uhradí žalobkyni k datu každé jednotlivé splátky úvěru alespoň část poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru (tj. [datum]) i každé jednotlivé splátky automaticky odloží o 14 dnů a neuhrazená částka nabyde splatnosti v tento nově určený den. Dle čl. VII. bodu 7.3. pak byla maximální doba splatnosti úvěru i při jeho opakovaném prodlužování dle čl. VII. bodu 7.2. stanovena na 365 dní ode dne poskytnutí úvěru. Při dosažení tohoto maximální údobí je pak dle tohoto článku žalovaná povinna splatit celou dosud nesplacenou jistinu úvěru včetně všech smlouvou sjednaných poplatků a další platby, o čem má žalobkyně žalovanou informovat. Smlouva o podnikatelském úvěru byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, když úvěr byl žalované poskytován pro její podnikatelské účely. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, neuhradila ničeho a ocitla se v prodlení. Žalobkyně se žalovanou snažila kontaktovat nejprve telefonicky, a to bezúspěšně. Prostřednictvím svého právního zástupce pak žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní výzvu.

2. Žalovaná byla v prodlení se všemi pěti splátkami, pročež žalobkyně ve smyslu čl. VIII. bodu 8.1. smlouvy ze dne [datum] uplatnila smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč). Dle čl. III. odst. 3.1. žalobkyně uplatila též poplatek za poskytnutí úvěru za jeho každý den čerpání, tj. ode dne jeho poskytnutí ([datum]) do jeho úplného splacení. Žalobkyně však tento poplatek požaduje pouze do dne sjednané splatnosti poslední splátky úvěru, tj. za období ode dne [datum] do [datum], tedy v celkové výši 7 000 Kč. Žalobkyně také požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, a to z částky 19 500 Kč ode dne konečné splatnosti úvěru, tj. od [datum], do dne zaplacení.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, pročež soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se žalovaná v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Výzva byla žalované doručena fikcí dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala, soud má proto za to, že žalovaná s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě ze dne [datum]. Soud tedy uzavřel, že obě účastnice souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a tímto způsobem také ve věci rozhodl. Žalované bylo dále doručeno usnesení ze dne 30. 6. 2023, č. j. 28 C 141/2023-16, spolu s žalobou. Tímto usnesením byla žalovaná vyzvána k vyjádření k podané žalobě, zůstala však v tomto směru zcela procesně nečinná.

4. Žalobkyně pak byla usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 28 C 141/2023-11, které bylo jejímu právnímu zástupci do datové schránky doručeno dne [datum], vyzvána k tomu, aby svá tvrzení doplnila v tom směru, z jakých podkladů žalobkyně při schvalování úvěru vycházela, dále aby předložila žádost žalované o úvěr, aby doplnila tvrzení o tom, z jakých konkrétních skutečností dovozuje, že žalovaná požadovala a sjednávala úvěr v souvislosti se svým podnikáním a aby doplnila skutečnosti o tom, zdali byl úvěr nějak účelově vázán a aby k těmto aspektům doložila důkazy. Na tuto výzvu však i přes opakovaný přípis ze dne 29. 8. 2023, č. j. 28 C 141/2023-20, doručený právnímu zástupci žalobkyně dne [datum], obsahující informaci o případném vystavení se riziku neúspěchu ve sporu při nedodání relevantních podkladů, žalobkyně nikterak nereagovala.

5. Soud na základě předložených důkazů zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala danou částku zaplatit společně se sjednanými poplatky v celkem pěti splátkách se splatností do [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Splátky sestávaly z části jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč pro každou splátku a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč pro každou splátku. Jednotlivá výše splátky tak činila 3 400 Kč [ulice] splatnost úvěru byla stanovena ke dni splatnosti poslední, páté splátky, tj. ke dni [datum]. Smluvní strany si mezi sebou dohodly„ poplatek za poskytnutí úvěru“ v sazbě 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti. V případě prodlení žalované se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů (včetně), měl být žalované účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně; od 91. dne prodlení pak měl být žalované účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (viz čl. III. bod. 3. 1. a čl. V. bod 5. 3. smlouvy). Smluvní strany si také sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení žalované s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky (čl. VIII bod 8.1. smlouvy) Sjednány byly též úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny denně, a to v případě prodlení trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně), a ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně v případě prodlení trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (čl. VIII. odst. [číslo] smlouvy) Smlouvou ze dne [datum] došlo také k prodloužení splatnosti úvěru, a to za podmínky, kdy žalovaná uhradí žalobkyni k datu každé jednotlivé splátky úvěru alespoň část poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru (tj. [datum]) automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v tento nově určený den (čl. VII. bod 7.1. smlouvy). Celková doba splatnosti úvěru byla přitom stanovena na 365 dní, a to i v případě opakovaného prodloužení úvěru. Při dosažení nejvýše přípustného prodloužení doby splatnosti úvěru byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni celý dosud nesplacený zůstatek jistiny úvěru, a zaplatit veškeré sjednané poplatky za poskytnutí úvěru a další platby vyplývající ze smlouvy. O těchto skutečnostech měla být žalovaná žalobkyní informována (čl. VII. bod 7.3. smlouvy; prokázáno smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná pro zřízení svého úvěrového účtu nejprve zaslala žalobkyni částku 1 Kč na její účet (prokázáno potvrzením o platbě ze dne [datum]). Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalované ze strany žalobkyně vyplacen na její účet dne [datum], tedy v den uzavření smlouvy (prokázáno potvrzením o platbě ze dne [datum]). Žalovaná však v následné době na úvěr ničeho neuhradila (opak netvrdila ani neprokazovala). Žalobkyně proto dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podacím lístkem z téhož dne). Dalších listin prokazujících finanční situaci žalované před uzavřením smlouvy o podnikatelském úvěru, žádost žalované o úvěr či listiny prokazující žádost žalované o úvěr v souvislosti s jejím podnikáním, žalobkyně i přes opakované výzvy soudu nepředložila.

7. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně:

8. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně se sjednanými poplatky vrátit žalobkyni v pěti měsíčních splátkách po 3 400 Kč.

9. V daném případě se neuplatní zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli – to vyplývá z článku II. bodu 2.1. smlouvy, kde je uvedeno, že„ společnost (žalobkyně pozn. soudu) je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů. Klient (žalovaná – pozn. soudu) je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této smlouvy“. Dle čl. II. bodu 2.4. navíc smluvní strany deklarovaly, že úvěr je mezi nimi sjednán a žalobkyní poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Identifikace žalované ve smlouvě je provedena i skrze její IČO, což stejně jako výše popsané okolnosti nasvědčuje tomu, že se jednalo o úvěr sjednaný mezi dvěma podnikateli.

10. Dle ust. § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle ust. § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Dle ust. § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 stejného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Předloženou úvěrovou smlouvu je v tomto případě dle názoru soudu nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy. Očividně nemravnými jsou smluvní ujednání o skrytých úrocích v podobě poplatku za poskytnutí úvěru, kdy úroková sazba těchto poplatků činila ve smyslu čl. III. bodu 3. 1. smlouvy 1 % za každý den čerpání úvěru ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, tedy 365 % p. a. V čl. V. odst. 5. 3. smlouvy pak byl tento skrytý smluvní úrok dále modifikován na skrytý úrok z prodlení (označený jako poplatek z prodlení), a to tak, že v případě prodlení žalované se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů včetně tvořil tento poplatek – skrytý úrok z prodlení – sazbu 1 % denně, tedy opět 365 % p.a. z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru (v případě prodlení úvěrovaného pak měl být počínaje 91. dnem žalované účtován poplatek – skrytý úrok z prodlení ve výši 0,02 % z nesplacené jistiny denně). Takováto ujednání jsou dle názoru soudu ve smyslu § 588 o. z. v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu očividném, zjevném, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019), přičemž k tomuto očividnému rozporu soud přihlíží i bez návrhu. Úroková sazba, sjednaná v předložené úvěrové smlouvě, je na úrovni zhruba padesátinásobku běžné bankovní úrokové sazby (živnostníci měli v průběhu roku 2022 úrokovou sazbu (bez fixace) ve výši 3,81 % - 7,09 % (zjištěno z veřejně dostupných časových řad [příjmení] [jméno])).

13. Byť si je soud vědom judikatury k podnikatelským úvěrům (kde je mj. uvedeno, že„ Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“ – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019), v tomto případě zhodnotil, že pokud je smluvní úroková sazba úvěru na úrovni několika desetinásobků obvyklé bankovní úrokové sazby, je na místě použití § 588 o. z. (a to i přesto, že se jedná o vztah mezi podnikateli), a to z důvodu, že sjednaná úroková sazba přesahuje tu obvyklou již velmi markantně. Za situace, kdy je úroková sazba v rámci spotřebitelských úvěrů dle judikatury v rozporu s dobrými mravy v případě, že dosahuje téměř 4násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a kdy může být za určitých podmínek shledána nemravnou i pokud bude sjednána na úrovni 2 či 3násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005), pokládá soud více než padesátinásobek (!) obvyklé bankovní úrokové sazby jako rozporný s dobrými mravy i v souzeném případě vztahu dvou podnikatelů.

14. Sjednaná výše úroků je pak v tomto případě natolik vysoká, že sama o sobě způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (nemravnost úroků je pak v tomto případě očividná, jak již bylo výše zmíněno). Soud v tomto ohledu akcentuje i judikaturu týkající se mravnosti výše úroků z prodlení mezi podnikateli, v níž je uvedeno, že:„ Ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Soud má za to, že tato východiska lze aplikovat i v tomto řízení. Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne [datum] je navíc koncipována tak, že smluvní úroky ve výši významně přesahující tehdejší průměr úrokových sazeb pro živnostníky a podnikatele jsou skryté (ve smlouvě jsou koncipovány jako„ poplatky za poskytnutí úvěru“). Takovéto jednání žalobkyně svědčí o tom, že skutečnou povahu úroků v nemravné lichevní výši chtěla tímto způsobem před úvěrovanými (potažmo i soudem) zastřít.

15. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze eventuálně přistoupit k moderaci úroků podle § 577 o.z., přičemž tento postup adekvátním souzené věci neseznal. Vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci bude vztahovat vždy pouze na část právního jednání. Důsledkem této vady však může být nejen částečná neplatnost daného právního jednání, ale podle § 576 o. z. i neplatnost takového právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost včas (shodně viz Městský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn 53 Co 243/2023; Handlar, J. § 577 In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část § 1-654. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2065).

16. Zdejší soud (shodně jako Městský soud v Praze např. v rozsudku č. j. 70 Co 74/2021-80, nebo v rozsudku sp. zn. 53 Co 243 / 2023) uzavírá, že prostor pro moderaci úroků v tomto případě dán není. Soud je i v této věci přesvědčen, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroků z úvěrů – vyvažuje tím své podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Zmíněnou podstatu svého podnikání žalobkyně ani nijak nezastírá. Lze tak vycházet z toho, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by vůbec neuzavírala.

17. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné změnit (moderovat) i proto, že by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace § 577 o. z. vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí v úvěrových smlouvách. Pokud by soud mohl měnit obsah úvěrové smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé úvěrů nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti zjevně nemravných smluvních klauzulí, nicméně že vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Espanol de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18-C-351/18). Pro shora popsaná specifika tohoto úvěru lze tyto závěry vztáhnout na i na úvěr žalované, byť označeného jako úvěr podnikatelský.

18. Za dané situace tedy nelze než uzavřít, že účastnicemi uzavřená smlouva je pro sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek (ujednání o úrocích nelze od zbytku smlouvy oddělit, jelikož je nasnadě, že žalobkyně by smlouvu při absenci ujednání o vysokých úrocích ani neuzavřela). K této neplatnosti je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované. Závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy soud učinil i s vědomím obecného právního principu smluvní autonomie, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). V daném případě lze nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru označit za natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat korektivem ochrany dobrých mravů, jakož i ochrany slabší smluvní strany (kterou žalovaná, byť jakožto fyzická osoba podnikající, v tomto případě nepochybně je). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nemravně vysokých úroků, nepřiznal žalobkyni ani akcesorickou smluvní pokutu.

19. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je v souladu s ust. § [číslo] a ust. § 2993 o. z. povinna žalobkyni vydat nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované odpovídá čerpané částce úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit (s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy soud nárok žalobkyně po právní stránce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. – žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 10 000 Kč poskytnuté žalované, aniž zde byl platný smluvní závazek).

20. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 3 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne [datum] a má se tedy za to, že byla žalované doručena dne [datum] (viz ust. § 573 o. z., dle něhož má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání). Třídenní dodatečná lhůta k úhradě žalované uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 a § 1970 o.z.). Roční sazba úroku z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., které stanovuje, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšná byla v tomto sporu žalovaná, které však náklady tohoto řízení vzhledem k její pasivitě nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran sporu.

22. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.).